L
M příběh
JINDŘICH VÁVRA. Muž, který se odvážil vědět Byl suchozemcem narozeným v srdci Evropy. Byla to však voda, která roztáčela kolo rodinného mlýna i pomyslné kolo osudu Brňana Jindřicha Vávry, rytíře Dalekých moří. Když na sklonku života sečetl všechny proplavené míle, vystačily by mu k cestě až na Měsíc. Sapere aude, motto erbu, který získal spolu s titulem od císaře, naplnil vrchovatě, i když v trochu jiném smyslu než bývá heslo osvícenců běžně vykládáno. Tento lékař, botanik a cestovatel se opravdu odvážil či přesněji odvažoval vědět. Při dobrodružných výpravách do lůna hlubokých pralesů a na vrcholy vysokých hor za nepoznanými druhy rostlin ho vedl nejen vlastní rozum, ale také statečné srdce… Peripetie jeho života i jeho sbírek, spojených nejprve s Františkovým a následně s Moravským (zemským) muzeem, představuje obsáhlá výstava MZM v Pavilonu Anthropos.
Tento sklon vidět rostliny živé…
Manželům Anně a Antonínu Vávrovým, hospodařícím na mlýnu nacházejícím se v areálu bývalé Vlněny na Mlýnské ulici v Brně (dnes už ho tam nenajdete, byl zbourán), se postupně narodilo pět synů. Jako poslední přišel na svět Jindřich Blažej. Dva z chlapců zemřeli předčasně, ze tří ostatních bratrů pak prožil Jindřich sice nejkratší, ale také nej-
28
bouřlivější život. Ve stopách otce chlapec pokračovat nechtěl a rodiče ho ani nenutili. Jindřich nastoupil na gymnázium a sám vzpomíná, že jeho vychování bylo pečlivé a následně bylo „svěřeno neméně přísnému muži a to pedagogovi tehdy v Brně velice známému, správci dómské fary Karlu Noettigovi“, který se později stal brněnským biskupem. Zatímco Noettig zřejmě dohlížel na jeho školní úspěchy, nad tím, aby „nepodlehl svodům nějakých zlých
chlapců“ bděl „chudý student“ Josef Pelz, kterému za to u Vávrů nabídli zdarma zaopatření. I z něj se později stala významná osobnost veřejného života. V sedmdesátých letech 19. století byl sekčním radou na ministerstvu císařského dvora a zahraničí ve Vídni, připomíná historik Jiří Pernes ve své stati představující Vávru jako moravského vědce a cestovatele. Inspirován starším bratrem se gymnazista Jindřich začal zajímat o botaniku a ve velkém sbírat rostliny dostupné v jeho okolí. „ Doma se divili mému novému vrtochu, ale dovolili to, poněvadž jsem školní studium nezanedbával, ba dokonce v rétorice jsem byl zařazen mezi sedm oblíbených moudrých žáků,“ zhodnotil svoje počátky později. Bratr jej pak následně seznámil s Františkem M. Klácelem, mnichem starobrněnského kláštera, který sice byl profesorem filozofie, ale současně tenkrát v Brně platil za velkého botanika a vlastnil herbář prof. Thalera. Podle něj se Vávra učil poznávat a určovat rostliny. „Více však mně pomohlo sbírání rostlin v létě. Romantická pří-
www.mzm.cz
