TH Auto 11 2021 (listopad) by TH Auto

2021

BMW M4 COUPÉ S MANUÁLEM!

PŘEDSTAVUJEME ■ FORD FOCUS ST ■ vinou emisních regulací zmizel Focus RS, ale ST ve čtvrté generaci vyjel... ■ VOLKSWAGEN GOLF ■ hraje na sportovní notu: nejen GTI nebo GTI Clubsport, ale také Golf R 4x4 ■ HYUNDAI IONIQ 5 ■ nejnovější korejský elektromobil přichází na trh ve třech verzích...

SLAVNÉ MOTORY

Čtyřválec DOHC 2V; 1975 cm3 (ø 84,5 x 88 mm) Litinový blok válců, hlava z lehké slitiny Jeden dvojitý vertikální karburátor (Berlina) nebo dva dvojité horizontální (Coupé a Spider) Výkon 77 kW (105 k)/5300 min‑1 (Berlina) Výkon 85 kW (115 k)/5900 min‑1 (ostatní) Točivý moment 147 N.m/3600 min‑1 (Berlina) Točivý moment 146 N.m/3600 min‑1 (ostatní)

První poválečný sériový dvoulitrový motor Alfa Romeo se zrodil na základě čtyřválce 1900 s rozvodem DOHC, jehož konstrukci vedl Orazio Satta. V provedení 1900 Super se objem motoru zvětšil na 1975 cm3 (od roku 1954), což převzal nový 2000 (typ 00200) se shodnými rozměry válců, ovšem s vyšším výkonem. Kompresní poměr vzrostl na 8,25:1. Premiéra v sedanu 2000 Berlina a otevřeném 2000 Spider (Touring Super leggera); 1960 řadu doplnilo kupé 2000 Sprint (Bertone). Do roku 1962 vzniklo 7052 vozů.

Alfa Romeo 2000 Sprint (1960 – 1962) Foto Tom Hyan

Kresby Alfa Romeo

ALFA ROMEO 2000 (1958)

2021

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 11 (67), listopad 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

každé zlo je k něčemu dobré. Koronavirové restrikce se liší stát od státu, někde jsou velké, jinde menší, a to se neustále mění, aby byli obyvatelé udrženi v šachu. Loni jsme tak přišli v Mostě o závody stock cars ve prospěch chorvatského Grobniku, jinde naopak přišli o závody ve prospěch severočeského Mostu. Letos se tedy v Mostě jely o jednom víkendu nejen NASCAR GP Czech Republic společně s Czech Truck Prix 2021, ale o jiném v říjnu podle narychlo uzavřené smlouvy dokonce další dva světové šampionáty! Ve čtyřech dnech se vystřídaly tréninky a závody vytrvalostního závodu FIM Endurance 6 h of Most (jel se místo japonské Suzuky) a světového poháru cestovních vozů WTCR, takže jsme v tomto čísle poněkud rozšířili sportovní rubriku. A to nemluvíme o automobilových soutěžích, kdy se na Pačejově objevil François Delecour, či těsně před uzávěrkou na Revival Rallye Praha další francouzský mistr Jean-Louis Clarr kromě tradičních účastníků Johnny Hauglanda, Andrzeje Jaroszewicze, Milana Zapadla, Jiřího Moskala, Dodo Studeniče atd. (o tom příště). Na našich stránkách ale testované vozy nechybí, vybrali jsme skutečné lahůdky BMW M4 Coupé s manuálem, sportovní VW Golf GTI Clubsport a Golf R, jejich konkurenta Ford Focus ST a nejnovější velký elektromobil Hyundai Ioniq 5. Prosím, obraťte list. Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH ŠKODA AUTO Muzeum 2021 – 120 let sportu �� 2 BMW M4 Coupé (G82) �� 6 FORD Focus ST 2021 �� 10 VOLKSWAGEN Golf GTI + R 2021 �� 14 HYUNDAI Ioniq 5 �� 18 IAA Mobility München 2021 �� 22 ALCAR Your Wheel Partner �� 26 FIA World Touring Car Cup Most 2021 �� 28 Endurance FIM WC Brno 2001 �� 32 EWC FIM Endurance Most 2021 �� 34 42. Invelt Rally Pačejov 2021 �� 36 Herbert Müller (1940 – 1981) �� 38 Dr. Nino Vaccarella (1933 – 2021) �� 40 Tomáš Enge F1 (2001 – 2021) �� 42 Historic Minardi Day 2021 �� 44 Jezdci formule 1 �� 47 MG (Morris Garages) 1923 – 1980 �� 48 HENDRICKSON Motor Truck �� 52 COVENTRY CLIMAX Engines (1917 – 1998) �� 54 Nadace Elišky Junkové: AERO Minor/ JAWA Minor II (1946 – 1951) �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových automobilů Mercedes-Benz E 400d All-Terrain, Toyota Camry, BMW X2 xDrive20i, Hyundai Bayon, Kia Sorento, Renault Mégane RS, Mazda CX-30 e-Skyactiv-X, Opel Crossland a dalších ► MTX Tatra V8 slaví 30 let ► Druhá fáze MG Rover ► Hayes Trucks ► Cabrio Gallery ► NTM Praha ► Revival Rallye Praha

11/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA AUTO MUZEUM 2021

Mladičký Kalli Rovanperä (Škoda Fabia Rally2 evo) byl mistrem světa WRC2 Pro 2019, zatímco Narcis Podsedníček kdysi zahájil slavnou historii na motocyklu Laurin & Klement

120 LET SPORTU

Výstava ke 120 letům sportovní účasti mladoboleslavských motocyklů a automobilů je otevřena až do 20. března 2022...

bírky Škoda Auto čítají zhruba 340 položek, TOM HYAN, Mladá Boleslav (CZ) mezi nimiž převažují automobily ze sériové produkce, závodní vozy a vzácné studie či prototypy, ale má i několik desítek motorů 1 Motocykl Laurin & Klement včetně stacionárních a leteckých, čtyři motypu BZ (1903) na začátku výstavy ke 120 letům tocykly a velociped Slavia (nejstarší exponát z roku Škoda Motorsport 1899). V roce 1901 začala účast v motoristickém sportu, na počest 120. výročí motorsportu byla v září otevřena 2 V roce 2003 nová výstava ve Škoda Auto Muzeum v Mladé Bolesbíraly úspěchy vozy slavi. Nyní je účast Škoda Motorsport zaměřena Octavia WRC Evo 3, především na populární rally, ale dlouhá historie zna- které řídili Toni Gardemeister, mená nespočet vítězství a titulů i v jiných kategoriích Didier Auriol a Matthias Kahle

auto 2021/11

od motocyklových závodů až po autokros, rallykros, okruhy a závody do vrchu. Sportovní činnost jezdců na strojích Laurin & Klement a Škoda (od 1925) lze rozdělit do několika významných etap, ta první začala v roce 1901 s motocykly. Narcis Podsedníček, první tovární jezdec, se zúčastnil závodu z Paříže do Berlína, který jako jediný motocyklista dojel. V roce 1902 usedl za řídítka sám továrník Václav Klement a v závodě do vrchu na Exelberg u Vídně vyhrál před Podsedníčkem; v červnu 1902 byli v závodě Paříž – Vídeň jezdci Rieger třetí a Podsedníček čtvrtý, první Coupe Internationale v Dourdanu 1904 dojeli

5 6

Foto Tom Hyan

3 Laurin & Klement typ FC, sportovní čtyřválec z roku 1909, jenž zapůjčil Ladislav Samohýl ze Zlína (druhý z dochovaných vozů má Stanislav Karger) 4 Škoda 130 RS (typ 735), která slavila úspěchy jak na okruzích (titul ME 1981 pro značky), tak ve světových rally 5 Narcis Podsedníček (1866 – 1932), první tovární jezdec na motocyklech Laurin & Klement od roku 1901 6 Škoda Fabia S2000 zahájila novou éru velkých úspěchů značky ve světových automobilových soutěžích (premiéra 2009) 7, 8 Škoda 1100 Sport, automobil stejného typu, jaký startoval v roce 1950 v závodě 24 h Le Mans (Václav Bobek/Jaroslav Netušil odpadli po 120 kolech)

7 František Toman druhý a Václav Vondřich čtvrtý, když vyvrcholení přinesl Vondřichův triumf ve druhém ročníku 1905! Stal se tak neoficiálním mistrem světa na dvouválci Laurin & Klement, odvozeném z typu CCR. To však už mladoboleslavská továrna soustředila svoji pozornost na automobily. Konstruktér Karl Joachim Slevogt (1876 – 1951), nový zaměstnanec Laurin & Klement, se rozhodl vyzkoušet první voiturettu typu A na závodě z Vídně do Štýrského Hradce a zpět už 20. května 1906 (první závodní start) a záhy 23. září 1906 vyhrál třídu do 1,5 litru do vrchu Semmering (první vítězství mla-

doboleslavského vozu), kde také triumfoval mezi motocyklisty hrabě Alexander Kolowrat (Laurin & Klement). Nástupcem Slevogta, který skončil neslavně, když při dopravní nehodě vyšlo najevo, že vůbec nemá řidičský průkaz, se stal jiný Němec Otto Hieronimus (1879 – 1922), jehož dílem je mj. sportovní čtyřválec typu FC s motorem podle verze o objemu až 2496 cm3. Mezinárodní premiéru absolvoval v závodě Petrohrad – Moskva 1908, kde Hieronimus dojel pátý. Startů přibývalo, k úspěšným jezdcům patřili Václav Vondřich, Alexander Kolowrat (přesedlali z motocyklů), Eduard Nikodém, baron Leo ►►►

ŠKODA AUTO MUZEUM Třída Václava Klementa 294, 293 60 Mladá Boleslav www.muzeum.skoda-auto.cz; muzeum@skoda-auto.cz Telefon +420 326 8 31134 (resp. s koncovkou 35 nebo 37) Otevřeno denně 9:00 – 17:00 h (v prosinci s omezením) Základní vstupné 80 Kč; snížené 40 Kč (do 15/nad 65 let; studenti)

11/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA AUTO MUZEUM 2021

1 1 Škoda Supersport z počátku padesátých let (různé motory Škoda 1221 nebo 1490 cm3, nepřeplňované, či s kompresorem)

2 Formulové vozy, vpředu Lucia F3 (AZV/Škoda) z roku 1966, klasická Škoda F3 typu 992 z let 1965 – 1966 a Super Sport

Haan (jeho upravený Laurin & Klement se dostal až do muzea závodu 500 mil Indianapolis), Wenzel Tuta, Karl Kollarz, Josef Wetzka, Pavel Draskovich a mnozí další. Další etapu znamenala předválečná účast vozů Škoda ve velkých soutěžích a silničních závodech s vozy Popular a Rapid, úspěšná premiéra v Rally Monte Carlo (Zdeněk Pohl s Jaroslavem Hausmanem druzí 1936 a čtvrtí 1937 ve třídě do 1,5 litru), na niž navázaly poválečné aktivity jak na okruzích, tak v soutěžích. Ostatně vozy Škoda 1101 Tudor byly přímými nástupci Popularů a Rapidů, což platí i o Spartaku a první Octavii. V roce 1948 nasadila sériové Tudory do 24 h Spa-Francorchamps belgická firma Healaers, obsadily první tři místa ve třídě T do 1,1 litru! V roce 1949 byl z Tudora odvozen sportovní roadster Škoda 1100 Sport, který se stal prvním vozem Škoda na závodě 24 h Le Mans 1950. Posádka Václav Bobek st./ Jaroslav Netušil bojovala o vítězství podle Indexu výkonnosti, bohužel prasklá po jistka pístního čepu znamenala po 120 kolech konec. Dalším vývojem vznikly Supersporty s doutníkovou karoserií a odkrytými koly, poháněné také motory až 1490 cm3 s kompresory. Po Tudorech se prosadily

auto 2021/11

Spartaky a první Octavie, které se vrátily na velké soutěže jako jsou Rally Monte Carlo, Lutych – Řím – Lutych, Alpská jízda, Tulip Rally, Tour d’Europe a další. V polovině šedesátých let přišla éra vozů Škoda s motory vzadu, kterou zahájila Škoda 1000 MB v roce 1964, a to jak v závodech na okruzích, tak do vrchu a v rally. Účast v ME cestovních vozů začala v roce 1969, kdy Václav Bobek ml. vyhrál v Brně, aby to o rok později zopakoval (na Š 100 L), kdy dojel rovněž třetí ve španělské Jaramě (divize I do 1000 cm3). Byla to předehra velkých úspěchů Škody 130 RS, která se prvně ob jevila na startu v roce 1975, aby o šest let později vyhrála ME značek, když naši jezdci posbírali nejvíce bodů v divizi I (posádka Zdeněk Vojtěch/Břetislav Enge držela celkově 14. místo bez ohledu na divizi). Na úspěchu se podíleli Václav Bervid, Jan Šenkýř, Oldřich Vaníček, Josef Michl, Petr Martinovský, Adolf Fešárek, Josef Sivík a další. Je to jeden z nedoceněných úspěchů česko slovenského motorsportu. Škoda 130 RS zasáhla i do světových rally, připomeňme vítězství v A2-1300 a celkově dvanácté míso v Rally Monte Carlo 1977 pro Václava Blahnu a patnácté pro Milana Zapadla, či deváté pro Zapadla v Rally Acropolis 1978,

kde byl Johnny Haugland třináctý. Václav Blahna pak ještě dojel na Rally Acropolis dvakrát osmý (1979 a 1981 na Š 130 RS). Éra s motory vzadu pokračovala typem Š 130 LR (Gerhard Kalnay vyhrál Günaydin Rally 1986 v absolutním pořadí) a zahrno vala rovněž formulové závody (od F3 po formuli Škoda) a sportovní prototypy. Posledních třicet let přineslo přechod na vozy s motorem vpředu a pohonem předních kol (první byl Favorit), k nimž přibyly verze s pohonem všech kol, ale to už je velmi známá historie. Nové modely Felicia, Octavia a Fabia rozšířily výrobní portfolio, Škoda Motorsport pod taktovkou Volkswagen Group angažovala také vynikající zahraniční jezdce, k nimž patřili Stig Blom qvist, Toni Gardemeister, Bruno Thiry, Armin Schwarz (třetí na Safari 2001 s Octavií), Kenneth Eriksson, Gabriel Pozzo, Didier Auriol, Jani Paasonen, Gilles Panizzi, Juho Hänninen, Colin McRae, Freddy Loix, Andreas Mikkelsen, Esapekka Lappi, Pontus Tidemand, Kalle Rovanperä a další; z našich byl nejlepší Jan Kopecký. V ny nější době tento trend pokračuje s podporou klientských týmů, Škoda Fabia R5 evo láme rekordy a stala se nejprodávanějším soutěžním vozem současnosti. ■

3 Škoda 130 RS A5, sportovní prototyp z roku 1978, s nímž na okruzích a do vrchu startovali Jaroslav Bobek a Oldřich Horsák (motor Š 720, či ÚVMV Š 737) 4 Okruhové a soutěžní automobily ve veřejnosti přístupném depozitáři Škoda Auto Muzeum blízko hlavní budovy

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Listopad 2021 Ročník XXI. číslo 235

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

120•Kč

Zetory v Tře

štici

Jaroslav Juha

Foto Tom Hyan

5 Škoda byla také u počátků československého autokrosu (v první sezoně 1971 mistry republiky Milan Žid do 1000 cm3 a Oldřich Brunclík přes 1000 cm3)

Sunbeam Longs troke

dd 1

25.10.21 23:23

Právě vyšlo listopadové číslo plné zajímavého čtení

6 Škoda Favorit 1600 skupiny H, s nímž počátkem devadesátých let vyjel na závodní okruhy Josef Kopecký

42 let histor

ických vo v Roztokách zidel

Trofej „Kamil Lhoták organizátora „Roztok“z plechu“ v rukou dosavadního Jiřího Černého bylo

ale mnohem Již 42. ročník více, za zmínku jistě Tatra 70 soutěže elegan stojí pana Jana Dolejše, ve Středočeském ce historických odvezla jak která si cenu za 2. místo, vozidel se pražský Vetera muzeu v Roztokách tak i cenu u Prahy. Termín konal 28. září ředitele akce. Českou produkci doplňomusela „půjčit n Car Club věnuje Svatov valy kromě , který tradičn Tater i vozy áclavské jízdě, “ tato výstav ě mezi Aero či Škoda, veteránské motocykly pak sezony. Vzhled a, která je jinak tradičn si již podruhé Jawa. však nebylo em k opatře ím zahájením tradičně představují také V Roztokách se možné akci ním, historické trakkterá tory, ani tato tradice v tomto tradičn 8. května platila nebyla letos porušen ím termínu etošní ročník , a to díky panu a, uspořádat. se ovšem i přes Kulhánkovi, který přijel podzimn termín svým

strojem Farmall se z roku 1945. Asi nejdůlež itějším oceněním na akci předáno , jež bylo , byla trofej ták z plechu“, „Kamil Lhokterou řemesla Jiří Kladívko vytvořil mistr svého Rožnovský. A ji obdržet nikdo nemohl jiný než Jirka Soutěž elegance Černý, který v Roztokách založil jejího ředitele Veterán akliniku dělalChropyně neuvěřitelných tvoří František 40 nepatří Jiřímu autoklemp let. Zásluhy íř Pavel Kopřiva, vykukuje Kudela, čalouník Zdeněk Crhan, jen vzadu ale za jeho celoživotza výstavu a Zbyněk v Roztokác Miloslav Novotný autolakýrník i autoklem František Harvánek autoelektrikář, ní přínos českémuLízalh,automechanik ránismu. Mezi píř, Tomáš Kudínek František Kudela se vetejeho počiny mechanik synem Robertem můžeme zařadit například soutěže elegance a cenami ze cestu na EXPO’86 v Pebble Beach veru, cílovou do Vancoujízdu na polární kruh, české sekce a víkendy. Přesto Rolls-Royce Enthusia založení Franti a to mluvíme sts’ Club ných automob jsem zrenovoval řadu pěkšek Kudel pouze o malé ilů a se části toho,oval pro veteránsk tom I (viz Motor včetně Rolls-Royce Phanco jich spoust veterá ny zabýv ý svět udělal. Renov Journal 3/2012), á více než Osobně si myslím, že by to u. Před lety rým jsem se pades se ktevydalo na celou z nejlep ších renov více. Doufám, knihu, ne-li ačních dílen v domácí garáži, dnes át let. v Anglii. Na dokonce zúčastnil soutěže Chropy že i další ročníky ňských světovém v v České jedné strojíren nazva srazu značky budou Jirkovi Roztok se republice. pochlu Rollslíbit Vede divizi -Royce jsem získal první cenu nou bit cenami sveze na závěrečn a že se taky konečně sám gance v kategori z nejprestižněj Veterán klinika, která v soutěži elekých vozide ou jízdu do kopce. i vozů ších světov l. Františ ých přehlíd se může místo v úrovni renovace Phantom a druhé zJiří této dílny vyjede ek Kudela by se ek historic‑ dostal . totiž nedov Patočka proto, že v autě Druhé místo jsem něco, co není edl smířit s byly sice ty nejkrásstoprocentní. dyž jsem dodělal tím, že nější koberce, které se tehdy v České republice prodával na běžné ježdění školu, tak jsem si 1989 spravova y, ale tam mi koupil svoje auto, a to Aero řekli, že se hodí l jedno auto tak první nanejvýš 30. Koupil jsem Samozřejmě do koupelny. nebo tři tisíce Druhá výtka často proti vůli za druhým. za tvrdší sedadla. Horní byla korun a komplet ho za dva ženy, protože mé milované vrstva sedadel zrenovoval. Auto přes zimu jsem ně jsem ho v Rolls-Royce byla to v bylo dělal doma vycpávaná pštrosím garáži, což moc hezké a jsem s ním znamenalo a to jsem tehdy jezdil smrad peřím, normálně do pořád rámus, nevěděl. Od a špínu v práce. Jednou za deště jsem té doby se pravidelně účastním při dokonce nalakova domě. Jednou jsem jí e i velkých zahranič do auta zatéká jízdě zkoumal, kudy mi soutěží, na kterých l na červeno ních Nicméně to dokazujeme, a skončil jsem pod přístrojovou desku, moje žena všechno i záclony. ruce jsou že české opravdu šikovné v lese. Auto a jsme spolu překonala a musel jsem dnes už 55 let. a že jsem rozbil renovovat na ho renovovat světové úrovni. umíme auta Trochu jsem podruhé. Tehdy se mi ta práce musel přibrzdi Ve strojírně tak podařila zprivatiz t, když se mi se po lepší aerovce zalíbila, že jsem pátral Robert, kterého mnou vyrůstal i můj syn ovat strojírna hou stranu mi a sehnal jsem jsem připravo sátky. Doma strojírna ohromně. Na dru- moji funkci vrak padev renovační práci, jednou převezm val na to, že pomohla 27 na zahradě jsem si postavil takový hangár bude e protože a strojírnu řídit. to, co nešlo uděa v něm jsem Když firmu lat doma, jsem před asi 15 až do roku byl schopen převzal, byl připrave lety udělat ve strojírně. Jen mi ný mnohem na to už zbývaly když jsem v pouze večery té funkci začínal lépe, než 25.10.21 23:24 pět let jsem Robertov já. Dalších i intenzivně pomáha l.

vydařil. Do areálu roztocké í Kafka, když na akci zámku se sjelo představil vůz ho Le Mans na Singer z roku 1934. ze kterých vybírali160 historických vozidel, Stejně tak představilo svou novinku návštěvníci ty Tradici dodržel nejhezčí. AVC Compan i prezident FKHV přivezli opravdu krásný závodní y, když Václav rati vůz Mase4CM z roku 1934. Vozů k obdivování

Veterán kli nika Chrop yně

Motor Journal 11/2021

Peter Collins

MJ_2021_11.in

MJ_2021_11

.indd 27

1929 Rolls-Royce

Phantom I

Motor Journal 11/2021

Mercedes-Benz 680

typ S měl českou

MJ_2021_11

.indd 29

premiéru na soběšic

kém výletě koncem

září 29

Na strahovském stadionu

sedlá Franta za asistenc e Jaroslava plochodráž

ní Jawu (1935?)

