TH Auto 11 2018 (listopad) by TH Auto

2018

100 LET ČESKOSLOVENSKA na dobových prospektech PŘEDSTAVUJEME ■ FERRARI MONZA SP1 speciály pro track days ■ ŠKODA 110 SUPER SPORT další československé kupé ■ VINFAST LUX A2.0 překvapení z Vietnamu ■ BUGATTI DIVO za pět milionů eur bez daně

ASTON

MARTIN

VANTAGE

FERRARI

MONZA

PEUGEOT 508

SLAVNÉ MOTORY ZETOR 3011 (UŘ I)

ZETOR 3001 ZETOR 3011

Foto a kresby Motokov

Výroba traktoru Zetor 3011 tzv. Unifikované řady I byla zahájena v ZKL Brno 1960 prvními 500 kusy, od 1961 se vyráběl velkosériově s rychloběžným tříválcovým motorem, značeným Zetor 3001. Ve výrobě nahradil typy 25A, 25K. Unifikovanou řadu tvořily i Zetory 2011 (od 1963) a 4011 (od 1962), s dvouválcem 2001 a se čtyřválcem 4001 shodné koncepce. Od 3011 byly odvozeny kultivační 3012, verze s pohonem všech kol 3045 a polopásový Zetor 3016. Objem 2340 cm3 (ø 95 x 110 mm jako u 2001/4001) Výkon 22 kW (30 k)/2000 min‑1 OHV 2V; přímé vstřikování nafty do válců

2018

TŘETÍ ROČNÍK číslo 11 (31), listopad 2018 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia

Foto Helena Hyanová

šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2018 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH

trochu mě mrzí, že ubývá příznivců motorismu, protože se nám automobil vzdaluje, když se mění na předmět, který sami nemůžeme upravovat a opravovat jako dříve. Také je mnohem dostupnější, takže už není vysněným objektem, ale běžným dopravním prostředkem. Dříve každý správný chlap a chlapec miloval automobily (tedy až po ženách a dívkách), každý chtěl řídit, bylo to prostě něco s nádechem dobrodružství. Dnes už pro mnohé není. Přesto nemohu pochopit, proč se tolik lidí těší na autonomní jízdu (copak se nikdy nevezli tramvají, autobusem, či třeba taxíkem), kolik lidí navrhuje zrušit automobily ve městech, kolik slepě věří elektromobilitě a nepřemýšlí o zdrojích, kolik na automobily nadává, přestože je jinak používá, kolik lidí považuje za větší vynález mobilní telefon než automobil, kolik lidí má tu troufalost srovnávat Steva Jobse s Henrym Fordem... Svět se přirozeně mění, ale to neznamená, že skupiny těch, kterým se něco nelíbí, mohou vnucovat svou vůli jiným, začíná mi to připomínat komunistickou propagandu. Vše si budeme půjčovat, každému podle jeho potřeb. Copak nepochopili, že socialismus a sdílení nikdy nefungovaly? Nekouřím, ať si kouří, kdo chce! Nehraji fotbal, ať si jej hraje kdo chce! Já zase chci jezdit automobilem, neberte nám silnice! A proto budu bojovat proti nepřátelům motorismu, dokud budu naživu. Radost z jízdy a příjemné čtení přeje

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2018 v ČR

V ČESKÉ REPUBLICE

Předseda poroty AUTO ROKU 2018 v ČR

100 let Československa na dobových prospektech �� 2 PEUGEOT 508 (R83) �� 10 FERRARI Monza SP1 a SP2 �� 14 BUGATTI Divo 2019 �� 18 ASTON MARTIN Vantage 2019 �� 22 VINFAST LUX A2.0 a SA2.0 SUV �� 26 SUBARU Forester 2018 (SJ) �� 30 Mondial de l’Auto Paris 2018 �� 32 GP ČSSR Brno (WSPC) 1988 �� 36 Jezdci formule 1 �� 40 Mick Schumacher mistrem FIA F3 �� 42 Ben Birchall mistrem světa sidecarů �� 43 Sophia Flörschová ve FIA F3 European Championship 2018 �� 44 ŠKODA 110 Super Sport (1971) další československé kupé �� 46 BROUGH Superior (1919 – 1940/2009 – 2018) �� 50 ATKINSON Vehicles (1916 – 1970) �� 54 ŠKODA Muzeum v Mladé Boleslavi �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

► Za volanty nových vozů Lamborghini Urus, BMW M240i Schnitzer, Hyundai i30 N, Jaguar I-Pace, Mercedes-Benz G 500, DS7 Crossback, Volkswagen Beetle a jiných ► Další československá kupé ► Nákladní vozy Scammell ► Motocykly Van Veen ► Harold Le May a jeho sbírky ► Souboj o titul Indy Cars ► Finále formule 1

11/2018 THauto

► ČESKOSLOVENSKO 1918 – 2018

MADE IN CZECHOSLOVAKIA

Oslavili jsme 100 let od založení Československa, které bohužel už neexistuje. Malý stát se před 26 lety rozdělil na dva ještě menší, protože se lidé nedohodnou ani v jednom z nich, natož aby našli společnou řeč... 2

auto 2018/11

ŠKODA 1000 MBX

TOM HYAN Vyobrazené prospekty na těchto stránkách pocházejí z bezedného archivu TH Motormedia, založeného v roce 1964 a nepřetržitě doplňovaného

► ČESKOSLOVENSKO 1918 – 2018

AERO MINOR II

auto 2018/11

epřestane mě to mrzet, visačka Made in Czechoslovakia měla ve světě obrovské renomé, než komunistická zvůle učinila veškerému pokroku konec. Za tímco jméno Slovakia nadále zní velmi dobře (přestože si je v cizině pletou se Slovinskem), naše země vlastně žádné jméno nemá. Nesmyslné označení Česko nebo Czechia těžko někdo normální skous ne, stejně jako podivný územní celek, jehož hranice připomínají Protektorat Böhmen und Mähren. Namísto abychom si náro kovali navrácení Podkarpatské Rusi, ukra dené Sovětským Ruskem, rozpadli jsme se na dvě zemičky, jejichž počet obyvatel je asi tak velký jako dvojice světových velko měst. Namítnete, že Slováci se oddělili už jednou a přidali se na stranu nepřítele, kterému jsme se bez boje vzdali. Po válce jsme už neměli šanci, Američané se zasta vili u Plzně a Rusové dobyli většinu česko slovenského území... Naivní národ nového Československa se přiklonil ke komunismu, začal pronásledo vat vlastní lidi, dokonce i hrdiny, kteří bojo vali ve druhé světové válce za svobodu Československa v zahraničí. Tvůrčí duch přesto v českých zemích ještě vydržel, ztrá ta konkurenceschopnosti přišla až po dva ceti letech, kdy Sovětský svaz znovu obsa dil Československo a jeho vojska okupovala naši zemi plných 24 let. Pak nám definitivně ujel vlak. Přechod u osobních automobilů na moderní koncepci vše vpředu ale za chránil náš automobilový průmysl ►►►

11/2018 THauto

► ČESKOSLOVENSKO 1918 – 2018 ŠKODA 9 Tr

ŠKODA POPULAR 1935

TATRA 111

ŠKODA 706 RT

ŠKODA KAROSA

auto 2018/11

doslova v hodině dvanácté, Škoda Favorit (typ 781) se stala základem přerodu, ale také posledním automobilem Škoda s mo torem vlastní mladoboleslavské konstrukce. Spojení s Volkswagenem však automobilku zachránilo a umožnilo další rozvoj, pokud by se tak nestalo, stihl by značku Škoda zřejmě stejný osud jako všechny ostatní, jež paběrkují, či už dávno patří historii. Předválečné Československo dalo světu osm automobilových značek Škoda, Tatra, Praga, Aero, Walter, Wikov, Jawa a Zetka (Zbrojovka Brno), které mají čestné místo v historii automobilové konstrukce. Pouze dvě se dožily dnešních dnů, zmíněná Škoda Auto, a také Tatra Trucks, restrukturalizo vaná kopřivnická automobilka, která zčásti vyrábí nákladní vozy s využitím cizích dílů a skupin, když výrobu osobních automobilů opustila před 20 lety. Značku Praga odkoupil výrobce motokár a malosériových kompozi tových supersportů, jež vznikly ze slovenské konstrukce K1 Attack. Motocyklová Jawa žije s produkcí zhruba 1500 motocyklů ročně, rodina Wichterlů obnovila Wikov coby vý robce převodných ústrojí, Walter zanikl po převzetí produkce leteckých motorů americ kým koncernem General Electric (jinonická továrna byla nedávno demolována), z tradic Zetky po válce vznikly traktory Zetor (nyní vyráběné slovenským holdingem) a Aero zůstalo leteckou továrnou, ovšem převede nou do Vodochod u Prahy. Za tzv. první republiky 1918 – 1938 u nás působily i další automobilové značky, z nichž mnohé měly jepičí život, nicméně uvedly řadu zajímavých konstrukcí. Málo kdo ví, že Atlanta byla prvním českoslo venským vozem s pohonem předních kol, v menších počtech se vyráběly také auto mobily Start a Šibrava, zajímavými pokusy o levné lidové vozy byly Kroboth a Gatter. Velmi konzervativní Praga si zakládala na kvalitě, příliš neexperimentovala ani Škoda, a tak avantgardu za první republiky předsta vovaly hlavně aerodynamická Tatra se vzduchem chlazeným osmiválcem v zádi, či naopak automobily Aero (typy 30 a 50) a brněnské Zetky s pohonem předních kol. Originální páteřový rám Tatra s centrální rourou a nezávisle zavěšenými koly použí vají nákladní vozy T 815 a T 158 dodnes. Po válce byla připravena řada nových kon strukcí, ale komunistický puč znamenal centrální řízení a restrikci vyráběných typů. Vznikly však nové legendy, mnohdy i proto, že jejich produkce přetrvala dlouhé roky. Předválečná koncepce Škoda přežila až do roku 1964, kdy z nové továrny v Mladé Bo leslavi začaly vyjíždět vozy Škoda 1000 MB a jejich nástupci (do roku 1990), v roce 1987 se však zrodil Favorit s motorem vpředu napříč a předním pohonem. Byl to takový malý zázrak, i když nedošlo na nové poháněcí ústrojí, to dodal až Volkswagen. Tatra postavila legendy T 600 Tatraplan, T 603 a T 613, nadále se vzduchem chlaze nými motory v zádi, jež jsou dnes neoby čejně vyhledávanými veterány. Nákladní automobily měly v komunistickém Československu přednost. Nejslavnější je dvanáctiválec Tatra 111, vyvinutý za války, a až v šedesátých letech nahrazený ►►►

11/2018 THauto

► ČESKOSLOVENSKO 1918 – 2018

TRANSPORTA CHRUDIM

osmiválci T 138, z nichž vycházejí T 148 a nejdéle vyráběná T 815. Problémem Tatry je vzduchem chlazený motor, který má po tíže s emisními limity, stále se však vyrábí pro méně náročné trhy. Současná T 158 Phoenix už využívá motory, převodovky a budky od koncernu PACCAR (DAF). Šesti válec, vzniklý rozpůlením motoru T 111, do stala slavná Praga V3S s pohonem 6x6, vyráběná po čtyři desetiletí, i její silniční sestra S5T (4x2), těmito vozy však prakticky skončila existence značky. Měla sice ještě vyrábět lehké nákladní typy podle francouz ské licence Renault Saviem, ale ty dostaly značku Avia podle slavné letecké továrny, jež v Letňanech přešla na automobilovou výrobu. Po řadě peripetií byla loni Avia obno vena v Přelouči podnikatelem Jaroslavem Strnadem, který zachránil rovněž Tatru. Nákladní vozy a autobusy Škoda 706 růz ných typů se později podle výrobních podni ků změnily na LIAZ a Karosu, první neslavně zanikl a druhý nejprve jako Renault VI a nyní IVECO Bus pokračuje v produkci autobusů. Rozvinutá výroba trolejbusů Ško da, soustředěná po válce do Ostrova nad Ohří, také nepochopitelně skončila, když slavila úspěchy dokonce dodávkou vozidel do amerických měst. Plzeňská Škoda však pokračuje ve spolupráci s různými výrobci autobusů, originální trolejbusy ale už ne vznikají. Bývalí zaměstnanci Karosy na opak založili podnik SOR Libchavy, jenž je dnes druhým největším výrobcem autobusů v České republice. Bohatá byla rovněž výroba přípojných vozi del, k nimž ještě v šedesátých letech vedle automobilových a traktorových přívěsů patřil potahový sklápěcí vůz VP 3,5S z Brandýnských strojíren a sléváren (BSS), určený k vlečení koňským dvojspřežím. Uváděná užitečná hmotnost byla 3500 kilo gramů a největší rychlost 10 km/h. Orličan se znovu vrátil k letadlům, ale v minulosti proslul výrobou chladírenských a mrazíren ských návěsů i nástaveb. Československá produkce zahrnovala ještě mnoho různých vozidel od invalidních tříkolek Velorex (motory Jawa-ČZ do 350 cm3) až po obří dumpery T 180 (osmiválce Tatra 928) pro stavebnictví ze Stavostroje v Novém Městě nad Metují. Postupně se k mnoha z nich vrátíme v rámci Nadace Elišky Junkové, aby tato zajímavá historie Made in Czecho slovakia nebyla zapomenuta. ■

11/2018 THauto

Automobily

► PEUGEOT 508 (R83)

FRANCOUZSKÁ

Foto Tom Hyan

REVOLUCE Francouzský automobil z výroby ve Francii, tak jak to má být, navíc návrat ke klasice, tedy sedan, byť s módní výklopnou zádí...

tyřdveřové sedany se dnes většinou líbí jen těm, kteří jdou proti proudu, takže k nim patřím. Výhody vůči SUV netřeba popisovat, jsou dobře známé, ať už jde o jízdní vlastnosti, hmotnost či aerodynamický odpor, a tedy o spotřebu a emise. Peugeot připravil i provedení kombi 508 SW, jež z principu většinu SUV zastíní jak ve tvarování, tak ve velikosti ložného prostoru (přesvědčili jsme se o tom třeba při srovnání Volkswagenu Passat Variant s Tiguanem; co první odvezl, to se do druhého

auto 2018/11

TOM HYAN Revoluční fastback, to je nový Peugeot 508, čtyřdveřový automobil segmentu D s výklopnou stěnou v zádi

nevešlo). Těžko pochopitelná móda SUV způsobila, že prodeje sedanů v segmentu D klesají. O to více je chvályhodná iniciativa Peugeotu, který připravil klasický automobil, jaký ostatní ze svého programu vypouštějí a oživil tak segment D. Citroën žádnou náhradu C5/C6 nepřipravuje, Renault Talisman byl loni po dvou letech od uvedení pouze na 38. příčce prodejů ve Francii... Šéfdesigner exteriérů Pierre-Paul Mattéi, pravá ruka ředitele designu Gillese Vidala, ovšem sedan vylepšil bez rámovými okny bočních dveří ve stylu kupé hardtop a vý-

► PEUGEOT 508 – PŘEHLED MOTORŮ typ motor [objem cm3] PureTech 180 4R 1598 PureTech 225 4R 1598 BlueHDi 130 4R 1499 BlueHDi 160 4R 1997 BlueHDi 180 4R 1997

výkon převodovka spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 132/180 8A 5,4 – 5,5 165/225 8A 5,6 – 5,7 96/130 6M/8A 3,8 – 3,9/3,7 – 3,8 118/160 8A 4,5 132/180 8A 4,7

Foto Tom Hyan

1 2

Foto Peugeot

Přístrojová deska i-Cockpit ve vylepšeném provedení byla přímo převzata z koncepčního vozu Peugeot Exalt

klopnou stěnou zádě (liftback), která umožňuje snazší manipulaci se zavazadly, ale na druhé straně snižuje tuhost karoserie (příkladem je Ford Mondeo/Fusion, vyráběný v obou verzích, byť pro sedan musíte za moře). Liftbacky v Evropě tvoří 75 % prodejů, takže nebylo zbytí, podívejme se třeba na konkurenci v podobě VW Passat, Škoda Superb, či Audi A5 Sportback. Pierre-Paul Mattéi (ročník 1970, u Peugeotu od 1996) vycházel z vlastního konceptu Exalt, ale také z tzv. horizontální logiky, již uplatnil jeho indický kolega Sandeep Bhambra při návrhu konceptu Onyx a Peugeotu 5008 druhé generace. Podle jeho slov jsou proporce vozu nejdůležitější, pracovali na nich ještě dříve, než bylo rozhodnuto o finální podobě druhé generace 508 (vítězný návrh předložil Giovanni Rizzo, mj. designer typu 2008/Urban Crossover Concept). Modulární platforma EMP2, uvedená na druhých generacích 308 a 3008, je adaptabilní, takže vyhoví

1 Nejprve jsme vyzkoušeli Peugeot 508 se zážehovým motorem 1.6 PureTech, který se dodává ve dvou výkonových verzích 2 Peugeot 508 druhé generace dostal bezrámová okna bočních dveří, což podtrhuje jeho sportovní vzhled 3 Čtyřválec PureTech má objem 1,6 litru a výkon 132 nebo 165 kW (180, resp. 225 k) většímu počtu různých vozů, její vyspělejší verze pro 508 přichází s víceprvkovou zadní nápravou (po druhé, poprvé u DS7 Crossback). Podle Mattéie snížila bezrámová okna výšku vozu o 30 mm při zachování stejně dobrého vstupu do interiéru. Proti první generaci 508 se prodloužil rozvor náprav o 24 mm, délka vozu se však snížila ze 4830 na 4750 mm, výška o 60 mm a šířka je větší o 30 mm. Podle Patricka Delabarre, vedoucího projektu 508, se také zmenšila hmotnost zhruba o 70 kg, ►►►

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► PEUGEOT 508 (R83)

Jako druhou 508 nové generace jsme okusili GT BlueHDi 180, tedy nejsilnější vznětový čtyřválec

přestože vzrostla tuhost celku a boční skla oken jsou o 1 mm tlustší. Podle verze jsou k dispozici šest nácti- až devatenáctipalcová kola z lehkých slitin. Nabídku poháněcích soustav zasáhl downsizing, zážehové motory zůstávají 1,6 litru, mezi vznětovými dvoulitry se objevil nový 1.5 BlueHDi. Kromě tohoto nejmenšího motoru mají všechny osmistupňovovou samočinnou převodovku EAT8, šestistupňová manuální je alternativou pouze pro 1.5 BlueHDi 130. Všechny motory jsou čtyřválce, přeplňované turbo

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem, zážehový PureTech nebo vznětový BlueHDi, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop/Start, EU6d; a) BlueHDi 130: typ DV5RC; 1499 cm3 (ø 75 x 84,8 mm); 96 kW (130 k)/3750 min‑1 a 300 N.m/1750 min‑1; b) PureTech 180: typ EP6F; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 132 kW (180 k)/6000 min‑1 a 250 N.m/1750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka EAT8 (Aisin AW) s kapalinovým měničem momentu; pro a) alternativně šestistupňová manuální. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání adaptivními; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESP/Hill Assist; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/60 R 16, 215/55 R 17, 235/45 R 18 nebo 235/40 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2793 mm, rozchod kol 1601/1597 mm, resp. 1593/1590 mm s koly od 18“; d/š/v 4750/1906/1403 mm, přední převis 948 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,26; objem zavazadlového prostoru 487/1537 l; objem palivové nádrže a/b) 55/62 l; pohotovostní hmotnost od 1404/1415 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b, v závorce M6) – největší rychlost 210 (210)/230 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,9 (9,7)/7,9 s; spotřeba paliva EU od 3,7 (3,8)/5,4 l/100 km; emise CO2 od 98 (101)/123 g/km.

