VYKOUPENÍ

9

VYKOUPENÍ

Poslední dny července 2013 vypadaly, jako by našemu návrhu odkupu byl konec. 30. července, s kvapně se blížícím setkáním akcionářů konajícím se už 2. srpna, zvláštní komise prohlásila, že naši nabídku 13,75 dolaru za akcii přijme, a souhlasila také s naším návrhem ustavení nového, pozdějšího data záznamu. Jak jsme na to nahlíželi, pozdější datum záznamu by umožnilo arbitrům z hedgeových fondů, které nedávno sázeli na výkup, volit svými akciemi pro nás.

Ale.

Komise se stále pevně držela toho striktního volebního standardu: nezúčastněné hlasy znamenají Ne. Komise by naši nabídku přijala pouze v případě, že by většina nesplacených akcií volila Ano pro náš obchod, a vzhledem k pravidlům, na kterých jsme se se Silver Lake a komisí na začátku této jízdy domluvili, těch 300 milionů akcií, které nevolilo, stáčelo situaci v náš neprospěch.

VÝKUP DELLU ZTRÁCÍ VZHLEDEM K ODMÍTNUTÍ VOLEBNÍ ZMĚNY ROVNOVÁHU, hlásala 31. července agentura Reuters. „Akcie Dellu klesly o víc než 4 procenta až ke 12,28 dolaru, nejnižší hodnotě od vyhlášení převzetí ze 14. ledna, značí tak nejistotu akcionářů ohledně vyhlídek obchodu.“

178 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

Popravdě měl celý obchod k rozpadu až nebezpečně blízko. Zvláštní komise nám zcela jednoznačně sdělila, že pokud hlasy opět nezískáme, schůze se potřetí již neodročí.

Ve stejný den odeslal Carl Icahn našemu představenstvu i akcionářům další otevřený dopis, nápaditě nazvaný:

NECHTE TEN DELLŮV ZOUFALÝ DEBAKL ZEMŘÍT

Žádal zvláštní komisi, aby mě i Silver Lake konečně a úplně zavrhla:

Vyjednáváním podhodnocené, akcionáře odstraňující fúze a snahou neúprosně ji protlačit až do takové míry, že se snaží odstranit jednu z nejdůležitějších ochran akcionářů ve smlouvě o fúzi [volební standard]... o sobě Michael Dell odhalil vše, co potřebujeme vědět. A upřímně se obáváme, kam až bude ochoten zajít, aby udržel společnost Dell pod svou kontrolou, pokud a až bude jeho odstraňující fúzi konečně povoleno zamítnutí. Konkrétně, pokusí se odkoupit další akcie, aby ještě zvýšil svůj patnáctiprocentní podíl ve společnosti ve snaze zajistit si na výročním setkání kontrolu ve společnosti? Představenstvo společnosti Dell musí k této otázce přistupovat vážně a mělo by Michaelu Dellovi zabránit v nákupu dalších hlasů přes nově odkoupené akcie. To, co vidíme jako neblahé účinky vlivu Michaela Della, jsme všichni široce pocítili. Od dob, kdy se Michael Dell vrátil na pozici výkonného ředitele, klesla cena akcií z 24,22 dolaru na 12,46 dolaru z dnešního rána. Ona odstraňující fúze byla jeho nápad od samého počátku a už se ukázala jako nepopulární.

Představenstvo by mu nemělo napomáhat umožněním růstu jeho vlivu ve společnosti Dell.

To byla vějička. Icahn musel vědět, že od 5. února jsme já i ostatní přidružení akcionáři (včetně Susan a všech členů mé rodiny) byli

VYKOUPENÍ • 179

vázáni povinností pozastavení: souhlasili jsme, že během vyjednávání nebudeme skupovat další akcie společnosti Dell. Ale zmínkou o volebním standardu („jedné z nejdůležitějších ochran akcionářů“) se zaměřoval na spojení mezi mnou a zvláštní komisí a povzbuzoval komisi, aby neměnila svůj názor. A pokud by jej nezměnila, byly by jisté pouze dva možné výsledky: buď (1) bychom se Silver Lake museli nějakým způsobem zvýšit naši „nejlepší a poslední“ nabídku, abychom komisi obměkčili, čímž bychom zvýšili hodnotu Icahnových akcií, nebo (2) bychom hlasování jednoduše prohráli a dohoda by padla. A pokud by dohoda padla, cena akcií Dellu by se pravděpodobně propadla, výrazně by tak snížila hodnotu Icahnových akcií a učinila společnost zranitelnou ve všech možných ohledech. S blížícím se říjnovým výročním setkáním akcionářů a s tím spojenými volbami do představenstva měly Icahnovy hrozby ohledně nahrazení představenstva (a mě) reálný základ. Mezitím naše výdělky za druhý kvartál klesly o 72 procent.