Jaroslav Juh 100. výročí

narození

Jaroslav Juhan obchodníkov se narodil 13. října 1921 v Praze i s uhlím a dřívím. dokon ce na Malé Straně Jako malý svého času kluk hráva s legend ami a Vladimírem l hokej, Zábrodským Stanis lavem . Nejvíce mu Konop áskem ale

Veteránsalon

25.10.21 23:25

Motor Journa

lu 11/2021

František Juhan

k srdci přirost oma měl dobrý ly motory. bratr Františe příklad, jeho starší V roce 1946 získal k Juhan (1914–19 byl slavným zastoupení automob 92) značky motocyklovým Fiat a Alfa-Rom ilů od roku 1933 závodník eo v Českoslo továrním jezdcem em, a na motocyk V roce 1936 ly Ducato. Prodal vensku Jawy. busů a 1937 vyhrál 30 autoznačky Fiat lové přilby a dvě Křišťáv roce 1938 mobilů zn. Alfa a několik osobních autoIX. Zlatou přilbu v Pardubicích. Romeo a také František Juhan, vítěz motorů o obsahu 3500 kusů IX. Zlaté přilby 1938 O sedm let 50 cm³ OHV, mladší Jaroslav pro silnější určených dit na domácíc velocipédy. V začal závostala až v roce roce 1948 přih drahách na chází v Českoslo 1968 voze BMW. vensku převrat pomáhala s prodejemv Anglii. Hezká Denise komunisté. a vyhrávají a byla velmi při prodeji úspěšná nových vozů. V té době startoval Františe Juhan ovládal perfektně pět na motocyklovém k Juhan řečí. Hovořil anglicky, italsky, německy, měl dva motocyk turné ve Švýcarsku, kde ly Jako technick francouzsky a španělsky. Rozhodl se ihned, Velocette a MV Augusta. ý poradce později coval s řadou spolupranevrátí. V Čecháchže se do Československa automobilek. začala pro Juhana série výslechů vládním Jaroslava Založení a státní bezpečn národního i činiteli osti. A v roce Autoklubu odebrán cestovní 1950 mu byl V roce pas, čímž ztratil se zástupci z kontakt Hallem 1953 založil spolu s Itálie. V roce Antoniem Závodní Federacion 1951 speciál Sunbeam emigruje bez Guatemala vědomí rodiny. v listopadu movilism Longstroke z roku de autoo, národní 1924 autoklub. A roku se rozhodli téhož Rychle pryč lového závodu o uspořádání automobiJaroslav Juhan z republiky! Velká cena Pacifiku se uskutečnil se dostal , který Ameriky do státu Guatema do Střední ze Salvador v dubnu 1953. Přijeli jezdci la a opět zastoupe u, Hondura ní automobilek zde získal Nadšených su, Kostarik y. Romeo a diváků se Fiat a Alfa také sešlo nepočítaně, vždyť Porsche. S rychlýmněmecké automobilky trať vedla přes Čtyřdo bé závod hlavní město Guatemala. ní stroje nebyly i vozy Porsche Jaroslav Juhan Policie uzavřela s rozvod vždy závody Carrera vyhrával stejně se děly silnici, aleem OHV, OHC či Buenos Aires nevídané věci. 20. 2× OHC. Ještě osazovány jen motor Pacifico, století Jaroslav Juhan s BMW 1000 km a v , se Pro Juhana před století Mexiko Puebla. V té době se Juhan 328 během závodu to byl první gáty s postra i na nejprestižnějších m, ve 20. letechy závod v cizině, v Motole jako dovozce seznámil s dcerou tratích nními ventily 40 néra Guatema automob v nejprestižněj guver- za . A roku 1922 světa uplatňovaly ly Denisou. volantem Porsche ilů najednou agre‑ seděl ším závod Manželkou zvítězil továrn 1500 a vyhrál. Trophy na se dojel Guillerm í speciál SV ostrově Man. ě ze všech – v senior o Giron, majitelské Druhý ském klání Byl to model kávovník společ ové nosti Sunbe Tourist Longstroke MJ_2021_11 am. Jeden .indd 40 se dochoval wolverhamp exemplář Motor Journal i v Česku. ton‑ tohoto 11/2021

Poslední vítěz

Tourist Trop

Sunbeam Lon

hy s motorem

gstroke

typu motoc

yklu

istorie motocyk lů zyčnými uživateli Sunbeam, angloja- Sunbeam -Mabley ceně ‚Beam‘25.10.21 23:25 nazývaných zkrásahá do 10. bět automob 1) z roku 1901 a začala vyrálet Jejich otcem ily. byl John Marston 20. století. nosti, zanesený Vrcholem této oblasti činrodák z města (1836–1918), m Ludlow, jenž stické historii, zlatým písmem v motorisi ve Wolverh amptonu založil roku 1859 staly speciáln se ve 20. letech 20. století tví a výrobnu í vozy Sunbeam lakýrnicpředmětů pro Kenelm Lee Od konce 80. Guinness, Malcolm , s nimiž domácnost. let 19. století a Henry O’Neal Campbell vyráběla firma i jízdní kola, de John Marston (1836–19 která byla z rychlostní rekordy. Hane Segrave ustavovali 18), otec motocyklů podnětu Marstonovy manželk Sunbeam y John Marston vána Sunbeam Ellen poeticky pojmeno - vozidla neřídil sám sice nikdy motorov – á motory, ným výrobním Sluneční paprsek. Úspěša vášnivě propago listiku, ale obchodn artiklem byly val cyk- desetilet sice nikam nevedly, ale 1904 také automob od roku už o necelé í potenciá í později byla pochopi l motocyk ilové a posléze l. Pokusy z ve Wolverhamptonu chladiče. letecké byly let 1903 a 1904, lů výroba motocyk lů regulérn na bicyklech kdy vána. V nultých ě připravoumisťovány A prvně byly letech společno pomocné motocykly zala na úspěch st navázákazníkům nabídnuty dva Sunbeam „obrácených 1) Automob ily tříkolek“ Velkou válkou. roky před 48 do roku 1976. Sunbeam se montovaly Úvodním až stal jednovál modelem se ec SV konstruk téra Stevense o zdvihovém objemu Harryho 349 cm³ MJ_2021_11 .indd 48 Motor Journal 11/2021

25.10.21 23:26

www.MotorJournal.cz

► BMW M4 COUPÉ (G82)

Foto Tom Hyan

Automobily

1 2

S MANUÁLEM!

Klasické manuální řazení už nebývá u sportovních vozů zvykem, nový BMW M4 (a M3) je ale výjimkou...

álokterý osobní vůz sportovního cha rakteru dosáhl takové proslulosti jako BMW M3. První generace měla být před třiceti lety homologační pětitisícovou sérií pro účast v závodech a soutěžích, nako nec počtem 17 970 vyrobených vozů překonala očeká vání! K tomu přidala přes 1500 vítězství! Zrodila se tra dice výroby sportovních verzí od filiálky BMW M GmbH, založená především na vozech řady 3. Druhá generace dostala šestiválec, čtvrtá osmiválec (vzniklo přes čtyři cet tisíc vozů), pátá se vrátila k šestiválci, ale poprvé s přeplňováním turbodmychadly. V souladu s modelo vou politikou označení M3 od minulé generace zůstalo jen sedanu, kupé a kabriolet slyší na jméno M4. Na roz

auto 2021/11

TOM HYAN 1 BMW M4 Coupé je druhým vozem nové řady po sedanu M3, později přibyl M4 Cabriolet a připravuje se kombi M3 Touring (G81) 2 Šestá generace M3/M4 se představila na jaře 2021 v době zrušených mezinárodních autosalonů

díl od řady 3 má sedan M3 zvýrazněné ledvinky na přídi podobně jako základní čtyřkové kupé a kabriolet... Šestá generace M3/M4 je opět vynikajícím sportovním vozem, a to navzdory vzrůstající hmotnosti, kterou dnešní požadavky na bezpečnost a komfort znovu zvýšily zhruba o 150 kilogramů. Dynamické parametry se vzhledem k nárůstu výkonu nezměnily, verze Com petition je ještě rychlejší, nicméně fyzikální zákony stále platí. Nejvíc potěší, že BMW M dále sází na ma nuální převodovky, šestistupňové řazení je prostě etalon, jaký ke sportovnímu vozu patří, a systém samočinných meziplynů Gear Shift Assistant vůbec nepotřebujete. Větší otazníky vyvolává novinka, která nabídku od léta rozšířila. Provedení Competition, do

7 8

Foto Tom Hyan

dávané výhradně se samočinnou osmistupňovou převodovkou (manuální je dimenzovaná jen do 550 N.m), totiž dostalo alternativu M xDrive (ano, to není chyba!), naštěstí lze pohon všech kol vypnout (stejně jako u manuálu asistent řazení) a opět pře vzít vládu nad vozem, u něhož je pohon jen zadních kol základem fenomenálního úspěchu! Sedan M3 i kupé M4 se dodávají s klasickým třílitro vým šestiválcem, pro šestistupňovou převodovku naladěným na výkon 353 kW (480 k) při 6250 min‑1 a největší točivý moment 550 N.m v rozsahu 2650 až 6130 min‑1. Červená tlačítka M1 a M2 na příčce vo lantu umožňují rychlý přechod na uložené nastavení dvou jízdních režimů, po jejich opětovném stlačení

10 se okamžitě vrátíte třeba ke komfortní jízdě. Indivi duální nastavení volíte na středovém displeji včetně systému stability až po DSC Off; systém mění ode zvu motoru, rychlost řazení, charakteristiku řízení, tlumičů odpružení a nově také elektronické brzdové soustavy. Možností je mnoho, ale na jejich plné vy užití musíte na závodní dráhu. Kdo si chce hrát, má nepřeberné možnosti. Náš vůz byl vylepšen příplat kovou výbavou M Race Track Paket (za 444 418 Kč!), která zahrnuje mj. větší kola, kompozitové brzdy, M Driver’s Paket (odblokování omezovače z 250 na maximálních 290 km/h), Head Up Display se spor tovními funkcemi, prvky obložení interiéru Carbon Fibre a další; zvláště nás zaujala vynikající kompozi tová stavitelná sportovní sedadla, která perfektním bočním vedením podporují radost z jízdy. Obě karosářské verze M3 a M4 se dodávají rovněž v provedení Competition se zvýšeným výkonem na 375 kW (510 k) při 6250 min‑1 a největším točivým momentem 650 N.m od 2750 do 5500 min‑1. V tomto případě je převodovka výhradně samočinná s mož ností přímého řazení páčkami pod volantem, před volby M1 a M2 samozřejmě zůstávají. Proti předchůd cům je výraznou změnou přechod od sedmistupňové dvouspojkové převodovky M DCT Drivelogic (už třetí generace) na upravenou osmistupňovou samo činnou s kapalinovým měničem momentu, takže jedna éra přece jen končí. ►►►

3 Přestože nový M4 (G82) vychází z kupé řady 4 (G22), byl zcela přepracován, a to jak poháněcí soustava, tak vyztužená karoserie a zavěšení kol 4 Zadní sedadla jsou nouzová, jde o kupé 2+2 5 Základní objem zavazadlového prostoru je 440 litrů 6 Součástí M Race Track Paket jsou kompozitová anatomická sportovní sedadla s velmi dobrým bočním vedením 7, 8 Tlačítka na volantu (vlevo M1, vpravo M2) bleskurychle přepínají do nastaveného individuálního režimu jízdy a zase zpět 9 Přehledná palubní deska s novou grafikou kontrolních přístrojů; klasickou dvojici kruhových už v menu nenajdete 10 Nastavení jízdních režimů vozu na centrálním dotykovém displeji

11/2021 THauto

► BMW M4 COUPÉ (G82)

3 1 2

Foto Tom Hyan

1 BMW M4 Coupé jízdními vlastnostmi a výkonem poháněcí soustavy patří do absolutní špičky dnešní nabídky 2 Výztuhy jsou nejen nad motorem, ale i pod celou karoserií 3 Rozšířené mřížky přídě (tzv. ledvinky) se staly podnětem k bouřlivé diskuzi o designu vozu 4 Testovaný vůz měl větší kola a keramicko-kompozitové brzdy s výbavou M Race Track Paket

Snaha konstruktérů o snížení hmotnosti zahrnuje nejen nové hliníkové díly závěsů kol, specifické pro modely M, ale také části z uhlíkových kompozitů, k nimž patří střecha vozu. Pro modely M3/M4 jsou nově konstruovány pomocné rámy, vpředu hliní kový a vzadu ocelový, stejně jako hliníková ramena závěsů a náboje kol. Karoserie odvozená z řady 3/4 byla dále zesílena, speciální ocelové vzpěry jsou na spodku vozu a zvyšují tuhost celku o 15 % proti předchůdci (ovšem celkem váží 38 kilogramů). Také pod kapotou zaujme prostorová trojúhel níková výztuha mezi horním ukotvením vzpěr McPherson a přední částí karoserie nad motorem. Příčně odvrtávané a duté kotouče brzd mohou být

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec BMW M TwinPower Turbo (typ S58), přeplňovaný dvěma turbodmychadly Mono-Scroll s chladiči stlačovaného vzduchu, uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlava válců; přímé vstřikování paliva High Precision Injection (35 MPa), Stop/Start, EU6d; DOHC 4V, Valvetronic a Double-VANOS; 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 9,3:1; a) M4 Coupé: 353 kW (480 k)/6250 min‑1 a 550 N.m/ 2650 – 6130 min‑1; b) M4 Competition Coupé: 375 kW (510 k)/6250 min‑1 a 650 N.m/2750 – 5500 min‑1. Akumulátor Li-Ion 12 V/70 A.h, umístěný v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) šestistupňová manuální převodovka (4,111 – 2,315 – 1,542 – 1,179 – 1,000 – 0,846 – Z 3,727), stálý převod 3,462; b) kapalinový měnič a osmistupňová samočinná převodovka M Steptronic/Drivelogic (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,478), stálý převod 3,154; Active M Differential s elektronicky řízeným svorným účinkem, pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena s lehkými hliníkovými díly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy ø 380/370 mm s vnitřním chlazením a příčným odvrtáním (na přání keramicko-kompozitové); ABS/EBD, DSC/M Dynamic Mode; hřebenové řízení M Servotronic 15,0:1 s elektrickým posilovačem proměnného účinku; standardní pneumatiky 275/40 ZR 18 vpředu a 285/40 ZR 19 vzadu; testovaný vůz 275/35 R 19 vpředu a 285/30 R 20 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2857 mm, rozchod kol 1617/1605 mm; d/š/v 4794/1887/1393 mm; světlá výška 120 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,34; objem zavazadlového prostoru 440 l; objem palivové nádrže 59 l; pohotovostní hmotnost a/b) 1700/1725 kg, celková 2155 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 250 (na přání 290) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,2/3,9 s; spotřeba paliva WLTP kombinace od 10,3/9,9 l/100 km; emise CO2 od 227/235 g/km.

auto 2021/11

jako dříve nahrazeny lehčími a ještě účinějšími ke ramicko-kompozitovými M Carbon Ceramic. Nová generace dostala vzadu o palec větší ráfky kol, po dobně jako dříve verze CS a GTS, standardně jsou vzadu devatenáctipalcové (u testovaného vozu s výbavou M Race Track Paket dvacetipalcové). Pneumatiky jsou mírně širší. Bohužel si konstruktéři opět neodpustili zvětšování rozměrů, rozvor náprav se zvětšil o 45 na 2857 mm, rozchod kol vzrostl vpředu o 38 mm a vzadu o zane dbatelné dva milimetry; délka však narostla o 123 na 4794 mm, šířka o 17 na 1887 mm a výška o 10 na 1393 mm. Komfortní a bezpečnostní výbava pak zvý šily hmotnost vozu o 203 na 1700 kg. Nádrž se zmen šila o litr, objem zavazadlového prostoru o pět litrů. Samozřejmě, že také M3/M4 prochází zrychlováním elektronických systémů, můžete mít nejvyspělejší konektivitu BMW ConnectedDrive (včetně Services & Apps), analýzu sportovní jízdy, stejně jako dnes už obvyklé bezpečnostní asistenty, a to i při sportovní jízdě (systém M Dynamic Mode povolí jízdu s driftem, rozpozná schopnosti jezdce a podle nich zasahuje, či naopak nechá rozhodnutí na řidiči, pokud neindikuje nebezpečí). Jedno je však jisté, elektronické systémy umožňují ovládat vůz i těm, kteří k tomu nemají všechny předpoklady. Přesto jsou to vozy pro vyvo lené, většímu rozšíření brání vysoké pořizovací ceny. Zatímco základní cena testovaného vozu M4 Coupé činí 2 273 000 Kč, tak s příplatkovou výbavou vzrostla na 3 029 628 korun českých. Kupé M4 Competition je od 2 380 300 Kč, nejnovější M4 Competition M xDrive pak od 2 499 900 Kč. Stejné verze jsou v nabídce rov něž pro sedan M3 (G80), zatímco M4 Cabriolet (G83) jsme v ceníku pro český trh objevili pouze v provedení M4 Competition M xDrive za 2 619 500 Kč, které bude sdílet s připravovaným kombi M3 Touring (G81). Více a aktuálně o cenách najdete na www.bmw.cz. ■

BMW M3 (E30) na závodech MM ČR v Mostě (1993)

BMW M3 (E92S) při Media Drive Marbella ve Španělsku (2007)

11/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FORD FOCUS ST 2021

PRO RADOST...

Focus RS zmizel vinou evropských emisních regulací, ale Focus ST ve čtvrté generaci populárního vozu ještě vyjel...

atímco Focus RS třetí generace měl výkon čtyřválce EcoBoost plných 350 koní (tedy 257 kW), u nového Focusu ST má motor stejného objemu 2,3 litru z programu Ford Performance výkon 206 kW (280 k). Pro spořílky je připravena rovněž vznětová verze 2.0 EcoBlue s nižším výkonem 140 kW (190 k). Vozy Ford Focus ST byly uvedeny na trh pouze se šestistup ňovou manuální převodovkou, teprve letos nabídku pro zážehový motor rozšířila nová sedmistupňová samočinná v obvyklém provedení, tedy planetová s kapalinovým měničem momentu. Vyzkoušeli jsme nejnovější provedení pětidveřového hatchbacku 2,3 litru s automatem. Všechny tři varianty se ovšem dodávají i jako prostorné kombi. Výkon přeplňovaného čtyřválce 2.3 EcoBoost, odvo zeného ze slabší verze Mustangu, byl upraven na

auto 2021/11

TOM HYAN 1 Nový Focus ST vychází ze čtvrté generace Focusu, dodává se jako hatchback i kombi, vždy alternativně se zážehovým či vznětovým motorem 2 Vyzkoušeli jsme Focus ST Plus v nejnovější verzi 2,3 litru se samočinnou převodovkou a příplatkovým paketem Performance

2 z míněných 206 kW (280 k) při 5500 min‑1 a točivý mo ment vrcholí hodnotou 420 N.m v rozsahu 3000 až 4000 min‑1. Zajímavostí je ovšem nová alternativa samočinné převodovky. Je sice sedmistupňová, ale s dvouspojkovou Powershift pro Pumu, Fiestu nebo vylepšený Focus 2022 nemá nic společného, jde o upravenou klasickou osmistupňovou, s níž Ford počítá i pro jiné aplikace (např. americký Edge ST). Finn Thomasen, tiskový mluvčí Ford of Europe, o no vém řešení prohlásil: „Sedmistupňová samočinná převodovka pro Focus ST vychází z osmistupňové. Zvýšený výkon a točivý moment motoru EcoBoost 2,3 litru vlastně nevyžaduje standardní druhý převodový stupeň, a tak byl odstraněn pro zlepšení odezvy a akce lerace.“ Údaje o konkrétních hodnotách převodů nebyly zveřejněny, k dispozici jsou nadále jen převodové poměry manuální šestistupňové převodovky.

Foto Tom Hyan

3 Přístrojová deska vozu se samočinnou převodovkou (otočný volič je na středové konzole) 4 S paketem Performance je k dispozici jízdní režim Závodní trať (kontrolní přístroje se zbarví červeně) 5 Přední sportovní anatomická sedadla pro Forda tradičně dodává Recaro 6 Hatchback ST je homologován jako pětimístný osobní vůz (stejně jako základní Focus) 7 Základní objem zavazadlového prostoru je 375 litrů

5 6

V této souvislosti je zajímavé, že Fordova osmistup ňová převodovka vznikla z devítistupňové příčného uspořádání, která se zrodila pro modelový rok 2017 ve spolupráci Ford/General Motors. Podobnou his torii má také desetistupňový automat pro podélnou zástavbu, používaný oběma partnery (např. pro Ford Mustang a Chevrolet Camaro). Důvodem sní žení počtu převodových stupňů je úspora hmotnosti a nákladů, když se ukázalo, že zvýšení hospo dárnosti je nevelké, podle amerických zvyklostí vyjádřené v rozdílu jedné mpg (miles per gallon). Sedmistupňový automat je tedy dalším novým kro kem, prostě zvyšovat počet stupňů ad absurdum nepřináší žádné velké výhody. Pro Focus ST je pří platkovou alternativou, přičemž parametry motoru byly pro tuto verzi lehce pozměněny, výkon zůstal 206 kW (280 k), ale při 6000 min‑1, točivý ►►►

11/2021 THauto

► FORD FOCUS ST 2021

Foto Tom Hyan

1 1 Ford Focus ST převzal štafetu po Focusu RS, jehož nová verze pro emisní restrikce už nebude 2 Známý čtyřválec EcoBoost 2,3 litru je naladěn na 206 kW (280 k)

moment mírně klesl na 415 N.m při 3000 min‑1. Na silnici však tuto změnu nepocítíte, samočinné řazení je pohodlnější, ale pokud se chcete bavit, můžete přejít na přímé řazení malými páčkami pod volantem příjemného tvaru s tlustým věncem. Jinak je volba převodů otočným ovladačem na středové konzole, jaký jsme poprvé okusili ve Fusionu (ame rické verzi Mondea). Opět lze přepínat jízdní režimy Normal/Sport/Slippery (mokro), s výbavou Perfor mance (příplatek 27 200 Kč) dostanete ještě Track (závodní trať), kdy se zrychlí odezva motoru a řazení, ale také přitvrdí podvozek s aktivními tlumiči CCD (Continuosly Controlled Damping) a změní charakte ristika posilovače řízení i přenosu výkonu (elektro nického diferenciálu eLSD od BorgWarner a zásahu stabilizace). Přepínat lze tlačítky na volantu. Řízení je proti standardnímu Focusu o 15 % strmější, vyža duje jen dvě otáčky na plný rejd. Zvětšily se také průměry brzdových kotoučů, elektrický posilovač EBB (Electric Brake Booster) reaguje rychleji. Samočinná převodovka s kapalinovým měničem pracuje lépe než dvouspojkové systémy, jemně

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – zážehový řadový čtyřválec Ford Performance 2.3 EcoBoost ST, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu a elektrickým obtokovým ventilem, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V Ti-VCT; elektronické přímé vstřikování paliva Bosch MED17, EU6d; 2261 cm3 (ø 87,6 x 94 mm); 10,0:1; a) 206 kW (280 k)/5500 min‑1 a 420 N.m/3000 – 4000 min‑1; b) 206 kW (280 k)/ 6000 min‑1 a 415 N.m/3000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) šestistupňová manuální převodovka (3,231 – 1,952 – 1,321 – 1,029 – 0,821 – 0,686 – Z 3,343), stálý převod 4,063; b) sedmistupňová samočinná s kapalinovým měničem (převodové poměry neuvedeny); elektronický diferenciál BorgWarner s omezenou svorností; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu příčná a podélná ramena; odpružení vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči CCD; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 330 x 27/ø 302 x 11 mm, vpředu s vnitřním chlazením, elektrický posilovač EBB, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení 11,6:1 s elektrickým posilovačem, 2 otáčky mezi krajními rejdy; kola 8 x 18 nebo 8 x 19 z lehké slitiny; pneumatiky Michelin Pilot Sport 4S; 235/40 R 18 nebo 235/35 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1567/1556 mm; d/š/v 4388/1848 (se zrcátky 1979)/1458 mm; přední převis 908 mm; objem zavazadlového prostoru 375/1354 l; objem palivové nádrže 52 l; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b) od 1433/1459 kg, celková hmotnost 2000/2040 kg; brzděný přívěs do 1600 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,7 s; spotřeba paliva WLTP a/b) 7,9/8,0 l/100 km; emise CO2 179/182 g/km.

auto 2021/11

a bez rázů. Přední sedadla s velmi dobrým bočním vedením jsou od německé značky Recaro, jejíž výroba automobilových sedadel se před lety oddě lila od mateřského podniku; samozřejmě tyto se dačky komfortem s levnými plastovými Recary ve výbavě dopravních letadel nelze vůbec srovnávat! Přispívají nejen k radosti z jízdy, ale také komfortu, možná bychom však uvítali trochu nižší posaz. Jízdní vlastnosti vozu s předním pohonem (poslední Focus RS měl pohon všech kol) jsou velmi dobré, aktivní tlumiče CCD jsou standardní výbavou všech verzí hatchbacku. Podvozek má všechna kola za věšena nezávisle, vpředu se vzpěrami McPherson a vzadu s víceprvkovými závěsy Multi-Link SLA (Short Long Arm). Ve vývoji využili konstruktéři pod vedením Leo Roekse (ředitel Ford Performance pro Evropu) zkušeností z extrémního Fordu GT a po sledního Focusu RS. Platí to rovněž o systému Anti-Lag Technology, jenž v jízdních režimech Sport a Track (závodní trať) minimalizuje prodlevu plnicího turbodmychadla Twin-Scroll pro rychlejší odezvu na sešlápnutí pedálu plynu. Před Focusem ST se tento systém uplatnil nejen pro supersportovní Ford GT, ale také pro sportovní verzi amerického pick-upu Ford F-150 Raptor. Základem vozu je Fordova modulární platforma C2, která se zrodila pro Focus čtvrté generace (C519) v roce 2018, aby se později rozšířila i na jiné typy automobilů. Škoda jen, že nový Focus už není glo bálním vozem, když Američané prodej na domácím trhu zrušili a soustředili se na módní SUV a pick-upy. Focus totiž tradičně patří k nejlepším automobilům segmentu C, zvláště pro vynikající jízdní vlastnosti, jeho nová platforma C2 se uplatnila nejen pro spor tovní Focus ST, ale i pro třetí generaci Kuga (Esca pe), pro první Bronco Sport a zcela nový malý pick -up Macerick (od letošního roku). Výroba Focusu ST běží v německém závodě v Saarlouisu, který pro nový Focus prošel investicí ve výši 600 milionů eur. V době testu na českém trhu začínaly ceny Focusu ST od 896 900 Kč, typ se samočinnou převodovkou byl o šedesát tisíc dražší a další příplatková výbava zvýšila cenu testovaného vozu na 1 063 400 korun českých (více a aktuálně na www.ford.cz). ■

Ford GT u hotelu Villa des Houx v Aumale (Normandie 2006) Ford GT při cestě na Le Mans Classic (2006)

11/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN GOLF GTI + R 2021

NOTU

Nabídka Golfu je širší a širší, představily se sportovní GTI, GTI Clubsport a také Golf R s pohonem všech kol...