dmychadlem, využívají Stop/Start a odpočátku splňují nové emisní předpisy EU6d. Zážehové 1.6 PureTech jsou s výkony 132 nebo 165 kW (180, resp. 225 k), malý turbodiesel 1.5 BlueHDi ze společného projektu Gemini s Fordem dává 96 kW (130 k) a velké 2.0 BlueHDi mají 118 nebo 132 kW (160 a 180 k). Snížené limity EU6d vyžadují vyšší spotřebu aditiva AdBlue pro katalytickou redukci SCR, a proto se jeho nádrž zvětšila až na sedmnáct litrů! Tlačítko spouštění motoru se přestěhovalo zleva na pravou stranu od volantu. Peugeot zatvrzele setrvává u přístrojové desky zvané i-Cockpit, kterou uvedl na typu 208 v roce 2012, ale průběžně ji vylepšuje, protože lidé běžného vzrůstu (180 cm) při klasickém nastavení volantu neviděli přes jeho věnec na kontrolní přístroje. Malý volant je proto zploštělý nahoře i dole, u 508 už jej nemusíte mít nepřirozeně dole na kolenou (je nastavitelný), abyste viděli na budíky; uspořádání je nyní přívětivější, a tak si přece jen zvyknete. Naskýtá se ovšem otázka, zda klasický tříramenný sportovní volant, kruhový otáčkoměr a rychloměr před řidičem by zejména verzi GT neslušely více. Sdružený přístroj před řidičem má úhlopříčku 12,3 palce a pět volitelných konfigurací, druhý ve středu desky 8 nebo 10 palců; pod ním najdete sedm originálních spínačů, připomínajících klavír. Čtyři stupně výbavy jsou Active, Allure, GT Line a GT, pro obě nejvyšší se počítá s podílem až 40 % trhu. Pro fleetové klienty (v zahraničí až 70 %) jsou pakety Business. Počty jízdních asistentů jsou obdobné jako u konkurence, vůz dostal systém infračerveného nočního vidění s detekcí chodců i zvířat na vzdálenost 15 až 200 metrů (premiéra u Peugeotu). Výrobce u svého revolučního fastbacku zdůrazňuje adaptivní tempomat Stop&Go, hlídání jízdního pruhu, ale i neoznačeného kraje silnice s plynulou korekcí na volantu, samočinné brzdění Active Safety Brake, hlídání provozu v mrtvém úhlu, plně samočinné parkování Full Park Assist, detekci pozornosti řidiče, rozšířené rozpoznávání značek, samočinné přepínání světlometů atd. Výbava zahrnuje volbu jízdních režimů, aktivní tlumiče odpružení, plnou konektivitu (Android Auto, Apple CarPlay a MirrorLink), asistenční služby (Peugeot Connect Online, TomTom Traffic), bezdrátové dobíjení tele fonu, zdířky USB (i ve druhé řadě sedadel), kožené varianty čalounění, resp. kůže s alcantarou, kvalitní audioaparaturu francouzské firmy FOCAL s deseti reproduktory, certifikovaná ergonomická sedadla AGR (Aktion-Gesünder-Rücken; známá z Opelu), elek trické střešní okno 690 x 560 mm, vnitřní odkládací prostory až 32 litrů atd. Objem zavazadlového prostoru lze zvětšit sklopením zadních opěradel ze 487 litrů (o něco méně než předchůdce) až na 1537 litrů. Peugeot má velmi dlouhé tradice se sedany této třídy od padesátých let, legendárního typu 403 se vyrobilo 1,2 milionu, nástupce 404 přes 2,8 milionu a 405, evropský Vůz roku 1988, zaznamenal téměř pět milionů! Při upgrade na 504, Vůz roku 1968/1969, vznikly více než dva miliony, zatímco 505 měl 1,35 milionu, ale pronikl také do USA (objevil se dokonce jako taxi v New Yorku). S návratem pětkové řady, jež typem 508 nahradila jak 407 (896 tisíc), tak 607 (168 tisíc), začal nový útok PSA v segmentu D. První generace 508 přinesla 529 441 vozů, druhá ji chce překonat. Je také první, která se vyrábí v Mylhúzách. Plánovaný odbyt v příštím plném roce je sedmdesát tisíc vozů, v dalších pak po devadesáti tisících. Nabídku v roce 2020 rozšíří verze Plug-In Hybrid se zážehovým motorem 1.6 PureTech 180, převodovkou EAT8 a přídavným elektromotorem 80 kW. Ceny na českém trhu začínají od 730 000 korun českých (podrobněji na www.peugeot.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil PEUGEOT 402 z roku 1935

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FERRARI MONZA SP1 & SP2

NOVÉ IKONY...

První automobily Ferrari z limitované série Icona Cars jsme si prohlédli na Pařížském autosalonu...

errari hledá nové cesty, boháčů je stále více, tak proč jim nenabídnout nové ikony? Před jezdci konceptu Icona, který oslavuje pro slulé modely Ferrari minulých let, jsou spříz něné barchetty Ferrari Monza SP1 a Monza SP2. Představily se v září na Capital Market Day 2018 v Maranellu, autosalonovou premiéru společně prožily na Mondial de l’Auto v Paříži. Nebudou patřit k nej dražším, takže za 1,6 milionu eur (včetně italské DPH) si je může pořídit 499 nadšenců, kteří chtějí zavzpo mínat na slavnou historii Mille Miglia, Targa Florio, či mistrovství světa sportovních prototypů... Dvoumístná Monza SP2 a jednomístná Monza SP1 vzniknou v limitované sérii 499 kusů (pětistý zřejmě

auto 2018/11

TOM HYAN, Paříž (F)

Premiéra Ferrari Monza SP1, prvního typu z nabídky Icona Cars Ferrari

opět zůstane v tovární sbírce), přičemž o podílu jed notlivých typů SP1 a SP2 rozhodne zájem klientů. Samozřejmě, jejich výběr je opět podmíněn vlast nictvím jiných typů Ferrari a podléhá přísným podmín kám, takže stará 328 GTB za milion korun českých vám cestu do Maranella asi neotevře! Šéfdesigner Flavio Manzoni, jenž vede Centro Stile Ferrari v Mara nellu, prohlásil, že nové Monzy jsou projektem, který byl přijat s největším entuziasmem, vášní a kreativitou za celou osmiletou dobu jeho působení u nejslavnější italské značky. Série Icona se stane čtvrtým pilířem sériových Ferrari, jež dosud tvořily zvláštní zakázkové typy, Gran Turismo a sportovní automobily. Projekt se zrodil ještě za života Sergia Marchionneho

Foto Ferrari

Foto Tom Hyan

1 1 Kokpit jednomístné barchetty Monza SP1 s kůží čalouněným kompozitovým sedadlem 2 K nejslavnějším sportovním prototypům patří Ferrari 250 Testa Rossa z roku 1957, základ vozů dodávaných rovněž soukromým týmům (dvanáctiválec 3,0 litru o výkonu 221 kW/300 k) 3 Dvoumístná verze nese označení Ferrari Monza SP2

Foto Tom Hyan

a podle Manzoniho rozhodně nemá být nostalgický, navzdory jménu není moderní interpretací někdejší barchetty 750 Monza, ale jejím moderním ztvárněním s využitím všech nejnovějších poznatků vědy a tech niky. Samotná architektura otevřeného vozu, jenž dostal přezdívku barchetta podle malých a rychlých člunů, znamená sama o sobě krásu v jednoduchosti a dnešním designerům umožňuje postavit automobil, jaký nemá v současné nabídce obdoby. Zachovává DNA Ferrari v té nejčistší formě, ovšem s využitím nejmodernějšího dárce orgánů Ferrari 812 Superfast. Barchetty hrají v dějinách Ferrari významnou roli, už první model 125 S byl v roce 1947 otevřený dvou sedadlový sportovní automobil, stejně jako ►►►

11/2018 THauto

► FERRARI MONZA SP1 & SP2

Foto Ferrari

2 3

1 Výroba obou typů pro klienty je omezena na 499 automobilů 2, 3 Dvoumístná Monza SP2 má jiná kompozitová sedadla, oddělená podélnou výztuhou

o rok mladší legenda 166 MM Touring, poprvé ozna čená jako Barchetta (tedy italsky loďka). Novinku s působivou karoserií od milánské firmy Touring Superleggera tak pojmenoval sám velký Giovanni Agnelli, vnuk zakladatele Fiatu a po válce jeho dlou holetý vládce, když se představila na Turínském autosalonu 1948. Následovala dlouhá řada dalších otevřených vozů, z nichž vynikly čtyřválce 750 Monza (1954) a 860 Monza (1956), jež daly prvním Iconám jméno, ale také dvanáctiválce 290/315 Mille Miglia (1956/1957) a známé 250 Testa Rossa, jež se v roce 1957 staly základem série sportovních prototypů i pro nasazení v závodech soukromými týmy (kromě nespočtu vítězství továrního v největších závodech jako jsou 24 h Le Mans, Targa Florio, 12 h Sebring a 1000 km Buenos Aires). Obě Monzy vycházejí z kupé 812 Superfast, jež je nejsilnějším Ferrari s atmosféricky plněným dva náctiválcem. Vidlicové dvanáctiválce patří k vozům Ferrari od nepaměti, provázejí je od prvního typu 125 z roku 1947, nejnovější 812 Superfast byl dárkem k sedmdesátinám značky. S minulou verzí dvanáctiválce F140 s válci do V/65°, jenž vznikl pů vodně pro Ferrari Enzo a v různých verzích posloužil typům 550, 575 a 612, přišly v nové generaci typy FF (GTC4 Lusso), LaFerrari a F12berlinetta. Vývoj však pokračoval. Prodloužením zdvihu ze 75,2 na 78 mm

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec s válci do V/65°, uložený podélně vpředu za nápravou; DOHC 4V Dual-VVT; 6496 cm3 (ø 94 x 78 mm); 13,6:1; 596 kW (810 k)/8500 min‑1 a 719 N.m/7000 min‑1, max. 8900 min‑1; elektronické přímé vstřikování paliva; mazání se suchou klikovou skříní; sedmistupňová dvouspojková převodovka DCT F1 v bloku s elektronickým diferenciálem E-Diff 3 vzadu, pohon zadních kol. PODVOZEK – kompozitová karoserie a prostorový hliníkový rám; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech vpředu a pětiprvkových závěsech vzadu; pérování soustřednými vinutými pružinami s aktivními magnetorheologickými tlumiči SCM-E Dual Coil, systém stability ESC a trakce F1-Trac; kotoučové keramicko-kompozitové brzdy CCM Brembo ø 398 x 38/360 x 32 mm s vnitřním chlazením, Hi-Performance ABS/EBD; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS, řízení zadních kol PCV; pneumatiky vpředu 275/30 ZR 21, vzadu 315/30 ZR 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2720 mm, rozchod kol 1688/1678 mm; d/š/v 4657/1996/1155 mm; suchá hmotnost 1500 kg (SP1) a 1520 kg (SP2); objem palivové nádrže 90 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 300 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,9/7,9 s; brzdná dráha za sucha ze 100 km/h činí 32 m; spotřeba paliva neuvedena (probíhá homologace).

auto 2018/11

při zachování vrtání válců 94 mm se zvětšil objem motoru na 6496 cm3, který je tak přímou úměrou výkonu (objem ničím nenahradíš). Na zvýšení účin nosti se podílejí i další inovace. Patří k nim vysoko tlaké přímé vstřikování paliva, nové sací potrubí s proměnnou délkou vyvinuté podle zkušeností z at mosféricky plněných motorů 2,4 l V8 formule 1 (v sé rii prvně aplikováno na limited edition F12tdf) a také nová kalibrace jízdních režimů (volba otočným ovla dačem manettino na volantu). Verze pro obě Monzy má o 10 koní (7,4 kW) a jeden newtonmetr točivého momentu více při shodných otáčkách, takže vykazu je největší výkon 596 kW (810 k)/8500 min‑1 a točivý moment 719 N.m/7000 min‑1, přičemž 80 procent této hodnoty je k dispozici už od 3500 min‑1. Jde o nej silnější silniční sériový automobil Ferrari, pokud nepočítáme limitovanou edici LaFerrari (a LaFerrari Aperta). Zrychlení na 100 (200) km/h je srovnatelné se Superfastem, činí 2,9 (7,9) sekundy, a to přesto, že otevřený vůz má větší odpor vzduchu než uhla zené kupé, ale na druhé straně je zhruba o pět (SP2) či pětadvacet kilogramů lehčí. Odpružení je tužší a kola proti Superfastu o palec větší. Největší rych lost je uváděna přes 300 km/h... Dvouspojková sedmistupňová převodovka zůstala zachována, stejně jako volba jízdních režimů ma nettinem na sportovním volantu, elektrický posilovač řízení a také natáčení zadních kol (Virtual Short Wheelbase). Hlavní odlišností je počet sedadel, SP1 má pouze jedno s aerodynamickým zakrytováním za hlavou jezdce, u SP2 jsou dvě vedle sebe. Tvarování kompozitové karoserie vytváří tzv. virtuální větrný štít, takže je jízda příjemná i přes absenci klasického čelního skla. Oba vozy byly konstruovány pro novou generaci gentlemen drivers, ti si je užijí především při track days na závodních okruzích. Kapota je zavěšena vpředu; také malé boční dveře byly proti Superfastu zcela přepracovány, otevírají se vzhůru vpřed s poměrně vysokým prahem. Řidič je ukryt v karoserii, z níž vyčnívá pouze jeho hlava. Také sedadla mají kompozitovou kostru, u SP2 jsou oddě lena příčkou, podélně překlenující otevřený kokpit. Zmínku zaslouží spolupráce Ferrari s firmami Loro Piana a Berlutti, jež pro majitele vozů Monza SP1 a SP2 připravily stylové doplňky a oblečení. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil FERRARI 365 GTB4 (1968)

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BUGATTI DIVO 2019

CHCETE SE LIŠIT?

Komu nestačí standardní Chiron z pětisetkusové série, může mít Divo za dvojnásobnou cenu. Evropská premiéra byla v Paříži...

ylepšit finanční bilanci VW Group se snaží koncernová součást Bugatti Automobiles S.A.S., která od léta 2005 vyrábí exkluzivní supersportovní vozy Bugatti v původní lokalitě v Molsheimu na německo-francouzském pomezí. Nejprve to bylo 450 Veyronů (třetina v otevřené verzi), zpestřených řadou akčních modelů; od 2016 se místo nich vyrábějí Chirony, jichž vznikne o padesát více. Chiron v designovém stylu Form follows Performance vychází ze studie Vision GT pro počítačovou hru, představené na IAA 2015 ve Frankfurtu. Produkční automobil

auto 2018/11

TOM HYAN, Paříž (F) Supersport Bugatti Divo byl překvapením druhého dne Pařížského autosalonu 2018, kdy se objevil v expozici Mondial Limited

měl světovou premiéru v Ženevě 2016, a protože uply nuly dva roky, bylo třeba zájem trochu oživit. Nejprve se objevil Chiron Sport se sníženou hmotností o 18 kilogramů a tužším odpružením pro track days (Ženeva 2018), následoval extrémní Divo na akci The Quail – A Motorsports Gathering, pořádané při motoristickém týdnu v kalifornském Monterey, a znovu předvedený vybraným Evropanům 1. října v Paříži a pak druhý tiskový den na autosalonu Mondial de l’Auto 2018. Bugatti Chiron samozřejmě není pro každého, při základní ceně kolem 2,5 milionu eur (bez daně!) to vlastně

Foto Bugatti

ani nejde. Nápad vyrobit 40 karosářsky odlišných verzí pod jménem Divo a za dvojnásobnou cenu se možná mohl zdát těm úzkoprsým poněkud ztřeštěný, nicméně při představení Diva zasloužilým klientům Bugatti se nový model okamžitě vyprodal! Každý z utajovaných klientů zaplatí pět milionů eur základní ceny, přidá něco navíc podle výbavy a měl by ve své zemi dodat příslušnou platbu daně. Rovněž toto supersportovní kupé pohání vylepšený motor W16 z konstrukční dílny VW Group, složený ze dvou VR8 (do V/90°, válce v každé řadě pak ještě střídavě

do úzkého V/15°), dopovaný čtveřicí turbodmychadel (nyní větších s dvoustupňovou funkcí), který roztáčí všechna kola prostřednictvím sedmistupňové převodovky DSG s řazením páčkami pod volantem, na němž je i tlačítko spouštěče (vpravo) a volič jízdních režimů (vlevo; EB/Autobahn/Handling). Proti známým typům VR má motor Bugatti W16 větší rozteč válců, změněný poměr vrtání a zdvihu, titanové ojnice, zdvojené vstřikování (32 trysek), mazání se suchou klikovou skříní a další úpravy. Základem vozu je skořepina z uhlíkových kompozitů ►►►

1 V pondělí 1. října byl automobil představen v Paříži vybraným hostům, ve středu už zářil na autosalonu 2, 3 Interiér je upraven pro větší zážitky na okruhu 4 Unikátní šestnáctiválec je uložen před zadní nápravou 5 Novou záď charakterizují čtyři koncovky výfuku, svítilny 3D a širší nastavitelné přítlačné křídlo

11/2018 THauto

► BUGATTI DIVO 2019

Foto Bugatti

Bugatti Divo pózuje v Pebble Beach nedaleko své světové premiéry na The Quail v Monterey, která proběhla 24. srpna 2018

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – přeplňovaný zážehový šestnáctiválec s válci do W, složený ze dvou bloků VR8/90°/15°, uložený podélně vzadu; 7993 cm3 (ø 86 x 86 mm); 1103 kW (1500 k)/6700 min‑1 a 1600 N.m/2000 až 6000 min‑1; vstřikování paliva Duplex (dvě trysky na válec); čtyři turbodmychadla s chladiči vzduchu (druhá dvojice pracuje od 3800 min‑1); variabilní rozvod DOHC 4V; hliníkový blok a hlavy válců; náplň chladicí kapaliny 40 l; šest katalyzátorů; sedmistupňová dvouspojková převodovka DSG; pohon všech kol s mezinápravovou spojkou Haldex a aktivním diferenciálem se závěrem vzadu. PODVOZEK – samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, silentbloky ukotvené přímo ve skořepině; pérování vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení; kotoučové keramické brzdy ø 420/400 mm s vnitřním chlazením; pneumatiky Michelin 285/30 R 20 vpředu a 355/25 R 21 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2711 mm; rozchod kol 1749/1666 mm; d/š/v 4641/2018/1212 mm; objem palivové nádrže 100 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1960 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost omezena na 380 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 2,4 s; příčné zrychlení 1,6 g; spotřeba paliva neuvedena (probíhá homologace).

ALBERT DIVO podruhé vyhrál sicilský závod Targa Florio v roce 1929 (Bugatti 35C), jeho životní partnerkou byla závodnice Janine Jennky, soupeřka naší Elišky Junkové (obě jely Bugatti). Narodil se 24. ledna 1895 v Paříži, po druhé světové válce pracoval pro Castrol Racing a spoluzaložil Klub bývalých jezdců Grand Prix. Zemřel 19. září 1966 v Morsang-sur-Orge

auto 2018/11

jako ve formuli 1, vpředu i vzadu deformační zóny vyplňují pomocné hliníkové rámy. Juan-Pablo Montoya na Chironu ustavil rekord 0 – 400 – 0 km/h za 41,96 sekundy na zkušební dráze Ehra-Lessien 2017 (záhy je ale překonal Koenigsegg). Zatímco Veyron jako první dobyl hranici tisíce koní s 1001 k (736 kW), Chiron a Divo nabízejí o polovinu více, tedy 1500 k (1103 kW). Údaje o spotřebě Diva ještě nejsou, probíhá homologace, u Chironu však činí 35,2/15,2/22,5 l/100 km a emise CO2 jsou 516 g/km. Protože Divo je určen především pro radost z jízdy na okruhu, jeho největší rychlost zůstala 380 km/h bez možnosti jít až na 420 km/h Chironu; nechybí aktivní regulace tlumičů a světlé výšky. Stephan Winkelmann, nový prezident Bugatti Automobiles (dříve přes deset let u Lamborghini s krátkým intermezzem u Quattro GmbH, resp. Audi Sport), zdůraz-

ňuje, že největší změny jsou v naladění podvozku pro ještě rychlejší průjezdy zatáček. Upravené tvarování spodku a nové difuzory vytvářejí přísavný efekt; na zádi je širší přítlačné křídlo 1,83 metru (+ 23 %). Příčné zrychlení vzrostlo na 1,6 g, přítlak k silnici je větší o 90 kp (883 N) proti Chironu, činí tedy 546 proti 456 kp (5356 proti 4473 N). Na silniční trati v Nardò je Divo o osm sekund na kolo rychlejší než Chiron. K dalším změnám kromě aerodynamiky patří nová sedadla s lepším bočním vedením, větší páčky sekvenčního řazení pod volantem, užší středová konzola, lehčí kola s větším odklonem, lehčí audioaparatura, méně tlumicích materiálů, více kompozitových dílů karoserie a další drobnosti. Rozvor náprav ani rozchod kol se nezměnily. Bugatti Divo získal jméno po dalším z významných francouzských závodníků předválečné éry. První byl Pierre Veyron (1903 – 1970), další Louis Chiron (1899 – 1979) a nyní Albert Divo (1895 – 1966), který na továrním osmiválci Bugatti 35B (resp. C) vyhrál dvakrát slavnou Targa Florio na Sicílii 1928 a 1929. Nový supersport Divo je podle výrobce také návratem ke karosářské tradici, kdy jeden typ vozu dostával různé karoserie podle přání klientů. Vlastní tvorbu ikonických karoserií Bugatti zahájil Jean Bugatti, syn zakladatele Ettoreho, jež se tak doplňovaly s díly nejvýznamnějších karosářů třicátých let. Nyní vznikají Bugatti ve vlastním středisku designu, jež vede Achim Anscheidt (53), syn motocyklového mistra světa Hans-Georga Anscheidta a sám bývalý mistr motokrosu, který pracuje na tvarech posled ního Bugatti už od studie Vision Gran Turismo (k Bugatti přešel v roce 2004 od Porsche a Volkswagenu). Vystudoval Art Center College of Design v Pasa deně (CA) s podporou Porsche, kde pak tři roky pracoval na typech 911, 928, 944, 959, Boxster a Cayenne, stejně jako na závodních vozech, takže po nástupu k Bugatti pod taktovkou Hartmuta Warkusse (narozen 1940 v polské Vratislavi, bývalý šéfdesigner VW/Audi) už měl dosti zkušeností (svěřili mu návrh sedanu Galibier, jenž se ale do sériové výroby nedostal; zatímco Jozef Kabaň pracoval pod vedením Warkusse na sériovém Veyronu). Výroba Bugatti Divo se rozběhne v příštím roce. Dnes tedy máme Bugatti Veyron (nejméně dva jsou v České republice), Chiron a Divo, jaký bude další vývoj slavné francouzské značky? Proslýchá se, že špionážní snímky zachytily obnovenou čtyřdveřovou variantu, zatím se shodnou přídí, jaká zdobí i dvoudveřová kupé, ale vůz pod plachtou měl podstatně větší délku. O menším sportovním voze zprávy utichly, ostatně Volkswagen Group jich má v programu u koncernových značek dost. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na služby slavné italské karosárny GHIA z Turína (1967)

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ASTON MARTIN VANTAGE 2019

TRANSPLANTACE

Novou éru u Aston Martinu zahájila spolupráce s dodavatelem osmiválců Mercedes-AMG. Vyzkoušeli jsme nový Vantage...

