TH Auto 12 2020 (prosinec)

12

2020

SUBARU

IMPREZA E-BOXER

PŘEDSTAVUJEME ■ SUZUKI JIMNY ■ s rámovým podvozkem je výjimečným zjevem mezi terénními vozy...

■ MALÝ... A VELKÝ ■ městský elektromobil Renault Twizy... a crossover Renault Espace ■ FERRARI SF90 SPIDER ■ otevřená verze Plug-In hybridního kupé SF90 Stradale se právě představila!

SLAVNÉ MOTORY TOYOTA 2000 GT (1967)

Šestiválec DOHC 2V; 1988 cm3 (ø 75 x 75 mm) Tři dvojité karburátory Solex/Mikuni 40 PHH Kompresní poměr 8,4:1; max. 7000 min‑1 Výkon 110 kW (150 k)/6600 min‑1 Točivý moment 176 N.m/5000 min‑1

Foto Tom Hyan

Kresby Toyota

Jeden z nejslavnějších japonských sportovních vozů Toyota 2000 GT (MF10) dostal řadový šestiválec typu 3M, původně vyvíjený pro automobilové závody, a proto vybavený mazáním se suchou klikovou skříní. Kupé s pětistupňovou převodovkou ustavilo 13 nových mezinárodních rekordů a překonalo tři světové vytrvalostní rekordy. V říjnu 1966 zajela Toyota 2000 GT non-stop 10 000 mil (16 000 km) průměrnou rychlostí 206,18 km/h. V letech 1967 – 1970 bylo vyrobeno 351 sériových vozů (včetně verze s motorem 2,3 l OHC).

12

2020

PÁTÝ ROČNÍK číslo 12 (56), prosinec 2020 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

když jsem psal loňský úvodník dvanáctého čísla, tak jsem opravdu netušil, co nám rok 2020 přinese. Tehdy jsem se pozastavil nad sebevražednou snahou evropských zákonodárců ničit automobilový průmysl, ovšem Velký Reset naplánovaný dnešními vládci světa překonává i Orwellovské vize.

Závěrem roku děkuji všem, kteří se zasloužili o to, aby se normální život nezastavil. Děkuji těm, kteří i za obtížných podmínek pořádali motoristické akce, především společnosti Škoda Auto, ale i dovozcům a zástupcům Mercedes-Benz, Renault/Dacia, VW/Audi, Opel, Ford, DS/Citroën, Subaru, Dajbych/Land Rover, Rolls-Royce, Toyota, Suzuki a Alcar Bohemia. Vedle nich děkuji i dalším, kteří nám půjčovali testovací vozy, navíc to byly také značky BMW/Mini, Peugeot, Hyundai, Kia, Seat, Mazda a Mitsubishi.

V novém roce 2021 se těším na spolupráci i s dalšími, jež jsem nemohl ve výčtu nejaktivnějších bohužel zmínit.

Rok 2020 byl prvním po 35 letech, kdy jsem nebyl akreditován ani na jednom závodě formule 1, ale také prvním, kdy po 30 letech skončily moje cesty na 24 h Le Mans. Přesto jsem velké závody viděl, děkuji Janu ­Spisarovi z Daytona Beach za velkorysou podporu, děkuji mosteckým ­pořadatelům. Dvanáctka je magické číslo pro měsíčník, uzavírá rok mnohem dříve, než skutečně zmizí v propadlišti dějin. Svět automobilů se ale hned tak nezastaví! Děkujeme za vaši přízeň a podporu!

Radost z jízdy i v roce 2021 a příjemné čtení přeje

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2020 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH GMC Motorhome (1973 – 1978) ���������������� 2 GMC Hummer EV 2022 ����������������������������� 6 SUBARU Impreza e-Boxer (GTE) ������������� 10 SUZUKI Jimny (JB74) ����������������������������� 14 RENAULT Twizy 2020 ����������������������������� 18 RENAULT Espace 2020 (Phase 2) ����������� 22 PEUGEOT 508 SW (2020) ����������������������� 26 Novinky ze světa ������������������������������������� 30 Formule 1 v roce 2020 ���������������������������� 34 Legendy závodních tratí Eliška Junková a Tazio Nuvolari ����������� 36 Gary Gabelich – 1001,667 km/h �������������� 37 Craig Breedlove – 966,574 km/h ������������� 39 Festival of Speed 2012 ���������������������������� 40 Mistři světa formule 1 ����������������������������� 42 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 43 TATRA 87 (1936 – 1950) ������������������������� 44 REO Motor Car Co. (1904 – 1967) ����������� 50 Moto PARILLA (1946 – 1967) ����������������� 56 Kennedy Space Center Cape Canaveral (FL, USA) �������������������� 58

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů BMW 840d Gran Coupé, Volkswagen Passat, Mercedes-Benz GLA, Toyota Yaris, Renault Clio HEV a Captur PHEV, Kia e-Niro a e-Soul, Opel Grandland X a dalších ► Nákladní automobily z Roudnice ► Zapomenuté konstrukce ► Bilance formule 1 ► Motocykly na hradě Augustusburg

12/2020 THauto

1

Foto GMC Motorhome

► THE MOTORHOME FROM GENERAL MOTORS (1973 – 1978)

DOMOV NA KOLECH

Na počátku sedmdesátých let vstoupil General Motors do světa obytných automobilů s opravdu originální konstrukcí, která ještě dnes budí pozornost...

K

oncem šedesátých a počátkem sedmdesá­ tých let existovalo v USA více než padesát různých firem, které na podvozky lehkých užitkových vozů stavěly obytné nástavby.

Je to běžná praxe dodnes, výroba speciál­ ních obytných vozidel originální konstrukce je mnohem náročnější, ale u General Motors (dále GM) tehdy usou­ dili, že do ní půjdou. V obrovském vývojovém středisku GM Tech Center ve Warrenu (MI), které jsme několikrát navštívili, se zrodil unikátní obytný GMC Motorhome, jenž převzal poháněcí soustavu z kupé Oldsmobile ­Toronado včetně velkého motoru 455 CI V8, samo­ činné převodovky Hydramatic a alternativního stálého převodu 3,07 (na přání pro Toronado, pokud jste chtěli vůz použít i ke vlečení přívěsů).

Projekt GMC Motorhome byl oficiálně oznámen 7. února 1972 coby TVS-4 (Travel Vehicle Streamlined), tedy ne­ jen obytný, ale také komfortní cestovatelský automobil.

Vývojem byli pověřeni Martin J. Caserio, viceprezident GM a generální ředitel GMC Truck & Coach Division,

2

auto 2020/12

TH

TOM HYAN GMC Motorhome, šestikolový obytný automobil působivého designu s osmiválcovým motorem, samočinnou převodovkou a pohonem předních kol (model 1974)

později vystřídaný nástupcem Alex C. Mairem (od 1973).

První zvolil konstrukční tým, jenž tvořili Kurt Stubenvoll (product development), Wally Edwards (šéfkonstruktér), Ralph Merkle (chassis), John Locklin (karoserie), Nancy Bundra (interiér) a Michael Lathers (design). Ve stře­ disku GM Design ve Warrenu vznikly nejprve malé mo­ dely 1:8 a 1:16, na nichž konstruktéři prověřili vynikající součinitel odporu vzduchu cx = 0,31. Definitivní sádrový model delší verze RV26 (26 stop) ve skutečné velikosti byl vůbec největším, jaký u GM udělali.

Základem vozu se stal nově navržený nízký obvodový rám, vpředu spojený s hnací jednotkou Toronada a vzadu nesoucí dvojici nepoháněných náprav, odpru­ žených pneumatickými měchy (původní hydropneuma­ tické pérování od GM Saginaw bylo zavrženo jako příliš drahé). Na každé straně vzadu jsou dvě kola za sebou, vždy odpružená podélným měchem Firestone, spoje­ ným s koly tlačnými rameny závěsů, úzká stopa ve srovnání s dvoumontáží pneumatik dovoluje lepší vy­ užití vnitřního prostoru. John Locklin coby původně

1 Základní uspořádání Modelu 230 (délka 23 stop) 2 Základní uspořádání Modelu 260 (délka 26 stop) 3 Luxusní interiér Kingsley lze proměnit z klubovního až na šest lůžek (1977)

1 2

4 Praktický interiér Eleganza II lze měnit z obytného a jídelního až na šest lůžek (1977) 5 Vybavený interiér Palm Beach s kuchyní, křesly a čtyřmi lůžky (1977) 6 Bohatě čalouněný interiér s atraktivně zbarvenými otočnými křesly modelu Crestmond od úpravce Midas International z Elkhartu v Indianě (1976) Patnáct variant vnitřního prostoru v modelovém roce 1974 (čtyři pro kratší a jedenáct pro delší typ) ►

4

Foto GMC Motorhome

3

5 l­etecký inženýr se zaměřil na lehkou stavbu karo­ serie s kostrou z hliníkových profilů, kde spodní část skříně stejně jako příď a záď tvořily laminátové pa­ nely SMC Texolite, zatímco horní část boků s okny a střechu hliníkové panely, spojené zásadně lepe­ ním (úspora hmotnosti proti nýtům a šroubům). Hliní­ kové panely byly ploché, konstrukce nevyžadovala lisované díly, takže se ušetřilo na výrobních nákla­ dech. Bylo navrženo patnáct různých interiérů, při­ praveny verze s délkou jak 23, tak 26 stop (tedy 7010, resp. 7925 mm), označené Model 230 a 260.

Realizací interiérů pro GMC Motorhome byla pově­ řena nová společnost Gemini Corp. v Mt. Clemens (MI), divize PRF Industries (Peter R. Fink už měl zkušenosti s obytnými vozy Travco a Sightseer).

GMC Motorhome slavil premiéru na dopravní vý­ stavě Transpo 72 v Dullesu u Washingtonu (DC) ve dnech 27. května až 4. června 1972; novinářům byly nové obytné vozy představeny 3. ledna 1973 na stadionu v kalifornském Anaheimu.Výroba ►►►

6

► THE MOTORHOME FROM GENERAL MOTORS

2 Foto GMC Motorhome

3

1 Celkový pohled do jedné ze dvou variant interiéru Eleganza II (model 1978)

4 5

1 GMC Motorhome v provedení Eleganza II modelového roku 1976 2 GMC Motorhome v provedení Glenbrook nejúspěšnějšího modelového roku 1976 3 Exkluzivní ztvárnění interiéru Glenbrook (1976) 4 Uspořádání poháněcí soustavy s menším motorem 403 CI V8 (6,6 l) 5 Odpružení zadních náprav horizontálními vzduchovými měchy Firestone 6 Konstrukce karoserie v leteckém stylu s hliníkovými výztuhami a panely jak z hliníkových plechů (nahoře), tak ze skelného laminátu (dole a příď i záď)

4

auto 2020/12

TH

se po úspěšném testování na GM Proving Ground v Milfordu (MI) rozběhla ve starším závodě GM Plant No.3 v Pontiacu (MI), který byl pro tyto účely upra­ ven. V horním patře se montovaly karoserie a v dol­ ním podvozky, kde pak proběhla finální montáž.

Náročná instalace interiéru u Gemini si vyžádala ­ dvousměnný provoz. Do června 1973 bylo ustaveno 64 dealerů, kteří museli splnit přísné podmínky a vytvořit oddělené prostory pro GMC Motorhome.

Byla zavedena nepřetržitá asistenční služba s bez­ platným telefonickým kontaktem.

V roce 1973 se vyrobilo prvních 2059 sériových vozů, jednotlivé verze dostaly jména Canyon Lands, Glacier, Painted Desert a Sequoia podle národních parků USA; ceny začínaly od 13 569 dolarů za kratší verzi a od 14 569 za delší. V roce 1974 se objevily první luxusní modely Eleganza SE, ale také nevy­ bavené TransMode pro individuální dostavby a jiné

6

► GMC MOTORHOME (1973/1974) MOTOR – zážehový vidlicový osmiválec GM 455 CI V8 (Oldsmobile Toronado) s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; litinový blok a hlavy válců, OHV 2V; zapalovací svíčky AC R45S, pořadí zážehu 1-8-4-3-6-5-7-2; pětkrát uložený klikový hřídel; čtyřhrdlový spádový karburátor Rochester; 7456 cm3 (ø 104,77 x 107,95 mm); 8,5:1; 156 kW (212 k)/3400 min‑1 a 467 N.m/2400 min‑1.

Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 2x 73 A.h, alternátor Delcotron 12 V/80 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná třístupňová převodovka GM Hydramatic HMT 425 s chladičem oleje (2,48 – 1,48 – 1,00 – Z 2,07), násobnost měniče 2,2; stálý převod 3,07; pohon předních kol.

Průhled vozem se zvýrazněnými podvozkovými skupinami svědčí o velmi dobrém využití obestavěného prostoru

PODVOZEK – ocelový obvodový žebřinový rám ze dvou podélníků a příček; hliníkový skelet karoserie s vnějšími panely z hliníku a skelných laminátů; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojice příčných ramen, odpružení dlouhými podélnými torzními tyčemi a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu tandemová náprava s podélnými kyvnými rameny, zavěšenými vzadu resp. vpředu za sebou, jejichž horní část působí na společný pryžový měch Firestone pneumatického odpružení; šest teleskopických tlumičů, pro každé kolo jeden; řízení šnekem a kladkou 17,5:1 s posilovačem, 3,27 otáčky volantu na plný rejd; dvou­okruhové brzdy s podtlakovým posilovačem, vpředu kotoučové ø 279,4 x 30,6 mm s vnitřním chlazením, vzadu čtyři bubnové ø 279,4 x 50,8 mm; pneumatiky 8,75 x 16,5.

použití jako minibus, pojízdná knihovna, prodejna či kancelář, ambulance, mobilní klinika, zubní ordinace apod. V modelovém roce 1974 tedy přišla nová ­jména Eleganza II a Palm Beach (nahradila původní z národních parků); montáž interiérů od Gemini pře­ vzala firma Grand Rapids Furniture Co. blíže v Pon­ tiacu (MI). V roce 1975 se vyráběly Eleganza II, Palm Beach, Glenbrook a Edgemont; v roce 1976 vzrostla produkce na rekordních 3260 vozů (mode­ lový rok 1976 byl nejúspěšnější) a pro Model Year 1977 nový Kingsley nahradil Glenbrooka, zatímco Edgemont skončil, ale objevily se akční modely Coca Cola ve dvou verzích. Na konci ledna 1977 zmizel původní motor 455 CI (7456 cm3) v rámci downsizingu, všechny následující GMC Motorhome měly menší osmiválce 403 CI (6604 cm3). Bohužel už 11. listopadu 1977 vydal Robert W. Truxell, nový generální ředitel GMC Truck & Coach Division, oznámení o ukončení výroby GMC Motorhome/ TransMode a využití výrobního závodu pro stoupající poptávku po užitkových automobilech.

V kalendářním roce 1977 se vyrobilo 2403 vozů, do července 1978 posledních 1879 kusů. Závěrečný modelový rok 1978 přinesl Eleganzu II ve dvou varian­ tách (druhá nahradila Edgemonta), Palm Beach a Kingsley. Provedení TransMode pro svoje představy o obytných vozech využily také společnosti Coach­ men Industries (Jimmy Motor Homes) z Indiany, El Dorado z Kansasu, Winnebago z Iowy, Foretravel z Texasu, Avion z Michiganu, Hughes Motor Homes z kanadského Ontaria, Midas International z Indiany, Landau z Kalifornie a další. Celkem se vyrobilo 12 921 obytných vozů GMC, postupně značených

Motor Home, MotorHome a Motorhome. Byly neoby­ čejně oblíbené a během let se staly ikonou mezi úče­ lově postavenými obytnými automobily pro svoji ne­ obvyklou inovativní konstrukci a účelový i elegantní design. Dodnes se jich dochovalo přes osm tisíc.

Značka GMC je dosud součástí po roce 2009 reor­ ganizované General Motors Co. spolu s Chevrole­ tem, Cadillacem a Buickem. Původně vznikla pro výrobu nákladních vozů, ale nyní vyrábí především SUV a pick-upy, sice spřízněné s Chevrolety, ale ve vyšší cenové kategorii. William C. Durant, zakla­ datel General Motors, v roce 1911 koupil výrobce nákladních automobilů Rapid (zal. 1904 v Detroitu) a Reliance (zal. 1906 v Owosso, MI), přidal některé další (Cartercar, Randolph) a soustředil produkci do Pontiacu (MI), když na New York Auto Show 1912 představil první vůz nové jednotné značky GMC. Dlouhá léta byla GMC Truck & Coach Divi­ sion jen výrobcem velkých nákladních vozů a také autobusů, než v roce 1927 vstoupila do kategorie pick-upů a následně předchůdců dnešních SUV (1937 GMC Suburban Carryall). Plně se na ně ­zaměřila po ukončení produkce nákladních vozů GMC Top Kick v roce 1996, resp. poslední gene­ race Top Kick a dalších typů do let 2009 – 2010 (spolupráce Isuzu). Klasické velké autobusy GMC skončily v květnu 1987. Motorhome má pevné ­místo v historii značky GMC, nikdy se pod jinou ne­ vyráběl a vyjížděl pouze z továrny GMC v Pontiacu.

Ostatně nyní GMC opět míří do světa inovací, letos měl premiéru pick-up GMC Hummer EV s čistě elektrickým pohonem o výkonu přes 1000 koní (736 kW) a dojezdem 480 kilometrů.

■

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav a/b) 3556/4064 mm, rozchod kol 1912/2086 mm; délka 7137/8052 mm, šířka 2438 mm, výška 2464 (s klimatizační jednotkou 2794) mm; délka vnitřního prostoru za řidičem 4877/5791 mm, vnitřní výška 1930 mm; objem palivové nádrže 2x 94,6 l; pohotovostní hmotnost od 3075/3182 kg; celková povolená hmotnost 4763/5080 kg.

Foto GMC Motorhome

Nízký obvodový rám, svařený z ocelových podélníků a většího počtu příček, vpředu s pohonnou jednotkou Oldsmobile Toronado 455 CI V8 (7,5 litru)

Výroba GMC Motorhome v závodě GM Plant No.3 v Pontiacu (Michigan)

► VÝROBA GMC MOTORHOME Model. Motorhome TransMode Celkem rok 230/260 230/260 1973 461/1598 -/- 2059 1974 168/1496 -/- 1664 1975 -/1196 36/425 1657 1976 -/2413 549/298 3260 1977 -/1694 253/455 2402 1978 -/689 178/1012 1879 Celkem 629/9086 1016/2190 12 921 Zdroj: GMC Motorhome International (1982)

12/2020 THauto

5

► 2022 GMC HUMMER EV

Foto GMC

Automobily

BUDOUCNOST?

Obtěžkáni nákladem akumulátorů a nabíjecími kabely, to není zrovna lákavá nabídka vyjížďky do terénu...

V

zhledem k tomu, že Američané kupují nej­ více pick-upy, tak není nelogické, že se ­elektrifikace v USA zaměřila tímto směrem.

Legrační ovšem je, že řada tvůrců předsta­ vila nejrůznější elektrické pick-upy, ale jejich zavedení do sériové produkce se neustále odkládá a zpožďuje. O některých vynálezcích už ani příliš ne­ slyšíte. Pojďme si je tedy připomenout! Nejrůznější startupy si totiž myslí, že právě oni spasí svět...

Téměř desítka elektrických pick-upů se již představila, většina z nich více než před rokem! Například Lords­ town Motors Corporation si koupila bývalou továrnu ­General Motors v Lordstownu (OH) v listopadu 2019

6

auto 2020/12

TH

TOM HYAN Elektrický GMC Hummer EV přichází na trh zatím výhradně v provedení Edition 1 pro modelové roky 2022 – 2023

a ve spolupráci s Workhorse Group slibuje elektrický pick-up Endurance. Nikola Badger je elektrický pick-up od společnosti Nikola Motor Co., kterou její zakladatel Trevor Milton kvapně opustil pro zjevně oprávněné ­nařčení z podvodů, nicméně do podniku zainvestoval General Motors! Elon Musk sice představil svůj Tesla Cybertruck na velké akci před rokem, výrobu napláno­ val na příští, ale zjevně bude vůz rekonstruovat, když obří rozměry a ostré hrany podivné karoserie nejsou v souladu s předpisy většiny zemí. Kalifornský Neuron EV T.One Pick-Up se raději uchází o přízeň v daleké Číně. Rivian si koupil bývalou továrnu Mitsubishi Mo­ tors v Normalu (IL), uzavřel smlouvu s Fordem a dostal

peníze od Amazonu, pro který někdy prý vyrobí také skříňové rozvážkové elektromobily. Bollinger představil elektrické B1 SUV a B2 Truck (Pick-Up) už na Los An­ geles Auto Show 2017, několikrát se přestěhoval a nic velkého se stále neděje. Další elektrické pick-upy prý nabídnou Atlis Motor Vehicles (typ XT) a Hercules Electric Vehicles (typ Alpha), stranou ovšem nezůsta­ nou ani velké koncerny. Ford pracuje na elektrické F-150 EV, GMC Hummer EV už měl premiéru...

Největším hitem je nyní GMC Hummer EV, obnovení slavného jména nikoli coby samostatné značky, ale elek­ trického modelu z nabídky General Motors! Představil se virtuálně 20. října 2020, přesně o pět měsíců později,

3

2

4

1, 2 Pětimístný interiér s dvojicí velkých digitálních displejů 3 Patentované řešení zadního výklopného víka MultiPro se zabudovaným schůdkem 4 V přídi je praktický zavazadlový prostor, přední elektromotor je dole u nápravy

Foto GMC

1

než bylo plánováno. Vývoj ve Warrenu vedl šéfinženýr Aaron Pfau. S cenovkou 112 595 dolarů (Edition 1) jde o nejdražší produkt General Motors (dále GM), neboť levnější verze přijdou jako obvykle později. Stejně jako Musk také GM vyhlašuje, že je to první elektrický ­supertruck na světě! Jde o pick-up se čtyřdveřovou karo­ serií Double Cab, vylepšenou standardně dodávanou střechou Infinity Roof (čtyři vyjímací průhledné Sky Pa­ nels změní vůz na kabriolet targa) a možností zadního víka MultiPro (známého z klasického GMC Sierra), jež má šest různých funkcí včetně zabudovaného schůdku.

Výrobce uvádí jediný rozvor náprav 3444 milimetrů a vnější rozměry 5507 x 2202 x 2060 mm. ►►►

12/2020 THauto

7

► 2022 GMC HUMMER EV

Foto GMC

1

2 Nový Hummer je prvním vozem na zcela nové elek­ trické platformě GM Ultium (druhý bude SUV Cadillac Lyriq), má jedinou karosářskou verzi jako pick-up, poz­ ději přibude Hummer EV SUV. První přijde Edition 1 se třemi elektromotory (jeden vpředu, dva vzadu) o celko­ vém výkonu 736 kW (1000 k) a kapacitou akumulátorů 200 kWh pro dojezd přes 350 mil (560 km). Díky napětí 800 V a dobíjení až 350 kW prý nebude problém doplnit energii na dalších 160 km jízdy za deset minut. Blok akumulátorů je uložen pod podlahou mezi nápravami.

Mezi různými režimy vyniká WTF (Watts-to-Freedom), který vystřelí Hummera na stovku do tří sekund! Pneu­ matické odpružení dovolí změnu světlé výšky, řízení všech čtyř kol (až o 10° oběma směry) s pohonem e4WD zase možnost tzv. krabího chodu (jízdy bokem zvané CrabWalk). K dispozici je elektronické Torque Vectoring, stejně jako simulované závěry diferenciálů obou náprav. Nájezdové úhly P/Z a přechodový úhel činí 41,5/31,6/22,3°; což změní režim Terrain na 44,3/33,7/25,4° a extrémní Extract na 49,7/38,4/32,2° při brodivosti až 32 palců (813 mm), takže GMC Hum­ mer EV překoná svými terénními schopnostmi dokonce Jeep Wrangler, a to i krátký Rubicon.

Podvozek vozu chrání masivní kryty včetně ochrany akumulátorů, řidič však má k dispozici systém Ultra­ Vision až osmnácti pohledů kamer, a to i na vnitřní stra­ nu všech čtyř kol, což pomáhá při volbě stopy v extrém­ ním terénu. Futuristický interiér obsahuje displeje 13,4“ uprostřed přístrojové desky a 12,3“ digitálního kokpitu před tříramenným multifunkčním volantem. Cestou k automatizované jízdě je standardně dodávaný systém Super Cruise. Šestidílná maska přídě je vzpomínkou na originální Hummery s pístovými motory, silueta podle kritiků prý příliš připomíná první pick-up Honda Ridge­ line. Celý modelový rok 2022 budou tvořit bohatě vyba­ vené modely Edition 1, přejdou i do roku 2023, kdy se mají objevit nové verze s cenou pod sto tisíc dolarů.

Mnoho o modelové nabídce ovšem prozrazeno nebylo.

Třímotorový EV3X má mít 662 kW (900 k) a dojezd přes 300 mil (480 km), dvoumotorový EV2X výkon 460 kW (625 k) a stejný dojezd, ale základní EV2 se shodným výkonem, pohonem jen zadních kol a sníženým do­ jezdem 250 mil (400 kilometrů) bude až na jaře 2024

8

auto 2020/12

TH

3 1 Akumulátorový blok GM Ultium Technology je uložen mezi nápravami pod podlahou 2 GMC Hummer EV je za 112 595 dolarů nejdražší automobil z nabídky General Motors; levnější modely přijdou až za dva roky 3 Patentované řešení snímacích panelů Infinity Roof promění pick-up na otevřený vůz

(kdo ví, zda vydrží slíbená cenovka 79 995 dolarů). No­ vého Hummera lze rezervovat za pouhých sto dolarů, dodávky klientům budou od podzimu 2021, tedy za rok, ale i tak se zdá, že General Motors přijde s elektrickými pick-upy jako první. Výroba se rozběhne v přestavěné továrně GM Factory Zero za 2,2 miliardy dolarů (za­ měřené na EV), což není nic jiného než někdejší GM Detroit-Hamtramck Plant, který jsme navštívili v roce 2008, kdy se na linkách objevily první Chevrolety Volt.