smá generace Golfu byla uvedena virtuál výkon v roce 1984 převzala, po montáži katalyzátoru TOM HYAN ně 24. října 2019 (kromě omezeného po sice klesl na 79 kW (107 k), ale vrcholná verze GTI G60 čtu pozvaných do Wolfsburgu); v únoru se spirálovým kompresorem G-Lader vyskočila na 2020 měly následovat sportovně laděné 118 kW (160 k). Třetí generace vyjela 1991, poprvé se verze GTI, GTE a GTD na Ženevském objevil turbodiesel TDI s výkonem 81 kW (110 k) od roku autosalonu, ale ten byl zrušen pár dnů před otevřením, 1996, kdy také vyjel jubilejní model 20 years of GTI a tak opět přišla ke slovu videoprezentace. Ponechme Anniversary. Čtvrtá generace se představila v roce stranou hybridní GTE se systémovým výkonem 180 kW 1998, zážehové motory byly do 125 kW (170 k) a vzně (245 k) a vznětový GTD s výkonem 147 kW (200 k), ale tové do 110 kW (150 k), než se objevilo jubilejní turbo podívejme se na GTI a další sportovně laděné verze 25 years of GTI s výkonem 132 kW (180 k). Na auto se zážehovými motory. Poslední Golf GTI se zjevil salonu IAA 2003 ve Frankfurtu zářila pátá generace, plných 44 let po premiéře prvního, značně povyrostlý v září 2004 následovala v Paříži produkční verze. Vý a přeplněný elektronikou, ovšem nadále s motorem kon už byl 147 kW (200 k), akční model 30 years of GTI 2.0 TSI, ve čtvrté generaci EA888 evo4 naladěným posílil na 169 kW (230 k) a s tímto motorem se zjevila Volkswagen Golf GTI na 180 kW (245 k) a 370 N.m, dodávaným jak se šesti rovněž obnovená edice Pirelli-GTI (2007). Clubsport 45 stupňovou manuální, tak se sedmistupňovou dvouspoj Poměrně nedávnou historií je šestá generace z roku je oslavou pětačtyřicátin kovou převodovkou DSG. Vyrovnal tak výkon verze 2009, na jejímž vývoji se podílel Hans-Joachim Stuck, Golfu GTI, GTI Performance minulé generace s motorem EA888 bývalý jezdec formule 1 a vítěz 24 h Le Mans. S výko jehož prodej evo3, ale při zvýšení vstřikovacího tlaku ze 20 na nem 154 kW (210 k) a poprvé s elektronickým závěrem v první generaci začal 35 MPa se značně vyšší účinností. diferenciálu XDS dosahoval vůz rychlosti 240 km/h. v roce 1976 Vývoj prvního sportovního Golfu byl zahájen coby V roce 2011 nabídku prvně rozšířil GTI Cabriolet, vý projekt EA195 v roce 1974, premiéra proběhla na IAA roční Golf GTI Edition 35 zvýšila tyto parametry na 1975 ve Frankfurtu a prodej začal 173 kW (235 k) a 247 km/h. Sedmá ► MOTORY 2.0 TSI (EA888 evo4) 2021 v sezoně 1976. Plánem byla pěti generace se představila novinářům tisícová série, ale produkce pro typ převodovka výkon největší rychlost spotřeba EU na jaře 2013 ve francouzském leto enormní zájem dosáhla 461 690 visku St. Tropez, vozy měly výkony [kW/k] [km/h] [l/100 km] vozů, zakončených akční sérií Pi GTI 162 kW (220 k) a GTI Performance M6/DSG7 180/245 250 6,9/6,5 relli-GTI se zvýšeným výkonem na GTI Clubsport (45) DSG7 169 kW (230 k), ta druhá verze s ma 221/300 250 – 270 (270) 6,6 nuální převodovkou poprvé dosáhla 82 kW (112 k). Druhá generace tento R 2.0 TSI 4M DSG7 235/320 250 – 270 7,0

auto 2021/11

Foto Tom Hyan

Přístrojová deska Clubsportu 45 s digitálním kokpitem a velkoplošným centrálním dotykovým displejem

2 největší rychlosti 250 km/h. Stala se základem prv ního GTI Clubsport, který s vyšším výkonem 213 kW (290 k) dále pozvedl dynamiku se zrychlením na sto za 5,9 sekundy. Silnější GTI Clubsport S zajel Severní smyčku Nürburgringu za 7:49,21 min, čímž tovární jezdec Benjamin Leuchter v roce 40. výročí GTI vytvořil nový rekord pro vozy s pohonem před ních kol. Vůz měl výkon motoru 228 kW (310 k) a největší rychlost 265 km/h. Volkswagen Golf GTI se tak stal nejúspěšnějším kompaktním sportovním automobilem, místo původně plánovaných pěti tisíc jich vzniklo přes 2,3 milionu!

Osmá generace sportovních Golfů na platformě MQB poprvé uvádí systém Vehicle Dynamics Ma nager, který komplexně řídí funkce závěru elektro nického diferenciálu XDS, stabilizace (lze zcela vypnout) i příplatkového aktivního podvozku DCC, samozřejmě s využitím volby jízdních režimů. Napří klad charakteristiku tlumičů individuálně u každého kola kontroluje elektronika až dvousetkát za sekun du! Základní GTI s výkonem 180 kW (245 k) přeplňo vaného čtyřválce 2.0 TSI s převodovkou DSG7 zrychluje na sto za 6,3 sekundy a dosahuje 250 km/h, v nabídce jsou však ještě další atraktivní ►►►

1 Proti základnímu typu má nový Clubsport o 41 kW (55 k) vyšší výkon motoru 2 Zážehový čtyřválec 2.0 TSI dosahuje úctyhodného výkonu 221 kW (300 k); na snímku je po sejmutí ochranného krytu 3 Přední kolo s dutými příčně odvrtávanými brzdovými kotouči a pneumatikou rozměrů 235/35 R 19

11/2021 THauto

► VOLKSWAGEN GOLF GTI + R

Foto Tom Hyan

Pod krytem se ukrývá zážehový čtyřválec o výkonu 235 kW (320 k)

Nový Golf R nabízí navíc pohon všech kol a stal se nejvýkonnější sériovou variantou

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (GTI) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválcový motor, přeplňovaný turbo dmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d; 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 9,6:1; 180 kW (245 k)/5000 – 6500 min‑1 a 370 N.m/1600 – 4300 min‑1. Dvouspojková automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG7. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými i podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DCC; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; progresivní hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,1 otáčky na plný rejd; pneumatiky 225/45 R 17, 225/40 R 18 nebo 235/35 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2628 mm; rozchod kol 1535 – 1545/1513 – 1523 mm podle pneumatik; d/š/v 4287/1789/1444 mm; objem zavazadlového prostoru 380/1237 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) od 1388 kg, celková 1950 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1600/730 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,3 s; spotřeba paliva EU 6,5 l/100 km; emise CO2 od 149 g/km.

auto 2021/11

verze GTI Performance a závodní GTI TCR s výko nem 213 kW (290 k). Dodávají se kola z lehkých slitin 17 až 19 palců, červené brzdové třmeny a snížený sportovní podvozek. Digitální kokpit už je samo zřejmostí, stejně jako větší dotykový displej infotain mentu 8,25 nebo 10 palců. Výrobce zdůrazňuje technologii Car2X pro vzájemnou komunikaci vozi del a infrastruktury (EU), vyspělou konektivitu We Connect (Plus) a řadu bezpečnostních asistentů (nouzovou automatickou brzdu s detekcí překážek, udržování jízdy v pruhu). Standardní světlomety LED lze vylepšit na IQ.Light LED Matrix. Součinitel odporu vzduchu klesl z 0,300 na 0,275. Vyzkoušeli jsme rovněž výkonnější verze, které před stavujeme na snímcích. Golf GTI Clubsport se zvý šeným výkonem na 221 kW (300 k)/5300 min‑1, jenž na přání či v jubilejní edici Clubsport 45 nabídne zvýšení největší rychlosti ze 250 na 270 km/h, se odli šuje řadou zajímavých doplňků, vynikajících zejména v příplatkovém paketu na oslavu 45. výročí Golfu GTI. Kola jsou v tomto případě devatenáctipalcová, ale enormní výkon se přenáší pouze na přední, což na vzdory elektronickému závěru diferenciálu XDS může vést k prokluzu. Lépe je na tom varianta Golf R (modrý vůz na snímcích), tradičně s pohonem všech kol 4Motion; její čtyřválec 2.0 TSI dává výkon 235 kW (320 k)/5350 min‑1 a vrchol točivého momentu dále vzrostl ze 400 na 420 newtonmetrů! S výbavou R Per formance dostanete rovněž zvýšení největší rychlosti na 270 km/h, automobil zrychluje 0 – 100 km/h za 4,7 sekundy a jízdní režimy Comfort, Sport, Race a Indivi dual se rozšiřují o další dva Special (resp. Nürburg ring podle naladění na Severní smyčku) a Drift. Pod vozek je nižší o 20 milimetrů (u Clubsportu o 10 mm) a nejvýkonnější sériový Golf lze do závodního režimu Race rychle uvést stiskem tlačítka R na volantu. A spotřeba paliva? U Clubsportu 45 jsme ji udrželi na 9,0 l/100 km, u Golfu R na 9,6 l/100 km, vždy při kombinovaném provozu na běžných silnicích. V době testů byly ceny GTI od 849 900 Kč, GTI Clubsport od 993 900 Kč (paket ke 45. výročí za 129 900 Kč navíc) a Golfu R od 1 195 900 Kč včetně DPH (více a aktuálně na www.volkswagen.cz). ■

VW Golf GTI Clubsport o výkonu 195 kW (model 2016)

VW Golf GTI Performance o výkonu 169 kW (model 2014) VW Golf Cabriolet 1.4 TSI TwinCharger o výkonu 118 kW (model 2011)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► HYUNDAI IONIQ 5

TŘI MOŽNOSTI... Nejnovější korejský elektromobil Ioniq 5 přichází na trh ve třech verzích, slabší a silnější, přičemž druhá může být s pohonem všech kol...

o prvním seznámení s novinkou Hyundai TOM HYAN Global Modular Platform (E-GMP). Ocenění Německý Ioniq 5 na prezentaci v Botanické zahradě vůz roku 2022 (GCOTY) v kategorii New Energy jasně hlavního města Prahy v Bohnicích, kde jsme potvrzuje, že nastoupená cesta pro splnění všech po Hyundai Ioniq 5 je elektrický crossover vůz viděli vůbec poprvé (autosalony jsou žadavků klientů na cestě k elektromobilitě je správná.“ ve stylu SUV/MPV přece programově zrušeny), jsme nakonec Hyundai Ioniq 5 totiž zvítězil mimo jiné před vozy s neobyčejně dlouhým usedli za jeho volant při testovacích jízdách Klubu motoBMW iX a Mercedes-Benz EQS v kategorii New Energy rozvorem náprav, ristických novinářů. A první dojem? Především velkorysé a nyní bojuje o absolutní titul s vítězi kategorií Compact značnou šířkou rozměry vozu s neobyčejně prostorným interiérem, což (Peugeot 308), Premium (Kia EV6), Luxury (Audi e-tron a velkým objemem interiéru; se pozná i podle toho, že když jsem chtěl otevřít dveře GT) a Performance (Porsche 911 GT3). Finále GCOTY do Evropy se dováží u spolujezdce, tak na ně z místa řidiče prostě nedosáh2022 proběhne 25. listopadu 2021. Platforma E-GMP z jihokorejského nu. Šířka vozu 1890 mm (bez zrcátek!) a rozvor náprav umožnila neobvyklé proporce vozu s dlouhým rozvozávodu v Ulsanu, rovných 3000 mm při celkové délce 4635 mm a výšce rem, ale také přinesla v segmentu unikátní technologii kde vzniká společně 1605 mm dávají jasnou představu o proporcích vozidla. s jinými typy automobilů s napětím 800 Voltů, jež dovoluje rychlonabíjení z 10 na Ioniq 5 v bílé barvě ještě mohutnost umocňuje, tmavé 80 procent kapacity za pouhých 18 minut (DC 350 kW!). vozy vypadají opticky menší. Pocit velikosti však redukují Funkce V2L (Vehicle-to-Load) je připravena pro napá stylistické prvky, především diagonální projení externích spotřebičů od laptopu po lis a podélná linka na spodní části boků. elektrický skútr (do 3,6 kW; i zásuvka ► HYUNDAI IONIQ 5 – TŘI ALTERNATIVY „Ioniq 5 je počátkem nové éry Hyundai, 220 V). Na neobvyklém vnitřním uspořá Eco Power Power AWD objevuje naše kořeny a přenáší DNA dání se podílel především Haksoo Ha, viceElektromotor 125 kW 160 kW 70 + 155 kW prezident designu interiérů v Namyangu, prvních vozů Pony do naší nové budoucPoháněná kola zadní zadní všechna nosti,“ prohlásil o automobilu Belgičan Luc na celkovém vzhledu Ioniqu 5 celý korejský Akumulátor Li-Ion-Pol 58 kWh 72,6 kWh 72,6 kWh Donckerwolke, od listopadu 2020 v nové Zrychlení 0 – 100 km/h 8,5 s tým, který vede zkušený SangYup Lee, šéf 7,4 s 5,2 s globálního designu Hyundai/Genesis (také funkci šéfa kreativního vývoje u Hyundai Největší rychlost 185 km/h 185 km/h 185 km/h Motor Group (roku 2015 přišel od Bentley), Dojezd (WLTP) 384 km 481 (451) km 460 (430) km v roce 2016 přišel od Bentley). 16,8 (17,9) 17,7 (19,0) a dodal: „Jde o první automobil navržený Spotřeba (kWh/100 km) 16,7 Koncem října bylo oznámeno, že Ioniq 5 od počátku na nové architektuře Electric Pozn.: údaje v závorce s koly 20“ dosáhl maximálního pětihvězdičkového

auto 2021/11

Foto Tom Hyan

6 hodnocení v nárazových testech a úrovni bez pečnostních prvků EuroNCAP! Podobně jako jiné Hyundai je vybaven souborem bezpečnostních prvků Smart Sense a navíc jako první automobil své značky dostal asistenta pro jízdu na dálnici HDA2 (Highway Driving Assist2), který spojuje funkce inteligentního tempomatu NSCC (Navigation-based Smart Cruise Control) s navigačním systémem a aktivním asistentem pro jízdu v pruhu LFA (Lane Following Assist), takže dovoluje částečně auto nomní jízdu úrovně 2 (SAE Level 2). Systém využívá přední kameru, radarovou detekci a navigační data pro regulaci rychlosti, směru jízdy a odstupu od vpředu jedoucího vozidla. Pětihvězdičkové ocenění před Ioniqem 5 získaly také Hyundai i30, Kona, Santa Fe, první Ioniq a vodíkové Nexo.

8 Modulární platforma E-GMP, připravená pro řadu nových akumulátorových elektromobilů Hyundai, Genesis a Kia, se dodává v provedení s příčně uloženými jednotkami elektromotor/redukční převod vpředu i vzadu, anebo pouze vzadu. Podle provedení tak vznikly tři varianty Ioniqu 5, hospodárnější Eco s elektromotorem 125 kW (170 k) a akumulá torem Li-Ion-Polymer 58 kWh v ochranném rámu v podlaze mezi nápravami, anebo výkonnější Power 160 kW (217 k) s akumulátorem 72,6 kWh, vždy s pohonem zadních kol. Třetí možností je Power AWD s celkovým výkonem 225 kW (305 k), ale s pohonem všech kol, kdy vzadu je silnější elektromotor 155 kW (210 k) a vpředu slabší 70 kW (95 k); akumulátor je samozřejmě s větší kapacitou 72,6 kWh. Všechny motory jsou synchronní ►►►

1 Přístrojová deska složená z dvojice velkoplošných displejů 12,3“ 2 Jednoduchá páčka (P)-D-N-R vpravo pod volantem slouží běžnému ovládání vozu 3, 4, 5 Pohodlná sedadla obou řad v prostorném interiéru jsou velkoryse seřiditelná 6 Zobrazení na displeji před volantem se mění podle jízdního režimu 7 Obraz couvací kamery s vysokým rozlišením na středovém displeji 8 Centrální univerzální konzola mezi předními sedadly vytváří pocit obývacího pokoje

11/2021 THauto

► HYUNDAI IONIQ 5

Foto Tom Hyan

1 Hyundai Ioniq 5 je prvním vozidlem na nové platformě E-GMP; další spřízněné elektromobily budou následovat

2 Zásuvky nabíjení jsou na pravoboku

3 3 Pohled pod kapotu; pod plastovým krytem s nápisem EV je menší zavazadlový prostor 4 Aerodynamicky optimalizované přední kolo s větší dvacetipalcovou pneumatikou 5 Vstup do vozu zajišťují výklopné kliky

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – elektrická; synchronní elektromotor Hyundai s permanentními magnety, uložený v bloku s jednostupňovým redukčním převodem napříč na nápravě vzadu (pro c) také vpředu); plochá sada akumulátorů Li-Ion-Pol, uložená v rámu uprostřed v podlaze mezi nápravami, kapacita akumulátoru a/b+c) 58/72,6 kWh a výkon 195/253 kW; a) Eco: výkon elektromotoru 125 kW (170 k) a točivý moment 350 N.m; b) Power: 160 kW (217 k) a 350 N.m; c) Power AWD: celkem 225 kW (305 k) a 605 N.m, z toho vpředu 70 kW (95 k) a vzadu 155 kW (210 k). Palubní nabíječka AC 10,5 kW, rychlonabíjení DC 50/100/350 kW. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu nezávislé zavěšení Multi-Link s příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení C-MDPS s elektrickým posilovačem, 2,67 otáčky na plný rejd; kotoučové brzdy ø 345 mm s vnitřním chlazením, posilovačem a rekuperací energie, ABS/EBD/BA, VSM (ESC)/TCS; kola z lehké slitiny; pneumatiky 235/55 R 19, pro b/c) na přání 255/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3000 mm, rozchod kol 1638/1647 nebo 1628/1637 mm podle pneu; d/š/v 4645/1890/1605 mm; světlá výška 160 mm; objem zavazadlového prostoru vzadu 527/1587 l a vpředu 57 l, pro c) 24 l; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b/c) od 1820/1905/2020 kg, celková 2370/2430/2540 kg; hmotnost brzděného přívěsu 0/1600/1600 kg, nebrzděného 750/750/750 kg; nosnost střechy 80 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, kola 19“, a/b/c) – největší rychlost 185 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,5/7,4/5,2 s; spotřeba elektrické energie WLTP 16,7/16,8/17,7 kWh/100 km; dojezd WLTP 384/481/460 km.

auto 2021/11

s permanentními magnety, výsledek vlastního vývoje Hyundai, a vždy tvoří blok s jednostupňovým redukčním převodem a výkonovou elektronikou. Dynamika vozu je velmi dobrá i při vlastní hmotnosti od 1820 kg, největší rychlost je vždy omezena na 185 km/h a zrychlení 0 – 100 km/h se podle verze pohybuje od 8,5 do 5,2 sekundy. Udávaný dojezd podle WLTP činí 384 až 481 km, při krátkém testu jsme neměli možnost prověřit, ale jako vždy u elektrických vozů Hyundai Motor Group jsme se nebáli, že nedojedeme (zbývající dojezd byl slušný a údaje o dojezdu při klidné jízdě odpovídají skutečnosti). Podvozek je obvyklé koncepce se vzpěrami McPherson vpředu a víceprvkovými závěsy vzadu. V prostorném interiéru zaujme horizontálně situovaný přístrojový panel, složený z dvojice displejů 12,3“ (druhý vpravo plně dotykový), na němž se mění zobrazení podle jízdního režimu; bohatě nastavitelná sedadla (včetně sklopení do odpočinkové polohy při čekání u nabíječky); zcela rovná plochá podlaha a posuvná zadní řada sedadel v rozsahu 135 mm. Unikátní je centrální posuvná konzola Universal Island s úložným prostorem dole a dvojicí držáků na nádobky s nápoji nahoře. Přestože jsou přední sedadla daleko od sebe, chrání cestující vpředu centrální airbag. Na dvouramenném volantu chybí logo Hyundai („Přece víte, v jakém voze jedete!“), pod volantem jsou páčky nastavení brzdné rekuperace a vpravo volič jízdy s polohami (P)-D-N-R. Zava zadlový prostor v zádi má vzhledem k rozměrům vozu také značný objem od základního 527 litrů až po 1587 litrů po sklopení zadních sedadel. Pod kapotou vpředu ukrývá plastové víko s nápisem EV

Foto Tom Hyan

Hyundai Ioniq 5 byl hvězdou výstavy Designblok 21 na pražském Smíchově (Gabriel Loci) menší zavazadlový prostor, u typu se zadním pohonem o objemu 57 litrů, u dvoumotorové verze 24 litrů. Měli jsme vzácnou příležitost vyslechnout přednášku o filozofii designu Ioniqu 5 od Thomase Bürkleho, šéf designera Hyundai Design Center Europe, který přijal pozvání na pražský Designblok 21. Pan Bürkle, s nímž jsme se seznámili před více než deseti lety (setkali jsme se např. na světové premiéře Hyundai i40 Sedan v Barceloně 2011), přišel ke značce Hyundai od BMW, jeho manželka pochází z České republiky, a jak se svěřil, jeho designerský styl ovlivnilo střídání světla a stínu na pouštních dunách, které pozoroval v mládí při čtyřletém pobytu v Egyptě. Thomas zdůraznil inspiraci historií,

6, 7, 8 Thomas Bürkle, šéfdesigner Hyundai Design Center Europe, vysvětlil kontinuitu designu Hyundai na vozech Pony Coupé (Torino 1974), Concept 45 EV (Frankfurt 2019) a Ioniq 5 (virtuální premiéra 2021)

na Ioniqu 5 najdeme prvky z prvního sériového vozu Hyundai Pony (1974) i odvozeného konceptu Pony Coupé (pro Turínský autosalon 1974), pod jejichž design se podepsal slavný Giorgetto Giugiaro. Prototypem pro sériový vůz pak byla elektrická studie Hyundai Concept 45 EV (tedy 45 let od zrodu Pony), uvedená na auto salonu IAA 2019 ve Frankfurtu. Pozoruhodné je, že se základní styl Ioniqu 5 od Conceptu 45 EV už téměř nezměnil, všechny významné designové prvky byly zachovány. Ústřední myšlenkou se stalo přenesení pocitu obývacího pokoje do vozu coby (cituji) smart living space, tedy chytrého prostoru pro život. Na exteriéru zaujme rovněž netradiční řešení osvětlení Pixel Lights LED. Spolu s Thomasem Bürklem vystoupil na Designbloku 21 v Gabriel Loci na Smíchově jeho mladší kolega Zdeněk Borýsek, senior designer interiérů Hyundai Design Center Europe, který vyzdvihl využití netradičních ekologických materiálů v interiéru. Patří k nim recyklované láhve PET, příze z rostlinných materiálů (Bio-PET), přírodní vlna, ekologicky zpracované kůže pomocí rostlinných olejů, recyklované termoplasty Paperette, plasty s využitím rostlinných složek z kukuřice, cukrové třtiny a řepky, i další včetně bio-laků s rostlinnými výtažky. K ekologii pak přispívá také střecha ze solárních panelů (na přání), která ročně prodlouží dojezd až o 1500 km v závislosti na počtu slunečných dnů. Nový Hyundai Ioniq 5 je revoluční automobil BEV, který brzy dostane sourozence Ioniq 6 (2022: sedan na základě konceptu Prophecy), Ioniq 7 (2024: velké SUV) a další (i od sesterských značek Genesis a Kia). Na českém trhu začínají ceny Ioniqu 5 od 1 099 990 Kč (více a podrobněji na www.hyundai.cz). Vozy se vyrábějí v jihokorejském Ulsanu. ■

11/2021 THauto

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

Foto Tom Hyan

McLAREN!

