Denny Hulme (1936 – 1992)��������������������

Foto Goodyear

1

THE BEAR

Gentlemanská dohoda vynesla Dennyho Hulma k titulu mistra světa. Letos uplynulo třicet let od jeho smrti...

Novozélanďan Denny Hulme byl mistrem světa F1 v roce 1967, když závěrem roku bojoval o titul jen s týmo2 vým šéfem Jackem Brabhamem, tehdy už trojnásobným mistrem světa. Jack rozhodl, že nebude týmová režie, a tak Denny vyhrál. Po sezoně 1974 odstoupil z formule 1, bylo mu jen osmatřicet, ale už toho měl dost. Hodně jeho kamarádů zahynulo. V roce 1986 přijel do Brna, když se vrátil k závodům cestovních vozů. Tehdy dostal Amos Krejčí, legendární brněnský novinář, skvělý nápad, že s ním uděláme rozhovor. Denny Hulme nás přijal a povídal si s námi téměř dvě hodiny. Tenkrát jsem zcela změnil názor, který jsem si vytvořil jen podle článků z novin. Denny byl skvělý chlapík... V neděli 4. října 1992 jsem byl na závodech Indy Cars v pensylvánském Nazarethu. Přespal jsem ve svém Camaru a hned ráno zamířil k tiskovému středisku, abych si přečetl nejnovější zprávy na vývěsce. Tak jsem se dozvěděl, že Denny zemřel za volantem BMW M3 Evo v australském Bathurstu, kde po zástavě srdce ještě stačil zastavit... Denny Hulme se narodil 18. června 1936 v Nelsonu na špičce Jižního ostrova Nového Zélandu jako syn hrdiny, držitele vyznamenání válečným křížem Victoria Cross. Seržant Clive Hulme je dostal za úspěšný boj s německou přesilou za druhé světové války na Krétě, ale jeho bratr v bojích zahynul. Syn byl na otce hrdý, po více než třiceti letech s ním navštívil Krétu, aby viděl místa, kde Hulme senior bojoval proti německým fašistům. Denny

TOM HYAN

1 Vítěz Velké ceny Německa 1967 na Nürburgringu (Repco-Brabham) 2 Jack Brabham a Denny Hulme (vpravo), jezdci týmu Brabham F1 v roce 1967 Foto Goodyear vyrůstal na rodinné farmě a jeho nezdolná povaha mu vynesla přezdívku The Bear (medvěd). Když se přestěhovali na Severní ostrov, bylo Dennymu šest a jeho sestře Anitě pouhé tři roky. Jeli rodinným Morrisem 8, jenž se stal prvním autem, které Denny řídil, i když předtím už jezdil na traktoru. V Pongakawě, deset mil od Te Puke, založil otec autodopravu, koupil dva Fordy V8 a ještě dva vysloužilé vojenské Chevrolety. Denny s nimi jezdil ilegálně, než v patnácti mohl mít řidičák. V roce 1954 si koupil britský sportovní roadster MG TF a začal závodit do vrchu, zatímco Anita na starém Morrisu 8 jezdila slalomy. Denny postupoval, v roce 1960 už měl dvoulitrového Coopera po Bruce McLarenovi. Novozélanďané vždy drželi spolu. Denny Hulme a George Lawton přijeli do Anglie, založili New Zealand International Grand Prix Racing Team, před cestou je podpořil Clive Hulme, v Anglii pomohl Bruce McLaren, z Nového Zélandu si dovezli své dva Coopery F2. V prvním závodě v Goodwoodu byl Denny sedmý a George desátý, ve druhém ve Snettertonu vyhrál Lawton a Hulme byl druhý. Začalo se o nich hovořit, dostali nové šance i ve formuli Junior (Denny jel i za Kena Tyrrella). Závody to byly tehdy nebezpečné, jedenadvacetiletý Lawton v dánském Roskilde udělal několik přemetů už v tréninku, ale vyvázl, v závodě však havaroval znovu. Denny zastavil, aby kamarádovi pomohl, jenže bylo pozdě. Následující víkend nahradil Lawtona při debutu ve formuli 1 na Cooperu (mimo MS). Dojel pátý v Lombank Trophy ve Snettertonu.

3 4 5

7

Na debut MS F1 si však musel počkat do roku 1965, kdy ho Jack Brabham na tři sezony vzal do týmu, dále však vítězil ve formuli Junior, F2 a s cestovními vozy. První dvě vítězství Grand Prix F1 dobyl v roce 1967, ale hned na nejnáročnějších okruzích v Monaku a na Nürburgringu. V poslední sezoně pro Brabhama s australskými motory Repco V8 nechal šéf závodům volný průběh, šanci na titul měli jak Jack, tak Denny, když Jima Clarka stíhaly problémy, protože motory FordCosworth DFV vyjely až během sezony. V posledním závodě v Mexiku vyhrál Clark (Lotus), Brabham byl druhý a Hulme třetí, ale počet bodů mu stačil na titul (skóre 51:46). Jako novopečený šampion 1967 pak zamířil ke krajanu Bruce McLarenovi, zatímco Brabham pro sezonu 1968 najal Jochena Rindta. Denny se sice mistrem světa už nestal, po McLarenově tragické ►►►

