MV AGUSTA BRNO, Mariánské nám. 5, Brno 617 00 Tel. +420 721 062 116 www.mvagusta-brno.cz Jediné autorizované zastoupení MV Agusta v ČR.
traV el
Madeira - ostrov věčného jara
Madeira—the island of eternal spring 6
Tirana - metropolitní perla Balkánu
Tirana—the metropolitan pearl of the Balkans 24 Cestujeme za uměním Travelling for art 36
Maki Namekawa - když můžu cestovat, můžu se o sobě dozvědět více
Maki Namekawa—when I can travel, I can learn more about myself 12
Kengo Kuma - pro muzeum v Brně jsem vybral jako hlavní stavební materiál cihlu
Kengo Kuma—for museum in Brno, I picked up a brick for the main material of the building 32 Lidé Brna
Brno People 48
Jan Press - miluji rána, když se mi podaří přijít do galerie dříve než ostatní
Jan Press—I love the mornings when I manage to get to the gallery before the others 60
Milí čtenáři, ať už cestujete kamkoliv, rádi bychom vám zpříjemnili chvíle, které strávíte na cestě, číslem Flying Magu, které je plné umění. Začtěte se do rozhovoru s věhlasnou japonskou klavíristkou Maki Mamekawa, která kromě světových metropolí koncertuje také v té jihomoravské. Poznejte autora návrhu Moravského židovského muzea Mehrin, architekta Kengo Kumu nebo ředitele Moravské galerie Brno Jana Presse. Navštivte evropské galerie a kromě té brněnské zavítejte do „Mekky“ současného umění v Londýně, Praze, ve Vídni či v Paříži. Objevte, jaký mají vztah k Brnu a k cestování reportérka České televize Barbora Háková Žítková, redaktorka Českého rozhlasu Karolina Antlová nebo Vilém Spilka a Vlastimil Trllo, kteří ztělesňují nejvýznamnější jazzovou přehlídku v České republice JazzFestBrno. Pokud nemůžete zrovna osobně, vydejte se alespoň prostřednictvím stránek našeho magazínu na portugalskou Madeiru nebo do albánské Tirany. Dohlédněte prostřednictvím fotoreportáže Richarda Boudy až k břehům jezera Skadar v Černé hoře.
Zimní čas se neodmyslitelně pojí s Vánocemi. Nevynechejte proto reportáž z natáčení dokumentu České televize Brno o historii českých vánočních tradic včetně receptů na sváteční pokrmy. Budeme tak doufat, že zejména krása umění a osobností, které ho představují, nebo půvab námi vybraných destinací, budou dobrými společníky na vašich cestách.
Vaše FM redakční posádka
leisure Hotel Noem Arch 58
Draci Brno Brno Dragons 66
Černá Hora - Skadar - očima fotografa Richarda Baoudy Montenegro - Skadar—through the eyes of photographer Richard Bouda 78
Dear readers, wherever you travel, we would like to make your journey more enjoyable with an issue of Flying Mag which is teeming with art. Get absorbed into an interview with the renowned Japanese pianist Maki Mamekawa, who besides the world's capitals also performs in the South Moravian one. Meet the author of the Moravian Jewish Museum Mehrin design, architect Kengo Kuma, or the director of the Moravian Gallery Brno, Jan Press. Go and see European galleries and, along with Brno, visit the "Mecca" of contemporary art in London, Prague, Vienna or Paris. Discover the relationship to Brno and travel of Barbora Háková Žítková, a reporter for Czech Television, Karolína Antlová, an editor for Czech Radio, or Vilém Spilka and Vlastimil Trllo, who embody the most important jazz festival in the Czech Republic, JazzFestBrno.
If you cannot make it in person, head for Portuguese Madeira or Albanian Tirana, at least through the pages of our magazine. See as far as the shores of Lake Skadar in Montenegro through Richard Bouda's photo reportage. Winter time is inseparably linked with Christmas. Do not miss the reportage from the filming of the Czech Television Brno documentary about the history of Czech Christmas traditions, including recipes for festive dishes.
We hope that especially the beauty of art and the personalities who represent it, or the charm of our selected destinations, will be good companions on your travels.
Mapa
Vydavatel: INA SPORT spol. s r.o. – divize INA MEDIA, Dusíkova 3, 638 00 Brno, IČ: 60740175. Šéfredaktor: Diana Tuyet-Lan Nguyen, info@flying-mag.eu. Redakce: David Holík, Jiří Mikel, Petr Ševčík. Jazyková korektura: Julie Holíková, Eva Trnková, Diana Kosinová. Překlady do anglického jazyka: Eva Trnková, není-li uvedeno jinak. Obchodní oddělení: obchod@flying-mag.eu. Koncept magazínu, grafická úprava a kompletní realizace: Contimex spol. s r.o., Vážného 15, 621 00 Brno, info@contimex.cz. Tisk: Tiskárna A.M.G., s.r.o., Mírová 2, 679 04 Adamov,info@ tiskarna-amg.cz, Reg. MK ČR E 21271. Vychází 2× ročně. Místo vydávání: Brno. Adresa pro zasílání korespondence: INA SPORT spol. s r.o., Dusíkova 3, 638 00, Brno. © Kopírování, opětovné publikování nebo šíření jakékoli části magazínu se povoluje výhradně se souhlasem vydavatele. Vydavatelství nezodpovídá za obsah jednotlivých inzerátů. Vydavatel neručí za změny v letovém řádu, které byly uskutečněné po uzávěrce a po vydání magazínu. Za spolupráci děkujeme Centrále cestovního ruchu – Jižní Morava. Vychází zdarma.
Tento ostrov má skvělou polohu v srdci Atlantiku, ačkoliv patří Portugalsku. Nachází se tisíc kilometrů od Lisabonu a 500 km od afrického pobřeží. Vznikl sopečnou činností, což mu vtisklo krásu, která vyráží dech mnoha turistům. Říká se mu také ostrov věčného jara, levád a delfínů. Dechberoucí flóra
Za rozkvět ostrova může především obchod s vínem, který na ostrov přitáhl hlavně Angličany. Ti byli madeirským klimatem naprosto unešeni, a začali si na místě stavět panské domy, tzv. quinty. Dovezli sem rostlinstvo snad ze všech koutů světa a začali budovat luxusní zahrady. Díky tomu jsou zeleň, barevnost a rostlinná rozmanitost Madeiry největšími lákadly. Vyrazit tady můžete na pohodové vycházky, na vysokohorské túry, výlety motorovými čluny za velrybami
This island has a great location in the heart of the Atlantic, even though it belongs to Portugal. It lies 1 000 kilometres from Lisbon and 500 kilometres from the African coast. It was formed by volcanic activity, which has given it beauty that takes many tourists’ breath away. It is also called the island of eternal spring, levadas and dolphins.
The flourishing of the island was enabled especially by the wine trade, which attracted mainly English people to the island. They were enchanted by Madeira‘s climate and began to build manor houses, so called quintas, on the site. They imported plants from all over the world and built luxurious gardens. As a result, Madeira’s greenery, colour and plant diversity are its greatest at-
nebo se jen tak toulat starodávnými uličkami hlavního města Funchal.
Levády
Tento název nesou důmyslné zavlažovací kanály. Jejich výstavba začala již v 16. století. Přivádějí tak vodu i do oblastí s menším počtem srážek. Je jimi doslova protkaný celý ostrov a nabízejí nepřeberné množství procházek. Zavedou vás do míst, kam se jinak nedostanete a většinou skýtají ty nejhezčí výhledy. Některé levády jsou v dosti exponovaných místech, některé procházejí mnoha tunely, proto je užitečné přibalit na cestu i baterku, někdy chodníček zmizí a nezbude, než zout boty a brodit se vodou. Často se také zmáčíte pod vodopády, kterým se nelze vyhnout. Unikátní vavřínové lesy Kdysi pokrývaly vavřínové lesy velkou část Evropy i severní Afriky. Změny klimatu způsobily jejich zánik, avšak nějaké zbytky se ještě zachovaly na Madeiře. Právě zde je jejich výskyt největší a pokrývají celou pětinu ostrova! I to je důvod, proč je chrání UNESCO. Kromě proslulého lesa v oblasti Ribeira Frio se zde nachází další, menší až pohádkový, v oblasti Fanalu. Tato lokalita je ideálním výchozím místem pro nenáročné túry po náhorní plošině Paul da Serra.
tractions. Here you can set off on leisurely walks, mountain hikes, motorboat whale watching trips or just stroll along the ancient streets of the capital Funchal. Levadas
This name is given to the ingenious irrigation canals. Their construction began as early as the 16th century. They bring water to areas with less rainfall. The whole island is literally crisscrossed with them and they offer an inexhaustible abundance of walks. They take you to places you cannot get to otherwise and usually offer the best views. Some of them are in rather exposed places, some of them run through many tunnels, so it is useful to pack a flashlight, sometimes the path disappears and you have no choice but to take off your shoes and wade through the water. Often you will also get wet under waterfalls that are impossible to avoid.
Laurel forests once covered much of Europe and North Africa. Climate change has caused them to disappear, but remains are still preserved in Madeira. It is here that they are most abun-
O Madeiře se traduje, že je jen pro odvážlivce, co se týče koupání. Na své si přijdou hlavně ti, kdo májí rádi divočejší pláže, bez turistů, avšak občas s horším přístupem do vody. Ideální místa jsou často dosažitelná pouze lodí či pomocí lanovky nebo výtahu, někdy je třeba překonat pár schodů či strmý sráz, ale pláž pak stojí za to. A pokud upřednostňujete lepší koupací podmínky, pak na spoustě míst u pobřeží najdete bazénky postavené přímo na moři. Teplota oceánu je obvykle na severu o 2 stupínky nižší než na jihu. V červnu se na jihu pohybuje okolo 20 stupňů, v srpnu už kolem 24 a v září/říjnu vygraduje i na 26.
Nepřeberné množství horských túr však není pro běžného turistu levnou
dant, covering a full fifth of the island! It is one of the reasons why UNESCO protects them. In addition to the famous forest in the Ribeira Frio region, there is another, smaller and almost fairytale-like one in the Fanal region. This location is an ideal starting point for easy hikes on the Paul da Serra plateau.
Madeira is said to be just for the brave when it comes to swimming. Those who like wilder beaches, without tourists, but sometimes with worse access to the water, will find it particularly appealing. The ideal spots are often only accessible by boat or by cable car or lift, and sometimes you have to climb down a few steps or a steep cliff, but
záležitostí. Zdejší hory nejsou dostupné místní dopravou. Madeira tímto podporuje lokální firmy organizující pěší túry s profesionálním průvodcem. Pokud tedy nechcete být závislí na vlastním autě a přitom dělat pěší výlety tam a zpět, doporučuje se využít služeb cestovních kanceláří. Dovezou vás do výchozího místa a po túře naloží na dostupné konečné destinaci. Nejznámějším trekem je přechod nejvyššího pohoří, z Pico Arriero 1818 m n. m. na Pico Ruivo 1862 m n. m. Takový východ slunce na nejvyšších vrcholcích vám bude odměnou za brzké ranní vstávání. Jde však o pořádný výšlap a vyžaduje správné outdoorové vybavení. Pokud se vypravíte v období kolem září do zelenějších částí ostrova, přejíte se obřích borůvek a nasbíráte mraky hub, které ovšem nezbývá, než věnovat místním, protože při madeirské vlhkosti je neusušíte ani náhodou.
K Madeiře patří také nedaleké ostrovy Desertas a ostrov Porto Santo. První je opravdu divoký a opuštěný. Základnu zde má organizace na ochranu přírody, je tu jeden malý pramen s vodou, takže jakýkoli delší pobyt je pro běžného turistu nemožný.
Naproti tomu ostrov Porto Santo je rájem plážových povalečů. Hlavním lákadlem je 9 kilometrů dlouhá, zlatá pláž s léčivým pískem, potápění, divoká příroda, dům Kryštofa Kolumba, staré mlýny a příjemní lidé. Většina turistů sem zavítá v rámci jednodenního výletu lodí z Madeiry, ovšem pro pravé gurmány doporučujeme třídenní pohodovou návštěvu a tento malinký ostrov pořádně probádat. Při lodních výletech buďte vnímaví a pozorní, v okolních vodách totiž žije mnoho druhů kytovců, zejména delfínů.
the beach below is worth it. And if you prefer easier swimming conditions, there are plenty of spots along the shore where you will find pools built right on the sea. The ocean temperature is usually 2 degrees lower in the north than in the south. In June it is around 20 degrees in the south, in August as high as 24, and in September/October it can reach 26.
The plethora of mountain hikes is not an inexpensive undertaking for the average tourist. The local mountains are not accessible by local transport. Madeira supports local companies organising professionally guided hikes. If you do not want to rely on your own car and still make hiking trips there and back, it is recommended to use the services of tour operators. They will take you to the starting point and after the hike pick you up at an accessible destination. The most famous trek is hiking the mountain ridge from Pico Arriero at 1818 m to Pico Ruivo at 1862 m. Such a sunrise on the highest peaks will reward you for getting up early in the morning. Nevertheless, it is a serious hike and requires proper outdoor equipment. If you go to the greener parts of the island around September, you will overeat giant blueberries and pick loads of mushrooms, which you will have no choice but donate to the locals, as the Madeira humidity will not allow you dry them out.
Madeira also includes the nearby archipelago Desertas and the island Porto Santo. The former is really wild and deserted. A nature conservation organisation is based here and there is one small spring of water, so any extended stay is impossible for the average tourist.
Porto Santo, on the other hand, is a beach bum’s paradise. The main attraction is the 9-kilometre long golden beach with healing sand, diving, unspoilt landscapes, Christopher Columbus’ house, old mills and friendly people. Most tourists come here as part of a day boattrip from Madeira, but for true gourmets we recommend a relaxed three-day visit to explore this tiny island. On the boat-trip, keep your eyes open as the surrounding waters abound with cetacean species, especially dolphins.
Zprvu je turista naprosto zmatený výskytem dvou národních jídel v každém menu a neví, co je co.
Espada neboli tkaničnice atlantická je ošklivá černá ryba s děsivými zuby a podává se nejčastěji v lehkém těstíčku, zapečená s banánem.
Espetada je špíz obvykle z hovězího masa, obalený v česneku a bobkovém listu z vavřínových lesů.
Lapas jsou přílipky, tedy něco jako malinké mušle, přilepené na pobřežních skalách. Upečou se na pánvi a zakápnou bylinkovým máslem a citronem.
Coral je značka malého pivovaru, jež převzala recepturu od českého sládka.
Poncha je čerstvá ovocná šťáva – nejčastěji citron a pomeranč – zalitá místním třtinovým rumem (či vodkou) a doslazená obvykle medem. Po ostrově je několik vyhlášených poncha barů, které nelze minout. Ubytování
Sever ostrova je divoký, ne příliš obydlený, ale je tady vysoký výskyt srážek, které vás mohou zdržet i několik dní. Proto se obecně doporučuje jih ostrova. Hlavní město Funchal je ideální pro výjezdy do všech koutů, odsud také vyjíždějí všechny autobusy a výletní lodě. Hotelová zóna na okraji města se nazývá Lido. Pro klidnější dovolenou si máte možnost zvolit menší letoviska Canico de Baixo nebo Machico. Tady je však nutné počítat se špatnou infrastrukturou dopravy a raději si pronajmout auto.
At first, tourists are completely confused by two national dishes appearing on every menu and cannot tell which is which.
Espada, or Atlantic lace fish, is an ugly black fish with terrifying teeth and is most often served in a light batter, grilled with a banana.
Espetada is a skewer usually of beef, coated in garlic and bay leaves from the laurel forest. Lapas are limpets, something like small shells stuck to the coastal rocks. They are roasted in a pan and drizzled with herb butter and lemon.
Coral is the brand name of a small brewery that was given its recipe from a Czech brewmaster.
Poncha is fresh fruit juice - usually lemon and orange - topped with local cane rum (or vodka) and sweetened usually with honey. There are several renowned poncha bars around the island that are not to be missed.
The north of the island is wild, not very populated, but there is a high incidence of rainfall that can keep you for days. Therefore, the south of the island is generally recommended. The capital, Funchal, is an ideal base for trips to all corners, and all buses and cruise ships leave from here. The hotel zone on the outskirts of the city is called the Lido. For a quieter holiday, you can choose the smaller resorts of Canico de Baixo or Machico. Here, however, you must take into account the poor transport infrastructure and preferably rent a car.