Nezbývá než věřit, že nový výrobní program bude úspěšnější. Podle výrobce je prý Edition 1 už vypro­ daná (tedy zarezervovaná), ale GM počty objednaných vozů ani výrobní plány nezveřejnil. Na rozdíl od Forda, který nabídku klasického Bronco Edition 1 pro velký ­zájem zvýšil ze 3500 vozů na dvojnásobek.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na původní civilní AM General HUMMER (později H1) z roku 1992

12/2020 THauto

9

Foto Tom Hyan

► Automobily ► SUBARU IMPREZA E-BOXER (GTE)

NÁVRAT

Pátá generace Imprezy se zrodila jako první vůz na nové globální platformě SGP a při modernizaci dostala elektrickou asistenci...

TOM HYAN

Subaru Impreza se do Evropy dováží nejen v elektrifikované verzi e-Boxer 2.0ie-S, ale také v klasické s menším zážehovým motorem 1.6i

10

auto 2020/12

TH

S

ubaru Impreza patří k nejúspěšnějším automobilům této japonské značky, na ­ trhu je v pěti generacích už bezmála třicet let. Poslední pátá generace (codename GT pro hatchback, GK pro sedan) slavila premiéru na New York International Auto Show 2016 jako vůz modelového roku 2017, na náš trh zamířila v modelovém roce 2018 s klasickými nepřeplňo­ vanými zážehovými motory boxer 1.6i (typ FB16 o výkonu 84 kW/114 k) a 2.0i (typ FB20D o výkonu 115 kW/156 k), výhradně se samočinnou převodov­

kou CVT Lineartronic a pohonem všech kol Symme­ trical AWD. Vývoj emisních předpisů v Evropě si při modernizaci vyžádal u silnější verze přechod na mild-hybridní provedení e-Boxer, které využívá upra­ venou verzi motoru FB20D s výkonem 110 kW (150 k) a trakční elektromotor/generátor, zabudovaný v převodovce CVT Lineartronic.

Nová Impreza, ověnčená prestižním titulem Japan Car of the Year 2016/2017, je pátou generací úspěš­ ného osobního vozu, který zahájil svou globální dráhu na zkrácené platformě sedanu Subaru Legacy v listo­

1 1 Přístrojová deska s vícefunkčním volantem a velkým středovým displejem 2 Rozměry interiéru naprosto vyhovují všem běžným nárokům 3 Základní objem zavazadlového prostoru činí 340 litrů, lze jej zvětšit sklopením opěradel druhé řady sedadel

Foto Tom Hyan

2

3

padu 1992. Tehdy ještě nešlo o vůz vý­ hradně s pohonem všech kol, alternativně se dodával také s předním pohonem jako ­Impreza 2WD, ale nakonec koncepce AWD převládla. První generace (GC/GF/GM) ovšem zahrnovala tři karosářské varianty ­ dvoudveřového sedanu GC/GM (coupe) a čtyřdveřového sedanu GC i pětidveřového sportovního kombi GF, jež dostalo alterna­ tivně verzi Outback Sport (v USA), Gravel Express a retrospektivní Casa Blanca (v Ja­

ponsku). První generace byla rovněž svědkem zrodu sportovních verzí Impreza WRX STI (codename GC8), jež se proslavily v největších rallye, což přineslo značce Subaru a modelu Impreza obrovskou popu­ laritu. K nejlepším jezdcům Subaru tehdy patřili Colin McRae, Richard Burns, Ari Vata­ nen, Carlos Sainz, Petter Solberg, Piero ­Liatti, Kenneth Eriksson, Stéphane Sarrazin a mnohé další hvězdy první velikosti.

Největší změnou páté generace Imprezy

(GT/GK), představené po 2,5 milionu vozů předcházejících generací (z toho prodej 10 % v Evropě), je zcela nová Subaru Glo­ bal Platform (SGP), vhodná i pro alterna­ tivní pohony, nezbytné ke splnění přísných emisních předpisů EU (elektromobily budou od 2022). Při konstrukci SGP se výrobce soustředil na zvýšení tuhosti při snížení hmotnosti, vysokou úroveň bezpečnosti (pět hvězdiček EuroNCAP mají), lepší sta­ bilitu a ovladatelnost, zvýšený komfort a sníženou hlučnost, nemluvě o vhodnosti pro hybridní a elektrické pohony příštích modelů. Významně vzrostl podíl vysoko­ pevnostních ocelí a plechů lisovaných za tepla, tuhost v ohybu se zvětšila o 90 %, ­zatímco pevnost v krutu o 70 %, bylo posí­ leno uložení závěsů kol a odpružení, ale také převod řízení s elektrickým posilova­ čem se snížil ze 16:1 na 13:1, což prospělo ovladatelnosti vozu spolu se snížením polo­ hy těžiště o dalších pět milimetrů. Prakticky stejné úpravy převzala také druhá generace crossoveru Subaru XV (v USA známá jako Crosstrek), rovněž prvně na SGP, uvedená na Ženevském autosalonu 2017, o čemž ostatně svědčí shodné kódové označení GT jako má hatchback Impreza. ►►►

12/2020 THauto

11

► SUBARU IMPREZA E-BOXER (GTE)

3

Foto Tom Hyan

4

1

2 1 Subaru Impreza patří k nejúspěšnějším klasickým vozům své značky, zanedlouho oslaví třicetiletou přítomnost na trhu 2 Subaru Impreza páté generace přichází na trh po 2,5 milionu vyrobených vozů tohoto jména 3, 4 Zážehový čtyřválec typu FB20D (boxer) s elektrickou asistencí, na druhém snímku po sejmutí ochranného krytu

Fuji Heavy Industries (nyní Subaru Corporation) vyro­ bila od května 1966 přes šestnáct milionů motorů ­plochého uspořádání boxer s dvojicemi (i trojicemi) protilehlých válců s protiběžnými písty, v současné době se používají čtyřválce řady FB s objemy 1,6; 2,0 a 2,5 litru, představené v roce 2010, které jsou první zcela novou konstrukcí motorů Subaru po předcháze­ jících generacích boxerů EA (od 1966) a EJ (od 1988).

K hlavním změnám patří nový blok se zmenšeným vrtáním a prodlouženým zdvihem, nové hlavy válců DOHC 4V s variabilním časováním všech ventilů AVCS (Active Valve Control System), rozvodový ­řetěz (nahradil ozubený řemen), asymetrické ojnice

► SUBARU IMPREZA e-BOXER 2.0ie-S MOTOR – hybridní soustava Subaru e-Boxer MHEV; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Subaru FB20 s dvojicemi protilehlých válců (boxer), uložený podélně vpředu; hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V (řetěz); přímé vícebodové vstřikování, EU6d; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 12,5:1; 110 kW (150 k)/5600 – 6000 min‑1 a 194 N.m/4000 min‑1; b) synchronní střídavý trakční elektromotor/generátor, uložený v převodovce; 12,3 kW (16,7 k) a 66 N.m; c) trakční akumulátor Li-Ion 0,6 kWh; 118,4 V, 4,8 A.h. a 13,5 kW; hmotnost 25 kg; uložený nad zadní nápravou; d) dva akumulátory 12 V vpředu, 48 A.h pro příslušenství a 45 A.h pro restart motoru (ISG, 12 V/165 A).

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná převodovka CVT Lineartronic TH85A (hybrid) s kapalinovým měničem a plynulým převodem (3,601 až 0,513 – Z 3,689), resp. se sedmi nastavenými stupni pro přímé řazení (3,552 – 1,892 – 1,474 – 1,228 – 1,024 – 0,852 – 0,682); stálý převod 3,700. Trvalý pohon všech kol Symmetrical AWD. PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu dvojitá příčná ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPAS; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDC (ESC); standardní pneumatiky 215/50 R 17.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1540/1545 mm; d/š/v 4475/1775/1515 mm; světlá výška 140 mm; nájezdové úhly P/Z 16,6°/28,4°, přechodový úhel 13,7°; objem zavazadlového prostoru 340/1193 l; objem palivové nádrže 48 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1514 až 1536 kg podle výbavy, celková 2050 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1070 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 197 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,0 s; spotřeba paliva EU od 6,3 l/100 km; emise CO2 od 143 g/km.

12

auto 2020/12

TH

(jako u někdejšího šestiválce Subaru EZ36 pro ­Outback), snížené vnitřní tření o 28 % a v posledních verzích změna z nepřímého na přímé vstřikování ­paliva. V roce 2019 uvedený Mild-Hybrid pro Imprezu e-Boxer využívá dvoulitrové verze čtyřválce FB20D s objemem 1995 cm3 a výkonem 110 kW (150 k), ale asistence elektrického motoru 12,3 kW (16,7 k) dovo­ luje pružnější reakci na sešlápnutí plynového pedálu, posílenou dynamiku a díky rekuperaci snižuje spotře­ bu paliva. Navzdory tomu, že jde o mild-hybrid, může Impreza krátce jezdit čistě elektricky, což umožňuje originální systém MHEV s vyšším napětím akumulá­ toru 118 V proti jinde obvyklému 48 V. Akumulátor Li­ -Ion 0,6 kWh je uložen vzadu nad nápravou, elektrické příslušenství a Stop/Start napájejí dva klasické 12 V. Samonabíjecí MHEV pracuje zcela samočinně, jeho funkci lze sledovat na palubním displeji. V rychlostech 20 až 40 km/h se elektrický pohon aktivuje častěji, vždy jsou poháněna všechna kola. Elektromotor je vložen do převodovky CVT Lineartronic, která kromě plynulé změny převodu nabízí přímé nebo samočinné sedmistupňové řazení (virtuální stupně se aktivují při větším sešlápnuí plynového pedálu).

Vyzkoušeli jsme špičkové provedení Impreza e-Boxer ES+ Executive 2.0ie-S (GTE) se standardním kame­ rovým systémem EyeSight, volbou jízdních režimů SI-Drive (Sport/Intelligent), plnou konektivitou a bez­ pečnostními asistenty, zmíněnými už při nedávném testu nového Foresteru. Dosáhli jsme průměrné ­spotřeby 7,9 l/100 km při svižné jízdě. Na českém trhu se nová Impreza 1.6i prodává od 610 tisíc, dvoulitrový e-Boxer je od 770 tisíc a základní cena testované verze činí 880 000 korun českých včetně DPH (podrobněji na www.subaru.cz). Vozy se vyrá­ bějí v Gunmě v Japonsku (Yajima Plant).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní Subaru Impreza WRX pro americký trh (2001)

12/2020 THauto

13

Foto Tom Hyan

► Automobily ► SUZUKI JIMNY (JB74)

1 2

V době, kdy i nejslavnější terénní automobily přecházejí na samonosnou konstrukci, je Jimny výjimečným zjevem s rámovým podvozkem...

TOM HYAN 1 Suzuki Jimny patří k nejlepším terénním osobním automobilům; čtvrtá generace se vyrábí od poloviny roku 2018 2 Jimny nezapře inspiraci americkým Jeepem, ale vznikl na základě japonského Hope Star ON360, jehož konstrukci Suzuki převzala a vylepšila

14

auto 2020/12

TH

S

uzuki letos slaví 100 let od založení a její malý terénní osobní vůz je na světě už 50 let! Nejnovější čtvrtá generace Suzuki Jimny se představila na Pařížském autosalonu 2018, vyznává nadále klasickou koncepci s žebřinovým rámem (už od roku 1970!), podélně vpředu uloženým zážehovým motorem a pohonem zadní nápravy s možností připojení ­pohonu předních kol. Navíc jde o automobil s tuhými nápravami vpředu i vzadu, což je dnes značně neobvyklé, ale v terénu výhodné. Pro Evropu vsadil Jimny

na řadový čtyřválec 1,5 litru (K15B) o výkonu 75 kW (101 k), na japonském trhu ovšem zůstal u přeplňovaného tříválce 658 cm3 (R06A) o výkonu 40 kW (54 k) v tradici Kei Cars (japonských minivozů).

Nový Jimny je o 30 mm kratší, o 45 mm širší a o 20 mm vyšší než jeho předchůdce třetí generace, který se představil na Tokyo Motor Show 1997 (byli jsme při tom). Přesto zůstává neobyčejně kompaktním automobilem na shodném rozvoru 2250 mm, ale s délkou 3480 mm (s náhradním kolem na zádi 3645 mm), šířkou 1645 mm a výškou 1720 mm. Širší karoserie

Foto Tom Hyan

Světová premiéra Suzuki Jimny na posledním Pařížském autosalonu 2018 (letošní ročník byl zrušen)

Foto Tom Hyan

3

4 Spolu s premiérou Jimny se v Paříži objevil také první typ LJ (1970 LJ10 se vzduchem chlazeným dvoudobým dvouválcem 359 cm3, coby LJ20 dostal kapalinové chlazení; LJ55 měl dvoudobý tříválec 539 cm3 a LJ80 v roce 1977 přešel na čtyřdobý čtyřválec 797 cm3)

7 5

Foto Tom Hyan

6

prospěla čtyřmístnému interiéru, vpředu jsou dvě plnohodnotná sedadla, zadní vyhoví jen menším ­ ­postavám, ale zavazadlový prostor lze zvětšit sklopením zadních opěradel v dvoumístném uspořádání na 377 litrů. Velké nájezdové úhly dovolují opravdu bezproblémový provoz i v těžším terénu, pro který má vůz řaditelný pohon AllGrip Pro 4x4 a redukční převodovku. Rekonstruovaný žebřinový rám dostal mohutnější nosníky, výztuhu tvaru X a větší množství příček, spolu s ocelovou karoserií se tuhost ­celku v krutu zvýšila o 50 %. Tuhé nápravy jsou vedeny tříramennými závěsy a odpruženy vinutými pružinami, vpředu i vzadu spolu s nesoustřednými kapalinovými tlumiči. Na předních kolech jsou plné kotouče brzd, vzadu klasické bubny. Maticové řízení s oběhem kuliček má elektrický posilovač.

Zatímco předchůdce (JB 43/53) pro export využíval menší zážehový čtyřválec 1328 cm3 (typ M13A),

­ řípadně vznětový čtyřválec 1461 cm3 (známý K9K p od Renaultu), nový model JB74 dostal větší zážehový čtyřválec 1462 cm3 od Suzuki (typ K15B) s vyšším výkonem 75 kW (101 k), ale koncepce převodného ústrojí 4x4 zůstala zachována. K dispozici je pětistupňová manuální nebo čtyřstupňová samočinná převodovka, obě s dvoustupňovou redukční převodovkou (opět zvláštnost v kategorii malých offroadů).

Pohon všech kol se aktivuje druhou menší pákou za řadicí na středovém tunelu (polohy 2H/4H, po zatlačení páky terénní 4L s redukcí), hned za ní je páka ruční brzdy. Proti předchůdci se jízdní vlastnosti zlepšily, samozřejmě odpovídají typu a poslání vozu, na dálnici se Jimny s krátkým rozvorem a největší rychlostí kolem 140 km/h prostě nehodí, ale v terénu jen těžko najde soupeře. Je totiž lehčí než velké ­terénní automobily, o nějakých SUV ani nemluvě.

Poskytuje neuvěřitelné služby v horských ►►►

3 Suzuki Jimny má už od první generace z roku 1970 žebřinový rám, tuhé nápravy a řaditelný pohon všech kol 4 Přístrojová deska poslední generace byla značně modernizována a dostala dotykový displej infotainmentu 5 Vpředu je dostatek místa pro řidiče a spolujezdce 6 Zadní sedadla jsou nouzová, po sklopení poslouží zvětšení zavazadlového prostoru 7 Dveře zavazadlového prostoru jsou podle japonských zvyklostí zavěšeny vpravo

12/2020 THauto

15

Foto Suzuki

► SUZUKI JIMNY (JB74)

Specifická konstrukce podvozku Jimny s žebřinovým rámem je velkou předností vozu

1

Foto Tom Hyan

2

1 Kromě Suzuki Jimny a Jeepu Wrangler snad všechny terénní vozy postupně přešly na samonosnou konstrukci, žebřinový rám je už vzácností 2 Před uvedením čtvrté generace dosáhl odbyt Jimny celkem 2,85 milionu vozů ve 194 státech světa

­ blastech, ale i jinde, kde jsou po většinu roku náročo né provozní podmínky. Je pouze třídveřový, zadní křídlové dveře jsou po japonsku zavěšeny vpravo, ostatně vozy se pro celý svět vyrábějí v Japonsku (čtvrtá generace poprvé v továrně Suzuki Kosai Plant), přičemž verze Jimny Sierra (JB64) pro domácí trh je ještě kratší a užší (má jiné nárazníky a chybí jí nástavce blatníků).

V souladu s nejnovějším vývojem dostal Jimny pokročilou bezpečnostní výbavu, která zahrnuje sys-

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Suzuki typu K15B, uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V VVT (řetěz); elektronické nepřímé vstřikování paliva, EU6; 1462 cm3 (ø 74 x 85 mm); 10,0:1; 75 kW (101 k)/6000 min‑1 a 130 N.m/4000 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová manuální převodovka (4,425 – 2,304 – 1,674 – 1,190 – 1,000 – Z 5,151); b) kapalinový měnič momentu a čtyřstupňová samočinná převodovka (2,875 – 1,568 – 1,000 – 0,697 – Z 2,300). Pohon zadních kol 2WD, přiřaditelný pohon všech kol 4H/4L, dvoustupňová redukční převodovka (a/b: 1,000/1,320 – 2,002/2,644); stálý převod a/b) 4,090/4,300.

PODVOZEK – žebřinový ocelový rám ze dvou podélníků a většího množství příček, obě nápravy tuhé, vedené tříramennými závěsy; odpružení vinutými pružinami a nesoustřednými teleskopickými tlumiči; maticové řízení s oběhem kuliček a elektrickým posilovačem; vpředu kotoučové brzdy, vzadu bubnové, ABS/EBD, ESC; ocelová kola, na přání z lehké slitiny; pneumatiky 195/80 R 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2250 mm, rozchod kol 1395/1405 mm; d/š/v 3480 (s náhradním kolem 3645)/1645/1720 mm; světlá výška 210 mm; nájezdové úhly P/Z 37°/49°, přechodový úhel 28°; objem zavazadlového prostoru 85/377/830 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b) od 1090/1110 kg; celková hmotnost 1435/1435 kg; brzděný přívěs do 1300 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b) – největší rychlost 145/140 km/h; spotřeba paliva město 7,7/8,4 l/100 km, mimo město 6,2/6,9 l/100 km a kombinace EU 6,8/7,5 l/100 km; emise CO2 154/170 g/km.

16

auto 2020/12

TH

tém nouzového brzdění DSBS (Dual Sensor Brake Support), hlídání jízdy v pruzích, sledování únavy ­řidiče, rozpoznávání dopravních značek, samočinné přepínání světlometů LED i asistenty pro sjíždění svahů a rozjezdu do stoupání atd. K další výbavě patří výškově stavitelný multifunkční volant, čtyři ­airbagy, multimediální systém SLDA (Smartphone Linkage Display Audio) s dotykovým displejem 7“, Bluetooth a navigace, ale také elektronické závěry obou diferenciálů BLSD (Brake Limited Slip Differential; spolupráce ESC), dodatečná ochrana podvozku pro jízdu v těžkém terénu, přídavná ložná vana do zavazadlového prostoru, univerzální střešní nosič a střešní koš pro náklad i mnoho dalšího. Pro specifickou skupinu uživatelů je Suzuki Jimny nenahraditelným dopravním prostředkem, a tak o to více mrzí, že jako jediný z evropské nabídky osobních vozů Suzuki nepřešel na systém Mild-Hybrid, takže se zjevně stane obětí nesmyslných emisních regulací EU, jež nyní postihují především levnější a praktické automobily, zatímco jiné hloupými rozhodnutími o povinné výbavě neúměrně zdražují.

V roce 1955 vyrobila Suzuki první osobní automobil Suzulight, o tři roky dříve zahájila produkci moto­ cyklů, když za svůj základ považuje založení akciové společnosti Suzuki Loom Manufacturing Co., která v Hamamatsu začala průmyslově vyrábět tkalcovské stavy, jež Michio Suzuki sám dělal už od roku 1909. V dubnu 1970 vyjel malý terénní Suzuki LJ10 (Light Jeep) se vzduchem chlazeným dvoudobým dvouválcem 359 cm3, který zahájil padesátiletou ­historii automobilů, jež průběžně sílily a postupně dostaly jména Jimny, Samurai a Sierra. Druhá generace vyjela v roce 1981 a přinesla rozšíření výroby do Indie (Maruti) a Španělska (Santana, prvně se vznětovým motorem, byl to Peugeot XUD9); třetí následovala v roce 1998 (v Japonsku se dodávala i jako Mazda AZ-Offroad) a konečně čtvrtá přišla po vyrobení 2,85 milionu vozů v roce 2018. Je zatím poslední a nejvyspělejší, posledním skutečně terénním automobilem v této třídě.

V době testu byly základní ceny Jimny na českém trhu od 422 900 korun českých s manuální pře­ vodovkou ve výbavě Premium, resp. od 496 900 Kč se samočinnou ve vyšší výbavě Elegance. Po přechodu výhradně na čtyřválcové zážehové motory 1.4 BoosterJet a 1.2 DualJet v kombinaci se systémem Mild-Hybrid tvoří nabídku českého dovozce Suzuki osobní vozy Swift, Swift Sport, Ignis, Vitara a S-Cross (více na www.suzuki.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na SUZUKI SAMURAI (JB32 druhé generace s motorem G13BA) z roku 1997

12/2020 THauto

17

Foto Tom Hyan

► Automobily ► RENAULT TWIZY 2020

MALÝ...

1

Nejmenším vozidlem z výrobního programu Groupe Renault je městský elektromobil Twizy s více než desetiletou historií...

2 TOM HYAN 1 Renault Twizy, osobní elektromobil 1+1 pro městský provoz; vždyť podle názoru ředitele De Mea také z Londýna do Manchesteru nepoletíte jumbem, ale malým letadlem 2, 3 Dobíjí se zabudovanou nabíječkou z běžné zásuvky 230 V (na plnou kapacitu za 3,5 hodiny) a kabel je uložen ve schránce na přídi

18

auto 2020/12

TH

V

3

květnu 2012 představili designeři Patrick Lecharpy a Luciano Bove, tehdejší členo­ vé návrhářského střediska Renault R&D Design Studio, na akci v italském Milánu filozofii zrodu městského elektromobilu Renault Twizy. Carlos Ghosn, tehdejší generální ­ředitel Groupe Renault, podpořil program elektric­ kých vozidel nejen jako alternativní řešení pro ochranu životního prostředí, ale také vzhledem k neustále stoupajícím cenám ropy. Výsledkem byla už v roce 2009 představená rodina konceptů Twizy, Fluence, ZOE a Kangoo ZE, jež všechny dříve či později přišly do sériové výroby.

Podle tehdejších průzkumů byla průměrná obsaditel­ nost automobilů jen 1,4 osoby a průměrná ujetá vzdá­ lenost do 60 km denně. Z tohoto zjištění vyšel zcela nový projekt Twizy, odpočátku se zadáním jako jed­ nomístný městský elektromobil s druhým nouzovým sedadlem v tandemu a dojezdem kolem 80 km. Byla zvolena automobilová koncepce, tedy rám nesoucí nezávislé závěsy čtyř kol, s elektromotorem a redukč­ ním převodem vzadu, akumulátorem mezi nápravami a nabíječkou vpředu. Tvar karoserie byl inspirován ochrannou přílbou motocyklistů, boky částečně vy­ plňují nosníky vpřed výklopných dveří, které slouží hlavně jako boční ochrana. Vývoj byl rychlý, ►►►

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzadu napříč uložený asynchronní elektromotor; 13 kW (17 k), max. 10 000 min‑1, a 57 N.m/ 0 až 2100 min‑1. Rekuperace brzdné energie; jednostupňový redukční převod; pohon zadních kol. Trakční akumulátory Li-Ion (LG Chem) 6,1 kWh, 48 – 58 V, blok o hmotnosti 99 kg uložen pod podlahou mezi nápravami.

PODVOZEK – podvozkový rám v celku s prostorovým rámem karoserie ze čtyřhranných hliníkových profilů; všechna kola nezávisle zavěšena na příčných ramenech, modifikované vzpěry McPherson se soustřednými vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, přímé hřebenové řízení, 2,8 otáčky na plný rejd; kotoučové plné brzdy ø 214/204 mm; pneumatiky Continental, vpředu 125/80 R 13 a vzadu 145/80 R 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 1686 mm, rozchod kol 1094/1080 mm; d/š/v 2338/1237/1454 mm; přední převis 313 mm; objem zavazadlového prostoru vzadu 31 l, dvě schránky vpředu 3,5 a 5,0 l; pohotovostní hmotnost 473 kg; celková povolená hmotnost 670 kg.

4

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 80 km/h; zrychlení 0 – 45 (30 – 60) km/h za 6,1 (8,1) s; dojezd 100 km; standardní spotřeba 6,3 kWh/100 km; nabíjení jednofázové AC ze zásuvky 230 V za 3 h 30 min.

Foto Tom Hyan

5

9 10

8 6

4 Twizy potřebuje minimální prostor na zaparkování, Luca De Meo se nechal slyšet, že 60 procent mobility činí jízdy do 10 kilometrů, a tomu je třeba přizpůsobit vozidla 5 Twizy má otevřené boky s náznaky dveří, jež jsou vlastně především boční ochranou posádky při havárii (obě sedadla mají bezpečnostní pásy) 6, 7 Spartánský kokpit Twizy Urban 80 s jedním kontrolním přístrojem 8 Vzadu sedíte rozkročeni, s nohama podél řidičova sedadla

7

9, 10 Přední (nahoře) a zadní závěsy kol jsou vzorem jednoduchosti, na nerovné vozovce není komfort zrovna nejlepší

12/2020 THauto

19

1 Jeden ze čtyř speciálů Twizy v barvách týmů formule 1 sezony 2013 (v popředí Caterham F1), vystavených na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2, 3 Verze Cargo uveze až 75 kilogramů drobného zboží v odděleném nákladovém prostoru

Twizy Concept se zrodil během devíti měsíců. Podle Patricka Lerchapyho se na tom podílela zjednoduše­ ná organizace skupin po patnácti lidech, zaměřených na plánování výroby, design a konstrukci.