TOM HYAN Aston Martin Vantage modelového roku 2019 představuje novou generaci dvoumístného sportovního vozu legendární britské značky

auto 2018/11

ritský výrobce sportovních vozů Aston Martin prožívá nejbouřlivější rozvoj své dramatické historie, která čítá přes sto let, byť v některých letech s produkcí blízké nule. Samozřejmě, časy se mění, a tak malý výrobce z Gaydonu potřebuje partnera, který by mu pomohl s vývojem, zejména při dnešních těžko splnitelných emisních limitech. Aston Martin vždy vyráběl silné sportovní vozy, nyní pokračuje s přeplňovanými motory. Dvanáctiválce vyrábí v Kolíně nad Rýnem od dob spolupráce s Fordem, vlastní nepřeplňované osmiválce spřízněné s Jaguary AJ-V8 nahradil známými čtyřlitrovými motory

Mercedes-AMG M177 (verze s olejem v klikové skříni), ovšem u řady DB11 a Vantage ve spojení s jiným převodným ústrojím transaxle, zahrnujícím osmistupňovou samočinnou převodovku ZF 8HP (Mercedes-AMG GT má sedmistupňovou Speedshift DCT a suchou klikovou skříň). Na podzim 2003 představil Aston Martin nový základní typ DB9 (nahradil DB7) se stejným dvanáctiválcem 6.0 V12, jaký měl už o tři roky dříve uvedený špičkový model Vanquish, pak přidal sportovněji laděný V8 Vantage (2005), doplněný Vantage V12 (2009). Pokračováním DB9 je od roku 2016 další typ DB11, jak ve verzi s novým dvanáctiválcem 5.2 Litre Twin-

1 2

Foto Tom Hyan

-Turbo, tak se čtyřlitrovým osmiválcem M177. Za tímco Aston Martin DB11 je Gran Turismo s uspořádáním sedadel 2+2, nový Vantage V8 čistokrevným dvoumístným sportovním vozem. Představil se v listopadu 2017, sériová výroba v Gaydonu (Warwick shire) začala 17. května 2018 coby druhého nového vozu ze sedmi typů, jež budou uvedeny během sedmi let jako součást The Second Century Plan. V červnu následoval DBS Superleggera, který nahrazuje Vanquish S a je návratem k jiným tradičním jménům. Aston Martin Vantage sdílí novou hliníkovou architekturu s DB11, přestože až 70 % dílů je specifických, nemluvě o zkrácení vozu o 284 milimetrů (je také o 34 mm kratší než Porsche 911). Zadní pomocný rám je v karoserii upevněn natvrdo (u DB11 silentbloky) pro větší sportovní zážitky, poprvé se objevuje kombinace nový motor 4.0 Twin-Turbo, elektronický diferenciál E Diff, speciálně vyvinuté pneumatiky Pirelli P Zero, adaptivní odpružení ADS/ Skyhook a nabídka jízdních režimů (Sport, Sport Plus a Track). Novinkou u Astonu je E Diff, který na rozdíl od konvenčního samosvoru přechází z plně otevřeného na zcela uzavřený během milisekund (0 – 100 %), optimalizuje trakci podle zvoleného re žimu a spolupracuje s vektorovým rozdělením točivého momentu zadních kol DTV, aktivním odpružením a dynamickou stabilizací pro radost z jízdy,

zvláště pak v režimu Track pro jízdu na závodním okruhu. Nastavení jízdních režimů je vpravo na volantu, aktivního odpružení vlevo, o volbě řidiče informují dobře čitelné symboly na přístrojovém štítu. Osmiválec má úžasný zvuk, jenž nabírá na intenzitě v režimu Track, disponuje výkonem 375 kW (503 k)/ 6000 min‑1 a točivým momentem až 685 N.m v širokém rozsahu otáček 2000 až 5000 min‑1. Podobně jako u AMG jej zdobí štítek toho, kdo je za jeho výrobu zodpovědný. Zrychlení je doslova raketové, na sto za 3,6 sekundy, největší rychlost činí 314 km/h. Spotřebu lze při klidné jízdě udržet kolem 11 až 12 litrů na 100 kilometrů, ale když sešlápnete pedál, vyletí nad dvacet litrů velmi rychle. Vynikající jízdní vlastnosti umožňuje tuhá konstrukce (hliníkové výztuhy jsou i pod kapotou), ale především víceprvkové závěsy kol a rozložení hmotnosti 50:50 %, tedy v ideálním poměru! Pirelli vyvinul dvacetipalcové pláště speciálně pro tento automobil, řízení je tuhé a přesné, přestože dostalo elektrický posilovač. Na první pohled zaujme vyspělá aerodynamika pro optimální přítlak, s řízeným prouděním pod vozem, na zádi ukončeným difuzorem a usměrňovacími lištami, nad nimiž ústí vždy dvě koncovky výfuku na každé straně. Šéfdesigner Marek Reichman při pouští, že Vantage má provokativní design, který se sice nemusí líbit každému, ale jasně vůz ►►►

1, 2 Kruhový otáčkoměr nese ve středu digitální rychloměr, po stranách indikaci zvoleného režimu jízdy (vpravo) a odpružení (vlevo) 3 Zavazadlový prostor v zádi nabízí velmi slušný objem 350 litrů 4 Na středové konzole je pět nejdůležitějších tlačítek pro způsob jízdy a spouštění motoru 5 Na zádi jsou difuzory i svislé aerodynamické lišty, nad nimi dvě koncovky výfuku na každé straně

11/2018 THauto

► ASTON MARTIN VANTAGE 2019

Foto Tom Hyan

1 1, 2 Dvacetipalcová kola nesou originální pneumatiky Pirelli P Zero, vyvinuté pouze pro tento automobil 3, 4, 5 Hliníkové výztuhy pod kapotou nad motorem spojují horní konce pružinových vzpěr

dlišuje a prozrazuje jeho sílu. Hovoří o napětí jedio né linky, inspirované speciály DB10 (limitovaná série pro filmy s Jamesem Bondem) a extrémním supercarem Vulcan s motorem uprostřed, určeným pouze pro jízdu na okruhu. Základní čalounění interiéru je v kombinaci alcantary s kůží, celokožené se dodává na přání (vyobrazený bílý vůz měl příplatkový celokožený AML Colour, stejně jako kompozitový karosářský paket AML Colour). Navzdory vysokým výkonům lze s Vantage jezdit každý den v běžném provozu (režim Sport), vůz je pohodlný, obklopuje vás vysoká středová konzola s pěti hlavními tlačítky jízdy (P, R, Start Engine, N, D), lze volit samočinné řazení nebo manuální páčkami

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Mercedes-AMG M177 s válci do V/90°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel s chladiči vzduchu, uložený podélně vpředu, hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V Dual-VVT (řetěz); 3982 cm3 (ø 83 x 92 mm); 10,5:1; 375 kW (503 k)/6000 min‑1 a 685 N.m/2000 – 5000 min‑1. Elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6. Mazání s olejem v klikové skříni. Hliníková trubka transaxle a kompozitový spojovací hřídel; samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP (Touchtronic III) vzadu v bloku s rozvodovkou (4,71 – 3,14 – 2,11 – 1,67 – 1,29 – 1,00 – 0,84 – 0,67 – Z 3,32); stálý převod 2,93; E Diff, pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový rám z hliníkových slitin; nezávislé zavěšení všech kol, vpředu pružinové vzpěry a dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy; pérování vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči ADS/Skyhook, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 400/360 mm s vnitřním chlazením, třmeny se 6/4 pístky, ABS/EBD/EBA, DSC/TC/DTV; hřebenové řízení 13,09:1 s elektrickým posilovačem, 2,4 otáčky na plný rejd; kola z hliníkové slitiny; pneumatiky Pirelli P Zero ZR 20, vpředu 255/40 a vzadu 295/35. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2704 mm; d/š/v 4465/1942 – 2153/1273 mm; min. suchá hmotnost 1540 kg (rozdělení P/Z 50/50 %); objem zavazadlového prostoru 350 l; objem palivové nádrže 73 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 314 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 3,6 s; spotřeba paliva EU 14,4/8,2/10,5 l/100 km, emise CO2 245 g/km.

auto 2018/11

pod volantem. Standardně se dodává osmipalcový displej LCD, navigace, samočinná klimatizace, integrace iPod/iPhone, zásuvky USB atd.; na přání jsou například kontrola mrtvých úhlů, kamera 360° (tlačítko na středové konzole), parkovací asistent, odvětrávaná sedadla a další. Zavazadlový prostor, přístupný výklopnou stěnou zádě, je překvapivě velký (objem 350 litrů). Odkládací prostory jsou také za dvojicí sedadel, uložených tak nízko, jak se na sportovní kupé sluší. Už dnes se hovoří o otevřené verzi Roadster. Jméno Vantage se používá od roku 1951, kdy se zrodilo pro DB2 se zvýšeným výkonem. Vyznat se ovšem ve značení Astonů je oříšek k rozlousknutí i pro odborníky, vždyť předcházející generace Vantage měla osmnáct různých verzí. K tomu navíc přistupují varianty pro závodní okruhy. Nyní se čtyř litrový osmiválec od AMG stal základem závodních vozů Aston Martin třídy Gran Turismo, v mistrovství světa ve vytrvalostních závodech WEC 2018 debutoval Vantage AMR GTE, v němž je výkon nastaven na 390 kW (530 k)/7000 min‑1 a točivý moment vzrostl na 700 N.m, přičemž vůz používá šestistupňovou sekvenční převodovku Xtrac. Předcházející závodní V8 Vantage GTE měly atmosféricky plněný osmiválec AM 4475 cm3 o výkonu 382 kW (520 k)/7000 min‑1 se dvěma clonami o průměru 28,8 mm v sání, točivý moment dosahoval 500 N.m a převodovka byla koncepčně shodná s letošním GTE. Aston Martin si na úspěchu v závodech velmi zakládá a nabídne nový Vantage soukromým týmům coby GT3 (42 vozů) a GT4 (124 vozů) pro sezonu 2019. Ve vyšší kate gorii GT3 tak vystřídá úspěšné dvanáctiválce V12 Vantage, v nižší osmiválce V8 Vantage GT4. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil LANCIA FULVIA COUPÉ (1968)

11/2018 THauto

► Automobily ► VINFAST LUX A2.0 & SA2.0 SUV

Foto Tom Hyan

VIETNAMSKÁ

PREMIÉRA...

Velkým hitem autosalonu v Paříži byla světová premiéra dvojice prvních automobilů z Vietnamu, připravených pro sériovou výrobu...

auto 2018/11

TOM HYAN, Paříž (F) Ze slavnostního představení v Paříži: zleva Tran Tieu Vi coby Miss Vietnam 2018; generální ředitel James De Luca; předsedkyně představenstva Le Thi Thu Thuy; šéfdesigner Dave Lyon a populární fotbalista David Beckham Foto VinFast

ažil jsem premiéry korejských a čínských automobilek na evropských autosalonech, ale to byly vždy dost velké improvizace včetně na první pohled zřejmé špatné kvality produktů. O to více překvapil profesionální přístup nové vietnamské značky VinFast, jejíž představení v Paříži předcházelo spuštění webových stránek na vysoké úrovni, kde jsme se dozvěděli předem mnohé o genezi nových automobilů. Propagační kampaň zahrnovala mimo jiné advertorial v prestižních novinách Wall Street Journal. Samotná premiéra proběhla na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži, kde nechyběli všichni ve doucí představitelé nové značky VinFast a navíc atrakti vitu debutu posílila přítomnost osmnáctileté studentky Tran Tieu Vy, držitelky titulu Miss Vietnam 2018, ale také fotbalové hvězdy Davida Beckhama. Nikdy dříve se Vietnam nezúčastnil žádného autosa lonu, prakticky nikdy automobily nevyráběl, šlo tam jen o montáž vozidel vzhledem k velkému celnímu zatížení.

Foto VinFast

Foto Tom Hyan

Foto VinFast

Předposlední Mondial de l’Automobile 2016 přivítal 1,6 milionu návštěvníků, a proto se VinFast rozhodl pro světovou premiéru právě v Paříži, nemluvě o jis tých historických vztazích s Francií. „Nejsou to jen nové automobily, které se představují v Paříži,“ řekla Le Thi Thu Thuy, předsedkyně představenstva Vin Fast a zároveň zástupkyně předsedy představen stva celého koncernu Vingroup, „ale my tady uvá díme příběh moderního a pulzujícího Vietnamu do celého světa! Považujeme Paříž za jednu ze dvou největších automobilových výstav, a tak je to nej lepší místo pro náš globální debut!“ Premiéru slavily dva spřízněné vozy, jejichž zá kladem je klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. VinFast je označuje coby LUX A2.0 v případě čtyřdveřového sedanu a LUX SA2.0 pokud jde o pětidveřové SUV, na jejichž vývo ji spolupracoval s řadou evropských a amerických expertů, přestože primárně jde o vozy určené pro domácí trh, kde vystačí s limity emisí EU5. Jak nám na stánku sdělil James B. De Luca, generální ředitel VinFastu, verze EU6 jsou připraveny, protože by rádi exportovali i do Evropy (filiálku založili ve Frankfurtu, byť nejprve pro koordinaci spolupráce s partnery). James má bohaté zkušenosti z automobilového průmyslu, je dalším vysoce postaveným manažerem

General Motors, který přijal výzvu uvést novou, či oživit starou značku. Sedmatřicet let pracoval u Ge neral Motors, v letech 2014 – 2016 byl výkonným viceprezidentem GM Global Manufacturing a do hlížel na produkci na celém světě. Zda bude úspěš nější než jeho bývalí kolegové Phil Murtaugh (u čín ské Qoros Auto) či Bo Inge Andersson (ruská Lada/ AvtoVAZ), ukáže až budoucnost... Dave Lyon, šéfdesigner VinFastu (také přišel od Ge neral Motors), zdůraznil nutnost výrazně odlišit novou značku, a proto uplatnil velké stylizované V na přídi i zádi, jasně identifikující VinFast a Vietnam. Dlužno říci, že i při navrhování nových vozů postupoval Vin Fast netradičně. Nejprve oslovil čtyři známá italská studia Italdesign (už bez Giugiara!), Pininfa ►►►

1 VinFast LUX SA2.0 je automobil kategorie SUV s pohonem zadních nebo všech kol 2 Přístrojová deska SUV typu LUX SA2.0, nabízeného ve dvou verzích, ale jen se silnějším čtyřválcem 3 VinFast LUX A2.0 je klasický sedan, nabízený se zážehovým čtyřválcem 2,0 litru ve dvou výkonových verzích 4 V moderním interiéru sedanu LUX A2.0 najdeme dotykový displej s úhlopříčkou 10,4 palce

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

Foto VinFast

rina, Torino Design a Zagato, aby navrhla jak pětimístný sedan, tak sedmimístné SUV. Dvacet dodaných návrhů v říjnu 2017 umístil VinFast na svoji website, a tak zapojil Vietnamce do tvorby vozu. Přes šedesát tisíc respon dentů vybralo pro oba automobily návrhy Italdesign, které Pininfarina technologicky dotvořil a dovedl k sé riové výrobě. Vingroup, největší vietnamská soukromá firma s řadou aktivit od turistiky po stavebnictví, zahájila stavbu nové automobilky na ploše 330 hektarů, jejíž část byla podobně jako u korejské továrny Asan Bay Plant (Kia Motors) postavena v zasypané mořské zátoce. V době autosalonu byl závod v Cat Hai (Hai Phong) v se verním Vietnamu téměř dokončen, probíhalo vybavení strojním zařízením od nejlepších dodavatelů s přihlédnu tím k procesům Industry 4.0 (lisy Schuller, lakovna Dürr,

1, 2 Oba nové vozy VinFast vznikly během jediného roku, vývoj urychlila spolupráce s BMW Group, Magna Steyr a AVL List 3 Nová automobilka znamená investici 3,5 miliardy dolarů, je to největší průmyslový projekt ve Vietnamu 4 Německý specialista EDAG vyvíjí městský elektromobil pro VinFast

► VINFAST LUX A2.0 a SA2.0 MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec licence BMW, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll, uložený podélně vpředu; DOHC 4V VVT; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU5; 1997 cm3 (ø 84 x 90,1 mm); a) pouze pro sedan A2.0: 130 kW (176 k)/4500 – 6000 min‑1 a 300 N.m/ 1750 – 4000 min‑1; b) pro oba vozy: 170 kW (231 k)/5000 – 6000 min‑1 a 350 N.m/1750 – 4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP s kapalinovým měničem momentu; pohon zadních kol, pro SA2.0 (SUV) alternativně pohon všech kol Borg-Warner. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu pro nezávislé závěsy kol, předních na dvojitých příčných ramenech a zadních na pětiprvkových s podélnými a příčnými rameny; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; provozní brzdy kapalinové dvouokruhové, kotoučové s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TCR; hřebenové řízení s elektrohydraulickým posilovačem. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (v závorce SUV) – rozvor náprav 2968 (2933) mm; délka 4973 (4940) mm, šířka 1900 (1960) mm a výška 1464 (1773) mm; hmotnosti a další údaje zatím neuvedeny. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost cca 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9/7,1 s pro sedan, resp. za 8,9 s (AWD 9,1 s) pro SUV.

auto 2018/11

přes 1200 karosářských robotů ABB a podobně). První dva výstavní prototypy vyrobil Pininfarina v Cambianu u Turína, budou se testovat tři stovky zkušebních vozů. Sériová produkce začne v polovině 2019, počítá se s kapacitou zprvu 100, pak 200 tisíc ročně. Pham Nhat Vuong začal vyrábět instantní nudle před 25 lety na Ukrajině (vystudoval totiž v Moskvě), než tuto továrnu prodal Nestlé za 150 milionů dolarů a založil Vingroup. Nyní se rozhodl vyrábět automobily, a proto že má rád BMW, spojil se s mnichovskou značkou, což vysvětluje koncepci zadního pohonu. Mechanické díly upravili rakouští specialisté, Magna Steyr vyšla z plat formy BMW řady 5 (F10) a X5 (F15); AVL List zapraco val na dvoulitrovém zážehovém čtyřválci, jenž vystačí s jednodušším ventilovým rozvodem (bez Valvetro nicu). K dalším technickým partnerům patří Bosch a Siemens. Motory nabízejí výkon 130 nebo 170 kW (176 a 231 k), přičemž slabší verze je alternativou pouze pro sedan. Všechny vozy mají osmistupňovou samo činnou převodovku ZF a nezávislé zavěšení kol. Do stupné údaje uvádíme v obvyklém přehledu. A jedna kuriozita na konec. Název VinFast nemá nic společného s rychlostí, ale je kuriozní zkratkou! Vin značí Vietnam jako u jiných částí koncernu Vingroup (VinCom, VinMart, VinSchool, VinCharms, VinPearl), ale FAST je složením stylu (F – Phong Cach), bez pečnosti (A – An Toan), inovací (S – Sang Tao) a pio nýrství (T – Tien Phong). V každém případě první auto mobily vznikly za jediný rok, k výrobě má dojít za další rok, což je dnes globální rekord. Kromě toho VinFast připravuje menší vozy s motory 1,0/1,4 litru, městské elektromobily (vyvíjí německý EDAG) a další elektrické typy (eScooter; eBus). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na služby slavné italské karosárny PININFARINA (1967)

11/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► SUBARU FORESTER 2018 (SJ)

Subaru Forester oslavil dvacetiny a drží se dobře. Vždy se od jiných SUV lišil nižším těžištěm a jízdními vlastnostmi na úrovni klasických osobních vozů... TOM HYAN

orester se vždy chtěl lišit. Při naší první návštěvě Detroitského autosalonu 1997 jsme si prohlédli předsériový vůz Subaru SUV Concept, který získal Hulman Trophy (Pohár Tonyho Hulmana, jehož rodina po válce zachránila závodní okruh v Indianapolisu). O co šlo? Na oválu v Indianapolisu zajel rekord na 24 hodin průměrnou rychlostí 180,082 km/h, platný pro produkční vozy T1 a uznaný sportovními federacemi FIA a ACCUS.