MAKI NAMEKAWA PATří MEZI VůDČí OSOBNOSTI DNEŠNíCH PIANISTů, A PřITAHUJE TAK POZORNOST PUBLIKA K SOUČASNé HUDBě OD MEZINáRODNíCH SKLADATELů. POCHáZí Z JAPONSKA. PRAVIDELNě VYSTUPUJE NA SVěTOVýCH SCéNáCH V NEW YORKU, VíDNI, LONDýNě, PAřížI, AMSTERDAMU, BRUSELU, TOKIU, SALCBURKU, BERLíNě, ALE I V BRNě. JEJíM MANžELEM JE DIRIGENT DENNIS RUSSELL DAVIES, KTERý JE V SOUČASNOSTI ANGAžOVáN VE FILHARMONII BRNO. V ROCE 2019 SLOžIL SLAVNý SKLADATEL PHILIP GLASS SVOU PRVNí KLAVíRNí SONáTU SPECIáLNě PRO MAKI. JE TO NEJEN MIMOřáDNě TALENTOVANá KLAVíRISTKA, ALE TAKé JEDNA Z NEJSKROMNěJŠíCH, NEJPřáTELŠTěJŠíCH, NEJSRDEČNěJŠíCH A NEJUSMěVAVěJŠíCH OSOB, KTERé JSEM KDY POTKALA. MAKI NAMEKAWA IS A LEADING FIGURE AMONG TODAY’S PIANISTS, BRINGING TO AUDIENCES’ ATTENTION CONTEMPORARY MUSIC BY INTERNATIONAL COMPOSERS. SHE COMES FROM JAPAN. SHE PERFORMS REGULARLY AT INTERNATIONAL VENUES IN NEW YORK , VIENNA , LONDON, PARIS, AMSTERDAM, BRUxELLES, TOKYO, SALZBURG, BERLIN BUT ALSO IN BRNO. HER HUSBAND IS THE CONDUCTOR DENNIS RUSSELL DAVIES, WHO IS PRESENTLY ENGAGED IN FILHARMONIE BRNO IN 2019 FAMOUS COMPOSER PHILIP GLASS COMPOSED HIS FIRST PIANO SONATA ESPECIALLY FOR MAKI. SHE IS NOT ONLY AN ExTREMELY TALENTED PIANIST BUT ALSO ONE OF THE MOST MODEST, FRIENDLY, WARMHEARTED AND SMILING PERSON I HAVE EVER MET.
Co máte na své práci nejraději?
Skutečně miluji svou práci. Vlastně to má dvě stránky, které mám nejraději. Jednou z nich je cestování. Jako koncertní pianistka cestovat musím. Nemůžu zůstávat jen doma. A já miluji cestování. Ráda se setkávám s lidmi. Ráda poznávám jiné kultury, země a také ochutnávám cizí jídla. Ráda díky své práci získávám nové přátele.
Ta druhá je vážnější. Protože když jsem byla studentkou v Japonsku a v Německu, musela jsem mnoho hodin procvičovat hru na klavír, takže jsem musela pobývat pouze v domě nebo zavřená v místnosti. Strávila jsem hodiny o samotě, oddělená od okolního světa. Někdy to bylo trochu děsivé. Byl to život plný disciplíny. Ale pokud mohu vystupovat nebo jít na pódium s jinými hudebníky nebo dokonce sama, mohu vyprávět příběhy. Dokážu transformovat myšlenky skladatele a předat je publiku. Ale nejen to. Mohu také vyprávět svůj vlastní příběh i své vlastní myšlenky. Tento proces se mi velmi líbí. Naučím se nějakou skladbu od skladatele, přemýšlím o ní mnoho hodin, pracuji na ní a nakonec ji mohu zahrát tak, jak ji cítím nebo o ní přemýšlím já.
What do you like most about your job?
Well, I love my job. Actually, there are two sides of it, which are my favourite ones. One of them is traveling. You know, as a concert pianist you must travel. You cannot stay at home. I love traveling. I love to meet people. I love to explore other cultures, countries as well as to taste different food. I love to meet and make friends through my job.
The second one is more serious. Because when I was a student in Japan and in Germany, I had to practice playing piano for many many hours, so I had to stay only in a house or in a room. I spent hours alone, separated from the outside world. It was a little bit scary sometimes. It was sort of life full of discipline. But if I can perform or go to a stage with other musicians or even alone, I can tell stories. I can transform thoughts from a composer to an audience. But not only that. I can also tell my own story as well as my own thoughts. I like this process very much. I learn some piece from a composer, I think about it for many hours, work on it, and finally I can play it as I feel or think about it.
Zmínila jste, že ráda cestujete. Jaká je tedy Vaše oblíbená destinace?
To je těžká otázka, protože jich mám ráda spoustu. Ale abych byla upřímná, je to samozřejmě Japonsko. Tohle je pro mě víc než jen cíl. Moje rodina je pořád tam; moji rodiče jsou stále naživu, takže je pro mě neustále velmi speciální vracet se domů, kam patřím. Rodiče stárnou, jsou ještě zdraví, ale vzhledem k jejich věku se to hodně změnilo. Pocit se změnil, protože když byli moji rodiče mladí, starali se o mě, ale nedávno jsme si tyto role vyměnili. Ano, teď se o ně starám já a vždy, když mám čas, vracím se do Japonska. Když mohu kamkoliv cestovat, mohu se dozvědět více o ostatních lidech a také o sobě.
Můžete mi v krátkosti popsat svůj životní příběh, jak jste našla druhý domov v Evropě?
Myslím, že mám domovů mnoho. Vlastně, když mám hudbu a mám svou práci, můžu žít všude. Narodila jsem se a vyrostla v Japonsku. Pak jsem odjela studovat do Německa. Seznámila jsem se s manželem a začali jsme spolu žít v Rakousku. Kvůli jeho práci jsem přišla do Brna. Rodnou zemí mého manžela je Amerika, takže mohu bydlet na čtyřech různých kontinentech a v pěti domovech.
As you mentioned you like travelling, so what is your favourite destination?
That is a difficult question, because I like plenty of them. To be honest, of course, it is Japan. This is more than a destination to me. My family is still there; my parents are still alive and healthy so it is very special to me to come home, where I belong. Parents are getting older, they are still healthy, but it has changed a lot because of their age. The feeling has changed, because when my parents were young, they took care of me, but we have changed these roles recently. Yes, I take care of them now and if I have a time, I always travel to Japan. However, when I can travel, I can learn more about other people and about myself, too.
Can you tell me shortly your life story, how you have found another home in Europe?
I think I have many homes. Actually, if I have a music and if I have my job, I can live everywhere. I was born and I grew up in Japan. Then I went to study to Germany. I met my husband and we started to live together in Austria. Because of his job, I came to Brno. My husband´s home country is America, so I can stay in four different continents and in five homes.
Mohla bych M ít
vl ast kdekoli na světě, kde je moje rodina a moji přátelé. Život sám je můj domov.
Japonsko je číslo 1, ostatní místa jsou číslo 2, ale všude se cítím býti velmi domácí. Příjezd do České republiky je pro mě už také jako návrat domů. Snila jste o tom, že se stanete klavíristkou už jako malá?
Ne, rozhodně ne. Byla jsem spíše sportovkyně. Když mi v Tokiu bylo 10 let, vyhrála jsem dokonce zlatou medaili v plavání. Trénovala jsem i maratonský běh.
Kdy tedy nastal ten okamžik, kdy jste si uvědomila, že nebudete sportovat, ale stanete se klavíristkou?
Když mi bylo 11. Důvod byl, že když děláte maraton, stále s někým soutěžíte. I když děláte maximum, není možné být pořád dost dobrý. Vždy jsou tu vaši soupeři. I když tvrdě trénujete, nemůžete pokaždé vyhrát první místo. Jsou tu jiní soutěžící, nebo může být špatné počasí, nebo se může stát něco jiného. Tato zkušenost pro mě byla někdy
Japan is the number 1, other places are number 2, but I am able to feel very domestic everywhere. Coming to the Czech Republic is already as coming home, too.
Did you dream of becoming a pianist already as a child?
Oh, no, definitely not. I was more a sport girl. I even won a gold medal in swimming when I was 10 years old in Tokyo. I also trained marathon running.
So when was the moment that you realized, you would not do sports, but you would become a pianist?
When I was 11 years old. The reason was, that if you do marathon, you are always in a competition. Although you do your best, it is not possible
n evertheless, i could have ho M eland wherever around the world, where M y fa M ily and my friends are. l ife itself is my home.
hořká. Moc mě to nezajímalo a velmi často jsem se cítila zklamaně. Když jsem však jako dítě dělala hudbu, když jsem hrála na klavír, necítila jsem konkurenci. Proto jsem vždy hrála ráda. Zjistila jsem, že čas hraní pro mě velmi hluboko znamená svobodu. Takže když mi bylo 11 let, rozhodla jsem se pro hru na klavír. Moji rodiče byli tímto rozhodnutím velmi překvapeni, můj učitel také. Rozhodla jsem se pro hudební školu, ale musela jsem se toho hodně ještě učit. Musela jsem navštěvovat hodiny jiných profesionálních učitelů. Moji rodiče byli však vždy velmi šťastní, když jsem hrála, protože mi to dělalo radost. Myslím, že to bylo skutečně velmi šťastné rozhodnutí.
Vaším manželem je Dennis Russell Davies, dirigent Filharmonie Brno. Jak vypadá manželství dvou vynikajících muzikantů?
I když nemáme děti, organizace času je pro nás oba velmi důležitá. Než přijmu nějaké koncertní angažmá, vždy se ho zeptám, jaké má pracovní závazky. Kde je nebo co v tu dobu dělá. Když má nějaký speciální výroční koncert nebo turné někde v jiné zemi, ptám se svého agenta, jestli je nějaká možnost změnit mé plány, abych ho mohla doprovázet nebo on mě. Trávit čas spolu v manželství je velmi důležité. Ale nejen trávit čas kvůli práci, ale žít spolu jako partneři. Získáváte tak jinou inspiraci pro vztah. Když jsme doma, trávíme spoustu hodin vařením. Protože když jsme mimo domov kvůli práci, jíme mnohdy v restauracích. Dennis se mnou často chodí nakupovat na tržiště. Líbí se mu, jak komunikuji s farmáři. Jen tak se projít, o něčem si
to be good enough all the time. There are always your rivals. Even if you train hard, you can´t win the first place every time, you know. There are other competitors or there could be a wrong weather, or something else could happen. This experience was sometimes bitter for me. I did not care a lot, but I was disappointed very often. In contrast to that, when I played the music as a child, when I played the piano, there was no competition. Therefore, I was always happy to play. I found out that time of playing means freedom for me, very deeply inside of myself. So when I was 11 years old, I chose to play the piano. My parents were very surprised, my teacher as well I decided to start a music school, but I had to learn very much. I had to attend lessons of other professional piano teachers. My parents were always very happy when I played, because it has made me happy. I think it has been a very lucky decision.
Your husband is Dennis Russell Davies, the conductor of Filharmonie Brno. What does the marriage of two excellent musicians look like?
Even though we do not have children, time organizing is very important for both of us. Before I accept any concert engagement, I always ask him, what his work commitments are. Where he is or what is he doing at that time. When he has any special anniversary concert or a tour somewhere in a different country, I ask my agent, if there is any possibility or another period to change my plans, so I can join him, or he can join me. To spend time together in marriage is very important. But not only to spend time just because of work, but live together as
povídat, jen tak sedět na gauči je něco jiného, než když spolu pracujete. Není to však vždy snadné zorganizovat.
Mimochodem, jakou kuchyni preferujete?
Mám ráda jídla ze všech koutů světa, italská, americká. Česká kuchyně je asi hodně podobná rakouské. Ráda vařím japonská jídla, ale někdy je velmi těžké sehnat všechny ingredience. Vystupujete ve velkých světových metropolích, jak tedy vnímáte Brno, které je docela malé město?
Brno není vůbec malé město. Existuje zde sedm univerzit, což ho dělá obrovským. Brno miluji, je to moc hezké místo. Působí velmi otevřeně a přívětivě. Pokud něco chcete nebo potřebujete, nebo toužíte vidět, nebo to musíte zjistit, vše seženete velmi rychle. Někdy je to všude kolem vás, v New Yorku nebo v Tokiu, ale je toho příliš mnoho a příliš daleko. Musíte si vybrat přesně, čemu dáváte přednost, ale v Brně se ke všem informacím dostanete velmi snadno. To je velmi pěkné. Je zde opera, mnoho koncertů, divadel, univerzit. Vše mohu mít velmi snadno pod kontrolou. Myslím, že je to opravdu krásné město. Cítím zde velmi pozitivní energii, a to i v době lock-downu. Když pozoruji vaše lidi, pokračují ve všem navzdory jakýmkoliv situacím.
partners. You gain a different inspiration for relationship this way. When we are at home, I spend many hours cooking. Because when we are out of home and work, we very often eat in restaurants. Dennis often comes with me to do shopping to a market place. He likes how I communicate with farmers. Or just to walk, to talk about something, just to sit on a couch is different than when you only work together. However, it is not always easy to organise that.
What cuisine do you prefer, by the way?
I prefer meals from all corners of the world, Italian, American. Well, Czech cuisine is very similar to Austrian, I guess. I love to cook Japanese food, but sometimes it is very difficult to get all ingredients.
You perform worldwide in big metropolises, so how do you feel about Brno, which is quite a small city?
Oh, Brno is not a small city. There are seven universities, which is huge. I love Brno, it is a very nice place. It is very open, very familiar. If you want or you need something, or you desire to see, or you have to find out, you can get everything very quickly. Sometimes, it is all around you in New York or in Tokyo, but it is too much and too far away. You have to choose exactly, what you prioritize, but in Brno you can get all information
Jak byste charakterizovala publikum v Brně?
Jak moc se liší ve srovnání s Japonci, nebo ve srovnání s americkými nebo jinými evropskými návštěvníky koncertů?
Japonské publikum je velmi zdvořilé. Netleskají sice vestoje, ale jsou velmi zdvořilí s velmi dlouhým potleskem. V New Yorku jsou lidé velmi zaneprázdněni, aby se dostali do metra nebo na parkoviště, takže se po koncertě nezdržují dlouho. Neustále spěchají. V Maďarsku velmi emotivně tleskají. V každé metropoli je to úplně jiné. Pokud se mě ptáte na Paříž nebo Vídeň, tak tam je hodně turistů, takže nedokážu říci, jaké je původní publikum. Brněnské publikum je však vždy velmi otevřené. Vidím přicházet mnoho mladých lidí. Jsou dobře oblečení a cítím, že projevují úctu k nám, k hudebníkům, k naší práci, ke kultuře. Ve vašem městě je skutečně zdravá kulturní scéna. Máte Filharmonii Brno, je tu také divadlo a opera, a všechny nabízejí krásný program. Avšak nejen konzervativní, ale často velmi nový a moderní, ale publikum je tomu tolik otevřené.
Při vystupování nosíte krásné, typicky japonské šaty.
Ano, ten nápad s kimonem vzešel ode mě. Dostala jsem ho, když jsem začala častěji vystupovat v Evropě. Chci, aby se lidé dověděli víc o japonské kultuře. A tohle jsem opravdu já.
very easy. This is very nice. There is an opera house, many concerts, theatres, universities. I can have everything under control very easily. I think, it is really a beautiful city. I feel very positive energy here, even during the lockdown time. When I observe your people, they keep going despite all situation.
How would you characterise the audience in Brno? How different is it compared to Japanese people, moreover compared to American or other European concert goers?
Japanese audience is very polite. They do not often give standing ovation, but they are very polite with a very long applause. In New York, they are very busy to get in metro or get to a parking place, so they do not stay long after a concert. They are in a hurry all the time. In Hungary, they give often very emotional applause. It is completely different in every metropolis. If you ask me about Paris or Vienna, there are many tourists, so I can’t say, what the original audience is like. Brno audience is always very open-minded. I can see many young people coming. They are well dressed and I can feel, they show respect for us, for musicians, for our work, respect for culture. There is really a healthy culture scene in your town. There is Filharmonie Brno, there is another opera house, and they all offer beautiful programs. Not only conservative ones, but often very new and modern, but the audience is so open to it.
You wear a typical beautiful Japanese dress, while you are performing.
Yes, this “kimono idea” came from myself. I got this idea, when I started preforming in Europe more often. I want people to know about Japanese culture. This is really me.
The other reason is, that I do not want to look very pure on stage. If I wear a kimono, I can be my myself and that I’m enough. As well as I can pass my thoughts to the others not only through my music, but also through this clothing.
probably i realised more precisely, how beautiful japanese culture is, when i started to live abroad.
a si jsem si uvědomil a přesněji, jak krásná je japonská kultura, a Ž kdy Ž jsem začala Ž ít v zahraničí.
Dalším důvodem je, že nechci na pódiu vypadat úplně civilně a chudě. Když nosím kimono, můžu být sama sebou a to mi stačí. Stejně jako mohu své myšlenky předávat ostatním nejen svou hudbou, tak i tímto oblečením.