Chtěl Icahn skutečně tu dohodu potopit i přes hodnotu svých akcií, aby nakonec nad znehodnocenou společností získal kontrolu? Nepravděpodobné. Myslel jsem si, že blafuje, že se nás snaží přimět zvýšit nabídku přivoláním strašáka svých starých způsobů.

V každém případě se vzduchem ona nejistota šířila po vzoru špatného zápachu.

Jednatřicátého ráno jsme s Egonem volali zvláštní komisi. Alex Mandl se musel věnovat rodinným záležitostem, takže jsme hovořili s Kenem Dubersteinem, který Alexe zastupoval. „Co nás to uskutečnění bude stát?“ zeptali jsme se. „Vyšší nabídku,“ odpověděl Ken.

To se snáze řeklo než udělalo. Každá pence přidaná k naší nabídce znamenala dalších 15 milionů dolarů, a přestože Egon byl pro, jeho partneři mu nastavili laťku: 13,75 dolaru je maximum, které jsou ochotni nabídnout.

Takhle, v tento moment si nejspíš říkáte: No, Michael je bohatý chlap – proč prostě těch pár set milionů nemohl doplatit z vlastní kapsy a konečně tu situaci uklidnit?

180 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

Hned z několika důvodů.

Již od začátku – tedy od zrodu tohoto nápadu, kdy jsme si o tom s Egonem povídali při procházce na Havaji, jsem věděl, že je pro mě důležité mít k převodu do soukromé sféry partnera. Kdybych cenu výkupu Dellu stanovoval úplně sám, bylo by to přirozeně v konfliktu zájmů: potřeboval jsem partnera a stejně tak zvláštní komisi nezávislých členů představenstva, abych zajistil, že akcionáři obdrží tu nejlepší možnou dohodu. Takže kdybych najednou jen tak přihodil hromadu dalších peněz, když se výkup rozpadal, rozhodně by to nepůsobilo dobře. Zdánlivě by to ze Silver Lake udělalo ne úplně plnohodnotného partnera.

Navíc byla v sázce má vlastní důvěryhodnost. Šel jsem do televize a řekl, že 13,75 dolaru za akcii je naše nejlepší a poslední nabídka. A najednou říct: „Dobře, tady je naše nová nejlepší a poslední nabídka,“ to by nevypadalo dobře.

Přesto jsme se Silver Lake věděli, že na tom, zda koupíme společnost za 13,75, nebo 13,85 dolaru za akcii, nebude za pět let záležet. Za pět let bude mít společnost hodnotu buď podstatně větší, nebo podstatně menší: rozdíl pár centů v nynější nabídce tento výsledek neovlivní.

S Egonem jsme se poradili a přišli jsme na tohle: k naší nabídce bychom přidali zvláštní dividendu v hodnotě osmi centů, snížením ceny těch akcií, které jsem do dohody přidával já, čímž bychom nabídku zvýšili na 13,83 dolaru za akcii. Navíc, pokud by k dohodě nedošlo z důvodu nové alternativní transakce, Silver Lake by přistoupila ke snížení odstupného ze 450 na 180 milionů dolarů.

Ale na oplátku za tyto ústupky, na čemž jsme hodlali trvat, by zvláštní komise musela přistoupit na změnu volebního standardu.

Zavolali jsme zpět s naší upravenou nabídkou. Ken nám sdělil, že si o ní s ostatními promluví a za pár hodin nám dá vědět.

Duberstein nám ten večer zavolal. „Zvyšte tu dividendu na třináct centů a máme dohodu,“ řekl. „S novým volebním standardem?“ „S novým volebním standardem.“

Podíval jsem se na Egona. Ten přikývl. Oba jsme se usmívali.

VYKOUPENÍ • 181

„To je mitzvah, Kene,“ řekl jsem mu. Mitzvah je v hebrejštině skutečně laskavý, ohleduplný, etický čin. „Děkuji,“ odpověděl Duberstein. „I my z toho máme vekou radost.“

Icahn nás další den zažaloval.

Prvního srpna podal u delawarského kancléřského soudu žalobu, ve které tvrdil, že členové zvláštní komise porušili své svěřenecké povinnosti tím, že se mnou a Silver Lake uzavřeli dohodu. Icahn požadoval, aby se volba akcionářů o výkupu ihned přesunula z 12. září zpět na původní 2. srpen a aby byl obnoven původní volební standard.