První Twizy Concept, uvedený na autosalonu IAA 2009 ve Frankfurtu, se od sériového výrobku lišil hlavně zakrytými koly a čelní stěnou složenou z LED pro komunikaci s okolím. Většinu návrhů vytvořili de­ signeři François Leboine a Eduardo Lana, nakonec byl jako finální zvolen návrh Françoisův (Leboine je dodnes šéfem Renault Concept Car Design). Vývoj probíhal v mezinárodních centrech Renault Design, kreativitu především vneslo barcelonské, s realizací prototypů pomohly Renault Design Central Europe

Foto Seat

Luca De Meo, loni ještě generální ředitel Seatu a letos šéf Groupe Renault, představil v únoru 2019 v Barceloně koncept Seat Minimó, nikoli nepodobný Twizy s délkou 2,50 a šířkou 1,24 metru! Rozdílem je uzavřená kabina pro dva cestující, sedmnáctipalcová kola, výměnné akumulátory 15 kWh v podlaze (4x 25 kg), údajně dva elektromotory vzadu a vyspělá konektivita se zabudovanou 5G Technology. Hliníkový rám, závěsy kol a otevírání dveří vpřed jsou obdobné; přední kotouče brzd mají vnitřní chlazení. Rychlost do 45 nebo 90 km/h podle věku jezdce, dojezd 100 km a potvrzena sériová výroba od 2021.

20

auto 2020/12

TH

Foto Renault

1

2

Foto Renault

Foto Tom Hyan

► RENAULT TWIZY 2020

3 v Bukurešti a rovněž Renault Design India v Bombaji.

Zkouška skútru, osobního vozu a prototypu Twizy na stejné trase napříč Paříží přinesla čas jízdy jedné hodiny jak pro skútr, tak pro Twizy; automobil na to potřeboval o půl hodiny více. To rozhodlo a vedení Groupe Renault dalo neobvyklému Twizy zelenou...

Dnes je tomu už více než osm let od doby, kdy se Renault Twizy objevil na trhu. Novinářská dynamic­ ká prezentace se uskutečnila v dubnu 2012 na ost­ rově Ibiza. Podle výkonu trakčního elektromotoru 4 kW (5,4 k) u typu Urban 45 nebo 13 kW (17 k) u typu Urban 80 (číslo modelu udává největší rych­ lost v km/h) je vozík klasifikován jako lehký nebo ­těžký quadricykl. Zatímco pomalejší provedení s nej­ větším točivým momentem 33 N.m (rychlejší má 57 N.m) umožňuje např. ve Francii jízdu bez řidič­ ského průkazu, k nám se dováží jen Renault Twizy Urban 80, k jehož řízení musíte mít řidičský průkaz skupiny B. Největší rychlosti 80 km/h při krátkém tes­ tu se nám ovšem nepodařilo dosáhnout, Twizy je více dopravním prostředkem do města pro klidné pojíždění, kdy většinou budí dobrou náladu u přihlí­ žejících. Málokterý automobil vzbuzuje tak pozitivní reakce jako právě Twizy, je to milé autíčko s jízdními výkony na úrovni skútrů, vhodné ovšem pro letní jízdy, neboť dveře tvoří jen jakési vzhůru vpřed ­ ­výklopné rámy. Pokud potřebujete ochranu před ne­ přízní počasí, musíte si připlatit 13 190 Kč za boční okna, která se na rámy shora připevní.

Jméno Twizy je údajně spojením Twin a Easy, se­ dadlo spolujezdce za řidičovým je však opravdu nou­ zové a na nedobré vozovce tam budete dost trpět otřesy, byť obě nápravy jsou odpruženy pružinovými vzpěrami s tlumiči a pryžovými dorazy. Než vyje­ dete, tak musíte stroj aktivovat klasickým klíčkem na dva takty (aktivace a spuštění), zvolit tlačítkem D‑N‑R směr jízdy, ale hlavně odbrzdit velkou pákou vlevo pod přístrojovou deskou, která mi připomněla staré automobily Ford (anebo rumunské nákladní Bucegi)! Při zastavení je nutné neprodleně páku zase zatáhnout, v elektrickém quadricyklu totiž chybí jakékoli jiné zajištění proti pohybu! Když jsem si ne­ vzpomněl, tak se vozík při fotografování bez řidiče rozjel i z mírného svahu. Řízení je poměrně strmé, volant nastaven pevně, ale sedadlo lze posouvat.

Trakční elektromotor 13 kW/57 N.m je uložen napříč

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

Foto Renault

Sériové Renaulty Twizy v provedení pro Ženevský autosalon 2013

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

12 Prosinec 2020

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

Foto Tom Hyan

Foto: Marián

Bazala

Ročník XX. číslo 224 120 •Kč

První vozy Je

nsen

Peugeot

Ing. Vilém Fry

nta

MJ_2020_12.in

dd 1

Památný El Es

corial 23.11.20 22:15

Originální Twizy Concept slavil premiéru na autosalonu IAA 2009 ve Frankfurtu nad Mohanem vzadu s redukčním převodem, obě zadní kola pohánějí samostatné poloosy. Akumu­ látor Li-Ion 6,1 kWh je pod sedadlem jezdce a zvyšuje hmotnost Twizy o 99 kg. Nechy­ bějí čtyřbodové bezpečnostní pásy pro oba cestující a jeden airbag pro řidiče.

Vzhledem k pohotovostní hmotnosti 473 kg, malým rozměrům a čerstvému proudění vzduchu v kokpitu je dynamika dostatečná.

Ostatně otevřený koncept byl záměrem, žádné topení ani klimatizace není, pro zimní provoz si připlatíte za okna a opatříte elek­ trické polštářky! Otevřený vůz chrání před nenechavci jen imobilizér. Výrobce uvádí zrychlení 0 – 45 km/h za 6,1 sekundy a pruž­ né 30 – 60 km/h za 8,1 sekundy, podle rych­ loměru s LCD displejem jsem dosáhl nej­ více 70 km/h. Na všech kolech jsou plné kotouče brzd, mírně pomáhá rekuperace.

Pokud si chcete něco vzít s sebou, tak vza­ du pod sedadlem spolujezdce je uzamyka­ telný prostor objemu 31 litrů a vpředu dvě palubní schránky 3,5 a 5,0 litru (větší také se zámkem). Výrobce uvádí dojezd do 100 kilometrů, dobíjí se z běžné sítě 230 V zabu­ dovaným kabelem po otevření krytu v přídi, kam se také po 3 h 30 min zase kabel složí.

Od roku 2013 se vyrábí nákladní verze ­Twizy Cargo, jednomístná s odděleným lož­ ným prostorem v zádi o objemu 180 litrů pro rozvážkovou službu (do 75 kilogramů).

Během let se Renault snažil zvýšit image Twizy zajímavými modely. V roce 2013 měl

na Barcelonském autosalonu premiéru Twi­ zy RS (RenaultSport) F1, studie superspor­ tovní jednomístné verze, inspirované závody F1. Standardní motor 13 kW (17 k) s otáčka­ mi do 10 000 min‑1 dostal podporu přídavným systémem KERS z formule 1 (paralelní elek­ tromotor/generátor 60 kW/36 000 min‑1 a pří­ davný akumulátor Li-Ion F1), jenž po dobu 14 sekund mohl zvýšit výkon na celkových 71 kW (97 k), umožnit zrychlení na sto do šesti sekund a největší rychlost 110 km/h.

Hmotnost vzrostla o 91 na 564 kg, vozík ­ovšem dostal přítlačná křídla vpředu i vzadu, difuzory a hladké pneumatiky (slicks). Na Festivalu rychlosti 2013 v Goodwoodu jsme si prohlédli akční Twizy v barvách týmů F1, kterým tehdy RenaultSport dodával pohonné jednotky (Caterham, Lotus/Renault, Red Bull a Williams); při závodě 24 h Le Mans jsme viděli modré Twizy v barvách Alpine. Také alianční partner Nissan připravil svoje Twizy jako New Mobility Concept (NMC).

Do konce roku 2019 bylo prodáno 29 118 elektromobilů Twizy, z toho 3273 loni a 3916 předloni. Pro velký zájem v Koreji byla od loňska zavedena výroba u alianční­ ho partnera Renault Samsung v Busanu.

V původním výrobním závodě ve španěl­ ském Valladolidu bylo loni zhotoveno 623 Twizy, ale produkce v Busanu už vykázala 1124 těchto elektromobilů. V době testu za­ čínaly ceny Twizy od 349 000 korun čes­ kých (více na www.renault.cz).

■

Právě vyšlo prosincové číslo plné zajímavého čtení

Známý snímek, kdy se Za pravým ramenem v automobilce sešel výkvět vedení Na snímku i v továrně prezidenta stojí Ing. Vilém Frynta, státu spolu se zakladateli firmy a místní nepostradatelný spolupraco první muž v druhé honorací. řadě vník Václava Klementa.

Ing. Vilém První muž

Frynta

v druhé řadě

Ing. Frynta v té natel ve společno době působil jako jeds ročním platem sti Hronovská elektrárna bylo nejen dobře 8000 K. A co víc, místo honorované, povolání ale „moje

není ani Ten snímek povědné a poměrypříliš namáhavé ani zodpořídil navštívil prezid i v Mladé Bolesla Mohl bych tudíž služební přímo ideální. vi 3. května ent Masar sám u 1919, když Klement, yk. Upros továrnu ospravedlniti jen tehdy, sebe změnu místa pak třed TGM, kdyby vedle něho Václav Laurin vrchní ředitel Živnob Václav citelné zlepšení mých poměrů tím nastalo anky , Okolnost, že v buřince Antondáma vpravo je madam JUDr. Jaroslav hmotných. mohl bych se Preiss, v novém místě uplatniti daleko Dnes se zaměř ín Švehla, ministr vnitra Klementová, muž lépe než zde, vlevo mne a později třikrát je ovšem též rozhodující, Ing. Viléma íme na vyhlížejícího za premiér. ale při střízlivé pro Fryntu. pravým ramen úvaze em prezidenta, mi stačiti nemůže.“ „V Mladé Boleslav Tak odpověd

ěl Ing. Frynta i, dne 9. května Velmi vážený z 19. května 1914 Znát dopisem pane 1914 svou cenu Detailní zkoumán inženýre! stávající situaci. na nabídku aÚspěšná popsalčeskoslove svoji nská výprava O toho í dílenského Nešlo mu jen v lakýrně a – zleva Václav Vorlíček, podmínky pracovní účtování Velmi chlapíka Václav Klement Jiří oJasanský, finanční v soustružně, Miroslav Vytlačil, zjevně stál.

Pavel Cihelka, váženého inženýra které provádí za vedení p.

Josef Rabas a Josef „Nabídky, které smlouvy. Jaroslav Bříza, Josef se kou, která řed. oslovil s nabídFojtík. Vpředu zleva Martin Just, Zdeněk Češpiva, Petr Císař, Petr Válek a Ing. Mila se mi od Vašeho se neodmítá. Čemus, Opora o tom, jak jest Rezlera, přesvědčilo mne Květoslav Mašita, rodí dostalo, BlahoMladobo n Jedlička trophy týmu, nejvýše na čase, František Mrázek, automobilka, cením si neobyčej vedle řed. Rezlera největší v monarchleslavská kuji znovu, aby u nás ně, ale opaEvropy Květoslav v té době již trojnásobný mistr že myslím, že mezi domácím byl pro vedení ii, měla Nejsem Mašita tostí administ i firmami záleživ oboru zapracov jsem přeceňován. jedinečn race tiž a evropské án – při poměrně vedoucí úředník. výroby v čele energický renomé. Jestliže ou pres- nedlouhém Přestalo platit datel a předseda Z toho důvodu styku nebylo sám zaklapravidlo o luji na Vás, zajisté Letosmožno představenstva poznati snad použití techniky od národníh v abyste rozhodnu opětně ape- jak rád říjnu tomu i event. moje dal najevo,

by Ing. Viléma tí, zda chcete převzíti místo bylo pades nedostat vám se proto, dech ky přelom pro další účastníko výrobce, což byla šance a obá- ová Fryntu zaměstn v rozsahu a funkcích át let, co probě už to samo abych aspoň al, mal, což 45. Šestide naznačených o sobě bylo z pohoř hla v mnoha z různých důvodůy, kteří tento požadavek nezklaby bylo pro mne počátku a za jakých podmíne Vám již Adresát ale nní motocyklová vyznamenáním. í Sierra de Guada nespěchal. Byl hrozně nemohli splnit.

Opakuji, že soutěž ve španě ohle- se rozšířil trapné.“ ských si vědom svých stykem s Vámi k, uspíšil. předností.

Tím týmů na strojích rrama. Přelomová počet zájemců lském např. k přesvědčení, přišel jsem Zbytečné obavy vítězstvím o lákavý titul Jawa po dlouhé z tehdejší o Kanaďany, že by angažov „Vaše českos Blahorod Německé bylo ku prospěch Finy nebo lovenání Vaše Vilém Frynta í! a frustrující demok u Nová duklác se Přijal jsem nadvládě jezdců V hlavní soutěži se obsazova Nizozemce.

Vašemu, a poněvad závodu a ku prospěchu vážený přípis do rodiny rolníka narodil 15. dubna 1881 ká parta pod ratické republiky na ly nejméně dvě objemové třídy, horodí ze dne Vašeho Blaž jak výše uvedeno východ motoc v Libranti veden ve hodnutí v této Stříbrné yklech ní 9 cích Králové. V Hradci ím Františka t. m. a prosím, u Hradce Němce převyš , roz- laskavě váze se nově MZ. startovalo jen záležitosti dlouho abyste Mošny, ač vystudoval vyšší ovala, stále k rozhodnutí nemohu, vyprošuji odkládati jezdecky v té době měla v jedné. Šestidenní soutěž o Vaší nabídce mi odkud přešel v reálku, na vítězství asi týden času. si, abyste mi říjnu 1900 stále dal na České nedosáhla. nutí co možno Vaše rozhodRozhodnutí v do estidenn ciál jako dlouhod velký reklamní potenPrahyí ve nejdříve sdělil. vysoké zajisté pro celý této věci má španělském můj si obor technick učení technickrialu é.

El Escotechniky v extrémnobá velmi ostrá zkouška byla přelomo a cítím potřebu další život velký význam é chemie, odkud Zapsal za motocyklovou V úctě Vám oddaný ích podmínk vá z mnoha 1901 přešel důvodů. vše v stále olympiád důkladn lednu ách.

Předevší populárn na obor strojního Do 20. t. m.

Byl to ě uvážiti. u, status rovství světa m proto, Václav Klement dám určitou Po absolutoriu lila inženýrs družstev v terénníc mist- dovedností. í sport s kombinací několika této tví. “ odpověď. disciplíně, dobověže FIM přidě- cyklovýc 30 Vám zcela oddaný v roce 1904 h moto- motokro Špičkový soutěžák h soutěžích čekala aktivní ho označované Frynta“ byl rychlým a bojovalo sařem, vojenská služba od srpna ne o mezinár námořnictva odní, ale světovou se už jícím s mnoha rozvážným taktikem pracuv Pule. V říjnu u válečného daty, a také trofej. a zručným 1905 nastoupi fundovaným l MJ_2020_12 mechanikem. .indd 30 Šestidenní stále ještě přitahov Motor Journal 12/2020 ala výrobců i známýchpozornost významných Naše třicetičle osobností. nná výprava, vinu tvořil z níž polotechnický doprovo děla 23.11.20 22:17 d, v říjnu 1970 v době přituhuj odjížmalizace do dalekého Španělsk ící norúsporném režimu a ve velmi a s minimál počtem. Cesta ním rozautobusem a kombíky 1202 trvala skoro Š výprava dorazila týden a do místa konání na rozdíl od těsně před přejímko soupeřů až u strojů. Vstupní obdrželi jen vízum dva novináři – Karel a Pavel Novotný . Členům strany, Růžička již jednoznačně prokremelské, po invazi tora Franca víza režim diktáneudělil. Proto denní existuje tak málo fotografiz této šestií.

Památný El

Escorial

Š

Vítězové Stříbrné

40

vázy – zleva Jiří Jasanský,

Inzerát dvorní továrny v Národních listech na kočáry Petr Klubal z 9. 4. 1898

Miroslav Vytlačil,

Josef Rabas a Josef

Poprvé o mistry

Císař

MJ_2020_12

.indd 40

První automobil v Praze

Benz Faeton Dos-à-dos , který se dostal i k soudu.

První autom

Za řídítky sedí pan

obilní klub

kočárník Klubal

v Čechách

Motor Journal 12/2020

Národní listy z 8.

5. 1899 přinesly zprávu koncese a jmenová ní Františka Klubala o udělení znalcem soudním

P

světa

O Světovou trofej přijeli bojovat členové Dukly Praha Josef Fojtík a Jaroslav Bříza na Jawách 360, Květosla v Mašita se

23.11.20 22:18

rvní

zmínku o uskupen Donedávna se mezi histori í, které bylo označeno jako ristickým spolke ky motorismu „Český automob klub“, nalézám tradov m byl v českýc ilní založený v h zemích Českýalo, že prvním moto- v Národních e již 1. července 1899 roce listech. Uskupen klub motoc klubu továrn 1904. Některé nepřím í zde oznayklistů, muje vyjížďku automob íka é důkazy mluvily prameny chyběl Michla, který měl ilním vozem o Slánském v sobotu 1. července být založe y. Nyní byly z Prahy do Karlovýc n už roku 1900 dohled na základ 1903, ale Varů. Vyjížďky se měli h ány skuteč účastnit továrník kočárů nosti o proka ě nalezení článku ze kém uskup 4. února ení na území František Klubal, dvorní zatelně nejsta patřil také vůz v únorovém kterému českých zemí. rším motor (šestimís Motor Journa istictný Text článku automobil o síle 6 HP, podrobn projektu NAKI lu. Archivní byl uveřej osti o voze zatím Benz výzkum něn žel neznáme II „České století motorismu“ byl proveden v rámci Desensk ). Dalšími účastníky byli bohuDG 18P02OVV05 Čeněk ý (majitel hotelu Royalvchod 1. nadporučík Hlavní v Praze), do muzea aneb „Dobrodru Ladislav Hanuš, Josef Tomášek do pravěku žství“ s Peugeoty rytmistr automobil a Prager Zeitung úředník Rudolf Wollner. ismu, vpravo žlutý Peugeot Type začíná. První část expozice zavede návštěvníky 26 (1899) a vlevo nás informu podrobněji o bílý Type 36 Voiturette je trase, která vedla poněkud (1901) Nové přes

Musée de l’A venture Peu geot

Strašecí, Lubenec Jeneč, a Bochov do vých Varů a měřila Karlocca 130Při km.své loňské byly nedělní trasy toulce dostihy v KarlovýcCílem po Francii jsme i návštěvu Jako zajímavo automobilov si s Vláďou st uvádí Prager h Varech.

Rojkem naplán ého muzea všichni účastníc název Zeitung, „L’Ave že Peugeot v i ovali jednotný dres. nture Peugeot“ (česky Celá akce byla jízdy měli Sochau Ačkoli ohrožena zákazemjsme : „dobrodružs x, nesoucího toto muzeu automobilů v tví Peugeota“). den dostihů.k prohlídjízdy ce vedlo význa m již vícekrát navští Okresní komise v Karlových vili, tentok mné rozšíře Varech však expozice, zejména o rát nás na základě telegrafické žádosti některé nákladní výstavní plochy a tento zákaz zrušila. obohacení ní a speciá dující den se sluší se zdůrazn lní vozy. v ranním vydáníředně, Náslelistů objevuje it přísně systéNárodní mové v minulosti zabývala ch uspořád noticka o Výletu nákladní a speciáln ání expozice ského automob členů z , a to jednak ské stroje, pračky, , mj. nářadí, zeměděl let ilního kroužkuhlediska praždoplněno informač í vozy. To vše je vhodně chladničky, žehličky depeši, že s , který poslal výroby exponátu, jednak z hlediska Jistě historick ními vozem systému zvláštního zaměřen texty atd. se k významn vztahujícími dorazili do Nového Benz např. í expozice, ým šťastně bou v budován y nejvýznamnější osomotocyk ly, prototypy, v daném období, historickým událostem Strašecí. Další í společnosti o pokračování závodní vozy, byl zakladatel zmínky jízdy se prozatím produktů, jejichžjakož i expozicí vedlejších nalézt. nepodařilo výrobou se společnost Koncem roku tech objevuje 1899 se v Národních lisvýzva nům, kde zástupce pražským sportsma zařizujícího František Klubal komité vyzývá ke vzniku Klub měl být klubu. zřízen za účelem vati členům „zapůjčoautomob a pěstování přátelský ily, vyučovati jízdě ch styků mezi členy“.

P

V letech 1899 až 1900 o objemu 1710 cm³, nabízel Benz šestisedadlový model vrtání 100 mm, zdvih 5 hp 110 mm, o výkonu Dos-à-dos. Vozidlo poháněl dvouválcov 5 hp při 940 otáčkách ý motor za minutu

Motor Journal 12/2020 MJ_2020_12

.indd 37

37

Armand Peugeot (1849–1915) na projížďc v Peugeotu Type 28 e (1900)

23.11.20 22:18

Peugeot Type 5 (1893) V roce 1894 zorganizov – tato dvoumístná voituretta se zúčastnila al pařížský deník „Le Po předběžných zkouškách Petit Journal“ závod prvního automobilového závodu na světě. vozidel bez koní mezi dojel do cíle na 11. mís bylo vybráno pouze 21 soutěžících městy Paříž vidlicový dvouválec tě. V letech 1893 až 1896 bylo vyrobenoa Type 5, řízený inženýrem Louisem a Rouen. o objemu 565 cm³, výkon 2 ks, čtyřrychlos 14 kusů Type 5. Technické údaje: Rigoulotem, vodou chlazený tní převodovka a max. rychlost 18 km/h

56

MJ_2020_12

.indd 56

Fotografie z roku

1895 Motor Journal 12/2020

23.11.20 22:19

www.MotorJournal.cz

► Automobily ► RENAULT ESPACE 2020 (PHASE 2)

Foto Tom Hyan

... A VELKÝ

Espace už není čistě velkoprostorový osobní vůz, ale crossover, spojující přednosti několika segmentů...

TOM HYAN Renault Espace páté generace představuje největší proměnu od uvedení prvního vozu tohoto jména před třiceti lety

22

auto 2020/12

TH

P

řesně po třiceti letech a 1,3 milionu vy­ robených automobilů se na autosalonu Mondial de l’Automobile 2014 v Paříži představila pátá generace Espace, spoju­ jící klasické prvky MPV s módními SUV, vyznačující se více dynamickým designem. Na­ vzdory poměrně velkým rozměrům s délkou téměř 4,9 metru (Grand Espace už nebude) klesl součinitel odporu vzduchu na hodnotu cx = 0,30. Už při dyna­ mické prezentaci pro novináře v Les Baux de Pro­ vence, které jsem se zúčastnil v březnu 2015, mě zaujal razantní downsizing pohonných jednotek na objem válců pouhých 1,6 litru (zážehový TCe 200,

vznětové dCi 130 a 160), což bylo u tak velkého ­automobilu překvapivé. Šestiválce zmizely zcela, ale dozvěděl jsem se, že si o nich mohu nechat zdát při aktivaci jízdního režimu Sport systémem Multi-Sense, který změní mj. zvukový projev motoru...

Po pěti letech jsem letos usedl za volant modernizo­ vaného Espace Phase 2, jenž byl uveden na podzim 2019 a doznal výrazného posílení výbavy nejen vzhledem k soustředění dovozce výhradně na špič­ kovou verzi Initiale Paris (tvoří 55 % celosvětových prodejů), ale také nastoupil novou cestu opět k vět­ ším čtyřválcům, zážehovému TCe 225 (1,8 litru), známému i ze sportovního Alpine A110 (na vývoji

V základní verzi je Espace pětisedadlový, můžete však mít i třetí řadu sedadel a tedy možnost sedmimístného uspořádání

Foto Tom Hyan

Od čtvrté generace se Espace vyrábí přímo u Renaultu (nejprve v Sandouville, nyní v Douai), zatímco dříve je kompletovala Matra Automobiles v Romorantinu

1

2 spolupracoval Renault Sport), a vznětovému Blue dCi 200 (zcela nová verze 2,0 litru včetně jiných rozměrů válců, ale se shodným označením M9R ­ jako předchozí), vždy spojenému s dvouspojkovou převodovkou EDC, v prvním případě sedmistupňo­ vou a ve druhém šestistupňovou. Manuální převo­ dovka se už nedodává. Testovací automobil jsem si vychutnal také z prostého důvodu, že mezi stále ­větší záplavou vozů podobných si jako vejce vejci vyniká Espace pro svůj originální design. A to nejen celkový, ale i v detailech. Víte například, že v de­ signu dvacetipalcových litých kol Initiale Paris je ­zakomponován motiv slavné Eiffelovy věže?

Jízdní vlastnosti Espace vylepšuje výrazné snížení hmotnosti až o 200 kilogramů (podle typu) ve srov­ nání s Grand Espace čtvrté generace, zásluhu na tom má i promyšlená konstrukce alianční platformy Renault/Nissan CMF C/D (Espace byl první, Com­ mon Module Family slouží více než deseti typům).

Její součástí je systém Multi-Sense, ovládaný na velkém středovém displeji, který upravuje chování vozu podle jednoho ze čtyř zvolených režimů Eco, Comfort, Sport a MySense (individuální). Espace tak může být několika vozy v jednom, Multi-Sense pro­ mění účinek elektrického posilovače řízení, odezvu motoru a citlivost plynového pedálu, rychlost ►►►

1 Objemný zavazadlový prostor s elektricky ovládanou výklopnou zadní stěnou 2 Přístrojová deska s posílenými multimediálními systémy dostala při modernizaci Phase 2 přepracovanou středovou konzolu

12/2020 THauto

23

► RENAULT ESPACE 2020 (PHASE 2)

Foto Tom Hyan

3 4 1 2

1 Vyzkoušeli jsme Espace Initiale Paris ve verzi se vznětovým čtyřválcem 2 Ke dvěma alternativám patří přeplňovaný vznětový motor Blue HDi 200 EDC s výkonem 147 kW (200 k) 3 Přestože Renault Espace byl průkopníkem MPV, pátá generace zamířila do módní kategorie SUV, ovšem už pouze s pohonem předních kol 4 Modernizace Phase 2 přinesla rovněž upravenou zadní část vozu

řazení EDC, funkci řízení všech kol 4Control spolu s adaptivními tlumiči i komfortní funkce (klimatizace, konfigurace přístrojového panelu, osvětlení). Elek­ tricky samořiditelná zadní náprava 4Control zlepšuje průjezdy zatáček, ale pomáhá i při pomalém manév­ rování souhlasným či opačným natáčením kol (spe­ cialita Renaultu od Laguny III, resp. od 2007). Pohon všech kol v nabídce není, zůstal vyhrazen Renaul­ tům kategorie SUV. Aktivní tlumiče analyzují jízdní podmínky až stokrát za sekundu.