Na závěr bych ráda mluvila o Philipu Glassovi. Jste jednou z nejlepších interpretek jeho hudby, můžete mi tedy prozradit něco o vašem přátelství?
Je to zcela mimořádný přítel mého manžela; Dennis se s ním setkal před 47 lety. Když jsem ho potkala poprvé, neuměla jsem ještě moc dobře anglicky. Obvykle jsem jen stála v kuchyni spolu s Philipem a pomáhala například péct pizzu nebo loupat brambory.
Když jsme s Dennisem hráli pro Philipa jako klavírní duo na světové premiéře jeho „Four Movements for
Finally, let´s talk about Philip Glass. You are one of the best performers of his music, so can you tell me something about your friendship?
He is a special friend of my husband; Dennis met him 47 years ago. When I met him for the first time, I couldn’t speak English very well. I was usually standing in a kitchen together with Philip helping to make a pizza or to peel off potatoes.
When Dennis and I played for Philip as a piano duo for the world premiere of his “Four Movements for Two Pianos”, which Philip composed for Dennis and me, Philip listened to my performance for the first time live. He was so excited and happy and said to me: “You can play the piano, too!” Because until then I had just been a polite quiet Japanese woman for him.
This was for the first time we could build a relationship without Dennis, just he as a composer and me. He opened himself to me. It very often
c ouple of years l ater he asked M e to play his pre M iere piece “20 etudes for piano”
Two Pianos“, kterou Philip složil pro Dennise a mě, Philip poprvé poslouchal moje vystoupení naživo. Byl tak nadšený a šťastný, že řekl: „Tak ty taky umíš hrát na klavír!“ Protože do té doby jsem pro něj byla jen zdvořilá tichá Japonka.
Bylo to poprvé, co jsme si mohli vybudovat vztah bez Dennise, jen on jako skladatel a já. Otevřel se mi. Velmi často se stává, že kdykoli přiletím do New Yorku, zavolá mi v době mého příletu na letiště a požádá mě, abych přijela na večeři k němu domů. Jeho žena rovněž pochází z Japonska. Je vlastně vegan, ale umí velmi dobře i steak! Jeho speciální steaková omáčka je na japonský způsob Teriyaki. Vždy se těším na tu vynikající chuť, i když on sám ji nikdy neochutná. Když přijdu z letiště domů a zazvoním na jejich zvonek, otevře dveře a pokaždé řekne: „Tvůj steak je už připraven.“ Pak jsem zjistila, že po večeři jí pokaždé zmrzlinu. Najednou začal při jídle mluvit o své rodinné historii. Tento okamžik byl pro mě velmi roztomilý, krásný a důležitý. Znamená to, že teď znám Philipa velmi dobře. Mnohem lepší, než jen navazovat vztah se skladatelem, je znát ho jako člověka. Má velmi barevné povahové rysy a já je rozpoznávám, když hraju jeho hudební kusy. Je to podobné jako u kresby, takže si mohu vybrat více barev. Mohu použít svou intuici kvůli příběhům z jeho života. Tento je červenější, ale někdy pravděpodobně více růžový. Ale jaký druh růžové? Je jich mnoho. Avšak já dokážu vybrat konkrétní odstín, protože znám jeho povahu. Takže si můžu vybrat barvu a věřit, že se mu bude líbit. Protože přijme vše, co vidím a cítím z jeho osobnosti jako od svého přítele.
happens, whenever I fly to NY, he calls me around my arriving time at the airport and asks me to visit his house to have a dinner there. His wife is also Japanese. He is actually vegan, but he can cook a steak very well, too! His special steak sauce is Japanese Teriyaki style. I always wonder about this excellent taste, although he never tastes it. When I get to his home from the airport, and ring their door bell, he opens the door and always says: “The steak is ready for you.” Then I found out he always eats ice cream after the dinner. Suddenly, he started to talk about his family history while eating it. This moment was very cute, beautiful and important to me. It means I know Philip very well now. Much better than just to raise relationship with a composer is to know him as a person. He has very colourful personality traits and I know these, when I play his pieces. It is similar to drawing, so I can choose more colours. I can use my intuition, because of stories from his life. This is redder but sometimes probably more pink. But which kind of pink? There are many of them. But I am able to select the concrete shade of pink, because I know his character. So I can choose the colour and trust he will love it. Because he will accept all I see and I feel from his personality as a friend.
THE METROPOLITAN PEARL OF THE BALKANS METROPOLITNÍ PERLA BALKÁNU
POLOHA
TIRANA’S LOCATION AT THE GEOGRAPHICAL CENTRE OF ALBANIA HAS ALMOST PREDESTINED IT TO BECOME THE ADMINISTRATIVE, POLITICAL AND CULTURAL CENTRE OF THE COUNTRY. IT IS AN ExTREMELY DYNAMIC METROPOLIS THAT IS GROWING LITERALLY BEFORE OUR EYES. NOWHERE IN THE WHOLE OF ALBANIA ARE THE SOCIAL CONTRASTS AS PRONOUNCED AS HERE.
Najdete tu zbohatlické stejně jako chudinské čtvrti, moderní architekturu vedle rozpadajících se domů, obchody s luxusním zbožím i pouliční prodejce různých drobností. Vše si zachovává typický balkánský ráz. Pakliže si zvyknete na tepající ruch či zmatek, zjistíte, že město má svou nezaměnitelnou poetiku a je překvapivě příjemným místem k životu. Turistické památky nesou stopy osmanských vladařů, meziválečného rozvoje i období temné komunistické diktatury. Najdete zde širokou paletu zajímavých muzeí, sakrálních staveb, dobrých restaurací, klubů či míst pro kulturní vyžití. Díky své poloze a skvělému dopravnímu spojení je zároveň ideálním východištěm pro objevování krás střední Albánie.
Skanderbegovo náměstí
Toto náměstí je ústředním bodem celé Tirany, z něhož jako paprsky vybíhají široké bulváry. Koncentrují se zde nejdůležitější vládní budovy i významné kulturní instituce. Dominantou náměstí je jezdecká socha albánského národního hrdiny Skanderbega. Náměstí je rovněž dopravním uzlem a začíná zde většina autobusových linek.
Nový bazar v Tiraně Tirana, jako typické balkánské místo, by se neobešla bez tržnice. Hlavní tržnice se nachází v centru, jen pár minut chůze ze Skanderbegova náměstí. Nakoupíte tu zeleninu, ovoce, maso, ryby, sýry, květiny či turistické
Here you will find affluent as well as shanty quarters, modern architecture alongside crumbling houses, shops selling luxury goods and street vendors selling trinkets. Everything retains its typical Balkan character. Once you get used to the bustle or confusion, you will find that the city has its own unmistakable poetics and is a surprisingly pleasant place to live in.
Tourist sights bear traces of Ottoman rulers, interwar development and the dark period of communist dictatorship. You will find a wide variety of interesting museums, religious buildings, good restaurants, clubs or places for cultural activities. Its location and excellent transport links also make it an ideal base for exploring the beauty of central Albania.
This square is the focal point of the whole Tirana, with wide boulevards radiating out from it. The most important government buildings and major cultural institutions are concentrated here. The square is dominated by the equestrian statue of the Albanian national hero Skanderbeg. The square is also a transport hub and most bus routes start here.
Tirana, as a typical Balkan place, could not do without a market. The main market is located in the centre, just a few minutes‘ walk from Skanderbeg Square. Here you can buy vegetables, fruit, meat, fish, cheese, flowers
suvenýry. Kromě stánků se kolem bazaru soustředí množství dobrých restaurací a kamenných obchodů. Toto místo si nesmíte v žádném případě nechat ujít, hlavně pokud milujete gastronomické zážitky.
Promenáda Murata Toptaniho
Máte-li chuť jenom se tak toulat po Tiraně a nasávat její atmosféru, není lepší místo, kde tak učinit, než na promenádě Murata Toptaniho. Nedávno zrenovovaná ulice přeměněná na pěší zónu skýtá bezpočet kaváren či obchodů se suvenýry. Sídlí zde rovněž nejmodernější nákupní centrum Toptani Shopping Center. Sakrální stavby
V Tiraně mají své svatostánky všechna hlavní náboženství, která jsou v Albánii zastoupena. Přímo na Skanderbegově náměstí se nachází starobylá mešita, do níž se chodí modlit muslimové. Nedaleko od ní si
or tourist souvenirs. In addition to the stalls, a number of good restaurants and brick-and-mortar shops are clustered around the bazaar. This is a place not to be missed, especially if you love gastronomic experiences. Murat Toptani Promenade
If you feel like just wandering around Tirana and soaking up its atmosphere, there is no better place to do so than on the Murat Toptani Promenade. The recently renovated street, converted into a pedestrian zone, offers countless cafés and souvenir shops. It is also home to the state-of-the-art Toptani Shopping Centre.
All the major religions represented in Albania have their holy sanctuaries in Tirana. Right on Skanderbeg Square there is an ancient mosque where Muslims go to pray. Not far from it, Orthodox and
po roce 1990 postavili nové katedrály pravoslavní a katoličtí křesťané, neboť jejich chrámy nepřežily komunistickou éru. Své centrum má na okraji města i řád bektašiů.
Most koželuhů
Kde jinde čekat turecký most než v Tiraně. Jmenuje se Most koželuhů a byl postaven v 18. století přes říčku Lanu coby součást starobylé karavanní stezky vedoucí do Dibry. V domech kolem mostu kdysi sídlili řezníci a koželuhové, kteří zpracovávali maso a kůži z dobytka.
Tato tiranská čtvrť se nachází jižně od Skanderbegova náměstí na levém břehu říčky Lany a je dnes faktickým centrem. Nachází se zde desítky butiků, dobrých restaurací i barů, kam obyvatelé Tirany s oblibou vyrážejí za zábavou. Zcela jinak tomu bylo v éře socialismu, kdy byl Blok uzavřenou zónou vyhrazenou komunistické elitě.
Catholic Christians built new cathedrals after 1990, as their houses of worship had not survived the communist era. The Bektashi order also has a centre on the outskirts of the town.
Where else to expect a Turkish bridge than in Tirana. It is called Tanners’ Bridge and was built in the 18th century over the Lana River as part of an ancient caravan route leading to Dibra. The houses around the bridge were once home to butchers and tanners who processed the meat and leather from cattle.
Located south of Skanderbeg Square on the left bank of the Lana River, this district of Tirana has become the factual centre of today. There are dozens of boutiques, good restaurants and bars where Tirana’s locals like going for entertainment. In striking contrast with the socialist era, when the Block
Muzea a galerie
Nabídka muzeí a galerií je v Tiraně pestrá. Národněhistorické muzeum snadno rozpoznáte podle obrovské mozaiky zobrazující ve stylu socialistického realismu různé postavy z albánských dějin. Dále Národní galerie umění nabízí zajímavé sbírky počínaje pozdním 19. stoletím, kdy albánští umělci začali využívat náboženské motivy a inspirovali se idealizovanou představou života na albánském venkově. Není příliš známé, že historie Tirany sahá až do starověku. Jediným dochovaným dokladem toho je objevená Tiranská mozaika, která se nachází v nově postavené replice římského domu pěstitele vína z 1. stol. n. l. Nedávno zprovozněné muzeum Bunk’Art dává na vlastní kůži pocítit tíživou atmosféru studené války
was a closed zone reserved for the communist elite.
Tirana offers a wide range of museums and galleries. The National History Museum is easily recognisable by its huge mosaics depicting various figures from Albanian history in the socialist realism style. Furthermore, the National Gallery of Art offers interesting collections starting in the late 19th century, when Albanian artists began using religious motifs and getting inspiration in an idealised image of life in the Albanian countryside. It is not well known that Tirana’s history dates back to antiquity. The only surviving evidence of this is the discovery of the Tirana Mosaic, which can be found in a newly built replica of a Roman wine-grower’s house from the 1st century AD. The recently opened Bunk’Art Museum
a rychle se zařadilo k největším turistickým atrakcím hlavního města.
Socialistické památky
Socialistická éra se na Tiraně zapsala zcela nesmazatelně. Nejvýraznějším počinem komunistického urbanismu je obří Palác kultury či Národní muzeum historie přímo na Skanderbegově náměstí. Nejznámější stavbou je ale Pyramida, která se rychle stala zdejším symbolem. Najdete tu také sochy a památníky, které se temné období albánských dějin snaží připomínat.
Pokud se při prohlídce Tirany přesytíte hlukem města a budete si chtít trochu oddechnout, ideálním místem, kde tak učinit, je Velký park. Na bezmála 300 hektarech zde najdete umělé jezero, zoologickou a botanickou zahradu, plavecké bazény či divadelní amfiteátr, kde se v létě odehrávají různá představení. Součástí parku jsou i dva hřbitovy.
gives a first-hand experience of the oppressive Cold War atmosphere and has quickly become one of the capital‘s top tourist attractions.
The socialist era has left an indelible mark on Tirana. The most striking feat of communist urbanism is the giant Palace of Culture or the National History Museum right on Skanderbeg Square. But the most renown building is the Pyramid, which has quickly become a local symbol. You will also find statues and monuments that commemorate this dark period in Albania’s history.
If you get overwhelmed by the noise of Tirana and want to take a break, the Grand Park is the ideal place to do so. On nearly 300 hectares, you will find an artificial lake, zoological and botanical gardens, swimming pools and a theatre amphitheatre where various performances take place in the summer. The park also includes two cemeteries.
V minulém čísle jsme přinesli rozhovor s Martinem Reinerem, který je mimo jiné iniciátorem projektu Moravského židovského muzea MEHRIN. Architektonické soutěže na jeho stavbu se v Brně mezitím zúčastnila prestižní světová studia BIG, Cino Zucchi Architetti, MVRDV a Kengo Kuma & Associates. Porota vybrala jednohlasně návrh japonských architektů. Nositelem hlavní myšlenky návrhu je sám Kengo Kuma, profesor na Tokijské univerzitě, který ztělesňuje udržitelnou architekturu proslulou schopností kombinovat tradiční japonské principy s moderními přístupy. Vernisáž výstavy soutěžních návrhů za účasti vítěze Kengo Kumy proběhla 11. října 2022 v Galerii architektury. Začtěte se tedy do krátkého rozhovoru s autorem tohoto jedinečného projektu, který splácí obrovský dluh moravské metropole vůči židovské historii tohoto města.
Mnohé z Vašich návrhů jsou muzea, jakou roli podle Vás sehrává tento prostor ve 21. století?
Muzeum v minulých stoletích bylo prostorem pro umění, zatímco dnes chtějí mít lidé muzeum jako obývací pokoj ve městě. V tom smyslu, že tam chtějí odpočívat, setkávat se s přáteli. Takový typ komunikačního prostoru je pro mě hlavní definicí muzea ve 21. století.
V rozhovorech často zmiňujete, že materiál stavby je pro vás důležitější než její tvar. Jak se tento postoj odráží v brněnském návrhu?
Pro muzeum v Brně jsem vybral jako hlavní stavební materiál cihlu. Cihla totiž reprezentuje lidský život. Beton je velice funkční, ale necítím v něm žádný život. Cihla je úplně jiná než beton nebo ocel. Když budeme moci poskládat cihly, složíme lidský život a lidský příběh. A to je role brněnského muzea, je to muzeum pro život.
V porovnání s jinými současnými stavbami je váš návrh poměrně konzervativní jak volbou materiálu, tak celkovou podobou. Mně se velmi libí místo, kde bude muzeum stát. Je odděleno od ostatních budov a také sousedí se stavbou s vlnitou střechou
In our last issue we brought you an interview with Martin Reiner, who is, among other things, the initiator of the Moravian Jewish Museum MEHRIN project. In the meantime, the architectural design competition in Brno has been attended by the prestigious international studios BIG, Cino Zucchi Architetti, MVRDV and Kengo Kuma & Associates. The panel have unanimously chosen the design by Japanese architects. The main idea behind the design comes from Kengo Kuma himself, a professor at the University of Tokyo who embodies sustainable architecture, renowned for its ability to combine traditional Japanese principles with modern approaches. The opening of the exhibition featuring the competition designs with participation of the winner Kengo Kuma was held on 11 October 2022 at the Gallery of Architecture, Brno. So read on for a short interview with the author of this unique design repaying the Moravian capital’s huge debt to the Jewish history of the city.
Many of your realizations are museums. How do you perceive the role of a museum in the 21st century?
The museum in 20th century and museum in 19th century was a space for art. But now there is a museum like a living room for a city, where people can relax in the museum, people can meet friends, so that kind of the communication space is the definition of a museum in 21st century for me.
In your interviews you often mentioned that the material of a building is more important to you than the shape. How is this attitude reflected in the design of the Brno museum?