Také chtěl uspořádat výroční setkání v den volby o výkupu a odůvodňoval to tím, že pokud by došlo ke zvrácení změn pravidel, mohl by zvítězit a ihned dosadit nové představenstvo. Věděl, že pokud by přijetí podmínek výkupu ze strany zvláštní komise zůstalo platné a výroční setkání by se událo až za další měsíc, jeho šance na vítězství by se úplně rozpadly. Icahn útočil s tím, že dle zákona státu Delaware se výroční setkání společnosti musí konat do třinácti měsíců od předchozí schůze – a naše předchozí setkání proběhlo v červenci 2012.

Ten starý podvodník z rukávu vytáhl jeden ze svých nejstarších triků: udělal ze sebe takovou obtíž, aby jeho cíl, v tomhle případě Silver Lake a já, byl přinucen odkoupit jeho akcie s přirážkou a přinutil jej tak odejít. Pokud by soud nerozhodl v jeho prospěch, sdělil Icahn novinářům – kteří mu samozřejmě napjatě naslouchali, doufaje, že ta fackovaná mezi ním a mnou potrvá co nejdéle – akcionáři Dellu (a samozřejmě zejména Carl Icahn) by „utrpěli nenapravitelné škody“, protože z důvodu nové definice jak data záznamu, tak volebního standardu, náš výkup by byl „téměř jistě schválen nespravedlivým hlasováním“.

Byl to čistý, sebestředný nesmysl, ale rozvířil přesně ten typ chaosu, ve kterém se Icahn vyžíval. „Je možné,“ napsal The New York Times, „že by delawarský soudce mohl rozhodnout ve prospěch pana Icahna buď zrušením změny ve volebních pravidlech, nebo přikázáním uspořádání výročního setkání

182 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

dříve než v říjnu. To by mohlo učinit nabídku pana Della o převzetí opět nejistou.“

Vkládal jsem své naděje do soudce, který se případem zabýval, kanc léře Lea Strina, který již dřív zvláštní komisi chválil a ohledně Icahnových návrhů vyjádřil zdravou skepsi.

I tak se Icahn nevzdával. „Válka ohledně Dellu ještě neskončila,“ prohlásil 2. srpna. (Ten den naše akcie vzrostly o 5,5 procenta, čímž ukázaly, že přestože jsou někteří akcionáři s dohodou nespokojení, mnohem víc si jich myslí, že se jedná o dobré zprávy.) O tři dny později Icahn prozradil, že od Southeasternu odkoupil další 4 miliony akcií, čímž svůj podíl v Dellu zvedl na téměř 9 procent. Pokračoval v útocích na zvláštní komisi s odkazem na „jejich samoudělený vznešený status“ a obviňoval je z pokusu „tuto převodovou transakci protlačit“.

Ale kancléř Strine odmítl spěchat a nedíval se na Icahnovu žalobu přívětivě. Na slyšení konaném 16. srpna označil Carlova obvinění proti představenstvu za „útok adjektiv bez podstatných jmen a sloves, která by těmto tvrzením přidala na barvitosti“*. A ve svém šestadvacetistránkovém názoru zhodnotil Strine jednání zvláštní komise velmi přívětivě a chválil její přísné ochrany dohody: období nakupování s agresivním marketingem, nákladovou politiku, která Icahnovi nabízela úhradu za jeho angažování, úplnou připravenost komise odmítnout mou nabídku, pokud by se objevila nabídka nadřazená, rozumné (a později snížené) odstupné. Soudce také zničujícím způsobem poznamenal, že na Icahnův velký odkup akcií od Southeasternu nahlíží s jistým skepticismem, jelikož vlastně nikdy nepředložil nadřazenou nabídku k odkupu společnosti Dell a místo toho předkládal mlhavé sliby pákové rekapitalizace, zatímco komisi se podařilo ze mě a Silver Lake vydolovat dalších třiadvacet centů za akcii. (Kancléř Strine ještě doplnil, že pokud by Icahn skutečně přišel s nadřazenou nabídkou, komisi by to přinutilo „tančit v ulicích“.)

* Barvitost v právní terminologii odkazuje na tvrzení, které by mohlo být platné.

VYKOUPENÍ • 183

Mohl Icahn, jak někteří zasvěcenci naznačovali, donutit Southeastern k prodeji akcií Dellu se ztrátou pod pohrůžkou, že z bitvy odejde, pokud odmítnou? Vlastnictví velkého množství zlevněných akcií by mu poskytlo pěknou pojistku v případě naší výhry, obzvlášť když většina jeho předešlých nákupů proběhla nad cenou stanovenou v dohodě.

