NW Typ 2 (Rennzweier) 1900 ��������������

K nejvzácnějším exponátům Národního technického muzea v Praze patří první závodní Nesselsdorfer Automobile...

TOM HYAN

První závodní vůz z Kopřivnice, vyrobený na objednávku Theodora von Liebiga, je nyní vzácným exponátem Národního technického muzea v Praze Kopřivnická vozovka vznikla jako továrna na kočáry, založená Ignácem Šustalou (1822–1891). V roce 1897 tam z iniciativy technického ředitele Ing. Hugo Fischera a pod vedením mistra Leopolda Svitáka začala stavba prvního automobilu NW Präsident, pro jehož pohon zakoupili německý dvouválec Benz. První kopřivnický automobil NW (Nesselsdorfer Wagenbau) pak proslul jízdou z Prahy do Vídně v květnu 1898, v témže roce se zrodil i první nákladní vůz. Podnik záhy přešel na vlastní konstrukce motorů a zahájil výrobu automobilů značky Nesselsdorf (Kopřivnice) anebo Nesselsdorfer (Kopřivnický). Záhy po zkušebních jízdách ve slovenských Tatrách se na nákladním voze typu TL 4 objevil nápis Tatra a toto jméno bylo v Československu přijato za novou značku kopřivnických vozů. Ještě dříve však vznikl první závodní automobil NW Typ 2 Rennwagen, zvaný Rennzweier, který si objednal průmyslník Theodor von Liebig (1872 – 1939) z Liberce, aby se s ním zúčastňoval sportovních podniků. Vůz zbavený všech zbytečností, vlastně šlo jen o podvozek s motorem bez karoserie, prošel během své existence řadou změn, které zapříčinily domněnky o existenci dvou exemplářů. To však nebyla pravda, jediný vyrobený exemplář byl ve sbírce Theodora von Liebiga (Liebiega) až do konce druhé světové války (1945), než nalezl cestu do Národního technického muzea v Praze na Letné. Nejvýraznější změny doznal automobil úpravou na zavazadlový vůz pro svatební cestu Theodora (jeho chotí se stala Marie Ida Blaschka) v roce 1901, kdy se na zádi objevil nosič zavazadel a na přídi acetylenový světlomet Blériot. Není jisté, zda vůz pro cestu nedostal menší motor z Präsidenta, údaje o použitém dvouválci ve voze se totiž různí. Odpočátku bylo uvedeno, že Rennzweier měl výkon 12 koní (8,8 kW), což je na původní dvouválec Benz 2714 cm3 (ø 120 x 120 mm) z Präsidenta poněkud vysoká hodnota. Samotný Karel Rosenkranz, velký znalec kopřivnických vozů a jejich historie, ještě v roce 1981 uváděl možnost dvouválce 12 HP o objemu 3188 cm3 (ø 125 x 130 mm), ale nakonec také vsadil na hodnotu 4250cm3 (ø 130 x 160 mm), ►►►

1

Foto Tatra Navzdory mylnému tvrzení o dvou exemplářích vznikl jediný automobil, ovšem několikrát upravený

2 3

Foto Tatra

Foto Tatra

4 5 ► NW TYP 2

RENNWAGEN 12 HP (1900)

MOTOR – zážehový plochý dvouválec Benz s protilehlými válci, uložený napříč vzadu nad nápravou; SV 3V, dva samočinné sací a jeden výfukový ventil ovládaný vačkou; 4250 cm3 (ø 130 x 160 mm); 8,8 kW (12 k)/1360 min‑1; zapalování nízkonapěťovým odtrhovacím magnetem Bosch M4 s regulací předstihu; odpařovací karburátor jako součást palivové nádrže, ovládání mísícího ventilu a škrticí klapky ručními táhly; chlazení kapalinou s nuceným oběhem zubovým čerpadlem, uloženým v potrubí za chladičem směrem k motoru, a nádrží na 15 l za řidičem; mazání motoru s centrálním mazacím přístrojem a kapacími maznicemi. Spouštění ruční klikou na zádi vozu. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – primární převod řetězem; třecí spojka na setrvačníku (ovládání ruční páčkou i pedálem); čtyřstupňová manuální převodovka s diferenciálem a zpátečkou; sekundární převod řetězem na každé kolo po straně rámu (celkem dva řetězy). Pohon zadních kol. PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery; řízení předních kol volantem a táhly; mechanické brzdy na zadní kola, ruční pásová na hřídeli převodovky a pásové na každém zadním kole, ovládané pedálem. Pneumatiky Continental 800 x 90 vpředu a 880 x 120 (původně 920 x 120) vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 1850 mm, rozchod kol 1375/1375 mm (nebo 1400/1350 mm?); délka 2850 mm, výška 1530 mm; světlá výška 250 mm; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost 975 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 14 – 24 – 57 – 82 km/h; spotřeba paliva neuvedena. VÝROBCE – Nesselsdorfer Wagenbau‑ ‑Fabriks‑Gesellschaft, vormals Schustala & Co., Nesselsdorf (Kopřivnice) na Moravě, Rakousko‑Uhersko; v květnu 1900 dokončen jediný vyrobený kus (číslo zakázky 63).