For museum in Brno, I picked up a brick for the main material of the building. As bricks represent life of people. Concrete is a very functional material, but I cannot feel any life in concrete. But brick is totally different from concrete and steel. If we can assemble bricks, so we can build the life of people. And this is the goal of the Brno museum, it is the museum for life.
Construction and materiality of the MEHRIN design seem to me to be significantly more conservative compared to the innovative designs and the use of material.
I like the place very much. As a museum in Brno is ideally like a site, it is separated from the other
navrženou B. Fuchsem po 2. světové válce (poznámka: autobusové nádraží u Grandu). Proto jsem chtěl vytvořit měkký návrh podobný Fuchsově stavbě. Ostrý, mohutný či silný památník by se na to místo nehodil. Proto se stavba Mehrinu nevymezuje vůči svému okolí a dojem budovy není tak šokující. Je to naopak jemný památník, odpovídající duchu této doby.
Měkké tvary a zejména elipsovité jsou velmi příznačné pro Vaše stavby. Proč jste se v Brně rozhodl opět pro podobný motiv?
A víte, že B. Fuchs pro stejné místo před osmdesáti lety navrhl autobusovou halu rovněž elipsovitého tvaru?
Ano vím, Fuchs volil velmi chytré řešení. Je to místo setkávání mnohých cest a dopravních tras ve městě. Jakýkoliv ostrý tvar by představoval riziko, že zpřetrhá tyto proudy. Místo toho jsem naopak chtěl všechno propojit. Kulatý tvar má navíc velký význam v židovské kultuře. Točení a rotace sehrává roli při obřadech, například svatebních nebo při pohřbech. Proto chci symbolizovat tuto kulturu využitím zakulaceného tvaru.
buildings and also neighbours with the wavy roof structure proposed by B. Fuchs after World War II (note: the bus station at the Grand Hotel). So, I wanted to create a soft monument similar to Fuchs’ building. A sharp, strong monument does not fit in the site and then the monument we designed is not separated from the place, it is part of the place. And then the impression of the building is not so shocking. It is a soft monument, such as fits the spirit of our period.
Soft curve or ellipse motives have been appearing in your designs very often. Now, why did you choose a similar motive in Brno, and did you know that B. Fuchs designed the bus station of similar elliptical shape at the same place almost 80 years ago?
Yes, I know. The bus station, that he founded, is a very smart solution for the site. It is a meeting point of many flows and much traffic of the city and a sharp shape would separate those flows. Instead, I want to connect everything at the place. And also, a round shape has a special meaning in the Jewish culture, turning around is important for their ceremony, for weddings or funerals, so turning is very important. I want to present that culture by using annular shape.
Zdroj a foto: Moravské židovské muzeum MEHRIN
Albertina: Bruegel und seine Zeit
14. 2.–29. 5. 2023
žádná z epoch evropské historie neskýtá takové bohatství v oblasti kreseb jako Nizozemí v 16. století. Umělci této doby tvoří s technickou virtuozitou a mimořádnou vynalézavostí obrazy měnícího se světa. Výstava v Albertině prezentuje výběr 90 děl z vlastních sbírek ilustrujících období rozkvětu kresby. K vidění budou známá díla Jan de Beera, Pietera Bruegela st. či Hendricka Goltzia. Výstava vznikla za podpory vlámské vlády. No other period of European history holds such a variety in drawings as the 16th century Netherlands. The artists of this period created images of a changing world with technical virtuosity and extraordinary ingenuity. The exhibition at the Albertina presents a selection of 90 works from the museum’s own holdings exemplifying the flourishing of drawing. Famous masterpieces by Jan de Beer, Pieter Bruegel the Elder and Hendrick Goltzius will be on display. The exhibition is supported by the Government od Flanders.
Albertina: Basquiat, Die Retrospektive
9. 9. 2022–28. 1. 2023 Téměř žádná osobnost newyorské umělecké scény nereprezentuje lépe 80. léta jako tamní rodák s hajtsko-portorickými kořeny Jean-Michel Basquiat. Jako jeden z prvních tvůrců graffiti či streetartu, jehož díla jsou označována za průkopnická a vizionářská, se dočkal velkého úspěchu a uznání mezi nejvýznamnějšími umělci tehdejší doby. V jeho dílech se zrcadlí haitský původ, problémová hierarchie ve společnosti a všudypřítomný rasismus. Výstava v Albertině je první tak obsáhlou retrospektivou jeho mimořádné tvorby a nabídne kolem 50 děl z renomovaných soukromých sbírek.
Almost no other artist on the New York art scene represents the 1980s better than Jean-Michel Basquiat, a native of the city with Haitian-Puerto Rican roots. As one of the first graffiti or street art artists, whose works have been described as pioneering and visionary, he enjoyed great success and recognition among the most important artists of the time. His work reflects his Haitian origins, the problematic hierarchy in society and omnipresent racism. The exhibition at the Albertina is the first such comprehensive retrospective of his extraordinary oeuvre and features around 50 works from renowned private collections.
Belvedere: Klimt und die Moderne 3. 2.–29. 5. 2023
Společná výstava vídeňského Belvederu a Van Gogh muzea v Amsterdamu sleduje stopy k umělcům, kteří inspirovali Gustava Klimta a doprovázeli ho na jeho umělecké cestě. Výstava představí asi 80 děl Klimta, van Gogha, Henriho Matisse a mnoha dalších umělců. Jedná se o obrazy, kresby či sochy umožňující srovnání s díly představitele vídeňské moderny. Přípravě výstavy předcházel obsáhlý výzkumný projekt obou jmenovaných institucí.
A joint exhibition by the Belvedere in Vienna and the Van Gogh Museum in Amsterdam traces the artists who inspired Gustav Klimt and accompanied him on his artistic journey. The exhibition features some 80 works by Klimt, van Gogh, Henri Matisse and many other artists. The paintings, drawings and sculptures allow comparison with the works of this representative of Viennese Modernism. The preparation of the exhibition had been preceded by an extensive research project carried out by both institutions.
National Gallery: Lucian Freud New Perspectives.
1. 10. 2022–22. 1. 2023
Výstava představuje obrazy nejznámějšího figurativního malíře v Británii – Luciana Freuda (1922–2011). Jedná se o první retrospektivu jeho díla, která zahrnuje 70 let tvorby od jeho raných děl až po známá, velkoformátová plátna a monumentální akty. Na výstavě bude k vidění 60 obrazů zahrnujících portréty přátel, rodiny až po portréty osobností veřejného života.
The exhibition presents paintings by Britain’s most famous figurative painter, Lucian Freud (1922-2011). This is the first retrospective of his works, spanning 70 years of his practice from his early works to his well-known large-scale canvases and monumental nudes. The exhibition features 60 paintings including portraits of friends and family to portraits of public figures.
25. 3.–13. 8. 2023 Výstava oslavuje úspěchy tří velikánů té doby - Paula Cézanna, Vincenta van Gogha a Paula Gauguina a jejich vliv na mladší generace francouzských umělců, na jejich vrstevníky i na širší okruhy umělců po celé Evropě v Barceloně, Berlíně, Bruselu i Vídni. S více než stovkou děl umělců od Klimta a Kokoschky, Matisse a Picassa až po Mondriana a Kandinského doplněných výběrem sochařských děl sleduje výstava tvorbu nového, moderního umění bez konvencí. Na výstavu zapůjčili svá díla nejvýznamnější instituce a soukromí sběratelé.
The exhibition celebrates the achievements of three giants of the era: Paul Cézanne, Vincent van Gogh and Paul Gauguin and their influence on younger generations of French artists, on their peers and on wider circles of artists across Europe in Barcelona, Berlin, Brussels and Vienna. With over a hundred works by artists ranging from Klimt and Kokoschka, Matisse and Picasso to Mondrian and Kandinsky, complemented by a selection of sculpture, the exhibition follows the creation of a new, modern art free of convention. The most important institutions and private collectors have lent their works to the exhibition.
Musée d‘Orsay: Edvard Munch: Un poème de vie, d’amour et de mort
18. 10. 2022–15. 1. 2023
Výstava představí na stovku maleb, kreseb a tisků zkoumajících opakované používání symbolů a motivů představujících život, smrt a znovuzrození norského umělce. Výstava mapující celoživotní dílo umělce vznikla ve spolupráci s Munchovým muzeem v Oslu.
The exhibition presents about a hundred paintings, drawings and prints exploring the repeated use of symbols and motifs representing the life, death and rebirth of the Norwegian artist. The exhibition encompassing the entire career of the artist was created in special partnership with the Munch Museum in Oslo.
Musée d‘Art Moderne de Paris: Oskar Kokoschka: Un fauve á Vienne
23. 9. 2022–12. 2. 2023
První pařížská retrospektiva díla rakouského umělce Oskara Kokoschky, který inspiroval novou generaci umělců. K vidění budou díla mapující sedmdesát let jeho tvorby, portréty měnící se vídeňské společnosti, sedm desetiletí obhajoby svobody a vnitřního ztvárnění. Výstava Oskar Kokoschka „Un fauve á Vienne“ je unikátním
výběrem 150 umělcových obrazů pocházejících z významných evropských a amerických sbírek.
The first Paris retrospective devoted to the Austrian artist Oskar Kokoschka, who inspired a new generation of artists. Works on view retrace seventy years of his work, portraits of a changing Viennese society, seven decades of defence of freedom and inner expression. Oskar Kokoschka: “Un fauve á Vienne” exhibition is a unique selection of the artist’s 150 paintings from major European and American collections.
Uměleckoprůmyslové
26. 11. 2021–26. 2. 2023
Přehlídka tvorby Jiřího Pelcla mapuje čtyřicetiletou kariéru předního českého designéra, který prošel řadou tvůrčích období odrážejících nejenom vývoj užitého umění posledních dekád, ale i politické, sociální a ekonomické změny. Cílem výstavy je otevřít pohled do zákulisí designérské profese a přiblížit ji veřejnosti. Designérova tvorba bude v Uměleckoprůmyslovém muzeu dokumentována nejenom konkrétními produkty, ale především prostřednictvím pozadí jejich vzniku.
The retrospective of Jiří Pelcl’s work charts the forty-year career of the leading Czech designer spanning multiple creative periods and reflecting not only the development of the decorative arts in the last decades, but also political, social and economic changes. The exhibition aims to open up a view to the backstage of the designer’s profession and to let the public know what lies behind. In the Museum of Applied Arts, the designer’s work is documented not only through specific products, but in particular through the background to their creation.
26. 11. 2021–26. 2. 2023
Výstava je první příležitostí představit šířeji Lucii Koldovou a její tvorbu domácímu publiku. Projekt je plánován jako komplexní dílo autorského týmu složeného z výrazných tvůrčích osobností. Vedle designérky Lucie Koldové výstavu dotváří spolupráce s fotografkou Alžbětou Jungrovou, s grafickou designérkou Zuzanou Lednickou (Studio Najbrt) a kurátorkou Michaelou Kádnerovou. Pečlivě vybrané kusy představují designérčinu vrcholnou tvorbu. Soubor signálních děl čítá svítidla, s nimiž je spojována nejčastěji, ale i reprezentativní nábytkové kusy, které ji představují jako všestrannou autorku. Cílem výstavy je nahlédnutí „za objekt“ díky efektní dekonstrukci vystavovaných kusů, které se v komponentech snášejí z pomyslného nebe světlíku, aby se před očima diváka spojily v celek.
The exhibition is the first opportunity to introduce Lucie Koldová and her work more widely to the domestic audience. The project is planned as a complex work of the authorial team consisting of prominent creative personalities. In addition to the designer Lucie Koldová, the exhibition is completed by a collaboration with the photographer Alžběta Jungrová, the graphic designer Zuzana Lednická (Studio Najbrt) and the curator Michaela Kádnerová. The carefully selected pieces represent the designer’s peak work. The collection of signal works includes the lighting fixtures she is most often associated with, but also representative furniture pieces proving her to be a versatile artist. The exhibition aims to peer “behind the object” through the impressive deconstruction of the pieces on display, which descend in components from the imaginary heaven of the skylight to come together as a whole before the viewer’s eyes.
Pražákův palác: Nejkrásnější české knihy roku 2021
The Most Beautiful Czech Books of 2021 10.11. 2022–31.1. 2023
Přehlídka nominovaných a oceněných knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách, které se zúčastnily 57. ročníku soutěže o nejkrásnější českou knihu za rok 2021 pořádanou Ministerstvem kultury ČR a Památníkem národního písemnictví. V soutěži je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih. Letos vybrala porota ze šedesátky nominovaných titulů ty nejlepší v tradičních sedmi žánrových kategoriích, ocenila nejzajímavější studentské práce a rovněž udělila speciální ceny.
A showcase of nominated and award-winning books published by Czech publishers and printed by Czech printing houses which had taken part in the 57th annual competition for the most beautiful Czech book of 2021 organised by the Ministry of Culture Czech Republic and the National Culture Memorial. The competition judges the graphic, illustrative and polygraphic design of books. This year, the jury selected the best titles from the sixty nominated titles in the traditional seven genre categories, awarded the most interesting student works and also awarded special prizes.
Kunsthalle Praha: Gregor Hildebrandt: A Blink of an Eye and the Years are Behind Us. 29. 9. 2022–13. 2. 2023
Kunsthalle Praha zahajuje program samostatných výstav významných žijících umělkyň a umělců. Dosud největší přehlídka děl německého výtvarníka Gregora Hildebrandta je zároveň jeho první samostatnou výstavou v České republice.
Hildebrandt již více než dvacet let pracuje s analogovými nosiči zvuku. Své sochy, instalace a obrazy vytváří z materiálů, jakými jsou lisované vinyly, zvukové pásky na plátně anebo plastové krabičky od audiokazet. Umělcova vrstevnatá tvorba formálně odkazuje k minimalismu a abstraktnímu expresionismu. Inspiraci čerpá z řady literárních, filmových, hudebních či architektonických zdrojů vyvolávajících kolektivní i osobní vzpomínky.
Výstava A Blink of an Eye and the Years are Behind Us představuje Hildebrandtova ikonická díla i méně známé práce, včetně několika děl vzniklých speciálně pro Kunsthalle Praha. Svůj plnohodnotný performativní charakter výstava odhalí ve chvíli, kdy se jednotlivé prostory Kunsthalle propůjčí hudebním koncertům a kulturním akcím.
Kunsthalle Prague is launching a programme of solo exhibitions of major living artists. The largest ever exhibition of works by German artist Gregor Hildebrandt is also his first solo exhibition in the Czech Republic. Hildebrandt has been working with analogue sound storage mediums for more than twenty years. He creates his sculptures, installations and paintings with materials such as compression moulded vinyl, audiotapes on canvas or plastic audio cassette shells. The artist’s layered work formally refers to Minimalism and Abstract Expressionism. He draws inspiration from a range of literary, cinematographic, musical and architectural sources evoking both collective and personal memories. The exhibition A Blink of an Eye and the Years are Behind Us presents Hildebrandt’s iconic works as well as lesser-known pieces, including several created especially for Kunsthalle Prague. The exhibition reveals its full performative character when the individual exhibition spaces of the Kunsthalle are transformed into a venue for concerts and cultural events
současného
4. 11. 2022–19. 3. 2023
Výstava Funny Games představuje dílo moldavského malíře Alexandera Tineie. Lidské tělo coby alfa i omega obrazu. Jednotlivá díla, monumentální i malé formáty, jsou střípky velkolepé mozaiky lidského života. Malba je jeho způsobem chápání okolního světa i života. Inspiraci nachází v každodennosti, v nalezených fotografiích a v jejich tajuplné banalitě. Autorovy obrazy mají silně existencialistický charakter, postavy jsou většinou osamocené či zhroucené, okolní atmosféra dojem jen umocňuje, pomalovaná a obnažená těla působí křehce a zranitelně. V tématech se stále vrací k základním otázkám smyslu lidského bytí, k nejhlubším končinám, kde vládne temnota nepoznaného i světlo viděného. Tineiovy malby jsou velice osobní výpovědí o okolním světě a o hledání Boha v nepatrnosti života. Alexander Tinei patří téměř po dvě desetiletí mezi významné představitele evropské malby. Svou tvorbu představil v desítkách sólových i skupinových projektů. Funny Games v Centru současného umění DOx je jeho zatím nejrozsáhlejší samostatnou výstavou.
The exhibition Funny Games presents the work of Moldovan painter Alexander Tinei. The human body as the alpha and omega of the image. His individual works, monumental and small formats, are fragments of a magnificent mosaic of human life. Painting is his way of understanding the surrounding world and life. He finds inspiration in the everyday, in found photographs and their mysterious banality. The artist’s paintings have a strongly existentialist character, the figures are mostly lonely or collapsed, the surrounding atmosphere only enhances the impression, the painted and naked bodies look fragile and vulnerable. The themes keep returning to the fundamental questions of the meaning of human existence, to the deepest reaches where the darkness of the unknowable and the light of the seen reign. Tinei’s paintings are a very personal statement about the world around us and the search for God in the insignificance of life.