4 6

polečnost Dörr Group z Frankfurtu nad Mohanem provozuje závodní tým Dörr Motorsport v seriálu ADAC GT4 (McLaren 570 S a Aston Martin Vantage) a je dealerem pro exkluzivní vozy McLaren, Lotus, Lamborghini, Bugatti, Pagani, Dallara a Pininfarina. Na autosalonu v Mnichově představila McLaren GT a nejnovější McLaren Artura, letos v únoru uvedený nový typ, první Plug-In Hybrid značky (P1 byl první HEV), první se šestiválcem a první na nové platformě MCLA (McLaren Carbon Lightweight Architecture). McLaren Artura pohání zcela nový hliníkový motor M630 o objemu 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm) v uspořádání Hot Vee V6/120°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel Mono-Scroll, který dává výkon 430 kW (585 k)/7500 min‑1, což o 70 kW (95 k) na celkových 500 kW (680 k) a 720 newtonmetrů zvyšuje elektromotor ve dvouspojkové osmistupňové převodovce SSG (zpátečka je pouze elektrická). Hybridní systém PHEV s externím dobíjením využívá akumulátor Li-Ion 7,4 kWh, uložený vzadu

auto 2021/11

5 TOM HYAN, Mnichov (D)

Zásluhou společnosti Dörr Group jsme viděli nové vozy McLaren... 1, 2, 3 McLaren GT je nový model s motorem uprostřed a pohonem zadních kol, určený coby Grand Tourer pro rychlé cestování na delší vzdálenosti 4, 5, 6 McLaren Artura je kupé s pohonem zadních kol, první McLaren Plug-In Hybrid s vnějším dobíjením (P1 je klasický hybrid)

před nápravou (dojezd EV činí 30 km). Celkové rozměry dvoumístného kupé s pohonnou jednotkou uprostřed činí 4539 x 1976 x 1193 mm, rozvor náprav 2640 mm a suchá/pohotovostní hmotnost (DIN) 1395/1498 kg. Vůz má vpředu devatenácti- a vzadu dvacetipalcová kola. Zrychluje na sto za 2,9 sekundy a dosahuje největší rychlosti 330 km/h (EV: 130 km/h). Ve výrobním programu nahrazuje Sport Series (McLaren 570 S a 600 LT). Nový motor V6 s hmotností 160 kg je lehčí o 50 kg než V8, má mazání se suchou klikovou skříní, přímé vstřikování (35 MPa) a filtr pevných částic. McLaren GT je v květnu 2019 uvedené kupé Grand Tourer, které má sice snížený výkon na platformě McLaren 720 S, ale je navrženo pro dlouhé cesty, byť rychlejší než s klasickými konkurenty. Výkon osmiválce M840TE (twin-turbo) o objemu 3994 cm3 (ø 93 x 73,5 mm) proti M840T ze 720 S klesl na 456 kW (620 k)/7000 min‑1 a točivý moment vrcholí na 630 N.m/5500 min‑1. Vůz přesto zrychluje na sto za 3,2 sekundy a dosahuje 326 km/h se dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou SSG, přičemž spotřeba benzinu podle WLTP činí 11,9 l/100 km. Nový GT je nejdelší z McLarenů (celkové rozměry 4653 x 2045 x 1213 mm), využívá upravenou platformu MonoCell II-T (Touring Focused) se sníženou polohou motoru pro větší zavazadlový prostor (neuvěřitelných 420 l plus 150 l vpředu). Rozvor náprav činí 2675 mm, rozchod kol 1671/1663 mm (20“/21“) a suchá/pohotovostní hmotnost (DIN) 1466/1530 kg. V interiéru nechybí kožené čalou nění nappa, skleněná střecha a na přání dvanáctireproduktorová audiosoustava Bowers & Wilkins. Oba nové vozy vyrábí McLaren Automotive ve Wokingu (Surrey). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na RENAULT LE CAR, variantu R5 pro americký trh (1978)

11/2021 THauto

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

Foto Tom Hyan

Švýcarské Microlino se vrací! Rodina Ouboterů pokračuje v programu elektrických dopravních prostředků po premiéře Microlina v Ženevě 2016, vylepšená verze Microlino 2.0 by se měla začít vyrábět ještě letos ve spolupráci s italskou společností CECOMP. Dvoumístný městský elektromobil nezapře inspiraci legendární Isettou s dveřmi v čelní stěně, nyní má vnější rozměry 2519 x 1473 x 1501 mm a hmotnost od 435 kg bez akumulátorů Li-Ion, podle jejichž alternativní kapacity 6,0/10,5/14,0 kWh vykazuje dojezd 95/175/230 km. S elektromotorem 12,5 kW/118 N.m je největší rychlost omezena na 90 km/h, vozík zrychluje 0 – 50 km/h za pět sekund. Výrobce slibuje plné dobití za tři až čtyři hodiny podle verze. Společnost Micro Mobility Systems AG nabízí i elektrické skútry Microletta (aku 4,2 kWh, dojezd 100 km). 1 Microlino se chystá do výroby ve vylepšené verzi

Podivné vozidlo Wey Intelligent Drive představila čínská automobilka GWM (Great Wall Motors) bez sdělení bližších parametrů. Futuristický automobil ve stylu MPV zachovává klasické stanoviště řidiče, ale cestujícím nabízí variabilní interiér ve stylu lounge, kde mohou pracovat i odpočívat. Hned vedle na stánku Wey byla ukázka hybridní poháněcí soustavy, která by mohla vůz pohánět, stejně jako čistě elektrická jednotka. Kuriozní je, že značka Wey měla evropskou premiéru už na IAA 2017 s různými vozy SUV; letos v Mnichově představila další Coffee 01 a 02, nechyběla ani skutečná kavárna (v Číně nesou její vozy rovněž jména Mocca a Macchiato).

2 Microlino, Microletta a elektrické koloběžky jsou prý budoucností naší dopravy

3 5

Foto Tom Hyan

3, 4, 5 Wey Intelligent Drive Concept na IAA Mobility 2021

Pohled na Akkurad Galopp E EV a jeho podvozek prozrazuje, jaký úpadek strojařiny představují primitivní vozidla, s nimiž na vlně dnešní propagandy chtějí mladí dobýt svět! Vzorem jsou asi čínské rikšy, prostě vezmi a svař pár profilů, kup elektromotory Mahle (jeden dopředu, dva dozadu) a zachráníš lidstvo! Podivnost vedle pick-upu je dalším z produktů (šestá generace velomobilu Alleweder 6) od Akkuradu, jenž se chlubí tradicí 27 let v elektrifikaci bicyklů! Firmu založili Dietrich Lohmeyer a Ulrich Tiesler jako Lohmeyer Leichtfahrzeuge, spolu s Guido Herzem ji v roce 2007 proměnili na Akkurad GmbH ve Schwäbisch Gmündu a po výměně generací o osm let později nastoupila cestu záchrany lidstva velomobily a elektromobily.

Foto Tom Hyan

6 Akkurad Alleweder 6 (velomobil) a Galopp E EV (elektrický pick-up)

auto 2021/11

7 Primitivní rám pick-upu Akkurad Galopp E EV

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na MG Midget 1500 v provedení pro americký trh (1978)

11/2021 THauto

Technika

► ALCAR YOUR WHEEL PARTNER

Na tiskové konferenci představil Alcar nabídku nových kol nejen pro zimní provoz...

Foto Tom Hyan

KOLA, KOLA... 2

polečnost Alcar Bohemia se sídlem v Nupakách u Prahy je tradičním dodavatelem kol a pneumatik; nyní nabízí mezi koly především značky Dezent, Dotz, AEZ a vlastní Alcar Stahlrad (ocelová) a Alcar Hybrid rad (hybridní). Kvalitní litá kola jsou vhodná i pro zimní provoz, a tak značka Dezent, která je oblíbenou vol bou motoristů právě pro toto období, připravila několik atraktivních novinek. V ideálním případě se kola vzhle dem k zachování uvedených rozměrů nemusí zapiso vat do technického průkazu vozidla. Nová Dezent KS ve třech barevných variantách stříbrné, grafitové TOM HYAN, (šedé) a v kombinaci grafitového laku a leštěné čelní Nupaky (CZ) plochy jsou k dispozici ve variantách 16 až 19 palců. V originálních rozměrech jsou vhodná pro rozšířené 1 Ing. Libor Rajdl, jihokorejské vozy Hyundai/Kia, zejména pak modely jednatel společnosti Hyundai Tucson, Santa Fe, Kona, i20 a i30, resp. Kia XCeed, Sportage, Niro, Sorento a Soul. Stejně jako Alcar Bohemia, představuje novinky pro zimní sezonu ostatní litá kola značek AEZ, Dotz a Dezent je kolo opatřeno třemi vrstvami odolného laku SRC, díky ně 2 Nová litá kola Dezent, muž může německý výrobce zaručit velmi účinnou vlevo KS (shora Dark, Graphite a Silver) a vpravo TN ochranu kol i v zimním období. (Dark, Black a Silver) Druhou designovou novinkou jsou litá kola Dezent TN pro vozy se čtyřděrovým uchycením kol, tedy přede 3 Dezent KS Dark, vším italské (např. Fiat 500) a francouzské od PSA letošní novinka ve velikostech Peugeot Citroën (207, 208/2008, 307 a spřízněný nový 16, 17, 18 nebo 19 palců, Opel Corsa), či od Renaultu (Clio/Dacia Sandero). součást programu Elegance i v zimě Sportovně elegantní design s paprsky ve tvaru písme ne V navíc podtrhuje moderní vzhled automobilu, řada 4 Efektní kolo Dotz TN se vyrábí v rozměrech od 15 do 17 palců a tři barev Kalahari Dark pro offroad né alternativy jsou stříbrná, černá, anebo kombinace v kombinaci černého laku černé s leštěnou čelní plochou. Do třetice od Dezentu a leštěné čelní plochy přicházejí kola řady TU 15 až 18 palců s robustními (k dispozici rozměry 16, 17 nebo 18 palců) asymetrickými paprsky, schválená pro oblíbené auto

auto 2021/11

mobily BMW Group včetně řady 3 a Volkswagen Group včetně Škody Octavia a Fabia, Audi A3 až A6, Volks wagenu Golf osmé generace, či Seatu Ateca a Tarraco. Majitelé vozů Audi a BMW mohou do kola použít origi nální středovou krytku od výrobce vozidla. V nabídce nechybějí i různá kola určená pro offroady, novinkou je Dotz Kalahari 16, 17 nebo 18 palců v atrak tivní úpravě Black nebo Dark se šesti upevňovacími otvory, či specialita Dotz 4x4 Extreme Dark, určená pouze pro provoz mimo silnice (soutěže, okruhy, výpra vy do terénu). Celý sortiment všech kol je každoročně uveden v tištěném katalogu Alcar, který se stal doslova etalonem v tomto oboru, protože přináší všechny po třebné údaje včetně rozměrů kol, pneumatik a upev ňovacích šroubů. Novou skupinou zboží jsou ocelová kola pro přívěsy, čtyř- a pětišroubová s limitem největší rychlosti 130 km/h. Kromě toho je Alcar významným dodavatelem snímačů tlaku v pneumatikách a jejich kalibračních systémů. V oblasti pneumatik je především dovozcem japonské značky Falken (z koncernu Sumi tomo jako britský Dunlop). Více o nabízeném sortimentu včetně 3D konfigurátoru najdete na www.alcar.cz. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na americké pneumatiky KELLY-SPRINGFIELD Super Charger (1978)

11/2021 THauto

► FIA WORLD TOURING CAR CUP MOST 2021

Foto Tom Hyan

Motorsport

PREMIÉRA...

Poprvé do Mostu zamířil světový pohár cestovních vozů v rámci akce The Most World Weekend...

větový víkend v Mostě přinesl divákům opravdu různorodou a neobvyklou podívanou, jejíž součástí byly dva světové šampionáty, které na mosteckém okruhu slavily premiéry. Sobota patřila šestihodinovému závodu motocyklů FIM EWC (ve čtvrtek se trénovalo), pátek a neděle tréninkům a závodům světového poháru cestovních vozů FIA WTCR (World Touring Car Cup), vloženým závodům německého Audi R8 Cupu, vzpomínkové jízdě Tomáše Engeho (Prost AP04) na oslavu dvacátého výročí startu českého jezdce ve formuli 1 a spanilé jízdě automobilových veteránů, vypsané coby Sutnar/Krattner Memorial na oslavu první účasti československých závodníků ve 24 h Le Mans. Na všechny kategorie se podíváme v samostatných článcích. Vyvrcholením byly dva závody WTCR, které znamenaly další nové vítěze jednotlivých jízd, protože po druhém v Mostě mělo dosud deset uspořádaných závodů přesně deset vítězů, pokaždé vyhrál někdo jiný,

auto 2021/11

TOM HYAN, Most (CZ) 1 Vedoucí jezdec šampionátu Yann Ehrlacher (číslo 68) z týmu Cyan Racing/ Lynk&Co v tlačenici těsně po startu prvního závodu 2 Dvaatřicetiletý Argentinec Nestor Girolami (Honda Civic Type-R) suverénně zvítězil v prvním mosteckém závodě 3 Norbert Michelisz (Hyundai Elantra N TCR), vítěz druhého závodu, při výjezdu z mosteckých boxů při závěrečné fázi kvalifikace

což svědčí o neobyčejné vyrovnanosti šampionátu. Měli jsme horké želízko v ohni, na tzv. divokou kartu FIA WTCR startoval český reprezentant Petr Fulín, a když v kvalifikaci zajel desáté místo, tak se proměnilo na pole position (v prvním kratším závodě startuje deset nejrychlejších v obráceném pořadí). Fulínova radost však netrvala dlouho, v první zatáčce došlo ke hromadné kolizi a Nathanaël Berthon (Audi) vytlačil Fulína (Cupra) z trati. Oba hned odstoupili, aniž ujeli jediné závodní kolo! Ve srážce byli zapleteni i další, pouze Argentinec Nestor Girolami (Honda) z první řady překonal Fulína hned na startu (Petr měl potíže se spojkou po zaváděcím kole), byl na čele a unikl kolizi, v níž vozy létaly jako kulečníkové koule. Norbert Michelisz (Hyundai) trefil Mullerův Lynk&Co (to je prosím jméno čínsko-švéd ského vozu!), Yvan Muller narazil do Berthona a ten s sebou vzal Petra Fulína do pískové ochranné zóny. Tam jejich vozy zapadly, vyjel safety car a po likvidaci následků závod pokračoval. Nestor Girolami už nepustil

4 6

Foto Tom Hyan

Nestor Girolami (číslo 29) suverénně vede, za ním se už točí Berthon (17) a Fulín (222), kteří oba odpadli; Muller (100) se stačil vyhnout

4, 5 Šestatřicetilý Argentinec Esteban Guerrieri (Honda Civic Type-R) byl druhý a třetí v Mostě a je jedním z favoritů na mistrovský titul 6 Jezdci Lynk&Co; zleva Urrutía, Björk a Muller

vedení z ruky a zvítězil před krajanem a týmovým kolegou Estebanem Guerrierim, kterého dobře známe ze startů ve velké formuli Renault FR 3.5 v českém týmu Igora Salaquardy (2010). Esteban se nedostal do formule 1 a po dvou druhých místech v Indy Lights 2011 a 2012 pro Sama Schmidta ani do Indy Cars, a tak je od roku 2013 jedním z nejlepších závodníků s cestov ními vozy. Bylo to argentinské double jezdců Hondy Civic Type-R z německého týmu Münnich Motorsport (All-Inkl.com Racing), který vede bývalý závodník a pod-

7 Čtyři vozy Lynk&Co 03 TCR v depu, odpředu Urrutía, Björk, Muller a Ehrlacher 8 Petr Fulín (Cupra) a Nathanaël Berthon (Audi) odpadli v první zatáčce prvního závodu

nikatel René Münnich, někdejší účastník ME v rally krosu (čtyři sezony jel na Škoda Fabia T16 4x4). Třetím místem udržel vedení v šampionátu Yann Ehrlacher, synovec Yvana Mullera, čtyřnásobného mistra světa WTCC 2008, 2010, 2011 a 2013. Spolu startují pro švédský tým Cyan Racing s čínskými vozy Lynk&Co 03 TCR, mladý Yann je už mistrem WTCR 2020. Ve druhém závodě přišla letošní první šance pro Norberta Michelisze (Hyundai Elantra N), který hned v první zatáčce po startu překonal Mikela Azconu (Cupra) a v tomto pořadí dojeli do cíle před Guerrierim a Ehrlacherem. Stejně jako v prvním závodě další jezdci nezvládli průjezd dvojicí prvních zatáček ve zpomalovací šikaně, tentokrát tam zůstali Gabriele Tarquini (Hyundai), Robert Huff (Cupra) a Santiago Urrutía (Lynk&Co), a tak byl závod zastaven červenou vlajkou pro bezpečné odstranění zapadlých vozů. Mladý Maďar Attila Tassi (Honda) byl také mimo trať, do závodu se vrátil, ale na následky kolize v prvním kole odstoupil. Zají- ►►►

11/2021 THauto

► FIA WORLD TOURING CAR CUP MOST 2021

Gabriele Tarquini (Hyundai Elantra N TCR) v čele skupiny před trojicí Urrutía, Magnus a Engstler

Foto Tom Hyan

mavé jistě je, že Maďar Norbert Michelisz, mistr světa WTCC 2019 na Hyundai i30 N TCR, překonal největšího soupeře Azconu z maďarského týmu Zengö Motorsport, jenž zajišťuje nasazení vozů Cupra Leon Competicion jak do WTCR, tak do elektrického PURE ETCR (první ročník 2021 vyhrál Mattias Ekström pro Zengö/Cupra e‑Racer). Pro Michelisze to bylo první vítězství od Malajsie 2019! Esteban Guerrieri dojel třetí před Ehrlacherem, Nathanaël Berthon tentokrát dojel a pečetil nejlepší výsledek Audi pátým místem, Petr Fulín obsadil jedenácté. Závodů se zúčastňují zkušení jezdci z celého světa, švédský veterán Thed Björk, mistr světa WTCC 2017 na Volvu S60 pro Cyan Racing, v Mostě zavzpomínal na úspěšné hostování v českém týmu Milana Madě ryče (Audi DTM), v němž se podílel na celkově druhé pozici v našem mezinárodním mistrovství. K dalším

auto 2021/11

1 Gabriele Tarquini nebyl v Mostě s výsledkem spokojen, ale v následujících závodech ve francouzském Pau-Arnos byl třetí a osmý 2, 3 Oblíbený závodník Tom Coronel z Nizozemska tentokrát zajel jen desáté a deváté místo (Audi RS3 LMS) 4, 5 Jean-Karl Vernay (Hyundai Elantra N TCR) také patří k letošním favoritům

úspěšným závodníkům z americké formule Indy Lights patří Francouz Jean-Karl Vernay a Uruguayec Santiago Urrutía; když se nedostali do Indy Cars, tak se stali hvězdami závodů cestovních vozů. Na jedenáctém místě celkového pořadí se drží Gabriele Tarquini, jehož kariéra ve formuli 1 je sice zapomenuta, ale poté, kdy byl jako přestárlý propuštěn od Hondy (je ročník 1962) se podílel na vývoji Hyundai i30 N, aby se s ním v sezoně 2018 stal mistrem světa WTCR (a to už měl tituly BTCC 1994 a ETCC 2003 s Alfou Romeo; a také WTCC 2009 se Seatem). V současné době v ETCR startují vozy pěti různých typů. Jsou to Cupra Leon Competicion, Honda Civic Type-R, Audi RS3 LMS, Hyundai Elantra N (nahradila i30 N) a exotický Lynk&Co 03 TCR. Pokud jde o Lynk&Co, je to zvláštní situace, tato uměle vytvořená značka skupiny

► THE MOST WORLD WEEKEND WTCR 2021 (pořadí, jezdec, celkový čas, vůz) První závod v neděli 10. října (15 kol): 1. Nestor Girolami (RA)............... 26:36,520........................ Honda Civic Type-R 2. Esteban Guerrieri (RA)............ 26:37,580...................... Honda Civic Type-RF 3. Yann Ehrlacher (F).................. 26:37,960............................ Lynk&Co 03 TCR 4. Yvan Muller (F)....................... 26:38,581............................ Lynk&Co 03 TCR 5. Thed Björk (S)......................... 26:39,141............................ Lynk&Co 03 TCR 6. Jean-Karl Vernay (F)............... 26:41,898....................Hyundai Elantra N TCR Druhý závod v neděli 10. října (17 kol): 1. Norbert Michelisz (H).............. 43:40,427....................Hyundai Elantra N TCR 2. Mikel Azcona (E)..................... 43:41,935.........Cupra Leon Competicion TCR 3. Esteban Guerrieri (RA)............ 43:51,470........................ Honda Civic Type-R 4. Yann Ehrlacher (F).................. 43:51,955............................ Lynk&Co 03 TCR 5. Nathanaël Berthon (F)............. 43:53,175................................Audi RS 3 LMS 6. Yvan Muller (F)....................... 43:54,349............................ Lynk&Co 03 TCR Průměrná rychlost vítězů 151,5 a 152,0 km/h (druhý závod byl přerušen)

► PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ WTCR (před Adrií a Soči) (pořadí, jezdec, tým/vůz, počet bodů) 1. Yann Ehrlacher (F).................. Cyan Racing/Lynk&Co..............................160 2. Jean-Karl Vernay (F)............... Engstler Liqui Moly/Hyundai.....................144 3. Esteban Guerrieri (RA)............ All-Inkl.com. Münnich/Honda...................138 4. Frédéric Vervisch (B).............. Comtoyou Team/Audi...............................131 5. Yvan Muller (F)....................... Cyan Racing/Lynk&Co..............................126 6. Santiago Urrutía (URY)........... Cyan Performance/Lynk&Co.....................125

9 10

Geely Holding už před pěti lety vyhlásila, jak vezme evropský automobilový trh útokem online se sdílením automobilů (CEO Alain Visser na podzim 2016: „Postavíme vůz, který budete milovat jako svůj smartphone!“), jenže zatím jen převzala zkušenosti Volvo Cars u Cyan Racing a účinkuje demonstrativně v ETCR. Je třeba říci, že úspěšně; loni se stala prvním čínským vítězem šampionátu zásluhou tehdy čtyřiadvacetiletého Yanna Ehrlachera z francouzského Alsaska, syna bývalé závodnice Cathy Mullerové (sestry Yvana) a profesio nálního fotbalisty Yvese Ehrlachera. Po dalších závodech na francouzském okruhu Pau-Arnos (autodrom dvacet kilometrů západně od Pau, nikoli slavná městská trať), které vyhráli Frédéric Vervisch (Audi) a Jean-Karl Vernay (Hyundai), vede letošní šampionát opět Yann Ehrlacher, a to před Vernayem, Guerrierim, Vervischem,

Foto Tom Hyan

11 Mullerem, Urrutíou a dalšími (celkem 22 jezdců mimo Petra Fulína, který s divokou kartou neměl nárok na body). V hodnocení týmů jsou v čele Cyan Racing (286 bodů), All-Inkl.com/Münnich Motorsport (244), Cyan Performance (238) a Comtoyou Team Audi Sport (224). Cyan Racing (Ehrlacher, Muller) a Cyan Performance (Björk, Urrutía) jsou dvě skupiny švédského týmu s vozy Lynk&Co 03 TCR, který byl založen už v roce 1996 jako Flash Engineering a 2005 přejmenován na Polestar Racing novým majitelem Christianem Dah lem, jenž před šesti lety prodal značku Polestar spo lečnosti Volvo Cars a svůj tým přejmenoval na Cyan Racing. Po triumfu ve WTCC 2017 s Thed Björkem (Volvo S60 TC1) pokračuje jako oficiální partner čínské 6 Veterán Yvan Muller Geely Group Motorsport a do nového WTCR nasazuje na trati (Lynk&Co 03 TCR) Lynk&Co 03 TCR. Zatímco vítězné Björkovo Volvo S60 byl vůz s motorem 1.6 Turbo o výkonu 261 kW (350 k) 7, 8 Yann Ehrlacher (Lynk&Co 03 TCR) byl už loni a minimální hmotností 1100 kg, tak Lynk&Co 03 TCR se stejným výkonem dostal motor 2.0 Turbo, ale nejnejmladším mistrem světa menší hmotnost zvýšenou na 1265 kg. Oba automobily 9, 10 Petr Fulín jezdí s pohonem předních kol a šestistupňovou sek(Cupra Leon Competicion) venční převodovkou. Dnešní Lynk&Co 03 TCR je postartoval v domácím závodě WTCR na tzv. divokou kartu měrně velký s délkou 4740 mm, šířkou 1950 mm a rozvorem náprav 2760 mm. V sezoně 2021 mají jezdci (bez nároku na body) švédsko-čínských vozů opět dobře nakročeno k obha11 Dvoulitrový motor jobě loňského titulu jak v jednotlivcích (Yann EhrlaLynk&Co 03 TCR cher), tak v týmech (Cyan Racing). Do konce šampiodosahuje výkonu nátu zbývají listopadové závody na italské Adria 261 kW (350 k) a točivého momentu 420 N.m Raceway ve Smergoncinu (Rovigo) a na ruském autodromu Soči v Olympijském areálu ZOH 2014. ■

11/2021 THauto

► Motorsport ► ENDURANCE FIM WC BRNO 2001

Foto Tom Hyan

Stephane Mertens (Suzuki GSX-R 1000) se podílel na druhém místě

Foto Tom Hyan

TEHDY...