► SUBARU FORESTER 2.0i-L MOTOR – kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Subaru FB20 s dvojicemi protilehlých válců (boxer), uložený podélně vpředu; hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V (řetěz), Dual AVCS; nepřímé vícebodové vstřikování paliva, EU6; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 10,5:1; 110 kW (150 k)/6200 min‑1 a 198 N.m/4200 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) suchá jednokotoučová spojka a šestistupňová mechanická převodovka (3,818 – 1,947 – 1,296 – 1,029 – 0,825 – 0,738 – Z 4,072), stálý převod 4,444; b) samočinná CVT Lineartronic s kapalinovým měničem a plynulým převodem (3,581 až 0,570 – Z 3,667), resp. s nastavenými stupni pro přímé řazení (3,505 – 2,238 – 1,641 – 1,194 – 0,880 – 0,611); stálý převod 3,900. Trvalý pohon všech kol Symmetrical AWD. PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu dvojitá příčná ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDC (ESC); pneumatiky 225/60 R 17 nebo 225/55 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2640 mm, rozchod kol 1545/1555 mm; d/š/v 4610/1795/1735 mm; světlá výška 220 mm; objem zavazadlového prostoru 505/1592 l; objem palivové nádrže 60 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1508/1551 kg, celková 2015/2015 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1800/2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 190/192 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,6/11,8 s; spotřeba paliva EU od 6,9/6,5 l/100 km; emise CO2 od 160/150 g/km.

auto 2018/11

Bylo to v říjnu 1996, teprve následující rok dostal jméno Forester a v japonské Gunmě se rozběhla sériová produkce. Už tehdy byl označen za vozidlo, dnes známé jako crossover, spojující vlastnosti klasického osobního automobilu a terénního SUV. Na podvozku tehdejší Legacy měl zkrácený rozvor, zvýšenou světlou výšku na 200 mm, ale celkovou jen na 1580 mm, takže při tradičním použití plochého motoru boxer a sníženém těžišti se na silnici nejen vyrovnal běžným osobním automobilům, ale s pohonem všech kol měl zvýšenou průchodnost terénem. Navíc vynikal bezrámovými okny... Uplynulo přes dvacet let, měnily se podmínky, Forester s nimi a v modelovém roce 2018 už vychází ze čtvrté generace (codename SJ), jež se představila na mezinárodních autosalonech v Guangzhou 2012 a New Yorku 2013. Mezi crossovery SUV přesvědčuje nadprůměrnými jízdními vlastnostmi jak v terénu, tak na silnici, protože je nadále vybaven plochým čtyřválcem boxer a pohonem všech kol Symmetrical AWD, kdy je vše uloženo přesně v podélné ose automobilu. Čtvrtá generace znamenala kompletní přechod na šestistupňové manuální převodovky (dříve jen u turbodieselu, ostatní pětistupňové) a nahrazení klasických čtyř- nebo pětistupňových samočinných převodovek originálním systémem CVT Lineartronic s plynulým převodem, kapalinovým měničem a možností řazení virtuálních stupňů při sportovní jízdě.

5 6

Foto Tom Hyan

3 Novinkou elektronicky řízeného trvalého pohonu všech kol je režim X-Mode, aktivovaný tlačítkem pro nejtěžší podmínky v terénu, kdy elektronika upravuje funkci motoru, převodovky CVT, pohonu všech kol AWD, provozních brzd a dalších systémů pro optimální zdolání všech terénních nerovností i povrchu se sníženou adhezí vždy pro maximální bezpečnost jízdy. Součástí je také asistent pro sjíždění prudkých klesání kontrolovanou rychlostí, standardem je Hill Start Assist pro optimalizovaný rozjezd do svahu. Elektronická stabilizace VDC je doplněna funkcí Towing VDC pro vlečení přívěsu do hmotnosti 2000 kg. Některé modely jako testovaný 2.0i-L Executive Lineartronic ES mají rovněž volbu režimů jízdy SI-Drive (Intelligent a Sport, u XT ještě třetí Sport Sharp). Vyzkoušeli jsme dvoulitrový čtyřválec boxer, který dává výkon 110 kW (150 k), s převodovkou CVT Lineartronic umožňuje i řazení šesti nastavených

stupňů páčkami pod volantem a samočinně rozdě luje točivý moment podle adheze kol na obě nápravy systémem Active Torque Split. Počet virtuálních stupňů s jinými motory může být i vyšší, s turbodieselem 2.0D/108 kW (147 k) je jich sedm, s přeplňovaným zážehovým boxerem 2.0 XT (Turbo)/176 kW (240 k) dokonce osm. Šestistupňová manuální převodovka se dodává jen pro základní modely (mimo Turbo), v tomto případě se využívá odlišný systém pohonu Symmetrical AWD, mezinápravový diferenciál s viskózní spojkou. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, zadní nápravu tvoří dvojitá příčná ramena (double wishbones), podle výbavy jsou k dispozici sedmnácti- nebo osmnáctipalcová kola. K největším novinkám modelového roku 2018 patří aplikace vylepšeného asistenčního systému Eye Sight 3.0, jehož dvě kamery umístěné nahoře na čelním skle (po stranách zpětného zrcátka) zachycují třírozměrný barevný obraz dění před vozem a podle situace varují řidiče, ale také například aktivují předkolizní nouzové brzdění, či omezení výkonu motoru proti nežádoucí akceleraci před překážkou. Eye Sight 3.0 obsahuje rovněž funkci adaptivního tempomatu, detekci vozidel vzadu a hlídá jízdu v pruzích i nechtěné opuštění jízdního pruhu (s korekcí na volantu). Na českém trhu se modely 2018 prodávají od 700 tisíc, základní cena testovaného vozu je 990 000 korun českých (více na www.subaru.cz). ■

1, 2 Subaru Forester pro modelový rok 2018 zaznamenal řadu úprav pro zvýšení bezpečnosti a komfortu 3 Největší novinkou Foresteru 2018 je aplikace technologie EyeSight s dvojicí kamer za čelním sklem, známá z jiných typů Subaru 4 Testovaný vůz byl poháněn zážehovým čtyřválcem typu FB20 (boxer) o výkonu 110 kW (150 k) 5, 6 Vnitřní prostor se postupně v nových generacích Foresteru zvětšil, vzrostla i výška vozu a objem zavazadlového prostoru

11/2018 THauto

► Krátce ► MONDIAL DE L’AUTO PARIS 2018 Francouzská společnost Automobiles Dangel S.A.S. ze Sentheimu je nyní specialistou na přestavby 4x4 pro lehké užitkové vozy. S pohonem všech kol DANGEL 4x4 slavily v Paříži světovou premiéru nové generace Citroën Berlingo, Peugeot Rifter/Partner a Opel Combo. Na snímku je upravené Berlingo 4x4, které dostalo viskózní spojku pro volbu Auto 4WD, třídílný spojovací hřídel a zadní diferenciál, druhá hnací náprava je dělená s vlečenými rameny. Dodává se motor 1.6 BlueHDi 100, světlá výška se zvýšila na 190 mm. Přestavby 4x4 jsou k dispozici i pro větší typy Jumpy (Spacetourer)/Expert (Traveller) a Jumper/Boxer, resp. Fiat Ducato. Dodávají se od roku 1980 (první byl Peugeot 504 Pick-Up); od šedesátých let se Henry Dangel věnoval konstrukci závodních automobilů.

Foto Tom Hyan

Citroën Berlingo 4x4

Peugeot e-Legend K nejobdivovanějším konceptům Mondial de l’Automobile 2018 patřilo kupé PEUGEOT E-LEGEND, které je důkazem, že také elektromobily mohou vzbuzovat emoce a poskytovat nevšední jízdní zážitky. Automobil inspirovaný legendou Peugeot 504 Coupé V6 z počátku sedmdesátých let má interiér 2+2 přístupný širokými dveřmi, elektrický pohon všech kol a čtyři jízdní režimy. Dva režimy jsou autonomní (Soft, Sharp), v tomto případě se volant složí do přístrojové desky a zmizí, druhé dva manuální (Legend, Boost), kdy řidič naopak volant pevně uchopí a ujme se vlády nad vozem. Před premiérou v Paříži absolvovalo kupé jízdní zkoušky na utajeném polygonu Groupe PSA v La Ferté-Vidame. S pohonem všech kol (k počtu elektromotorů se nikdo nevyjádřil) a celkovým výkonem 340 kW i točivým momentem 800 N.m není problémem zrychlení na sto za čtyři sekundy a největší rychlost 220 km/h.

Foto Tom Hyan

Kupé e-Legend je dílem PEUGEOT CONCEPT-CARS, tedy skupiny designerů Groupe PSA ve Vélizy u Paříže, kterou vede Matthias Hossann už od roku 2013 (potkali jsme ho, když prohlížel novou konkurenci na stánku VinFast). Ostré linky, nízký ponton karoserie a velká kola s pneumatikami Michelin 19“ podtrhují dynamický vzhled studie, hlásící se do budoucnosti nejen autonomním řízením, ale také hlasovým ovládáním a soustavou šestnácti obrazovek v interiéru. Pohybuje se pouze elektricky, akumulátory 100 kWh vystačí až na 600 km jízdy, rychlodobíjení na 80 % kapacity údajně trvá 25 minut. Rozvor náprav činí 2690 mm, celkové vnější rozměry jsou 4650 x 1930 x 1370 mm. Krásný vůz však nemíří do sériové výroby. Realita bude jednodušší. Elektrický Peugeot 208 se představí v Ženevě 2019.

Peugeot e-Legend

auto 2018/11

Foto Peugeot

Foto Tom Hyan

Peugeot 504 Pick-Up Dangel 4x4

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

Vaylon Pégase

obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto Bohumír orii Špač

Listopad 2018

Už jste slyšeli o automobilu, který překonal průliv La Manche? Pochází od pařížské firmy VAYLON, jmenuje se Pégase a zkušební řidič/pilot Bruno Vezzoli dojel/doletěl z Paříže do Londýna za méně než sedm hodin čistého času! Jeho stroj, homologovaný jako Quadricycle Lourd L7 pro silnici a ULM (ultralehké letadlo) pro letovou hladinu do 1240 metrů, vyjel z Paříže, poháněn jednoválcem 400 cm3/26 kW (35 k) ze skútru Peugeot, za čtyři hodiny byl na břehu, připnul do závěsu padák-křídlo, rozjel se na dráze 50 až 100 metrů, s tlačnou vrtulí roztáčenou leteckým čtyřválcem boxer 2,7 l/68 kW (93 k), a vzlétl. Zatímco na silnici jel až 90 km/h, ve vzduchu letěl 70 až 85 km/h, pilot ovládal padákové křídlo lanky. Po 30 minutách (35 km) přistál u Doveru (stačí mu 10 až 30 m), odepnul padák a za dvě hodiny dojel do Londýna ke showroomu luxusní značky Cartier, která cestu sponzorovala. Jerome Dauffy, šéf Vaylonu, nabízí Pégase i Američanům jako tichý výzvědný letoun pro vojenské účely!

Nestranný a nez

Foto Tom Hyan

ávislý měsíčn ík všech autom

Ročník XVII I. číslo 199 120 •Kč

Škoda 445 S

partak

Lochotínský ok

ruh

Jiří Koštíř

Kde se vzal kla

kson?

MJ_2018_11.in

dd 1

22.10.18 22:57

Právě vyšlo listopadové číslo plné zajímavého čtení

Třídu do 250 cm³ vyhrál uprostřed Vítěz Štajner jiný český jezdec, Ladislav Štajner strojů, geniální pan se svým mechanikem při dekorovánna Walteru 250. Na fotografii vlevo je ředitel Krattner, Jaroslav Walter í. Muž vpravo s páskou na rukávu je konstrukté r

Nejúspěšnější jezdci S vavřínovým věncemve třídách do 350 a 500 cm³. Runtsch, vítěz třídy na krku je Rakušan Rudolf do 350 cm³ na stroji 350. Vlevo je Angličan Norton skončil třetí. Druhý Charles Beischer, který byl Velocette 350 cm³ Čech Jaroslav Juhan na stroji

Kde se vza

l klakson?

Muži, potřeb uji na neděli Ták? a co je nového packa s tím buicke rda. m, kterého Klaxon vůbec jsem nefunguje! (Humoristické koupil před 14 dny? listy 1934)

Miller Rees Hutchinson s klaxonem v dobové z roku 1908 kresbě

Foto Tom Hyan

Světovou premiéru v Paříži slavil největší automobil SUV od španělské značky Seat a také první, který se bude vyrábět ve Wolfsburgu. Nový SEAT TARRACO, jehož jméno vzešlo z veřejné soutěže (přes 140 tisíc respondentů, název odvozen od města Tarragony), je pěti- nebo sedmimístným protějškem koncernových vozů Škoda Kodiaq a VW Tiguan Allspace (MQB-A). V nabídce jsou motory 1.5 TSI/110 kW, 2.0 TSI/140 kW a 2.0 TDI/110 nebo 140 kW, převodovky DSG7 a M6, pohon předních (1.5 TSI výhradně), anebo všech kol 4Drive. Rozvor náprav 2790 mm, délka 4735 mm a hmotnost (DIN) od 1524 kilogramů.

Seat Tarraco

Kadlec jezdil ve velké konkurenci až do 7. místních diváků odstoupil Kola na druhém místě, pro poruchu motoru poté k smutku

ýrazný zvuk klaksonu je dopravního součástí řidič za tím účelem na světě. V češtiněruchu jakéhokoli města vystřeloval Podobně jeden mem pro houkačk se klakson stal synonyz dalších kongresm světlice. šel s návrhem u nebo sirénu. anů přise však jednalo zvonku, který o Klaxon, výrobek Původně každé otáčce by zazvonil při firmy Lovell-M kola… americké cConnel Ve Velké Británii Na konci devatená l. upravoval provoz del The ctého století zovala samohyb vzbu- Omezova Locomotive Act z roku voziná vozidla v 1865. l rychlost obavy. Mimo lidech různé jiné způsobo cích na 6,4 km/h na veřejných komunikavala na rozruch mezi mimo města koňskými potahy, silnicích ve městech a 3,2 km/h . Samohybná zákonodárci a tak se posádku vozidla musela v různých zemích složenou mít nalézt vhodný pokoušeli Před závodem byl způsob, jak a muže s červenýmze tří lidí – řidiče, topiče pln optimismu, na fotogra by tyto nebezpečné stroje podniku Ottou Krattnerem praporkem nebo fii mohly ostatní nou, který šel lucer, který ředitelskou je zachycen s ředitelem účastníky provozu celého volným krokem automobilů varovat před funkci plnil, když vozidlem a varoval svým příjezde 55 m nebylaposlanci vypsána třída m. V USA jezdce na koních před za Massachusetts ské povozy a koňnavrhovali, aby o příjezdu samohyb Úprava tohoto ného vozidla. zákona z roku vala místním 1896 povolo29 úřadům stanovit rychlost v rozmezí maximální 13 až 26 km/h, ličtí motorist což angé oslavili jízdou do Brightonu, z Londýna která se jezdí 22.10.18 22:58 dodnes. Při takových rychlostech by rista musel do funkce muže však motopraporkem s červeným najmout mimořád lého a vytrvaléh ně rycho a výrobci automob běžce. Netrvalo dlouho lepší, když varovnéilů si uvědomili, že bude zařízení bude vat samotný obsluhořidič přímo ze svého vozidla. Na počátku dvacátého století Princip Hutchinson automobilů ova si majitelé již mohli se otáčí vačka z tvrzenéklaxonu. V těle přístroje sortimentu píšťalek, vybírat z bohatého oceli a naráží přitom na kovadli sirén a zvonků, zvuk natrvalo jejichž talířku nku připevněnou uprostřed pružného změnil povahu z tenkého ocelového 1953 Benelli Leoncino ruchu. dopravního plechu V té době se osobám s porucha Rees Hutchin mladý vynálezce Miller mi sluchu. První son zabýval pojmenovanou verzi vývojem přístroje zesilující Motor Journal 11/2018 Akouphone ho zvuk, který si patentoval roku 1895 a jeho vylepšen by pomohl ou verzi Acoustic on v roce 1902.přenosnou Světovou MJ_2018_1

Motor Journal 11/2018 MJ_2018_1

1.indd 29

1912 Renault Model

CC 14CV

1.indd 35

aukce Brigh

twells

aukční síň Brightwells připravila 219 vozide na 26. září l, z v Leominsteru Bremnera a nichž značná část pochá ze sbírky rodiny aukci zela ze sbírky bohatá na pana andre italské značky McGrathových. díky w tomu byla a mnohé kurioz nabídka ity. padesátý

1970 Benelli Sports

Special

22.10.18 22:58

ch letech nabízela Benelli značka výborné stopětadvacítky Leoncino, tj. Lvíče. Jedno takové pečlivě renovované lvíče z roku 1953 se prodalo za 3520 liber. O nabízela nejrychldvacet let později Benelli 1980 Benelli 900 Sei stopětadvacítku ejší sériově vyráběnou na světě – Benelli Special. Stroj Sport z roku 1970 stál nového tele 2530 liber. Pod vlivem úspěchu majiských víceválco Sovětské pásáky a traktory japon- 1961 vých FB Mondial 125 bývaly u nás běžné. rozhodli nabídno motocyklů se v Benelli Dnes se jich dochovalo ut zákazník podobného. ům něco pár V roce při 7000 ot/min. šestiválec Benelli 1973 se začal prodávat prodal renovova V aukci se za 3410 Sei s motorem 750 cm³, od o ný objemu stroj konce roku z roku 1957. Stopětadvacítka 1978 zvýšeným na 900 cm³. Víte, kde Mondial z roku Motocykl z leží Mahou prodala za 1870 1961 se 1963 roku 1980, kterým se poslední š? Nevíte, zetora, ani Gilera Giubileo Sei se Gilera vyráběla liber. Další slavná značka protože nemát ch dvanáct let svoboďáka, Giorni dilo, se prodal na moc nejezlanzbuldoga. natož fordso e ve stodol za 5060 národní šestidenn památku vítězství v mezie ani na, johnde Jinak abyste Většina nabízený liber. lehký motocyk í soutěži model obyvateli se věděli Sei l v Giorni. ch Giubileo nejlepší : tato jihočes era nebo dokonce italských motostala v sobotu Motocyk cyklů však sportovní tradici značky“. Stopětas měla mnohem kých trakto vyráběl v terénním l s motorem 125 cm³ se 13. října metrop ká vesnička se rů. menší objem motoru. MV 144 Instrukci po pečlivé renovaciedmdesátka z roku 1960 i silničním proveden olí vyznavačů Agusta Stroj v zachoval se prodala za í. Moto Morini se může pochlub 175 CS Grand Turismo historic- na bouduna použití stalince stačilo naletovat ém stavu z 1980 liber. a pole za humny roku 1963 se prodal za 2640 175 Turismo it výkonem z roku 1954 strojů se sjelo ke liber. Bianchi 2860 liber. 11 koní stála nejrůzně stovce 14. suje dobová Tonale popiročník pořádal recenze jako Jedním z kých po sovětské jších značek od americmajitel většiny „rychlý italský mála neitalský ných traktorů , které přijelo vystavecyklů v nabídce chvat motozdejší Václav odhadem jistě obdivo- jízdy byl Matchles Broška. Místo tisíc návštěvn elegance s model H se na poli předvádě íků. Už a jako třešnička na dortu i mláceníla orba obilí na staré snopů mlátičce poháněn ním motorem Slavia. Jedinečn é stacionárkombajn SK3, ý byl sovětský vyráběný ve třech tamních závodech současně sklízet. V letech , aby bylo na Rusi čím 1961–1962 i k nám, a ač se dovážel se jich vyrobilo ných 169 000 neuvěřitel(!), tenhle je Fordson se dříve než zřejmě jediný u nás dochova v USA objevil ve Velké ný, navíc uvedený V roce 1917 se Angličané Británii. ního stavu. Křižovat do původ1957 MV Agusta pomohl vyřešit sklizeň, obrátili na Forda, aby jim 175 CS Grand Turismo pole na takové v letním žáru, protože muži jsou sedět pod plachetk obludě Za pět měsíců ve válce. 70 přepravily lodě na britské slunci a hltat ou proti pět tisíc 1954 Moto Morini od rána do ostrovy přes fordsonů... prachu, to byly noci mraky 175 Turismo galeje. Všichni si Mahouš ocelové užili. Našinec MJ_2018_1 i podivíny, 1.indd 70 potkal veteráns pásy sovětského stalince. které rozehřál Má nás Motor Journal 11/2018 ký pánbůh všelijaké y zachovalé . Díky za to. Jan Králík

Mahouš 201 8

22.10.18 23:01

CK3 s motorem na střeše, odkud se systémem kombajn poháněl. klínových řemenů Pracoviště řidiče bylo a řetězů celý spíš mučidlo

Motor Journal 11/2018

Václav Broška je spiritus poháněl historickou agens Mahouše. Zde dohlížel na motor mlátičku

Slavia, který

MJ_2018_1

1.indd 55

22.10.18 23:00

www.MotorJournal.cz

► Krátce ► MONDIAL DE L’AUTO PARIS 2018

Foto Tom Hyan

Dánský výrobce stavebnic LEGO nepředvedl první automobil ve skutečné velikosti složený ze svých kostek, ale první skutečně pojízdný! Bugatti Chiron Lego Technic vznikl v české továrně dánské firmy, kde na Kladně specialisté řeší výjimečné projekty. Na voze z více než milionu dílců Lego spolupracovala samotná automobilka Bugatti, poháněn soustavou 2304 malých elektromotorů Lego Technic se 4032 ozubenými koly dosahuje cestovní rychlosti 20 km/h (limitem je 30 km/h). Andy Wallace, vítěz 24 h Le Mans 1988 a testovací jezdec Bugatti Automobiles, se s ním projel na polygonu VW Ehra-Lesien v Německu.