Alexander Tinei has been one of the most important representatives of European painting for almost two decades. Funny Games at the DOx Centre for Contemporary Art is his largest solo exhibition to date.
Zdroj: Centrum současného umění DOX, foto: Jan Slavík
Dům fotografie: Pražská Pallas a Moravská Hellas 1902: Auguste Rodin v Čechách a na Moravě
House of Photography: Prague Pallas & Moravian Hellas 1902: Auguste Rodin in Prague and Moravia
25. 10. 2022–29. 1. 2023
Výstavní a publikační projekt se bude poprvé systematicky věnovat „doprovodnému programu“, který byl připraven francouzskému sochaři Auguste Rodinovi při příležitosti jeho návštěvy Prahy a Moravy v roce 1902. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla významná jak pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit cestu k modernímu výtvarnému směřování, ale také předznamenala budoucí orientaci výtvarné scény k francouzskému umění. Na základě nového studia archivních pramenů, časopisů, korespondence, osobních archivů aj. se výstava snaží zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř celoslovácká slavnost.
The exhibition and publication project will for the first time systematically address the “accompanying programme” that was prepared for the French sculptor Auguste Rodin on the occasion of his visit to Prague and Moravia in 1902. This trip, associated with his largest exhibition abroad at the time, was not only important for the sculptor himself, but also left indelible traces at the places he visited. It was significant for the generation of painters and especially sculptors of the time, for whom it helped to clarify the path to modern artistic direction, while it also foreshadowed the future orientation of the art scene towards French art. Based on a new study of archival sources, magazines, correspondence, personal archives, etc. the exhibition attempts to outline the reasons why Auguste Rodin came to Moravian Slovakia, where he visited the Exhibition of Slovak and Moravian Artists in Hodonín and where an almost all-Moravian-Slovak festival was held on the occasion of his visit.
18. 10. 2022–15. 1. 2023
Výstava Josef Pleskot: Města se zaměří na tři specifická městská sídla, v nichž má architekt Josef Pleskot nejvíce realizací – na Prahu, Ostravu-Vítkovice a Litomyšl. Přehlídka nepředstaví jen jednotlivé stavby a projekty, ale vzala si za úkol zprostředkovat Pleskotův přístup k architektuře, prezentovat práci jeho ateliéru v širších, obecnějších souvislostech a přispět k odpovědi na otázku po společenské roli architektury. Josef Pleskot patří mezi nejoceňovanější architekty své generace a svou společenskou angažovaností výrazně překračuje mantinely této profese.
Exhibition Josef Pleskot: Cities focuses on three specific urban settlements where the architect Josef Pleskot has completed most of his projects - Prague, Ostrava-Vítkovice and Litomyšl. The showcase does not only present individual buildings and projects, but has taken on the task of conveying Pleskot’s approach to architecture, presenting the work of his studio in a broader,
more general context and contributing to answering the question of architecture’s social role. Josef Pleskot is one of the most appreciated architects of his generation and his social commitment goes far beyond the boundaries of the profession.
Auto Pokorný Maříkova 46, 621 00 Brno www.autopokorny.cz S novým Hyundai TUCSON N Line nikdy nezůstanete bez povšimnutí. A to nejen díky dravému zevnějšku, ale i sportovní podstatě s až 265 koňmi pod kapotou. Široká paleta moderních pohonných jednotek zahrnuje vedle benzinu a dieselu i verze Mild Hybrid, Hybrid a Plug-in Hybrid. Snadno si tak vyberete svou vlastní cestu do budoucnosti.
Cestování pro mě znamená svobodu. Svobodu pohybu a svobodu rozhodnutí. Vždycky jsem byla zastáncem toho, že peníze vložené do cestování jsou zároveň tou nejlepší investicí. Člověk zjistí, jak je v tom celém světě malinkatý. Jak vlastně neznamená nic, a přitom tolik.
Začala jsem cestovat už při studiu na vysoké škole v Brně. Peníze z brigády jsem neváhala utrácet právě za cestu do neznáma. První větší dovolená byla do Norska a Švédska, kde jsme spali pod stanem nebo pod širákem, koupali se v jezerech a vařili si v kotlíku. Skoro každý den to samé – těstoviny s česnekem. Moc velký luxus to nebyl, ale zážitky ze zdolávaní turistických cílů, a nebo z pozorování sobů, mám na celý život. Další větší cesta pak byla na Filipíny. A tam začala vášeň pro Asii. Byla jsem v USA, na Kubě, na Novém Zélandu, v Africe, ale asi nejvíc mi k srdci přirostla právě Asie. Kromě Filipín jsem navštívila Indonésii, Indii a Vietnam. Země, ze kterých se člověk vrací tak nějak pokornější. Baví mě tamní kultura, i když je tolik rozdílná. Baví mě poznávat místní zvyky, postoj místních lidí k různým tématům i životní podmínky, ve kterých žijí. Indie byla v tomto ohledu asi vůbec nejzajímavější. Kdybych měla zůstat blíž, v Evropě, protože i tady máme nádhernou krajinu, tak mě nejvíc zaujal Island. Byli jsme tam pouhý týden, i tak mě ale tato země naprosto nadchla. Různorodá krajina je to, proč bych se tam ráda jednou vrátila. A třeba nejen jednou. Miluji cestování, protože člověka dělá bohatším. V tom pravém slova smyslu. Cestujte, pokud můžete.
Travelling means freedom for me. Freedom of movement and freedom of decision making. I have always firmly believed that money invested in travel is also the best investment. You realise how small you are in the whole wide world. How you do not really mean anything, and yet you mean so much. I started travelling while I was still studying at university in Brno. I did not hesitate to spend money from my part-time job on travelling to the unknown. The first extended vacation was to Norway and Sweden, where we slept in a tent or under the stars, bathed in lakes and cooked in a pot over a fire. Almost the same thing every day - pasta with garlic. It was not much of a luxury, but the experiences of exploring the tourist destinations or watching reindeer are the ones I treasure for a lifetime. Another extended trip was to the Philippines. And that is where my passion for Asia began. I have been to the US, Cuba, New Zealand, Africa, but Asia is probably the one that has grown on me the most. Besides the Philippines, I have travelled round Indonesia, India and Vietnam. Countries from which you return somehow humbler. I enjoy their culture, even though it is so different. I enjoy getting to know the local customs, the attitude the local people have to various issues and the living conditions they live in. India has probably been the most interesting in that respect.
If I were to stay closer, in Europe, because we have beautiful landscapes here as well, I have been most taken with Iceland. We only spent a week there, but I was still absolutely fascinated by the country. The variety of landscapes is why I would love to go back there one day. And maybe not just once.
I love traveling because it makes you richer. In the truest sense of the word. Travel if you can.
Brno, to je moje dětství, dospívání i současnost. Vyrůstal jsem na Starém Brně. Kamenná kolonie, Svratka, Riviéra, základní škola na Bakalově nábřeží a později gymnázium na Vídeňské ulici, to byl náš rajón. Ta lokalita má svoje kouzlo dodnes, ale tehdy to byla opravdu taková malá vesnice ve městě. Dělávali jsme ohníčky a připadali si jak v nějaké foglarovce. Teď bydlím v jedné vesničce u Brněnské přehrady, ale v Brně jsem stále prakticky každý den.
Brno, to je pro mě i hudba a můj profesní život. V roce 2002 jsme zrealizovali první ročník festivalu JazzFestBrno a na jaře 2023 pořádáme už jeho 22. ročník. Brno je město, které má fantastické publikum a nabízí skvělé možnosti pro pořádání koncertů – Divadlo Husa na provázku, Sono Centrum, Cabaret des Péchés, Janáčkovo divadlo i malé kluby jako Alterna nebo Music Lab, co místo, to originál. A cestování? To je jedním z mých koníčků. Z evropských zemí jsem si zamiloval Itálii – nádherné hory, pohodová atmosféra u moře, vynikající gastronomie. Z méně známých destinací jsem si v poslední době oblíbil lyžování v Bosně a Hercegovině. Kousek od Sarajeva se nachází velmi dobře udržovaný bývalý olympijský areál, kam se rádi vracíme. Nedávno mě uchvátil také írán – pětitisícové hory nad Teheránem, krásné moře v oblasti Perského zálivu, malebná severní oblast u Kaspického moře, pouště… zkrátka spousta jedinečných scenérií v jedné zemi. A do toho specifická a úžasná gastronomie. Místní tradiční snídaně v podobě ovaru z ovčí hlavy člověka ráno opravdu postaví na nohy.
Brno is my childhood, adolescence and present. I grew up in Old Brno Quarter. The Stone Colony, the Svratka River, the Riviera, the elementary school in Bakalovo Embankment and later the grammar school in Vídeňská Street, that was our turf. The area still has its charm today, but back then it was really a small village within the city. We used to make bonfires and feel as if we were in an adventure book by Jaroslav Foglar. Now I live in a little village near Brno Reservoir, but I still get to Brno almost every day.
Brno, for me, is also music and my professional life. In 2002 we held the first edition of JazzFestBrno festival and in spring 2023 we are organizing its 22nd edition. Brno is a city that has a fantastic audience and offers great venues for concerts - the Goose on a String Theatre, the Sono Centre, the Cabaret des Péchés, the Janáček Theatre and small clubs like Alterna or the Music Lab, each place is unique. And travelling? That is one of my hobbies. Among European countries, I fell in love with Italy - beautiful mountains, relaxed atmosphere at the seaside, excellent gastronomy. Of the lesser-known destinations, I have recently taken a liking to skiing in Bosnia and Herzegovina. Not far from Sarajevo there is a very well-maintained former Olympic site, which we love to return to. Also, I have recently been captivated by Iran - the 5,000-meter mountains above Tehran, the beautiful sea in the Persian Gulf region, the picturesque northern region on the Caspian Sea, the deserts... in short, lots of unique landscapes in one country. And a specific and amazing gastronomy. The local traditional breakfast of sheep’s head and trotter soup really puts you back on your feet in the morning.
Brno je mé rodné město. Konkrétně Královo Pole. A znamená pro mě především rodinu a lidi, které mám ráda. Dodnes třeba bydlím v podstatě pár kroků od rodičů i od sestry. Asi mi to dává pocit nějaké základní jistoty, a proto jsem své zakořenění nikdy nechtěla ani moc měnit. A důležitý je pro mě i rytmus toho či onoho města. Jsem citlivá na atmosféru, tlak či energii a velká hektičnost by mě zničila. Nemám na ni obranné mechanismy. Brno se mi v tomto směru zdá zatím tak akorát. I když je na druhou stranu pravda, že čím jsem starší, táhne mě to spíše na jeho okraj než do jeho středu.
Mám ráda ale i cestování, pokud už je vše zařízeno. Miluju slunce a teplo. Sever mě zatím moc neláká. A i u cestování platí, že jsou to pro mě především lidi, vztahy a to, co u toho prožívám. Letos v létě jsem například teprve podruhé v životě viděla Jaderské moře. Jako jedenáctiletá jsem ho viděla z břehů tehdejší Jugoslávie. Byla ještě hluboká totalita a někteří starší tam tehdy ukazovali směrem ke vzdáleným břehům a žertovali, že stačí plavat a dostaneme se do Itálie. Tehdy mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že v podstatě ukazují místo, kde jednou opravdu budu. A podle mapy se tak teď v létě skutečně stalo. Prvních pět minut jsem probrečela. No a aktuálně mám třeba jedno vysněné místo. A to doslova. Před pár měsíci se mi zdálo o nádherném místě plném zeleně, květin a barev. A šeptem mi v tom snu znělo „Maková hora“. Nikdy jsem o tom místě neslyšela. Když jsem se ráno podívala na internet, zjistila jsem, že skutečně existuje. Je to poutní místo na Příbramsku. Tak jen tiše žasnu a těším se.
Brno is my hometown. Specifically, Královo Pole Quarter. And for me it means first of all family and people I love. As it happens, I still live a few steps away from my parents and my sister, too. I guess it gives me a sense of some basic security, and that is why I have never wanted to shift my roots too much. And the rhythm of one city or another is also important to me. I am sensitive to atmosphere, pressure or energy, and too much hecticness would destroy me. I have no defence mechanisms against it. Brno seems to be just right for me in this respect. Although on the other hand, it is true that the older I get, the more I am drawn to its periphery rather than its centre.
But I also like travelling, as long as everything is already arranged. I love the sun and the warmth. The north does not really appeal to me much yet. And even with travel, for me it is all about the people, the relationships and the experience. This summer, for example, I had seen the Adriatic Sea for only the second time in my life. As an 11-year-old, I saw it from the shores of what was then Yugoslavia. It was deep in the communist totalitarian era and some of the older ones there were pointing towards the distant shores and joking that all we had to do was swim and we would get to Italy. Of course, it did not occur to me at the time that they were basically pointing to where I would actually be staying one day. And according to the map, that is indeed what happened this summer. I was crying for the first five minutes. Well, and currently I have one dream place. Literally. A few months ago, I dreamt of a beautiful place full of greenery, flowers and colours. And I heard it whispered to me in that dream “Poppy Mountain”. I had never heard of that place. When I looked it up on the internet in the morning, I found out that it actually exists. It is a pilgrimage site in the Příbram region. So, I am just marvelling and looking forward to it.
Z ptačí perspektivy jsem se na Brno díval v životě jen několikrát. Líbilo se mi hlavně z balonu, zjistil jsem tak, že osídlení kotliny se soutokem dvou veletoků má něco do sebe. Když jsem letos v létě opouštěl rodné Brno z našeho malého ale milého letiště, moc jsem toho neviděl. Místo u okna jsem totiž přepustil dceři. Stála o něj přece jen o něco víc než já. Vyplývá z toho, že rád cestuji? Nevím. Z brněnského letiště jsem letěl letos poprvé, doposud jsem mu byl nevěrný, nejvíce s Prahou a Vídní. Občas taky Katowice, Bratislava nebo Budapešť, ale to jen tak na jednu noc. S přibývajícími roky se mi chce tu cestovní (a jakoukoliv jinou) šarádu absolvovat čím dál míň, ale když už pak člověk v letadle sedí, adrenalin se rozproudí a začíná se těšit. Třeba do USA, kde to mám opravdu rád, se nakonec bez letadla v nějakém rozumném čase nedostanete. V tamějším cestovatelském ráji jsem byl už mnohokrát a doufám, že se tam zase někdy vrátím, abych se podělil o tu radost z neopakovatelně nádherné přírody s dětmi. S brněnským letištěm mám ale spojen především rok 2009, kdy na festival JAZZFESTBRNO, který v Brně pořádáme už více než dvacet let, zavítala americká zpěvačka Karin Allyson. Jak je naším dobrým zvykem, vypravili jsme na místo vyzvedávky umělců (tedy předem odsouhlasené letiště v Praze) dodávku. Jaké bylo překvapení, když mi přesně v čase plánovaného srazu v Ruzyni volá neznámé číslo s předvolbou +1. Rozhořčená Karin Allyson se dožadovala odvozu a prý nikde nikdo. Tak jsem sedl do svého otřískaného forda a vydal se na exkurzi Airport Brno. Po cestě z letiště jsme si vše vyříkali, náležitě pomluvili její management (protože naše produkce je samozřejmě absolutně bezchybná) a v hotelu se rozešli s očekáváním příjemného zážitku na večerním koncertě. Kdo by taky čekal, že z USA někdo přiletí přímo do Brna, že. O tom, jestli dala Karin svému managementu po tomto organizačním chucpe padáka, zprávy nemám. Na úrovni večerního koncertu se ale toto drobné zaškobrtnutí neprojevilo ani náznakem.
I have only seen Brno from a bird’s eye view a few times in my life. I especially liked it from a hot air balloon, I found out that the settlement of the basin with the confluence of two rivers has something to it. When I was leaving my hometown Brno this summer from our small but pleasant airport, I did not see much of the town. I left my window seat to my daughter. After all, she cared about it a little more than I did.
Does it follow that I like travelling? I do not know. This year was the first time I was flying from Brno airport, I have been unfaithful to it so far, mostly with Prague and Vienna. Sometimes Katowice, Bratislava or Budapest, but only for one night. As the years go by, I want to go through the travelling (and any other) charade less and less, but then once you are on the plane, the adrenaline kicks in and you start to enjoy it. For example, you do not end up getting to the US, which I really like, without a plane in any reasonable amount of time. I have been to that traveller’s paradise many times and I hope to go back again sometime to share the joy of the unrepeatably beautiful landscapes with my children.