2 TOM HYAN, Brno (CZ)

První vytrvalostní závod FIM se u nás jel před dvaceti lety v Brně... 1 Premiéra čínského týmu Zongshen Racing Team 2 Brian Morrisson (Suzuki GSX-R 1000), jezdec vítězné trojice 3 Michal Bursa (Kawasaki ZX7 RR) se připravuje na start

Brian Morrisson byl mistrem světa endurance FIM 1996

istorie vytrvalostních motocyklových závodů je dlouhá a nepřehledná, navíc šampionát několi krát měnil formát i organizátora, ale první závod Endurance FIM World Championship se u nás jel v neděli 6. května 2001. Je to už zapomenutá his torie, v našem archivu jsme však našli zajímavé dokumenty o závodu 6 h Dunlop Endurance 2001 na Masarykově okruhu v Brně. Stejně jako o dvacet let později v Mostě startovala celá světová špička, doplněná českými jezdci. Šesti hodinový závod ovládla trojice Christian Lavieille (F), Brian Morrisson (GB) a Brian Laurent (F), která na Suzuki GSX-R 1000 francouzského týmu Suzuki Castrol Team ujela 162 kol průměrnou rychlostí 144,941 km/h a měla nejrychlejší kolo závodu prů měrem 151,458 km/h (čas 2:08,423). Kuriozitou byl nástup čínského týmu Zongshen Racing Team, ov šem pod vedením zkušeného manažera Michaela Macquetona (F), jenž během třicetileté kariéry

► 6 h DUNLOP ENDURANCE BRNO 2001 1. Suzuki Castrol RT 2. Zongshen RT 3. Motomax/Derbi 4. Wim Motors Racing 5. Junior Team LMS 6. Team 22 Police Nationale

auto 2021/11

(Lavieille/Morrisson/Laurent) (Mertens/Nowland/Hinterreiter) (Jennings/Edwards) (Naveau/Aerts/Platacis) (Jond/Four/Lerat) (Paillot/Giabanni/Roche)

6:02:20,053 Suzuki GSX-R 1000 o kolo zpět Suzuki GSX-R 1000 2 kola zpět Suzuki GSX-R 1000 4 kola zpět Honda VTR 1000 SP1 4 kola zpět Suzuki GSX-R 1000 4 kola zpět Kawasaki ZX7 RR

omohl k úspěchu mnoha mistrům světa. V únoru p 1998 podepsal smlouvu s čínskou sportovní aso ciací, získal podporu motocyklového výrobce Zongshen a vstoupil coby první čínský tým do vy trvalostního MS. V Brně obsadila jeho posádka Stephane Mertens (B), Warwick Nowland (AUS) a Thomas Hinterreiter (A) druhé místo se ztrátou jednoho kola. Třetí dojeli Britové Pete Jennings a Mike Edwards z týmu Motormax/Derbi, jejich motocykl Suzuki zdobila loga slavné španělské značky. První tři v cíli jeli se stroji Suzuki GSX-R 1000, teprve čtvrtý byl belgický tým Wim Motors Racing Division s Hondou VTR-SP1, který ve finále dobyl mistrovský titul 2001. Druhá posádka Zong shenu byla až dvaadvacátá, s Bruno Bonhuilem se na Suzuki střídal Číňan Ho Wan Chow. Stejně jako o dvacet let později v Mostě jsme měli svoje želízka v ohni také tehdy v Brně. Michal Bursa a Rakušan Karl Truchsess v českém týmu Replay Racing obsadili sedmé místo celkově mezi litrovými stroji a druhé v kategorii 1 na sedmset padesátce Kawasaki ZX7 RR (tu vyhráli Laurent Naveau, Albert Aerts a Heinz Platacis pro Wim Motors Racing). Závod dokončilo jedenatřicet po sádek. Mezi šesti odpadlými byl Elit Racing Team české trojice Ondřej Lelek, Kamil Prager a Tomáš Foukal na Yamaze Y2F 1000 R1. ■

11/2021 THauto

Start ve stylu Le Mans na okruhu v Mostě, na pole position je Yamaha týmu YART (číslo 7)

Foto Tom Hyan

Foto Autodrom Most

► Motorsport ► EWC FIM ENDURANCE MOST 2021

Foto Autodrom Most

Foto Tom Hyan

1 TOM HYAN, Most (CZ)

Osmihodinovka v Suzuce byla zrušena a nahradila ji šestihodinovka v Mostě... 1, 2 Česká trojice Salač, König a Důda se raduje z druhého místa ve třídě Superstock 3 Yamaha týmu MACO Racing, v němž startoval Ondřej Ježek 4 Vítězná Suzuki GSX-R1000 italského týmu No Limits ve třídě Superstock 5 Gregg Black se připravuje u Yoshimura SERT Motul, vítězného týmu mistrovství světa

istrovství světa motocyklů ve vytrvalostních závodech FIM se tak překvapivě vrátilo do České republiky! V Mostě startovala celá světová špička, doplněná českými jezdci, z nichž zejména Ka rel Hanika patří k favoritům a zúčastňuje se celého šampionátu (loni s týmem YART vyhrál v Estorilu). Také tentokrát nezklamal, tým YART (Yamaha Offi cial Team EWC) v Mostě startoval z pole position a v závodě obsadil těsně druhé místo s rekordně nízkým odstupem 0,070 sekundy! Pětadvacetiletý Hanika se po odchodu z MS silničních motocyklů (tři sezony jel Moto3) soustředil na vytrvalostní závody. V Mostě ale poprvé zvítězil BMW Motorrad World Endurance Team, vedený Wernerem Daemenem, v němž se za řídítky BMW M 1000 RR střídali Ilja Michalčik (UA), Markus Reiterberger (D) a Kenny Fo ray (F), kteří ujeli 213 kol a těsně porazili rakouský YART, když jeho jezdec Fritz Marvin zajel nejrychlejší kolo průměrnou rychlostí 161,5 km/h (čas 1:33,875). Závod v Mostě dokončilo 21 týmů, jen tři odpadly. Vytrvalostní závody se nyní jezdí ve dvou kategoriích, v hlavní Formula EWC lze homologované velkoobje mové motocykly mírně vylepšovat v oblasti zavěšení

► 6 h of MOST EWC 2021 1. BMW Motorrad WET 2. YART 3. Yoshimura SERT Motul 4. Webike SRC Kawasaki France 5. Wójcik RT 6. ERC Endurance Ducati

auto 2021/11

(Michalčik/Reiterberger/Foray) (Hanika/Fritz/Canepa) (Black/Simeon/Guintoli) (Guarnoni/Nigon/Checa) (Rea/Morais/Linfoot) (Masson/Zanetti/Gines)

6:01:31,007 6:01:31,077 1 kolo zpět 1 kolo zpět 2 kola zpět 2 kola zpět

BMW M 1000 RR Yamaha YZF-R1 Suzuki GSX-R 1000R Kawasaki ZX 10R Yamaha YZF-R1 Ducati Panigale V4R

5 kol (vidlic), tlumičů, brzd a chladiče; v kategorii SST (Superstock for EWC) jsou úpravy minimální. Nej menší hmotnost motocyklů činí 175 kg, upravená nádrž má objem 24 litrů. V nižší kategorii v Mostě uspěl český tým TME Racing, jehož sestava Filip Salač (vrátil se z USA, kde v Moto3 měl nebezpečně vyhlížející pád), Oliver König a majitel Oldřich Důda na Yamaze YZF-R1 obsadili druhé místo (celkově byli osmí). Superstocky vyhráli Luca Scassa (I), Alexis Masbou (F) a Kevin Calia (I) na Suzuki GSX-R 1000 z italské squadry No Limits Motor Team (celkově sedmí). Třetím místem pečetili jezdci francouzského týmu Yoshimura SERT Motul, nově založeného coby joint-venture Suzuki Motor Corporation a Yoshimura Motors před touto sezonou, další titul pro Suzuki Endurance Racing Team (od 2009 dosud devětkrát mistry). Gregg Black (F) tak zopakoval prvenství mezi jednotlivci z mistrovství 2019/2020, letos s ním vy hráli Xavier Simeon (B) a Sylvain Guintoli (F). YART s Karlem Hanikou skončil na šestém místě. ■

11/2021 THauto

Foto Škoda Auto

► Motorsport ► 42. INVELT RALLY PAČEJOV 2021

Druhým rokem se Rally Pačejov jela jako dvoudenní podnik velkého šampionátu...

► 42. INVELT RALLY PAČEJOV 2021 1. Jan Kopecký/Jan Hloušek 1:15:00,8 2. Václav Pech Jr./Petr Uhel + 25,0 s 3. Filip Mareš/Radovan Bucha + 28,5 s 4. Jan Černý/Petr Černohorský + 1:16,4 s 5. Roman Odložilík/Martin Tureček + 2:06,2 s 6. Miroslav Jakeš/Petr Machů + 2:23,7 s 7. Adam Březík/Ondřej Krajča + 2:30,1 s 8. François Delecour/Sabrina DeCastelli + 3:55,1 s 9. Karel Trněný/Václav Pritzl + 4:44,9 s 10. Karel Trojan Jr./Petr Chlup + 5:35,6 s

auto 2021/11

TOM HYAN, Horažďovice (CZ) 1 Jan Kopecký (Škoda Fabia Rally2 evo) v Pačejově zopakoval loňské prvenství 2 Václav Pech Jr. (Ford Focus WRC 06) od prvního mlhavého rána stíhal Jana Kopeckého, v cíli mu chybělo pětadvacet sekund 3 Posádka Jiří Jirovec/Josef Král (Toyota Corolla WRC) na první rychlostní zkoušce u Horažďovic (v RZ13 odstoupili pro technickou závadu) 4 Martin Rada (Abarth 124 Rally RGT) byl druhý ve skupině 4 a celkově patnáctý

Foto Tom Hyan

ostup z jednodenních sprintů znamenal už loni vítězství Jana Kopeckého z týmu Škoda Motor sport, který triumf letos zopakoval, ovšem na voze dealerského Agrotec Škoda Rally Teamu. Do první desítky se vklínili pouze tři jezdci, kteří nestar tovali s vozy Škoda Fabia Rally2 (evo), a to především Václav Pech Jr., jeden z největších soupeřů Kopec kého, pokud mu jeho Ford Focus WRC 06 vydrží až do cíle. To se také stalo, a tak Pech tentokrát druhým místem udržel všechny ostatní v šachu, byť Filip Mareš (Laureta Auto Škoda Team) třetí pozicí v cíli pečetil celkově druhou příčku za Janem Kopeckým, který už oslavil osmý titul v mistrovství České republiky. Soutěž nesla jméno Invelt Rally Pačejov podle hlav ního sponzora společnosti Invelt s.r.o., významného prodejce vozů a motocyklů BMW a dovozce BMW Alpina se showroomy v Praze a Plzni, jejíž šéf Ing. Jiří Jirovec se nejen sám objevil na trati, ale také připravil příznivcům automobilových soutěží jedno velké pře kvapení. Pozval ke startu francouzskou legendu Françoise Delecoura a hvězdě světových soutěží na bídl nový Alpine A110 R-GT ze svého týmu. Delecour pozvání okamžitě přijal, protože využívá každou příle žitost ke startu, ostatně sám stejný Alpine s motorem Renault vlastní a v České republice ještě nebyl. Pro

4 Škoda Fabia Rally2 evo Ford Focus WRC 06 Škoda Fabia Rally2 evo Škoda Fabia Rally2 evo Škoda Fabia Rally2 evo Škoda Fabia Rally2 Škoda Fabia Rally2 Alpine A110 R-GT Ford Fiesta Rally2 Škoda Fabia Rally2

5 François Delecour (Alpine A110 R-GT) pouze s pohonem zadních kol proti vozům 4x4 napoprvé v první desítce! 6 François Delecour byl v obležení fanoušků a rozdával autogramy 7 Spolujezdkyně Sabrina DeCastelli kráčí k pořadatelům, François Delecour se připravuje ke startu po přeskupení na letišti Pole u Tchořovic 8 Marek Roman je věrný japonským automobilům, v Pačejově jel na Subaru Impreza 555

Foto Tom Hyan

Jirovce to nebylo poprvé, kdy divákům připravil sku tečnou lahůdku, v Pačejově 2019 jel Jimmy McRae jako předjezdec na Opelu Manta 400 a Vauxhallu Chevette 2300, zatímco Henning Solberg (Ford Fiesta R5) tehdy dojel dvanáctý. Čtyřicátý ročník v Pačejově vyhrál Jan Dohnal na Fordu Focus WRC 06, jenž si pro letošní ročník zajistil Peugeot 306 Maxi od týmu Sébastien Loeb Racing. Bohužel zradil motor už v pátek na shakedownu (tlak oleje) a diváci přišli o další atrakci. Zajímavostí je, že před Dohnalem s tímto vozem (chassis 89) jel Delecour na francouzské Rally Mont-Blanc Morzine 2021. François Delecour potvrdil skvělou pověst, která ho předcházela, a nejen vyhrál třídu 4, ale vklínil se pouze s pohonem zadních kol mezi dominantní vozy Rally2 s pohonem všech kol! Hned příští týden vítězství se spolujezdkyní Sabrinou DeCastelli zopa kovali v XIX. Rallylegend – Myth 2021 v San Marinu, ale v absolutní klasifikaci na voze Ford Sierra RS Cosworth 4x4 z roku 1991 (jedním ze soupeřů byl Gustavo Trelles na Subaru Legacy Turbo, který dojel čtvrtý). Delecour se narodil 30. srpna 1962 v severo

francouzském Hazebroucku, kde také viděl první Rally des Routes du Nord a zejména soutěžní vozy Alpine-Renault. Ještě jako dítě se tam rozhodl, že bude závodníkem. Poprvé jel na Autobianchi A112 v roce 1981, pak okusil malé Peugeoty a jejich derivát Talbot Samba, po letech za volanty Peu geotů 205 GTI a 309 GTI se v roce 1991 stal továr ním jezdcem Fordu (třetí v Monte Carlu se Sierrou) a když přesedlal na nový Ford Escort RS Cosworth, tak vyhrál tři soutěže MS 1993 (Portugalsko, Tour de Corse a Španělsko), což ho vyneslo na druhé místo za Juhu Kankkunena ve světovém šampionátu. Druhým největším úspěchem se pak stal triumf v Rally Monte Carlo 1994 (opět na Escortu RS Cosworth). Po čtvrtém místě v MS 1995 přešel na Peugeot 306 Maxi (druhý v Monte Carlu 1996), pak se vrátil k Escortu WRC a Focusu WRC. Podivuhodnou souhrou náhod utrpěl Delecour nej větší zranění, když do jeho Ferrari F40 narazil ama térský rallyman, který trénoval na místní soutěž! Pro komplikované zlomeniny nohou vynechal část se zony 1994, vrátil se do MS, jezdil také s Mitsubishi Lancer, ale po odchodu japonské značky se jeho pravidelná účast pozastavila. Při návratu do Rally Monte Carlo 2011 dojel pátý (Peugeot 207 S2000), o rok později šestý (Ford Fiesta WRC). Nikdy vlastně nepřestal jezdit, v letech 2012 – 2014 byl dokonce třikrát mistrem Rumunska, vyzkoušel Ford GT40 a RS200 (v rallykrosu), stále více soutěží jel na Porsche 911, ale do České republiky přijel až letos. S Janem Kopeckým se zná ze souboje na rumun ské Sibiu Rally ERC 2013, kde za ním dojel druhý, ale s plným počtem bodů pro rumunský šampionát. V Pačejově jel ve třídě 4, za ním skončili Martin Rada (Abarth 124 Rally RGT), Radoslav Nešpor a Karel Macek (oba Porsche 911/997 GT3). ■

► KRÁTCE ► Prosincové závody v Jeddahu a Abu Dhabi určí mistra FIA F2 2021; po šestém podniku v Soči vede Australan Oscar Piastri z týmu Prema Racing se 178 body před Číňanem Guanyu Zhou (UNI-Virtuosi, 142 bodů) a týmovým kolegou Robertem Shwarz manem z Ruska (135). Dvacetiletý Piastri a jedenadvacetiletý Guanyu Zhou mají po třech výhrách, Shwarzman (věkem mezi nimi) drží dvě vítězství. Piastri byl mistrem FIA F3 2020 a je juniorem Alpine F1 (stejně jako Zhou). ► Prvním španělským závodníkem, který dobyl titul mistra Indy Cars, je Alex Palou z Barcelony (narodil se 1. dubna 1997 v Sant Antoni de Vilamajor). V roce 2019 testoval pro Dale Coyne Racing v Mid Ohiu, s podporou Team Goh absolvoval u Coyneho sezonu 2020 (šestnáctý), ale vybral si ho Chip Ganassi do svého týmu ke Scottu Dixonovi místo Felixe Rosenqvista. Alex nezklamal, měl pole position v Portlandu, vyhrál tři závody Barber, Road America a Portland; titul dobyl s náskokem 38 bodů před Josefem Newgardenem. ► Dvaadvacetiletý Kyle Kirkwood z Jupiteru (FL) dobyl mistrovství Indy Lights 2021 a získal podporu 1,3 milionu USD pro vstup do Indy Cars (zaručeny tři starty včetně Indy 500). V říjnu testoval pro Andretti Autosport a vedl si velmi dobře, ostatně vyhrál všechny stupně Road to Indy hned na první pokus (2018 mistr US F2000, 2019 Indy Pro2000 a 2021 Indy Lights). Kromě toho byl dříve mistrem USA F4 v sezoně 2017 (9 vítězství) a mistrem F3 Americas 2018 (vyhrál 15 ze 17 závodů). ► Dvojnásobným mistrem je jedenadvacetiletý Dán Christian Rasmussen, loni vyhrál US F2000 a letos Indy Pro2000, což znamená s podporou přes 723 tisíc USD vstup do Indy Lights 2022. Systém Road to Indy zaručuje rovněž podporu mistru nejnižší formulové kategorie US F2000, a tak osmnáctiletý Brazilec Kiko Porto z Recife získal pobídku ve výši 406 tisíc USD pro postup do Indy Pro2000. Všechny tři série zajišťuje Andersen Promotions, ale v sezoně 2022 přejde Indy Lights pod Penske Entertainment (pořadatele Indy Cars). ► Firmu Andersen Promotions vedou Dan Andersen a jeho dcera Michelle Kish, budou pokračovat v organizaci formulových závodů US F2000 a Indy Pro2000, když Indy Lights vedli od roku 2014 (mistrovství vzniklo jako American Racing Series v roce 1986 pro vývoj nových jezdců postupně obměněných šampionátů CART, Champ Car a Indy Car Series). Pro 2022 přidá Andersen formuli USF Junior jako nejnižší stupeň výchovy jezdců.

11/2021 THauto

Foto Porsche

► Motorsport ► HERBERT MÜLLER (1940 – 1981)

1 2

STUMPEN-HERBI... H

Před čtyřiceti lety zahynul jeden z nejlepších jezdců se sportovními prototypy...

erbert Müller, přezdívaný Stumpen-Herbi (neustále měl v koutku úst špičku s cigaretou nebo doutník), patřil k nejlepším švýcarským závodníkům navzdory nelehkým začátkům. Narodil se 11. května 1940 v Reinachu, vyučil se galvanizérem, ve dvaceti začal, pokračoval v půllitrové F3, debutoval na Hockenheimu, kde mu po 300 metrech jízdy ulétlo ozubené kolo z klikové hřídele („Měl jsem zkontrolovat matici,“ řekl a pak vozil dvě náhradní, ale kolo se už nikdy neuvolnilo). Zanedlouho jel do vrchů Marchairuz a Ollon-Villars na Hürlimannu F3 500, ale vždy odpadl. V Ollon-Villars při tréninku dorazil bez pečně do cíle, ale o pár minut za ostatními. Popletení pořadatelé ho vyhlásili nejrychlejším o 0,2 sekundy před Brabhamovou formulí 1! V pondělním Sportu pak napsali, že nejrychlejší z tréninku v závodě odpadl... Pro sezonu 1961 si koupil nový půllitr Cooper F3, v tré-

auto 2021/11

TOM HYAN 1, 2 Na Porsche 908/3 Turbo třetí v 1000 km Nürburgringu 1975 (spolu s Leo Kinnunenen) 3 Herbert Müller si nechal narůst plnovous, protože bez holení ušetří pět minut každý den 4 Vítězství na Targa Florio 1973 (Porsche 911 Carrera RSR s Gijs van Lennepem)

ninku do vrchu Mitholz-Kandersteg se motor rozpadl, tak mu kolega půjčil svého Coopera, ale Müller jej vrátil se slovy: „Vůbec to nejede, nevytočím to přes 4500 otáček!“ Přítel poradil, že musí pustit spojku až při 5500 otáčkách! Herbert poslechl a vyhrál v novém rekordu! Pak mu otec koupil zcela nového Coopera, Herbi vyhrál všude, kde startoval, kromě druhého místa v Les Rangiers. Dohodli se s Karlem Foitekem (otec Gregora, jezdce F1), že v Marchairuz nepojedou, Karl slib nedodržel a odsunul Herberta na druhé místo. V roce 1962 už jel Porsche a ve švýcarském mistrovství byl znovu druhý (za Charlesem Vögelem), 1963 už byl mistrem Evropy do vrchu ve třídě GT (Porsche 356 Carrera, znovu 1965 na typu 904 GTS). Jeho kariéra, spojená především se sportovními vozy Porsche a Ferrari, se tak rozběhla... Když zemřel Herbertův otec Arthur (1912 – 1964), a on převzal jeho dílny v Reinachu, tak v závodech pokra

► KRÁTCE ► Norský závodník Dennis Hauger dobyl mistrovský titul FIA F3 2021, když s vozem týmu Prema Racing čtyřikrát vyhrál, devětkrát byl na pódiu a zajel tři pole position. Jack Doohan, syn motocyklového mistra světa Micka, zvítězil také čtyřikrát, ale v závěru je dělilo 26 bodů (skóre 205:179). Třetí v šampionátu skončil Clément Novalak, který nasbíral 147 bodů, ale žádný závod nevyhrál. Mezi první trojici se v jednotlivých závodech dostalo 18 jezdců a bylo rekordních 12 vítězů. Všichni jedou s vozy Dallara a nepřeplňovaným šestiválcem Mécachrome 3,4 Litre o výkonu 279 kW (380 k)/8000 min‑1. ► Hodnocení týmů FIA F3 2021 poprvé dobyl italský Trident před Prima Racing. Šest podniků Barcelona, Le Castellet, Red Bull Ring, Hungaroring, Spa-Francor‑ champs a Zandvoort se jelo po třech závodech, Soči nahradila Austin a měla jen dva závody. V prvním v Soči, který vyhrál Američan Logan Sargeant (Charouz Racing System), pečetil Hauger titul mistra. Český tým Charouz byl celkově pátý, jeho nejlepší jezdec Sargeant sedmý. V Soči pro český tým startoval poprvé Brit Ayrton Simmons (Američan Hunter Yeany nemohl jet pro změnu termínu), který přišel z britské formule 3.

Herbert Müller se svým Ferrari 512/M, přestavěným na Spider CanAm pro sezonu 1974 (původně vůz z filmu Le Mans)

Ferrari 512/M týmu Herberta Müllera při 1000 km Nürburgringu 1971 (jel s René Herzogem) čoval pro Scuderia Filipinetti, byť měl nabídky také od Porsche a Matry, ale Georges Filipinetti mu slíbil formuli 1. Jediný start absolvoval mimo MS ve Velké ceně Pau 1963, kde na čtyřválci Lotus 21 Climax dojel pátý (vyhrál Jim Clark před Trevorem Taylorem z Teamu Lotus). V roce 1966 se objevil na Fordu GT40, ale vůz zřídkakdy vydržel do cíle. Největší úspěchy dobyl na Porsche, mimo jiné dvakrát vyhrál Targa Florio, 1966 s Willy Mairessem (Porsche 906) a 1973 s Gijs van Lennepem (Porsche 911 Carrera RSR). Pro sezonu 1970 mu Filipinetti naplánoval jen tři závody a filmování Le Mans pro Steve McQueena. To se mu nelíbilo a rozešli se. Další úspěchy, dvakrát druhé místo ve 24 h Le Mans (1971 na Porsche 917) , či triumf v 9 h Kyalami (s Reinholdem Joestem na Porsche 908/3), mu vynesly klasifikaci A-Fahrer FIA 1974 (obdoba dnešní superlicence). Přesto Velkou cenu MS F1 nikdy nejel. Ještě v roce 1975 chtěl pro Velkou cenu Švýcarska vypůjčit Brabham (Bernie Ecclestone neměl zájem) nebo Ensign F1 (bývalý závodník Emmanuel De Graffenried jako vyjednavač neuspěl). Zapomenutou epizodou ovšem je, že Müller jednou vyhrál závod s vozem formule 1! Stalo se v roce 1968 ve Švýcarsku do vrchu, když Filipinetti koupil Eagle AAR-102 Climax 2,7 Litre od Dana Gurneye (vůz pak zůstal ve Filipinettiho muzeu až do roku 1983). Herbert Müller v roce 1971 sehnal sponzory, vypůjčil

Lotus 72 Ford DFV a přihlásil se na Velkou cenu Itálie pod hlavičkou Villiger Cigar Team Herbert Müller, jenže pouhý rok od smrti Jochena Rindta na stejném typu Chapmanova vozu se nakonec britští mechanici na Monzu neodvážili, protože se báli italského vyšetřování (také Colin Chapman poslal jen turbínu Lotus 56B pro Emersona Fittipaldiho pod jinou hlavičkou Worldwide Racing), a proto se Herbertův sen nesplnil. Nadále pracoval v galvanické dílně, k níž připojil autodílnu, oženil se s Mariannou a v roce 1961 se jim narodil syn Daniel (1980 pátý na MS motokár; vítězil v Porsche Cupu a krátce jezdil F3), jenže času mnoho nezbývalo. Herbert se nejraději dopravoval na závody automobilem, což považoval za dobrý trénink. V roce 1973 nabídku Mirage nevyužil, 1974 testoval KMW-Porsche, ale nakonec kromě startů s továrními vozy Porsche nasazoval vlastní vozy coby Herbert Müller Racing (hlavně Ferrari 512/S a M). Kromě MS sportovních prototypů jezdil Interserii a CanAm, výčet jeho úspěchů se vymyká rozsahu článku. Dne 24. května 1981 ale na Nürburgringu došlo k tragédii, v tréninku měli Herbert se Siegfriedem Brunnem devátý čas na Porsche 908/3 Turbo, ve třináctém kole se Müller snažil vyhnout opozdilci, vyjel z dráhy, odrazil se od ochranného valu a narazil do odstaveného Porsche 935 Turbo. Oba vozy explodovaly, Bobby Rahal už v tom prvním nebyl, ale Herbert Müller zahynul na místě. Závod byl zastaven. ■

Foto Herbert Müller Racing

Herbert Müller, jezdec týmu Filipinetti (1965)

► FIA Formula 3 v sezoně 2021 znamenala pro Charouzův tým časté střídání jezdců. Když skončili Reshad de Genus a Enzo Fittipaldi, tak se od Spa-Francorchamps vedle Sargeanta objevili teprve šestnácti‑ letý Američan Hunter Yeany (z Indy Pro2000 a F-Regional Americas, mistr US F4 2020) a sedmnáctiletý Zdenek Chovanec s portugalskou licencí, Čech narozený ve Venezuele, který loni jezdil F4 (sedmnáctý v italském mistrovství a sedmý ve F4 UAE). Chovanec, Yeanny ani Simmons však nebodovali. ► Český závodník Roman Staněk obsadil ve FIA F3 2021 celkově šestnácté místo se 29 body. Teprve sedmnáctiletý Staněk (narodil se 25. února 2004 ve Valašském Meziříčí) startoval v britském týmu Hitech GP spolu s Američanem Jakem Crawfordem (celkově třináctý) a Japoncem Ayumu Iwasou (dvanáctý), když šéf týmu Oliver Oakes vsadil na mladé naděje. Staněk debutoval ve FIA F3 loni u Charouze (vyjel 3 body), po přestupu dobyl první podium třetím místem na Hungaroringu II a celkem bodoval třikrát. ► Pouhých šest týdnů po smrti svého slavného otce zemřel Bobby Unser Jr. (1955 – 2021) na komplikace po operaci kyčle. Nikdy nejel Indy Cars, z osmi startů na Pikes Peaku Open Class byl nejlépe druhý 1977 a třetí 1978 (Unser Chevy 350). Je otcem Bobbyho III, Jesse a Ruby.

