DESET PO 100 LETECH

Závod v Le Mans poutal obrovskou pozornost i těch, kterým automobilový sport jinak nic neříká.

Letos se totiž jelo už po 100 letech...

Kampaň začala dávno před startem a pro snoby, kteří musí být všude, to byla velká výzva. Vstupenky zmizely rychle, a tak na mnohé stálé příznivce motoristického sportu, kteří trochu zaspali, se už nedostalo. Podobně je tomu se červencovou oslavou zvanou Le Mans

Classic. Jako obvykle jsme však na místě měli své zástupce, ostatně kromě covidových restrikcí pravidelně už od ročníku 1990, čímž se nikdo jiný v České republice nemůže pochlubit. My ale opět přinášíme originální fotoreportáž objektivy otce a syna Nezdařilů, Jiřího staršího i Jiřího mladšího, stejně jako v letech minulých. Jen se nám všechny automobily do článku nevešly, každý ročník 24 h Le Mans by totiž vydal na knihu... Když jsem se začal zajímat o 24 h Le Mans, ještě vládly Ferrari. Měly devět vítězství, na své první u konkurence Porsche stále čekali. Až do konce minulého tisíciletí bojovaly o prvenství ve skutečně sportovním duchu různé

1 Ferrari dobyl v jubilejním 24 h Le Mans svoje desáté vítězství

2 Vítězové Antonio Giovinazzi, Alessandro Pier Guidi a James Calado týmy, než přišla naprogramovaná vítězství velkých koncernů, které do motorsportu vrhly obrovské množsví peněz a závody tak ztratily na zajímavosti. Záhy jiné týmy včetně továrních houfně odstoupily a následovaly šňůry triumfů Audi (dokonce třikrát za sebou se stejnými jezdci). Jednou u Audi přepustili vítězství Bentley (před dvaceti lety), ale pouze tak, že na technický základ Audi namontovali jinou karoserii se značkou Bentley (badge engineering). Nadvládu Audi

2000 – 2014 přerušil jedinkrát Peugeot 908 HDi (2009), než ji ukončila konkurence ze stejného koncernu (tři triumfy Porsche 919 Hybrid v letech 2015 až 2017). Poté týmy Audi a Porsche vsadily na elektrickou formuli a dočkala se Toyota, která bez vážných konkurentů dominovala do roku 2022 pětkrát, a nebýt smůly i chybných rozhodnutí, asi by vládla i letos. Všichni se těšili na bitvu týmů Toyota, Ferrari (AF Corse), Porsche (Penske), Peugeot ►►►

6 Cadillac číslo 2 bral třetí místo (Bamber/(Lynn/Westbrook)

7 Toyota číslo 8 (Buemi/Hartley/Hirakawa) na šestý triumf značky nedosáhla

1 Obdivuhodným výkonem soukromého týmu Glickenhaus je šesté místo trojice Dumas/Briscoe/Pla

2 První polské vítězství týmu Inter Europol Competition (Śmiechowski/Costa/Scherer v LMP2)

3 Toyotu oslabila nezaviněná nehoda, vůz číslo 7 (Conway/Kobayashi/López) vyřadili neopatrní soupeři

4 Peugeoty 9X8 tentokrát dojely do cíle (vpředu posádka Duval/Menezes/Müller)

Sébastien Buemi (Toyota) šel do čela hned po startu, než v prvním kole vyjel safety car, když Jack Aitken (Cadillac) vylétl z trati v Mulsanne. Dojel sice do boxů, ale na trati zůstaly nečistoty a poškozená svodidla. Čtyřicet minut trvala intervence, která pomohla opožděným vozům třídy Hypercar zařadit se na chvost skupiny. Buemi si udržel vedení do druhé hodiny před Ferrari, zatímco Aitkenův Cadillac klesl na poslední místo (opravou ztratili 16 kol) a druhý Ferrari, s nímž zajel Antonio Fuoco pole position, na čtrnácté. Na mokré trati vozy létaly jako kulečníkové koule (třetí hodina v dešti byla kritická), pomalejší GT často nedobrzdily a zezadu narážely do prototypů Hypercar, což zažil jak Sébastien Bourdais (Cadillac), tak před koncem osmé hodiny Kamui Kobayashi, jehož Toyota číslo 7 byla nezaviněnou kolizí vyřazena. Mokrá trať naopak