However, what first comes to my mind in connection with Brno Airport is the year 2009, when the American singer Karin Allyson performed at the JazzFestBrno festival, which we have been organising in Brno for more than twenty years. As it is our good habit, we sent a van to the artist’s pick-up point (i.e., the pre-agreed airport in Prague). To my surprise, exactly at the time of the planned meeting at Ruzyně airport, I received a call from an unknown number with the area code +1. An outraged Karin Allyson demanded a ride claiming that nobody had shown up. So, I got into my battered Ford and went on a tour of Brno Airport. On the way from the airport, we sorted everything out, properly slandered her management (because of course our production is absolutely flawless) and parted ways at the hotel with the expectation of a pleasant experience at the evening concert. Who would have expected that someone from the USA would fly directly to Brno, right? I have no news about whether Karin fired her management after this organizational chutzpah. However, this small hiccup did not affect the level of the evening concert in any way.
Střed vesmíru – z pohledu astrofyzika – je všude a zároveň nikde. Ve městě Brně se každopádně nachází na Kraví hoře, kde leží Hvězdárna a planetárium Brno. Právě zde totiž zažijete vesmír všemi smysly. Na hvězdárně se podíváte špičkovými dalekohledy na reálnou oblohu. Digitální planetárium je jedno z nejlepších v Evropě. Můžete se přijít podívat na pořady pro děti i dospělé. Například o polárních zářích nebo o živých světech mimo Sluneční soustavu. Před budovou se nachází unikátní vědecká stezka a možná jste už také narazili na tamní obří modely vesmírných těles. Víte přitom, že na oběžné dráze můžete pozorovat hned dvě planetky pojmenované po moravské metropoli? Obě jsou velké jako Brno. Jihomoravská metropole se do vesmíru poprvé vydala v roce 1892, kdy česko-rakouský astronom, rodák ze slezské Opavy, Johann Palisa (1848–1925), v té době první adjunkt Vídeňské univerzitní observatoře, nalezl v oblasti mezi Marsem a Jupiterem celou řadu kamenných těles – planetek. Jelikož tyto
The centre of the universe, from astronomer’s point of view, is everywhere and nowhere at the same time. But in the city of Brno, it can be found on the hill of Kraví hora, where the Brno Observatory and Planetarium is situated. Because this is the place where you can experience the universe with all your senses. At the observatory, you can look at the real sky through top-class telescopes. The digital planetarium there is one of the best in Europe. You can come to see shows for children as well as adults. For example, about the polar lights or living worlds outside of the Solar System. In front of the observatory building, there is a unique science trail and you may have encountered some giant models of space objects there.
And do you know that on the orbit you can already observe two planets named after this Moravian metropolis? Both of them are as big as Brno. The South-Moravian metropolis went up to space for the first time in 1892, when a Czech-Austrian astronomer, a native from the town of Opava in Silesia, Johann Palisa (1848–1925), at that time the first adjunct professor at the Vienna Univer-
vesmírné objekty pojmenovává jejich objevitel, pokřtil Palisa jednu z nich latinským názvem Bruna. S ohledem na to, že to byla v pořadí 290. objevená planetka, zní celé její úřední označení (290) Bruna. Kolem Slunce obletí jednou za 3,5 roku, zřejmě má podobu “brambory”, která se kolem své osy otočí za zhruba 13 hodin.
České jméno (2889) Brno obdrželo jiné těleso pohybující se v téže části Sluneční soustavy až o století později od pozorovatele Antonína Mrkose (1918–1996) pocházejícího z nedaleké Dolní Loučky. Kolem Slunce oběhne jednou za více než pět roků. Shodou náhod jak (290) Bruna, tak (2889) Brno jsou „veliké jako Brno“. Průměr první se odhaduje na asi 10 kilometrů, druhá může být až dvakrát větší.
V polovině roku 2022 pak byla další planetka Mezinárodní astronomickou unií pojmenována (401820) Špilas. Do vesmíru se dostal nejen nejviditelnější symbol města Brna, ale poprvé i brněnský hantec. Špilas je v místní hovorové mluvě označení hradu a pevnosti ze 13. století, která je dominantou města Brna. Původně byl zamýšlen jako královský hrad, později se z něj stala mohutná barokní pevnost a sloužil jako věznice. Nyní je ve správě Muzea města Brna.
sity Observatory, found a number of rocky bodies, minor planets, in the area between Mars and Jupiter. And because space objects are given their names by those who have discovered them, Palisa chose a Latin name of Bruna for one of them. It was the 290th discovered minor planet, so its full name is (290) Bruna. It orbits the Sun every 3.5 years and probably looks like a “potato”, which spins around its axis about every 13 hours.
A hundred years later, a Czech name of (2889) Brno was given to another object travelling in the same area of the Solar System by an observer Antonín Mrkos (1918–1996), who came from the nearby village of Dolní Loučky. It takes more than five years for this minor planet to orbit the Sun. And just by coincidence, both (290) Bruna and (2889) Brno are “as big as Brno”. The diameter of the first one is estimated to about 10 kilometres and the other one may be approximately twice bigger.
In the middle of 2022, the International Astronomical Union gave another minor planet a name related to Brno, (401820) Špilas. This time it was the most prominent symbol of the city of Brno that went up to space and for the first time the local dialect, too.
Špilas is the local dialect name given to the castle and the fortress from the 13th century, a dominant of the city of Brno. Originally, it was intended to be a royal castle, later it was rebuilt into a huge baroque fortress and used as a prison. Now it is maintained by the Museum of the City of Brno.
Špilas se pohybuje po výstředné dráze ve vzdálenosti od 280 do 540 milionů kilometrů od Slunce, tedy mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Kolem Slunce oběhne jednou za 4 a půl pozemského roku. Nejspíš se jedná o těleso o průměru jen několik kilometrů, tedy jako z příběhů „Malého prince“. I ten nejlepší dalekohled planetku nezobrazí jinak než jako světlý bod. Stáří (401820) Špilas je srovnatelné se stářím Sluneční soustavy, je tedy 6 milionkrát starší než hrad, díky kterému získala jméno. Aktuální program Hvězdárny a planetária Brno hledejte na www.hvezdarna.cz
Špilas travels along an eccentric orbit in a distance of 280 up to 540 million kilometres from the Sun, which is somewhere between the orbits of Mars and Jupiter. It orbits the Sun every 4.5 terrestrial years. It is probably an object with a diameter of only several kilometres, like from the “Little Prince” stories. And even in the best telescopes, it can only be seen as a bright spot. (401820) Špilas is about as old as the Solar System, 6 million times older than the castle from which it got its name.
You can find the current program of the Brno Observatory and Planetarium on www.hvezdarna.cz
Design Hotel Noem Arch v Brně symbolizuje loď zakotvenou v přístavu, kde se můžete ubytovat ve 20 stylových kajutách. Vyzkoušejte kajuty posádkové, důstojnické, či rovnou exkluzivní kapitánskou kajutu, která nabízí luxusní ubytování ve velkém stylu. V našich kajutách vám leží celý svět u nohou. Mazlíčci vítáni!
Design Hotel Noem Arch in Brno reflects an anchored ship in a dock, where you can accommodate in 20 stylish cabins such as crew,officer or captain cabin. Pets are welcome!
Vedle à la carte připravujeme i obědové menu. V letních měsících připravujeme na zahrádce speciality z venkovního grilu.
Součástí Design Hotelu Noem Arch v Brně jsou konferenční prostory. Nabízíme Vám atraktivní, moderní a osobité pojetí interiéru, který poskytuje kompletní víceúčelové vybavení s vestavěnou AV technikou. Na veškeré akce jsme schopni zajistit dekorace a doprovodný program podle vašich představ. Jako doplněk k Vašim akcím možnost pronájmu air hockey, stolního fotbálku, šipek atd. Všechny prostory jsou klimatizovány.
As part of the Design Hotel Noem Arch we offer unique conference rooms which include a multifunctional equipment with built-in audio visual. We can also supply all decorations, offer technical equipment and programme to make your event special.
9 | 612 00 Brno - Královo
Pole | Mob.: +420
MILUjI RáNA, KDYŽ SE MI PODAŘÍ PŘIjÍT DO GALERIE DŘÍVE NEŽ OSTATNÍM
I LOVE THE MORNINGS WHEN I MANAGE TO GET TO THE GALLERY BEFORE THE OTHERS
JAN PRESS JE ABSOLVENTEM DěJIN UMěNí A MUZEOLOGIE NA FILOZOFICKé FAKULTě MASARYKOVY UNIVERZITY A TAKé STAVEBNí FAKULTY NA VUT V BRNě. V MORAVSKé GALERII (MG) ZAČAL PRACOVAT JAKO PROJEKTOVý MANAžER OD ROKU 2008. V ROCE 2010 SE STAL VEDOUCíM ODBORU SBíREK , O DVA ROKY POZDěJI ZASTáVAL FUNKCI VEDOUCíHO ODBORU EKONOMIKY A PROVOZU. NA TéTO POZICI MIMO JINé ŘíDIL PROJEKTOVé TýMY PŘI ROZSáHLé REKONSTRUKCI VILY DUšANA JURKOVIČE. NAKONEC SE V ROCE 2013 STAL V MG ŘEDITELEM. JAN PRESS JE VšAK HLAVNě ČLOVěKEM, ZE KTERéHO VYZAŘUJE LáSKA KE SVé PRáCI A HLUBOKé PŘESVěDČENí O DůLEžITOSTI POSELSTVí UMěNí PRO DNEšNí SVěT.
JAN PRESS IS A GRADUATE OF ART HISTORY AND MUSEOLOGY AT THE FACULTY OF ARTS OF MASARYK UNIVERSITY AND ALSO OF THE FACULTY OF CIVIL ENGINEERING AT BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY. HE STARTED wORKING AT THE MORAVIAN GALLERY (MG) AS A PROJECT MANAGER IN 2008. IN 2010, HE BECAME THE HEAD OF THE COLLECTIONS DEPARTMENT, AND TwO YEARS LATER HE wAS THE HEAD OF THE ECONOMICS AND OPERATION DEPARTMENT. IN THIS POSITION, AMONG OTHER THINGS, HE MANAGED THE PROJECT TEAMS DURING THE EXTENSIVE RECONSTRUCTION OF THE VILLA OF DUšAN JURKOVIČ. FINALLY, IN 2013 HE BECAME THE DIRECTOR OF MG. HOwEVER, JAN PRESS IS ABOVE ALL A MAN wHO RADIATES LOVE FOR HIS wORK AND A DEEP BELIEF IN THE IMPORTANCE OF THE MESSAGE OF ART FOR TODAY’S wORLD.
Jak vzpomínáte na své začátky? Změnilo se něco ve Vaší práci po těch letech?
Myslím, že se mi podařilo změnit vnímání Moravské galerie. Moravská galerie se stala místem v Brně, které není možné minout bez po všimnutí. O projektu ART DESIGN FASHION se mluví po celé republice a obzvlášť v Praze, což je prima.
Je tato práce Vaším splněným snem?
Ano, práce mě neskutečně baví a naplňuje, protože vidím její pozitivní výsledky.
Co Vás nejvíce na MG těší a co naopak tíží?
Moravská galerie je pro mě dynamickou institucí, která se nebojí inovací. Podařilo se nám postupně změnit pohled na tuto instituci, která působí přívětivě, otevřeně, do které se nebojí vstoupit návštěvník bez zkušeností s uměním a designem. Těší mě, že se nám podařilo oslovit různé cílové skupiny. Prostřednictvím dobrovolného vstupného se stálé expozice staly dostupné pro méně majetné.
Klademe důraz na kvalitní muzejní infrastrukturu, do které můžeme zahrnout interaktivní mrak, galerijní kavárnu, design shop, robotickou kavárnu s odpočinkovou zónou, design laboratoř, dětské herny a podobně. V době covidu jsme nakoupili přímo od designérů díla do naší sbírky designu a módy. Díky evropským fondům se nám podařilo realizovat úspěšnou rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea a otevřít s novým
How do you remember your beginnings? Has anything changed in your work over the years?
I think I have managed to change the perception of the Moravian Gallery. The Moravian Gallery has become a Brno site that cannot be passed by without being noticed. The ART DESIGN FASHION project is being talked about all over the country and especially in Prague, which is great.
Is this job your dream come true?
Yes, I enjoy my work immensely and find it fulfilling because I can see its positive outcomes.
What do you enjoy most about MG and what weighs you down?
For me, the Moravian Gallery is a dynamic institution which is not afraid of innovation. We have managed to gradually change the view of this institution, which is welcoming, open and where visitors with no experience of art and design are not afraid to enter. I am pleased that we have managed to reach out to different target groups. Through voluntary admission fees, the permanent exhibitions have become accessible to the less well-off.
We put emphasis on quality museum infrastructure, which can include an interactive cloud, gallery café, design shop, robotic café with a relaxation zone, design lab, children’s playrooms, etc. In times of COVID, we purchased works directly from designers for our design and fashion collection. Thanks to European funds, we were able to carry out a successful reconstruction of the Museum of Applied Arts
konceptem ART DESIGN FASHION. O tomto projektu se psalo jako o české wikipedii designu, což si myslím, že vyjadřuje přesně. Před sebou máme projekt na dostavbu otevřeného depozitáře. A co nás tíží? Čelíme velkým problémům s dlouhodobým podfinancováním a problém se zvětšuje vysokou inflací a růstem cen energií. Uvítali bychom větší finanční podporu ze strany našeho zřizovatele, abychom mohli uskutečnit generální rekonstrukci Místodržitelského paláce, kde je expozice „Brno předměstí Vídně“. Čím je podle Vás MG výjimečná, nebo co ji odlišuje od jiných obdobných galerií a muzeí v ČR? Myslím, že Moravská galerie je výjimečná v mnoha směrech. Tím, že se nebojíme nových projektů a dokážeme i citlivě reagovat na nové impulzy, dochází k mnoha inovacím, ze kterých se stávají muzejní trendy. Myslím, že jsme inspirací pro hodně muzeí a galerií, které po nás pokukují a snaží se nás napodobit. Ostatně ilustrovaná kniha určená pro děti „Jak se dělá galerie?“ se stala nejpřekládanější českou knihou o umění. Dobrovolné vstupné se stalo celospolečenským tématem. Naše za-
and open it up with a new concept ART DESIGN FASHION. This project has been described as the Czech Wikipedia of design, which I think is an accurate description. A project ahead of us is an extension of the open depository. And what is weighing us down? We are facing major problems with long-term underfunding and the problem is aggravated by high inflation and rising energy prices. We would welcome more financial support from our founder so that we could carry out a general reconstruction of the Governor´s Palace, where the exhibition „Brno a Suburb of Vienna“ is housed.
In your opinion, what makes MG unique or what distinguishes it from other similar galleries and museums in the Czech Republic?
I think the Moravian Gallery is exceptional in many ways. The fact that we are not afraid of new projects and can react sensitively to new impulses, leads to many innovations which become museum trends. I think we are an inspiration for many museums and galleries that look up to us and try to emulate us. After all, the illustrated book for children „How to Make a Gallery?“ has become the most translated Czech
měření na budování sbírek v oblasti současného umění, designu a módy je zcela unikátní, ale také různé činnosti a projekty jako jsou dětské vernisáže nebo projekt Artotéka, která je součástí knihovny, kde si můžete zapůjčit umělecké dílo domů a pověsit nad váš gauč. Jakou roli ve společnosti sehrává podle Vás umění dnes a bude zastávat důležitou funkci i do budoucna? Mohou tomu galerie přispět?
Umění nejenže vypovídá o historii, o dávné minulosti, ale také objevuje, překvapuje, inspiruje, otvírá nové úhly pohledu, názory, proměňuje člověka… Umění žije i přítomností, je reakcí na dobu, společenské i politické dění, podává zprávu o světě. Umění se v posledních letech stalo hodně angažované a na to musíme i my reagovat. Například v rámci jednoho výstavního projektu jsme postavili fotovoltaickou elektrárnu a počítali uhlíkovou stopu, abychom si ověřili energetickou náročnost. Šlo však o první solární panely v historickém centru města Brna, takže se proti nám postavili památkáři. Nebo v době vypuknutí války na Ukrajině jsme se proměnili v centrum pomoci pro ukrajinské uprchlíky a museli jsme čelit nenávistným komentářům.
Máte nějakou oblíbenou část dne v rámci své pracovní doby?
Miluji rána, když se mi podaří přijít do galerie dřív než ostatním kolegům. Za krátkou chvíli se dá udělat spoustu práce.
book on art. Voluntary admission has become a society-wide issue. Our focus on building collections in contemporary art, design and fashion is quite unique, but so are various activities and projects such as children’s openings or the Artotheque project, which is part of the library, where you can borrow a work of art to take home and hang above your sofa. What role do you think art plays in society today and will it continue to play an important role in the future? Can galleries contribute to this?