11/2021 THauto

► Motorsport ► DR. NINO VACCARELLA (1933 – 2021)

2 3

Foto Ferrari

SICILSKÁ HVĚZDA

V září opustil tento svět Létající ředitel palermského gymnázia, vítěz 24 h Le Mans a trojnásobný vítěz Targa Florio...

iláček publika na sicilském okruhu Targa Florio měl šanci na vítězství více než třikrát, ale několikrát odpadl z vedení, či měl ne vhodný vůz, jako v roce 1970 velký Ferrari 512/S, který na kompaktní speciály Porsche 908/3 prostě nestačil, a tak dojel třetí. Sicilský závodník Nino Vaccarella prožil život v Palermu, kde se 4. května 1933 narodil a 23. září 2021 zemřel. Přestože jel za osmnáct let přes 120 závodů, nezúčastňoval se ale všech, po otcově předčasné smrti spolu se sestrou pře vzal vedení soukromého gymnázia v Palermu. Domácí Targa Florio však v době aktivní kariéry nikdy nevy nechal, dvaasedmdesátikilometrovou trať znal zpaměti a byl tam nejrychlejší. Il Preside volante (Létající ředitel) ovšem vítězil i na jiných okruzích, absolvoval čtyři

auto 2021/11

TOM HYAN 1 Vaccarella dvanáctý na Velké ceně Itálie 1965 (Ferrari 158) 2 Fotografie s podpisem, kterou autorovi vzpomínky poslal Nino v roce 1973 3 Nino Vaccarella (Ferrari 512/S) dojel třetí v Targa Florio 1970

Grand Prix MS F1 a pět závodů F1 mimo šampionát; nejlépe dojel třetí v Coppa Italia ve Vallelunze 1961, když zajel pole position i nejrychlejší kolo (Cooper T51 Maserati pro tým Serenissima hraběte Volpiho). Populární Ninni vystudoval práva, pracoval v soukromé škole, kterou jeho otec založil a nakonec se stal jejím dlouholetým ředitelem. Začal jezdit místní závody do vrchu na Fiatu 1100, hlavně Passo di Rigano – Bello lampo, v roce 1957 si koupil Lancii Aurelia 2500 a pak dvoulitrové sportovní Maserati, s nímž do vrchu Trapani – Monte Erice upoutal pozornost hraběte Giovanni Volpi ho di Misurata, který mu nabídl starty v jeho Scuderia Serenissima (SSS di Republica di Venezia) jak se spor tovními vozy, tak ve formuli 1. Při prvních startech ve 24 h Le Mans 1961 (Maserati T63) a 1962 (Ferrari 250 GTO)

► KRÁTCE ► Závod Targa Florio na Sicílii patřil k nejslavnějším. Dílo Vincenza Floria (1883 – 1959) se stalo legendou v letech 1906 – 1977, než bylo zrušeno z bezpečnostních důvodů. Jezdilo se totiž na běžné silnici s velmi rychlými sportovními prototypy (v posledních letech okruh zkrácen na 72 km). V letech 1955 – 1973 byla Targa Florio součástí MS sportovních prototypů. Před válkou tam v roce 1928 zazářila Eliška Junková, která úspěšně soupeřila s nejlepšími závodníky tehdejší doby.

Foto Alfa Romeo

► Nedávno zesnulý Nino Vaccarella nebyl jediným z domácích jezdců, kteří využívali Targa Florio k poměření se světovou konkurencí. Patřil k nim také Ferdinando Latteri (1945 – 2011), další rodák z Palerma, který závodil v letech 1964 – 1969, i s pseudonymem Codones nebo Pugacioff, aby se později stal významným chirurgem, rektorem university v Catanii a politikem! V roce 1965 vyhrál do vrchu Monte Pellegrino, když porazil Vaccarellu a zajel nový rekord trati (Ferrari 250 GTO).

5 4 Nino vedl v Targa Florio 1967, ale pak havaroval a zničil obě pravá kola vozu (Ferrari 330 P3/4) 5 Posádku Vaccarella/Schütz (Alfa Romeo 33/2) při 1000 km Nürburgringu 1968 zastavil přetržený klínový řemen na motoru

6 pro Volpiho nedojel, ale všiml si ho Ferrari a na typu 275P s Jeanem Guichetem vyhrál ročník 1964! Ve stejném roce přidal triumf v 1000 km Nürburgringu (s Ludovico Scarfiottim) a v sezoně 1965 poprvé vy hrál Targa Florio (na 275P s Lorenzo Bandinim). Prv ním úspěchem na Targa Florio bylo třetí místo 1962 s Jo Bonnierem na Porsche 718 Coupé pro Volpiho! Nino Vaccarella v letech 1961 – 1962 jezdil pro Vol piho také formuli 1. Při debutu odpadl na Monze pro poruchu čtyřválce Alfa Romeo/Conrero ve voze De Tomaso, ale byl třetí ve Vallelunze (Cooper-Mase rati); následující rok vystřídal dva Lotusy Climax (čtyřválec v typu 18/21 a osmiválec 24, s nímž byl devátý na Monze) a čtyřválec Porsche 718; na zá vody F1 mu však pro práci ve škole nezbýval čas. Dal přednost sportovním vozům, ještě však jel Vel kou cenu Itálie 1965 na továrním osmiválci Ferrari 158 (dvanáctý v cíli). Největší úspěchy dobyl se sportovními prototypy zlaté éry přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy byl továrním jezdcem Fer

6 Nino vedl v Targa Florio také v roce 1968, jenže střídající jezdec Udo Schütz vylétl z trati (Alfa Romeo 33/2) rari, NART/Ferrari, Matra-Simca a Alfa Romeo/ Autodelta, ale roku 1967 také zvítězil ve své třídě (pátý celkově) ve 12 h Sebringu na Fordu GT40 týmu Brescia Corse (s Umberto Magliolim). Druhé vítězství v Targa Florio přidal v roce 1971 na spideru Alfa Romeo 33/3 (s Toine Hezemansem, otcem Lorise, nyní jezdce EuroNASCAR); třetí v roč níku 1975 (Alfa Romeo 33 TT 12 s Arturo Merza riem), kdy už závod nebyl součástí MS sportovních prototypů; kromě toho vyhrál 12 h Sebringu 1970 s Ignazio Giuntim a Mario Andrettim na Ferrari 512/S a dvoulitrovou třídu ve 24 h Daytony 1968 (Alfa Romeo 33/2 s Udo Schützem). Po posledním triumfu na Targa Florio pověsil závodní přílbu na hřebík a plně se věnoval rodinnému gymnáziu. Spolu se svým synem Giovannim se však objevoval na setkání veteránů a Nina jsme potkali také na Festi valu rychlosti v Goodwoodu. Giovanni jel ve stopách svého otce, jenže vážná nehoda v tréninku na Rally Targa Florio 1993 ukončila jeho kariéru. ■

► Latteriho spolujezdcem byl často Ignazio Capuano z Palerma (oženil se s Latteriho sestrou), na Targa Florio se střídali např. v roce 1966 (Porsche 906) a 1967 (Ferrari Dino 206 S). Latteri končil kariéru se speciálem Dino 206 S, opatřeným karoserií typu 212 (s tímto vozem vyhrál Peter Schetty mistrovství Evropy 1969 do vrchu). Na Targa Florio se Latteri ještě vrátil 1970 na Porsche 906 a 1971 na Alfa Romeo 33/3, střídajícím jezdcem byl Nino Todaro z Palerma. Proti továrním týmům už neměli šanci. ► Quirino Capuano byl šéfem Banco di Sicilia a prvním fanouškem, mecenášem i managerem svého syna. Ignazio je ročník 1944, první vozy dostal od otce, byly to Fiaty 850 a Abarth 1000, Simca-Abarth a dokonce Porsche 906 (dobyl titul mistra Itálie v jízdě do vrchu 1966). Později vyzkoušel Porsche 910 a dvoulitrové Chevrony B21 a B23, když začal spolupracovat s mužem, který startoval pod pseudonymem Amphicar. ► Baron Antonio Pucci di Benisichi žil v Palermu, kde se narodil 23. srpna 1923 a kde zemřel 15. července 2009. Vedle Nino Vaccarelly je dalším místním vítězem Targa Florio, podařilo se to v roce 1964, kdy byl členem továrního týmu Porsche (spolu s ním vyhrál Brit Colin Davis). Otec Giulio byl přítelem Vincenza Floria, k automobilům měli vždy blízko, Antonio debutoval v září 1947 na Fiatu 1100 Sport v závodě do vrchu, 1955 mu půjčil vůz Enzo Ferrari a v šedesátých letech se stal továrním jezdcem Porsche.

11/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► TOMÁŠ ENGE F1 (2001 – 2021)

PO 20 LETECH...

Tomáš Enge absolvoval jízdy v Mostě za volantem vozu, s nímž startoval ve formuli 1... TOM HYAN, Most (CZ) 1 Tomáš Enge při dopolední jízdě v Mostě za volantem Prostu AP04 z roku 2001 2, 3 Tomáš dává interview před ranní jízdou s vozem, s nímž absolvoval Velké ceny Itálie, USA a Japonska 2001 4, 5 Za volantem Prostu AP04 před krátkou zkušební jízdou v neděli ráno

auto 2021/11

talo se tak v neděli 10. října během akce The Most World Weekend společně se závody světového poháru WTCR. Tomáš Enge vyzkoušel monopost Prost AP04 Acer V10 nejprve brzy ráno a během dne pak dvakrát potěšil diváky několika koly na mostecké trati. Jel s identickým podvozkem 03, s nímž debu toval na Monze v září 2001, kde dojel bezchybnou jízdou na dvanáctém místě (třináctý byl Fernando Alonso na Minardi PS01). Přihlížející si tak na okruhu v Mostě vychutnali nezaměnitelný zvuk nepřeplňova ného desetiválce formule 1, byť to už nebyl originální Acer V10 (Ferrari 049), ale adekvátní náhrada pohon nou jednotkou Peugeot V10 z té doby. Monopost zapůjčila francouzská společnost LRS Formula, kterou v roce 2003 založil bývalý závodník Laurent Redon (dotáhl to až do formule 3000 a Indy Cars; ve F1 na testovacího jezdce Minardi 1998 a Benetton 1999). LRS Formula běžně poskytuje jízdy od formule Renault po formuli 1 bohatým klien tům. Vlastní několik vozů F1, u nejnovější dvojice Prost AP04 (2001) byly originální motory, jež Alain

Prost po bankrotu musel vrátit Ferrarimu, nahrazeny stroji Peugeot V10 a Cosworth V8. Podobně v pod vozku Benetton B198 (Giancarlo Fisichella zajel pole position na VC Rakouska 1998) byl PlayLife (Renault) V10 nahrazen třiapůllitrovým Cosworthem V8, zatím co ve Williamsu FW21 (ex-Ralf Schumacher 1999) je Supertec (Renault) V10 vystřídán Cosworthem V8. První český závodník ve formuli 1 vděčí za svou ka riéru především managementu Antonína Charouze, který se ho ujal po začátcích ve Fiesta Cupu a for muli Ford. Tomáš se narodil 11. září 1976 v Liberci jako syn Břetislava, jednoho z nejlepších česko slovenských závodníků poválečné éry. Pod Charou zovou taktovkou se stal prvním českým jezdcem F3000, F1, 500 Indy a Indy Car Series, stejně jako úspěšným účastníkem 24 h Le Mans. Po rozchodu s Charouz Racing System pracoval pro německou firmu Reiter Engineering, jezdil závody GT a v po sledních letech zamířil do roudnické Buggyry k Mar tinu Kolocovi, který mu připravil debut na Dakaru 2021 v Saúdské Arábii. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na RENAULT LE CAR s využitím triumfu ve 24 h Le Mans (1978)

11/2021 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► HISTORIC MINARDI DAY 2021

1 3

NOSTALGIE... Pátý ročník setkání Minardi Day se uskutečnil v srpnu v Imole, když loňský musel být zrušen... 4

4 S druhým vozem F1x3 Experience, postaveným na základě Jordanu F1, jezdil v Imole závodník Nicola Larini

ROMAN KLEMM, Imola (I) 1 Giancarlo Minardi, zakladatel setkání v Imole a bývalý majitel týmu formule 1 ze sousední Faenzy 2, 3 Třísedadlová formule F1x3 Experience na trati v Imole; Alex Caffi veze dva klienty, kteří chtějí okusit pocity jezdce formule 1

auto 2021/11

iancarlo Minardi, bývalý majitel týmu formule 1, dokázal setkání přátel a pa mětníků letos realizovat! Paddock i sousední parkoviště v Imole byly napěchovány závodními vozy hlavně domácích značek Minardi, Ferrari, Osella, Tecno, Stanguellini, Abarth, Dallara a dalších. Nechyběli slavní závodníci, přijeli Bruno Giacomelli, Siegfried Stohr, Carlo Facetti, Jarno Trulli, Emanuele Pirro, Pierluigi Martini, Nicola Larini, Alex Caffi, Giovanni Lavaggi, Luca Badoer, Gianni Giudici, Alessandro Nannini, Ivano Capelli a mnozí další.

5 Siegfried Stohr, Ital s německým jménem, jezdec týmu Arrows v sezoně 1981 Doktora psychologie Siegfrieda Stohra není na těchto akcích vidět často, jeho přítomnost byla milým pře kvapením. Bývalý jezdec týmu Arrows F1 byl ovšem poznán, a proto věčně obklopen lidmi. Rodák z Rimini s německým jménem se hned začal omlouvat, že ně mecky umí jen trochu, pro fotografování si nasadil můj klobouk, ale ten mu hned spadl hluboko pod uši, což Stohr komentoval: „Víš, já mám nezvykle malou hlavu! Tak malou, že mi dodavatel přileb Jeb’s musel na míru vyrobit zvláštní sérii. Servis jsem rád bral, ne rad bych, aby mi v případě nehody sletěla z hlavy jako Niki Laudovi.“ Siegfried Stohr dobře ví, co je to zlá ne

6 Alessandro (Sandro) Nannini zavzpomínal na formulovou kariéru 7 S tímto vozem vyjel Sandro Nannini titul mistra Itálie 1981 ve formuli Fiat-Abarth 8 March 761 Ford formule 1, s nímž v sezoně 1976 závodil Vittorio Brambilla z Monzy

9 Jarno Trulli se nyní věnuje závodní kariéře svého syna Enza

Foto Roman Klemm

hoda, pro zvlášť ošklivou utkvěl lidem v pa měti. Ve formuli 1 jezdil pouze rok, absolvo val devět Grand Prix v sezoně 1981 (nejlépe sedmý v Zandvoortu), ale kvůli hororové příhodě ze Zolderu ho každý zná. Týmový kolega Riccardo Patrese tehdy zůstal na startu stát, mechanik Dave Luckett přiskočil k vozu, aby jej znovu nastartoval. Stohr vyra zil zezadu naplno, vůz trefil a nešťastníka mezi oběma Arrowsy zmáčkl. Pro Siegfrieda to byl ohromný šok, ten rok jen splnil smlou vu se sponzory a po italské Grand Prix svou kariéru ve formuli 1 ukončil… Ve světě Velkých cen byl Bruno Giacomelli mnohem déle, ale ze 69 startů vytěžil jen jedinou pole position. Vítězství mu uniklo o vlásek ve Watkins Glen 1980, když jeho dominující Alfu Romeo zastavil defekt. Re nomé mistra Evropy F2 z roku 1978 silně uškodila druhá kapitola jeho kariéry F1 s po malým vozem Life W12, když se roku 1990

dvanáctkrát za sebou nedostal ani z před kvalifikace! Letos Bruno strávil hodně času hloubáním nad podobným nezdarem jmé nem Osella, a to prvním typem s motorem Alfa Romeo Turbo (1983). „Na Minardi Day jezdím tradičně v sobotu a projdu se nejen boxy, ale i areálem stánků. Mám totiž garáž plnou dílů z historie motorsportu, nechybí ani nos z mého McLarenu M23, s nímž jsem de butoval. Dalším velkým koníčkem pro mě je sbírání vojenského materiálu,“ prozradil Jack O’Malley, jak mu dříve přezdívali v Anglii. Ten, kdo stejně jako autor článku začal ho vor se Sandro Nanninim otázkou ohledně talentu jeho ve formuli 3 závodícího synovce Mattea, tak nejdříve sklidil zlé pohledy: „Ne vím, kdo pustil do světa fámu, že jsem jeho strýc. Nejsme příbuzní a vůbec Mattea ne znám! Nejspíš jde o reklamní tah jeho mana gementu, nechci se k tomu vyjadřovat,“ prohlásil Sandro Nannini. Ohledně reklamního

tahu má vítěz GP Japonska 1989 jistě pravdu, nepříbuzný mladík nedávno star toval v přílbě přísně podle jeho původních barev. „Mám tu s sebou syna Andreu, mys lím, že z něj závodník nebude, ani ho do toho nenutím. Je to nyní sport, který nelze s do bou mých začátků vůbec srovnávat!“ Velké plány se svými dorostenci mají ale jiní. Jarno Trulli, kterého otec pojmenoval po svém idolu, motocyklové hvězdě Jarno Saarinenovi, to dotáhl na 252 závodů GP F1, byť jeho snaha stačila na je ►►►

11/2021 THauto

► HISTORIC MINARDI DAY 2021 1 Autor článku s Gianni Giudicim, bývalým jezdcem DTM/ITC 2 Přeplňovaný šestiválec v podvozku Ferrari 126 C4 z roku 1984 3 V letech 1983 – 1988 byly vozy Osella F1 poháněny přeplňovanými osmiválci 1,5 litru konstrukce Alfa Romeo (poslední rok pod značkou Osella) 4 Pierluigi Martini za volantem Ferrari 126 C4 z tzv. turboéry formule 1 poloviny osmdesátých let

Osella FA1E Alfa Romeo z roku 1983, monopost formule 1, s nímž závodil Piercarlo Ghinzani

Foto Roman Klemm

4 3

diné vítězství (Monako 2004). Hodně času věnuje kariéře syna Enza (i on tedy má známého kmotra): „Žijeme ve Švýcarsku a Enzo v zimě vyhrál arabský šampionát F4. Postoupil do F3, jezdí Formula Open a úmyslně jsme začali s malým týmem, který možná nebyl až tak konkurenceschopný. Teď jsme přešli k Trevoru Carlinovi.“

auto 2021/11

Hodně toho navyprávěl Gianni Giudici, jeden z posledních opravdových gentleman -drivers, když na své časy v DTM a ITC má jen ty nejlepší vzpomínky. Zejména proto, že si mohl dovolit jezdit se špičkovými vozy hlavně pro radost: „Alfa Romeo Corse mi poskytla vynikající materiál a měl jsem prvo třídní týmové kolegy z formule 1 jako jsou Modena, Alboreto, Tarquini, Larini a Nannini. Dnešní DTM s tím nemá nic společného. Promotér Gerhard Berger především ví, jak si vydělat, jde už jen o obchod!“ Tak trochu jako business však viděli Minardi Day 2021 rovněž Alex Caffi (účastník 56 GP) a Nicola Larini (44 GP včetně startů v továrním týmu Ferrari). Oba vozili po trati klienty ve tří sedadlových formulích F1x3 a zjevně je ne šetřili, nejednoho ze spolujezdců museli po jízdě z kokpitu vytáhnout pomocníci. Formulové vozy F1x3, které nasazuje Alex Caffi Motorsport, vznikly na základě mono postů Jordan s třílitrovým desetiválcem Ford-Cosworth, a to typu EJ13, s nímž Giancarlo Fisichella vyhrál Velkou cenu

Brazílie 2003, a typu EJ14, za jehož volan tem se v následující sezoně objevili Nick Heidfeld, Giorgio Pantano a Timo Glock. Nemohl chybět ani Minardiho oblíbenec Pierluigi Martini, jenž s ohromnou radostí v Imole střídal vozy Minardi a Ferrari formule 1. V sezoně 1985 tehdy čtyřiadva cetiletý Ital prodělal s Minardiho týmem první strastiplný ročník ve formuli 1, s no vým monopostem se dostal jen třikrát do klasifikace závodu, ale ve formuli 1 nako nec najezdil 119 Velkých cen! S výjimkou jediné sezony 1992 (to jel Scuderia Italia/ Dallara) byl v ěrný Minardimu, který v letech 1985 až 1995 ve svých vozech vystřídal motory MM Turbo (Motori Moderni), Ferrari a Ford (1992 zkusil Lamborghini, když u něho Martini nejel). Giancarlo Minardi ovšem nabídl šanci také jiným debutan tům, k nimž patří rovněž Fernando Alonso (2001). Nyní se z Giancarla Minardiho, pro kterého měli někteří pozorovatelé svého času jen posměch, stal po letech klasik scény Velkých cen formule 1. ■

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(Brno 1984)

Theodore TY01 Ford DFV (Dijon 1981)

MARC SURER (CH) vítězil Surer i ve formuli 2 (druhý 1978 a mistr Evropy 1979 pro

Force India VJM02 Mercedes (Hungaroring 2009)

March-BMW). Jeho kariéru F1 zastavila nehoda v Rally Hessen 1986, kde na Fordu RS200 havaroval a spolujezdec Michel Wyder zahynul. V devadesátých letech byl vedoucím týmu BMW (stejně jako před lety Neerpasch), a to v DTM a Superturismu, v roce 1996 se stal televizním komentátorem F1 (do 2019). Jeho manželky Jolanda Egger a pak Christina Bönzli byly jak automobilové závodnice, tak finalistky soutěže krásy Miss Schweiz a hvězdy časopisu Playboy.

Foto Tom Hyan

Začínal na motokárách ve Švýcarsku, ale za závody se roku 1974 přestěhoval do Německa. Narodil se 18. září 1951 v Arisdorfu (CH), jel 82 Grand Prix F1 1979 – 1986, nejlépe dojel čtvrtý v Brazílii 1981 (Ensign Ford) a Itálii 1985 (Brabham BMW Turbo; třináctý v MS). Vystřídal také Arrows (1982 – 1984, 1986), Theodore (1981) a ATS (1980). V roce 1976 si ho vyhlédl Jochen Neerpasch a pozval do továrního týmu BMW Junior, kde kromě závodů cestovních vozů

ADRIAN SUTIL (D) (mistr 2006) a A1 GP, než postoupil do formule 1. Roku 2006 jel třikrát

Německý závodník byl jako mladičký nadějným hudebníkem. Jeho otec Jorge (přijel z Uruguaye) hrál na housle v Mnichovské filharmonii a matka Monika byla pianistkou. Adrian se narodil 11. února 1983 v Graefelingu (D); když ho starší bratr vzal ve čtrnácti na motokáry, tak na hudbu zapomněl! V roce 2000 byl třetí v německém mistrovství ICA, 2002 při přestupu do F-Ford mistrem Švýcarska. Prošel nižšími formulemi od F-BMW po F3 Euroseries, F3 Japan

Toleman TG280 Hart (1980 F2)

Foto Tom Hyan a Beta

(Dijon 1981)

FP1 pro Midland/Spyker, 2007 debutoval v Grand Prix a zůstal týmu přejmenovanému na Force India věrný do konce 2013 (sezonu 2012 musel vynechat) a končil 2014 na Sauberu. Byl svědkem těžké nehody Julese Bianchiho v Japonsku, kde havaroval o kolo dříve. Ze 128 startů se mu vedlo nejlépe na Monze 2009 (druhý v kvalifikaci, čtvrtý v cíli). Pro 2015 byl testovacím jezdcem Williamsu, jel v Goodwoodu (Porsche 917/30) a pak se závodů vzdal.