K dalším užitečným asistentům Easy Drive patří adaptivní tempomat (autonomní jízda Level 2), bez­ pečnostní systém Advanced Safety s nouzovým ­brzděním AEBS a detekcí chodců, nový středový tablet s připojením Easy Link a dotykovým displejem 9,3“ (dříve 8,7“), samočinné přepínání světlometů LED Matrix Vision s vykrýváním protijedoucích vozů a dosahem 220 m (dříve 175 m, poprvé u Renaultu),

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválcový motor, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníková hlava válců, DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování paliva, u vznětových common rail (250 MPa); Stop/Start, rekuperace energie při brzdění, EU6d; a) TCe 225 EDC GPF: zážehový, typ M5P; 1798 cm3 (ø 79,7 x 90,1 mm); 9,0:1; 166 kW (225 k)/5600 min‑1 a 300 N.m/2000 min‑1; hliníkový blok válců; Dual-VVT; turbo TwinScroll; sedmistupňová převodovka 7EDC DW5 (Getrag 7DCT300); b) Blue dCi 200 EDC DPF: vznětový, typ M9R (nový); 1997 cm3 (ø 85 x 88 mm); 15,1:1; 147 kW (200 k)/3500 min‑1 a 400 N.m/1750 min‑1; litinový blok válců, ocelové písty; turbo VGT; SCR/AdBlue; šestistupňová převodovka 6EDC DW6 (Getrag 6DCT450). Převodovka EDC (Efficient Dual Clutch) vždy automatizovaná dvouspojková se spojkami v olejové lázni. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči EDC; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/ASR/CSV; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem a řízení všech kol 4Control; pneumatiky 235/55 R 19 nebo 255/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2884 mm, rozchod kol 1630/1621 mm; d/š/v 4857/1888/1677 mm; objem zavazadlového prostoru 785/2101 l (pětisedadlový), resp. 247/719/2035 l (sedmisedadlový); objem palivové nádrže a/b) 56/62 l, pro b) navíc 21,4 l AdBlue; pohotovostní hmotnost od 1633/1770 kg, celková 2410/2554 kg; brzděný přívěs do 2000 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 224/215 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,9/9,1 s; spotřeba EU město od 9,9/6,2 l/100 km, mimo město 6,3/4,7 l/100 km a kombinace 7,6/5,3 l/100 km; emise CO2 od 174/139 g/km.

24

auto 2020/12

TH

průhledový displej Head-Up, vyspělý Park Assist, udržování jízdy v pruhu, hlídání mrtvých úhlů, kont­ rola únavy řidiče a další. Ke standardním prvkům výbavy patří rovněž prosklená střecha o ploše 2,8 m2, na přání otevírací, a kvalitní audiosoustava BOSE se dvanácti reproduktory.

Renault Espace se dodává s variabilním interiérem pro pět nebo sedm cestujících (uspořádání 2+3(+2); obě zadní řady sedadel lze sklopit do rovné podlahy, a to i z místa řidiče, či stiskem tlačítek na ovladači v zavazadlovém prostoru. Phase 2 odlišuje přede­ vším nová maska chladiče a hlavní světlomety, nový zadní nárazník s jinými svítilnami a dvěma velkými koncovkami výfuků, jiná kola z lehké slitiny (devate­ náctipalcová, na přání dvacetipalcová), adaptivní světlomety LED Matrix Vision, digitální přístrojový štít Digital Driver Display 10,2“, centrální dotykový displej Easy Connect 9,3“ a nově tvarovaná středová konzola s voličem převodovky e-Shifter (by-wire), otočným ovladačem Easy Link a tlačítkem Multi­ -Sense. Interiér Initiale Paris je v kůži Nappa, přední sedadla jsou větraná, vyhřívaná a v deseti směrech nastavitelná. Funkce řízení všech kol 4Control na­ táčí kola zadní nápravy do rychlosti 50 km/h v opač­ ném směru než přední, ale od 50 km/h souhlasně.

Espace je spolu s Talismanem vrcholem palety ­Renaultu pro evropský trh, skutečně luxusním auto­ mobilem, nabízeným už jen s jedním zážehovým a jedním vznětovým motorem o větším výkonu, a to výhradně s automatizovanou dvouspojkovou převo­ dovkou. Vyzkoušelio jsme verzi s novým vznětovým motorem Blue dCi 200 EDC DPF. Renault Espace se vyrábí ve francouzském Douai, v loňském roce tam zhotovili 8961 vozů tohoto typu, ale celosvětový prodej dosáhl 10 061 Espace (včet­ ně skladových zásob). Na českém trhu je cena 1 229 000 Kč v provedení Initiale Paris (jiné se u nás nenabízí), a to jak se zážehovou pohonnou jed­ notkou 1.8 TCe 225 EDC GPF, tak s novým dvou­ litrovým turbodieselem Blue dCi 200 EDC DPF ­(aktuálně a podrobněji na www.renault.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy RENAULT Nervasport a Nervastella s osmiválcovým motorem 4,8 litru (1934)

12/2020 THauto

25

Foto Tom Hyan

► Automobily ► PEUGEOT 508 SW (2020)

TAKÉ KOMBI Na vrcholu nabídky Peugeotu je sedan 508, nedlouho po jeho uvedení následovalo velké kombi 508 SW...

TOM HYAN Peugeot 508 druhé generace v provedení kombi SW (Station Wagon) se prodává od počátku roku 2019

26

auto 2020/12

TH

P

eugeot má velmi dlouhé tradice se sedany a kombi segmentu D, a to vlastně už od poloviny padesátých let, kdy se objevil legendární typ 403, první výsledek de­ signerské spolupráce s italskou karosárnou Pininfarina, který zaznamenal odbyt přesně 1 214 121 kusů. Jeho nástupců typu 404 vzniklo ­celkem 2 399 509 v provedení sedan a kombi (existovaly ovšem i další verze od kabrioletů po pick-upy), následoval typ 405, evropský Vůz roku 1988, jenž zaznamenal téměř pět milionů! Při upgrade na 504, Vůz roku 1968/1969, vzniklo přesně 2 020 477 sedanů a kombi, zatímco 505 měl sice jen 1,35 mi­ lionu, ale coby první velký Peugeot pronikl do USA (objevil se dokonce jako taxi v New Yorku).

S návratem pětkové řady v roce 2011, jež typem 508 nahradila jak Peugeot 407 (896 tisíc), tak Peugeot 607 (168 tisíc), začal nový útok PSA v segmentu D. První generace 508 přinesla 529 441 automobilů, druhá ji chce překonat. Je také první, která se vyrábí v Mylhúzách (minulá v Rennes-La-Janais), a dále rozšiřuje nabídku hybridních verzí, jejichž příchod ohlásila studie Hybrid4 Concept už na Ženevském autosalonu 2010. Druhá generace (codename R8) se představila v únoru 2018 a překvapila působivým designem, dílem vlastního střediska PSA Automotive Design Network (ADN) ve Vélizy u Paříže, jehož základní kámen byl položen 27. června 2002.

Světová premiéra nového sedanu Peugeot 508 s výklopnou stěnou v zádi (liftback) se opět konala na

► PEUGEOT 508 SW – PŘEHLED MOTORŮ typ motor výkon převodovka spotřeba EU

objem [cm3] [kW/k] [l/100 km] PureTech 180 4R 1598 132/180 8A 5,0 PureTech 225 4R 1598 165/225 8A 5,2 – 5,4 Hybrid 225 e-EAT8 4R 1598 132/180 8A 1,4 – 1,6

+ EM 81/110 BlueHDi 130 4R 1499 96/130 6M/8A 3,6/3,6 BlueHDi 160 4R 1997 120/163 8A 4,2 BlueHDi 180 4R 1997 130/177 8A 4,2 – 4,3

1

3

4 Foto Tom Hyan

2

5 6

tradičním autosalonu v Ženevě v březnu 2018, provedení kombi 508 SW včetně hybridní verze následo­ valo na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži a do prodeje přišlo počátkem minulého roku. Šéfdesigner exteriérů Pierre-Paul Mattéi, tehdy pravá ruka ředitele designu Gillese Vidala (letos odešel k Renaultu), ­vycházel z vlastního konceptu Exalt, ale také z tzv. horizontální logiky, již uplatnil jeho indický kolega Sandeep Bhambra při návrhu konceptu Onyx a Peugeotu 5008 druhé generace. Na rozdíl od předchůdce první generace 508 dostal nový vůz adaptabilní modulární platformu EMP2, uvedenou na druhých generacích Peugeot 308 a 3008, ale nyní známou také z vozů Citroën C5 Aircross, DS7 Crossback a Opel Grandland X. Podmínkou vývoje bylo rovněž zmenšení délky vozu při prodloužení rozvoru, jeho větší šířka a nižší výška, ale také menší hmotnost.

Obě karosářské varianty jsou postaveny se shodným rozvorem náprav 2793 milimetrů, kombi je o 28 mm delší než sedan a nabízí samozřejmě větší

objem zavazadlového prostoru 530/1780 litrů (proti 487/1537 l u sedanu). Vzhledem k uložení trakčních akumulátorů Li-Ion 11,8 kWh pod zadními sedadly a zmenšení objemu palivové nádrže ze 62 (záže­ hový motor) na 43 litrů se tyto hodnoty nezměnily ani u provedení 508 Hybrid 225 e-EAT8, které jsme podrobili krátkému testu ve verzi SW a představu­ jeme na těchto stránkách. U Peugeotu jednoduše přeskočili provedení HEV a uvedli rovnou Plug-In Hybrid, který v řadě 508 dodávají v obou karosářských variantách. Teoretický dojezd čistě na elek­ trický pohon činí 64 km, náš vůz při převzetí však ukazoval dojezd přesně poloviční. Při běžném cestování se akumulátor brzy vybije, elektrická podpora zážehového čtyřválce 1,6 litru je však příjemná.

Jízdou se akumulátor dobíjí jen pomalu, pokud se na to zaměříte (poloha B volicí páky), spotřeba ­benzinu roste. Teoretické hodnoty 1,4 – 1,6 l/100 km (NEDC) nelze za běžného provozu dosáhnout, po vybití akumulátorů jsme měli 9,0 l/100 km ►►►

1 Peugeot 508 je postaven na modulární platformě EMP2 s pohonem předních kol, ale ve vyspělejší verzi s víceprvkovou zadní nápravou 2, 3 Interiér vozu poskytuje dostatek prostoru pro všechny běžné příležitosti 4 Objem zavazadlového prostoru je stejný u klasické i hybridní verze 5, 6 Přístrojová deska i-Cockpit ve vylepšeném provedení byla převzata z koncepčního vozu Peugeot Exalt, v hybridní verzi byla upravena grafika displejů, volicí páka převodovky má navíc dobíjecí polohu B

12/2020 THauto

27

Foto Tom Hyan

► PEUGEOT 508 SW (2020)

1

2 1 Vyzkoušeli jsme hybridní verzi, která je sice o 315 kilogramů těžší, ale poskytuje možnost lokálně bezemisní jízdy 2 Vzadu na levém boku je zásuvka dobíjení, na pravém pak jištěné hrdlo palivové nádrže 3 Čtyřválec PureTech má objem 1,6 litru a výkon 132 kW (180 k), přídavný elektromotor je uložen v samočinné převodovce

3 (hmotnost hybridní verze je o 315 kg vyšší), nicméně možnost lokálně bezemisní jízdy existuje. Nabídku klasických poháněcích soustav také zasáhl down­ sizing, zážehové motory zůstávají 1,6 litru, ke vznětovým 2,0 litru přibyl nový 1.5 BlueHDi ze spolu­ práce PSA/Ford. Kromě tohoto nejmenšího motoru mají ostatní osmistupňovovou samočinnou převodovku EAT8 (Aisin AW); šestistupňová manuální je alternativou pouze pro 1.5 BlueHDi 130. Všechny motory jsou čtyřválce, přeplňované turbodmy­ chadlem, využívají Stop/Start a plní emisní předpisy

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Hybrid 225 e-EAT8) – hybridní systém PHEV; a) kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.6 PureTech (EP6FADTX), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop/Start, EU6d; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 132 kW (180 k)/6000 min‑1 a 300 N.m/3000 min‑1; b) trakční elektromotor/generátor, vestavěný v převodovce, 81 kW (110 k)/2500 min‑1 a 320 N.m/500 – 2500 min‑1; c) osmistupňová samočinná převodovka e-EAT8 (Aisin AW); režimy jízdy Electric, Hybrid, Comfort a Sport; d) akumulátor Li-Ion (LG Chem) 11,8/9,3 kWh, 80 kW; uložený v podlaze pod zadními sedadly; e) celkový kombinovaný výkon 165 kW (225 k) a točivý moment 350 N.m; pohon předních kol; f) palubní nabíječka jednofázová 3,7 kW, na přání 7,4 kW; dobíjení 0 – 100 % Wallbox 7,4 kW za 1,8 hodiny, ze zásuvky 230 V/1,8 kW za 7,2 hodiny.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/55 R 17 nebo 235/45 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (508 SW) – rozvor náprav 2793 mm, rozchod kol 1601/1597 mm, resp. 1593/1590 mm s koly od 18“; d/š/v 4778/1906/1420 mm, přední převis 948 mm; objem zavazadlového prostoru 530/1780 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost od 1745 kg; celková 2290 kg; hmotnost přívěsu do 1340 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 (EV 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,2 s; spotřeba paliva EU 1,4 – 1,6 l/100 km; emise CO2 33 – 36 g/km; dojezd EV na jedno nabití do 64 km.

28

auto 2020/12

TH

EU6d. Zážehové 1.6 PureTech jsou s výkony 132 nebo 165 kW (180, resp. 225 k), malý turbodiesel 1.5 BlueHDi dává 96 kW (130 k) a velké 2.0 Blue­ HDi mají nyní 120 nebo 130 kW (163 a 177 k). Nabídka je shodná jak pro sedany, tak pro kombi SW. Tlačítko spouštění motoru se u druhé generace vrátilo z levé na pravou stranu od volantu. Typickým znakem nových vozů Peugeot je přístrojová deska i-Cockpit, která přišla prvně na malém typu 208 v roce 2012, u velké 508 je však vyřešena ­poněkud lépe. Zakrytí kontrolních přístrojů tlustým věncem volantu sice některým řidičům nevyhovuje (lze částečně odstranit posunutím volantu do spodní polohy), jiní si však zřejmě zvykli.

Designu vozu stejně jako ztvárnění interiéru s výjimkou i-Cockpitu jinak nelze nic vytknout, Peugeot 508 je nápaditý jak zvenku, tak zevnitř. Přístrojový štít před řidičem má úhlopříčku 12,3 palce a pět volitelných konfigurací, druhý ve středu desky 8 nebo 10 palců; pod ním najdete sedm originálních spínačů, připomínajících klavír. Stupně výbavy na českém trhu jsou Allure, GT Line a GT, přičemž Hybrid se dodává v každé. Působivý vzhled podtrhují velká litá kola 17 až 19 palců různého designu, jako vrcholný model Peugeotu nabízí 508 kožené čalounění a bohatou výbavu včetně zvýšeného počtu jízdních asistentů. Zaujme systém infračerveného nočního vidění s detekcí chodců i zvířat na vzdálenost 15 až 200 metrů (příplatek 38 000 Kč, poprvé u Peugeotu), adaptivní tempomat Stop&Go, hlídání jízdního pruhu s korekcí na volantu, samočinné brzdění Active Safety Brake, kontrola provozu v mrtvém úhlu, plně ­samočinné parkování Full Park Assist, detekce únavy řidiče, samočinné přepínání světlometů atd. Výbava zahrnuje volbu jízdních režimů, aktivní tlumiče odpružení, plnou konektivitu (Android Auto, Apple ­CarPlay a MirrorLink), asistenční služby (Peugeot Connect Online, TomTom Traffic), bezdrátové dobíjení telefonu, zdířky USB (i ve druhé řadě sedadel), kvalitní audioaparaturu francouzské firmy FOCAL a mnoho dalšího. U hybridu je záruka na akumulátor (70 % kapacity) po dobu 8 let nebo ujetí 160 000 km.

V době testu začínaly ceny 508 SW na českém trhu od 820 000 Kč (1.5 BlueHDi 130 Allure 6M), testovaný Hybrid 225 e-EAT8 byl od 1 105 000 Kč (aktuálně a podrobněji na www.peugeot.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy PEUGEOT 201 a 301 z roku 1933

12/2020 THauto

29

Foto Ferrari

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

Ferrari SF90 Spider

Ve virtuální realitě se online 12. listopadu 2020 představil další supersportovní automobil Ferrari SF90 Spider, otevřená verze Plug-In hybridního kupé SF90 Stradale. Konstruktéři z Maranella opět sáhli po pevné otevírací střeše (poprvé uvedena na Ferrari 458 Spider v roce 2011), protože ta zaručuje optimální komfort, snížení hluku a aerodynamickou účinnost. Otevírá se elektricky do 14 sekund; díky hliníkovým dílům je o 40 kg lehčí než konvenční RHT (Retractable Hard Top).

Mechanické skupiny vycházejí ze SF90 Stradale, přeplňovaný osmiválec Bi-Turbo 3990 cm3 (ø 88 x 82 mm) s výkonem 573 kW (780 k)/7500 min‑1 je uložen uprostřed před zadní poháněnou nápravou, doplněn elektromotorem MGU-K, pohon předních kol zajišťují další dva elektromotory (celkový výkon eDrive je 162 kW). Převodovka je osmistupňová se dvěma spojkami v olejové lázni.

Vůz váží 1670 kg, zrychluje z 0 na 100/200 km/h za 2,5/7,0 sekundy a dosahuje rychlosti 340 km/h.

Foto BMW Presse

BMW Motorrad Definition CE04

Zleva Mini Urbanaut, skútr BMW CE04 a BMW iX

30

auto 2020/12

TH

Mnichovská automobilka BMW oznámila 18. listopadu 2020 systematickou transformaci k elektromobilitě! Kdysi nejvýznamnější výrobce sportovně laděných cestovních vozů zruší výrobu spalovacích motorů v Německu a bude je dovážet ze závodů v rakouském Steyru a navzdory brexitu také z britského Hams Hallu! Jugoslávský rodák Milan Nedeljković (narodil se v březnu 1969 v Kruševacu), od října 2019 člen představenstva BMW AG zodpovědný za výrobu, o změně prohlásil, že jde o cestu k úspěchu a do roku 2022 bude každá německá továrna BMW vyrábět alespoň jeden plně elektrický vůz. Na potvrzení byly představeny vize NextGen 2020 v podobě městského Mini Vision Urbanaut, skútru BMW Motorrad Definition CE04 a plně elektrického SUV BMW iX, jež přijde na trh koncem roku 2021.

Aston Martin Victor

Foto Aston Martin

► KRÁTCE

Premiéru na Concours of Elegance 2020 v britském Hampton Court Palace měl unikátní Aston Martin Victor s kompozitovou karoserií, jediný kus postavený na podvozku One-77 a inspirovaný závodními typy 1977 – 1979 ze 24 h Le Mans (Vantage V8 a DBS RHAM/1).

Je to nejvýkonnější vůz značky (7,3 litru V12 upravený Cosworthem; 615 kW/836 k a 821 N.m) s manuální převodovkou (šestistupňová Graziano). Postavila divize Q by Aston Martin na počest Victora Gauntletta (1942 – 2003), šéfa značky v osmdesátých letech.

► Britská společnost Aston Martin Lagonda Global Holdings PLC dne 27. října 2020 po šestiměsíčním období od změny managementu (nový CEO Lawrence Stroll) vyhlásila plán zvýšení produkce na 10 000 vozů ročně do roku 2025 a rozšíření spolupráce s automobilkou Mercedes-Benz AG, která navýší svůj podíl na Aston Martinu z dnešních 5 % v několika krocích na nejvíce 20 %. Od roku 2021 se objeví na startu Aston Martin F1 Team, jenž vznikne přejmenováním týmu Racing Point (motory Mercedes-Benz).

Foto Morgan

► Volkswagen Group zvažuje restrukturalizaci či prodej značek Bugatti, Lamborghini, Ducati a Italdesign. Stefano Domenicali (ročník 1965) opustil pozici šéfa Lamborghini (ve funkci od března 2016), aby se od 1. ledna 2021 stal generálním ředitelem (CEO) Formula One Group, kde vystřídá Chase Careye (CEO 2017 – 2020).

Na první pozici u Lamborghini se vrací Stephan Winkelmann (ročník 1964), který firmu vedl v letech 2005 – 2016, ale zároveň zůstává prezidentem Bugatti Automobiles (CEO od 1. ledna 2018).

Morgan Plus 4 70th Anniversary Edition Rozloučením s klasickým ocelovým podvozkem a oslavou sedmdesátého roku výroby ikonického sportovního vozu Morgan Plus 4 je dvacetikusová série 70th Anniversary Edition, která byla letos vyprodána hned po uvedení (cena za kus 60 995 liber). Výkon čtyřválce Ford 1999 cm3 s přímým vstřikováním byl v úpravě Aero Racing zvýšen ze 115 na 134 kW (ze 156 na 182 k), takže vůz s pětistupňovou převodovkou zrychluje 0 – 100 km/h za méně než sedm sekund.

Vozy mají řadu exkluzivních prvků, například podvozek je natřen ve zlatém odstínu na počest 111 let od založení britské značky. Nástupcem je Morgan Plus Four s hliníkovou platformou CX-Generation, navzdory 97 procentům nových dílů v obdobném designovém retrostylu.

► Premiér Boris Johnson a britská vláda vydali 18. listopadu 2020 prohlášení, že (citujeme): „Po intenzivních konzultacích s výrobci a prodejci automobilů premiér potvrdil ukončení prodeje automobilů a dodávkových vozů (cars and vans) se zážehovými a vznětovými motory do 2030, tedy o deset let dříve, než bylo plánováno. Povolujeme prodej hybridů, schopných ujet významnou vzdálenost bez emisí, do roku 2035.“ Zprávu provázejí údaje o investicích do nabíjecích stanic, výroby akumulátorů a pobídkových programů pro BEV a FCEV.

► Spolupráce Ford/Volkswagen v oblasti lehkých užitkových vozů, zveřejněná 15. února 2019, dostala v letošním roce jasnější obrysy.

V první fázi vzniknou tři vozidla, Ford připraví nový středně těžký pick-up (příští Ranger/VW Amarok) a užitkový 1-ton Cargo Van (příští Transit/VW Transporter), zatímco Volkswagen lehký City Van (VW Caddy/příští Transit Connect).

Dohoda se týká verzí prodávaných mimo USA oběma značkami.

Ve druhé fázi přibudou osobní vozy Ford (plán 600 tisíc) na platformě VW MEB (EV). Nová aliance počítá s úsporami při zachování nezávislosti (společně osm milionů vozů LUV ročně). ► V létě vyrobil Jaguar Land Rover jubilejní motor JLR Ingenium, když výroba ve Wolverhamptonu překročila 1,5 milionu kusů. Řada Ingenium zahrnujme řadové tříválce, čtyřválce a šestiválce, alternativně zážehové i vznětové, včetně hybridních, pro něž JLR vyrábí akumulátory v nedalekém Hams Hallu.

12/2020 THauto

31

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

Foto Ferrari

Ferrari Portofino M

Foto Ford

Foto Ferrari

Na podzim 2020 se online představil také sportovní vůz Ferrari Portofino M (modificata), tedy modernizovaná verze Portofina, jež zase vyšlo z Californie T (turbo). Vedle upraveného designu a optimalizovaného podvozku se nově na přání dodávají soubor jízdních asistentů ADAS (Advanced Driver Assistance Systems) a vyhřívaná i větraná sedadla. Součástí ADAS jsou mj. adaptivní tempomat, kamera 3D a systém nouzové brzdy. Výkon motoru V8 Bi-Turbo 3855 cm3 (ø 86,5 x 82 mm) vzrostl na 456 kW (620 k)/5750 – 7500 min‑1, nová je osmistupňová převodovka DCT F1 a ovladač manettino na volantu poprvé u spideru GT s motorem vpředu zahrnuje režim Race (vedle Wet, Comfort, Sport a ESC-Off). Zůstává pevná otevírací střecha RHT (Retractable Hard Top). Vůz váží 1545 kg, zrychluje z 0 na 100/200 km/h za 3,45/9,8 sekundy a dosahuje rychlosti přes 320 km/h.

Ford Future Design Language

32

auto 2020/12

TH

Na jediném velkém mezinárodním autosalonu této sezony Auto China 2020 v Pekingu představil Ford pozoruhodnou skulpturu Ford Future Design Language aneb Progressive Energy in Strengh, reprezentující nový designový směr. Slíbil také otevření nového designerského střediska v Číně ještě letos. V roce 2020 slaví Ford China velký nárůst prodejů (např. o 25 % ve třetím čtvrtletí se 164 352 kusy). Prodává vozy značek Ford, Lincoln a JMC i využívá společných podniků Changan Ford, JMC a Ford Lio-Ho (Taiwan). K bestsellerům patří Focus, Kuga a Transit, ale nabízí také SUV Ford Territory, Lincoln Corsair a Lincoln Aviator.

Na Auto China 2000 představil elektrický Mustang Mach-E.