1 První kopřivnický automobil NW Präsident před cestou do Vídně v květnu 1898 (zleva ředitel Ing. Hugo Fischer, hrabě Gustav Pötting-Persing, William E. Hardy a baron Theodor von Liebig) 2 Theodor von Liebig převzal svůj NW Typ 2 Rennwagen v Kopřivnici v květnu 1900 3 NW Typ 2 po úpravě na zavazadlový vůz pro Liebigovu svatební cestu (1901) 4 Závodní vůz v původním provedení na továrním snímku (1900) 5 Pohádka o největší rychlosti 112 km/h, zveřejněná mnohokrát v tisku, se Rennzweieru nevyplnila, není to totiž technicky možné (skutečná je o 30 km/h nižší)

1 2 3

1 Marie Ida a Theodor von Liebig s francouzským parním vozem Serpollet 2, 3 Vůz byl dvoumístný, sedadlo spolujezdce však uloženo níže než řidičovo pro lepší výhled a snížení polohy těžiště 4, 5 Příčně uložený plochý dvouválec a pohon zadních kol řetězy na obou stranách rámu 6 Trubkový kapalinový chladič pocházel od francouzského dodavatele

4 5

kterou přeměřením potvrdili v NTM Praha a uvádějí ji rovněž známí odborníci Prof. Ing. Dr. Boleslav Hanzelka a Ing. Ladislav Mergl. Dvouválec s protilehlými válci byl v podvozku uložen vzadu s osou klikového hřídele napříč vzhledem k rámu, rovněž převodovka byla příčného uspořádání, již s diferenciálem, poháněná primárním řetězem od motoru a dále přenášející točivý moment na obě zadní kola řetězy. Vůz byl dvoumístný, se sedadlem spolujezdce uloženým níže po boku řidičova. Baron Theodor von Liebig si motor osobně zajistil u Karla Benze v Mannheimu. S vozem, převzatým 22. května 1900 v Kopřivnici, odjel domů do Liberce a pak se s ním zúčastňoval závodů. Hned první dva dny v červnu 1900 startoval na trase 324 km ze Salzburku přes Linec do Vídně a obsadil druhé místo průměrnou rychlostí 39,158 km/h za vítězem Richardem von Sternem (Daimler 24 HP). Po této premiéře jsou známé jen dva další starty, na okruhu ve Frankfurtu nad Mohanem byl znovu druhý za dvakrát silnějšími Daimlery, ale ještě v roce 1902 se s vozem zúčastnil GordonBennetova poháru na trase Paříž – Vídeň. Kromě toho startoval v závodech úspěšně i s jiným typy NW. Dostupná data prvního závodního vozu z Kopřivnice přinášíme v obvyklé tabulce. Kuriozitou jistě zůstává, že závodní vůz využil pro téměř dva tisíce kilometrů dlouhou svatební cestu. Tu manželé Liebigovi sice vykonali v typu B Dreier, převzatým 12. dubna 1901, kdy pod stejným číslem zakázky 85 odebrali i svůj závodní automobil, upravený pro přepravu zavazadel s plošinou nad motorem. S tímto vozem je na cestě do Itálie, Francie, Švýcarska, Rakouska a zpět provázel rodinný přítel Fritz Haban, baronův spolujezdec v závodech. Liebig byl nejen prvním automobilistou a prvním držitelem řidičského průkazu v Čechách (1893 si přivezl Benz Victoria, nyní též ve sbírkách NTM Praha, a na úřadech si vyžádal neobvyklý průkaz), ale také majitelem rodinného impéria textilních továren, které v Čechách založili jeho předci. Po válce byly znárodněny a přeměněny na Textilanu, ta ovšem nepřežila společenskou změnu devadesátých let a do roku 2003 definitivně zkrachovala. V době největší slávy zaměstnávala osm tisíc lidí (vlněné látky pod heslem Textilana obléká moderního člověka), ovšem v letech 2003 – 2005 byl skoro celý areál zbořen a zůstává nevyužit. Zbyla jen etážová tkalcovna z roku 1908, zvaná Blaupunkt podle průkopnické elektrotechnické firmy, která tam působila za druhé světové války, ale už v roce 1932 představila první autorádio. Od Liebigova narození uplynulo letos 150 let. Byl vnukem zakladatele rodinné firmy Johann Liebieg & Co., kterou po smrti svého otce Theodora v roce 1891 převzal, rozšířil a později specializoval pouze na textilní výrobu, když se dříve podílel také na založení liberecké automobilky RAF (1907) a podnikal i v jiných oborech. Byl ovšem německé národnosti, a tak bohužel uvítal rozpad Československa po spolupráci se Sudetoněmeckou stranou. Zemřel však nedlouho po okupaci Československa německou armádou (dne 24. května 1939 v Liberci). Manželé Liebigovi měli pět dětí, Marie Ida přežila Theodora o čtyřicet let a zemřela v květnu 1979 v Německu. Jejich děti, dnes už zesnulé, byly odsunuty do Německa, kde se pokusily dále podnikat, ale už nedosáhly velkých úspěchů. ■

6

NW Typ 2 Rennwagen (1900)