MORETTI Automobili (1925 – 1989)�������� Nadace Elišky Junkové:

Foto Moretti

1

Moretti 127 Coupé, další nový typ s předním pohonem a motorem 903 cm3 o výkonu 47 k DIN, udávaná největší rychlost přes 145 km/h při hmotnosti 735 kg (1971)

2ELEGANZA DEL STILE

K posledním italským firmám, jež vyráběly dostupné sportovní vozy s mechanickými skupinami Fiat, patří turínská Moretti…

Elegantní sportovní automobily ze šedesátých až sedmdesátých let byly vyvrcholením celoživotního díla Giovanniho Morettiho, který rozhodně neměl v životě na růžích ustláno. Přestože u jeho kreací nelze nevidět inspiraci slavnými vzory, k nimž patřila mnohá díla Bertoneho i Pininfariny, z dnešního pohledu je téměř neuvěřitelné, kolik rozmanitých konstrukcí pod jeho značkou vzniklo. Vyráběly se jen v malých sériích, přesto však nezanedbatelných, vždyť například ještě v roce 1973 opustilo továrnu na Via Monginevro v Turínu přesně 3292 osobních vozů Moretti. Jejich produkce zanikla až v osmdesátých letech, kdy podnik převzali synové zakladatele Sergio a Gianni Moretti. Poslední Moretti vznikly na základě moderních automobilů Fiat (Panda a Uno).

TOM HYAN

1 Moretti 125 Coupé Special, čtyřválec 1608 cm3 o výkonu 100 k, dosahoval při pohotovostní hmotnosti 980 kg největší rychlosti 185 km/h (1970) 2 Eleganza del Stile – Moretti 128 Coupé na prospektu belgického dovozce Ets. Fr. Pierreux z Huizingenu (1970) Ještě dříve než Giovanni Moretti uzavřel smlouvu o spolupráci s Fiatem, vyráběl kompletní automobily včetně vlastních motorů! Cesta k nim však nebyla snadná. Od mládí se musel sám živit, narodil se roku 1904 v Reggio Emilia, v osmi mu zemřel otec, v šestnácti osiřel úplně. Prodal svůj bicykl a vyrazil na zkušenou do Turína. Nastoupil v továrně na motocykly Elettra firmy Ladetto & Blatto, stal se šéfmechanikem a dokonce závodníkem, za vydělané peníze si otevřel svou první dílnu v Turíně (1925), pracoval tam v noci a ve dne u Elettry, než se definitivně osamostatnil a v roce 1926 postavil svůj první motocykl 175 cm3 , později vyrobil sérii tříkolek, kterých se prodala tisícovka po celé Itálii, 1928 vyjel první automobil Moretti 500 (dvouválcový roadster) a pak vyvinul řadu elektromobilů SAMEM (Societá Anonima Motocarri Elettrici

3 4

Foto Moretti 3, 4 Moretti 124 Coupé Special, čtyřválec 1438 cm3 o výkonu 80 k, dosahoval při pohotovostní hmotnosti 895 kg největší rychlosti 165 km/h (1970) 5 Moretti 128 Coupé, přechod na přední pohon se čtyřválcem 1116 cm3/55 k DIN, hmotnost 785 kg a největší rychlost přes 145 km/h (1971)

5 6

6 Moretti 128 Roadster s vyjímatelnými střešními panely Targa a mohutným ochranným obloukem, technické údaje shodné jako kupé (1971) 7 Moretti 850 Special S2 s motorem 843 cm3 o výkonu 47 k vzadu (na přání 982 cm3/62 k) měl hmotnost pouhých 660 kg, ale uháněl rychlostí přes 145 km/h (1970)

7

Moretti). Jenže přišla válka a jeho malá továrna byla vybombardována. Po roce 1945 si pořídil novou a stal se výrobcem automobilů. V chudé poválečné době byl hlad po jakýchkoli dopravních prostředcích, a tak Moretti vsadil na malý automobil, který pod označením La Cita vystavil poprvé na Milánském veletrhu 1946 (prototyp měl vzduchem chlazený dvouválec boxer 250 cm3). O rok později už byla na světě produkční verze s vlastním čtyřdobým dvouválcem 350 cm3 chlazeným kapalinou, a to jako dvoumístný vůz s karoserií kupé, kabriolet nebo kombi, výkon 14 k/4500 min1 umožňoval největší rychlost 90 km/h. La Cita v piemontském nářečí ovšem neznačí město, ale piccola (malá) či bambino (děcko). V roce 1949 přišla prodloužená verze pro čtyři cestující, označená Moretti 600. Zadní kola čtyřmístného ►►►