► KRÁTCE ► Globalizace bohužel postupuje, v říjnu byl dokončen prodej japonské automobilky UD Trucks (zal. 1935), kterou švédská skupina Volvo Group přenechala za 2,3 miliardy USD konkurenční Isuzu Motors s tím, že spolu vytvoří strategickou alianci pro nákladní vozy. První budou středně těžké se společnou platformou Isuzu/ UD Trucks, využívající Volvo Group Technology (budou dodávat díly).

Další spolupráce má zahrnovat elektrické pohony a autonomní řízení. ► Martin Lundstedt, CEO Volvo Group, a Masanori Katayama, prezident Isuzu Motors, označili strategickou alianci za dlouhodobý plán (minimálně na 20 let) napříč výrobním programem, technologiemi a regiony, který obě společnosti posílí. Značka UD Trucks (dříve Nissan Diesel) bude pokračovat, zvažuje se prodej vybraných typů UD Trucks od roku 2022 také u dealerů Isuzu Motors. Volvo Group nemá nic společného s Volvo Cars; Isuzu Motors už dávno přestala vyrábět osobní vozy.

BYD E-Seed GT (2019)

Foto BYD

► Podobný je osud nezávislého amerického výrobce nákladních vozů Navistar International Corporation (dříve International Harvester Co.), jenž se podle dohody ze 7. listopadu 2020 stal za 3,7 miliardy USD (cena 44,50 USD za akcii) součástí VW Group prostřednictvím Traton SE, která již ovládla Scanii, MAN a brazilský VWCO. Vozy International se vyrábějí od roku 1907. Prvních 16,7 procenta akcií získal VW v červnu 2016 a zvyšoval nabídku za zbývající. Spolumajitelé Carl Icahn a Mark Rachesky (každý po 16 %) nakonec podlehli.

Foto BYD

Přestože čínskou společnost BYD (údajně zkratka Build Your Dreams) v posledních letech nejvíce proslavily elektrické autobusy 9/12/18 metrů dlouhé, dodávané do celého světa (jezdí třeba na letišti v Amsterdamu), nedávno zamířila rovněž do kategorie supersportovních vozů. Na autosalonu v Šanghaji 2019 slavil premiéru elektrický BYD E-Seed GT, o němž neexistují žádné podrobnosti. Známé je, že se o design zasloužili Němec Wolfgang Egger (ex-Audi, Seat a Italdesign), který kdysi navrhl také Alfu Romeo 8C; Španěl JuanMa López a Švýcar Michele Jauch-Paganetti, někdejší šéf studia Mercedes-Benz Italy Advanced Design (MBIAD) u jezera Como (2018 skončilo, tak přešel do čínských služeb). BYD dosud dodal přes 140 tisíc elektromobilů do 50 zemí.

BYD Design Center

Obrovské středisko BYD Global Design Center bylo založeno už 25. června 2019 v Shenzenu nedaleko sídla společnosti BYD Co., Ltd., obrovského výrobce baterií (Battery Division vede He Long) a menší čínské automobilky. Zakladatel a generální ředitel Wang Chuanfu je otevřel a oznámil, že tam bude zaměst­ návat 400 lidí, z toho 300 designerů pod vedením Wolfganga Eggera, od 2017 šéfdesignera BYD, k nimž patří šéf designu exteriérů JuanMa López (2001 – 2010 interiéry pro Lamborghini/ Audi/Seat, 2010 – 2018 exteriéry Ferrari) a šéfdesigner interiérů Michele Jauch-Paganetti, který v letech 1992 – 2000 pracoval pro VW Group (mj. dva roky Škoda Auto a jeden rok VW do Brasil) a 2000 – 2018 pro Mercedes-Benz IAD, vždy v roli designera interiérů.

► Volkswagen Group uzavřel už v dubnu 2018 strategickou alianci s japonskou Hino Motors, součásti Toyota Motor Corporation, v oblasti užitkových automobilů.

V říjnu 2020 oznámil VW Truck & Bus (nyní Traton) společný vývoj elektrických nákladních vozů BEV a FCEV ve společném podniku, který bude ve švédském Södertälje (Scania) a později také v Tokiu (Hino). Původní dohodu podepsali Yoshio Shimo (CEO Hino), Andreas Renschler (CEO VW T&B) a Matthias Gründler (CFO VW T&B a nyní CEO Traton). ► Spojování přinese zprvu úspory, ale omezí konkurenci. Fúze FCA (Fiat Chrysler) a PSA do Stellantis (pouze název podniku, nikoli značka) toho bude dalším důkazem.

Pod jednou střechou se ocitnou dříve tak rozdílné značky jako Alfa Romeo, Fiat, Lancia, Maserati, Jeep, Dodge, Chrysler a Ram na straně jedné, a Peugeot, Citroën, DS a Opel/Vauxhall na straně druhé.

Podle kritiků to není Merger of Equals (navzdory podílům 50:50 %), ale převzetí FCA konkurenční PSA (Chrysler už to zažil v éře DaimlerChrysler).

12/2020 THauto

33

Motorsport

Foto Renault

► FORMULE 1 2020

Esteban Ocon (Renault RS20) v depu na Hungaroringu (od 2021 se tým změní na Alpine F1 Team)

ZMĚNY

BEZE ZMĚN

Podivná sezona 2020 ještě nekončí, ale Lewis Hamilton a Mercedes vyhráli už před koncem...

34

auto 2020/12

TH

Foto Daimler

M

ůžeme jen zopakovat, že sedmý titul mistra světa pro Lewise Hamiltona je ­ sice skvělým výsledkem, ale dělat srov­ nání mezi jezdci různých epoch, kdy mis­ trovství světa F1 tvořilo třikrát méně ­závodů, opravdu nedává smysl. Britský jezdec, který měl od dětství vše bez problémů zajištěno od McLaren Young Driver Programme, je bezesporu vynikajícím ­závodníkem, ale jeho další aktivity jsou mírně řečeno kontroverzní. Podpora rasistickému hnutí BLM, jež ­svými akcemi protěžuje jednu vybranou rasu, jeho pře­ měna z rychlého zbohatlíka v mravokárce, vnucování vlastních zvyklostí druhým a v neposlední řadě trapný pokus soudním rozhodnutím zakázat hodinářské spo­ lečnosti Hamilton Watch Co. používání shodného jména, mu u střízlivě smýšlející veřejnosti na popularitě ne­ přidaly. Jen pro zajímavost, Hamilton Watch Co. byla založena v roce 1892 v pensylvánském Lancasteru a v roce 2003 se přestěhovala do švýcarského Bielu coby součást Swatch Group (už od roku 1974)...

Lewis Hamilton se narodil 7. ledna 1985 v britském ­Stevenage. S podporou rodičů začal na motokárách a ve třinácti byl vyvolen pro program výchovy nových jezdců McLarenu, který mu jako vybranému talentu naplánoval cestu od motokár přes formule Renault, F3 a GP2 Series až do formule 1, aniž musel na rozdíl od jiných adeptů závodění podstoupit jakékoli finanční či jiné oběti. Nikdy nejezdil v podřadném týmu, což přispělo k jeho úspě­

TOM HYAN Sedmý titul v Poháru konstruktérů F1 získal Mercedes-AMG Petronas v nepřetržité řadě

chům, zatímco jiní byli mnohdy v nesprávný čas na ne­ správném místě. V týmu Mercedes-AMG Petronas nevy­ hrál titul pouze v první sezoně 2013 (byl celkově čtvrtý) a 2016, kdy ho porazil týmový kolega Nico Rosberg.

Technická nadřazenost vozů Mercedes-AMG F1 je sice vynikajícím dílem techniků a konstruktérů, kteří dokázali nejlépe využít možností předpisů FIA F1, ale v koneč­ ném důsledku dominancí jednoho týmu snižuje sportovní hodnotu šampionátu. V letošním roce bylo vlastně úplně

2

1, 2 Kimi Räikkönen (Alfa Romeo C39) je nejen nejstarším jezdcem F1, ale drží i největší počet 326 startů

Foto Haas

Foto Alfa Romeo

Foto Alfa Romeo

1

jedno, zda Mercedes-AMG W11 EQ Performance vy­ užíval kontroverzní systém DAS (Dual-Axis-Steering), neboť byl v naprosté většině závodů tak jako tak bez­ konkurenčně nejrychlejší. Kupodivu FIA povolila Merce­ desu nový DAS pro změnu sbíhavosti předních kol, akti­ vovanou během jízdy posunem volantu v podélné ose, ale od roku 2021 systém zakáže. Výhodou je rychlejší zahřívání pneumatik v případě potřeby.

Na první Grand Prix 2020 všichni v březnu odjeli do Austrálie, ale už ve čtvrtek před závodem odstoupil tým McLaren s tím, že se mezi mechaniky objevil korona­ virus. V pátek 13. března byl závod v Melbourne zrušen několik hodin před prvním tréninkem (pouze Red Bull Racing, Scuderia AlphaTauri a Racing Point chtěly star­ tovat). Začátek sezony se odsunul na léto, kdy se 3. až 5. července konala Velká cena Rakouska na Red Bull Ringu. Byl to jeden z mála závodů, jež Hamilton nevy­ hrál. Dostal penalizaci jak v kvalifikaci, tak v závodě, jemuž dominoval týmový kolega Valtteri Bottas s dru­ hým vozem Mercedes-AMG W11. Podivná sezona s nedostatkem možností znamenala, že se pod různými názvy jelo na stejných okruzích několikrát, vrátily se ­bývalé tratě a byly zařazeny zcela nové. Druhým závo­ dem na Red Bull Ringu byla po týdnu Velká cena Štýr­ ska, následovalo Maďarsko (Hungaroring) a dvakrát Silverstone (po britské GP další závod 70th Anniversary Grand Prix). Vítězné tažení Lewise Hamiltona zastavil až Max Verstappen (Red Bull RB16 Honda) ve výroční

Foto Ferrari

4 3 Sebastian Vettel (Ferrari SF1000) a Antonio Giovinazzi (Alfa Romeo C39) na Velké ceně Rakouska, úvodním závodě letošní sezony 4 Lewis Hamilton (Mercedes-AMG W11 EQ Performance) zatím vyhrál deset ze čtrnácti závodů 2020 (na snímku v Portimau) 5 Romain Grosjean a Kevin Magnussen (vpravo) po několika letech končí v týmu Haas (a tedy i ve formuli 1) 6 Kevin Magnussen (Haas VF-20 Ferrari) se letos s formulí 1 rozloučí

Foto Haas

3

Foto Daimler

5

6 Velké ceně na oslavu sedmdesátin MS F1, Hamilton se vrátil na příčku nejvyšší ve Španělsku (Barcelona) a v Belgii (Spa-Francorchamps). Osmý závod v Itálii (Monza) skončil překvapením, do historie se zapsal nový vítěz v novém týmu, a to Francouz Pierre Gasly na AlphaTauri (od roku 2020 přejmenované Toro Rosso).

Opět k tomu přispěla Hamiltonova penalizace za ne­ předpisový vjezd do boxů, ale Lewis se probil z po­ sledního na sedmé místo v cíli. Následující závody do znovuzrozené Velké ceny Turecka patřily samozřejmě týmu Mercedes-AMG, a tak Lewis Hamilton vyhrál oba závody na nových okruzích v Mugellu (GP della Tosca­ na) a Portimau (GP de Portugal), navrácené Nürburg­ ring (GP der Eifel), Imolu (GP dell’ Emilia Romagna) a Istanbul (GP Turecka), zatímco v ruské Soči jeho nová penalizace (trénoval start v zahřívacím kole před skutečným startem závodu) umožnila druhý triumf Valtteri Bottasovi. Na Nürburgringu vyrovnal Hamilton rekord 91 vítězství Michaela Schumachera, v Imole ­získal Mercedes-AMG sedmý Pohár konstruktérů v ne­ přetržité řadě a v Turecku vyrovnal Hamilton opět Schumachera, tentokrát v počtu sedmi titulů.

Závody tak byly překvapením jen v tom, kdo dojede druhý, či třetí (pokud Bottas neudělá chybu). Nejlépe se v tom dařilo Maxi Verstappenovi (několikrát druhý, ­jednou i vyhrál), po jednom druhém místě zatím mají Carlos Sainz (McLaren) a Sergio Pérez (Racing Point).

Do závěru sezony chybí tři závody.

■

12/2020 THauto

35

► Motorsport ► LEGENDY ZÁVODNÍCH TRATÍ

1 Za volantem Bugatti 35B v době největší slávy 2 Se suvenýry z Targa Florio v roce 1987 3 Největší výkon ženy v klasickém závodě, to je Eliška Junková na Targa Florio v roce 1928

1

ELIŠKA JUNKOVÁ 120 Před 120 lety, 16. listopadu 1900 v Olomouci, se narodila Alžběta ­Pospíšilová, později známá Eliška Junková, nejslavnější závodnice předválečného období. Pocházela z rodiny zámečnického mistra Kašpara Pospíšila, začínala coby bankovní úřednice v pobočce Pražské úvěrní banky v Olomouci, kde se seznámila se závodníkem Vincencem Junkem, za něhož se 24. června 1922 provdala. V červnu 1924 vyhrála svou třídu do vrchu Lochotín – Třemošná na Bugatti 29/30, v květnu 1926 zvítězila na Bugatti 35 v kategorii automobilů na Zbraslav – Jíloviště (rychleji jel jen kpt. Kučka na motocyklu) a v květnu 1928 vyhrála na Bugatti 35B kategorii nezávislých (isolati) v silničním závodě Targa Florio na Sicílii. Ve druhém kole vedla, ve čtvrtém byla druhá, ale pak ji porucha odsunula na celkově páté místo za Diva, Campariho, Conelliho a Chirona. Jedno kolo měřilo 108 kilometrů! Neuvěřitelný výkon, jaký nemá obdoby dodnes, její soupeři byli největší hvězdy, srovnatelné s dnešními mistry formule 1. Po smrtelné havárii Čeňka Junka na Nürburgringu 15. července 1928 zanechala závodění.

Motorismu zůstala věrná až do své smrti 5. ledna 1994 v Praze.

2 3

TAZIO NUVOLARI 128 Před 128 lety, 16. listopadu 1892 v Casteldariu u Mantovy, se narodil Tazio Nuvolari, neuvěřitelný bojovník, hvězda Grand Prix první velikosti, ďábelský maestro, který porážel jezdce se silnějšími vozy, než byl sám přijat do špičkového týmu Auto Union. Mantovano volante (Létající Mantovan) začínal na motocyklu, po přestupu na čtyři kola ho mnozí dodnes považují za nejlepšího italského závodníka. Otec Arturo a strýc Giuseppe vyhráli cyklistické závody v Nice 1893, strýc ho poprvé posadil na motocykl, a to rozhodlo. Populární Nivola vyhrál mnoho velkých závodů včetně poslední GP 1939 před vypuknutím války (v Bělehradě na Auto Unionu), na Masarykově okruhu byl nejlépe druhý (1935 Alfa Romeo) a třikrát třetí (1930 a 1932 Alfa Romeo, 1934 Maserati), husarským kouskem se stal jeho triumf ve Velké ceně Německa 1935, kde se starší Alfou Romeo porazil tovární týmy Auto Union a Mercedes-Benz. Po válce se objevil na startu s vozy Cisitalia a Ferrari, byl velmi rychlý, ale pro poruchy neuspěl. V závěru kariéry trpěl alergií na výfukové plyny. Zemřel 11. srpna 1953 v Mantově.

5

4 4 Tazio Nuvolari (1892 – 1953) 5 S vozem Alfa Romeo 12C týmu Scuderia Ferrari (1936 – 1937)

36

auto 2020/12

TH

► Motorsport ► GARY GABELICH – 1970

1

1001,667 KM/H

Foto Goodyear

Před 50 lety padl rychlostní rekord, když Gary Gabelich jako první jel přes 1000 km/h...

2

G

ary Gabelich dobyl absolutní rych­ lostní rekord jako první a dosud jediný úspěšný jezdec s raketovým vozem. Všichni ostatní včetně Arta Arfonse, Craiga Breedlova, Richarda Nobleho, Andyho Greena i projektu Bloodhound SSC/LSR vsadili na proudové motory, jež vpředu vyžadují vstup vzduchu. Nic takového raketový motor nepotřebuje, a proto Gabelichův rekordní Blue Flame vynikal užší stavbou. Jméno dostal proto, že spaloval zkapalněný zemní plyn (LNG), přičemž okysličovadlo tvořil peroxid vodíku, stavbu financoval Institute of Gas Technology z Chicaga a raketu na ­kolech pro Gabelicha postavila společnost Reaction Dynamics, Inc., z Milwaukee (WI).

Na překonání Breedlova stačily Gabelichovi pouhé tři seance v říjnu 1970.

Gary Gabelich, po otci chorvatského a po matce mexického původu, se narodil 29. srpna 1940 v San Pedro (CA), vystu­ doval polytechniku v Long Beach a vysokou školu v Palo Alto, nastoupil u North American Aviation (později North American Rockwell), už v roce 1967 se zapojil do kosmického programu a byl náhradním ­astronautem projektu Apollo v letech 1968 až 1969, kdy absolvoval také různé testy.

TOM HYAN 1, 2 Gabelichův rekord na Blue Flame platil třináct let, než ho překonal Richard Noble 3 Gary Gabelich (1940 – 1984)

3

Jeho koníčkem se staly závody dragsterů a vrcholem kariéry zdolání světového rychlostního rekordu. Na vyschlém dnu solného jezera Bonneville při prvním pokusu vůz začal hořet, plamen přepálil nylonová lanka brzdicího padáku a Gary zastavil téměř pět kilometrů za tratí v solném močálu.

O tři dny později 18. října zajel průměr 968,270 km/h, což na Breedlova nestačilo, nový rekord musí být alespoň o 1 % vyšší!

Podařilo se 23. října 1970, kdy dosáhl průměru ze dvou směrů 1001,667 km/h na letmou míli, jedním jel 1009,058 km/h! Na letmý kilometr měl dokonce 1014,511 km/h.

Tím jeho rekordní pokusy skončily, Blue Flame je dnes vystaven v německém technickém muzeu v Sinsheimu.

Gabelichův osud nebyl šťastný. V roce 1972 se vážně zranil v dragsteru a jeho závodnická kariéra skončila. Pracoval ještě na nadzvukovém voze American Way, ale projekt skončil po Garyho tragické smrti 26. ledna 1984 v rodném San Pedru, kde při předjíždění na motocyklu narazil do nákladního vozu, jehož řidič se rozhodl odbočit vlevo.

Přežila ho manželka Rae a tehdy osmnáctiměsíční syn Guy. Byl uveden do americké Motorsports Hall of Fame v roce 2016. ■

12/2020 THauto

37

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy Center Line, sponzora Spirit of America Formula Shell LSRV pro Craiga Breedlova (2004)

38

auto 2020/12

TH

► Motorsport ► CRAIG BREEDLOVE – 1965

Craig Breedlove po ustavení rekordu 966,574 km/h na Bonneville v listopadu 1965

Z

mínění muži se rozhodli, že vrátí absolutní rychlostní rekord do USA, když po válce zůstal ve Velké Británii (1947 John Cobb 634 km/h). Úspěšnější byl Craig Breedlove, jenž se stal prvním člověkem, který překonal hranici 400, 500 a 600 mph (míle = 1,609 km). Svůj poslední světový rekord ustavil 15. listopadu 1965 v Bonneville, kde dosáhl průměrné rychlosti ze dvou směrů 966,574 km/h na mílové a 966,962 km/h na kilometrové trati. Byl průkopníkem rekordních vozů s pohonem leteckým proudovým motorem, tedy bez mechanického ­přenosu výkonu na kola.

Narodil se 23. března 1937 v Los Angeles a po ­maturitě se stal hasičem v Costa Mesa (CA), ale na zahradě a v tátově garáži si stavěl první závodní vozy. V roce 1959 koupil vyřazený proudový motor GE J-47 za 500 dolarů a rozhodl se, že ustaví svě­ tový rekord. Získal podporu Shellu a Goodyearu, postavil skutečnou stíhačku na kolech, kterou nazval Spirit of America. V roce 1962 na Bonneville dosáhl jen 386 km/h, ale příští rok v srpnu tam zajel rekord 655,73 km/h (prvně přes 400 mph), jenže FIA jej neuznala, protože rekordní stroj měl jen tři kola! ­ ­Nastoupila tedy FIM, která rekord zaregistrovala pro tříkolky. Breedlove byl tedy nejrychlejší na světě, v říjnu 1964 ­dosáhl 754,331 a o dva dny později se

zlepšil na 846,941 km/h! Při posledním pokusu málem došlo k tragédii, brzdicí padák se utrhl, vůz ­levým kolem srazil telegrafní sloup a přistál v jezeře. ­Breedlove zázrakem přežil bez zranění.

Rozhodl se, že pokoří rekord na čtyřech kolech.

Nový Spirit of America – SONIC I sice na rychlost zvuku nedosáhl, ale s proudovým motorem GE J-79 zajel 966,574 km/h. Když si stroj půjčila paní Lee Breedlove, dosáhla 496,492 km/h a stala se nejrychlejší ženou světa (1965). Breedlove se nikdy nevzdal, ale jiné velké rekordy neudělal. S posledním vozem Spirit of America Formula Shell LSRV (motor GE J-79 s přídavným spalováním) na Black Rock Desert (NV) jel 28. října 1996 rychlostí 1086 km/h, jenže pro silný boční vítr se stroj pře­ vrátil a poškodil. V září 1997 překročil jen 500 mph, pro silné vibrace vozu neuspěl. Andy Green (SSC Thrust) tam vrátil rekord Británii. Craig zůstal bez sponzorů, a tak vůz prodal Steve Fossettovi pro jeho pokus 2007. Fossett zmizel po pádu letadla v Nevadě, Breedlove žije v Kalifornii a roku 2009 byl uveden do Automotive Hall of Fame.

■

Foto Goodyear

966,574 KM/H TOM HYAN

Před 55 lety padl rychlostní rekord, když Craig Breedlove překonal Arta Arfonse.

Byli první, kteří jeli 900 km/h...

Kresba Goodyear

Spirit of America – SONIC I z roku 1965 na původní kresbě (plánovaných 850 mph, tedy 1370 km/h, bohužel nedosáhl)

12/2020 THauto

39

► Motorsport ► FESTIVAL OF SPEED 2012

Foto Tom Hyan a Helena Hyanová

Australan Daniel Ricciardo při setkání s krajanem Wayne Gardnerem, motocyklovým mistrem světa 1987 (Honda NSR500) Daniel Ricciardo, tehdy třiadvacetiletý, už jezdil formuli 1 v týmu Toro Rosso, ale v Goodwoodu předvedl Red Bull RB7 Renault 2.4 V8, stejný typ vozu, s nímž Sebastian Vettel v sezoně 2011 vyhrál jedenáct z devatenácti Grand Prix

VZPOMÍNÁME...

V letošním roce byly zrušeny Festival rychlosti i Revival v Goodwoodu, vzpomínky na krásné akce však zůstávají...

Všestranný britský závodník Brian Redman dodnes účinkuje v závodech historických vozů, tehdy předvedl unikátní Eagle-Weslake T1G, vítězný automobil Dana Gurneye z Velké ceny Belgie 1967

TOM HYAN

F

estival rychlosti v Goodwoodu se konal tradičně v červnu, byl přehlídkou vzácných závodních strojů, ale také dostaveníčkem zá­ vodníků současné i minulé éry. Samozřejmě, těch starých mistrů na akci postupně ubývalo, nicméně jsem se tam ještě setkal s Johnem Surteesem, Stirlingem Mossem, Jackem Brabhamem, Peterem Gethinem, Hubertem ­ Hahnem, Barry Sheenem, Luigim Taverim, Richardem Burnsem, Duke Nalonem, Samem Tinglem a mnoha, mnoha dalšími hvězdami závodních tratí. Bohužel letošní podivný rok přinesl nejprve odklad Festivalu rychlosti a pak zrušení Revivalu, které sice pořadatelé nahradili jedinou akcí Goodwood Speedweek 16. až 18. října 2020, nicméně za zavřenými dveřmi bez diváků a příznivců motoristického sportu. Virtuální realita na obrazovce ovšem nemůže nikdy nahradit skutečnost, a tak při­ pomínáme Festival rychlosti 2012 na několika snímcích. Byla to jedna z našich mnoha ná­ vštěv v Goodwoodu v letech 1998 až 2015, ale nepříznivý vývoj (ztráta zaměstnání v časo­ pise Automobil) nám už další návštěvy ne­ dovolil ještě před tím, než byly letošní akce zrušeny. Vzpomínky však zůstávají.

■

40

auto 2020/12

TH

Vstup nového týmu a nového motoru do formule 1 je dnes nemyslitelný, Dan Gurney ale nechal postavit třílitrový dvanáctiválec Weslake pro svoje monoposty Eagle a ve druhé sezoně 1967 vyhrál ve Spa-Francorchamps!

► KRÁTCE ► Kdo je Michael Masi? V roce 2019 jmenovaný ředitel závodů, delegát bezpečnosti a permanentní starter FIA ve formuli 1, jedenačtyřicetiletý manažer motorsportu, vychovaný v rodině italských emigrantů v australském Sydney.

Pomáhal už při zrodu VC Koreje 2010, na VC Číny 2018 byl komisařem, pro motorsport pracuje od roku 2005. V letech 2015 – 2018 byl Deputy Race Director pro V8 Supercars v Austrálii, 2019 dostal stejnou funkci ve FIA F2/F3 s tím, že bude pokračovat do F1.

Když náhle zemřel Charlie Whitting, je Masi od VC Austrálie 2019 ředitelem závodů F1 dodnes.

Španělský závodník Marc Gene na Ferrari nikdy nejel Grand Prix, ale v Goodwoodu často předváděl monoposty z Maranella; na snímku Ferrari F10 (osmiválec 2,4 litru typu 056), s nímž jeho krajan Fernando Alonso sice vyhrál hned úvodní závod sezony 2010 v Bahrainu, ale o titul přišel pro špatnou týmovou strategii koncem roku v Abu Dhabi

► Mistrovství IMSA WeatherTech skončilo odloženým závodem v Sebringu, mistrovský titul 2020 získali Helio Castroneves/Ricky Taylor (Penske/Acura ARX-05) ve třídě Daytona Prototypes (DPi), Patrick Kelly (PR1 Mathiasen Motorsports/Oreca 07 Gibson) v LMP2, Antonio García/Jordan Taylor (Corvette Racing/Chevrolet Corvette C8.R) v GT Le Mans (GTLM) a Mario Farnbacher/Matt McMurry (Meyer Shank Curb-Agajanian/Acura NSX GT3) ve třídě GT Daytona (GTD).