Bugatti Chiron Lego Technic

Foto Tom Hyan

Od roku 2005 se francouzská firma BOOXT z La Chapelle St. Luc specializuje na vozy typu buggy, určené pro volný čas, závody i ozbrojené složky; od roku 2016 je ve Francii vyrábí. Využívá díly Groupe PSA včetně motorů Peugeot 1.6i/85 kW (115 k) s převodovkou 5M a vznětových 2.0 HDi/147 kW (200 k) s převodovkou 6M. Typy Scorpik, Grand Raid nebo Assault mohou být dvou- i čtyřmístné; jejich hmotnost se pohybuje od 756 do 898 kg, čemuž odpovídají velmi dobré dynamické vlastnosti. Ceny od 29 800 eur.

Foto Tom Hyan

Rozjetý trend SUV zatím nelze zastavit, navzdory zpřísněným emisním předpisům, a protože nový automobil se vyvíjí kolem čtyř let, konstruktéři urychleně připravují hybridní verze. Uvede ji také CITROËN v nové C5 Aircross, předjaté studií C5 Aircross Hybrid Concept v provedení Plug-In, která se však do výroby nedostane dříve než v roce 2020, kdy to s emisními předpisy půjde do tuhého. Předpokládá se zážehový čtyřválec 1.6 PureTech 180 a elektromotor 80 kW, tedy celkový systémový výkon 165 kW (225 k). Půjde ale o vůz jen s pohonem předních kol.

Citroën C5 Aircross Hybrid Concept

auto 2018/11

Brouzils/VW ElectroCox

Elektromobilita zachvátila svět. Společnost BROUZILS Auto z Les Brouzils u Nantes, vedená Jérémy Cantinem, vyrobila ElectroCox, přestavbu Brouka VW 1302 z roku 1971. Využila kit firmy EV West ze San Marcosu (CA), která v USA vyrábí elektromobily i z originálů jako jsou BMW M3 (bohužel!). Poháněcí soustava 39 kW zůstala vzadu, díky akumulátorům Li-Ion 22 kWh vzrostla hmotnost o 70 kg. Vůz má původní čtyřstupňovou převodovku, takže jede až 160 km/h, elektromotor umožňuje dojezd 150/200 km

Booxt Buggy Peugeot

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na tlumiče HOUDAILLE z roku 1929

11/2018 THauto

Motorsport

► GRAND PRIX ČSSR BRNO (WSPC) 1988

Foto Tom Hyan

Největším závodem uzavřených vozů, jaký se kdy v Brně vůbec jel, bylo mistrovství světa sportovních prototypů o víkendu 8. až 10. července 1988...

plynulo třicet let, po pádu komunistického režimu bylo sice všechno jinak, jenže vý znamnější automobilový závod se u nás bohužel dodnes nejel. Zahynula i ta Inter serie, jež nám dopřávala kontakt se spor tovními prototypy už dříve, zmizely mistrovství Evropy a světa cestovních vozů z našich okruhů, zůstaly jen méně významné šampionáty, závody historických auto mobilů a Truck Racing. O to více mrzelo, že Maďaři dokázali postavit Hungaroring a uspořádat první Velkou cenu formule 1 za tzv. Železnou oponou už roku 1986, ale nám se nikdy nic podobného nezdařilo. I když jsme byli v tomto regionu po válce průkopníky, Velká cena Československa 1949 přilákala 300 tisíc diváků na souboje tehdejších jezdců Grand Prix. O rok později vzniklo mistrovství světa F1, ale u nás už úřadovala ko munistická vláda proruských kolaborantů, která novou účast zahraničních závodníků znemožnila. V ročníku 1950 startovali pouze českoslovenští jezdci...

auto 2018/11

TOM HYAN, Brno (CS 1988) 1 Martin Brundle (Jaguar XJR9) se koncem sezony stal mistrem světa WSPC 1988, Schlesser na Sauberu se dočkal až o rok později 2, 3 Nejrychlejší Jaguar XJR9 řídili Martin Brundle a John Nielsen 4 Nejúspěšnější Joest Porsche 962-129 (dvojice Bob Wollek/ John Winter dojela pátá)

Uvolnění v roce 1968 přineslo Velkou cenu Brna jako součást mistrovství Evropy cestovních vozů, tři dny po závodě se však přes československé hranice opět valily ruské tanky. Za dalších dvacet let se stalo ne uvěřitelné, mezinárodní automobilová federace FIA zařadila Grand Prix ČSSR Brno 1988 do mistrovství světa sportovních prototypů WSPC (World Sports Prototype Championship) jako šestý z jedenácti zá vodů šampionátu. Byla to tehdy ohromná událost, na okruhu jsme prožili tři krásné dny ve společnosti nejlepších světových závodníků. Jezdilo se už ve čtvrtek, při volném tréninku shořela Tiga týmu Davey, a tak bylo o jeden vůz méně. Nakonec Joest sehnal druhé Porsche 962C, a proto počet startujících zůstal na sedmnácti prototypech... V bulletinu FISA byl závod na 360 kilometrů v Brně označen jako First World Sportcars Race behind the Iron Curtain, zatímco Maďaři drželi obdobný primát ve formuli 1 už o dva roky dříve. My jsme rovněž přivítali

6 8

Foto Tom Hyan

7 5 Vítěznou posádku Sauberu číslo 62 (chassis 88.C9.03) nakonec vytvořili Jochen Mass a Jean-Louis Schlesser 6 Tréninkový Sauber C9 (chassis 87.C9.01) v depu 7 Druhý Sauber C9 posádky Mauro Baldi/James Weaver dojel na čtvrtém místě (chassis 87.C9.02) 8 Porsche 962-116 (Joest Racing) posádky Franz Konrad/Jürgen Barth (v cíli šestí)

jezdce formule 1, kteří obrátili pozornost ke sportovním prototypům. Vedoucí tým Silk Cut Jaguar nasadil Jana Lammerse, Martina Brundla a Johnny Dumfriese, jež doplnil John Nielsen; Sauber Mercedes vsadil na Jean -Louis Schlessera, Maura Baldiho a Jochena Masse, čtvrtým mužem týmu se stal specialista na sportovní vozy James Weaver. Kromě několika výjimek byli další závodníci ostřílenými jezdci WSPC, vedle šéfa týmu Petera Saubera se objevili další konstruktéři Gordon Spice a Louis Descartes (ALD), aby sami usedli za volanty svých výtvorů. Panovala přátelská atmosféra,

s téměř všemi jezdci jsem pohovořil a doplnil svůj archiv o další informace, jež se za Železnou oponu dostávaly jen zřídka. Tehdy v Brně jsem poprvé potkal mladíka Martina Straku, který začínal svou úspěšnou kariéru fotografa a komentátora automobilových závodů. V tréninku vládly černé Saubery C9, poháněné pětilitro vými osmiválci Mercedes-Benz V8 Bi-Turbo o výkonu přes 515 kW (700 k)/7000 min‑1, malý švýcarský tým zís kal 12. ledna téhož roku podporu Mercedes-Benz a Peter Sauber už tehdy prohlašoval, že pokud si bude stuttgart ská značka přát, tak vstoupí do formule 1. Jean-Louis Schlesser zajel pole position časem 1:46,44 před týmo vým kolegou Jochenem Massem (1:46,70), s nímž měl být původně v jednom voze, ale pro tréninky vytvořili v týmu posádky Schlesser/Baldi (číslo 61) a Mass/Wea ver (číslo 62). Způsobilo to trochu zmatek, jenže ►►►

11/2018 THauto

► GRAND PRIX ČSSR BRNO (1988)

Foto Tom Hyan

▲ Francouzský ALD 04D s řadovým šestiválcem BMW 3,5 l, automobil třídy C2 (Louis Descartes/Gérard Tremblay odpadli pro zadřené ložisko v kole)

předpisy byly tehdy natolik benevolentní, že když se Schlesserovi v závodě přestalo dařit, vrátil se do vozu startovního čísla 62, aby podle týmové režie získal více bodů v boji o mistrovský titul. Po 34 kolech a hodině závodu jela posádka Mass/Weaver (číslo 62) první, za tímco Baldi/Schlesser (číslo 61) pátá za dvěma Jaguary a Porsche 962C; a proto se prostě jezdci vystřídali jinak! Po 55 kolech (a 1 h 44 min) už vedli Mass/Schlesser (číslo 62), zatímco Baldi/Weaver (číslo 61) postoupili na čtvrté místo. Stejné pořadí vydrželo až do cíle, a pak se řekne, že týmová režie je novým výmyslem. Jak se však ukázalo, Schlesserovi to nebylo nic platné. Největším soupeřem Sauberu byl Jaguar XJR9 se sedmilitrovým dvanáctiválcem bez přeplňování o vý konu rovněž 515 kW (700 k)/7000 min‑1, připravený týmem Toma Walkinshawa s bohatou podporou ciga retové značky Silk Cut, kterou vyjednal bývalý jezdec

auto 2018/11

1, 2 Lancia LC2/88, upravená z továrního vozu z roku 1986 (po devatenácti kolech porucha motoru Ferrari V8) 3 Tiga GC288 Ford V8 odpadla první s poruchou elektrické instalace (Maurizio Gellini/ Ranieri Randaccio) 4 Nejúspěšnější Tiga, typ GC288 Ford V8 italské posádky Pasquale Barberio/ Vito Veninata, byla dvanáctá (pátá v C2)

F1 Guy Edwards, známý guru sponzoringu, jehož jméno se objevilo v polovině října 2018 opět ve zprávách (byl totiž tragikomickou shodou okolností prohlášen za zemřelého, což nebyla pravda). V Brně vytvořily dvo jice Brundle/Nielsen (číslo 1) a Lammers/Dumfries (číslo 2) posádky britských vozů, ale na vítězství ne dosáhly. Martin B rundle byl v tréninku třetí, Jan Lam mers pátý. Zprvu jela dvojka druhá a jednička třetí, závěrem závodu se však Brundle ujal taktovky a v cíli byl se ztrátou 20,05 sekundy za Schlesserem. Kupo divu Joest Racing, nejdůležitější reprezentant s vozy Porsche 962C, postrádal dostatek jezdců, a tak číslo 7 s posádkou Bob Wollek/John Winter dojelo na pátém místě s jedním kolem ztráty. Narychlo složená po sádka Jürgen Barth/Franz Konrad pro Joesta jistila šesté místo, soukromníci Antoine Salamin/Gigi Taverna (Swiss Team Salamin/Porsche 962C) na konkurenci

► GRAND PRIX BRNO (WSPC) 1988 67 kol 2:06:40,62 (ø 171,175 km/h) 2. Martin Brundle/John Nielsen, GB/DK Jaguar XJR9 2:07:00,67 3. Jan Lammers/Johnny Dumfries, NL/GB Jaguar XJR9 2:07:48,89 4. Mauro Baldi/James Weaver, I/GB Sauber C9 Mercedes 2:08:17,73 5. Bob Wollek/John Winter, F/D Joest Porsche 962C 66 kol 6. Franz Konrad/Jürgen Barth, D/D Joest Porsche 962C 65 kol 7. Gordon Spice/Ray Bellm, GB/GB Spice SE88C Ford V8 65 kol (vítěz C2) 8. Thorkild Thyrring/Almo Coppelli, DK/I Spice SE88C Ford V8 64 kol (C2) 9. Antoine Salamin/Gigi Taverna, CH/I Salamin Porsche 962C 63 kol 10. Jean-Louis Ricci/Claude Ballot-Léna, F/F Spice SE88C Ford V8 62 kol (C2)

1. Jochen Mass/Jean-Louis Schlesser, D/F Sauber C9 Mercedes

Foto Tom Hyan

nestačili a obsadili až deváté místo za dvěma nejrych lejšími vozy Spice nižší kategorie C2. Vysloužilý osmi válec Lancia LC2/88, upravený tovární vůz ze sezony 1986, v soukromém švýcarském týmu Dollop Racing neuspěl (Jean-Pierre Frey/Paolo Giangrossi). Skupině C2 vládly tovární automobily Spice SE88C s motory Ford-Cosworth DFV v úpravě McLaren-Nichol son, vyhrál jejich britský tvůrce Gordon Spice s Rayem Bellmem před druhou posádkou týmu Thorkild Thyrring/ Almo Coppelli; ve stejném pořadí také skončilo MS C2 1988. Po závodě v Brně vyhráli Schlesser s Massem už jen na Nürburgringu a v australském Sandownu, takže v konečném zúčtování Jaguar porazil Sauber Mercedes nejen v hodnocení jednotlivců (Brundle před Schles serem), ale i v klasifikaci značek (Jaguar před Sau berem, Joest Porsche, Brun Porsche a Spice). Premiéra se sice vydařila, ale další závod se u nás už nejel. ■

5 Soukromé Porsche 962-131 švýcarského týmu Antoine Salamina 6 Jean-Louis Schlesser 7 Jan Lammers 8 Johnny Dumfries 9 James Weaver 10 Jean-Pierre Frey 11 Gordon Spice 12 Spice SE88C Ford V8 továrního týmu Spice Engineering, vítěz třídy C2 (Gordon Spice/Ray Bellm)

Spice SE87C s přeplňovaným čtyřválcem Hart 418T, odvozeným z formule 1 (Nick Adams/Paul Scott jedenáctí)

11/2018 THauto

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2018)

Toro Rosso STR13 Honda (Hungaroring 2018)

BRENDON HARTLEY (NZ) (2015 a 2017 Porsche 919 Hybrid, vítěz 24 h Le Mans 2017), v roce

Novozélandský závodník (narozen 10. listopadu 1989 v Palmerston North) už byl testovacím jezdcem F1, ale pak přišel o podporu Red Bullu. Když ji znovu získal, tak debutoval ve VC USA 2017 (třináctý na Toro Rosso Renault), ale byl stíhán penalizacemi za výměnu pohonné jednotky, což pokračovalo i letos s motory Honda (při čtvrtém startu bodoval). Z nových jezdců F1 má největší zkušenosti, je dvojnásobným mistrem světa se sportovními prototypy

2018 měl postoupit do Indy Cars (Ganassi), ale získal Toro Rosso F1. Vyhrál svůj první závod GT, a to hned 24 h Dubai 2017 na Porsche 911 GT3 R, ale také Petit Le Mans 2017 (Nissan OnRoak DPi). Syn závodníka a ladiče motorů se po debutu na Novém Zélandu (motokáry; F-Ford) vypravil do Evropy a prošel snad všemi formulemi (mj. 2011 sedmý ve FR 3.5 pro Gravity-Charouz Racing). Letos se v Aucklandu oženil se Sarah Wilsonovou, kamarádkou z dětství.

Foto Tom Hyan

(2018)

Sauber C37 Ferrari (Hungaroring 2018)

CHARLES LECLERC (MC) při čtvrtém startu bodoval (šestý v Ázerbájdžánu). Zastínil týmového

V loňském roce suverénně vyhrál mezinárodní mistrovství F2 (Prema Racing), o rok dříve GP3 Series (ART Grand Prix), ale to už měl za sebou debut v pátečním tréninku na Velké ceně Británie 2016 (Haas VF-16 Ferrari). Při testování po VC Maďarska 2017 byl první den nejrychlejší na Hungaroringu (Ferrari SF70H) a v prosinci 2017 se stal jezdcem F1 v nově ustaveném týmu Alfa Romeo Sauber. Při debutu dojel třináctý v Austrálii 2018,

kolegu Marcuse Ericssona a ještě během sezony byl jmenován novým jezdcem Ferrari F1 pro 2019. Začínal v roce 2005 na motokárách, v roce 2014 postoupil do formule Renault 2.0 (Fortec) a 2015 do evropské F3 (Van Amersfoort; celkově čtvrtý). Narodil se 16. října 1997 v Monte Carlu, jeho otec Hervé byl jezdcem F3 (zemřel loni po dlouhé nemoci) a Charles jezdil společně s Julesem Bianchim, svým předchůdcem ve Ferrari Driver Academy. Má bratry Arthura a Lorenza.

Foto Tom Hyan

(2018)

Toro Rosso STR13 Honda (Hungaroring 2018)

PIERRE GASLY (F) kde nahradil Daniila Kvyata, a navzdory motoru Honda (v McLarenu

Francouzský závodník debutoval na Velké ceně Malajsie 2017 čtrnáctým místem (Toro Rosso), v Japonsku byl třináctý, ale Velkou cenu USA v Austinu vynechal, protože jel do Japonska bojovat o titul mistra Super Formule (Dallara SF14 Honda). Tam se dozvěděl, že závod v Suzuce byl zrušen kvůli tajfunu, a zůstalo pořadí ze Suga, takže prohrál titul 2017 o pouhou polovinu bodu (mistrem Hiroaki Ishiura). Do sezony 2018 nastoupil u Torro Rosso,

auto 2018/11

po tři sezony neúspěšný) při druhém startu (a sedmém celkově) obsadil čtvrté místo v Bahrainu! Byl také sedmý v Monaku a pro sezonu 2019 postoupí do Red Bull Racing, pro který mnohokrát testoval (a Kvyat se vrátí k Toro Rosso). Narodil se 7. února 1996 v Rouenu, od deseti jezdil motokáry, 2011 přešel do F4, od 2012 do F-Renault (o rok později vítězem Euro FR 2.0), pak FR 3.5 (2014 druhý za Sainzem) a GP2 Series (mistr 2016; Prema Racing).

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(1981)

Toleman TG181 Hart (Dijon 1981)

BRIAN HENTON (GB) plnou sezonu F1 v roce 1981. Toleman TG181, druhý průkopník turbo

Nenápadný jezdec z Castle Donington (narozen 19. září 1946) patří k těm, kteří debutovali ve F1 na slavném Lotusu 72! Šanci dal Colin Chapman na britské GP 1975, ale Superhen se dále zúčastňoval F1 jen příležitostně. Začal pozdě ve třiadvaceti, 1971 vyhrál britské mistrovství formule V a vyhlásil, že bude mistrem světa! Získal dva tituly F3 (1974 Forward Trust a Lombard na Marchu), ale i evropský F2 (1980 Toleman TG280 Hart), což znamenalo první

(čtyřválec Hart 415T), však byl pomalý, Brian se kvalifikoval jen jednou. V roce 1982 se mu to povedlo jednou na Arrowsu A4 a dvanáctkrát na Tyrrellu 011, už s motory Ford DFV (nejlépe sedmý v Německu). Mezitím střídal F2 a F1, v roce 1977 jel na továrním Marchu, pak založil vlastní tým (March 761), zkusil Boro (Ensign), Surtees a Theodore. Po 1983 skončil, pokračoval jako car dealer a property developer, otevřel indoor závodní dráhy a pořádá také dostihy.

Lotus 56B (Zandvoort 1971)

Foto Lotus

(1972)

DAVE WALKER (AUS) takže se v roce 1972 stal továrním jezdcem JPS Lotusu F1 spolu

Dave Walker (narozen 10. června 1941 v Sydney) je jediným jezdcem, který debutoval v MS F1 s turbínovým vozem! V nizozemském Zandvoortu 1971 rozbil Lotus 72 v tréninku jako náhradník za Emersona Fittipaldiho, a tak mu Colin Chapman půjčil Lotus 56B! Pršelo, Dave na turbíně s pohonem všech kol měl nejblíže k vítězství, předjížděl soupeře, ale nakonec havaroval. Colin se rozzlobil a poslal ho zpět do F3; Dave vyhrál 25 ze 33 závodů a dva tituly 1971,

s Fittipaldim. Nebodoval, ale Emerson byl mistrem světa! Původně účetní začal o víkendech jezdit vrchy na MGA, pak odjel 1962 do Anglie (F-Ford), vrátil se do Tasman Series a 1966 znovu jel do Londýna. Ve formuli Ford patřil k nejlepším, 1970 byl mistrem Lombank F3. Od 1973 paběrkoval (tovární GRD F3/F2), měl dvě dopravní nehody, vážně si pochroumal levou ruku. Zkusil sportovní prototypy, 1975 skončil a pak v Austrálii vedl půjčovnu člunů. (1974)

Foto Black Label

Eagle 1973 (jedenáctý v Indy 500)

DAVID HOBBS (GB/USA) Margaret a syny Gregem a Guyem v Milwaukee (WI). Založil úspěšné

Britský účastník všech významných šampionátů, dnes americký televizní komentátor (od 1976). Nikdy nejel celou sezonu F1, ale vystřídal zajímavé vozy Honda RA301 V12, McLaren M19A a M23 (sedmý v Rakousku 1974) i různé BRM, Lotusy a Loly v letech 1967 až 1974. Narodil se 9. června 1939 v Leamington Spa, první závod jel roku 1959 na matčině sedanu Morris Oxford, od roku 1964 se stal profesionálem. Často startoval v USA, kde žije s manželkou

dealerství David Hobbs Honda v Glendale (WI). Ve 24 h Le Mans nejlépe třetí 1969 (Ford GT40) a 1984 (Porsche 956) při 20 startech. Zkusil NASCAR, CanAm, Bathurst 1000 (pátý 1982 na BMW 635 CSi) a Indy 500 (pátý 1974 na McLarenu M16). Je mistrem USA F5000 (1971 McLaren M10B) a TransAm (1983 Chevrolet Camaro). Poslední start Fast Masters Championship 1993 (čtvrtý). Syn Guy je komentátorem Speedu, vnuk Andrew závodí.