2

3 4

tudoru poháněl čtyřválec 592 cm3 OHC o výkonu 18 až 20 k; vozík uháněl rychlostí 105 km/h a spotřeboval pět litrů benzinu na stovku kilometrů; stal se alternativou nepoměrně rozšířenější pětistovky Fiat Topolino. Další vlastní tvorba pak zahrnovala první sportovní varianty pro třídu 750cm3, jež vítězily nejen na okruzích, ale i ve své třídě na Mille Miglia a dokonce v Rally Alžír–Kapské Město 1954! Výkon motoru až 58k/7000min1 byl tehdy obdivuhodný, malý kapalinou chlazený čtyřválec 748cm3 však byl překonstruován na dva vačkové hřídele v hlavě válců, čímž byl položen základ pro zvýšení z výkonu 27k/4250min1 u základní verze OHC. Karoserie různých modelů se více či méně lišily a Moretti získal označení nejmenší značka s největším sortimentem. Ještě se objevil větší čtyřválec 1204cm3 DOHC a další varianty vlastních motorů, ale už bylo zřejmé, že konkurovat velkým automobilkám není finančně únosné. Giovanni Moretti se tedy soustředil na karosářské aktivity, po dohodě s největší italskou automobilkou zahájil výrobu automobilů na základě mechanických skupin Fiat, které se těšily také rozšířenému servisnímu zázemí. Ve druhé polovině šedesátých let zcela přešel z vlastních konstrukcí pohonných jednotek na motory Fiat, pro své automobily je však dále upravoval. Mnohé jeho sportovní vozy pro chudé muže si designem nezadaly s kreacemi, jež vytvářely karosárny Pininfarina, Bertone nebo Ghia pro prestižní italské značky; výjimkou bylo jistě kuriozní čtyřmístné kupé 850 S4 na podlahové plošině Fiat 850, samozřejmě omezené jejími proporcemi. Vyráběl však i elegantní dvoumístné 850 Sportiva (S2). Jeden z těchto vozů na základě Fiatu 850 s drátovým výpletem kol v sedmdesátých letech jezdil v Praze s českou SPZ, stával často ve Vítkově ulici v Karlíně. Giovanni Moretti podobně jako Maserati za druhé světové války vyvinul elektromobily z důvodů nedostatku benzinu, a to jak v nákladní verzi 30 q, tak i sedmi

1

Foto Moretti

5

1 Závodní verze Moretti 750 DOHC vyhrála svou třídu na okruzích Montlhéry, Monza, Vallelunga i v americkém Palm Springs (na snímku typ z roku 1956) 2 Moretti 850 S Coupé v exportní verzi s pozměněnou přídí (1970) 3, 4 Verze Week-End, hatchback z roku 1963 na základě Fiatu 1300/1500 (vyráběl se sériově) 5 Moretti 850 Special S4, čtyřmístné kupé na platformě sériového Fiatu 850 s motorem 843 nebo 982 cm3 uloženým vzadu; hmotnost 740 kg (model 1970) místné osobní Moretti Elettrocarro. Žádný z vozů se však nedochoval. Na Turínském autosalonu 1967 překvapil veřejnost elektrickou verzí pětistovky Fiat, nazvanou Moretti Elettrica, která si zachovala klasickou převodovku, což sice pro elektromotor nebylo třeba, ale přispělo k prodloužení dojezdu na 100 km při největší rychlosti 55 km/h. Kromě osobní verze s karoserií Fiat Nuova 500 navrhl i futuristickou velkoprostorovou (monovolume), ale po autosalonu se vrátil k realitě a na elektromobilitu zapomněl. V roce 1967 přišel k Morettimu tehdy třiatřicetiletý švýcarský designer Dany Brawand (1934–2012) a řada vozů představených na těchto stránkách nese právě jeho rukopis, vycházející z bohaté šestnáctileté praxe u italské karosářské hvězdy Giovanniho Michelottiho. Brawand se rozhodl opustit Michelottiho tehdy, kdy se jeho studio příliš zvětšilo a přešlo na více průmyslové metody. U Morettiho však mohl dále kreslit, připravil kupé na základě vozů Fiat 850, 124, 125 a 128, varianty Minimaxi (500, 126) a Midimaxi (127) ve stylu Jeepu, ►►►

6 7

8 9

10

Foto Moretti 6 Moretti 750 Gran Sport z roku 1956 se čtyřválcem 748 cm3 o výkonu 52 k/6000 min-1, který v Goodwoodu 1998 vystavil Karl E. Ludvigsen 7 Moretti 2500 SS Coupé s drátovým výpletem kol Rudge (1963) 8, 9 Moretti 127 Midimaxi, úprava známého Fiatu 127 ve stylu Jeepu, ovšem pouze s pohonem předních kol (motor 903 cm3; hmotnost 700 kg; model 1971) 10 Moretti Sporting 4x4, upravený Fiat Campagnola se zážehovým motorem 2.0 anebo vznětovým 2.5D