Britská společnost Hall & Hall vyrobí nejen šest nových Vanwallů, ale také tři přesné kopie šestnáctiválců BRM P15 Mk.I, které slavily premiéru na britské Grand Prix v roce 1951 (Reg Parnell pátý, Peter Walker sedmý); budou mít homologaci FIA Continuation Cars pro závody historických vozů (na snímku originál ročníku 1950 z muzea v Beaulieu)

► Slavný závod 12 h Sebring byl v 68. ročníku odložen z března na listopad, vítězství dobyla posádka Jonathan Bomarito/Harry Tincknell/Ryan Hunter-Reay se sportovním prototypem Mazda RT24-P. Osmé místo stačilo dvojici Helio Castroneves/Ricky Taylor k zisku titulu, jeli stejně jako loňští mistři Juan-Pablo Montoya/Dane Cameron v týmu Penske s vozem Acura ARX-05. Mistři DPi 2020 vyhráli závody Road America, Road Atlanta, Mid Ohio a Laguna Seca.

Cadillac DPi-V.R byl první v Petit Le Mans, GP Sebringu a 24 h Daytony, Mazda vyhrála také krátký závod Daytona 240 v červenci.

V minulých letech byly formule 1 technicky mnohem zajímavější, Colin Chapman zkoušel turbíny i pohon všech kol, který dostal např.

Lotus 63 s motorem Ford-Cosworth DFV (1969). Vůz na snímku patří sběrateli Joe Willenpartovi stejně jako přepravník týmu Gold Leaf Lotus na podvozku AEC Swift se šestiválcem 8,3 litru (1967)

► Celkový vítěz 12 h Sebringu a 24 h Daytony 1996 v továrním týmu Riley & Scott s Wayne Taylorem (otcem Rickyho a Jordana) zemřel 13. listopadu 2020 v Memphisu (TN) na komplikace spojené s koronavirem!

Jim Pace, narozený 1. února 1961 v Monticellu (MS), byl úspěšným jezdcem sportovních vozů, začínal ve formuli Barber Saab, ale jel také 24 h Le Mans 1996 (porucha převodovky na R&S). V létě 2020 vzrušila svět jeho havárie v závodě klasických vozů na okruhu Road Atlanta, kdy se jeho Shadow vznesl, udělal v rychlosti přes 270 km/h přemet, ale Jim vyvázl nezraněn.

Zničený vůz je ze sbírky Jamese Bartela, s nímž Jackie Oliver vyhrál mistrovství CanAm 1974 (chassis DN4-1A). Pace se v okamžiku nadlehčení vozu přiblížil Kirtu Bennettovi na druhém Shadowu DN4.

Ve formuli 1 působil Renault od roku 1977, ale v příští sezoně se promění na Alpine F1 Team; bohatou historii připomínají průkopníci turboéry RE 40 z roku 1983 (Alain Prost) a první RS01 (Jean-Pierre Jabouille), poháněné motory Renault-Gordini EF1 (1,5 litru)

12/2020 THauto

41

► Motorsport ► MISTŘI SVĚTA FORMULE 1

Benetton B194 Ford Zetec-R 3.5 V8 (Barcelona 1994)

Foto Tom Hyan

(1994)

MICHAEL SCHUMACHER (D) o jeho stavu, což neznamená nic dobrého. V září 2019 byl údajně

Držitel rekordů formule 1, které teprve na podzim 2020 pokořil Lewis Hamilton! Osudnou se mu stala nehoda u Méribelu na lyžích 29. prosince 2013, kdy se zranil po pádu nárazem hlavy na kámen, přičemž zranění přivodila také na přílbě připevněná kamera. Lyžoval spolu se svým synem Mickem v Alpách, byl hospitalizován v Grenoble, převezen na kliniku do Lausanne a v září 2014 do svého domova v Glandu (CH). Po sedmi letech od nehody nejsou žádné zprávy

při vědomí po kardiovaskulární operaci v Paříži (Evropská nemocnice Georges-Pompidou). Sedminásobný mistr světa dobyl první titul 1994 s vozem Benetton B194 Ford, druhý 1995 s Benetton B195 Renault a dalších pět na Ferrari (2000 – 2004). Narodil se 3. ledna 1969 v Hürthu u Kolína nad Rýnem. Dobyl 91 Grand Prix, 43 druhých a 21 třetích míst; zajel 68 pole position a 77 nejrychlejších kol.

Syn Mick má namířeno do F1, už několikrát testoval.

Foto Tom Hyan

(1991)

Ferrari 643 V12 (Barcelona 1991)

ALAIN PROST (F) mistrem hned v první sezoně 1976! Přidával tituly každý rok, evropský

Čtyřnásobný mistr světa formule 1, pro svůj chladný a systematický přístup k závodům přezdívaný Profesor. Byl věrný formulovým vozům, na rozdíl od svého syna Nicolase nikdy nejel 24 h Le Mans, ale závěrem kariéry účinkoval v Trophée Andros.

Narodil se 24. února 1955 v Lorette (Saint-Chamond), přál si být fotbalistou, ale pak ho zlákaly motokáry. Vyhrál Volant Elf 1975 a tím začala jeho formulová kariéra, cenou byla F-Renault a Prost se stal

F-Renault 1977, francouzský F3 1978 (spolu s Jean-Louis Schlesserem) a evropský F3 1979. Při debutu F1 v Argentině 1980 bodoval šestým místem, 1983 byl druhý v MS na Renaultu a 1984 na McLarenu, 1985 se stal poprvé mistrem světa (McLaren MP4/2B TAG turbo 1.5 V6), což pro McLaren zopakoval 1986 a 1989. V roce 1990 vyhrál pětkrát na Ferrari, 1991 nevyhrál a sezonu nedokončil. Rok 1992 vynechal, 1983 se vrátil pro titul (Williams FW15C Renault).

McLaren MP4/6 Honda 3.5 V12 (Magny Cours 1991)

Foto Tom Hyan

(Imola 1994)

AYRTON SENNA DA SILVA (BR) McLaren-Honda/Ford (1988 – 1993) a Williams-Renault (1994).

Brazilský závodník je legendou formule 1 a nadále hrdinou pro mnoho příznivců Grand Prix, přestože od jeho smrti uplynulo více než čtvrt století. Rodák ze São Paula (narozen 21. března 1960) byl hvězdou motokár, ve formuli Ford i F3, a v první sezoně sahal po vítězství ve Velké ceně Monaka 1984 (druhý na Tolemanu), než byla zastavena pro průtrž mračen. Ve formuli 1 startoval jedenáct let pro Toleman-Hart, Lotus-Renault/Honda (1985 – 1987),

42

auto 2020/12

TH

Zahynul 1. května 1994 krátce po startu Velké ceny San Marina v Imole, kdy zřejmě po poruše řízení narazil do hrazení. Dobyl tři tituly mistra světa s vozy McLaren-Honda v letech 1988 (MP4/4 turbo 1.5 V6), 1990 (MP4/5B 3.5 V10) a 1991 (MP4/6 3.5 V12). Vyhrál 41 Grand Prix, třiadvacetkrát byl druhý a šestnáctkrát třetí; zajel 65 pole position a 19 nejrychlejších kol. Bruno Senna, syn Ayrtonovy sestry Viviane, v letech 2010 – 2012 jel 46 Grand Prix v týmech HRT, Renault a Williams.

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

March CG911 Ilmor 3.5 V10 (Magny Cours 1992)

Foto Tom Hyan

(1988)

KARL WENDLINGER (A) nespočet úspěchů. Narodil se 20. prosince 1968 v Kufsteinu, kde jeho

Rakouský závodník třetí generace, jehož kariéru F1 vlastně ukončila tréninková havárie v Monaku 1994. Téměř tři týdny byl v kómatu, dalších deset dnů nevěděl, že je v nemocnici a nepoznával své rodiče. Čtyři měsíce po nehodě zkoušel F1 a na startu GP 1995 byl pro Saubera opět. Jeho koncentrace však zmizela, po čtyřech GP byl nahrazen a vrátil se jen v Japonsku a Austrálii (havárie).

Pochopil, přešel na cestovní a sportovní vozy, v 17 sezonách vyjel

děda založil garáže a stejně jako táta Karl závodil (třetí do 1300 cm3 v Brně 1972). Z motokáry šel do F3, v německém mistrovství 1989 porazil Frentzena a Schumachera. Postupoval za pomoci Dr. Marka a Bergera do juniorského týmu Mercedes-Benz a na Leyton House/March.

Nejlépe třikrát čtvrtý ve F1, než havaroval. Do 2009 jezdil, mj. vyhrál 24 h Daytona 2000 (Chrysler Viper) a Tourist Trophy Silverstone (Saleen S7R českého týmu K plus K Motorsport).

Foto Tom Hyan

(1991)

Benetton B189 Ford HB 3.5 V8 (Hungaroring 1989)

EMANUELE PIRRO (I) Od roku 1999 je členem Audi Sport, trojice Biela/Kristensen/Pirro

Přestože patřil k italským formulovým nadějím a absolvoval 37 Grand Prix formule 1, nejvíce veselého Emanuela proslavilo pět triumfů ve 24 h Le Mans! Narodil se 12. ledna 1962 v Římě, od jedenácti usedal do motokáry, v patnácti dobyl první titul a při debutu ve formuli Fiat Abarth se stal mistrem 1980. Po F3, F2, F3000 a WTCC testoval tovární McLaren-Honda F1 v Suzuce, 1989 debutoval na Benettonu (nejlépe pátý v Austrálii), ale další dvě sezony s Dallarou se nezlepšil.

vyhrála 24 h Le Mans 2000, 2001 a 2002 na benzin (Audi R8) a trojice Biela/Pirro/Werner zvítězila 2006 a 2007 na naftu (Audi R10 TDI)!

Se závody skončil v roce 2010, stal se komisařem FIA, ACI Sport, GPDC a televizním komentátorem. Vlastní Faloria Mountain Spa Resort v Cortina d’Ampezzo a je nadále vyslancem Audi.

S manželkou (Marie-Hélène) mají dva syny a žijí v Monte Carlu.

K jeho koníčkům patří dálkově řízené modely vrtulníků.

AGS JH25B Ford DFR 3.5 V8 (Magny Cours 1991)

Foto Tom Hyan

(1991)

FABRIZIO BARBAZZA (I) (dva body za dvě šestá místa). Zkoušel kdeco (i japonskou F3000),

Všestranný italský závodník se narodil 2. dubna 1963 v Monze a začal v juniorském motokrosu (mistr Itálie 1981). Přešel na formule, po F-Monza to byly F3, F2 a F3000, když v sezoně 1986 vyjel do USA a pro Arciera vyhrál Indy Lights (tehdy ARS na March-Buick).

V roce 1987 byl Rookie of the Year v Indy 500, dojel třetí (Arciero/March-Cosworth). Ve formuli 1 se na AGS nikdy nekvalifikoval (1991), to se mu podařilo osmkrát na Minardi 1993

ale neměl dost sponzorů. Jeho kariéru ukončila nehoda v GP of Road Atlanta 1995, dva nováčci se roztočili, Barbazza se vyhnul, ale do boku Ferrari 333 SP narazil Jeremy Dale, rozlomil Barbazzův vůz vejpůl a sám utrpěl vážné zlomeniny nohou. Jejich kariéra tak skončila, Barbazza měl zranění hlavy a páteře. Po vyléčení odjel na Kubu (!), vedl tam rybářský resort a organizoval závody motokár na Kubě i Monze. V roce 2019 navštívil Minardi Days v Imole se svým synkem Dariem.

12/2020 THauto

43

Foto Tom Hyan

Historie

ERICH LEDWINKA (TATRA 87) VÂ ROCE 1991 (OBERTRUM) TATRA 87

44

auto 2020/12

TH

OSMIČKA

1

Vyvrcholením předválečné konstrukce osobních vozů Tatra byl typ 87, dodnes obdivované avantgardní dílo s visačkou Made in Czechoslovakia...

TOM HYAN

2

Z

rození aerodynamického osobního auto­ mobilu Tatra ve druhé polovině třicátých let, který se dostal do sériové výroby a vy­ nikal působivými tvary, jež jej pasovaly na vrchol automobilové konstrukce, bylo v československých podmínkách doslova zázrakem.

Tatra 87 se stala úspěšným nástupcem prvních typů 77 a 77A, jež vznikly v mnohem menším počtu asi 250 kusů. Tatra 87 ve dvou sériích dosáhla výroby 3023 kusů (z toho 1652 poválečných), než v roce 1950 udělala v Kopřivnici místo pro rozšíření pro­ dukce těžkých nákladních automobilů. Patří k velmi ceněným a obdivovaným veteránům na celém světě,

3 našla cestu do největších a nejproslulejších automo­ bilových sbírek od Billa Harraha (Reno) po bratry Schlumpfy (Mylhúzy).

První byla Tatra 77, inspirovaná výzkumy průkopníka aerodynamiky Paula Jaraye, jež zpracovali šéf tech­ nického vývoje Hans Ledwinka (1878 – 1967), který vedl konstrukci Tatry od roku 1922, kdy se do Kopřiv­ nice vrátil od rakouského Steyru. Jeho návrhy dotvořil inženýr Erich Uebelacker (1899 – 1977), jenž u Tatry působil od roku 1926 až do vypuknutí války (vystu­ doval v Praze), a také Ledwinkův syn Erich (1904 až 1992), zaměstnaný v Tatře od roku 1930. Vedle ­konvenčních typů se vzduchem i kapalinou ►►►

1 Tatra 87 z roku 1941, majetek mnichovského The International Design Museum, na Soutěži elegance v německém Bensbergu 2014 (vítěz kategorie The Shape of Speed) 2 Porotci Concours d’Elégance Bensberg u Tatry 87, jedné z 286 vyrobených ještě v roce 1941 (v létě 1942 byla výroba přerušena) 3 Mnichovské Design Museum (Die Neue Sammlung) získalo svoji Tatru 87 ze Salcburku v roce 1993 a pověřilo kopřivnickou firmu Ecorra její renovací

12/2020 THauto

45

Foto Tom Hyan

► TATRA 87 (1936 – 1950)

Foto Tatra

1

Foto Tatra

► TATRA 87 (1936 – 1950)

2 1 Tatra 87 z roku 1938, ovšem ještě s pravostranným řízením 2 Tatra 87 s otevírací střechou a koženým čalouněním (1938) 3 Prototyp vojenského kabrioletu Tatra 87 (1940; údajně vznikly dva kusy)

46

auto 2020/12

TH

3

chlazenými motory uloženými vpředu, již sériově ­vyráběnými, hledala Tatra něco nového. Řešením se staly aerodynamické typy s motory vzadu, kromě lido­ vého prototypu V570 vzduchem chlazené vidlicové osmiválce, k nimž později přibyly ploché čtyřválce. Škoda jen, že se z prototypového stadia do výroby nedostala lidová varianta s dvouválcem 854 cm3...

Proudnicová karoserie Tatry 87 přispěla k velmi níz­ kému součiniteli odporu vzduchu cx = 0,36 (o více než čtyřicet let později měla stejnou hodnotu Škoda 136 Rapid), jak prokázala novodobá měření v aero­ dynamickém tunelu Volkswagen. Nová Tatra 87 už měla celokovovou karoserii bez masivní dřevěné kostry, o něco menší rozměry a modernější prove­ dení vzadu uloženého vzduchem chlazeného osmi­

válce o shodném objemu 2968 cm3 jako první typ 77 (druhý 77A měl větší osmiválec 3380 cm3). Zatímco motor Tatry 77 dostal modifikovaný rozvod OHC s jediným centrálním vačkovým hřídelem vysoko mezi válci a přenos pohybu na všechny svisle v řadě uložené ventily dlouhými vahadly, u Tatry 87 už šlo o klasický rozvod OHC s vačkovým hřídelem v kaž­ dé řadě válců. První řešení připomínalo třílitrový dvanáctiválec Auto Union GP, který měl sací ventily v obou řadách válců aktivované podobně (výfukové ale ovládal jiný vačkový hřídel v každé řadě válců).

Tatra zvolila větší úhel rozevření válců 90° u obou verzí, Auto Union měl 60°. Vačkový hřídel (T77) nebo celkem dva vačkové hřídele (T87) vždy pohá­ něl jediný válečkový řetěz od klikového hřídele,

► TATRA 87 (1936 – 1950) MOTOR – zážehový osmiválec Tatra s válci do V/90°, chlazený vzduchem s dvojicí ventilátorů , uložený v pryžových lůžkách Flexofix podélně za zadní nápravou; OHC 2V (vačkový hřídel v každé hlavě válců, poháněný společným válečkovým řetězem), půlkulové spalovací prostory; pětkrát uložený klikový hřídel; dvojitý spádový karburátor Zenith-Stromberg (nebo Solex 30 UAAIP); 2968 cm3 (ø 75 x 84 mm); uváděný kompresní poměr 5,6:1 až 6,3:1; 55 kW (75 k)/3600 min‑1 a 157 N.m/2200 min‑1; pořadí zážehu 1-2-7-8-4-5-6-3; tlakové oběžné mazání se zubovým čerpadlem a náporovým chladičem oleje; náplň oleje 9,0 l.

Elektrická výzbroj Bosch 12 V, akumulátor 75 A.h, nebo 2x 6V/60 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s mechanickým vypínáním; čtyřstupňová manuální převodovka (4,70 – 2,95 – 1,56 – 1,04 – Z 5,92), synchronizace na III. a IV. stupni; rozvodovka s kuželovými koly se spirálním ozubením, stálý převod 3,15, pohon zadní nápravy.

4

5

6

Kresby Tatra

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce v celku s podlahou a páteřovým nosníkem, vzadu rozvidleným; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu se dvěma příčnými listovými pery nad sebou, vzadu kyvné polonápravy a čtvrteliptická listová pera (cantilever); kapalinové tlumiče; hřebenové řízení; kapalinové bubnové brzdy Lockheed ATE, mechanická ruční brzda na zadní kola; ocelová disková kola, pneumatiky 6,50 x 16, dvě náhradní kola pod kapotou vpředu.

KAROSERIE – aerodynamický čtyřdveřový sedan s ocelovou karoserií a splývající zádí, pětisedadlový; součinitel odporu vzduchu cx = 0,36. Tři hlavní světlomety 35 W, dvě elektrické houkačky. Látkové nebo kožené čalounění interiéru. Zavazadlový prostor za zadní posuvnou řadou sedadel.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2850 mm, rozchod kol 1250/1250 mm; d/š/v 4740/1670/1500 mm; světlá výška 230 mm; objem nádrže paliva 55 l (vpředu), z toho 10 l rezerva; pohotovostní/celková hmotnost 1370/1820 kg; největší zatížení přední/zadní nápravy do 730/1240 kg (37/63 %).

7 u Tatry 87 byly ventily do V s krátkými zdvihátky ­přímo v hlavě válců. Názorné řezy motorem T87 ­najdete na čtvrté straně obálky tohoto čísla.

Výkon nového osmiválce T87 se zvýšil na 55 kW (75 k)/3600 min‑1, plnění obstarával dvojitý spádový karburátor Zenith-Stromberg (nebo Solex), motor měl chlazení vzduchem s dvojicí radiálních ventilá­ torů, poháněných klínovými řemeny od klikového hřídele. Hmotnost motoru byla jen 194 kg, zásluhu na tom měla kliková skříň z elektronu, tedy ze slitiny hořčíku (nejméně 90 %) a hliníku, vhodné k přes­ nému lití. Nahoře byly na skříň nasazeny samostatné válce se samostatnými hlavami, z boků ventilátory nuceného chlazení vzduchem a dole snímací ole­ jová vana. Klikový hřídel byl uložen v pěti kluzných

Foto Tatra

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 160 km/h, trvalá 135 km/h; max. stoupavost 35 %; spotřeba paliva 12,2 l/100 km; spotřeba oleje 0,25 l/100 km.

4 Další z kopřivnických osmiválců Tatra 87 z předválečné produkce (1939)

8 ložiskách. Převodovka s řazením pákou na podlaze měla synchronizaci na třetím a čtvrtém stupni, na rozdíl od Tatry 77 byla v jednom bloku s rozvodov­ kou včetně společného mazání s vlastním olejovým čerpadlem. Konstruktéři kladli důraz na snížení hmotnosti a kompaktní rozměry, proti předchůdci měl nový vůz o 300 milimetrů kratší rozvor náprav a o 50 mm užší rozchod kol, zvýšený výkon motoru a tedy lepší dynamiku. Uváděná největší rychlost činí 160 km/h, trvalá 135 km/h.

Tatra 87, lidově zvaná Osmička, je pro mě jedním z nejkrásnějších osobních automobilů českoslo­ venské výroby, zejména pro svou aerodynamickou karoserii se splývající zádí a stabilizační ploutví mezi dvěma sloupci vodorovných štěrbin a bočními ►►►

5 Přístup k motoru po demontáži nárazníku, tlumiče výfuku a částí karoserie 6 Řetězový pohon dvojice vačkových hřídelů v obou řadách válců (OHC) 7 Vzduchem chlazený osmiválec se zadní poháněnou nápravou 8 Tatra 87 s rádiem a shrnovací střechou, údajně určená pro policii (1939)

12/2020 THauto

47

► TATRA 87 (1936 – 1950)

Foto Tatra

4

1 2

3

5

1 Dvojice cestovatelů Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund proslavila Tatru 87 na celém světě 2, 3 Ve východní Africe na cestě k Indickému oceánu 4 Cestovatelé vyjeli v dubnu 1947 ze svobodného Československa, ale vrátili se do nového společenského uspořádání s vládou komunistů (1950) 5 V Africe na jednom z přítoků Zambezi

48

auto 2020/12

TH

lapači vzduchu pro plnění motoru, ale také pro typický zvuk vzduchem chlazeného osmiválce a zakrytá ­zadní kola. Mezi jinými vozy byla na silnici výjimeč­ ným zjevem, a to ještě dlouho po válce, kdy jsem ji jako školák obdivoval na pražské Letné, snad žádný jiný automobil na mě tehdy nezanechal takový dojem (možná ještě americký Cord 810/812, také na Letné stával, a viděl jsem tam rovněž Aero 50 Dynamic).

Pamatuji se, jak jednou můj dědeček díky svým pracovním kontaktům zajistil služebního řidiče se ­ stříbrnou Tatrou 87, který nás odvezl z Letné na ­ prázdniny do Voznice. Kožený interiér vozu, přístro­ jová deska s velkým kruhovým rychloměrem a útulná sedadla zadní řady na mě zapůsobily natolik, že jsem snad ani nechtěl z vozu vystoupit. V osmdesátých le­ tech jsem jel do Dobrušky, abych se ucházel o koupi

Tatry 87. Byla černá, se třemi světlomety vystupují­ cími z přídě (prostřední byl dálkový). Opatrně jsem se projel s majitelem na sedadle spolujezdce, ale když tehdy v roce 1984 vyhlásil, že má sto padesát zájem­ ců a chce 160 tisíc korun, tak se mi sen nesplnil.

Výroba Tatry 87 pokračovala i po okupaci Česko­ slovenska německými vojsky, volant se přestěhoval zprava doleva, vznikly dokonce dva vojenské kabrio­ lety s plátěnou střechou a čtyřmi bočními okny, jež se stahovala do dveří včetně rámů. Vzhledem ke kon­ strukci zadní nápravy ovšem byly jízdní vlastnosti po­ někud specifické, s Tatrou 87 se muselo umět jezdit.

A to němečtí důstojníci, zvyklí na klasické typy s tu­ hou zadní nápravou, moc neuměli. Není divu, že se po válce o voze hovořilo jako o tajné československé zbrani! Veteránisté však vědí, že stačí volba lepších pneumatik a jízdní vlastnosti se změní k nepoznání.

V létě 1945 byla výroba v Kopřivnici obnovena, v říjnu 1947 dostala Tatra 87 novou příď se zapuš­ těnými světlomety a v roce 1948 zaznamenala re­ kordní produkci 700 kusů. Poslední kusy se objevily s malými okénky na zádi místo větracích štěrbin a dalšími stylistickými úpravami přídě i zádě, ně­ které s novými motory T603 (OHV 2545 cm3), ­připravenými dříve pro terénní Tatru 805 než pro osobní automobil Tatra 603. V roce 1950 produkce Tatry 87 definitivně skončila.

■

Foto Tom Hyan

XIV.INTERN. TATRA-TREFFEN OBERTRUM/SBG. 1991

Foto Tom Hyan

TATRA 87 a TATRA 600 TATRAPLAN (MONTLHÉRY 1990)

12/2020 THauto

49

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na nákladní vozy REO E Series (1962)

50

auto 2020/12

TH

Foto Helena Hyanová

► Historie ► REO MOTOR CAR CO. (1904 – 1967)

2

Foto Tom Hyan

1

Foto REO Motor Truck

3

4

NA DRUHÝ POKUS Dvakrát vytvořil Ransom E. Olds úspěšnou automobilku, ale kromě toho významně zasáhl i do mnoha dalších oborů...

Z

Detroitu do Lansingu je to asi stovku kilo­ metrů po dálnici číslo 96 západním směrem; stejně jako Detroit je i Lansing od nepaměti americkým městem automobilů. Nejvíce jej proslavily Oldsmobile a REO; obě automo­ bilky založil jediný muž Ransom Eli Olds (3. 6. 1864 až 26. 8. 1950), který je také po neshodách s akcionáři opustil. První značka vznikla kombinací jeho jména s automobilem; druhou tvoří iniciály. Místní R. E. Olds Transportation Museum, otevřené v roce 1981 na Old­ sovu počest, je vtipně spojilo do nového loga REOlds a vystavuje automobily obou značek z let 1886 až 2004.