Art not only speaks about history, about the ancient past, but also discovers, surprises, inspires, opens up new points of view, opinions, transforms people... Art also lives in the present, it is a reaction to the times, social and political events, it gives a report about the world. Art has become very involved in recent years and we have to respond to that. For example, in one exhibition project we built a photovoltaic power plant and calculated the carbon footprint to check the energy performance. However, these were the first solar panels in the historic centre of Brno, so the city conservationists opposed us. Or when war broke out in Ukraine, we turned into an aid centre for Ukrainian refugees and had to face hateful comments.
Do you have a favourite part of your day within your working hours?
I love the mornings when I manage to get to the gallery before the other colleagues. A lot of work can be done in a short amount of time.
Daří se Vám kloubit své vytížení s rodinou, a zda děti rovněž inklinují k umění?
Myslím, že ano. Dobrovolně jsme se rozhodli pro velkou rodinu, protože nám dává smysl trochu se uskromnit, a to jak materiálně, tak i z hlediska času. Každý okamžik, který společně prožíváme, je pro nás důležitý, i když s nastupujícím dospíváním se to začíná měnit, protože děti mají širší zájmy. Hodně nás spojuje péče o nejmladšího sourozence Kristiána. Být spolu je pro nás důležité, proto jsme si i konečně pořídili velké auto.
Děti mají pozitivní vztah k mé práci a k umění. Rádi chodí do galerie, baví je design, který je inspiruje v běžném životě. Toník hraje na saxofon a trubku, Maruška je výtvarně, hudebně i divadelně talentovaná. František se věnuje divadlu Kjógen, s kterým i se sourozenci vystupovali dokonce až v Japonsku.
Jaké máte nejbližší plány, ať už pracovní či životní?
Válka na Ukrajině a předtím covid vychýlil Moravskou galerii z trajektorie růstu. Zvýšení cen se promítá do výstavního programu i činnosti celé instituce, takže jsme museli ubrat z výstav, ale reálně si myslím, že si toho
I think so. We consciously decided to have a big family because it makes sense for us to cut back a bit, both materially and in terms of time. Every moment we spend together is important to us, although that is starting to change as the kids enter teenage years and have broader interests. What connects us a lot is caring for our youngest sibling, Kristian. Being together is important to us, which is why we have finally bought a big car.
The children are positive about my work and art. They like going to the gallery, they enjoy design, which inspires them in everyday life. Toník plays the saxophone and the trumpet, Maruška is talented in visual arts, music and theatre. František is involved in Kyogen theatre, which has brought him and his siblings performing as far away as Japan.
What are your immediate plans, both professional and personal?
The war in Ukraine and before that COVID took the Moravian Gallery off its growth trajectory. The increase in prices is reflected in the exhibition programme and activities of the whole institution, so we have had to cut down on exhibitions,
Do you manage to balance your workload with your family, and do your children also tend to be arty?
návštěvník nevšimne. Máme před sebou velké projekty jako je rekonstrukce nádvoří Místodržitelského paláce nebo stavba otevřeného depozitáře v řečkovicích, což jsou projekty, které zvýší kvalitu zpřístupnění umění veřejnosti. Na únor připravujeme výstavu Grand Designérů roku 2021 dua Roman Vrtiška & Vladimír žák. A co se týká osobního života? žádné životní změny neplánuji, je nám spolu dobře. Je součástí Vaší práce i cestování a máte nějakou oblíbenou cestovatelskou destinaci?
Letos jsme se podíleli na tvorbě výstavy „Design a transformace“ s podtitulem „Příběhy českého designu 1990–2020“, která se konala v Bruselu u příležitosti předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. V Bruselu jsem byl poprvé a ze starého města jsem byl nadšený. V dubnu 2023 poletíme historicky poprvé na Salone del Mobile do Milána s výstavou „Made by fire“, která bude prezentovat český design v podobě skla a porcelánu, ale také poukáže na nutnost řešení energetické nezávislosti, protože s jistou nadsázkou můžeme říct, že dokud se taví sklo v našich pecích, bude český design známý ve světě. K cestování se stavím zodpovědně. Spoustu věcí se dá dnes vyřídit online. Letadlem létám pouze několikrát ročně a vždy je pro mě let velkým zážitkem právě proto, že ho nenadužívám. Už mnoho let si však přejeme s rodinou letět do Libanonu, tak doufám, že se nám jednou tento sen splní.
but in fact I do not think visitors will notice. We have big projects ahead of us, such as the reconstruction of the courtyard of the Governor’s Palace or the construction of an open depository in řečkovice, which are projects that will increase the quality of access to art for the public. For February we are preparing an exhibition of the Grand Designers of 2021, the duo Roman Vrtiška & Vladimír žák. And as for my personal life? I do not plan any life changes, we are doing fine together. Is travelling part of your work and do you have a favourite travel destination?
This year we participated in the creation of the exhibition ‘‘Design and Transformation’’ with the subtitle ‘‘Stories of Czech Design 1990-2020’’, which was held in Brussels on the occasion of the Czech Presidency of the Council of the European Union. It was my first time in Brussels and I was very excited about the old city. In April 2023, we are flying to Milan for the first time ever to the Salone del Mobile with the exhibition ‘‘Made by Fire’’, which is going to present Czech design in the form of glass and porcelain, but also highlight the need to address energy independence, because it can be said with some exaggeration that as long as glass is melted in our kilns, Czech design will be renowned in the world. I take a responsible approach to travel. A lot of things can be done online nowadays. I go by plane only a few times a year and it is always a great experience for me because I do not overuse it. However, for many years my family and I have wanted to fly to Lebanon, so I hope that one day this dream will come true.
Brno Dragons are reaping sUCCess Both home anD aBroaD
Baseballový klub Draci Brno není potřeba dlouze představovat, jeho jméno totiž dlouhodobě vévodí výsledkovým žebříčkům ve všech věkových kategoriích. Draci tak patří k nejúspěšnějším mužským sportovním celkům u nás i v Evropě. Letos klub oslavuje 50. výročí založení a během jeho historie vybojovali jeho hráči pro město Brno 23 mistrovských titulů v České baseballové Extralize a 59 mistrovských titulů v mládežnických kategoriích. Když v roce 1972 členové junáckého oddílu „Děti Slunce“ zakládali při sportovním klubu Slavia Brno VŠZ softballový oddíl, netušili, že už o rok později tým středoškolských a vysokoškolských studentů zvítězí na turnaji amatérských mužstev v softballu a na základě tohoto výsledku bude v roce 1974 přizván do právě zakládané celonárodní ligové soutěže pořádané ČSTV.
O deset let později se klub zaměřil na baseball, který se řadí mezi olympijské sporty, a od té doby se jeho seniorský tým pohybuje většinou na předních místech nejvyšší národní soutěže. Klub dlouho neměl potřebné zázemí a v průběhu svého působení vystřídal několik hracích hřišť po celém Brně. V roce 1992 se kvalitní baseballové hřiště podařilo vybudovat v Zamilovaném hájku
The baseball club Draci Brno (translated to Brno Dragons) needs no long introduction, as its name has long dominated the rankings in all age categories. The Draci Brno are thus one of the most successful men’s sports teams in the Czech Republic and Europe. This year the club is celebrating its 50th anniversary and in its history its players have won 23 championship titles in the Czech Baseball Extraliga and 59 championship titles in youth categories for the city of Brno.
In 1972, when the members of the “Children of the Sun,” a Czech Boy Scouts troop, founded a softball team at the Slavia Brno VŠZ sports club, they had no idea that just a year later a team of secondary school and university students would win the amateur softball tournament and, based on this result, be invited to the newly established national league competition organized by the Czech Sports Council (ČSTV) in 1974.
A decade later, the club turned its focus to baseball, which is classified as an Olympic sport, and since then its senior team has habitually appeared at the top ranks of the highest national competition. For a long time, the club did not have the necessary facilities and during its existence it has trained in several playing fields around Brno. In 1992, a qual-
v Brně-řečkovicích. Současné zázemí klubu –YD Baseball Aréna – bylo slavnostně otevřeno v roce 2006 a patří k nejmodernějším v Evropě. Jen malá část stadionů poskytuje takový komfort pro diváky, že se mohou najíst jako v restauraci a přitom se dívat na atraktivní americký sport. I to je jeden z důvodů, proč stadion pravidelně hostí klání baseballových reprezentací. Už v září 2023 se v Brně odehraje Mistrovství Evropy v baseballu mužů.
„Náš klub vychoval spoustu úspěšných hráčů, kteří dominují české extralize, prosadili se v reprezentacích či byli draftováni do amerických profesionálních týmů. V dračím dresu se objevila i slavná jména z nejvyšší americké profesionální soutěže Major League, naposledy to byl Dominikánec Juan Jaime či australská superstar Peter Moylan. Intenzivně se také věnujeme dětem a mládeži a slavíme úspěchy napříč věkovými kategoriemi, protože víme, že dobré hráče si prostě musíme vychovat odmalička. Jsme rádi, že si děti baseball oblíbily a míří k nám,“ vysvětluje tajemství úspěchu brněnského klubu manager a bývalý trenér Arnošt Nesňal.
Významným a stabilním dlouhodobým partnerem klubu je YD Capital.
Nejúspěšnějším českým klubem se stali Draci Brno v roce 2007, kdy v české extralize získali třináctý titul v řadě (v letech 1995 až 2007). Zároveň se v roce 1999 zapsali do Guinessovy knihy rekordů.
Celková šňůra nepřetržitých titulů skončila až v roce 2011. Draci tak vyhráli 16 mistrovských titulů v řadě.
V roce 1999 extraligový tým Draci Brno vyhrál všechna utkání v nejvyšší soutěži.
V roce 2013 všechny mládežnické i dospělé kategorie týmu vyhrály titul mistra ČR.
Nejznámějším baseballistou v dračím dresu byl Peter Moylan, který za tým hrál v roce 2019 po ukončení své 12leté kariéry v nejprestižnější baseballové lize MLB.
Chceš hrát baseball? Mrkni na nabor@draci.cz. Kontakt: YD Aréna – Městský baseballový stadion, Sokolova 2h, Brno Komárov, FB dracibrno
ity baseball field was built in Zamilovaný hájek in Brno- řečkovice. The club’s current venue - YD Baseball Arena – had a grand opening in 2006 and is one of the most modern in Europe. Few stadiums provide such comfort for spectators that they can eat like in a restaurant and watch an attractive American sport at the same time. This is one of the reasons why the stadium regularly hosts baseball tournaments. As early as September 2023, the European Men’s Baseball Championship will be held in Brno.
“Our club has raised a lot of successful players who dominate the Czech Extraliga, made their way to the national teams or were drafted to American professional teams. The Draci Brno jersey has also been worn by famous names from the top American professional Major League competition, most recently Dominican Juan Jaime or Australian superstar Peter Moylan. We are also intensively involved with children and youth and we celebrate success across age categories because we know that we simply have to raise good players from a young age. We are glad that children like baseball and come to us,” explains the secret to Brno team’s success the manager and former coach Arnošt Nesňal.
YD Capital is an important and stable long-term partner of the club.
Draci Brno became the most successful Czech club in 2007, when they won their thirteenth title in a row in the Czech Extraliga (between 1995 and 2007). they also entered the Guinness Book of Records in 1999.
the string of uninterrupted titles ended only in 2011. the Dragons had thus won 16 championships in a row.
In 1999, Draci Brno Extraliga team won all the games in the top league.
In 2013, all youth and adult categories of the team won the Czech Champion title.
the most famous baseball player wearing Draci Brno jersey was Peter Moylan, who played for the team in 2019 after finishing his 12-year career in the most prestigious baseball league, MLB.
Want to play baseball? Check out nabor@draci.cz.
Kontakt: YD Aréna – Městský baseballový stadion, Sokolova 2h, Brno Komárov, FB dracibrno
V Brně letos prvního září otevřelo nové gymnázium a rozšířilo tak chudé řady alternativních variant středních škol v Jihomoravském kraji. škola spadá spolu s dalšími dvěma středními a čtrnácti základními školami do sítě soukromých Scioškol pod vedením vizionáře Ondřeje šteffla.
V čem může být střední škola jiná? Soustředíme se na to, abychom připravili studenty na budoucnost, která je velmi nejistá. Stavíme tedy nikoliv na biflování informací, ale na budování studijní autonomie, práci v týmu, podpoře vnitřní motivace a získávání rozmanitých kompetencí. Naše škola je pro studenta místo s velkou svobodou, ale zároveň s velkou zodpovědností. Nezaujatého diváka na první pohled často zaujme, že k hodnocení studentů nepoužíváme známky, ale zpětnou vazbu. Nezaměstnáváme uklízečky, protože věříme, že při péči o školu (úklid, marketing, nákupy, drobná údržba) se toho studenti mohou mnoho naučit. O většině věcí ve škole rozhodujeme konsenzem na každotýdenním společném setkání, kterému říkáme shromáždění.
On 1st September this year a new grammar school opened in Brno, expanding the rather slim number of alternative high schools in the region. The school is part of a growing network of private elementary and high schools run by the organization Scio under the leadership of the Czech visionary Ondřej šteffl.
How does such a high school differ from the traditional model? The main focus of our school is preparing students for the uncertain future. This means we emphasize the importance of study autonomy, teamwork and inner motivation. Here, students find a large degree of freedom, but also responsibility.
For an unbiased viewer, a visible difference is the absence of grades which are instead replaced by feedback. We don’t employ a cleaning lady - we believe that taking care of the school itself (including cleaning, buying supplies and marketing) is a great learning opportunity for students. Most school matters are determined via consensus in weekly meetings of the whole school called assemblies.
Studenti mají poměrně velkou volnost v sestavování svého rozvrhu. Ten se mění každé čtvrtletí. Vybírají z několika netradičních formátů, kdy pracují jak zcela samostatně, pod vedením průvodce či společně v týmu. Často si zveme odborníky a hosty, vyjíždíme do terénu. V anketě, co studenti na ScioŠkole oceňují nejvíc, se nejčastěji opakovalo: svoboda, možnost se věnovat tomu, čemu chceme, super kolektiv, příležitost dělat nové věci, je tu vyslyšen můj názor, vzájemná tolerance a respekt, fajn lidi. Co studenti označují v anketě jako náročné? „Máš tu velkou zodpovědnost, nikdo Tě tu do ničeho nenutí (kromě tebe a deadlinů), je tu potřeba motivace, platí se školné. Připravit se na maturitu je na Tobě, jsou tu časté změny. Ve Sciu často používáme heslo: Změna je setrvalý stav.”
Byla by Scioškola to pravé místo pro tebe?
Více informací najdete na: https://strednibrno.scioskola.cz/ nebo na našem FB či instagramu. Adresa školy: Hudcova 367/78, Brno-Medlánky
Students have quite a lot of freedom in determining their schedule. Their time table changes each quarter year, in which they choose from a number of learning formats, in which they work both in teams and individually. We try to invite professionals from various disciplines and go out into the world on excursions.
According to a recent poll, our students most appreciate freedom, the possibility to choose what they will focus on, good peer relationships and the opportunity to try new things. They also value their opinions being heard here and tolerance and respect for others. What do students find difficult? In their own words: “You have a lot of responsibility, nobody forces you to do anything (except yourself and deadlines). You need more motivation here and you have to pay tuition. Preparing for final exams is up to you the changes are frequent. In Scio we often use the motto: Change is a permanent state.”
Would
More information: https://strednibrno.scioskola.cz/ nebo na našem FB či instagramu.
Address: Hudcova 367/78, Brno-Medlánky
Vánoce jsou pro většinu z nás nejkrásnějšími svátky v roce. Časem, kdy se obdarováváme a setkáváme s nejbližšími. Oslavy narození Ježíše Krista v průběhu dvacátého století však vlivem historických událostí prošly různými proměnami.
Dozvíte se, že první Vánoce v nově vzniklém Československu byly plné radosti a euforie z konce války i nově nabyté samostatnosti. První republika nám také dala tradici vánočních stromů, pod kterými mohli lidé přispívat na chudé a opuštěné děti. Ten vůbec první se rozsvítil v roce 1924 na brněnském náměstí Svobody.
For most of us, Christmas is the most wonderful holiday of the year. A time to give gifts and meet those closest to us. However, the celebration of the birth of Jesus Christ has undergone various transformations over the course of the 20th century affected by historical events.