Ferrari přála pomalejším Peugeotům, Gustavo Menezes si ponechal slicks a probil se na druhé místo už ve třetí hodině za vedoucí Ferrari číslo 50 (krátce vedl i Bamberův Cadillac). Když vyjel safety car znovu na celou hodinu (více různých havárií), byl už Menezes (Peugeot číslo 94) ve vedení, které mu nikdo nesměl vzít (ve žluté fázi je předjíždění zakázáno). Po čtvrté hodině měl náskok 25,2 sekundy před nejlepším Porsche 963 (číslo 6), následovaly Toyoty (číslo 7 před 8) a další dvě Porsche (číslo 75 před 38), zatímco Ferrari 499P klesly na osmé a deváté místo mezi Hypercars.

V páté hodině přišla řada na Porsche 963 soukromého týmu Hertz Jota, když Číňan Yiefei Yi předjel vedoucího Menezese, přestože jeho tým startoval ze šedesáté pozice po problémech v kvalifikaci! Záhy však vlétl do hrazení! Po čtvrtině závodu se Ferrari vrátily do vedení, ale pořadí znovu rozházel prudký déšť. Jako první Hypercar vzdal Porsche 963 číslo 75, když se motor zastavil, byl za volantem Mathieu Jaminet. Na mokru se ujal vedení Alessandro Pier

Guidi (Ferrari) před překvapením v podobě zatím nepříliš rychlého Peugeotu 9X8 (Loic Duval). Toyota číslo 7 jela třetí, ale osmou hodinu nepřežila. Nejprve vyjel z trati vedoucí Pier Guidi, záhy Kobayashi zpomalil ve žluté fázi v Tertre Rouge a Louis Prette (Ferrari 488 GTE Evo) už nikoli, ve stejné kolizi zůstaly i dva prototypy LMP2. Po třetině závodu bylo pořadí Peugeot číslo 94, Ferrari (50), Cadillac (2), Ferrari (51) a Toyota (8). Po půlnoci byla devátá hodina zcela pod taktovkou safety caru, ale naděje Toyoty se zúžily na jediný vůz číslo 8, stejně jako u Ferrari a Porsche, protože ve vedoucí skupině zbyl v desáté hodině pouze jeden automobil každé z obou prestižních značek, zatímco Cadillac Racing zavelel k útoku a oba vozy se posouvaly vpřed (číslo 2 a 3). Druhý Ferrari (číslo 50) doplatil na opravu brzdového systému (ztratil sedm kol), Buemi (Toyota) šel do vedení a naopak Menezes (Peugeot) poškodil vůz v šikaně (ztratil osm kol). V polovině závodu po dvanácti hodinách bylo pořadí Ferrari (číslo 51), Toyota (8), Cadillac (2), Porsche (6), Cadillac (3), Peugeot (ale s číslem 93), oba Glickenhausy (708 před

► 24 h LE MANS 2023

1. Pier Guidi/Calado/Giovinazzi 342 kol Ferrari 499P Hybrid

2. Buemi/Hartley/Hirakawa 342 Toyota GR010 Hybrid

3. Bamber/Lynn/Westbrook 341 Cadillac V-Series.R Hybrid

4. Bourdais/Van der Zande/Dixon 340 Cadillac V-Series.R Hybrid

5. Fuoco/Molina/Nielsen 337 Ferrari 499P Hybrid

6. Dumas/Briscoe/Pla 335 Glickenhaus 007 LMH

7. Mailleux/Berthon/Gutierrez 333 Glickenhaus 007 LMH

8. Di Resta/Jensen/Vergne 330 Peugeot 9X8 Hybrid

9. Cameron/Christensen/Makowiecki 329 Porsche 963 Hybrid

10. Śmiechowski/Costa/Scherer 328 Oreca 07 Gibson (vítěz LMP2)

5, 6 Vanwall Vandervell 680 nedojel, a tak Jacquesu Villeneuvovi nemusí být líto, že byl propuštěn těsně před startem