Ransom E. Olds byl zdatným technikem, už od roku 1883 vyvíjel parní stroj a podílel se na výrobě průmys­ lových motorů ve společnosti P. F. Olds & Son v Lan­ singu, kterou založil jeho otec Pliny Fiske Olds se ­starším synem Wallacem. Ransom se narodil v měs­ tečku Geneva (OH), jeho předci pocházeli z britského Dorsetu. Otec farmář, kovář a strojník vyměnil farmu v Genevě za dům a dílny na River Street v Lansingu už v roce 1880. Nejmladší syn R. E. se sice podílel na rodinném podniku, ale stále více toužil po auto­

FRANTIŠEK TVRDÝ 1 REO E-456 ze šedesátých let s originálním zavěšením trojice poháněných náprav Tri-Drive ze spolupráce REO/Hendrickson (1964) 2 REO Royale z roku 1931 s řadovým osmiválcem 5,9 l/92 kW (125 k) 3 REO Speed Wagon Model 1D4H Fire Truck se šestiválcem 4,4 l/61 kW (83 k) z roku 1938 4 REO Touring Model D, dvouválec o výkonu 16 kW (22 k), z roku 1909

mobilu. V roce 1896 vyjel s prvním benzinovým vozem do ulic Lansingu, v srpnu 1897 založil Olds Motor ­Vehicle Co. a pro výrobu zajistil mecenáše. Na popud jednoho z nich, Fredericka Smitha, se výroba pře­ stěhovala do továrny Olds Motor Works na Jefferson Avenue v Detroitu, ale po jejím požáru se vrátila do Lansingu. Smith nechtěl vyrábět levné jednoválce, a proto R. E. Olds podnik v lednu 1904 opustil a založil REO Motor Car Company.

V nové firmě také začal s levnými jednoválci, roku 1907 už byla značka REO na třetím místě v prodejích za ­Fordem a Buickem! Dnes zapomenuté jméno proslavily legendární automobily REO the Fifth, Flying Cloud, Royale a především rychlý nákladní Speed Wagon.

Ve třicátých letech se společnost zaměřila na nákladní vozy, jež vyráběla v Lansingu stejně jako Diamond T. Expandující White Motor Co. koupila REO v roce 1957 a o rok později Diamond T; v květnu 1967 obě značky spojila do Diamond Reo Trucks. Když se koncern White Motor Corp. rozpadl, resp. byl pohlcen Volvem, získal práva na Diamond Reo jistý Loyal Osterlund a převedl výrobu do Harrisburgu (PA). Po dalších změnách ►►►

12/2020 THauto

51

► REO MOTOR CAR CO. (1904 – 1967)

Foto REO Motor Truck

REO Speed Wagon Six (1925)

REO One Cylinder Truck (1911) REO F-830D-OH (1963)

REO E-530 (1964) REO E-730D (1963)

majitelů sice značka REO zanikla, ale po­ kračovatelem je firma Diamond T-Line Custom Truck & Chassis v Middletownu ­ (PA), která v kusové výrobě zakázkových nákladních vozů Diamond T pokračuje.

Ransom E. Olds nebyl velkým příznivcem nákladních vozů, v roce 1934 ztratil kontrolu nad společností a po definitivním zrušení výroby osobních automobilů v roce 1936 ji opustil. Společnost vyráběla vlastní motory včetně řadových osmiválců, v padesátých letech uvedla novou řadu zážehových mo­ torů Gold Comet, řadových šestiválců a vid­ licových osmiválců, na něž dávala záruku

52

auto 2020/12

TH

REO E-700D (1963)

na 100 000 mil (160 900 km). Od druhé svě­ tové války se zaměřila na těžké typy včetně 29 Series 6x6, které v roce 1951 nahradila novým M34 6x6, zařazeným do výzbroje U.S. Army (vyráběly je také GMC a Stude­ baker). V roce 1956 vedle zážehových motorů vlastní konstrukce Gold Comet ­ uvedla vznětové Cummins a později také Perkins a Detroit Diesel; zážehové už od roku 1955 nabízela i ve verzi LPG (Liquid Propane Gas). V roce 1961 tvořilo výrobní program 43 základních typů nákladních vozů s bezkapotovou (COE) i kapotovou budkou (Conventional), vojenská vozidla

a autobusové podvozky. Zrodila se samo­ činná převodovka REOmatic, v roce 1964 přibyl typ s pohonem trojice zadních náprav (tri-drive-axle) a velmi oblíbená byla úprava s výstupem točivého momentu REO Fly­ wheel PTO s převodem ozubeným řeme­ nem Hypalon, bez potřeby mazání a s hmot­ ností jen 70 liber (31,7 kilogramu), určená pro pohon přídavných zařízení nástaveb.

Typickým příkladem nákladních vozů REO je E Series ze šedesátých let s konvenční kapotovou budkou ve dvou verzích (mo­ dernizovaná se čtyřmi světlomety pro těžší typy), která v roce 1962 zahrnovala ►►►

REO E-400 (1963) REO E-330 (1964) REO E-456 Tri-Drive 8x6 (1964) REO D-630 (1963)

Foto REO Motor Truck

REO DF-730 V8 (1964)

REO E-200 (1963)

REO DF-530 (1964) REO DCL-633D (1963)

REO C-478 Transit Bus Chassis (1963)

12/2020 THauto

53

Foto REO Motor Truck

► REO MOTOR CAR CO. (1904 – 1967)

Zážehový osmiválec REO Gold Comet O.V.207 o objemu 6391 cm3 a výkonu 152 kW (207 k)/3400 min‑1 se čtyřhrdlovým spádovým karburátorem Carter

Větší osmiválec do V/90° typu O.V.235 o objemu 7210 cm3 a výkonu 173 kW (235 k)/3400 min‑1, nejvýkonnější typ z modelů 1963

Menší šestiválec typu O.A.130 o objemu 4785 cm3 a výkonu 96 kW (130 k)/3300 min‑1 s dvojitým spádovým karburátorem Zenith

Foto Tom Hyan

REO Flywheel PTO (Power Take-Off) s ozubeným řemenem z plastu Hypalon/Nylon, vyztuženým dráty z nerezavějící oceli

R. E. OLDS TRANSPORTATION MUSEUM 240 Museum Drive, Lansing, MI 48933, USA www.reoldsmuseum.org Tel. 001 517 372 0529 Otevřeno 10 – 17 h celoročně mimo pondělí, duben – říjen také v neděli 12 – 17 h Vstupné 7 USD, studenti 5 USD

54

auto 2020/12

TH

Zážehový šestiválec REO Gold Comet O.H.186 o objemu 5932 cm3 a výkonu 137 kW (186 k)/3400 min‑1 s dvojitým spádovým karburátorem Holley pět základních dvounápravových modelů E-200, E-300, E-400, E-500 a E-510 (4x4), jež si zákazníci kombinovali dle svých požadavků využitím deseti typů motorů, 23 různých převodovek, sedmi před­ ních a dvaadvaceti druhů zadních náprav. Kromě toho byly k dispozici třínápravové verze E-330, E-430, E-530, E-440 a E-540. Zážehové motory REO Gold Comet byly řadové šestiválce O.A.130, O.A.145, O.H.170, O.H.186 a O.H.200 a vidlicové osmiválce O.V.207 a O.V.235 (číslo vždy udává výkon v koňských silách). Manuální převodovky ­ měly 4, 5, 7 nebo 8 stupňů pro jízdu vpřed, pří­ davné 3 nebo 4 stupně; další alternativou byly vznětové motory, LPG a REOmatic pro zážehové i vznětové motory. Rámy byly konvenční ze dvou podélníků a příček, nápravy tuhé a zavěšené na podélných listových perech, autobusový podvozek C-478 měl motor uložený podélně vzadu (REO Gold Comet nebo Cummins). V roce 1967 se REO Motor Truck Division změnila na Diamond Reo Trucks (viz TH Auto č. 5/2020).

Ransom E. Olds měl mnoho zájmů a působil v řadě dalších podniků. V počátcích Oldsmobile se zúčast­ nil rekordních jízd na Olds Pirate, ale jeho souboj s Alexanderem Wintonem na floridských plážích skončil nerozhodně. V roce 1907 byl také ředitelem Ideal Motor Co. v Lansingu, která vyráběla motory a sekačky trávy; 1906 stál u zrodu Michigan National Bank, pak financoval stavbu Olds Hotelu a nejvyšší budovy v Lansingu (Olds Tower dokončena 1931, dosud stojí), ve své vile na Washington Avenue v Lansingu měl v garáži točnu, takže z ní nemusel couvat (krásný dům ve viktoriánském stylu byl stržen v roce 1972, aby udělal místo dálnici Interstate 496, pojmenované po Oldsovi) a v neposlední řadě v roce 1913 koupil 152 čtverečních kilometrů země u Tampa Bay na Floridě, kde vybudoval město Oldsmar.

Zemřel v požehnaném věku šestaosmdesáti let ­ v Lansingu. Není bez zajímavosti, že upravený název REO Speedwagon patří od roku 1967 dosud účinku­ jící americké rockové skupině z Illinoisu, která tak značku dále proslavila.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na REO pro svoz odpadu na New York World’s Fair 1964

12/2020 THauto

55

Foto Parilla

► Historie ► MOTO PARILLA (1946 – 1967)

NOBLESA

Giovanni Parrilla vyhlásil, že jeho motocykly nejsou pro každého, stejně jako každý nemůže mít Ferrari nebo Maserati...

G

iovanni Parrilla se narodil 23. října 1911 v Corigliano Calabro, předci přišli na italské území z Baskicka v šestnáctém století. ­Rodina se přestěhovala do Mantovy, jeho starší bratr Angelo (1899 – 1918) se záhy stal hrdinou první světové války. Giovanni byl úspěšným elektro­ technikem, a tak vyrazil do Milána, aby se věnoval elektromobilům a opravám elektroinstalace klasických automobilů, než v roce 1934 založil vlastní firmu, která se také věnovala zapalovacím svíčkám a vstřikovacím čerpadlům pro vznětové motory (získal zastoupení Bosch). V roce 1943 se pustil do konstrukce prvního motocyklu, závodní dvěstěpadesátka byla hotova o dva roky později.

V roce 1946 se rozhodl pro sériovou výrobu. Po vzoru britského Nortonu zvolil jednoválec OHC se svislým hří­ delem rozvodu, ale ve třídě 250 cm3. Na stroji spolupra­ coval s Alfredem Bianchim, pozdějším tvůrcem ležatých jednoválců Aermacchi; od oddělené převodovky Burman podle britského vzoru přešel na monoblok s primárním převodem ozubenými koly.

Nino Grieco vyhrál 1. října 1946 závod na okruhu Lecco, Parilla 250 se stala prvním italským poválečným závodním motocyklem. Zbývá dodat, že Parrilla pro značku motocyklů ubral jedno R ze svého jména, takže vznikla Parilla.

V roce 1947 začala sériová výroba čtyř verzí Parilla 250 Sport, Lusso, Compe­ tizione a Corsa. Výrobce dbal na kva­ litu, motocykly byly drahé, Parilla 250

56

auto 2020/12

TH

PETR RUTEK ▲ Parilla 175 Special (výroba od 1959), poslední motocykl z řady Fox 175 (originální rozvod OHV High Cam), vyráběné v letech 1953 – 1963 ▼ Parilla 98, dvoudobý jednoválec 98 cm3 (ø 50 x 50 mm) o výkonu 3,3 kW (4,5 k)/6000 min‑1, je spolu s nástupcem 125 nejprodávanějším typem značky (od 1950)

za 380 tisíc lir stála přesně tolik jako Gilera Saturno Sport 500, a proto se prodalo jen 300 kusů...

Bylo jasné, že pokud má milánská Moto Parilla přežít, potřebuje levnější model. V roce 1950 vyjela dvoudobá Parilla 98 (Turismo a Sport), v době největší slávy vyrá­ běná v osmdesáti kusech denně a v roce 1951 nahra­ zená výkonnější verzí 125. Za druhou generaci moto­ cyklů Parilla je považována řada Fox 175 s originálním jednoválcem high cam (camme rialzata), zkonstruova­ ným Williamem Soncinim, u něhož vysoko uložený vač­ kový hřídel až u hlavy válce ovládal klasický tyčkový rozvod OHV. Z boku stroj odlišoval svislý nálitek klikové skříně a vysoké krycí víko, které ukrývaly řetězový po­ hon vačkového hřídele. Motor 174 cm3 (ø 59,8 x 62 mm) nabízel 6,6 kW (9 k)/6800 min‑1 a se čtyřstupňovou převodovkou uděloval motocyklu největší rychlost ­ 100 km/h. V letech 1953 – 1963 vzniklo nespočet verzí včetně závodní Gran Sport MSDS (Motocicli Sport Derivati dalla Serie). ­ Doplnily je čtyřdobé typy 125 Lusso Ve­ loce se stojatým válcem (1957 – 1959).

Revolucí se stala třetí generace Parilla, reprezentovaná typem Slughi 99, u ně­ hož byl trubkový rám nahrazen samo­ nosnou konstrukcí z plechových výlisků.

Jednoválec OHV 97,7 cm3 zcela zakryla karoserie, šlo o crossover mezi spor­ tovním motocyklem a skútrem (do USA se vyvážel jako Ramjet). Později se ­Parilla vrátila k trubkovému rámu, kromě čtyřdobé stovky přišla i dvoudobá ­stopětadvacítka (Olimpia 99/125), jimiž

4

2

5

3

Foto Parilla

1

1 Parilla Olimpia 125 s dvoudobým jednoválcem zůstala posledním typem (1959 – 1967); do USA se vyvážela jako Impala 2 První Parilla 250 s jednoválcem OHC 247 cm3 (ø 66 x 72 mm) o výkonu 10,3 kW (14 k)/6200 min‑1 se představila v roce 1946 (následovaly verze DOHC) 3 Čtyřdobý ležatý jednoválec OHV pro Slughi 99 o zdvihovém objemu 97,7 cm3 (ø 52 x 46 mm) dává výkon 4,4 kW (6 k)/7200 min‑1 4 Samonosná konstrukce svařovaného skříňového rámu pro Slughi, kterou navrhl Ing. Cesare Bossaglia (Progetto PB1 = Parilla + Bossaglia)

Kresba Parilla

5 Parilla Slughi 99, první italský motocykl se samonosnou konstrukcí svařenou z plechových výlisků, nahrazující obvyklý trubkový rám (1958 – 1966)

se historie původní Parilly uzavřela v roce 1967. Vzniklo asi osm tisíc Slughi včetně série kolem 350 strojů, vyvezených do ­ SSSR (Ruska) výměnou za ušlechtilé dřevo.

Motocykly Parilla sbíraly úspěchy na závod­ ních tratích. Ještě v roce 1964 obsadil Ron Grant druhé místo ve třídě 250 na Velké ceně USA v Daytoně (vyhrál Alan Shepherd s východoněmeckou MZ).

Zakladatel Giovanni Parrilla opustil podnik v roce 1962, když po finančních problémech prodal svůj podíl, ale s konstruktérem Ce­ sare Bossagliou (autorem Slughi) pokra­ čoval ve vývoji a výrobě motokárových ­motorů Saetta/Thunderbolt a znovu se po­

kusil o motocyklovou konstrukci (MP = Moto Parilla). Jeho synové Angelo a Achille po­ kračovali ve výrobě motokárových motorů ve firmě DAP (Di Angelo Parrilla), založené roku 1970 a velmi úspěšné, když od 1980 přidali kompletní motokáry. Giovanni zemřel roku 1976 v Miláně, Angelo se stal legendou ve světě motokár, kromě jiného v letech 1979 – 1982 angažoval jistého Ayrtona ­Sennu (dodnes vlastní jeho závodní moto­ káru DAP typ WTR 101 číslo 1-803, s níž Ayrton jezdil ve třídě 100 cm3). Achille odešel z DAP a pokračoval ve svém Italsistemu (motory) a Italcorse (motokáry). Angelo ještě v pětasedmdesáti přijal funkci obchodního ředitele ve výrobě motokár SCS (nikoli mo­ torů), kterou založili jeho synové Stefano a Carlo, toužící po samostatnosti; tehdy už

DAP patřil historii. Rodina Parrilla zanechala nesmazatelnou stopu v motoristické historii.

Jak se stalo módou, také značka Moto ­Parilla žije! Od roku 2016 nabízí drahá elek­ trokola inovativního designu, jaký jsme vi­ děli na prototypu Caterham Carbon E-Bike.

Za znovuzrozením stojí Zeno Panarari spolu s Alessandrem Tartarinim, kteří ­ v roce 2013 byli angažováni v neúspěšném projektu Caterham Bikes, jenž představil zmíněné elektrické kolo, závodní elektro­ kolo Classic E-Bike a terénní motocykl ­Brutus 750 ve stylu Rokonu s velkým jedno­ válcem a samočinnou převodovkou. Není bez zajímavosti, že Alessandro Tartarini je dědicem Italjetu (ročník 1966; syn zakla­ datele Leopolda) a šéfem Tartarini Design, kde nedávno navrhl nové Velocifero pro čínskou Maiway Industry, skútr Lambretta LN a také řadu znovuzrozených motocyklů F.B Mondial HPS 125i/300i.

■

12/2020 THauto

57

eXtra

► KENNEDY SPACE CENTER

Foto Jan Spisar

Dva pomocné startovací stupně SRB a externí nádrž ET pro raketoplán Space Shuttle

Foto Jan Spisar

Největší muzeum dobývání vesmíru najdete na floridském Cape Canaveralu, které je úžasným dokumentem lidských schopností...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Cape Canaveral (FL), USA spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY

Foto Jan Spisar

▲ Raketoplán OV-104 Atlantis odpočívá v hale Shuttle Launch Experience/ Atlantic West Pavilion

V

době, kdy se ještě smělo cestovat, jsme v únoru 2020 vedle motoristických atrakcí na Floridě navštívili největší světové centrum kosmonautiky, kde se podobně jako na rus­ kém Bajkonuru psala jedna z nejobdivuhod­ nějších stránek světlé historie lidstva. Přestože v dnešní době zahlcené podivnými informacemi všeho druhu odvážní muži a ženy, nadále mířící do kosmu, většinu populace nezajímají, pro nás starší je to obrovský feno­ mén, ukázka lidských možností a schopností, jaké jsme od jejich počátků s obdivem sledovali. Byl to prostě vrchol soudobé techniky pro každého z tehdejších ­ ­normálních lidí, kteří byli vzdělaní, měli patřičný rozhled a nestali se jen ovcemi napojenými na sociální sítě.

Kennedy Space Center (KSC) se rozkládá na ostro­ vech (především Merritt Island) a poloostrovech vý­ chodní Floridy u Atlantského oceánu, na půl cesty mezi Miami a Jacksonville; celková výměra obnáší 567 čtve­ rečních kilometrů. Středisko nese jméno demokrata Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta USA (1961 – 1963), jehož život ukončila střelba atentátníka (údajně Lee Harvey Oswald) při návštěvě texaského Dallasu, kde projížděl ulicemi v otevřeném auto­ ►►►

12/2020 THauto

59

► KENNEDY SPACE CENTER

Foto Tom Hyan

Startovací rampa LC-39A (SpaceX Falcon 9) bude opět využita 5. prosince 2020 (CRS-21)

Foto Tom Hyan

1

Foto Helena Hyanová

Foto Jan Spisar

Rockwell/Marion Missile Crawler Transporter, obří pásový přepravník pro dopravu raket a raketoplánů z montážní budovy VAB na startovací rampu

3

1 Elektrický GM Lunar Rover naposledy jel v prosinci 1972, kdy Eugene Cernan a Harrison Schmitt strávili 75 hodin na povrchu Měsíce (Apollo 17) 2 Airstream Excella (1983 Astrovan) pro přepravu astronautů na start; v roce 2019 dodal Airstream další typ Atlas (Astrovan II) na podvozku Mercedes-Benz Sprinter (SpaceX používá vozy Tesla Model X) 3 Pět raketových motorů Rocketdyne F-1 v prvním stupni největší rakety světa Saturn V (program Apollo)

2 mobilu Lincoln Continental. Vedle letecké základny a místa startu raket i raketoplánů je rovněž přírodní rezervací. Kromě vlast­ ního areálu KSC Visitor Complex mezi dalšími atrakcemi nemáte možnost zcela ­ volného pohybu, ale při přepravě autobusy od jedné atrakce ke druhé můžete vidět na­ příklad volně žijící aligátory. Návštěv­nické středisko je zcela podporováno návštěv­ níky, nikoli z daní amerických poplatníků, a ceny vstupenek tak začínají od padesáti dolarů. Je to však natolik výjimečná příleži­ tost, že se návštěvy stanou velkým zážit­ kem a rozhodně stojí za to.

A co tam můžete vidět? Jednou z dominant je obrovská budova VAB (Vehicle/Vertical Assembly Building), která se po dokončení v roce 1965 stala největší stavbou světa ­pokud jde o vnitřní objem, kde pojme až čtyři obří rakety Saturn V a posloužila i raketo­ plánu Space Shuttle (jsou v ní uloženy svisle, proto výška budovy 160 m). Přepravu raket nebo raketoplánu na startovací rampy

60

auto 2020/12

TH

LC-39A a B zajišťuje obří transportér se čtyř­ mi pásovými podvozky (z autobusu se nám celý stroj pro obří rozměry nepodařilo uspo­ kojivě vyfotografovat), dílo slavného výrobce rypadel Marion Power Shovel Co. z Marionu v Ohiu (1884 – 1997, pak pohlcen Bucyru­ sem), který dodal i parní bagry pro stavbu Panamského průplavu. Vznikly dva kusy s délkou 40 m, šířkou 35 m a stavitelnou výš­ kou 6 až 8 metrů, s dieselelektrickým pře­ nosem výkonu (dva šestnáctiválce ALCO, generátory a 16 trakčních elektromotorů) a rychlostí s nákladem 1,6 km/h (s hmotností 2721 tun jde o největší vozidlo světa).

Představu o mohutnosti raketoplánu STS (Space Shuttle Transportation System) získáte pohledem na jeho vlastní starto­ vací zařízení, vystavené před pavilonem, v němž se OV-104 Atlantis ukrývá. Jde o dvojici pomocných startovacích stupňů SRB (Solid Rocket Booster) od firmy ­Morton Thiokol s obří nádrží ET (External Tank) od Martin Marietta uprostřed, jež na

startu sahají do výšky 56,14 metru a po ­dosažení výše 45 km nad zemským povr­ chem se oddělí. Samotný raketoplán má rozpětí 23,8 m a délku 37,2 m, v jeho trupu je nákladový prostor dlouhý 18,3 m a na zádi tři raketové motory Rockwell/Rocket­ dyne RS-25 o startovním tahu po 1860 kN. Společnost Rockwell International v Palm­ dale (CA) ve spolupráci s Boeingem vy­ robila pět raketoplánů, jež absolvovaly celkem 135 letů v letech 1981 až 2011 ­ z Kennedy Space Center. Nesly jména Enterprise, Columbia, Challenger, Disco­ very a Atlantis (označení OV-101 až 104).

Působivá je Rocket Garden pod širým ­nebem, aneb prostranství s vystavenými nosnými raketami různých typů, které se podílely na vynášení amerických družic, a pak živých astronautů na oběžnou dráhu od šedesátých let postupně s věhlasnými programy Mercury, Gemini a Apollo. Ne­ chybějí mezi nimi slavné Juno I (první družice Explorer I v lednu 1958), Delta ­

Foto Helena Hyanová

KENNEDY SPACE CENTER VISITOR COMPLEX Space Commerce Way, Kennedy Space Center, FL 32889, USA www.kennedyspacecenter.com Tel. 001 855 433 4223 Otevřeno celoročně 9 – 16 hodin (zavírá dle ročního období) Základní vstupné 50 USD

4 Rocket Garden; zleva rakety Juno I, Delta, Juno II, Atlas-Agena a Gemini-Titan II; vzadu ve vodorovné poloze Saturn 1B 5 Socha Alana Sheparda Jr. v životní velikosti, prvního Američana ve vesmíru, vévodí U.S. Astronaut Hall of Fame 6 Kosmická loď Gemini 9A, s níž letěli Eugene Cernan českého původu a Thomas Stafford v červnu 1966 jako náhradníci

5 (­komunikační družice), Mercury-Redstone (nejprve šimpanz Ham, pak první astro­ nauti Alan Shepard Jr. a Virgil Grissom, všichni se v pořádku vrátili na Zemi), Mer­ cury-Atlas (1962 Friendship 7, první Ameri­ čan na oběžné dráze John Glenn), Gemini­ -Titan II (program Gemini se dvěma astronauty), Juno II (vzdálený průzkum Měsíce), Atlas-Agena (podrobné snímko­ vání Měsíce) a Saturn IB (počátek pro­ gramu Apollo). Ve vedlejším pavilonu ­Heroes & Legends najdete U.S. Astronaut Hall of Fame, Dvoranu slávy, kam jsou postupně zařazováni američtí astronauti, jež vybírá Astronaut Scholarship Founda­ tion. Čestné místo tam mají především Alan Shepard Jr. (1923 – 1998), první ame­ rický astronaut na balistické dráze (16 mi­ nut v kabině Freedom 7), ale později pátý člověk na Měsíci (Apollo 14); John Glenn (1921 – 2016), první americký astronaut na oběžné dráze (1962) a také nejstarší (1998 v raketoplánu Discovery při STS-95); a sa­

Foto Tom Hyan

4

6

mozřejmě trojice Neil Armstrong, Buzz ­Aldrin a Michael Collins, z nichž první dva vystoupili 21. července 1969 poprvé na po­ vrch Měsíce (Apollo 11).

Zvláštní atrakcí je hala Apollo/Saturn V Center s největším exponátem, jímž je ­raketa Saturn V, jedna ze tří dochovaných (bylo jich třináct), jež se stala od roku 1967 základem měsíčního programu třímístných kosmických lodí Apollo a od 1973 vesmírné laboratoře Skylab. Je třístupňová; celkem dlouhá 111 metrů, má největší průměr 10 m a v prvním stupni pět obrovských raketo­ vých motorů Rocketdyne F-1, ve druhém pět Rocketdyne J-2 a ve třetím jediný stejného typu J-2. Je to dosud největší ­ a nejvýkonnější raketa světa se schopností vynést 140 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu. Její vývoj je dílem Wernhera von Brauna (1912 – 1977), který po odchodu z Německa vedl v šedesátých letech Mar­ shall Space Flight Center v Huntsville (AL), kde vznikla série raket Saturn. Na výrobě

největší Saturn V se podílely letecké spo­ lečnosti Boeing (první stupeň), North Ame­ rican (druhý), Douglas (třetí) a počítačová IBM (přístrojové vybavení). Ve stejné hale jsou památky na měsíční mise včetně ukázky přistání (Lunar Theater).