SIEGFRIED STOHR (I) a Pau na Chevronu B48 BMW, pak jel i March 792 BMW), 1990 přešel

Prožil krátkou kariéru F1, roku 1981 s podporou Beta Utensili startoval devětkrát (nejlépe sedmý v Zandvoortu) a čtyřikrát se nekvalifikoval (Arrows A3). Narodil se 10. října 1952 v Rimini italské matce a německému otci, vystudoval psychologii na univerzitě v Padově a od sedmnácti jezdil motokáry, ve druhé sezoně F-Italia vyhrál titul (1977) a další ve F3 (Trivellato/Chevron 1978). Postoupil do F2, 1979 osmý v ME pro Trivellato Racing (druhý ve Vallelunze

k Alan Docking Racing a vyhrál v Perguse a opět druhý v Pau (Toleman TG280 Hart). Testoval F1 pro Toleman, ale místo dostal Derek Warwick, šel tedy k Arrowsu. Ještě 1982 zkusil F2 (Minardi) a založil školu bezpečné jízdy v Misanu (GuidarePilotare). Občas se vrátí, na BMW M3 jel italské Superturismo 1989, ještě v říjnu 2021 byl sedmý ve druhé jízdě v Mugellu (BMW M2 CS Racing Cup). Bratr Heribert také závodil, nyní je instruktorem v bratrově škole jízdy.

11/2021 THauto

► MG (MORRIS GARAGES) 1923 – 1980

Foto Tom Hyan

Historie

Britská značka MG už oslavila pětadevadesátiny a blíží se stovce, jenže pouze coby uplatnění známého loga čínskými majiteli...

auto 2021/11

TOM HYAN 1 Nejúspěšnějším vozem značky byl proslulý roadster MGB 1800 (1962 – 1980) 2 Při posledním startu ve 24 h Le Mans obsadil tovární MGB jedenácté místo (Paddy Hopkirk/ Andrew Hedges v ročníku 1965)

Foto MG Rover

illiam Morris patřil k průkopníkům britského automobilového průmyslu a součástí jeho impéria se staly Morris Garages v Oxfordu, které pod taktovkou Cecila Kimbera upravovaly automobily Morris na sportovní verze, jež později odlišila nová značka M.G., tedy zkratka Morris Garages. Dnes patří MG, odkoupená od Rover Group spolu s továrnou v Longbridge, čínské skupině SAIC Motor, a proto se nové a velmi odlišné vozy MG po nedávném zastavení produkce v Longbridge vyrábějí už jen v Číně. MG je sice jedinou značkou, která přežila Morrisův koncern Nuffield Organisation, ale nyní bohužel čínskou... Automobily MG byly velmi slavné a jako malé sportovní se základy ve velkosériové výrobě také dostupné širokému okruhu motoristických nadšenců, a proto sbíraly úspěchy na tratích celého světa včetně Československa. Nejslavnější byl dvousedadlový roadster, známý jako MG Midget, postupně vylepšovaný, ale Morris Garages vyráběly i sportovní sedany a speciální závodní vozy. Později se při slučování britských automobilek značka MG stala součástí portfolia BMC (British Motor

Foto BMC

3 4

3 MGB GT 1800, elegantní kupé s karoserií podle návrhu Pininfarina (od 1965)

Foto Tom Hyan

4 MGB GT 1800 předběhl dobu, šlo o kupé s výklopnou stěnou ve splývající zádi

5 Rekordní MG EX.181 z Bonneville (1957), za ním EX.179 (1954), jehož podvozek byl prototypem pro sériový MGA1500

7 Corporation) a jejích pokračovatelů (British Leyland, Austin Rover Group, MG Rover Group), aby také několikrát přerušila výrobu. Zažila několik dramatických fází, u koncernu BMC měla na starosti výrobu otevřených sportovních vozů spolu s Austin-Healey (ten výhradně roadstery), v sedmdesátých letech přidala kupé a po celou dobu tradičně nabízela sportovní sedany. Když v roce 1980 skončila produkce posledního typu MGB, stala se jen značkovou variantou sportovně laděných sedanů Austin/Morris. V první fázi MG vyráběla sportovní automobily s mechanickými skupinami Morris. Legendou je dochovaný Old Number One (rodil se od roku 1923), ►►►

6 MG EX.135, s nímž Goldie Gardner ustavil mnoho rychlostních rekordů s různými motory (1938 – 1952) 7 Dochovaný MG Old Number One v muzeu v Gaydonu (zjevně nebyl první, ale jde o verzi pro Cecila Kimbera z jízdy Land’s End Trial 1925)

11/2021 THauto

► MG (MORRIS GARAGES) 1923 – 1980

Foto BMC

Foto Tom Hyan

1, 2 MG Midget Mk.II, lidový sportovní automobil se čtyřválcem 1098 cm3, uvedený v roce 1964 3 MG 1300 Mk.II (od 1967), další vývoj prvního typu 1100 (od 1962) s předním pohonem 4 MG Midget PA (1934) se čtyřválcem 847 cm3 v dílně na Brooklands 5 MG Midget Mk.III, první verze s větším motorem 1275 cm3 (od 1966, poválečný Midget se vyráběl 1961 – 1974)

auto 2021/11

sériová produkce typu 14/28 na základě Morrisu Bullnose čítala asi 400 kusů v letech 1924 – 1927, typ 14/40 přešel na plochý chladič (700 kusů) a třetí 18/80 měl nejen šestiválec, ale už i vlastní konstrukci rámu. První dvoumístný Midget typu M byl derivátem Morrisu Minor, v roce 1929 položil základ řadě podobných typů, jejichž produkce pokračovala i po válce. Byly to vesměs maloobjemové čtyřválce 746 až 1250 cm3, pouze poslední TF Midget z let 1954 až 1955 posílil na 1466 cm3! Ostatně ani první šesti válce Magnette nebyly velké s objemem 1087 až 1286 cm3, závodní verze vsadily na přeplňování kompresorem. Jedním z prvních zákazníků, kteří objednali Midget M (vzniklo 3200 vozů), byla Ford Motor Co., přičemž Edsel Ford (syn zakladatele Henryho) s vozem jezdil po tři roky a pak jej uložil do Fordova muzea. Cecil Kimber byl nadšencem, vyvinul motory OHC a také založil závodní tým MG; William Morris však střízlivým podnikatelem, a proto mu záhy přistřihl křídla. V roce 1941 Kimber opustil MG, ale zanedlouho zahynul při železničním neštěstí. Poválečná produkce Midgetů TC, TD a TF dosáhla celkem padesáti tisíc, vozy se vyvážely do celého světa a získaly obrovské renomé (zejména v USA). Pokračovala i produkce sedanů, v roce 1953 vyjela

první poválečná Magnette (typy ZA, ZB), ovšem už jen jako značková varianta zaobleného Wolseley 4/44; její nástupce pak byl unifikovanou konstrukcí Austin/Morris ADO9 (1959 – 1968). Midgety nahradil úhledný roadster MGA 1500 (1600, 1600 TC), jenž se stal hitem s více než sto tisíci vyrobenými vozy (1955 – 1962). Nový MG Midget se vrátil v roce 1961 s pontonovou karoserií shodnou s typem Austin-Healey Sprite v rámci unifikace BMC, ale byl to opět lidový sportovní vůz s otevřenou karoserií, který ve čtyřech sériích s motory 948, 1098 a nakonec 1275 cm3 (od Mk.III) dosáhl výroby 166 250 kusů, což jej pasovalo na druhý nejúspěšnější automobil MG. Protože MGA měla ještě klasický oddělený rám, stal se nový Midget prvním sportovním vozem MG se samonosnou karoserií. Nejúspěšnější je typ MGB, uvedený v roce 1962, jenž držel pozici nejprodávanějšího sportovního vozu, než jej po více než dvaceti letech překonala Mazda MX-5. Celkem se do roku 1980 vyrobilo 513 272 automobilů MGB. V roce 1962 nahradil roadster MGB 1800 předcházející řadu MGA 1500/1600, jež byla první poválečnou (a moderní) konstrukcí MG. Objem motoru se zvětšil na 1798 cm3, výkon vzrostl na 95 k (70 kW) při 5400 min‑1

10 11

a vůz o hmotnosti pouhých 871 kilogramů uháněl rychlostí až 170 km/h. Jeho konstrukce byla na svou dobu standardní, podélně uložený čtyřválec po háněl kola zadní tuhé nápravy prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením pákou na středovém tunelu. V roce 1965 bylo uvedeno kupé MGB GT, opět s karoserií podle designu Pinin farina. Vylepšený Mk.II od roku 1967 dostal plně synchronizovanou převodovku. V roce 1974 se objevily masivní černé pryžové nárazníky, respektující bezpečnostní normy USA, jež změnily vzhled vozu. Použitím šestiválce Austin-Healey 3000 se zrodily roadstery MGC a kupé MGC GT (celkem 8976 vozů v letech 1967 – 1969). Ken Costello přestavoval MGB na osmiválce Rover 3528 cm3 už od roku 1970, a tak tuto verzi nabídl také originální výrobce jako MGB GT V8 (pouze kupé, 2591 vozů v letech 1973 – 1976). V roce 1980 výroba MGB skončila, ale po třinácti letech na základě produkce náhradních karoserií u firmy British Heritage vznikla dvoutisícová série MG RV8. Opět s osmiválcem Rover, ale 3946 cm3 o výkonu 190 k (140 kW) s pětistup ňovou převodovkou, který roadsteru o hmotnosti 1280 kg uděloval zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 sekundy a největší rychlost 217 km/h.

Prvním typem s předním pohonem se stala značková varianta MG 1100 (1300) podle projektu ADO16, dvou- nebo čtyřdveřový hatchback, nabízený BMC pod šesti různými značkami od Austinu po Wolseley. Vzniklo celkem 157 409 vozů v letech 1962 – 1973, jejichž karoserii navrhl rovněž Pininfarina, ale poslední Midget 1500 z let 1974 – 1979, nástupce Mk.IV, v rámci koncernu British Leyland obdržel čtyřválec Triumph Spitfire! Ještě vzniklo 73 899 vozů s upravenou přídí (nárazník podle pětimílové normy USA), ale konec se blížil. Továrna MG v Abingdonu, kam byla produkce v roce 1930 převedena z Ox fordu, byla o padesát let později zavřena a zbořena. V roce 1980 tak první fáze skončila. Druhou fází se stal badge engineering sedanů Austin v osmdesátých letech, nemluvě o soutěžním voze MG Metro 6R4, ale skutečné znovuzrození přinesl roadster MG F s motorem uprostřed, opravdové zjevení roku 1995. Vyráběl se donedávna jako MG TF, dokonce i po prodeji značky Číňanům. Ve třetí fázi MG Rover Group v letech 2001 – 2005 vyráběl sedany (i kombi) MG jako značkové varianty různých Roverů a čtvrtou fázi už známe. Číňané zavedli nové typy MG6, MG3 a další; nyní uplatňují značku MG i pro vozy kategorie SUV. To je ovšem už jiná historie. ■

Foto BMC

6 MGA 1500 Coupé, v roce 1955 uvedený zcela nový sportovní vůz (coby 1600 Mk.II produkce do 1962) 7 Sedany nesly tradičně označení MG Magnette (na snímku předposlední klasický Mk.III z let 1959 – 1961) 8 MGA 1600 Twin Cam, výkonnější verze MGA s motorem DOHC, inspirovaným konstrukcemi Coventry Climax a Jaguar XK (1958 – 1960) 9 Šestiválcové verze MGC se vyráběly v letech 1967 – 1969 (na snímku MGC GT) 10, 11 Pod kapotou MGC byl šestiválec Austin-Healey 3000 o výkonu 107 kW (145 k)

11/2021 THauto

Foto HME

► Historie ► HENDRICKSON MOTOR TRUCK

PŘEŽILY...

Společnosti, které existují více než sto let, začínají být poněkud vzácné…

Foto Hendrickson

3 FRANTIŠEK TVRDÝ 1 Hasičský HME 1871 6x4 z roku 1996 s žebříkovou nástavbou 105 ft. (32 m) ze spolupráce se Smeal Fire Apparatus z Nebrasky 2 Klasický Hendrickson Model B z padesátých let, vyráběný podle individuálních požadavků (custom-built trucks) 3 Hendrickson Model H v provedení Conventional a kratším 90“ BBC (modelový rok 1972)

auto 2021/11

latí to rovněž o první Hendrickson USA, LLC, jež je jedním ze dvou nástupců Hendrickson Motor Truck Company, kterou založil švédský emigrant Magnus Hendrickson v Ohiu, aby ji okamžitě přestěhoval do Chicaga. Vyráběla nákladní automobily Hendrickson v letech 1913 – 1978, později pokračovala pod taktovkou Boler Group jako HME (Hendrickson Mobile Equipment) a od 1985 po odprodeji divize nákladních vozů soukromé skupině Atonne Group LLC z Wyomingu (MI) jako HME a nová HME Ahrens-Fox, když zís kali práva na starou značku hasičských stříkaček Ahrens-Fox (založili John Ahrens a Charles Fox roku 1910 v Cincinnati, OH). Druhým nástupcem je tedy HME, Inc., pokračuje ve Wyomingu jako výrobce speciálních hasičských vozů různých typů HME Silver

Fox a HME Ahrens-Fox, ale také hasičských nástaveb na podvozky vlastní (bezkapotový typ 1871 se vyrábí od roku 1992 dodnes) i jiných nákladních vozů (International, Freightliner), či pick-upů. Společnost Hendrickson se sídlem ve Woodbridge (IL) je jedním z největších výrobců systémů odpružení nákladních vozů, dodává všem americkým výrobcům heavy trucks i dalším, má vývojová střediska a továrny v 17 zemích světa včetně Polska a Rumunska. Je také výrobcem brzd, čidel tlaku v pneumatikách a nárazníků, v roce 2020 zakoupila systémy Stemco Motor Wheel a Crewson Brake Adjuster od konkurenční Stemco, která jejich výrobu chtěla zrušit. Patří k největším specialistům v tomto oboru, na nějž se soustředila po prodeji výroby vlastních automobilů. Do roku 1980 vzniklo přes pět tisíc nákladních a speciál-

4 Tahač Hendrickson 6x4 s bezkapotovou budkou International ze šedesátých let

8, 9 Obrovský tahač typu H360 (6x6) pro přepravu obřích transformátorů na Labradoru (1971)

Foto Hendrickson

5 5 Hendrickson HME VT100, tahač 6x4, vyráběný v Michiganu do osmdesátých let s budkou International S-Series 6 Čtyřnápravový sklápěč Hendrickson H-4 z roku 1978 (vznětový motor Caterpillar, Cummins nebo GM Detroit)

7 ních vozů Hendrickson. Vedle hasičských HME, vyráběných dodnes (nové dodány klientům v roce 2021), to byly také populární silniční tahače HME VT100 s kapotovou budkou International S-Series, později aerodynamicky optimalizované coby HME Bullet. Automobily Hendrickson byly vždy neobvyklé, kromě klasických nákladních vozů společnost vždy vyráběla speciální podvozky pro nejrůznější účely. Základem dnešní specializace se ovšem stal vynález Roberta Theodora Hendricksona, syna zakladatele, který v roce 1926 vyvinul patentované řešení odpružení dvojice tandemových náprav Walking Beam s rovnoměrným rozložením nápravových tlaků. Kromě vlastních vozů pak v roce 1933 systém adoptoval International Harvester, který odebíral velké množství sad pružicích systémů, což umožnilo Hendricksonovi

7 Hendrickson Six-Wheeler s patentovaným zadním odpružením, dodaný mlékárenskému průmyslu ve Wisconsinu (1930)

11 přežít (za války vyráběl 600 sad týdně). Od roku 1948 byl systém odpružení uvolněn i pro jiné značky nákladních vozů a stal se hlavním programem spo lečnosti, přestože výroba zakázkových trucks dále pokračovala. Vznikly vícenápravové podvozky 8x4 pro autojeřáby a letištní tankovací vozy, silniční tahače s různou délkou budky, sněhové pluhy, hasičské vozy a rovněž jeden z největších nákladních vozů světa, a to tahač typu H360 z roku 1971. Dva vyro bené tahače H360, tažný a tlačný, tvořily autovlak s obřím pětinápravovým podvalníkem Nicolas, dlouhý 160 metrů s celkovou hmotností 562 tun, určený pro přepravu obřích transformátorů do hydroelektrárny Churchill Falls Labrador Corp. na kanadském polo ostrově Labrador. Každý tahač měl dvanáctiválec Cummins a hydrodynamickou převodovku Clark. ■

10 Tandemové odpružení se vzduchovými měchy Firemaax EX pro hasičské vozy 11 Hendrickson dodává tlakovzdušné kotoučové i bubnové brzdy (na snímku typ HXL3)

11/2021 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na výrobky COVENTRY CLIMAX, které se z hasičských stříkaček proměnily na vítězné motory v závodech mistrovství světa formule 1 (1965)

auto 2021/11

Foto Donington Collection

► Historie ► COVENTRY CLIMAX ENGINES (1917 – 1998)

NEJEN

FORMULE 1...

Do nástupu Forda byly ve formuli 1 nejúspěšnější motory Coventry Climax... TOM HYAN 1 Vítězné vozy Lotus s motory Climax V8, v popředí typ 25 z roku 1963 (Jim Clark mistrem světa), za ním typ 33 ve verzi 1966 s dvoulitrovým osmiválcem

čast motorů Coventry Climax ve formuli 1 skončila před pětapadesáti lety, vyhrály cel kem čtyřicet Grand Prix v le tech 1958 až 1965, a to pat náct s objemem válců do 2,5 litru (do 1960) a pětadvacet v jedenapůllitrové formuli, vypsané v letech 1961 – 1965. Přechod na třílitrovou formuli 1 v roce 1966 znamenal, že převrtané patnáctistovky Climax (vět šinou se uváděla zkrácená značka) pravi

3 Poslední motor CFA 2,5 Litre V8 se vstřikováním paliva Técalemit-Jackson se už nedostal do sériové výroby (1971)

Foto Tom Hyan

2 Nejslavnější motor Coventry Climax ve formuli 1, typ FWMV 1,5 litre V8, nasazený v letech 1961 – 1965

delně sloužily až do sezony 1967, než jiní konstruktéři dokončili svoje nové motory. Poslední starty s Climaxem absolvovali do mácí jezdci Jackie Pretorius (Brabham BT11) a Basil van Rooyen (Cooper T79) na Velké ceně Jižní Afriky 1968 a úplně na posledy jel John Cordts (Brabham BT23B) v Kanadě 1969 při svém jediném startu v mistrovství světa formule 1. Slavná histo rie se uzavřela, k závěru se již blížila také existence britského výrobce motorů, hasič

ských stříkaček a vysokozdvižných vozíků Coventry Climax, který bohužel zanikl spolu s konglomerátem British Leyland. V celé historii formule 1 samozřejmě italský Ferrari také britský Climax překonal, ale s motory podle různých předpisů, v letech 1958 – 1965 vyhrál jen čtrnáct Grand Prix F1 proti čtyřiceti triumfům Climaxu. Před vznikem osmiválce Ford-Cosworth DFV pro třílitrovou formuli v roce 1967 byly Climaxy nejrozšířenějšími motory formule 1, ►►►

11/2021 THauto

► COVENTRY CLIMAX ENGINES (1917 – 1998)

Létající Skot Jim Clark (Lotus 25 Climax), vítěz britské Grand Prix a mistr světa 1963

Henry P. Lee za volantem vozu GWK s motorem Coventry Simplex, dvouválcem uloženým vzadu (1911)

Foto Coventry Climax

1 Leonard P. Lee, Jim Clark a Colin Chapman s motorem typu FWMV 1,5 Litre, vítězové MS formule 1 v roce 1963

které podobně jako později Fordy využívala většina tvůrců závodních vozů. Jejich úspěch je fenomenální, 2 Čtyřválcový motor typu FPF pro formuli 1 původně nebyly vůbec navrženy pro pohon automobilů, ale hasičských stříkaček, jenže jejich pokrokovou 3 Leonard P. Lee konstrukci záhy stavitelé monopostů objevili, a tak jim a konstruktér Walter Hassan nad motorem typu FPF společnost z Coventry vyšla vstříc. Říká se, že první ve voze Cooper motor Climax FPE pro formuli 1 se rodil od roku 1953 tak trochu tajně (FPE = Fire Pump Engine), když část 4 Coventry Climax proslavily představenstva byla spokojena se státní zakázkou na hasičské stříkačky Godiva lehké hasičské stříkačky FW (Feather Weight) a ne (na snímku přenosná s malým chtěla riskovat. Šéf firmy Leonard P. Lee ale byl příz čtyřválcem typu FW) nivcem motorsportu a snažil se vyhovět poptávce

auto 2021/11

ritských značek Cooper, Connaught, H.W.M. a Kieft, b jež hledaly nové pohonné jednotky pro vozy F1. Na konec osmiválec FPE 2,5 Litre DOHC V8 vyjel jen k testům, když byl první projekt formule 1 zrušen. Mezitím pokračoval vývoj malého čtyřválce FW (série od 1952). Zvětšenou verzi FWA (Automotive) na 1097 cm3 použil Cyril Kieft pro sportovní vozy. Kiefty byly úspěšné, motory Climax se pak objevily v dalších vozech Lotus, Cooper, Elva, Arnott, Buckler, Halselec a Beart-Rodger, za jehož volant usedl Stirling Moss. Pro novou formuli 2 vznikla verze FWB se zvětšeným objemem na 1460 cm3, Roy Salvadori (Cooper) vyhrál první zkušební závod F2

Brabham BT3, první konstrukce Rona Tauranaca pro formuli 1, poháněná osmiválcem Coventry Climax FWMV 1,5 Litre (1962)

5 5 Unikátní plochý šestnáctiválec typu FWMW, který po změně předpisů nebyl do závodů formule 1 nasazen (1965)

ještě v sezoně 1956, o rok později Climaxy triumfovaly ve všech závodech F2 s výjimkou dvou, v letech 1958, 1959 a 1960 ovládly mistrovství F2 s novými motory FPF (1960 ex-aequo s Porsche). To byl počátek cesty do for mule 1 se zvětšeným FPF nejprve na 1963 cm3, pak na 2207 a nakonec na 2495 cm3, tedy limit dvaapůllitrové F1, vypsané do konce roku 1960. První vítězství F1 při šla v roce 1958 ještě s dvoulitrovým čtyřválcem, ale v lehčích vozech Cooper s motory vzadu, Stirling Moss (Cooper T43) byl první v Argentině a Maurice Trintignant (T45) v Monte Carlu, oba coby jezdci soukromého R.R.C. Walker Racing Teamu. První tituly mistra světa pro Coventry Climax dobyl legendární Jack Brabham s plnoobjemovým čtyřválcem FPF 2,5 Litre o výkonu 169 kW (230 k)/6750 min‑1, a to v letech 1959 a 1960 v to várním týmu Cooper Car Co. (na typu T51, resp. T53). Před zavedením jedenapůllitrové formule 1 od roku 1961 zájem o motory Coventry Climax prudce vzrostl, společ nost měla k dispozici jak čtyřválce FPF 1,5 Litre, tak nové

Foto Triumph

6 Triumph Gloria Monte Carlo, poháněný motory Coventry Climax s rozvodem IOE, čtyřválcem 1232 cm3 nebo šestiválcem 1476 či 1991 cm3 (1934 – 1935)

Příčný řez osmiválcem FPE 2,5 Litre (první pokus ve formuli 1)

vidlicové osmiválce FWMV (odvozené z lodního motoru FWM = Marine), jimž titul mistra světa 1962 těsně unikl, ale v sezonách 1963 a 1965 už nedal Jim Clark nikomu šanci (Lotus 25 a 33). V letech 1961 – 1965 bylo v MS F1 nasazeno 33 motorů a vyhrály 22 Velkých cen (z toho 19 Jim Clark na Lotusu), kromě dalších závodů mimo svě tový šampionát (pro srovnání: Mercedes-Benz nasadil kolem 70 motorů, aby vyhrál 9 Velkých cen v letech 1954 – 1955). K monopostům F1, poháněným motory Coventry Climax v letech 1957 – 1969, patřily Cooper, Lotus, Lola, Brabham, Emeryson, BRM (1961 FPF, než dokončil vlastní V8), Ferguson, Eagle (než dokončil tří litrový Weslake), Gilby, LDS, Scirocco a Shannon; k dalším patřily různé sportovní vozy a také sériově vyrá běné osobní automobily Lotus Elite (FWE 1216 cm3) a Hillman Imp (konstrukce FWH 997 cm3 pro Rootes Group). Vyvrcholením stavby závodních motorů byl plochý šestnáctiválec FWMW 1,5 Litre, vyvinutý v letech 1964 – 1965, který se však nedočkal nasazení v závo dech, protože FWMV (V8) dále vítězily a jedenapůllitrová formule 1 po sezoně 1965 skončila. ►►►