A aby toho nebylo málo, soudce prohlásil, že se nepřiklání k přesunu našeho výročního setkání ze 17. října na bližší datum. „Je pro mě těžké pochopit,“ uvedl kancléř Strine, „jak by soud mohl nařídit setkání s takovým předstihem vůči datu, které představenstvo již jasně stanovilo. Tento soud se nenechá zatáhnout do hry taktik, kde by měl upřednostňovat jednu, či druhou stranu.“

Říkal jsem vám, že toho chlapa miluji! „Pro výkup Dellu se skutečně jedná o konec soudních hrozeb,“ napsal tehdy Times. „Tohle v podstatě zanechává vše na rozhodnutí akcionářů. Pan Icahn, Southeast Management i ostatní odpůrci výkupu budou muset tuto bitvu bojovat na základě nových pravidel, které představenstvo Dellu vyjednalo. Vítr se obrátil proti nim, hlasování však i přesto bude pravděpodobně nervy drásající.“

Nekoušu si nehty, zato však přešlapuji. Nejlépe se mi přemýšlí za chůze a během toho období jsem pár mil nachodil. Susan byla i nadále jedinou osobou mimo Dell a Silver Lake, se kterou jsem mohl mluvit o tom, co se děje, a chodili jsme a mluvili stejně jako na začátku našich námluv. Doma v Austinu i na našem ranči u jezera Austin jsme chodívali na dvou- až tříhodinové výlety a mluvili o všem, co se dělo v naší rodině i s dohodou. Když došlo na obchod, Susan byla víc než jen ozvučnou deskou, sama byla obchodnice a já jsem se s ní radil o každé zatáčce na cestě tohoto šestnáctiměsíčního procesu.

A když došlo na rodinu, byla mi a stále je mou životní partnerkou, mou drahou polovičkou. Každé z našich čtyř dětí bylo v jiné fázi svého vývoje s odlišnými radostmi i starostmi, takže i tam toho bylo dost k prodiskutování. „Jsi jen tak šťastný, jako je tvé nejnešťastnější dítě,“

184 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

praví jedno klišé, a to, že se o klišé jedná, neznamená, že to nemůže být pravda.

A pak zde byla má matka. V létě roku 2013 to vypadalo, že je jen otázkou času, než ji ztratíme, a tak jsme ji se Susan navštěvovali v Houstonu tak často, jak to jen bylo možné, což v důsledku mé obchodní situace nebylo tak často, jak bych si přál: jen asi každý druhý víkend. Moje máma měla se Susan mimořádně blízký vztah a Susan se pustila do toho, aby se cítila co nejpohodlněji – a měli jsme štěstí, že jsme měli prostředky na to udělat toho hodně přímo v domě mých rodičů: nepřetržité ošetřování, nejmodernější nemocniční postel a zdravotní vybavení, kuchař.

Ale rakovina má nezlomnou sílu nezávisle na tom, kolik vůči ní vyhradíte prostředků, a někdy ta myšlenka, že pro mámu děláme vše, co můžeme, nebyla dostatečnou útěchou. Přestože jsem ten srpen měl na dohled velké obchodní vítězství, jakýkoli pocit bezprostředního triumfu, který jsem mohl pociťovat, byl upozaděn hlubokými a mocnými silami, které jsem nedokázal ovládat. Mé oddělovací schopnosti během těch dnů dostaly skutečně pořádně zabrat.

9. září uznal Icahn porážku v posledním (neveřil jsem, že je to možné) otevřeném dopise našim akcionářům. Byl pěkně zatrpklý. („Zákony státu zabývající se vládou ve společnostech často upřednostňují úřadující představenstva a vedení a jsou v mnoha ohledech velmi slabé. Ačkoli se těmito zákony musíme řídit, věříme, že mohou a musí být změněny.“) A jako obvykle dost kreativní. („Představenstvo společnosti Dell, stejně tak i mnoho jiných představenstev v této zemi, mi připomíná poslední slova Clarka Gabla ve filmu Jih proti Severu, zkrátka a dobře ‚je mu to fuk‘.“)

Co se týče odložených schůzí z 18. a 24. července, napsal:

Vyhráli jsme, nebo jsme si alespoň mysleli, že jsme vyhráli, ale když představenstvo zjistilo, že hlasování prohrálo, prostě se

VYKOUPENÍ • 185

rozhodlo výsledek ignorovat. Dokonce i v diktaturách v případě, že vládnoucí strana volby prohraje a následně jejich výsledek ignoruje, snaží se alespoň poskytnout přijatelné vysvětlení k obhájení svých činů. Andrew Bary v Barron‘s moudře poznamenal: „Po vzoru činů hodných Vladimíra Putina Dell odložil hlasování stanovené na minulý čtvrtek ohledně navrhovaného výkupu společnosti ze strany Michaela Della poté, až začalo být zřejmé, že pro dohodu neexistuje dostatečná podpora ze strany akcionářů.“ Představenstvo zkrátka spoléhalo na klasickou výmluvu na „obchodní úsudek“ a následně na zákony státu Delaware, že jeho akce posvětí. Žertem se ptáme: „Jaký je rozdíl mezi společností Dell a diktaturou?“ Odpověď: Mnoha funkčním diktaturám stačí k vítězství odložit hlasování jen jednou...