11/2018 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► ZE SVĚTA

1, 2 Mick Schumacher, evropský mistr FIA F3 sezony 2018 3 Mick Schumacher (Dallara F317 Mercedes) jede ve stopách svého otce

2 4

Foto Roman Klemm

Foto Jiří Nezdařil

4 Daniel Ticktum, osmnáctiletý Brit, byl nejlepším jezdcem F3 s motorem Volkswagen (celkově druhý) 5 Ruské překvapení Robert Shvartzman (Prema Theodore Racing), celkově třetí v Euro F3

1. Mick Schumacher (D) 2. Daniel Ticktum (GB) 3. Robert Shvartzman (RUS) 4. Jüri Vips (EST) 5. Marcus Armstrong (NZ/I) 6. Ralf Aron (EST) 7. Alex Palou (E) 8. Guanyu Zhou (CHN) 9. Enaam Ahmed (GB) 10. Jehan Daruvala (IND)

365 308 294 284 260 242,5 204 203 174 136,5

auto 2018/11

Prema/Mercedes Motopark/Volkswagen Prema/Mercedes Motopark/Volkswagen Prema/Mercedes Prema/Mercedes Hitech/Mercedes Prema/Mercedes Hitech/Mercedes Carlin/Volkswagen

(všichni jezdci s vozy Dallara F317)

FIA F3 European Championship 2018

Foto Jiří Nezdařil

Na německém Hockenheimu slavil titul evropského mistra FIA formule 3 jezdec druhé generace MICK SCHUMACHER, syn Michaela, sedminásobného mistra světa formule 1. Narodil se 22. března 1999 ve švýcarském Genolieru, s příjmením matky začal v devíti letech závodit na motokárách, s formulovými vozy debutoval v asijském šampionátu MRF Challenge F2000 (desátý v ročníku 2015/2016 a třetí 2016/2017), postoupil do formule 4 (vicemistr italské F4 i německé ADAC F4 2016) a roku 2017 debutoval v evropské formuli 3 (dvanáctý). Letos už nedal nikomu šanci, titul dobyl pro italský Prema Theodore Racing (ano, podporu poskytl syn Teddyho Yipa, šéfa někdejšího týmu Theodore F1). Mick s vozem Dallara F317 Mercedes začal vítězit ve druhé polovině sezony, celkem osmkrát vyhrál, z toho pětkrát za sebou (třikrát Nürburgring, pak dvakrát Spielberg) a titul pečetil dvěma druhými místy ve finále na Hockenheimu. O stavu jeho otce, téměř pět let od osudného pádu na lyžích, nejsou žádné zprávy.

6 Jean-Éric Vergne, mistr elektrické formule 2017/2018 7 Vergne se vrací s Techeetahem k DS Automobiles 8 Felix Rosenqvist (Mahindra) přechází do Indy Cars 2019 ke Ganassi Racing

Mistrovství světa FIM silničních sidecarů se pořádá už od roku 1949! Dávno bylo odděleno od závodů Grand Prix, nejprve coby Superside a od roku 2010 znovu pod taktovkou FIM. Jezdí se samostatně na jiných okruzích; světový šampionát 2018 tvořily Le Mans, Slovakiaring, Sachsenring, Pannoniaring, Assen, Grobnik a Oschersleben. Všechny stroje nyní musí mít homologované čtyřdobé čtyřválce Supersport/ Superstock do 600 cm3 ze sériové produkce a pohon pouze zadního kola (1998 až 2016 to bylo 1000 cm3; původně 500 cm3). V ročníku 2018 zvítězila britská dvojice BEN a TOM BIRCHALL na stroji LCR-Yamaha YZF-R6 (195 bodů) před finskou Pekka Päivärinta/Jussi Veräväinen (175), britskou Tim Reeves/Mark Wilkes (171), nizozemsko-francouzskou Bennie Streuer/Kevin Rousseau (142) a dalšími.

Foto Jiří Nezdařil

3 1 Stupně vítězů na Slovakiaringu, zleva druzí Reeves/Wilkes, vítězové Päivärinta/Veräväinen a třetí Founds/Christie 2 Bratři Ben a Tom Birchallové (Birchall Racing/ LCR-Yamaha) obhájili titul mistrů světa v sidecarech (mají čtyři z let 2009, 2016 F2, 2017 a 2018)

V New Yorku skončila v červenci čtvrtá sezona FIA Formula E a z velkého úspěchu se tam radoval osmadvacetiletý Francouz JEAN-ÉRIC VERGNE. Po nuceném odchodu z formule 1, kdy nepostoupil z Toro Rosso do Red Bullu, musel vzít za vděk od sezony 2014 elektrickou formuli, ale také v ní ho pronásledovala smůla. Dočkal se ve čtvrté sezoně 2017/2018, kdy nejen dokončil všechny závody, ale čtyři vyhrál a ještě před závěrečným dobyl mistrovský titul! Dříve byl mistrem britské formule 3 (2010). Bude pokračovat dále pro Techeetah, jenž se mění ve spolupráci s DS Automobiles na tým výrobce. Nová Season 5 zahajuje netradičně v Saúdské Arábii (Ad Diriyah) v prosinci 2018. Všichni jezdci dostanou nové automobily, poprvé s ochranným obloukem Halo. Startovní pole rozšíří hvězdy Felipe Massa (Venturi), Stoffel Vandoorne, Gary Paffett (oba HWA Racelab), Pascal Wehrlein (Mahindra) a Alex Sims (BMW i Andretti Motorsport).

Foto Jiří Nezdařil

3 LCR-Honda 600 finského závodníka Pekky Päivärinty

4 4 Pekka Päivärinta (LCR-Honda) má za sebou pět titulů (v roce 2016 vyhrál s Kirsi Kainulainenovou, tedy jedinou ženou s titulem mistra světa FIM) 5 Tim Reeves (Adolf RS Yamaha), už šestinásobný mistr světa sidecarů (z toho jednou F2 do 600 cm3)

FIA FORMULA E Championship 2017/2018 198 Techeetah 144 Audi Abt Schaeffler 143 DS Virgin Racing 125 Renault e.dams 120 Audi Abt Schaeffler 96 Mahindra Racing 68 Panasonic Jaguar 64 Techeetah 51 Panasonic Jaguar 46 NIO Formula E Team

Foto Jiří Nezdařil

1. Jean-Éric Vergne (F) 2. Lucas di Grassi (BR) 3. Sam Bird (GB) 4. Sébastien Buemi (CH) 5. Daniel Abt (D) 6. Felix Rosenqvist (S) 7. Mitch Evans (NZ) 8. André Lotterer (D) 9. Nelson Piquet Jr (BR) 10. Oliver Turvey (GB)

11/2018 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► FIA F3 EUROPEAN CHAMPIONSHIP 2018

Respekt soupeřů ve formuli 3 jsem si musela vybojovat, říká Sophie Flörschová, jediná pilotka evropské formule 3... 2

Foto Roman Klemm

odobně jako většina dnešních teenagerů ve F2, 3 a 4 má za sebou sedmnáctiletá Sophia Flörschová z Mnichova již relativně dlouhou kariéru v motorsportu. S motokárami začala v pěti letech (narodila se 1. prosince 2000), opustila je ve čtrnácti, ale protože nesměla ještě do monopostu, vrhla se na britský pohár Ginetta Junior (GT). Byla sen zací sezony, vyhrála závod v Thruxtonu a v patnácti postoupila do německé formule 4, kde hned patřila mezi nejrychlejší, ale měla smůlu, takže v mistrovství 2016 v týmu Motopark ukončila až na 19. místě. Minulý rok jela jak německý, tak italský šampionát, kde jí vítěz ství ve Vallelunze uniklo jen pro defekt. Pak dojela i na stupně vítězů a obě mistrovství ukončila třináctá. Její otec, který se stará o management, na přelomu let 2017/2018 zakročil a rozhodl, že se musí přes zimu až do června soustředit na školu. I to děvče s bravurou zvládlo a od poloviny července 2018 startuje v bohatě obsazeném evropském šampionátu formule 3. Roman Klemm s ní hovořil při finále sezony v Hockenheimu.

auto 2018/11

ROMAN KLEMM

1 Sophia Flörschová naskočila do evropského mistrovství F3 v jeho druhé polovině, a proto dosáhla celkově jen na dvaadvacáté místo 2 Cílem je poměřit se s nejlepšími muži, nikoli účinkovat v dámském šampionátu!

RK: Motokáry jsi jezdila od pěti let. Způsobil to nějaký vzor, který jsi chtěla napodobit? SF: Ani ne, to nikdy má motivace nebyla. Líbí se mi sice, čeho dosáhli Lewis Hamilton a Sebastian Vettel, já však závodím proto, že mám požitek z rychlé jízdy. Čím rychleji, tím lépe. Dělá mi radost prohnat po okru hu kluky. RK: Do sezony 2018 jsi nastoupila teprve v polovině července. Vlastně proč? SF: Připravovala jsem se na na maturitu, kterou jsem úspěšně zvládla. Pak jsme přemýšleli o tom, zda ještě závodit, či jen testovat. Zvolili jsme závody, v nich se mohu více naučit. V mém vývoji jsem opravdu udělala velký pokrok, i když to zvenčí někdy není vidět... RK: Proč startuješ za nizozemskou stáj Fritse Van Amersfoorta? SF: Měli ještě volné místo! Hned první test proběhl výborně, takže bylo vše jasné.

Foto Roman Klemm

na nichž jezdíme. Nemusíme třeba na Sachsenring… A negativně? Vlastně nic. Oceňuji vyrovnanost star tovního pole. RK: Byla jsi jednou z účastnic soustředění FIA Women Drivers Assessment Programme na španělském okruhu Navarra. Jak to vidíš? SF: Federace FIA tam pozvala patnáct žen a dívek ve věku 15 až 32 let, zkoušely jsme formuli Renault 2.0 a Porsche Cayman GT4. Byla to legrace vidět, kolik děv čat závodí, nevěděla jsem, že je nás tolik. Ohledně vý sledků a časů nesmím nic říci, což ale stejně nehraje roli, protože nevedou k žádné další podpoře ze strany FIA. Chtěli prostě jen vědět, na jaké úrovni jsme. Nic víc.

RK: Jaký byl přechod z Tatuusu F4 na Dallaru F3, v čem vidíš největší rozdíly? SF: Především v downforce, tedy přítlaku, a také v brz dách i akceleraci. Sama mám jisté slabiny v rychlých zatáčkách, kde ještě stoprocentně vůz nevyužívám... RK: Hned při debutu v Zandvoortu a především v následujícím závodě ve Spa-Francorchamps jsi se kvalifikovala na senzační 14. místo. Jinak ti patřila po kvalifikaci jen umístění na konci Top 20. Jak to? SF: Ve Spa jsem měla štěstí. Konkurence je velmi vyrov naná a odstupy jsou minimální. Během roku jsem se sice lepšila, ale i ostatní dělali pokroky. Ve formuli 3 musíš zajet naprosto bezchybné kolo a při tom se často postará ona potřebná špetka štěstí o velký rozdíl v pořadí… RK: V září jsi na Red Bull Ringu vybojovala první bod. Byl ten rakouský víkend vrcholem sezony? SF: Ne, to se tak nedá říci. Měla jsem závody, které hodnotím výše, či jednotlivé manévry při předjetí sou peře, na něž jsem zvláště hrdá. V Rakousku jsem prostě měla štěstí, několik vozů přede mnou odpadlo. Zato jsem měla smůlu na Nürburgringu. Držela jsem tam osmé místo, když se mi kvůli maličkosti rozbilo řízení. Tam jsem odvedla dobrý výkon, který zůstal neodměněn a byla jsem proto zvláště smutná… RK: Co tě v prvním roce v evropské formuli 3 pozitivně překvapilo? SF: Hlavně to auto! Je to nádhera s ním jezdit. Výborné je i celé okolí závodů DTM a skvělé tratě Grand Prix,

3 Sophia Flörschová většinu soupeřů ve formuli 3 zná z dřívějších startů ve formuli 4 a na motokárách 4 Sophia Flörschová (Dallara F317 Mercedes) dobyla první bod při sedmnáctém startu v evropské formuli 3

RK: K nové Formuli Woman jsi se vyjádřila celkem jasně… SF: Ano, nevidím smysl v tom, nechat proti sobě jezdit pouze ženy, mezi nimiž je až pět sekund rozdílu na kolo. Pak budou dvě až tři jezdit mnohem rychleji než ostatní. Ani mi není jasné, kdo by tam měl startovat. Asi Carmen Jordá (tvůrce nápadu, pozn. red.), ale které ještě? Já se chci poměřovat jen s nejlepšími, proto musím nastoupit proti chlapcům, k tomu není prostě žádná alternativa... RK: Jak tě přijali ostatní jezdci formule 3? SF: Žádný problém, vždyť až na dva všechny po léta znám. Na trati jsem ovšem poznala, že si respekt mu sím vybojovat. Začátkem, kdy mi ještě chyběly výsledky, to nebylo lehké. Později jsem ale všem ukázala, že se mnou není radno žertovat, aspoň si to myslím… RK: Stará se o tebe tým manažerů? SF: Ne, o tyhle věci se stará táta. Sehnal sponzory Hüsges Gruppe a Under Armour, jež mě léta podporují, a také firmu Schweiger. Za velkým nápisem Dare to be different (Odvaž se být jiná) se neskrývá mecenáš, pou ze zviditelňuje mou osobní filozofii. Místo na voze bylo… RK: Co plánuješ na sezonu 2019? SF: Chtěla bych zůstat ve formuli 3, ještě ovšem řešíme, ve které sérii. V zimě se chci vydatněji připravit, abych nemusela dohánět podobnou ztrátu jako letos! ■

11/2018 THauto

Historie

► ŠKODA 110 SUPER SPORT (724)

ČESKOSLOVENSKÉ

Foto TH Motormedia

KUPÉ II.

Prostě zjevení z jiného světa, tak vypadala vývojová studie Škoda Super Sport v roce 1971, interně známá jako typ 724...

auto 2018/11

Foto TH Motormedia

odobně jako po představení originálního kupé Škoda ÚVMV 1100 GT naděje na malosério vou výrobu dalšího československého proto typu Super Sport, tentokrát přímo z mlado boleslavského vývoje, vzaly rázně zasvé. Tzv. Vývojová studie Škoda 110 Sport Kupé však tentokrát šla ještě dále než zmíněné kupé z Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze-Vysočanech. Měla totiž sériový motor Škoda 110 uložený před poháněnou zadní nápravou, nikoli až za ní jako u sériových vozů Škoda a kupé ÚVMV. Konstruktéři celý agregát se zvýšeným výkonem otočili o 180° kolem svislé osy! Novinka s futuristickými tvary se představila na vý stavce při mezinárodní Rallye Vltava v červenci 1971 v Klatovech, v září zářila na strojírenském veletrhu v Brně, v říjnu absolvovala mezinárodní premiéru na London Motor Show 1971 coby Skoda Supersport alias Skoda 110 GT, ale nakonec skončila v první skromné

TOM HYAN 1 Škoda 110 Super Sport typ 724, jeden ze zajímavých prototypů sedmdesátých let 2, 3 Víko v přídi se odklápělo vpřed pro přístup k zavazadlovému prostoru, celý překryt vpřed pro nastupování i vystupování a také celý kryt zádě vzad (podobně jako u Lamborghini Miura) pro servis poháněcí soustavy

3 verzi mladoboleslavského Muzea Škoda na dnešní tří dě Václava Klementa (od 1974). Po deseti letech (1981) si ji vypůjčili filmaři a podle návrhu výtvarníka a auto mobilového závodníka Theodora Pištěka proměnili na Ferat pro film Upír z Feratu; v tomto černém provedení na litých kolech BBS se vůz dochoval v depozitáři Škoda Muzea. Původní plán malosériové produkce od roku 1972 coby zdroje valut pro československé sou druhy se nerealizoval podobně jako většina podobných projektů komunistické éry. Přestože dnes hovoříme o futuristických tvarech či dokonce velmi pohledné laminátové karoserii, nebylo v době vzniku Škody Super Sport hodnocení designu tak jednoznačné! Pro mnohé kritiky to bylo příliš odváž né, což zaznělo i v popisu vozu v odborném časopise Automobil, přístup do kabiny odklápěním velkého krytu kabiny směrem vpřed však jistě nepraktický byl. Jako vždy, protože stále jdu proti hlavnímu proudu, ►►►

11/2018 THauto

► ŠKODA 110 SUPER SPORT (724)

1, 2 Super Sport se zúčastnil propagační akce se sériovým vozem Škoda 110 R 3 Přístrojová deska s částečně odklápěcím volantem 4 Ferat alias Super Sport v depozitáři Škoda Muzea v Mladé Boleslavi

Foto Motokov

3 jsem byl vozem nadšen. Připomněl mi totiž vysněný Lotus Europa, který jsem chtěl za koupit za peníze, vydělané prací v britské automobilce Dennis Brothers v Guildfordu. Vše bylo již zařízeno a spočítáno, pouze pak jeden slovenský soudruh (jak se dnes historie opakuje!) vykřikl památná slova o tom, že štátná hranica nie je žádné korzo, a tak jsem zůstal v Československu. Chvíli jsem ještě mohl obdivovat škodováckou studii a závodní Lotus Europa pana Gaj doše, než mi oba zmizely z očí... Projekt dvoumístného kupé s motorem uprostřed se zrodil jako typ 724 už v roce 1969, skutečně se na něm začalo pracovat

auto 2018/11

s výhledem na malosériovou výrobu a 30. dubna 1971 byl v Kvasinách prototyp dokončen. Nejprve dostal čtyřválcový motor 1107 cm3 o výkonu 54 kW (73 k)/6250 min‑1 ze soutěžní Š 110 L Rallye (testovací vůz Automobilu na snímcích), později závodní okruhový 1147 cm3 s výkonem 77 kW (104 k), s nímž na pneumatikách Dunlop Racing (místo Barum OR6) dosáhl největší rychlosti 211,5 km/h při továrních zkouš kách. Motor byl před zadní nápravou, čtyř stupňová převodovka Š 110 až za ním. Samozřejmě, nechyběly ani další díly z vel kosériové produkce AZNP Mladá Boleslav. Přední i zadní náprava, řízení a brzdová

soustava pocházely ze Škody 110, účinnost brzd zvyšoval podtlakový posilovač z vozu Polski Fiat 125p. Super Sport vznikl ve spolupráci VVZ (Vý zkumně vývojové základny) AZNP Mladá Boleslav (vedoucí vývoje Ing. František Sajdl), VVZ AZNP Kvasiny, VVZ Jawa Pra ha a podniků Vertex Hradec Králové (lami nátové díly karoserie), PAL Praha-Kbely a Autopal Nový Jičín. Základem je ocelová nosná podlahová plošina, doplněná rámem nesoucím poháněcí soustavu a zadní ná pravu, za dvojicí sedadel je mohutný ochranný oblouk. Povrchové panely ze skelného laminátu o tloušťce 2 až 2,5 mm

Foto Tom Hyan

5, 6 Super Sport v mladoboleslavském Autosalonu, předchůdci Škoda Muzea, v roce 1978 7 Motor byl tentokrát uložen uprostřed před poháněnou zadní nápravou 8 Mezinárodní premiéra na London Motor Show 1971

Foto Tom Hyan

► ŠKODA 110 SUPER SPORT (1971) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Škoda 110 L Rallye, uložený uprostřed podélně před zadní nápravou; hliníkový blok a hlava válců; OHV 2V; dvojitý karburátor Weber 40 DFI; 1107 cm3 (ø 72 x 68 mm); 10,4:1; výkon 73 k DIN (54 kW)/6250 min‑1; točivý moment 81 N.m/5250 min‑1; vodní chladič vpředu s elektrickým větrákem; chladič oleje; elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka Škoda 110 s řazením na podlaze, uložená vzadu za motorem v bloku s rozvodovkou (3,80 – 2,12 – 1,41 – 0,96 – Z 3,27); stálý převod 4,100; pohon zadních kol.