Po zabrání republiky nacisty během druhé světové války byla snaha nahradit Vánoce starogermánskými oslavami Slunovratu, ale na území protektorátu pro to nenašli pochopení. Vánoce roku 1945 byly dobou velkých nadějí ale i zklamání – hodně rodin čekalo marně na své členy, miliony lidí museli své domovy opustit a ekonomická situace byla také velice špatná. Na Štědrý den roku 1948 se vánočního projevu poprvé chopil představitel strany, která otevřeně hlásala militantní ateismus a odpor k náboženství. Antonín Zápotocký tuto vánoční tradici obratně využil k útoku proti nepřátelům komunistického režimu. Z veřejného života postupně mizelo zpívání koled, které oslavovaly narození malého Ježíška, a zmizet měl nakonec i on. Nahradit jej měla sovětská pohádková postava Dědy Mráze.
You will learn that the first Christmas in the newly formed Czechoslovakia was full of joy and euphoria about the end of the war and the newly gained independence. The First Republic also gave us the tradition of Christmas trees under which people could donate to poor and abandoned children. The first one ever was lit in 1924 in Brno Liberty Square.
After the Nazi seizure of the republic during World War II, there was an effort to replace Christmas with the Old Germanic celebration of the Solstice, but the Protectorate was not sympathetic. Christmas 1945 was a time of great hope but also disappointment - many families waited in vain for their members to return, millions of people had to leave their homes and the economic situation was also very bad.
On Christmas Eve 1948, the Christmas speech was given for the first time by the leader of a party that openly preached militant atheism and opposition to religion. Antonín Zápotocký skilfully used this Christmas tradition to attack the enemies of the communist regime. The singing of carols celebrating the birth of the baby Jesus was gradually disappearing from public life, and eventually, he himself was to disappear too. He was to be replaced by the Soviet legendary figure of Grandfather Frost.
The spiritual dimension of Christmas was thus systematically squeezed out at the expense of consumerism, which, however, did not come in the early 1950s because the regime had supply problems. In the late 60s and early 70s, public life was dominated by finishing off with the
Duchovní rozměr Vánoc byl tak systematicky vytěsňován na úkor konzumu, který ale na začátku 50. let nepřichází, protože režim má problémy se zásobováním. Na přelomu 60. a 70. let veřejný život ovládlo účtování s opozičníky, v soukromí se lidé snažili udržet si poklidné svátky. V žádné rodině nechybělo vánoční cukroví, na stromečku visely skleněné ozdoby a pod ním stál papírový betlém. Stále konzumnější Vánoce postupně přicházely o svůj původní duchovní význam a křesťanské tradice z nich pomalu mizely, přinejmenším ve veřejném prostoru.
Zvrat přišel až se sametovou revolucí v roce 1989, po které se opět začaly plnit kostely, lidé houfně chodili na půlnoční mše a na náměstích se opět rozsvítily vánoční stromy. Vznikly ale i tradice nové. Jednou z prvních je betlémské světlo, které každoročně rozváží ze svaté země do celého světa skauti, nebo opravdové dárky.
Televizní natáčení se nezaleklo ani vaření či pečení a naleznete v něm tedy i názorné kulinářské umění Jana Rimplera. Natáčelo se tak v dobově zrekonstruované kuchyni sedláckého stavení na Vysočině, ale i v areálu československého opevnění a železné opony v Šatově, v lednické expozici „Jak se žilo za tatíčka Masaryka“, dále v Moravské galerii v Brně, Muzeu hraček v Lednici nebo dokonce ve Vazební věznici v Praze na Pankráci.
Dokument byl zpracován na základě knižní publikace Petra a Pavlíny Kourových - Sto let českých Vánoc. V dokumentu tak promlouvají mnozí historici, ale o osobní vzpomínky se dělí také herec Arnošt Goldflam, kněz Jan Suchar nebo režisér snad nejznámější současné české hrané vánoční pohádky „Anděl Páně“ Jiří Strach.
opposition, while in private people tried to keep the holidays quiet. No family lacked Christmas cookies, the tree was hung with glass Christmas ornaments and a paper nativity scene stood underneath. Increasingly consumerist Christmas were gradually losing its original spiritual meaning and Christian traditions were slowly disappearing from it, at least in the public sphere.
The turning point came with the Velvet Revolution in 1989, after which churches began to fill up again, people came in crowds to midnight masses and Christmas trees were lit up again in the squares. But new traditions emerged as well. One of the first is the light of Bethlehem, which is distributed every year from the Holy Land to the whole world by the Scouts, or real presents.
Television filming has not shied away from cooking or baking, and you will therefore also find Jan Rimpler’s culinary skills in practice. The filming took place in a period-reconstructed kitchen of a peasant farmhouse in Vysočina, but also in the complex of the Czechoslovak Fortifications and the Iron Curtain in Šatov, in the Lednice exhibition “The Life under Daddy Masaryk”, as well as in the Moravian Gallery in Brno, the Toy Museum in Lednice or even in the Prague Pankrác Remand Prison.
The documentary is based on the book by Petr and Pavlina Kourová - One Hundred Years of Czech Christmas. Many historians speak in the documentary, but personal memories are also shared by the actor Arnošt Goldflam, the priest Jan Suchar and the director of probably the most famous contemporary Czech Christmas feature fairy tale “Angel of the Lord” Jiří Strach.
Ingredience:
600 g filety z kapra 50 ml oleje sůl, pepř citronová šťáva a kůra z 1 citronu 200 g kořenové zeleniny na kostičky 1 snítka tymiánu 0,5 l černého piva 50 g povidel 50 g šípkové marmelády
1 lžička rozinek
1 lžíce mandlí na plátky
Postup:
Kapra osolíme, opepříme a zakápneme citronovou šťávou. V hrnci kapra na oleji orestujeme a vyjmeme. Přidáme nakrájenou kořenovou zeleninu, koření a bylinky. Orestujeme do tmava, přidáme pivo, povidla, marmeládu a strouhaný perník, přivedeme k varu. Vložíme kousky kapra a povaříme do měkka. Přidáme mandle a rozinky. Ochutíme octem a strouhanou citronovou kůrou. Kapra vyjmeme, omáčku můžeme zachovat tak, jak jsme ji vařili, nebo propasírovat.
Broth: 600 g carp fillets 50 ml oil salt, pepper lemon juice and zest of 1 lemon 200 g diced root vegetables 1 sprig of thyme 0,5 l dark beer 50 g plum jam 50 g rosehip jam 1 teaspoon raisins 1 tablespoon sliced almonds
Method
Season the carp with salt, pepper and lemon juice. In a pot, sear the carp in oil and remove. Add the diced root vegetables, spices and herbs. Brown them, add the beer, plum and rosehip jams, grated gingerbread and bring to the boil. Place in the carp fillets and cook until tender. Add the almonds and raisins. Season with vinegar and grated lemon zest. Remove the carp, the sauce can be kept as it was cooked or be strained.
Ingredience:
400 g šnečího masa z konzervy nebo mraženého 2 lžíce másla 1 malá cibule na kostičky 100 g nakrájené kořenové zeleniny na kostičky 50 g pórek na kostičky ½ citronu sůl, pepř, česnek dle chuti chléb na toast
Postup:
Na másle orestujeme nejprve nakrájenou cibuli a zeleninu, zalijeme bílým vínem a povaříme, přidáme nakrájený pórek a šnečí maso. Ochutíme solí, pepřem a česnekem. Zakápneme citronovou šťávou. Podáváme na plátku orestovaného chleba a s citronem.
Broth:
400 g canned or frozen snail meat 2 tablespoons butter 1 small diced onion 100 g diced root vegetables 50 g chopped leek ½ lemon salt, pepper, garlic to taste bread for toast
Method
Sauté the diced onion and vegetables in butter, pour in white wine and simmer, add the chopped leek and snail meat. Season with salt, pepper and garlic. Drizzle with lemon juice. Serve on a slice of toasted bread and with lemon.
Nová skluznice Grip & Glide ukázala v testech své silné stránky na všech typech sněhu a při všech teplotách – nejlepší stoupací i skluzové vlastnos�! Lyže výrazně překonává všechny dosavadní nevoskovací lyže na klasiku!
Moje testy v mokrém sněhu, v ledových stopách, při padajícím novém sněhu, padajícím vlhkém sněhu, při -2 °C, ale i na 30 cm prachového sněhu při -6 °C dopadly skvěle a odpovídají výsledkům testování z Finska, kde byly lyže velmi úspěšně testovány až při -16 °C!
Testy na novém sněhu jsem prováděl v neupravené stopě, ale lyže vykazovaly i bez pevné stopy ty nejlepší stoupací i skluzové vlastnos�, což výsledky testů ještě více zlepšuje!
Skluznice lyží nevyžaduje žádné vosky, pouze v rozmezí +2 °C až -3 °C se napreparuje An�-Ice přípravkem, jedná se o absolutně nevoskovací lyži!
G-Grip je vhodný pro KAŽDÉHO lyžaře! Od začátečníka až po sportovního lyžaře!
Pro závodníky existuje ještě navíc závodní model!
Testoval Klaus Weiss, Německo
SPOJENá JSOU STáLE KRáSNá TAK, JAK SI JE PAMATUJEME.
Během našeho balkánského putování nám při pohledu na nekonečné vodní plochy zrál v hlavách nápad, brázdit na mořském kajaku a pokusit se navštívit odlehlé rybářské vesničky, historické kláštery či hrady na tomto nejrozsáhlejším balkánském jezeře - Skadar. Najdeme jej na hranici Černé Hory a Albánie. (pokud však máte starý systém map z produkce nakousnutého jablka, marně jej budete hledat, nějak na něj zapomněli).
IN THE TIMES ANCIENT AND BEAUTIFUL, wHEN CHINESE COMPANIES DID NOT CONTROL THE LOCAL REGION, wHEN COMPANIES FROM THE MING DYNASTY DID NOT BENEFIT FROM THE CONSTRUCTION OF ROADS, HIGHwAYS AND INFRASTRUCTURE SOLELY THANKS TO CHEAP LABOUR IN THE FORM OF DRAGGED-IN PRISONERS wORKING ON LOCAL CONSTRUCTION SITES, wHEN ALL PORTS wERE STILL OwNED BY THE LOCAL GOVERNMENT, MY FRIEND MARK AND I DECIDED TO TRAVEL TO THE SOUTHERN PART OF MONTENEGRO. YES, IT HAS BEEN A wHILE, BUT THE EXPERIENCES AND PLACES ASSOCIATED wITH THIS VENTURE ARE STILL AS BEAUTIFUL AS wE REMEMBER THEM.
During our Balkan wanderings, the sight of endless bodies of water gave us the idea to sail around in a sea kayak and try to visit the remote fishing villages, historic monasteries or castles on the largest Balkan lake - Skadar. It can be found on the border of Montenegro and Albania. (But if you have the old map system of the apple bite provenance, you will look for it in vain, it got forgotten somehow).
V DOBě DáVNé A KRáSNé, KDY ČíNSKé SPOLEČNOSTI NEOVLáDALY MíSTNí REGION, FIRMY ZE ZEMě DYNASTIE MING NEPROFITOVALY ZE STAVEB SILNIC, DáLNIC A INFRASTRUKTURY JEN A POUZE DíKY LEVNé PRACOVNí SíLE V PODOBě PŘIVLEČENýCH VěZňů PRACUJíCíCH NA MíSTNíCH STAVBáCH, KDY VšECHNY PŘíSTAVY BYLY JEšTě V MAJETKU MíSTNí VLáDY, JSME SE ROZHODLI S KAMARáDEM MARKEM PODNIKNOUT CESTU DO JIžNí ČáSTI ČERNé HORY. ANO, NěJAKý TEN PáTEK TO Už BUDE, NICMéNě ZážITKY A MíSTA S TíMTO POČINEM
Lehce bloudíme, když nám náhoda postaví do cesty dům. Vcházím na dvorek, do nosu mi zavane velmi příjemná směsice vůní povidel a bukového dřeva, a já se jako mávnutím kouzelného proutku ocitám v dětství, ve sklepě mého dědečka. Pochopitelně přicházející podvečer a tušení dlouhé cesty v horách mě vrací zpět do reality, mávnu na pozdrav a ptám se na cestu. Oba pánové, vytrženi z velmi příjemné činnosti, mi vysvětlují, za mohutného rozhazování paží na všechny světové strany, cestu. Po chvilce jeden z nich navigační schůzku ukončuje rezignovaným mávnutím ruky a slovy: „To najdete, není to složitý. Pojď ale ochutnat, co jsme dnes vypálili,” a nalívá mi čirý mok.
Lehce posilněni degustací čerstvě vyrobeného moku překonáváme horské louky Moračské planiny a se zapadajícím sluncem přijíždíme po obtížně sjízdné cestě ke Kapetánovu jezeru. Nádherné malby
We are getting slightly lost when chance puts a house in our path. I walk into the backyard, a very pleasant mixture of the smell of plum jam and beech wood wafts into my nose, and I find myself magically transported back to my childhood, to my grandfather’s cellar. Understandably, with the approaching early evening and the anticipation of a long journey in the mountains I am brought back to reality, I wave hello and ask for directions. The two men, distracted from a very pleasant activity, explain the way to me, flinging their arms mightily in all directions. In a while, one of them terminates the navigation meeting with a resigned wave and the words: “You’ll find it, it’s not complicated. But come and taste what we’ve distilled today,” and pours me the clear liquid.
zapadajícího rudého slunce vykreslují kontury horských štítů a dávají vyniknout tichu a osamění tohoto nádherného horského jezera. Ovšem z ticha nás vyruší štěkot hravého štěněte a záhy i jeho majitelka, lákajíc nás na mléko a sýr. První pastevci se sem vracejí po dlouhé zimě. Znenadání se u chatky objeví dlouhán převyšující o půl metru největší hvězdy NBA. „To je můj syn,“ praví hostitelka právě přinášející občerstvení.
Fuelled for the journey by having tasted the freshly produced liquid, we cross the meadows of the Moraca Mountains and with the sun setting down we arrive on a badly passable road at Captain´s Lake. The beautiful paintings of the setting red sun outline the contours of the mountain peaks and make the silence and solitude of this beautiful mountain lake stand out. However, the silence is abruptly broken by the barking of a playful puppy and a prompt approach of its owner, tempting us with milk and cheese. The first shepherds are returning here after a long winter. Suddenly, a longhorn appears at the cabin, towering over the greatest NBA stars by half a meter. “That’s my son,” says the hostess, just bringing refreshments.
Rijeka Crnojevića - ospalé městečko, jehož historické zmínky sahají do 15. století, kdy zažilo největší rozmach díky panovníku Zety, Ivanu Crnojevićovi, který si zde vybudoval své zimní sídlo díky velmi příznivému klimatu během celého roku. Jako jeskyňáře nás dlouhodobě zajímá problematika mohutného vývěru stejnojmenné říčky z jeskyně Obocká. Na cestu k jeskyni, po turistické značce, byla nutná mačeta, klestící cestu mezi zaniklými mlýny a částečně zachovalým náhonem.
Rijeka Crnojevića - a sleepy town whose historical references date back to the 15th century, when it experienced its greatest boom thanks to the Zeta ruler, Ivan Crnojević, who built his winter residence here due to the very favourable climate throughout the year. As cavers, we have long been interested in the issue of the massive outflow of the eponymous river from the Obodska Cave. To reach the cave, following the hiking trail, a machete was necessary, cutting a path between the defunct mills and the partially preserved mill race.
Nakládáme náš kajak zásobami jídla na pár dní, k tomu stan a spaní… Od té doby vím, že mořský kajak, který chcete naložit věcmi na více dnů, nesmíte nakládat na pevnině, ale rovnou na vodě…protože ta váha…smýkat jej do vody jen pár metrů je zážitek roven Burlaků na Volze .
We are loading our kayak with food supplies for a couple of days, plus a tent for sleeping... Since this time I know that a sea kayak that you intend to load with things for several days must not be loaded on land, but directly on the water...because the weight... to push it into the water just a few meters is an experience equal to Barge Haulers on the Volga.
částka k uhrazení: 768 643 Kč, délka úvěru: 60 měsíců, nájezd: 10 000 km/rok. celková měsíční splátka včetně pojištění 7 444 Kč. Renault Financial Services znamená financování poskytované společností RCI Financial Services, s.r.o. tato nabídka je pouze indikativní, není návrhem na uzavření smlouvy a nelze z ní proto dovozovat povinnost společnosti uskutečnit jakékoli transakce. Renault Arkana: spotřeba 4,8–5,9 l / 100 km, emise co 2 108–133 g/km. uvedené spotřeby paliva a emise co2 jsou změřeny metodikou stanovenou dle platných právních předpisů vyžadovaných pro homologaci vozidla. vyobrazení vozu je pouze ilustrativní. akční nabídka zimních pneumatik platí do odvolání. nabídka zimních pneumatik platí pro 4 ks zimních pneumatik podle rozměru pneumatik v základní výbavě konkrétní verze vozidla.
pravidla cestování s lyžařským vybavením.
elanskis.com
Přátelé Elanu, po celém světě