1 2

3 4

ovšem stále s jednou poháněnou nápravou, a také sedan 850. Později se dokonce jako Moretti Sporting 4x4 objevil upravený Fiat Campagnola druhé generace. Nástup lidových vozů Fiat 600 a 500 byl pro Morettiho nepříjemný, v roce 1955 stála jeho 750 TDM téměř 1,2 milionu lir, zatímco první šestistovka od Fiatu jen 590 tisíc. Vzal to sportovně a dohodl se s Fiatem o spolupráci, karosářskou divizi ostatně založil už v roce 1954, a s Giannim Agnellim byli přátelé. V roce 1957 tak vznikly první čtyřdveřové sedany Moretti 600 na podvozku Fiatu 600, kupé 500/600 s motorem Fiat vzadu a dokonce vlastní modely 750 TDM nyní na chassis Fiat 600, ale i vylepšené Fiaty 600 (500) jako Moretti 750 S (500 S)! Paleta produkce byla nepřehledná, mnohé sportovní verze, kupé i kabriolety, navrhoval Giovanni Michelotti (než ho nahradil jeho žák), postupně typy s motory vzadu přešly na mechanické skupiny z Fiatu 850. Dobrým vtipem koncem padesátých let byla kombi Moretti 500 Giardiniera, sice na plošině Fiat 500, ale její motor přemístili dopředu, takže dvouválec poháněl přední kola místo zadních a vzadu zbyl větší prostor pro náklad či zavazadla! Vozy byly dlouhé 3270mm s prosklenou karoserií kombi (Giardiniera), neprosklenou Furgon a dokonce coby malé pickupy s užitečnou hmotností 250kg. Giovanni Moretti si bez problémů díky Agnellimu zajistil dodávky kompletních podvozkových skupin. Svůj přední pohon Moretti Trasmissione Anteriore si dokonce nechal patentovat, ale pak se vrátil k originální koncepci s motorem vzadu pro kupé, spidery a berliny Moretti. Úpravám Moretti v té době neunikly ani další typy Fiat včetně původní Multiply, 1100/103, 1300/1500 a šestiválců 1800/ 2300; v menší míře rovněž automobily Alfa Romeo, Lancia a Maserati. V roce 1964 zaměstnával Moretti celkem 145 lidí. Z Multiply odvodil větší vozy se skříňovou karoserií, ale také pickupy ve stylu Volkswagenu Transporter (rovněž motor vzadu) a pokračoval úpravami vozů Fiat 600T, z nichž odvodil dokonce turistický osmimístný minibus bez střechy, pojmenovaný Moretti Turistcapri. V roce 1963 předběhl dobu, když na Turínském autosalonu představil vozy WeekEnd na základě Fiatu 1100 D a 1300/1500, dvoudveřové s velkou výklopnou stěnou v zádi, tedy první hatchbacky! Jejich výroba se rozběhla v roce 1964. Moretti Special, monopost formule Junior s motorem Fiat 1100, se zrodil ze spolupráce s Aquilinem Brancou v roce 1959, závodník Domenico Lo Coco s ním pak v této kategorii vyhrál mistrovství Itálie 1960 v jízdě do vrchu. Poslední slavná éra Moretti přišla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se sortiment zúžil na vybrané sportovní typy, postavené na základě nové generace automobilů Fiat, označených 124, 125, 126, 127, 128 a 132. Nebyl to však ještě konec, značka Moretti nějaký čas pokračovala v úpravách sériových Fiatů, ale už nestavěla vlastní karoserie. Tak vznikly třeba kabriolety Fiat Uno, či personalizované verze 127 Vip, Ritmo Gold, Panda Rock, Uno Folk a další. Byla to však už labutí píseň značky; brány továrny na Via Monginevro se zavřely v roce 1989, tedy těsně před pětašedesátým výročím otevření první dílny Giovanniho Morettiho v Turíně. ■

1 Moretti 500 Giardiniera (verze Furgone), ale s motorem vpředu a pohonem předních kol (1958) 2 Moretti 600 Berlina, čtyřdveřový sedan na základě Fiatu 600 (1957) 3 Moretti 1200 Spider z Turínského autosalonu 1959 4 Moretti 600 Elaborata Lusso, luxusní verze sériové šestistovky Fiat (1957)

Moretti 500 Coupé s motorem vzadu z roku 1961 (design Giovanni Michelotti)