Usoudili jsme, že vyhrát bitvu 12. září by bylo téměř nemožné. Došli jsme tedy k závěru, že nebudeme nadále usilovat o porážku návrhu Michaela Della / Silver Lake, přestože jej stále odmítáme a využijeme svých práv na ocenění.

Uvědomuji si, že někteří akcionáři budou zklamaní tím, že jsme se rozhodli nadále nebojovat. Nicméně, za poslední desetiletí jsme především díky „aktivismu“ zvýšili akcionářskou hodnotu mnoha společností o miliardy dolarů. Nedosáhli jsme toho vedením bitev, o kterých jsme si mysleli, že je prohrajeme. Michael Dell / Silver Lake vedli tvrdý boj a dle kancléře Strina byly akce společnosti Dell v mezích zákona státu Delaware. Tímto tedy Michaelu Dellovi gratulujeme a já sám mám v úmyslu mu zavolat a popřát mu hodně štěstí (bude jej nejspíš potřebovat).

Obvinění, že představenstvo jednalo diktátorsky, byl další Icahnův výmysl. V době prvního odkladu, 18. července, zvláštní komise rozhodla, že naše nabídka je pro společnost nejlepší – a především od Carla neobdržela žádnou nadřazenou nabídku. To stejné lze říct o 24. červenci,

186 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

kdy bylo setkání akcionářů odloženo z důvodu nedostatku podpůrných hlasů. Komise využila všech svých přísných kontrol a jednala zcela v mezích pravidel sjednaných na začátku celého procesu. Její nesouhlas se třetím odkladem značil její nestrannost.

Ale jedno se musí Icahnovi nechat: opravdu mi zavolal. „Michaele, byl to tvrdý boj, ale poctivě jsi jej vyhrál,“ řekl mi a pohodlně přitom zapomínal na všechny ty momenty, kdy urážel mé vůdcovství – a v rozšířeném slova smyslu i mne samotného, když mě co nejveřejněji obviňoval z naprosté neschopnosti, nehledě na všemožné firemní kejkle a trestné činy. „Děkuji,“ odpověděl jsem mu, ale ve skutečnosti jsem si myslel: Šel jsi po mé společnosti, která je mi na světě po mé rodině vším, a prohrál jsi, kámo. Díky za nic. „Opravdu ti do vaší nové fáze přeji mnoho štěstí,“ pokračoval. „Již od počátku jsem tvrdil, že si myslím, že v Dellu děláte velmi zajímavé věci.“

Znovu jsem mu poděkoval a stále přitom přemýšlel nad tím, zda má vůbec ponětí o tom, co naše společnost vlastně dělá. Poslouchal jsem ještě několik minut, jak stále mele a mele bůhví o čem – o vyhlídkách pro IBM a Hewlett-Packard; o tom, jak je Apple podhodnocený (způsobem, který mi zněl jako déjà vu, právě ve společnosti odkoupil podíl za 2 miliardy a už dával Timu Cookovi zabrat); o investicích jeho syna; o počasí. To je jedno. Poslouchal jsem jej jen napůl, čas od času jsem přitakával jo nebo aha.

A pak mi Carl pogratuloval ještě jednou a naši jednostrannou konverzaci jsme ukončili. Upřímně jsem doufal, že jej už nikdy neuvidím a nikdy o něm také neuslyším. Avšak s Carlem Icahnem nikdy nevíte.

Icahn ve svém dopise psal, že byl spokojený s jednou věcí, a to že všechny jeho snahy z nás dokázaly vymáčknout vyšší cenu pro akcionáře Dellu. Skromnost mu nedovolila zmínit se, že jako největšímu

VYKOUPENÍ • 187

nepřidruženému akcionáři se mu podařilo vymačkat slušných pár drobných i pro sebe. Mezi mnoho lží, které Carl za celou tu dobu tvrdil, patřilo i tvrzení, že využije svých práv na ocenění. Moc dobře věděl, že by tento počin jeho akcie na léta zmrazil do vydání rozsudku. A tak se v momentě uzavření dohody nechal ihned vyplatit a vydělal tak desítky milionů. Pro mnoho lidí by to byla spousta peněz, ale jsem si jist, že se Icahn cítil zahořkle a naštvaně při pomyšlení, že mohl vydělat mnohem, mnohem víc.