8 vznikaly ze skelné tkaniny Yplast, polyesterové prys kyřice a kovových výztuh (např. pro spojení s ocelo vým skeletem). Celá prosklená příď se odklápí vpřed včetně přístrojové desky a částečně i volantu pro usnadnění přístupu ke dvojici anatomických sedadel (pružinový mechanismus vyvinula Jawa). V bočních oknech jsou posuvná skla, malý zavazadlový prostor je pod kapotou vpředu (jiný není, údaji o objemu 350 litrů nevěřím) a nádrž paliva na 70 litrů se přestě hovala do těžiště za sedadla. Světlomety (rampa se šesti kruhovými) se vyklápějí z ploché přídě, ale zvětšují aerodynamický odpor, takže největší rych lost klesá ze 180 na 172 km/h. Dostupné technické údaje uvádíme v obvyklém pře hledu. Vlastní hmotnost vozu činí jen 820 kg a pohoto vostní 898 kg, kdy je uváděno její rozložení na ná pravy P/Z 49,3/50,7 %, ovšem objevily se také údaje od 46/54 po 51/49 %, což je v každém případě velmi příznivé. Mnoho nezávislých testů se neuskutečnilo,

jeden z nich proběhl závěrem roku 1971 pro odborný časopis Automobil díky pochopení P. Chamráda z VVZ AZNP Kvasiny a Ing. M. Červeného z VVZ AZNP Mladá Boleslav. Byl zveřejněn v prvním čísle šestnáctého ročníku a některé naměřené hodnoty jsou v přehledu technických údajů. Unikátní fotografie z dávného testování, které z větší části provázejí ten to článek, nám věnoval nedávno zesnulý Ing. Milan Jozíf, dlouholetý šéfredaktor měsíčníku Automobil. Zkoušky s továrními řidiči probíhaly od května do listopadu 1971, pak už bylo zřejmé, že šlo jen o kon strukční cvičení. Ani motor Škoda 1500 OHC, další smutná historie, se ve voze neobjevil. Automobil zůstal v tovární sbírce Škoda Auto, bohužel už v modifikovaném provedení z roku 1981. Pro filmové účely se změnil z bílého na černý, dostal pevné hlavní obdélníkové světlomety, jiné koncové svítilny a přítlačné křídlo na zádi. Tak jsme si jej nedávno prohlédli v depozitáři Škoda Muzea. ■

PODVOZEK – samonosný ocelový skelet s krycími panely z laminátu, vzadu pomocný rám; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná a vzadu vlečená ramena; vinuté pružiny a kapalinové tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové kapalinové brzdy, vpředu kotoučové ø 252,5 mm a vzadu bubnové ø 230 x 40 mm, s podtlakovým posilovačem; řízení šroubem a maticí, třídílný hřídel volantu; kola 5,5 x 13 z lehkých slitin, pneumatiky Barum OR6, 175 SR 13. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2500 mm; rozchod kol 1310/1300 mm; d/š/v 4060/1640/1120 mm; přední převis 890 mm; objem zavazadlového prostoru 350 l (vpředu); suchá/pohotovostní/celková hmotnost 820/898/1073 kg; uváděné rozdělení hmotnosti P/Z 46/54 až 51/49 %; objem palivové nádrže 70 l (uprostřed mezi motorem a sedadly. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 km/h; zrychlení 0 – 80/100/120 km/h za 10,2/15,3/21,4 s; kilometr s pevným startem za 36,7 s; spotřeba paliva 10,4 l/100 km při rychlosti 110 km/h.

11/2018 THauto

Foto Brough Superior

► Historie ► BROUGH SUPERIOR (1919 – 1940 / 2009 – 2018)

1 Klasický Brough Superior SS 80 De Luxe s přední vidlicí Castle (model 1939)

Foto Brough Superior

BRITSKÁ

NOBLESA

Brough Superior měl přezdívku Rolls-Royce mezi motocykly; válku sice nepřežil, ale před deseti lety Mark Upham koupil na značku práva...

ritský nadšenec Mark Upham prodává a re PETR RUTEK novuje motocykly v rakouském Pettenba chu, ale to mu nestačilo. V roce 2008 získal 1 SS 80 zvaný Old Bill práva na zaniklou britskou značku Brough (motor JAP 980 cm3 SV), Superior a pustil se do stavby replik. V roce s nímž dobyl 51 vítězství 2009 vytvořil show bike SS 101 K Pebble Beach, téhož zakladatel značky roku představil další SS 101 J Pendine Motorcycle, vše George Brough z ruční výroby s limitovanou kapacitou na pět kousků v letech 1922 – 1923, ročně. Vyvinul nový vidlicový dvouválec Brough Supe se prodal na aukci roku 2012 rior BS 101 K o objemu 1001,6 cm3 (ø 86 x 86,2 mm) za rekordních 291 tisíc liber pro první kreaci, přidal verzi BS 101 K-L se stejným 2 Titch Allen, OBE, zakladatel objemem pro repliku Lawrence of Arabia Type 1926 Vintage Motor Clubu v Anglii, a další dvouválec BP 101 J-P pro Pendine Motorcycle. za řídítky originálu Cenu nového stroje stanovil na 225 tisíc eur... SS 80 Old Bill v roce 1962 George Brough (1890 – 1970) vyrobil jen 3048 moto (motocykl byl renovován cyklů devatenácti různých typů v letech 1919 – 1940. do podoby roku 1923)

auto 2018/11

Nejslavnější byly vidlicové dvouválce Brough Superior (Super Sport) SS 80 (od 1923) a SS 100 (od 1924), u nichž typové číslo značí maximální rychlost v mílích za hodinu (tedy 128,7 a 160,0 km/h). Byly to drahé, lu xusní a nejrychlejší motocykly své doby, od roku 1925 každému stroji SS 100 firma vystavila certifikát, že byl na dosažení 100 mph testován. Není divu, že SS 100 byly rovněž základem verzí Pendine (závodní) a Alpine Grand Sports (soutěžní). Motocykly Brough vyráběl už Georgův otec William (v letech 1902 – 1925), ale syn se chtěl odlišit a zdůraznit jejich výjimečnost, a tak je pře křtil na Brough Superior. Založil na Haydn Road v Not tinghamu novou továrnu a pokračoval ve výrobě moto cyklů až do roku 1940, kdy jejich odbyt zastavila válka. Brough Superior využíval hlavních komponentů od růz ných subdodavatelů, ovšem jejich kvalita byla zásadní.

Brough Superior SS 100 model 1939 s litrovým motorem Matchless 998 cm3 OHV a samozřejmě největší rychlostí přes 160 km/h

5 Nejčastěji sáhl po vidlicových litrových motorech JAP a převodovkách Sturmey-Archer, ale speciálně upravených pro Brough Superior, což zdůrazňovalo i toto jméno na bocích dvouválce. První typ SS 80 vyjel se švýcarským motorem MAG (Motosacoche) V2 732 cm3, další měly JAP 1000 V2, stejně jako první SS 100; jiné dostaly Matchless 1000 V2, vždy uložené v rámu s osou klikového hřídele napříč. Prototyp SS 100 otestoval sám George úspěšnou účastí v osmidenní Alpine Trial. Dvouválec OHV 988 cm3 (ø 85,5 x 86 mm) dával výkon 33 kW (45 k)/ 5000 min‑1, třístupňová převodovka měla ruční řazení a motocykl o hmotnosti 180 kilogramů lehce dosa hoval rychlosti 160 km/h (závodní verze Pendine jela 110 mph, tedy 177 km/h). K nejlepším klientům patřili plukovník Thomas Edward Lawrence (1888 – 1935),

Foto Brough Superior

▲ Sportovní 3 ½ Litre s kratším podvozkem a šestiválcem Hudson 3,5 l/77 kW (107 k), který Brough pro sportovní verzi Alpine Grand Sports doplnil plnicím kompresorem (1938)

zvaný Lawrence z Arábie, jenž sedlal postupně sedm strojů Brough Superior; ten osmý si však už z Haydn Road neodvezl, protože na sedmém smrtel ně havaroval. K závodníkům na strojích této značky patřili nejen Freddie Dixon, Eric Fernihough nebo Bert Le Vack, ale také náš kpt. Vladimír Kučka (1897 – 1941), který na typu SS 100 vyhrál Brno – Soběšice (roku 1925 motocykly a 1926 absolutně ex-aequo s Bohumilem Turkem na Walteru), a George Patchett, pozdější konstruktér Jawy. Brough Superior byl průkopníkem skutečných superbike, kromě zmíněných dvouválců vyvinul také čtyř válec 800 cm3 s kapalinou chlazeným motorem z vozu Austin Seven (1932 vzniklo deset kusů), o rok později vzrostl výkon SS 100 s motorem JAP 996 cm3 (ø 80 x 99 mm) na 74 koní (54 kW) při ►►►

3 Brough Superior SS 100 Leaping Lena při pokusu o první rekord sólo neuspěl, ale Australan Alan Bruce (druhý zleva) zajel rekord 200,16 km/h se sidecarem (1932) 4 V jediném prototypu vyjel Brough Superior Twelve s vlastní konstrukcí chassis, motorem Lincoln V12 o objemu 4,4 l a výkonu 62 kW (112 k), vyvíjený v letech 1936 – 1938 5, 6 Brough Superior Eight na podvozku Hudson s řadovým osmiválcem 4,2 l/92 kW (125 k) a třístupňovou převodovkou dosahoval rychlosti 145 km/h (1935 – 1936)

11/2018 THauto

6200 min‑1 a největší rychlost na 200 km/h! Poslední modely přešly na dvouválce Matchless 1000, rovněž s rozevřením válců v úhlu 50°. Pro provoz se sidecarem vzrostl objem válců až na 1150 cm3. Krátce se vy ráběly i ekonomické modely 500 a 680 cm3 (JAP V2) i unikátní Brough Superior Dream s motorem boxer a pohonem kola kloubo vým hřídelem jako u konkurenční BMW, ovšem v tomto případě šlo o čtyřválec. Po válce se výroba už nerozběhla, i pro nedo statek kvalitních subdodavatelů. George Brough nejprve opravoval vozidla a pak vyráběl strojní součásti. Málo známé jsou automobily Brough Superior, rovněž luxusní, jejichž produkce dosáhla v letech 1935 až 1939 pouhých 90 vozů na amerických chas sis Hudson s řadovými šestiválci a osmi válci, jediný dvanáctiválec na vlastním pod vozku vyjel s motorem Lincoln Zephyr. Dnešní společnost Brough Superior Motor cycles S.A.S. je registrována na francouzské adrese 20, Rue Jean Monnet, 31240 Saint Jean, přestože nový majitel značky Mark Upham původně začal jako Brough Superior Motorcycles, Ltd., v Rakousku (Puehret 1, A-4643 Pettenbach). Mark Upham se totiž potkal s dalším nadšencem Thierry Henri ettem v roce 2013 a domluvili malosériovou výrobu nových motocyklů Brough Superior SS 100 v několika různých verzích (do konce roku 2017 dodali přes 90 strojů, levnějších než původní repliky). V plánu je limitovaná série 300 motocyklů (pak budou další pro gentlemen riders včetně Turbo), firma zvýši la počet zaměstnanců z patnácti na dvacet. Nové SS 100 pohání originální kapalinou chlazený dvouválec do V/88°, který ve

Foto Brough Superior

► BROUGH SUPERIOR (1919 – 1940 / 2009 – 2018)

1 3

Foto Tom Hyan

francouzském Toulouse vyrábí Henriettova společnost Boxer Design; na vývoji praco vala firma Akira Engineering z Bayonne, jež připravuje motory Kawasaki ZX-10R pro mistrovství světa Superbike. Motor 997 cm3 (ø 94 x 71,8 mm) s homologací EU4 dává výkon 73 kW (100 k)/9800 min‑1 a točivý moment 89 N.m/7450 min‑1; pouze pro track days je určena verze Sport s výkonem 97 kW (130 k)/8000 min‑1 a točivým momen tem 120 N.m/6400 min‑1; obě mají vstřiko vání paliva EFI Synerjet, vícelamelovou spojku v oleji a šestistupňovou převodovku.

auto 2018/11

1 Eric Patterson (tehdy pětašedesátiletý) na Uphamově SS 120 průměrnou rychlostí 201,09 km/h pokořil už v září 2011 v Bonneville rekord třídy AMA 1350-A-VG 2 Brough Superior SS 100, připravený Uphamem a Henriettem, byl vystaven na Pařížském autosalonu 2018 3 Originální dvouválec do V/88° pro znovuzrozený motocykl má objem 997 cm3 a výkon 73 až 103 kW (100 až 140 k) podle naladění

Přední vidlice je paralelogramová podle patentu Claude Fiora, v konstrukci rámu se využívá hliníku, hořčíku a titanu, kola jsou osmnáctipalcová, pro sportovní Pendine ale vpředu 17“ a vzadu 19“, ocelové ko touče brzd Beringer mají ø 320 mm (vpředu zdvojené), původně se objevily originální Beringer leteckého typu (vpředu se čtyřmi kotouči ø 230 mm, jež připomínaly klasickou bubnovou brzdu). Cena motocyklu je pří znivější než u prvních replik, přestože od premiéry na EICMA 2013 v Miláně vzrostla ze 45 700 na 69 999 liber. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na francouzský motocykl DRESCH 500 z roku 1930

11/2018 THauto

K posledním typům patřil Leader, třínápravový tahač návěsů 6x2 (1970)

auto 2018/11

► Historie ► ATKINSON VEHICLES (1916 – 1970)

Písmeno A v kruhu na přídi je poznávacím znakem nákladních automobilů Atkinson, které se ve Velké Británii vyráběly dlouhá desetiletí...

RYTÍŘ SILNIC 2

FRANTIŠEK TVRDÝ 1 Prospekt těžkého tahače Atkinson Omega pro celkovou hmotnost soupravy do 90 tun (1960) 2 Atkinson Omega 6x6 s přeplňovaným šestiválcem Rolls-Royce 12,2 l/202 kW (270 k) a samočinnou osmistupňovou převodovkou

3 Atkinson T 946 XA byl určen pro návěsové soupravy do celkové hmotnosti 28 tun (1963) 4 Tahač návěsů typu T 946 XA se šestiválcem Gardner 6LX o výkonu 110 kW (150 k)

Foto Atkinson Vehicles

ůvod značky sahá do průmyslového města Prestonu, které od poloviny před‑ minulého století proslulo zpracováním bavlny, výrobou tkalcovských stavů a poté i jiných strojů, zejména parních vozidel. Strojírenské podniky tam vyrůstaly jako houby po dešti, a to nejen v Prestonu, ale i v dalších místech hrabství Lancashire, např. v Leylandu, Chorley, Boltonu, Nelsonu, Blackburnu atd. Edward ►►►

11/2018 THauto

► ATKINSON VEHICLES (1916 – 1970)

1, 2 Těžký sklápěč (dumper) typu DT 1366 pro stavebnictví s celkovou hmotností do 26 tun (model 1963) 3 Klasický valník řady L 645 až 946 podle motoru Gardner 69 až 110 kW (94 až 150 k) ze šedesátých let 4 Patnáctitunový čtyřnápravový nákladní automobil z roku 1956, ještě se starším typem trambusové budky 5 Čtyřnápravové nákladní vozy 8x4 byly britskou specialitou, na snímku jeden z posledních typů z roku 1970

4 5

auto 2018/11

Atkinson (1875 – 1932) opustil školu ve dva‑ nácti, aby nastoupil do učení v tkalcovně, stejně jako jeho bratři Harry, Samuel a Ste‑ ven. Jejich otec, Samuel Atkinson st., byl zkušeným inženýrem, který cestoval po světě, aby v různých lokalitách instaloval tkalcovské stavy. Mladý Edward záhy pře‑ šel k výrobci parních strojů, ve třiceti se oženil, krátce se podílel na stavbě lehkého automobilu Preston Pullcar se spalovacím motorem, ale záhy se osamostatnil a s bra‑ trem Harrym založil vlastní podnik Atkinson & Co. na Frenchwood Avenue v Prestonu. Pustili se do oprav parních strojů, získali za‑ stoupení Sentinelu (věhlasný parní náklad‑ ní automobil, který v licenci vyráběla Škoda Plzeň) a nakonec v roce 1916 představili vlastní konstrukci parostroje, který uvezl až 6 tun nákladu. První Atkinson byl klasický stroj své doby, s bezkapotovou budkou, z níž vyčníval komín svisle uloženého kotle, zatímco dvojčinný parní dvouválec byl ulo‑ žen mezi nápravami pod ložnou plochou a poháněl zadní kola řetězy. Jen pro zají‑ mavost, stroj měl vrtání válců 171,45 mm a zdvih pístů 254 mm (tedy deset palců), byl zjevně inspirován Sentinelem a vyvíjel výkon

6 Atkinson Silver Knight T 3266 C (motor Cummins) s novou budkou View-Line (1970) 7 Atkinson DT 745 Dumper 4x2, poháněný pětiválcem Gardner 5LW o výkonu 69 kW (94 k), nabízený v roce 1962

▼ Atkinson L 644, nákladní vůz 6 tun se vznětovým motorem Gardner 4LK (model 1947)

až 51,5 kW (70 k) při otáčkách 300 min‑1. Vozy Atkin‑ son 6 ton Patent Waggon (chassis No.1 vyjelo v lednu 1916), dílo konstruktéra Joe Haythorna, byly velkým úspěchem; následovala dlouhá řada dalších typů. Krize dvacátých let přinesla krátké spojení s Walker Brothers (výrobky nesly do roku 1930 značku Atkinson-Walker), vzniklo dokonce několik lokomotiv, ale pak parní dvouválce vystřídaly vzně‑ tové motory podle vynálezu Rudolfa Diesela. Po‑ slední nákladní automobily poháněné párou vyjely v roce 1928; nějaký čas se společnost Atkinson‑ -Walker Waggons Ltd. v Prestonu věnovala pouze lehkým posunovacím lokomotivám a opravám vozů. První Atkinson Diesel (1931) měl ještě klasickou ka‑ potovou budku a dostal čtyřválec Dorman 4 RBL se čtyřstupňovou převodovkou Meadows; následovaly třínápravové nákladní vozy s typickou bezkapotovou budkou a od roku 1939 populární eight wheelers, čtyřnápravové vozy, známá britská specialita. Po At‑ kinsonově smrti (dlouhá nemoc ho upoutala na lůžko) se novými majiteli společnosti (měl jen jednu dceru) staly Allenova a Richardsonova rodina, které jí vládly až do sedmdesátých let. Atkinson vyráběl vedle nákladních automobilů s bezkapotovou budkou také speciály s kapotovou budkou pro těžký provoz (Atkinson Omega pro Afriku, od 1957), autobusy (od 1952, dokonce zhotovil dva dvoupodlažní), ►►►

11/2018 THauto

► ATKINSON VEHICLES (1916 – 1970)

1 Plošinový osmikolový typ L 1586 se šestiválcem Gardner 6LW a pětistupňovou převodovkou Atkinson (1958) 2 Uspořádání parního typu 6 tonner s dvouválcem Uniflow, řetězovým pohonem a bubnovými brzdami ve všech kolech (1924) 3 Parní nákladní Atkinson 6 tonner Uniflow pro přepravu sudů Worthington Beers (model 1923) 4 Atkinson Silver Knight CLT 3846 RR s budkou Krupp a motorem Rolls-Royce Eagle (až 221 kW/300 k) pro kontinentální Evropu (1969)