Nelze vyjmenovat všechny atrakce, vstou­ píte také do řídícího střediska, zažijete starty i přistání (různé projekce včetně IMAX Thea­ ter), k dispozici jsou komentované prohlídky a setkání s astronauty. Nechybějí ani po­ zemní vozidla, vedle zmíněného obřího transporteru Marion jsou to třeba elektromo­ bil GM Lunar Rover pro pohyb na měsíčním povrchu (1972), anebo obytný Airstream ­Excella (1983) pro přepravu astronautů na start. Uvidíte také obě startovací rampy LC­ -39B (NASA SLS) a LC-39A (SpaceX Fal­ con 9 a Falcon Heavy). Příští start CRS-21 je naplánován na 5. prosince 2020, kdy Spa­ ceX Falcon 9 bude podle smlouvy Elona Muska (CEO SpaceX a Tesla) s NASA záso­ bovat mezinárodní kosmickou stanici. ■

12/2020 THauto

61

ŽIL JSEM S JUSTICÍ JUDr. Karel FRIML CSc.

JUDr. Karel FRIML CSc.

ŽIL JSEM S JUSTICÍ Nakladatelství Umělecký klub Praha

► NOVÉ KNIHY FRIML Karel, JUDr.,CSc Advokát, Heiligen - Světce

ŽIL JSEM S JUSTICÍ (Převzato z publikace KDO JE KDO) VíceSpecialista než šedesát obhajoval právní pomocilet v silniční dopravě, JUDr. Karel Friml (85) účastníky dopravních člen Syndikátu novinářů opravdu nablízku, ať už za řídítky nebo za volantem, nehod a byl motorismu člen Rakouské vědecké společnosti pro dopravu, ale i jako autorRakouského mnohakuratoria odborných publikací, k nimž patří Automobil spolupracovník pro bezpečnostsilničního provozu, a paragraf, anebo Čas běží i za volantem; či jako tvůrce článků pro mnohé mnichovského Institutu časopisy od Světa für Ostrecht.motorů po Truckera. Jeho nejnovější dílo Žil jsem s justicí je pořádná kniha, hezky těžká s 568 stránkami a množstvím dobových Promoce PF UK 1958 i současných ilustrací. a 1975 - Advokát Slovy klasika je totiž tenká knížka jako milostný Studijní pobyty Rakousko,kniha, Švýcarsko to je prostě život! A Karel toho zažil opravdu hodně, románek, ale tlustá vždy bezpartijní. aby mohlRezortní říci, že ani za ta léta soužití justici zcela nepoznal, ani jí úplně vyznamenání.

Knihy: Automobilstejně a paragrafjako I. a II. díl, neporozuměl, hrdina Vachkovy knihy Žil jsem s cizinkou, který silnice, paragrafy, svou ženuDěti, Justice se nikomu neomlouvá, justice koná. Autor Častaké běží i zanepoznal. volantem, Spoluautor majitelestavem světa a svým bohatým životem, nad postavese zamýšlí nad Rádce justicí, automobilu. nímČlánky právníků kdo se na výkonu spravedlnosti podílí. Vypráví pro Bulletini každého, advokacie, Svět motorů, Motoristickou současnost, Lidovéjež noviny, pozoruhodné příběhy, se opravdu staly, a prozrazuje, že ne vždy a všude Květy, Trucker, Mladý svět aj. se dá zvítězit s hlaholem trub a vířením bubnů, ale že někdy úplně stačí, aby Autor scénáře filmu Jak napálit světa. advokáta, Opravdu zajímavé čtení, výhradně ze sítě se zlo necítilo pánem seriálu ČT Paragrafy na kolech, knihkupectví Kosmas, později i v elektronické verzi. Doporučená cena 480 Kč. spolupráce na pořadech ČT Auto-moto-revue.

Lektor Ústavu soudního inženýrství při VUT v Brně, autor skript Občanské právo pro znalce.

A autor této knihy…

Foto na titulu: archiv autora

HISTORIE MOTORŮ LAURIN & KLEMENT A ŠKODA Po obdobné publikaci Historie převodovek připravil Martin Chlupáč stejně koncipovanou Historii motorů Laurin & Klement a Škoda, ovšem tentokrát ve dvou dílech, z nichž právě vyšel první, jenž zahrnuje léta 1899 – 1948. Pro příznivce techniky přináší v tomto ohledu poprvé uceleně uspořádané a dosud často nevídané informace, názorné příčné i podélné řezy jednotlivých motorů s podrobným popisem a snímky příslušných vozidel od motocyklů po osobní i nákladní automobily, traktory a závodní stroje. Vydal Moto Public pro Škoda Auto, a.s., v prodeji u všech dobrých knihkupců a doporučená cena 490 Kč.

OPRAVA: ZASTAVA 1100

STOLETÍ AVIE 1919 – 2019 Zajímavou historii letecké a automobilové továrny Avia přináší dílo Davida Hlouška, který značce zasvětil značnou část svého života. Na počátku jsou první letecké pokusy, jež vedly ke vzniku firem Letov, Avia a Aero, vlastně existujících dodnes.

Přestože Avia je v povědomí dnešních generací především výrobcem nákladních vozů, bylo to především dílo inženýrů Pavla Beneše a Miroslava Hajna (letouny Avia řady BH), jež ji od počátků proslavilo.

Bohatě ilustrováno. Vydala Olympia v roce svého 65. výročí.

Doporučená cena 599 Kč.

62

auto 2020/12

TH

Automobily Zastava 1100 se do Československa dovážely v letech 1974 až 1979, nikoli o deset let později, jak jsme chybně uvedli v minulém čísle v článku Vzpomínky na Jugoslávii. Celkem se dovezlo cca 9500 vozů tohoto typu, jenž vycházel z italského Fiatu 128.

Teprve v devadesátých letech došlo k pokusu o návrat Zastavy na český trh typem Yugo 60/65 EFI, ale tato akce nebyla úspěšná.

Za chybu se velmi omlouváme a děkujeme věrnému čtenáři za připomínku a pozornost při čtení našeho časopisu.

2020 číslo/strana ALFA ROMEO 1910 – 2020.......................... 6/2 APOLLO Intenza Emozione........................ 2/34 AUDI A3 Sportback................................... 7/10 AUDI A4 Avant & Allroad (B9)................... 4/22 AUDI A4 Facelift (B9)................................ 4/18 AUDI A5 Sportback 2020.......................... 8/18 AUDI TT RS 2020...................................... 3/10 AUDI Q3 Sportback................................... 2/18 AUDI Q7 (4M) facelift 2020....................... 5/18 BMW 3 (G20)............................................ 11/6 BMW 5 mHEV (G30)................................. 9/14 BMW i3 (I01).......................................... 10/14 BMW M235i Gran Coupé (F44)................. 8/22 BMW X4 M40i (G02)................................. 2/22 BMW X7 xDrive 30d (G07)........................ 3/18 CZINGER Vehicles..................................... 4/16 DALLARA Stradale.................................... 3/28 DELAGE Automobiles (1905 – 2020)....... 11/30 DE TOMASO P72...................................... 1/32 DS7 Crossback E-Tense 2020................... 5/12 DS9 E-Tense (X83) 2020.......................... 6/28 FARADAY FUTURE FF91........................... 1/34 FIAT 500 Hybrid/Panda Hybrid.................. 6/30 FIAT CHRYSLER PEUGEOT 2020.............. 1/16 FORD Focus Active.................................... 3/26 FORD Focus ST-Line 2019........................ 1/12 FORD Kuga 2.5 PHEV 2020..................... 11/26 FORD Mustang SE55.................................. 9/6 FORD Puma 2020................................... 10/10 GFG Style (Giugiaro) 2020.......................... 4/2 GMC HUMMER EV 2022........................... 12/6 GMC Motorhome (1973 – 1978)................ 12/2 HISPANO SUIZA (1904 – 2020)................. 8/30 HYUNDAI i10 (2020)................................... 4/6 HYUNDAI i30 Fastback N (PDE)................ 1/14 HYUNDAI Fuel Cell EV............................... 5/26 IKENGA GT SP (1967 – 1970)................... 7/30 ISOTTA FRASCHINI (1900 – 2020)............ 7/26 KIA Niro PHEV 2020................................. 6/22 KIA XCeed (CD)......................................... 2/26 KIA XCeed 1.6 CRDi MHEV iM6 (CD)........ 9/26 LAND ROVER Defender 2020...................... 9/2 LAND ROVER Discovery Sport 2020......... 6/18 MAHINDRA Roxor 2019/2020.................. 3/34 MAZDA 6 (GJ/GL)..................................... 4/10 MAZDA CX-30 (DM)................................... 2/6

MAZDA MX-5 30th Anniversary (ND)........... 1/8 MERCEDES-AMG A 45 S 4Matic+ (W177)..................................... 8/14 MERCEDES-BENZ E-Klasse F/L (W213)........................................... 10/26 MERCEDES-BENZ EQC 400 4Matic (N293).......................................... 7/6 MERCEDES-BENZ C-Klasse (W205)......... 3/22 MERCEDES-BENZ GLB 200d 4Matic (X247)............................... 9/10 MERCEDES-BENZ GLS 400d 4Matic (X167)............................. 11/18 MINI Cooper SE (Electric)......................... 7/18 OPEL Astra (K) 2020................................. 5/22 OPEL Corsa (F) 2020................................ 6/12 PAGANI & N.Y. Grand Central................... 2/16 PEUGEOT 208 (CMP)................................ 2/12 PEUGEOT 508 SW (2020)....................... 12/26 PEUGEOT 2008 (CMP).............................. 9/22 RANGE ROVER Evoque (L551)................. 1/18 RENAULT Captur II................................... 8/26 RENAULT Espace 2020 (Phase 2)........... 12/22 RENAULT Twizy 2020............................. 12/18 RENAULT ZOE Phase 2 (X10)................. 10/18 ROLLS-ROYCE Ghost 2021...................... 10/6 ROLLS-ROYCE Motor Cars Prague........... 2/10 SEAT León 2020..................................... 10/22 SUBARU Forester e-Boxer (SK).............. 11/22 SUBARU Impreza e-Boxer (GTE)............. 12/10 SUBARU Outback ES Limited (BS)............ 9/18 SUZUKI Jimny (JB74)............................. 12/14 ŠKODA Citigoe iV (AA)................................. 2/2 ŠKODA Enyaq iV....................................... 10/2 ŠKODA Kodiaq RS.................................... 1/22 ŠKODA Octavia 2020.................................. 8/8 ŠKODA Octavia 2020 (SK38X) – alternativní pohony................................. 11/2 ŠKODA Octavia Combi 2020....................... 5/8 ŠKODA Superb iV (PHEV)......................... 3/14 TESLA Model 3........................................... 1/2 VOLKSWAGEN Golf 2020........................... 6/8 VOLKSWAGEN Multivan T6.1................... 7/22 VOLKSWAGEN T-Cross............................. 1/26 VOLVO V60 (SPA)..................................... 7/14 Vzpomínky na elektromobilitu....... 2/30, 3/30, 4/24, 6/26

OBSAH 5. ROČNÍKU VYCHÁZÍ OD ROKU 2016 NADACE ELIŠKY JUNKOVÉ ČZ 175 Čezeta (1957 – 1964).................... 2/52 JAWA 50 (1955 – 1982)............................ 3/56 KAROSA W4 Dingo................................. 11/58 PRAGA S5T (1956 – 1972)........................ 6/50 ŠKODA 120 S (1971 – 1975)..................... 1/50 ŠKODA 130 RS (1975 – 1981)................... 4/52 ŠKODA 706 R (1946 – 1958)..................... 9/56 ŠKODA 1202 (typ 981)............................. 5/56 TATRA 805 (1953 – 1960)......................... 7/52 HISTORIE 46th Daytona Turkey Run 2019.................. 1/30 1000 mil československých 2020............. 9/48 ASTON MARTIN DB6 (1965 – 1970)......... 1/46 AUSTIN (1905 – 2020).............................. 7/46 AUTOCAR (1897 – 2020)........................... 4/46 Brno Revival 2020..................................... 8/62 DIAMOND REO Trucks.............................. 5/46 DODGE Brothers (Britain) Ltd (1933 – 1981)..................... 2/54 FIAT Punto (1993 – 1999) – COTY 1995... 6/46 Festival of Speed Goodwood..................... 6/58 FORD of Britain (1911 – 1965).................. 3/52 FSO Warszawa (1951 – 1973)................... 7/56 KARRIER Motors (1904 – 1981)................ 1/52 LOTUS Esprit (1975 – 2004)...................... 3/46 Marcus Siegfried a jeho automobil............ 5/59 MORRIS Motors Ltd (1912– 1984)........... 8/46 MOSKVIČ 408 (1964 – 1975).................... 4/56 RENAULT 16 (1965 – 1980) – COTY 1965/1966.................................... 5/52 REO Motor Car Co. (1904 – 1967)........... 12/50 Robert Sénéchal a jeho vozy................... 10/54 ROVER 3 Litre (P5) & 3 ½ Litre (P5B)................................... 2/46 TATRA 87 (1936–1950).......................... 12/44 WHITE Motor Corporation (1900 – 1981).... 8/52 WHITEGMC – VOLVO GM Heavy Truck... 11/54 Zavodi Crvena Zastava (1953 – 2008)...... 11/50 Zbraslav – Jíloviště 2020......................... 10/45 MUZEA The British Motor Museum (Gaydon, GB)......................................... 1/60 The Brumos Collection (Jacksonville, FL, USA).......................... 3/60

12/2020 THauto

63

Don Garlits Museum of Drag Racing (Ocala, FL, USA)....................................... 5/2 Kennedy Space Center (Cape Canaveral, FL, USA)................... 12/58 Mazda Museum (Hirošima, JP)................. 4/60 Museum Czech Road Racing (Hořice v Podkrkonoší).......................... 9/60 Muzeum českého karosářství (Vysoké Mýto)...................................... 11/60 Muzeum U.S. veteránů JK Classics (Lužná u Rakovníka)............................. 10/61 National Motor Museum (Beaulieu, GB).... 2/60 NTM Praha – Fenomén Jawa (1929 – 2020) výstava motocyklů.................................. 7/60 ŠKODA Auto Muzeum 2020...................... 8/58 Volvo Museum Göteborg (S).................... 6/60 SALONY 89. Geneva International Motor Show 2019.................................. 6/16 112. Chicago Auto Show 2020.................. 4/14 Autoshow Praha & Prague Car Festival 2020........................ 9/28 Beijing Auto China 2020.......................... 11/12 Geneva International Virtual Show 2020......................... 7/32, 8/34 Motosalon Brno 2020............................... 4/30 SPORT 104. Indianapolis 500 (2020).................. 11/36 Andretti Mario........................................... 5/30 ARCA Menards Series East 2020.............. 6/32 Bobek Jaroslav (1928 – 2007)................... 5/40 Bobek Václav ml. ...................................... 9/40 Bobek Václav st. (1914 – 1980)................. 4/40 Bohemia Drive Rally Příbram 2020........... 8/36 Breedlove Craig – 996,574 km/h............. 12/39 Czech Truck Prix Most 2020................... 10/32 Čtyřiadvacetihodinovky 2020.................. 10/42 Dakar 2020............................................... 3/43 Divila Ricardo (1945 – 2020)..................... 6/40 Enge Břetislav........................................... 4/42 Enge Břetislav (1950 – 2020)................... 10/40 Festival of Speed Goodwood.......... 6/38, 12/40 FIA World Touring Car Cup....................... 1/40 FIA Formula 2 Championship.................... 2/38 Flis Performance Daytona......................... 9/32 Formule 1 – zhodnocení sezony 2019....... 1/36 Formule 1 – vozy Velkých cen 2020.......... 9/38 Formule 1 – ohlédnutí za sezonou 2020... 12/34 Formule 5000............................................ 2/40 Gabelich Gary – 1001,667 km/h.............. 12/37 Grand Prix Brno 1930 – 2020...................... 7/2 Hošek Jaroslav.......................................... 3/42 IMSA Rolex 24 Daytona 2020................... 4/35 IMSA Weather Tech Sportscar Championship........................................ 2/36 Joest Racing (Reinhold Joest)................ 11/40 Junková Eliška ....................................... 12/36 Lím Václav................................................ 6/43 Maxx Formula Most 2020....................... 10/36 Michl Josef............................................... 1/42 Michl Josef vzpomíná............................... 7/41 Moss Stirling (1929 – 2020)...................... 5/34 NASCAR – Daytona 500.............................. 3/2 NASCAR Cup Series 2020......................... 6/36 North Turn Legends Daytona 2020............. 8/2 Nuvolari Tazio......................................... 12/36 Plochá dráha na Markétě 2020.................. 7/38 Racers Edge Motorsports (1990 – 2020)... 3/38 Rally Bohemia 2020.................................. 8/43 Rallye Monte Carlo 2020........................... 3/43 ŠKODA Motorsport (2019 – 2020)............. 1/38

64

auto 2020/12

TH

Tauranac Ronald Sidney (1925 – 2020)..... 8/40 Ubbiali Carlo (1929 – 2020)....................... 7/45 Vojtěch Zdeněk (1951 – 1998)................... 5/42 WILLIAMS Grand Prix Engineering Ltd..... 9/46 World of Outlaws 2020............................. 7/34 World Series of Asphalt Stock Car Racing.... 3/6 Portéty jezdců: Alguersuari Jaime, Jr................................ 1/45 Alliot Philippe............................................ 9/44 Allison Cliff................................................ 5/44 Andretti John............................................ 4/36 Andretti Mario........................................... 6/44 Andretti Michael........................................ 6/44 Arundell Peter........................................... 1/44 Ascari Alberto........................................... 7/43 Attwood Richard....................................... 9/44 Badoer Luca.............................................. 5/45 Baghetti Giancarlo..................................... 1/44 Bandini Lorenzo........................................ 7/42 Barbazza Fabrizio.................................... 12/43 Barilla Paolo............................................ 11/43 Brambilla Ernesto...................................... 3/44 Brambilla Vittorio...................................... 3/44 Brooks Tony.............................................. 9/42 Bucknum Ronnie....................................... 2/44 Byrne Tommy........................................... 8/41 Cabral Mário de Araújo........................... 10/45 Cannon John............................................. 2/45 Coulthard David........................................ 4/44 de Portago Alfonso................................... 7/44 Evans Bob................................................. 8/42 Facetti Rosadele........................................ 3/36 Fangio Juan-Manuel.................................. 9/42 Fittipaldi Emerson..................................... 3/45 Fittipaldi Christian..................................... 3/45 Fittipaldi Wilson Jr.................................... 3/45 Foitek Gregor.......................................... 11/44 Elford Vic.................................................. 2/44 Gabbiani Beppe......................................... 4/45 Ganley Howden......................................... 9/44 Gethin Peter.............................................. 2/45 Ghinzani Piercarlo................................... 11/44 Giunti Ignazio............................................ 3/44 Gonzáles José Froilán............................... 7/43 Gregory Masten........................................ 2/44 Gugelmin Mauricio.................................. 11/44 Hall James Ellis (Jim)............................... 5/44 Häkkinen Mika........................................... 4/44 Heidfeld Nick............................................. 1/45 Hill Phil..................................................... 7/42 Chaves Pedro Matos............................... 10/45 Cheever Eddie, Jr.................................... 10/44 Inoue Takachiho (Taki).............................. 6/45 Joest Reinhold........................................ 11/43 Kovalainen Heikki...................................... 1/45 Larrauri Oscar......................................... 11/45 Lees Geoff................................................. 8/41 Lehto J. J................................................... 4/44 Lombardi Lella.......................................... 3/36 Mairesse Willy........................................... 1/44 Miles John................................................ 2/45 Monteiro Tiago........................................ 10/45 Montermini Andrea................................... 5/45 Moreno Roberto........................................ 5/45 Moss Stirling............................................. 9/42 Pirro Emanuele....................................... 12/43 Prost Alain.............................................. 12/42 Salazar Eliseo............................................ 4/45 Sato Takuma........................................... 10/44 Senna da Silva Ayrton............................. 12/42 Serra Chico............................................... 4/45 Schenken Tim........................................... 8/42

Schiattarella Domenico............................. 6/45 Schumacher Michael............................... 12/42 Smith Rosemary....................................... 3/36 Soler-Roig Alex......................................... 8/42 Sommer Raymond.................................... 7/44 Speed Scott Andrew................................ 10/44 Streiff Philippe........................................ 11/45 Suner Adrian Campos............................. 11/45 Taylor Trevor............................................. 5/44 Thackwell Mike......................................... 8/41 Trintignant Maurice................................... 7/43 Verstappen Jos......................................... 6/45 Villoresi Luigi (Gigi).................................. 7/44 Wendlinger Karl...................................... 12/43 Wollek Bob.............................................. 11/43 von Trips Wolfgang................................... 7/42 Zanardi Alessandro................................... 6/44 MOTOCYKLY BÖHMERLAND 21..................................... 4/26 ČZ 175 Čezeta (1957 – 1964).................... 2/52 F.B MONDIAL (1949 – 2020)................... 11/46 GILERA (1909 – 2020)............................. 10/50 JAWA 50 (1955 – 1982)............................ 3/56 MASERATI Moto (1953 – 1960)................ 6/54 MOTO GUZZI (1965 – 2020)...................... 9/52 PARILLA Moto (1946 – 1967)................. 12/56 RUDGE (1911 – 1939)............................... 1/58 RŮZNÉ Auto roku v ČR 2020................................. 2/64 Car of the Year 2020................................. 4/64 North American Car of the Year 2020....... 3/64 World Car of the Year 2020....................... 5/64 Slavné motory: ALFA ROMEO 162 (1939 – 1940)................... 8 AUBURN (LYCOMING) V12......................... 10 AUDI 2.8 V6 (1994)....................................... 4 AUDI 80 (1972).............................................. 2 BMW 1500 (1962)......................................... 9 BMW M50 (1992).......................................... 7 BMW M70 (1987)........................................ 10 BUGATTI 57 (1993 – 1940)............................ 9 CADILLAC 90 V16 (1937 – 1940)................... 8 CADILLAC 452 V16 (1930 – 1934)................. 7 CITROËN 2 CV (1948 – 1960)......................... 9 CORD (LYCOMING) V8................................ 10 DELAGE 15-S8 (1926 – 1927)...................... 11 DKW V4 Ladepumpe...................................... 3 FERRARI 308 GTB (1975).............................. 1 FERRARI 312T (1975)................................... 6 FERRARI 512 (1964–1965)........................... 6 FORD-COSWORTH DFV (1967 – 1983)........ 11 GM NORTHSTAR 4.6 V8 (L37)...................... 5 CHRYSLER/TALBOT SIMCA HORIZON (COTY 1978/1979)...................................... 3 JAGUAR AJ-V8 (1996)................................... 6 JAGUAR XK 4.2 Litre (1964).......................... 1 LANCIA Fulvia V4 (1969)............................... 8 LOTUS 918 V8 (1996).................................... 1 MATRA V12 (1968)........................................ 2 MAZDA RX-8 (13B-Renesis).......................... 4 MERCEDES-BENZ OM603 (1993).................. 7 MOSKVIČ 408 (1965).................................... 4 MOSKVIČ 412 (1967).................................... 5 PORSCHE 912/917 (1970)............................. 2 RENAULT 16 (COTY 1965/1966)................... 3 RENAULT 16 TS (1968)................................. 5 RENAULT EF1 (1981)................................... 12 TATRA 87 (1936)......................................... 12 TOYOTA 2000 GT (1967)............................. 12 TRABANT 601 (1964).................................. 11

SLAVNÉ MOTORY RENAULT EF1 (1981)

Kresby Renault

Průkopník motorů F1 s turbodmychadlem vychází z typu Renault-Gordini CHS 2.0T, konstrukce Françoise Castainga, vítězné ve 24 h Le Mans 1978 (Alpine A442B).

Bernard Dudot upravil mj. změnou zdvihu z 57,3 na 42,8 mm.

Po debutu Renaultu RS1 v Silverstone 1977 prvně vyhrál RS10 v Dijonu 1979, kdy dvě menší turbodmychadla KKK nahradila jediné Garrett. Následovaly vylepšené EF4 a EF15, výkon narostl na více než 736 kW (1000 k) v kvalifikačním módu.

Renault Team skončil 1985 (15 vítězství), ale ještě v roce 1986 dodával EF15 týmům Lotus, Ligier a Tyrrell.

Zážehový šestiválec do V/90°, 1492 cm3 (ø 86 x 42,8 mm) Blok z tenkostěnné litiny, hliníkové hlavy válců DOHC 4V Dvě turbodmychadla; nepřímé vstřikování Kugelfischer Výkon 380 kW (517 k)/10 500 min‑1 (1981 RE30) Točivý moment 373 N.m 9600 min‑1 (1981 RE30) Foto Tom Hyan

Renault RE30 (René Arnoux v Dijonu 1981)

Kresby Tatra

SLAVNÉ MOTORY TATRA 87 (1936) Vidlicový osmiválec pro osobní vůz Tatra 87 byl dalším vývojem motorů T77 (a většího T77a) pro první sériově vyráběné osobní vozy Tatra s aerodynamickou karoserií. Chlazení vzduchem s dvojicí ventilátorů. Tatra 87 byla vyvrcholením předválečného vývoje, její výroba pokračovala po válce a poslední typy byly upraveny pro motory T603 (menší objem 2545 cm3, rozvod OHV).

V letech 1936 – 1950 se vyrobilo 3023 automobilů Tatra 87.

Osmiválec do V/90°; 2968 cm3 (ø 75 x 84 mm) OHC 2V, společný pohon obou vačkových hřídelů řetězem Kompresní poměr 5,6:1 Dvojitý karburátor Solex 30 UAAIP Výkon 55 kW (75 k)/3600 min‑1 Točivý moment 157 N.m/2200 min‑1 Hmotnost motoru 194 kg

Foto Tom Hyan

Tatra 87 na autodromu Linas-Montlhéry (1990)