12. září roku 2013 byl v Round Rocku skvělý den. S chybějícími hlasy, nyní započítávanými za skutečně chybějící místo hlasů proti, nám stačilo zvláštní komisi na vynesení verdiktu celých patnáct minut: 65 procent akcií hlasujících o dohodě, kdy byly vynechány akcie mé i akcie přidružené, hlasovalo ve prospěch výkupu. Všichni, co tak těžce pracovali na jeho prosazení, následně radostně jásali. „Jsme největším světovým startupem,“ řekl jsem tisku. Prostě mi to jen tak vyhrklo z úst, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím pravdivěji to znělo. Egon výkup přirovnal k „injekci adrenalinu do srdce jak v Pulp Fiction“. „Výsledek se dal očekávat,“ hlásal The Wall Street Journal (a pohodlně zapomínal na všechny ty odrazující komentáře o výkupu i o mně, které do té doby tiskl), „ale předcházely mu měsíce úzkosti.“

No, ta část byla dost pravdivá.

Stále se našli pochybovači. Standard & Poor‘s stáhl náš úvěrový rating na úroveň odpadu z obav, že téměř 20 miliard, které jsme nabrali na dluzích, sníží naši schopnost investovat do mnoha našich nových podniků. Ale finanční ředitel Brian Gladden analytiky ubezpečil, že naše peněžní toky budou víc než dostatečné ke splacení všech našich pohledávek. (A dluh jako nedílná součást firemních transakcí se nesetkává úplně vždy s porozuměním, dokonce ani u sofistikovaných obchodních komentátorů. Ano, dluh na kreditce a utrácení nad rámec vašich prostředků vás může na léta zanechat v soukolí drahých plateb – a to je

188 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

špatné. Ale když je užíván promyšleně k zafinancování nákupu produktivních aktiv, je důležitou a nutnou součástí fungující ekonomiky a může vytvořit neskutečný růst a příležitosti.)

Na stránce DealBook patřící The New York Times si sekci komentářů nečtu často, ale v tuto dramatickou chvíli jsem si nemohl pomoct a podíval se. Bylo tam několik zajímavých výměn názorů. Jistý JGNY z Patchogue v New Yorku mínil: „Michael Dell by měl utéct a nechat si své miliardy. Tohle je zkrátka [sic] a dobře o egu. Dell jako HP jsou se stolními počítači v hajzlu a nemají žádný přínos z přeskočení na tablety v takhle opožděné době. Stále jsou poměrně velcí s obchodními PC, ale tenhle rybníček se smršťuje se stále se zmenšující ekonomikou a žádným reálným rozvojem do soukromého sektoru.“

Ale Craig z Texasu pro něj měl ostrou odpověď:

Tablety? Nesleduješ to příliš pozorně. Dell může nadále představovat produkty jako PC a tablety, ale celý důvod té převodové iniciativy byl dostat pozornost PRYČ od těchto produktů a umožnit víc investic do podnikového softwaru a hardwaru. Zákazníci, co kupují věci jako iPhony, nemají ani páru (obvykle) o tom, co je třeba k údržbě všech těch serverů a databází v „cloudu“, ke kterým se jejich aplikace připojují, nebo jak a co se připojuje, jak to udělat bezpečně, jak si zapamatovat identitu atd. V tomhle „back endu“ má Dell už značnou oporu a už v něm roste. Mnoho z největších cloudových datových center již používá servery Dell. Výkup jim pomůže mnohem rychleji zaplnit mezery jejich produktového portfolia a snížit jejich závislost na smršťujícím se trhu s počítači.

Nejsem si jist, zda Craig z Texasu nebyl jedním z členů naší firmy, ale docela přesně to trefil.

VYKOUPENÍ • 189

O několik dní dřív jsem odeslal pozvánku našemu výkonnému vedoucímu týmu (ELT) o asi půl tuctu lidí, našemu představenstvu, klíčovým firemním přispěvatelům do procesu transakce, všem partnerům v Silver Lake a všem právníkům a bankéřům, kteří nám ohledně obchodu radili – celkem asi 125 lidem. Stálo v ní:

Jako uznání za Váš podíl a Vaši tvrdou práci během posledních několika měsíců na navrhované transakci o převodu společnosti Dell do soukromé sféry si Vás dovoluji pozvat na neformální texaské BBQ u mě doma ve čtvrtek 12. září v 17:00–20:00. Přestože ještě není všemu konec, byl bych rád, kdybychom si udělali čas k ocenění Vašeho úsilí a k oslavě našich dosavadních úspěchů.

