právo
florence 2/20
Princip rovnosti lidí v důstojnosti a právech, jakož i zaručení práv bez jakékoli diskriminace. V této jedné jediné větě z Listiny základních práv a svobod je obsaženo vlastně všechno. Všichni pacienti tedy mají stejná práva, což v důsledku znamená, že osoby se zdravotním postižením nesmějí být nijak znevýhodněny proti těm, kteří ho nemají. Platí to však i obráceně, postižení není důvodem pro zvýhodnění, pokud není nutné vzhledem ke charakteru handicapu.
JUDr. Jana Palečková, MgA. Kateřina Havelková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví
Z
achovat rovnoprávné postavení tělesně postižených či lépe zdravotně postižených obecně a pacientů se specifickými obtížemi vyžaduje pevně stanovená pravidla. V tomto směru byla velmi důležitá novela vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která nabyla účinnosti 24. července 2018. Na základě podnětu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR tehdy došlo k doplnění nového povinného zápisu do zdravotnické dokumentace o nezbytných zdravotnických prostředcích, popřípadě zvláštních pomůckách, které pacient používá. Samozřejmě zde nemusejí být uvedeny všechny, ale jen ty, které pacient potřebuje dlou-
22
hodobě a je na ně při poskytování zdravotních služeb třeba vzít zřetel. „Do té doby se totiž stávalo, že zdravotnický personál vůbec nevěděl, že se pacient, o kterého pečuje, bez zmíněných pomůcek neobejde. Docházelo tak k velmi tristním životním situacím, které v některých případech hraničily s omezováním osobní svobody pacienta,“ konstatuje JUDr. Jana Palečková, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví. Paradoxem je, že o tom, co se děje, neměl v mnoha případech zdravotnický personál ani potuchy. V důsledku toho se řada zdravotně postižených obávala absolvovat i velmi nutnou hospitalizaci v nemocnici.
V nemocnici jako v běžném životě V současnosti, kdy je již údaj o zdravotnických prostředcích a zvláštních pomůckách ve zdravotnické
dokumentaci povinný, by o nich měl být každý, kdo přijde s pacientem do kontaktu, adekvátně informován. Musí tedy pacientovi umožnit je používat, pokud možno ve stejné intenzitě jako v běžném životě, pokud nebudou omezovat jeho léčebný proces. U pacientů se sluchovým postižením nebo kombinovaným sluchovým a zrakovým postižením by měla být zaznamenána též informace o formách komunikace, které upřednostňují. Poskytovatel zdravotních služeb tak dopředu ví, že při opakovaných návštěvách má zajistit takové podmínky, které mu umožní porozumět si s postiženým pacientem. „Je to velmi důležité, protože jedině tak může být zachováno rovnoprávné postavení pacientů se specifickými komunikačními problémy a rovněž i s různými formami duševního onemocnění,“ podotýká JUDr. Palečková.
Zápis sám nic neřeší, to jen lidé Za téměř dva roky platnosti novely se jistě povinnosti zápisů do zdravotnické dokumentace již vžily a jsou dodržovány. Přesto prostý zápis nikoho nezachrání. Personál by měl být proškolován v komunikaci se zdravotně postiženými a na jejich příchod se připravovat s předstihem. V některých případech určitě není od věci sjednat si odborníka, který dokáže především se sluchově (a také duševně) postiženými správně komunikovat. Pokuste se vžít do situace postiženého člověka, se kterým si nerozumíte. Při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení se velmi pravděpodobně bude cítit izolovaně. A nejen to. Každý takový pobyt v nemocnici pro něj
foto: Profimedia
Práva tělesně postižených při poskytování zdravotních služeb
