18
2. „BÁL JSEM SE, ŽE JSEM NAHÝ, A PROTO JSEM SE SKRYL“ V první etapě našeho pátrání se musíme pozdržet u textu knihy Genesis. Před pádem jsou žena a muž nazí a nestydí se. Po pádu poznají, že jsou obnažení, a skrývají se. Co se stalo? Co ztratili? Čím je ona Adamova nahota, jež předchází pádu? Byla snad milost, která zahalovala Adama a Evu před pádem, jakýmsi druhem oděvu? Může být před hříchem řeč o nahotě? Jaký je vztah mezi nahotou a „otevřením očí“? Proč je skutečnost, že pojíme ze stromu, pramenem studu? Co značí plod ze zakázaného stromu?
Nahý, nebo obnažený? Vyprávění o pádu člověka nám kontrastním způsobem vykresluje, co je to prvotní nahota. Není to čirá transparentnost mezi člověkem a Bohem. Bůh totiž transparentnost nemiluje, vždyť sám přehazuje Adamovi přes ramena suknici, aby zakryl jeho obnaženost. Jak tedy charakterizovat nahotu před pádem? Řehoř Naziánský vysvětluje, že první člověk „byl nahý kvůli své prostotě a svému životu bez úskoků, vzdálenému přetvářce a předstírání“.3 Jan Zlatoústý hovoří o slávě, která je jako Grégoire de Naziane, Discours 38, 12, Paris, Éd. du Cerf 1990, s. 129.
3