Přestože teplota ten čtvrtek dosáhla klasických hodnot pro září v Austinu a vyšplhala se až na 36 stupňů Celsia, kolem páté odpoledne bylo u mě v kopcích příjemných 29 stupňů a atmosféra byla radostná a slavnostní: všichni věděli, že zatímco dohoda není plně dokončena do doby legálního uzavření akvizice, což potrvá ještě týdny, přesto se tak nakonec stane. Byla to skvělá party.

Ale o týden později jsme měli mnohem větší party, celosvětové setkání, aby celá společnost, všech 110 000 členů, mohla slavit s námi. Šest set členů se sešlo v auditoriu v Round Rocku; živý přenos se vysílal pro skupiny ve víc než třiceti lokacích Dellu po celém světě – například v Panama City v Panamě, v Porto Alegre v Brazílii, v Casablance v Maroku, v Cherrywoodu v Irsku, v Bangaloru v Indii, v Sydney v Austrálii a v Montpellier ve Francii.

A že to tedy byla party. Sál v Round Rocku byl vyzdoben modrými a bílými balónky, surfové kytarové sólo od Dicka Dala řvalo z reproduktorů, zatímco jsem se prodíral šťastným davem, tleskal si s členy vlevo i vpravo, pak jsem vstoupil na pódium a podíval se na moře rozzářených tváří. Někdy tvrdím, že jsem introvert s přesvědčivou imitací

190 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

extroverta, ale v ten den, když jsem oslovoval tisíce našich skvělých lidí, jsem se opravdu cítil nadšeně a velmi hrdě. „Páni, to je den,“ řekl jsem a dav slyšitelně souhlasil. „Moc vám všem děkuji! Všem, kteří se k nám všude po světě připojili, a vám všem tady v Round Rocku říkám – vítejte v největším světovém startupu!“

Stále to znělo dobře. „Nemusím vám říkat, že to byl tvrdý boj,“ pokračoval jsem. Z několika míst jsem se dočkal smíchu – skutečně to byl vyčerpávající rok, nejen pro mě, ale pro všechny, kdo v naši společnost věřili. „Ale vyhráli jsme,“ zvolal jsem. „A absolutně, úplně, stoprocentně to stálo za to. A já chci vám všem poděkovat za to, že jste bojovali se mnou, bok po boku – všichni jste prokázali neskutečné odhodlání a nasazení a soustředění se na naše zákazníky a na to, co je důležité, a já jsem byl celou dobu inspirován vašimi zprávami, vaší podporou a také přívalem podpory od našich zákazníků a mnoha přátel.“

Zasloužil jsem si tím velký potlesk a vzadu na krku jsem měl husí kůži. Myslel jsem na utrpení posledních sedmi měsíců, kdy jednou z nejtěžších věcí byla nemožnost se svěřit komukoli mimo malý okruh vyvolených o tom, co se skutečně děje. Bylo snadné se během těch měsíců cítit osaměle. Myslel jsem na všechny ty momenty, kdy jsem stál před podobnými davy našich členů zde v Round Rocku i po celém světě a ze všech sil se je snažil uklidnit bez toho, abych řekl příliš, a žádal jsem desetitisíce našich zaměstnanců, aby věřili, že vše bude nakonec v pořádku. Důvěřovali mi, zůstali se mnou a já jsem jim teď chtěl říct, jak moc to pro mě znamená. Chtěl jsem, aby se každý člen Dellu ohledně toho, kam směřujeme, cítil stejně nadšeně jako já.

Chtěl jsem jim také představit našeho partnera, který s námi to nadšení sdílel. Představil jsem jim Egona, který k nám prostřednictvím videa hovořil z ústředí Silver Lake v Kalifornii. „Tohle vlastně není transformace,“ řekl. „Tou transformací jste si už prošli – to byla ta riskantní část. Nyní přichází čas, kdy musíte růst a přejít do ofenzívy. Což časem vytvoří více dlouhodobějších příležitostí. Nenahlížíme na věci krátkodobou optikou, ale spíš skrze základní

VYKOUPENÍ • 191

vnitřní hodnotu toho, co zde bylo vytvořeno a vybudováno. A je to nenahraditelné. Není to jako vlastnit dům na pláži; je to jako vlastnit celý ostrov.“ „Cesta kupředu,“ pokračoval Egon, „našemu týmu dodá všemožné nápady – a z mnoha z nich se vyklubou nápady špatné. Ale to je skvělé! Důležité je, že nyní jsme měli svobodu zkoušet věci, které jsme nikdy předtím nezkoušeli.“

