KRÁSA JEDNODUCHOSTI 27
NARODIL JSEM SE 9. srpna 1936 v domě pod slivoní uprostřed pouští Rádžasthánu v Indii. Nebyla tam elektřina, rádio, televize, telefony, auta ani počítače. Zato se tam pásli velbloudi a krávy, rozkládaly farmy a pole, zněly písně a příběhy, provozovala umění a řemesla a vydatně se tancovalo a hrálo. Vyrostl jsem v péči své laskavé maminky. Otec zemřel, když mi byly čtyři roky. Matka zdrcená žalem ve mně nacházela útěchu a nijak se tím netajila. Jenže ačkoli se mi od ní dostávala spousta lásky a teskného toužení, zlomené srdce přede mnou ani nikým jiným zakrýt nemohla. Tatínka ve věku padesáti let skolila srdeční příhoda, a veškerá péče o mě a mých sedm sourozenců tudíž připadla na mou o deset let mladší maminku. Přestože se jí často po tvářích koulely slzy, starala se o nás s nesmírnou odvahou, i když ani jako malé dítě jsem si nemohl nevšimnout jejího zármutku, pocitu ztráty a osamělosti. Ovšem jak šel čas, začal jsem vnímat jistou změnu. Matka se pustila do praktikování meditace. Slýchal jsem ji, jak prozpěvuje mantry o smíření, o přijetí štěstí i bolesti, nabytí i ztráty, narození i smrti jako součásti reality. Když byla pohroužená do meditace, temný stín žalu jí z tváře vymizel a z celé její bytosti náhle sálala silná aura nezdolnosti. Ony meditace ji uváděly do hlubšího stavu bytí. Namísto slz se jí v očích leskla vlídná jasnost. Brávala mě na naši skromnou usedlost a za chůze mi povídala o stromech, včelách a motýlech. Hovořila o léčivé moci přírody a o přírodě coby naší učitelce. Pamatuji si, že