11/2021 THauto

► COVENTRY CLIMAX ENGINES (1917 – 1998)

Foto Coventry Climax

Henry Pelham Lee (1877 – 1953), syn lon dýnského architekta, projevil větší zájem o strojírenství než o architekturu, a tak vy studoval elektrotechniku, vyučil se u výrobce motorů a čerpadel W. H. Allen & Co. v Bedfor du a po krátkém působení u Daimlera v Co ventry tam roku 1903 založil firmu Lee, Stroyer & Co. (spolu s Dánem Rudolphem Stroyerem) a vyráběli osob ní vozy Lee-Stroyer. Když v roce 1905 partner z Kodaně firmu opustil, Lee ji přejmenoval na Coventry Simplex Engines Ltd. a soustředil se na motory, jež ho zajímaly nejvíce. Motory poháněly automobily GWK (1911 až 1914), první vůz Lionela Martina (1915, zakladatel Aston Martinu) i tahače pro trans-antarktickou expedici Ernesta Shackletona (1914); za první světové války dodával ge nerátory pro světlomety, po ní další automobilové, lodní a průmyslové motory. Mezi vozy, poháněné jeho motory, patřily Eric-Campbell, Horstman, Waverley, AJS, Maren daz, Crouch, Bayliss-Thomas, Albatros, Vale, Swift či Wigan-Barlow a ze známějších Triumph, Clyno, Crossley a Morgan. V roce 1917 poprvé Lee použil nové označení Coventry Climax a když převzal další firmu, tak postupně změnil název na Coventry Climax Engines Ltd., byť ně jaký čas se činnost podniků na Friars Road a v East Street Works v Coventry překrývala, než byla jako sídlo

auto 2021/11

1 Vysokozdvižné vozíky Coventry Climax Universal z počátku sedmdesátých let 2 Coventry Climax Pneumatic Brick Fork pro London Brick Company, ve své době největšího výrobce cihel na světě 3 První britský vysokozdvižný vozík Coventry Climax ET 199 se objevil v roce 1946

uváděna Widdrington Road až do poválečného konce firmy (objekt převzat od automobilky Riley). V roce 1937 došlo k významné změně, firma Coventry Climax zahájila výrobu přenosných hasičských stříka ček, které pod jménem Coventry Climax Godiva do sáhly velkého věhlasu a staly se standardní výbavou britské armády a letectva, dále představila vznětový čtyřválec Tippen a hned po válce vyvinula první britský vysokozdvižný vozík ET 199 (1946), jenž se stal základem dlouhé řady výrobků tohoto druhu, jež přežily do sedmdesátých let. V roce 1950 do firmy přišel slavný konstruk tér Walter Hassan (ex-Jaguar/Bentley), pod vedením Leonarda Pelhama Lee (roku 1903 narozeného syna zakladatele) se v roce 1951 firma stala akciovou společností a tito dva muži spolu s Harry Mundym byli u zrodu závodních motorů. V roce 1963 podnik s 1100 zaměstnanci koupila auto mobilka Jaguar Cars, ale ta se pak postupně stala součástí konglomerátu British Leyland (BL), s nímž Coventry Climax zanikla. Nová řada zážehových a vznětových motorů, představená koncem šedesátých let, se už sériové výroby nedočkala. Coventry Climax vytvořila BL Special Products spolu s Aveling-Barford, Alvis a dalšími; výrobu hasičských stříkaček převzala Godiva Fire Pumps Co.ve Warwicku (pak se ztratila ve víru dalších fúzí), 1977 Coventry Cli max koupila výrobu vysokozdvižných vozíků Warrington od Rubery Owen Conveyancer a přejmenovala na Cli max Conveyancer. V roce 1982 BL prodal zbytky firmy; divizi vysokozdvižných vozíků v roce 1985 získal Kalmar (pokračovaly nějaký čas coby Kalmar Climax) a motorů v roce 1990 Horstman Defence Systems z Bathu. Tím se historie slavné značky Coventry Climax uzavřela. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na novou řadu unifikovaných motorů COVENTRY CLIMAX (1968)

11/2021 THauto

Kresba Kovo

► AERO MINOR / JAWA MINOR II (1946 – 1951)

ero Minor patřil k prvním novým osobním automobilům, které se u nás začaly sériově vyrábět po druhé světové válce. Jejich pro dukce však netrvala dlouho, počátkem roku 1951 byla direktivně zastavena, protože prioritu dostaly vojenské zakázky, když vypukla korejská válka a komunisté se tehdy připravovali na třetí světo vou. Přestože Minor II přežil pouhých pět let s adoptiv ními rodiči, stihl toho opravdu hodně. Vyjel do celého světa, byl příkladem pokrokové konstrukce s pohonem předních kol, dostal řadu karosářských variant a uspěl jak v Rallye Monte Carlo, tak ve 24 h Le Mans. Jawa Minor II vznikal za druhé světové války ve Zbro jovce Ing. Františka Janečka (Jawa), která za německé okupace nepřestala vyvíjet vozidla pro poválečnou výrobu, ovšem v naprosté tajnosti, při prozrazení totiž

auto 2021/11

Foto Kovo

Foto Rudý Letov

Pokrokový Aero Minor má historii plnou zvratů; ačkoli o něj byl zájem, komunisté jeho výrobu ukončili...

2 TOM HYAN ▲ Minor II na titulní stránce prospektu vývozní organizace Kovo, která předcházela známému Motokovu 1 Woody Station Wagon Aero Minor v plném nasazení pro aktivní styl života 2 Klasický Station Wagon, tentokrát s povrchovými ocelovými panely (karoserie byla smíšené konstrukce s výztuhami z tvrdého dřeva)

aktérům hrozil trest smrti. Jenže tehdy ještě žili lidé, kteří chtěli něco velkého dokázat. Originální pérák, tedy nová Jawa 250, vyjel hned po válce, a stal se vzorem moder ního motocyklu této třídy pro mnohé kopírující z celého světa. Stejný osud ale nepotkal dílo Ing. Rudolfa Vykou kala z pankrácké chytrovny Jawa, přestože osobní vůz Minor II byl za války už dokončen (vzniklo pět prototypů). Po ní Jawa nedostala povolení k sériové výrobě, po zná rodnění směla vyrábět pouze motocykly... Záchrana přišla v podobě konkurenčního vozu Aero Pony (někdy se píše Ponny), rovněž vyvinutého za války, na nějž měla letecká továrna Aero z pražských Vysočan konkrétní objednávky. Také v tomto případě nesměla zahájit výrobu, nicméně dohodu o exportu v řádu tisíců bylo třeba plnit (hlad po devizách), a tak úředníci rozhodli o výrobě Minoru II v jiných leteckých

Foto Jawa

Kresba Kovo

7 3 Minor II Station Wagon s karoserií v provedení s vnější dřevěnou kostrou (tzv. woody, snímek z dobového prospektu) 4 Definitivní prototyp Jawa Minor II, připravený na představení veřejnosti (1946) 5 Dvě desítky vyrobených vozů před expedicí ze závodu Rudý Letov v pražských Letňanech 6 Známý snímek nového Minoru II, prvního vyrobeného v Letovu Praha-Letňany, když podvozky dodával Walter z Jinonic (1947) 7 Jeden z prototypů s odlišnými hlavními světlomety, karosovaný u Jawy v Kvasinách

8 Cestovatel František A. Elstner (1902 – 1974) trénuje s roadsterem před africkou cestou, na kterou se vydal v uzavřeném voze

závodech a přejmenování tohoto vozu z Jawa Minor II na Aero Minor. Po znárodnění převedli státní úředníci produkci Mi noru II do nového sloučeného národního podniku Letecké závody Praha. Výrobu karoserií podle návrhu Zdeňka Kejvala a finální montáž zahájil Rudý Letov (dříve Letov) v Letňanech, kompletní podvozky s po háněcí soustavou dodával Motorlet (dříve Walter) z pražských Jinonic. Z dnešního pohledu ovšem Minor II předběhl dobu, byl zjevně modernější než Aero Pony, dostal prostornější karoserii vyzrálejších tvarů s lepším využitím obestavěného prostoru, proti původnímu Minoru I se podélně uložený motor přestě hoval před přední poháněnou nápravu. Byl to kapali nou chlazený řadový dvouválec 616 cm3, který pochá zel z Jawy Minor I, a poháněl přední kola přes ►►►

Foto Rudý Letov

Foto z archivu F. A. Elstnera

9 Nejatraktivnější byly Minory II v provedení kabriolet se shrnovací plátěnou střechou

8 9

11/2021 THauto

Foto z archivu F. A. Elstnera

► AERO MINOR / JAWA MINOR II (1946 – 1951)

3 1 Napříč Saharou při jízdě F. A. Elstnera z Alžíru přes Gao do Cotonou (tehdy Dahome, nyní Benin) a zase zpět závěrem roku 1947 2 Elstnerův syn René, třetí manželka Anna a samotný František Alexander (vpravo) před cestou s Minorem II do Afriky (1947) 3 René Elstner a Aero Minor v prosinci 1947 na africkém přívozu 4 Minor výpravy F. A. Elstnera v Touat Gouara na Sahaře při expedici Praha – Dahome a zpět ve druhé polovině roku 1947 (říjen až prosinec) 5 Malý vůz budí velkou pozornost Afričanů při Elstnerově dálkové jízdě (1947)

auto 2021/11

4 5

► AERO MINOR (1946 – 1951)

Foto Jawa

MOTOR – zážehový řadový dvouválec konstrukce Jawa, uložený podélně vpředu před nápravou; dvoudobý s rozvodem pístem a vratným vyplachováním Schnürle; objem válců 617,75 cm3 (ø 70 x 80 mm); kompresní poměr 6,0:1; výkon 14,3 kW (19,5 k)/ 3500 min-1; karburátor Solex 30 UAHD. Hlava válců a spodek klikové skříně z hliníkové slitiny, blok ze šedé litiny. Tři hlavní válečková ložiska klikového hřídele; ojniční ložiska dvouřadá válečková. Thermosyfonové chlazení kapalinou, chladič za motorem, objem soustavy 10,5 l. Hmotnost motoru 58 kg včetně spouštěče a dynama. Zapalování se dvěma indukčními cívkami 6 V; dynamo PAL 6 V/130 W, akumulátor 6 V/60 A.h.

čtyřstupňovou převodovku s řazením pákou v kuli se přístrojové desky (vpravo pod volantem). Třetí stupeň byl přímý, čtvrtý rychloběh. Vůz měl páteřový rám, vpředu rozvidlený pro pohonnou jednotku, všechna kola byla zavěšena nezávisle, vpředu na příčných ramenech a vzadu na vlečených kyvných, vždy odpružená příčným listovým perem, vpředu s teleskopickými a vzadu s pákovými kapalinovými tlumiči. Řízení už bylo hřebenové, kapalinové brzdy dostaly bubny ø 230 mm na všech kolech a pneu matiky byly rozměrů 4,75 – 16, resp. 5,00 – 16. Svým způsobem jsou tvary ocelové karoserie s vý ztuhami z tvrdého dřeva moderní ještě dnes, z neru šeného pontonu karoserie vystupují jen zvýrazněné blatníky kol. Maska přídě i čelní sklo jsou šípovité, záď plynule splývající. Tvary navrhl zkušený Zdeněk Kejval, vedoucí stavby prototypů v karosárně Jawa Kvasiny (nyní Škoda Auto). Základní typ byl uzavře ný dvoudveřový tudor s délkou 4040 mm, vůz měl rozvor náprav 2300 mm a rozchod kol 1120 mm. Za vazadlový prostor v zádi byl přístupný odklápěcím víkem, jeho objem činil zhruba 250 litrů. Ještě pro stornější byla kombi (Station Wagon), vyráběná rov něž v atraktivní úpravě Woody (povrchové dřevěné lišty), existovaly i dodávkové typy (Panel Van). Krá lovnou krásy se ovšem stal dvoumístný roadster. Podvozek vážil 375 kg, celý vůz 690 kg a uvezl 320 kg (tudor), u kombi užitečná hmotnost vzrostla na 450 kg. Vůz dosahoval největší rychlosti přes 90 km/h (trvalé 75 km/h) a spotřeboval 7 až 8 litrů dvoudobé směsi (benzin s olejem v poměru až 1:30, při záběhu 1:25). Palivová nádrž měla objem 25 litrů. V roce 1946 se vyrobilo šedesát předsériových vozů, 1947 už 1400 sériových, v roce 1948 jich bylo

Kresba Jawa

6 8

rekordních 4430, určených většinou na export za devizy. Kromě Evropy, kde největší odběr tvořily země Beneluxu, Rakousko, Švýcarsko a Francie, putovaly menší počty do zámoří (Brazílie, Uruguay, Argentina). Jednoduchou a spolehlivou konstrukci prověřily cesty Ing. Rudolfa Vykoukala do západní Evropy, ale také slavná výprava Františka A. Elst nera z Prahy přes Saharu do Guinejského zálivu a zpět (1947), popsaná v Elstnerově knize Lovci kilometrů. Sériové Minory se zúčastňovaly velkých automobilových soutěží a vítězily ve své třídě, pro okruhové závody vznikly odvozené speciály Aero Minor Sport s otevřenou doutníkovou karoserií, jejichž největším úspěchem je druhé místo posádky Otto Krattner/František Sutnar v klasifikaci podle Indexu výkonnosti ve 24 h Le Mans 1949. Tito dva závodníci spolu jeli i Rallye Monte Carlo 1949, než jim další výjezdy českoslovenští komunisté zakázali a za tzv. devizový únik je uvěznili. Obrazem doby byla také hysterie tzv. studené války. Letecké závody přešly na zbrojní výrobu a Minor II skončil (do počátku roku 1951 zhotoveno 14 187 vozů). Zahraniční importéři a další zájemci (např. britská motocyklová továrna BSA) by rádi převzali výrobu, či zakoupili licenci, ale nic nedo stali. Poptávka byla ještě v roce 1956 z Egypta (pak tam coby Ramses zvolili německý NSU). Další prototyp Minor III vznikl pod vedením Ing. Rudolfa Vykoukala s plochým čtyřdobým čtyřválcem 1,2 litru, pohonem předních kol a větší tříprostorovou karo serií sedan. Českoslovenští komunisté však roz hodli, že osobní vozy u nás bude vyrábět pouze Mladá Boleslav (Škoda) a tím se historie Aero Minoru definitivně uzavřela. ■

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka ø 180 mm; čtyřstupňová převodovka (3,42 – 1,68 – 1,00 – 0,80 – Z 3,42), řazení pákou v kulise na palubní desce. Rozvodovka s ozubením Gleason, stálý převod 5,50; pohon předních kol. PODVOZEK – páteřový rám s centrální nosnou rourou čtyřhranného průřezu, vpředu rozvidlený; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a horní příčné listové pero, vzadu vlečená ramena a horní příčné listové pero; vpředu teleskopické a vzadu pákové kapalinové tlumiče; řízení hřebenové (2,36 otáčky na plný rejd); kapalinové bubnové brzdy ø 230 mm, ruční brzda působí na zadní kola. Mazání podvozku jednotlivými maznicemi. Ocelová kola 3,00 D x 16, upevněná pěti šrouby; pneumatiky 4,75 – 16. KAROSERIE – ocelová smíšené konstrukce, ve střední části a vzadu s kostrou z tvrdého dřeva, dvoudveřová uzavřená čtyřmístná (tudor). Zavazadlový prostor cca 250 l v zádi, přístupný výklopným víkem. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2300 mm; rozchod kol 1120/1120 mm; d/š/v 4040/1420/1460 mm; světlá výška 175 mm; objem palivové nádrže 25 l (spádová vpředu); hmotnost chassis 375 kg; pohotovostní/ celková hmotnost 690/1010 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 90 km/h, trvalá 75 km/h; základní spotřeba paliva 7,5 l/100 km (směs s olejem 1:25 až 1:30). Cena vozu při uvedení na trh v květnu 1947 byla stanovena na 79 500 Kčs bez pneumatik (ještě coby Jawa Minor II).

6 Páteřový rám Minor II s motorem před přední nápravou a kapalinovým chladičem až za ním 7 Malý dvouválec, přezdívaný kapesní motor, dojel do afrického Adraru 8 Na rozdíl od Minoru I se motor v Minoru II přestěhoval před poháněnou přední nápravu

11/2021 THauto

► Great Wall Motors (GWM) a BMW Group oznámily 29. listo padu 2019 založení společného podniku Spotlight Automotive Ltd v čínském Zhangjiagangu (provincie Jiangsu), který zahájí výrobu elektrických Mini od 2023. Kapacita 160 tisíc ročně, stavba od 20. června 2020, podíl partnerů 50:50 % a tři tisíce zaměstnanců. Elektrický Mini se vyrábí od 2020 v Oxfordu, kde zůstane výroba klasických typů (už vyrobili desetimiliontý Mini). Závod Spotlight bude vyrábět také nové elektromobily GWM. Jde o druhý společný podnik s čínským partnerem po BBA (BMW Brilliance Automotive). ► Společnost Great Wall Motors Co., Ltd., vznikla v roce 1976 pro výrobu pick-upů Deer a malých osobních i užitkových vozů. V roce 1999 vyrobila stotisící Deer, 2000 založila divizi pro produkci vlastních motorů (první vyšly z Mitsubishi) a od roku 2003 je první čínskou automobilkou na Hong Kong Stock Exchange (od 2011 také na burze v Šanghaji). V roce 2020 koupila dva závody General Motors Thailand v Rayongu (vozy, motory) a v srpnu 2021 továrnu Mercedes -Benz v brazilském Iracemápolis. ► Pamatujete na pokus o vzkříšení značky Saab? Nevyšel a na jeho základech vznikla společnost NEVS (National Electric Vehicle Sweden) s čínským kapitálem, která v létě zaměstnávala přes šest set lidí v původní továrně ve švédském Trollhättanu a pracuje na projektu autonomního taxi. Její současný šéf Stefan Tilk však bojuje o záchranu, v létě propustil polovinu lidí, protože čínský vlastník Evergrande Group je v těžké finanční situaci s dluhy přes 300 miliard USD, a tak Tilk hledá jiné partnery! ► Není bez zajímavosti, že Evergrande kromě působení na trhu s realitami má i další aktivity v automobilovém průmyslu. V roce 2019 koupila Faraday Future, pak vstoupila do NEVS a Koenig seggu (má dvacet procent). Letos předvedla devět modelů BEV nové značky Henchi na autosalonu v Šanghaji, pro jejichž výrobu staví továrnu v Tienjinu!

auto 2021/11

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA Opel Grandland 1.6 Turbo Hybrid4 s pohonem všech kol

Foto Tom Hyan

► Vodíková Toyota Mirai překonala další primát v dojezdu elektrických vozů FCEV s palivo vými články. Výsledek 1360 kilometrů byl zapsán do Guinnes sovy Knihy rekordů. Posádka Wayne Gerdes/Bob Winger na dvoudenní trase 23. – 24. srpna 2021 z Toyota Technical Center přes kalifornské San Ysidro, Santa Barbaru, Malibu a dálnici San Diego – Los Angeles dosáhla spotřeby elektrické energie 13,8 kWh/100 km. Spotřebovala 5,65 kg vodíku, jehož načerpání trvalo pět minut.

OPEL GRANDLAND 2022 Faceliftovaný Opel Grandland (nyní už nikoli Grandland X) se představil počátkem října i v České republice. Vyzkoušeli jsme vozy ve vrcholné verzi 1.6 Turbo PHEV 4x4 s kombinovaným výkonem 221 kW (300 k), ale také 1.2 Turbo/96 kW (130 k) a 1.5 CDTI/96 kW (130 k). Původní Grandland X od roku 2017 vznikl ve více než 300 tisících, jde o vůz ze společného vývoje s PSA Peugeot Citroën na platformě EMP2, a proto může výroba běžet jak v německém Toyota Hilux na těžkém offroadu

Lexus LC 500 na silničním okruhu

DOPORUČENÁ ČETBA: INDIAN Při všeobecném úpadku vzdělanosti není už mnoho knih, které by systematicky a bez zbytečných chyb dokumentovaly vybraný technický obor. Velká kniha Nesmrtelný Indian k nim ovšem patří, autor Vladimír Souček se svými spolupracovníky navázal na brožuru z roku 1993, kterou napsal spolu s Ing. Ivanem Dvořáčkem, ale obsah pořádně rozšířil! Vše, co chcete vědět o legendárních motocyklech Indian včetně přehledu typů, kompletní historie značky a její přítomnosti na československém trhu od dvacátých let (zásluhou zástupce Ing. Františka Maříka) i pozdějších klubovních akcí, v knize najdete. Nádherná jsou zejména dobová vyobrazení motocyklů a jejich konstrukčních skupin. Knihu vydaly v roce 2019 CPress Brno/Albatros Media Praha a je k dostání u všech dobrých knihkupců.

Eisenachu, tak dočasně i ve francouzském Sochaux (při nedostatku čipů v německé produkci). Design vozu s novou tváří Opel Vizor je spřízněn s dalšími novými typy Opel (Mokka B, Astra L, facelift Crosslandu); Grandland 2022 dostal digitální palubní desku Pure Panel, systém nočního vidění Night Vision, světlomety IntelliLux LED Pixel, posílenou konektivitu a nové bezpečnostní asistenty. Akční ceny na českém trhu začínají od 569 990 Kč.

TOYOTA (NEJEN) OFF-ROAD DEN 2021 Toyota Central Europe – Czech uspořádala na polygonu Adventure Land v Bělé pod Bezdězem velké představení podstatné části svého výrobního programu. Testovali jsme automobily osobní od sedanů po crossovery SUV, sportovní a také terénní i lehké užitkové, samozřejmě nechyběly vozy elektrizované, a to od hybridů a plug-in hybridů až po unikátní elektrickou Mirai s vodíkovými palivovými články. Toyota má největší nabídku crossoverů SUV napříč příslušnými segmenty, dokonce i nejnovější Yaris Cross nabízí alternativně pohon všech kol, což je výsadou nemnoha konkurentů, k nimž můžeme počítat Suzuki Vitaru, Hyundai Konu a Dacii Duster. Do nejnižšího segmentu A-SUV brzy vyjede Aygo X; Toyota je už zastoupena v segmentech Baž D-SUV zmíněnou Yaris Cross, originální C-HR (pro modelový rok 2020 prošla modernizací), světovým bestsellerem RAV4 a Highlanderem z americké produkce. Vozy jsme zkoušeli na okruhu lehký offroad, velké Land Cruiser a pick-upy Hilux na trati těžký offroad. Byla to velmi zdařilá akce, testovat různé typy na jednom místě je vždy zajímavou možností srovnání.

V roce 1939 byl zahájen vývoj dvanáctiválce Grand Prix coby nástupce typu 158 Alfetta, který byl inspirován německými Auto Uniony (motor uprostřed před poháněnou zadní nápravou). Šlo o další neobvyklou konstrukci Španěla Wifredo Ricarta, ale nasazení vozu zmařila druhá světová válka. Nikdy nestartoval, po válce pokračovaly osvědčené Alfetty. Kapalinou chlazený motor měl blok a hlavy válců z lehké slitiny, jeden trojitý vertikální karburátor a přeplňování dvojicí mechanických kompresorů Alfa Romeo. Vícekotoučová suchá spojka a převodovka 5 + Z. Hmotnost vozu 710 kg

Kresba Alfa Romeo

ALFA ROMEO 512 (1940 – 1941)

Foto Tom Hyan

(NE)SLAVNÉ MOTORY Plochý přeplňovaný dvanáctiválec do V/180° 1490 cm3 (ø 54 x 54,2 mm); stupeň komprese 6,6:1 Rozvod DOHC 2V (ozubené soukolí) Výkon 246 kW (335 k)/8600 min‑1 Tipo 512 v továrním muzeu v Arese

Kresba Ford

SLAVNÉ MOTORY

FORD-COSWORTH GAA (1974) Úspěšný šestiválec pro závody cestovních vozů, odvozený ze sériového Essex 3.0 OHV pro Ford Granada/Consul a Capri. Homologovaný litinový blok Essex, ale nové čtyřventilové hlavy DOHC od Cosworthu (inspirace DFV z formule 1). Nejprve převrtán na 3091 cm3 (GA; proto Ford Capri RS 3100), od 1974 zvětšen na 3412 cm3 (GAA; když rival BMW měl 3,5 litru). Pro homologaci vzniklo 100 sad hlav DOHC, které zbyly, a tak Ford motor nabídl jako alternativu 5.0 V8 OHV (Chevrolet) do formule 5000 (to využil především March).

Jochen Mass (Ford Capri RS 3100), vítěz DRM na Norisringu (1975)

Foto Ford

Šestiválec do V/60°; DOHC 4V; 3412 cm3 (ø 100 x 72,42 mm) Kompresní poměr 12,0:1; nepřímé vstřikování paliva Lucas Výkon přes 295 kW (400 k)/8500 min‑1 Točivý moment přes 380 N.m/7000 min‑1