Kresba Atkinson

3 dumpery, sněžné pluhy a další vozidla, do roku 1967 vyrobil 16 000 automobilů se vznětovými motory; montážní závody založil v Austrálii, Jižní Africe a na Novém Zélandu. Používal především motory Gardner, Cummins, Rolls-Royce, AEC a Perkins. Společnost expandovala, na jaře 1970 oslavila výrobu 20 000. náklad‑ ního vozu, který slavnostně předala transportní firmě Hanson z Yorkshire (ta vlastnila přes 200 vozidel značky Atkinson). Jubilantem byl čtyřnápravový sklápěč Gold Knight se šestiválcem Gardner 132 kW (180 k), pětistupňovou převodovkou David Brown s rychloběhem a celkovou povolenou hmotností 24 tun. Atkinson Group v roce 1970 tvořilo dvanáct společností, vedle základní Atkinson Ve‑ hicles Ltd. to byly pobočky v Austrálii, Evro‑ pě (Belgie), Jižní Africe a na Novém Zé landu; obchodní firmy pro prodej a servis vozidel, Nightingale Engineering a karosár‑ na Coach Bodies Ltd. Užitkové automobily Atkinson, často označené jmény Black Knight, Silver Knight a Gold Knight, zdobila hlava rytíře v přílbě, poslední modernizací prošly v roce 1970. Koncem šedesátých let se objevila nová jména, dvounápra vové typy Borderer a Raider, třínápravové

auto 2018/11

Leader a Searcher a nesmírně populární eight wheeler Defender (8x4). Atkinson v roce 1968 založil v Antverpách evropskou divizi a nabídl tahače Silver Knight (GVW 38 t) s budkou Krupp a motory Rolls-Royce Eagle, jenže německý Krupp záhy výrobu nákladních vozů ukončil. V roce 1970 se úspěšná skupina Atkinson stala součástí Seddon Diesel Vehicles, dal‑ šího britského výrobce užitkových automo‑ bilů s obdobným programem, který vznikl v roce 1938 jako Foster & Seddon v Sal fordu u Manchesteru, aby se v roce 1947

přestěhoval do Oldhamu pro výrobu rych‑ lých a hospodárných nákladních automobilů se vznětovými motory Perkins. Slučování výrobního programu zabralo čtyři roky, po spojení se představila řada Seddon Atkin‑ son 200/300/400, která získala (coby vůbec první v historii ankety) prestižní titul Nákladní vůz roku 1977, ale to už nová firma Seddon Atkinson Vehicles Ltd. patřila tři roky ame‑ rickému koncernu International Har vester, jenž v lehčích podvozcích uplat‑ nil vlastní motory International. Ocelové budky dodávala Motor Panels z Coven‑ try, od roku 1982 se vyráběla modernizo‑ vaná řada 201/301/401 a od 1986 dále vylepšená 2-11/3-11/4-11, přičemž Inter national automobilku prodal španělskému Pegasu (ENASA) a jeho motory z nabídky zmizely ve prospěch Cumminsu. Nové bud‑ ky byly společné konstrukce DAF/Pegaso Cabtec, ovšem v roce 1992 pohltila Pegaso nadnárodní skupina IVECO a s ním získala také Seddon Atkinson, který jako značka pro speciální, individuálně stavěné auto mobily přežil do roku 2006 (poslední typy Strato a Pacer). Neobyčejně kvalitní užit kové vozy Atkinson jsou dodnes k vidění na britských ostrovech, zejména při srazech historických užitkových vozidel. ■

K posledním typům patřil Borderer, dvounápravový tahač návěsů 4x2 (1970)

11/2018 THauto

eXtra

► ŠKODA MUZEUM

Foto Škoda Auto

Legendární tovární jezdec John Haugland s vozem Škoda 200 RS (typ 734 z roku 1974) při návštěvě Mladé Boleslavi

BOHATÉ TRADICE

Více než 150 let je za historií značky Škoda, ale automobily se vyrábějí v Mladé Boleslavi od roku 1905, kdy vyjel první vůz Laurin & Klement...

ohatou historii dokumentuje Škoda Muzeum, TOM HYAN které přes dvacet let sídlí v někdejší budově a HELENA HYANOVÁ, Mladá Boleslav (CZ) Laurin & Klement. Před pěti lety bylo znovu otevřeno po kompletní přestavbě. Už v roce 1995 se muzeum Škoda Auto přestěhovalo Škoda 860, z menší výstavní síně v pavilonu na stejné ulici do bývalé luxusní automobil s řadovým tovární budovy společnosti Laurin & Klement, před osmiválcem 3880 cm3 chůdce dnešní Škoda Auto. Budova na třídě Václava o výkonu 44 kW Klementa je součástí více než stoletého továrního kom (60 k)/3000 min‑1 plexu, který vznikl v letech 1898 až 1912. V třípatrové a třístupňovou převodovkou, průmyslové stavbě jasné architektury, logických pro vyráběný v letech 1929 – 1932 porcí s velkou prosklenou plo chou, se vyráběly automobily do roku 1928, ale později již jen mo tory a dlouhá léta sloužila jako správní komplex automobilky. Škoda Muzeum rozhodně stojí za návštěvu také z toho důvodu, že se exponáty z velké sbírky ne ustále obměňují, nemluvě o tom, že se tam stalo tradicí předvádění maket 1:1 nových koncepčních vozů prakticky hned poté, kdy se představily na světových autosa lonech (nyní je to tedy Vision RS).

auto 2018/11

V nově uspořádaných historických halách je vystaveno přes padesát vozů i motocyklů, další procházejí renovací, či jsou skyty v depozitáři; expozice se průběžně promě ňují a probíhají rovněž tematické výstavy. Na výměře přes 1800 m2 jsou i další stovky předmětů; návštěvník se ponoří do více než 120 let automobilové historie také zá sluhou menších doplňujících exponátů, historických do kumentů, filmů a fotografií. Téměř celý interiér byl v roce 2012 přestavěn a modernizován, součástí rekonstrukce byly nové rozvody a klimatizace. Autorem přestavby se stalo studio Jangled Nerves GmbH ze Stuttgartu, jež také pracovalo na projektu Autowerk – Portal zur Produktion pro VW Group a wolfsburský Autostadt. Po pěti letech lze říci, že výtku máme jen k uložení vybraných vozů ve čtyřpodlažních regálech mezi sekcemi Tradition a Evolu tion, takže si tam vzácné vozy vy soko umístěné v horních patrech nelze důkladně prohlédnout... Naštěstí se expozice proměňují a automobily v regálech střídají, což je důvod k opakované návště vě. Další skupina vozidel ►►►

4 5

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1 Všechno začalo Voiturettou typu A (1905) s dvouválcem 1005 cm3 o výkonu 5,2 kW (7 k), od roku 1906 zvětšeným na 1399 cm3 coby typ B a na 2042 cm3 jako typ C 2 Škoda Superb typ 919, jediný vidlicový osmiválec značky; měl objem 3991 cm3, výkon 71 kW (96 k)/3500 min‑1 a třístupňovou převodovku (1939 – 1940; jen deset vozů) 3 První Octavia vyjela v roce 1959 jako typ 985, poháněl ji osvědčený čtyřválec 1089 cm3 o výkonu 29 kW (40 k) při 4200 min‑1 (vyrobeno 230 tisíc vozů) 4 Sportovní vůz Škoda 1100 OHC typ 968 s trubkovým rámem a čtyřválcem 1089 cm3 DOHC o výkonu 68 kW (92 k)/7700 min‑1 z let 1957 – 1959 (jen dva spidery a dvě kupé)

5 Škoda 1000 B5 v okruhové závodní verzi, přestavěná na prototypový čtyřválec 1,8 l/103 kW (140 k), dosahovala rychlosti 200 km/h (1971) 6 Závodní Supersport typ 966 pohání čtyřválec 1089 cm3 s kompresorem, dosahující výkonu 88 kW (120 k); vůz se objevil v sezoně 1950 (jezdec Václav Bobek) 7 Škoda Spider B6 typ 728 S, na snímku s vývojovým čtyřválcem 1,8 l o výkonu 113 kW (154 k), úspěšný do vrchu i na okruzích (1972, jezdec Jaroslav Bobek)

11/2018 THauto

Foto Helena Hyanová

Škoda Felicia model 1961, nástupce roadsteru Škoda 450, překvapivě představeného na Londýnském autosalonu 1957 (celkem 15 873 vozů všech verzí do roku 1964)

Foto Tom Hyan

2 3

1 Škoda Vision E Concept (2017), první elektrická Škoda, která není odvozena od sériového vozu, ale postavena na modulární platformě MEB (maketa 1:1) 2 Škoda Sagitta typ 911, prototyp malého vozu s dvouválcem 845 cm3 o výkonu 11 kW (15 k)/3000 min‑1, vyrobený jen v pětikusové zkušební sérii (1936 – 1937) 3 Škoda 130 RS (typ 735) slavila velké úspěchy v automobilových soutěžích, Václav Blahna vyhrál třídu A2-1300 v Rally Monte Carlo 1977 (a Milan Zapadlo dojel druhý)

auto 2018/11

zůstává v přízemí, dobře přístupná a přehledně uspo řádaná. Nejstarší vozy, ale i motocykly, tříkolky a jízd ní kola Slavia, jimiž mladoboleslavská firma v roce 1895 začínala, jsou v nejvíce prosvětlené první hale sousedící s podloubím na třídě Václava Klementa; což umožňuje nahlédnout do expozice i kolemjdoucím a vzbudit tak jejich zájem, či alespoň zvědavost. Hala nese označení Tradition, sousedí s vnitřní halou Evolu tion, zaměřenou na milníky mladoboleslavské auto mobilky a její odkaz přítomnosti i budoucnosti. Paralel ně následují multifunkční Laurin & Klement Centrum, vhodné pro představování nových automobilů, před nášky, tiskové konference i akce externích partnerů, a konečně hala Precision, věnovaná ukázkám renova ce historických vozidel, resp. výrobním technologiím.

ŠKODA MUZEUM

Možná není dnes už tak zcela známé, že mladobole slavská automobilka získala jméno Škoda po strojí renském koncernu se sídlem v Plzni, který v roce 1925 továrnu koupil podobně jako jiné významné firmy v tehdejším Československu i v zahraničí. Ak ciová společnost, dříve Škodovy závody, se tak stala novým vlastníkem podniku, a proto se záhy na vo zech objevila značka Škoda místo Laurin & Klement (první společný typ 110 dočasně nesl na přídi obě značky). Malá strojírna hraběte Ernsta Waldsteina v Plzni vznikla už v roce 1859, o deset let později (přesně 12. června 1869) se novým majitelem pod niku stal Emil, rytíř ze Škodů, a dovedl Škodovy zá vody ještě za svého života k nebývalému rozmachu, jenž pokračoval ve dvacátém století. Škoda se sou středila na výrobu a zpracování oceli, následovala výroba zbraní a různých strojů včetně lokomotiv a zařízení elektráren. Mladoboleslavská továrna se od roku 1930 přejmenovala na Akciovou společnost pro automobilový průmysl (ASAP) a pokračovala ve

výrobě osobních vozů, která před válkou vyvrcholila typy Popular, Rapid, Favorit a Superb. Koncem roku 1929 zaměstnával celý koncern Škoda třicet šest tisíc dělníků a čtyři tisíce úředníků, kromě hlavního strojírenského závodu v Plzni a automobilky v Mladé Boleslavi měl řadu dalších podniků, z nichž pozor nosti zaslouží letecká továrna Avia (vlastnil ji od 1928), Československá letecká společnost (1927 založil), loděnice v Komárně (100 %), elektrotech nické závody v Brně (100 %), Adamovské strojírny a mostárny (40 %), Polskie Zaklady Škody ve Var šavě (1927 založil) a mnohé další. Škoda se ve třicá tých letech stala největší automobilkou v Česko slovensku po boji s rivaly Tatra a Praga. Po druhé světové válce bylo vše jinak, znárodnění v Mladé Boleslavi přineslo Automobilové závody, národní podnik (AZNP), které se soustředily na osobní vozy na základě předválečných typů s pod vozkem tvořeným rámem s centrální rourou. Z Po pulara vznikl Tudor, oficiálně Škoda 1101 a 1102, pak Sedan 1200/1201 a řada 440/445/450, později vylepšená na Octavii, Octavii Combi a Felicii (road ster). Skutečnou revoluci znamenala výstavba no vého závodu v Mladé Boleslavi na výrobu Škody 1000 MB, sedanu s motorem vzadu (1964), jenž položil základy dalších řad reprezentovaných typy 100/110 a 105/120/130. Historickým přelomem byl přechod na motor vpředu napříč a pohon předních kol (1987 Škoda Favorit), s nímž automobilka vstou pila do nové éry po pádu komunistického režimu. Následovalo začlenění do koncernu Volkswagen (1991) a obrovský nárůst modelové nabídky, výrob ních počtů a montážních závodů v cizině. Na našich snímcích přinášíme některá ze zajímavých vozidel, jež můžete v mladoboleslavském muzeu vidět. Historie je tak bohatá, že se všechny typy do expozice nevejdou, a proto se obměňují. Právě proto je příjemné prohlídku čas od času zopakovat. ■

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

Třída Václava Klementa 294, 293 60 Mladá Boleslav http://museum.skoda-auto.cz; muzeum@skoda-auto.cz Telefon +420 326 8 31134 (resp. s koncovkou 35 nebo 37) Otevřeno denně 9.00 – 17.00 h (v prosinci s omezením) Základní vstupné 70 Kč; snížené 35 Kč (do 15/nad 65 let; studenti)

4 Prototyp Škoda 976 z jara 1956 měl čtyřválec 988 cm3 o výkonu 26 kW (35 k), pohon předních kol a dvoudveřovou karoserii z Karosy Vysoké Mýto (projekt Start) 5 Škoda 1201 STW, kombi odvozené ze sedanu řady 1200/1201, se čtyřválcem 1221 cm3 o výkonu 33 kW (45 k)/4200 min‑1 (výroba 1955 – 1961) 6 Škoda – Laurin & Klement 110 s karoserií Faux-Cabriolet (1929), první mladoboleslavský vůz se dvěma značkami po převzetí automobilky 7 Škoda 130 RS, uvedená na okruhy v roce 1975, nakonec vyhrála mistrovství Evropy cestovních vozů 1981 v hodnocení značek 8 Škoda 110 R, oblíbené sportovní kupé československých řidičů (ano, také autor článku si v Mototechně na pražském Jarově koupil automobil z poslední série 1980)

11/2018 THauto

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA ŠKODA A KOPECKÝ MISTRY SVĚTA!

► Nový třínápravový tahač Kenworth W990 s kapotovou budkou BBC 131,5“ se představil v září na Las Vegas Motor Speedway jako nástupce legendy W900L, vyráběné od roku 1961 (opravdu)! Motory jsou nyní Paccar MX13 o výkonu 375 kW (510 k) s automatizovanou převodovkou Paccar 12 Speed a Cummins X15 se 445 kW (605 k) a osmnáctistupňovou Fuller. Majestátní vzhled vozu nadále připomíná W900L, jak zdůraznil šéfdesigner Jonathan Duncan, ale stroj dostal moderní asistenty (např. samočinné brzdění a hlídání jízdy v pruhu, jež legenda nemá).

JAN KOPECKÝ POŠESTÉ!

auto 2018/11

LEWIS HAMILTON POPÁTÉ!

Foto Daimler

Přestože na Velké ceně Mexika dojel až čtvrtý, získal Lewis Hamilton (Mercedes-AMG EQ Power W09) svůj pátý titul mistra světa formule 1! Teoreticky tak vyrovnal počet titulů legendárního Argentince Juan-Manuela Fangia, ale ten je získal za nepoměrně obtížnějších podmínek a bez plejády asistenčních systémů; v počtu titulů nadále vede nešťastný Michael Schumacher (sedmkrát mistrem světa). Do konce šampionátu zbývají dva závody, kde už nemůže být bodově předstižen. Nedávno obnovenou Velkou cenu Mexika stejně jako loni suverénně vyhrál Nizozemec Max Verstappen (Red Bull RB14 TAG Heuer/Renault).

ŠKODA KODIAQ GT PRO ČÍŇANY! Pouze na čínský trh je určena Škoda Kodiaq GT, tedy verze SUV Coupé, která se představí v listopadu na mezinárodním autosalonu v Guangzhou. Velký automobil se od standardního Kodiaqu liší především splývající zadní střechou, ukončenou plochou výklopnou stěnou, a omezenou nabídkou pouze zážehových motorů 2.0 TSI s výkonem 137 kW (186 k) a pohonem předních kol, resp. 162 kW (220 k) a pohonem všech kol. Na zádi poprvé vyniká velký nápis ŠKODA. V Číně tak nabídku tvoří Kamiq, Karoq, Kodiaq a Kodiag GT.

Foto Škoda Auto

► Zájem o AM General vyplývá z potřeby U.S.Army zakoupit Next Gen Combat Vehicle v roce 2022 pro velkou modernizaci armády, což bude pro vítěze objednávky velmi výhodný obchod. V září objednala U.S.Army u AM General celkem 2800 sanitních verzí M997A3 HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle).

Foto Škoda Auto

Na voze Škoda Fabia R5 v národních barvách dobyl Jan Kopecký svůj šestý titul mistra České republiky, a to už v létě po Rally Bohemia. Pětkrát byl mistrem s Pavlem Dreslerem (2012, 2015 až 2018) a jednou s Filipem Schovánkem (2004). Od dubna 2015, kdy s Fabií R5 debutoval na Šumavě, nebyl v domácím šampionátu poražen. Na Rally Bohemia opět porazil Václava Pecha, třetí byli Seveřané Ole Christian Veiby/Stig Rune Skjaermoen a osmí Juuso Nordgren/Tapio Suominen, tedy junioři Škoda Motorsport. Václav Pech (Ford Fiesta R5) je v mistrovství druhý, zvítězil v závěrečné Rally Příbram, kde Škoda Motorsport nestartoval.

► Americké pošty používají standardizovaná vozidla pro rozvoz zásilek a připravují obměnu za téměř třicet let starý Grumman LLV (Long-Life Vehicle). Jde až o 180 tisíc nových dodávkových vozů USPS (Postal Service) Mail Truck do roku 2025. Ve výběru jsou AM General, Karsan/Morgan Olson, VT Hackney/Workhorse, Oshkosh a indická Mahindra, které již zkoušejí prototypy. Podmínkou je výroba v USA. ► Společnost AM General LLC ze South Bendu (IN), tvůrce originálu Humvee a civilní verze Hummer H1, hledá za spolupráce investiční banky Macquarie Group nového majitele. Bylo to oznámeno 1. října, hodnota podniku je přes dvě miliardy USD. Zájem údajně projevili General Dynamics, Oshkosh, BAE Systems, Fiat Chrysler a General Motors. Nyní ji vlastní privátní investoři včetně MacAndrews & Forbes, Inc., a Renco Group, Inc.

V neděli 28. října pečetil Jan Kopecký s navigátorem Pavlem Dreslerem titul mistra světa WRC2, když v Katalánské rally v této kategorii obsadil druhé místo za finským kolegou Kalle Rovanperou. Vozy Škoda Fabia R5 tak získaly mistrovský titul jak v hodnocení značek, tak jednotlivců. Na druhé příčce průběžného pořadí WRC2 před poslední soutěží zůstal další člen týmu Pontus Tidemand ze Švédska; první tři místa drželi jezdci Škoda Motorsport v pořadí Kopecký (143 bodů, nemůže být předstižen), Tidemand (111) a Rovanperä (90). Ve WRC2 tam debutovaly Volkswageny Polo GTI R5 (Peter Sollberg třetí ve WRC2); v absolutním pořadí po pětileté přestávce vyhrál Sébastien Loeb (Citroën C3 WRC).

Foto Škoda Auto

► Nepodařilo se nám odcestovat na IAA 2018 do Hannoveru, tak alespoň telegraficky! Studie budoucnosti tam uvedly Ford F-Vision Future Truck (těžký dálniční tahač EV), Volkswagen I.D. Buzz Cargo (Electric Van) a Mercedes-Benz Vision Urbanetic (autonomní EV Van s výměnnými nástavbami pro osoby či zboží). K alternativním pohonům přispěly mj. Kenworth T370 s Cummins PowerDrive (bez klasické převodovky, dva režimy hybridní a dva EV) a busy Karsan Atak Electric, resp. Jest Electric, pro 57 a 26 cestujících (spolupráce tureckého Karsanu a BMW Group). Turecký BMC Automotive se vrátil, nový těžký truck nese jméno BMC Tugra.

TATRA 138

TATRA 928

Foto a kresby Tatra

SLAVNÉ MOTORY

TATRA 928 (1956) Nejslavnější motor stavebnicové řady ø 120 x 130 mm, vzduchem chlazený osmiválec T 928, nahradil dvanáctiválce T 111A. Při nižším objemu s válci do V/75° měl shodný výkon, jediný vačkový hřídel pro ventily sací i výfukové (T 111A měla tři hřídele) a podstatně nižší hmotnost. Nová řada byla uvedena na II. Výstavě čs. strojírenství 1956 v Brně, motory T 928 zabudovány do nákladních vozů T 137 (7,0 t) a známé T 138 (12,0 t). Po modernizaci se vlastně vyrábějí dodnes.

TATRA 928K s přeplňováním turbodmychadlem

Objem válců 11 752 cm3 (ø 120 x 130 mm) Výkon 132 kW (180 k)/2000 min‑1; pro T 928K (nebyl v sérii) 162 kW (220 k)/2000 min‑1 Kompresní poměr 16,5:1 OHV 2V; přímé vstřikování nafty do válců Hmotnost motoru 595 kg (T 928K: 615 kg)

Foto a kresby AZNP

SLAVNÉ MOTORY ŠKODA 105 (742) Motor 1046 cm3 pro Škodu 105 (1976 – 1987) vznikl dalším vývojem hliníkového čtyřválce ze Škody 100, ale s větším zdvihem 72 mm a bez velkého ventilátoru chlazení, protože chladič se přestěhoval do přídě, přestože motor zůstal vzadu. V řezu je vylepšená verze pro rok 1987 se zesíleným blokem motoru, úpravou uložení hlavních ložisek a karburátorem Jikov 32 SEDR (montoval se od roku 1984). Palivo 90 o.č. Objem válců 1046 cm3 (ø 68 x 72 mm) Kompresní poměr 8,5:1 Výkon 33,1 kW (45 k)/4800 min‑1 Točivý moment 72,8 N.m/3000 min‑1