Pak jsme skrze video cestovali do tří z našich světových lokací: do Panama City v Panamě, Cherrywoodu v Irsku a Bangaloru v Indii. Při každé zastávce nám místní vedoucí představil plnou místnost nadšených členů týmu: mávali, tleskali, skákali a jásali. Amit Midha v Bangaloru pronesl: „Ve skutečně asijském stylu, bez jídla a bez cukroví, nemůžeme oslavovat, a tak máme dort.“ A kamera se zaměřila na velký bílý dort ozdobený modrou cukrovou glazurou ve tvaru počítače. „Zajistíme,“ dodal Amit, „že vám přes noc jeden kus přiletí.“

Smích i jásot se ozývaly Bangalorem i Round Rockem. „Podívejte,“ řekl jsem po chvíli. „Je to vše o růstu, je to o inovaci; je to o návratu do kultury přijímání a podstupování risku; je to o změně našeho zaměření z krátkodobého na střednědobé a dlouhodobé a o provádění investic, které provést musíme. Víte, nehodláme zde jen bojovat; hodláme to všem pořádně nandat!“

Pochopili to. A zbožňovali to.

Přes burácející rytmus rockové kapely se za mnou na propojených obrazovkách začal objevovat začátek zprávy –

Ve světě s měnícím se trhem

a jak hudba pulzovala –

jedna společnost nahlédla na svou budoucnost a převzala kontrolu.

192 • HRAJ FÉR A VYHRAJ

Komentáře některých našich členů a několika influencerů, kteří Dell sledovali, začaly na velké obrazovce problikávat. Píseň, která hrála, se jmenovala „Uprising“ a byla od kapely Muse:

Nebudou nás donucovat Přestanou nás ponižovat

Pak se objevila další zpráva…

Sbohem, Wall Streete

…a obrázek rukou vymaňujících se z pout, a pak další popisek –

„Icahn uznává porážku.“ – Forbes, 9. září 2013

A pak se Carlův portrét objevil nad citací! Kolem jeho obličeje se objevil červený kruh a pak jej přeškrtla červená diagonála.

Obecenstvo v Round Rocku hlasitě zajásalo.

A hudba stále řvala:

Nebudou nás ovládat Vítězství je na dosah

Asi den po hlasování jsem na Twitter sdílel tuhle citaci, kterou mám ze srdce rád:

Není to kritik, na kom záleží, nikoli ten, kdo poukazuje na silákovo klopýtání, nebo na to, že si dříč při svém konání mohl vést lépe. Zásluhy patří tomu, kdo v té aréně skutečně je a jeho tvář je pokryta prachem, potem a krví, tomu, kdo o něco statečně usiluje, kdo chybuje a stále se nemůže domoci cíle, neboť není snahy bez chyby a bez selhání. Jen ten, kdo se skutečně snaží

VYKOUPENÍ • 193

konat dobro, kdo prokazuje velké nadšení a oddanost, kdo se plně oddá dobré věci, kdo nejlépe ví, co znamená triumf po špičkových výkonech, jen ten, kdo, když už selže, tak alespoň při odvážné snaze, nebude nikdy patřit k těm chladným a bojácným duším, které ani nevítězí, ani neprohrávají. – Theodore Roosevelt

Také jsem chtěl říct toto, ale neřekl:

Jsem vděčný za vaši důvěru a jistotu a hrdý na to, že zatímco byly naše akcie přístupné veřejným investorům, během posledních dvaceti pěti let vzrostly o více než 13 500 procent.

Možná někdy v budoucnu bude naše firma opět nabízet akcie v části nebo v celé společnosti.

Nevím, zda budeme schopni nabídnout výnos přes 13 500 procent tak, jako tomu bylo dřív, ale buďte si jisti, že se o to pokusíme.

Sbohem legiím ufňukaných, řidičům na zadním sedadle, odborníkům na chodníku, myslitelům ve zpětném zrcátku a pochybovačům.

S láskou Michael

Byl jsem nadšený, že je to konečně za mnou, ale věděl jsem, že je to jen konec začátku. Přemýšlel jsem o všem, co jsme chtěli udělat; byl jsem hrozně nadšený, že do toho můžeme jít. Zavřeli jsme za sebou dveře; legie zůstaly venku. Měli jsme skvělý plán akce. Nyní jsme jej museli jen uskutečnit.

ČÁST DRUHÁ

Ze soukromého do veřejného