Foto McLaren Cars

6

Foto Brabham

3 Denny Hulme (McLaren M8B Chevy) vítězí v Riverside a celém seriálu CanAm (porazil Bruce McLarena při skóre 165:160) 4 S Bruce McLarenem na závodech CanAm v Riverside (Hulme týden po triumfu ve VC Mexika F1 opět vyhrál) 5 Kariéru jezdce F1 končil Denny Hulme na McLarenu M23 (1973 – 1974) 6 Denny Hulme v poslední sezoně formule 1 (1974 McLaren) 7 Snímek s autogramem, který Denny Hulme poslal autorovi článku (1967) 8 Denny Hulme v brněnském depu (1986) 9 Ve Velké ceně Brna jel Denny Hulme na Roveru 3500 Vitesse (1986)

8 9

Foto Tom Hyan

nehodě v červnu 1970 v Goodwoodu uvažoval o ukončení závodnické kariéry, ale pak pokračoval ještě čtyři sezony na McLarenu, když nahradil Bruce McLarena také v seriálu CanAm (mistr 1970, druhý 1971 a třetí 1972). Ze 112 startů Grand Prix F1 vyhrál osmkrát, pětkrát pro Brabhama (ještě Itálie a Kanada 1968, Mexiko 1969) a třikrát pro McLarena (1972 Jižní Afrika, 1973 Švédsko a 1974 Argentina). „Spal jsem,“ odpověděl Denny na naši první otázku, co dělal po odchodu z formule 1. Prostě odpočíval, ale po třech letech ho to přestalo bavit a objevil se na Fordu Escortu. Vůz nebyl dobře připraven, a tak na Novém Zélandu neudělal žádný dobrý výsledek. Vzal tedy závody opět vážně, vystřídal VW Golf GTI, kdy jel dokonce i se Stirlingem Mossem, doma uspěl na Holdenu Commodore a v sezoně 1986 se vrátil do Evropy na Roveru 3500 Vitesse v týmu Toma Walkinshawa. Vyhrál RAC Tourist Trophy v Silverstone, v Brně obsadil páté místo, když ho v závěru předjel týmový kolega Gianfranco Brancatelli. V Brně nám Denny prozradil další zajímavosti ze své kariéry. Ve 24 h Le Mans jel roku 1961 poprvé, s Angusem Hyslopem na malém Fiatu Abarth dosáhli průměru jen 127 km/h, ale o pět let později tam byl druhý

1 2

Foto Tom Hyan Denny Hulme před tréninkem na starém brněnském okruhu (1986) ▼ Denny Hulme a Jeff Allam obsadili v Brně 1986 páté místo (Rover Vitesse)

Foto Tom Hyan

1 Denny Hulme a jeho týmový kolega Peter Revson (McLaren) na závodech CanAm 1972 2 Za volantem McLarenu M14A v sezoně 1970 3 Denny Hulme, mistr světa formule 1 v roce 1967 (Repco-Brabham)

3

v cíli s Kenem Milesem na Fordu GT Mk.II a v ročníku 1967 zajel na GT Mk.IV nejrychlejší kolo průměrem 238 km/h, jenže kolega Lloyd Ruby vyjel z dráhy a zapadl do písku. V 500 mil Indianapolisu byl šestkrát, ale jen čtyřikrát startoval (nejlépe čtvrtý a Nováček roku), v roce 1970 mu McLaren vzplanul a utrpěl ošklivé popáleniny rukou. Litoval jen, že se nestihl zúčastnit Targa Florio. Po návratu z mistrovství Evropy 1986 pokračoval v závodech cestovních vozů, ale i tahačů (Scania) na Novém Zélandu. K jeho přátelům patřili novinář Eoin Young, autor knih o Amonovi, McLarenovi a Hulmovi, manažer Phil Kerr, zesnulí závodníci George Lawton a Bruce McLaren, ale také Australané Frank Gardner a Paul Hawkins, kteří začínali se závody v Evropě ve stejnou dobu. Pro Gardnerův tým pak jezdil na BMW M3 Evo (E30), ale Dennyho a jeho ženu Greetu, se kterou se seznámil ještě před první cestou do Anglie, potkalo velké neštěstí. Na Štědrý den 1988 se rodina a příbuzní sešli k vánočnímu obědu v lázních Manupirua Springs, dostupných jen motorovým člunem. Jedenadvacetiletý Martin, jediný syn Dennyho a Greety, úspěšný student Waikato University, tam byl na brigádě a staral se o hosty. Po obědě odešel s dětmi k bazénu, ale za záhadných okolností utonul. Oslava se změnila v tragédii. Ostatní už znáte. Denny objevil závodní tahače a pokračoval v závodech cestovních vozů. V říjnu 1992 jel v Bathurstu s mladým Paulem Morrisem. Pršelo, šéf týmu Frank Gardner vzpomínal, že Denny hlásil vysílačkou, že nevidí. Nebyl to však déšť, ale zástava srdce. Lehce se otřel o svodidla na levé straně dráhy, přejel vpravo a zastavil na trávě. Když komisaři otevřeli dveře, byl už mrtev. ■