7 Také druhý Glickenhaus 007 Pipo LMH dojel do cíle (Mailleux/Berthon/ Gutierrez)

8 V přechodné sezoně startuje Alpine Elf Team v kategorii LMP2 (Oreca 07 Gibson)

9 Poprvé vůz ze série NASCAR dojel až do cíle (Button/Johnson/ Rockenfeller na Chevroletu Camaro ZL1)

709),

LMP2 (pouze vozy Oreca 07 Gibson V8) vedl tým Duqueine (s Neel Janim celkově jedenáctý) před WRT (mj. Robert Kubica) a Panis Racing (tým bývalého jezdce F1). Třídě GTE vládl originální Porsche 911 RSR 2019 německého týmu Project 1 – AO (celkově osmadvacátý) před dvojicí Ferrari 488 GTE Evo (AF Corse před Kessel Racing), tovární Corvette C8.R ještě hodně ztrácela při posledním startu (po sezoně tým Corvette Racing odstoupí). Počátkem druhé poloviny závodu se ve vedení vystřídaly Toyota, Cadillac i Ferrari, zatímco nováček Reshad De Gerus rozbil na třetí pozici v LMP2 jedoucí vůz (veterán Simon Pagenaud ani ruský nováček Vladislav Lomko proto nedokončili). Drama LMP2 pokračovalo další havárií, tentokrát vedoucího vozu, s nímž Bean Barnicoat havaroval v zatáčkách Porsche a stroj týmu AF Corse Oreca zničil. Ryo Hirakawa poškodil vedoucí Toyotu, zdržel se v depu a do vedení se v šestnácté hodině vrátil Ferrari! V kategorii LMP2 se souboj o prvenství změnil v bratrovražednou bitvu polských reprezentantů, méně známý Jakub Śmiechowski si ►►► při v Le Mans poradil s bývalým jezdcem formule 1 Robertem Kubicou a nakonec mu uštědřil porážku, což ovšem znamenalo také triumf pro polský tým Inter Europol Competition (Kubica jel za belgický WRT). Po 18 hodinách vedl třídu GTE tým ORT by TF s vozem Aston Martin Vantage AMR (číslo 25), ale tovární Corvette už jela druhá. Vedoucí Ferrari ztratil zastávkou v depu (motor nenaskočil) a Toyota šla do celkového vedení, ale když Pier Giudi vyjel, záhy zdolal pětisekundovou ztrátu a Buemiho předjel. Bitva o vítězství pokračovala, všichni už věřili, že Ferrari vydrží! To se nestalo Peugeotu, oba vozy musely ve dvacáté hodině pro opravy do boxů (výměna přídě a ztráta tlaku v hydraulickém systému, resp. výměna hřebene řízení), čímž přišly o páté a šesté místo...

Bitva pokračovala až do cíle. Ve dvaadvacáté hodině dělilo Giovinazzioho Ferrari a Hartleyovu Toyotu pouhých deset sekund, ve třídě LMP2 polský tým Śmiechowského a Kubicu kolem dvaceti sekund! Corvette se už probila na první místo v kategorii GTE, dámská posádka Iron Dames se držela druhá (vyměnily Ferrari

2 Poslední vítězství pro Corvette Racing v kategorii GTE (Catsburg/Keating/Varonne)

3 Ferrari 488 GTE Evo tentokrát v kategorii GTE neuspěly (Mann/Piguet/De Pauw skončili havárií)

4 Druhé místo pro Team WRT v kategorii LMP2 (Kubica/Delétraz/Andrade) přišlo v předposlední hodině. Strategickou chybou Toyoty se zjevně stalo, že na poslední kola nenasadila ani Sébastiena Buemiho, ani Brendona Hartleye, ale nejméně zkušeného Ryo Hirakawu. Devětadvacetiletý Japonec se pokusil stíhat vedoucího Antonia Giovinazziho (Ferrari), ale v zatáčce Arnage skončil v bariéře, takže se ztráta ze šestnácti sekund protáhla na celý jeden okruh. Toyota tak zjevně přišla o šesté vítězství. Avizovaná bitva Hypercars se ve druhé polovině závodu zúžila na duel Ferrari­Toyota, kterému se ztrátou jednoho či více kol sekundoval Cadillac. Ve 100 letech historie 24 h Le Mans tak Ferrari zvítězil podesáté, nyní s týmem AF Corse, a naposledy v dávném roce 1965, kdy Ferrari 250 LM týmu NART (North American Racing Team) dovedli vítězně do cíle Masten Gregory a Jochen Rindt po debaklu továrních vozů Ferrari a Ford. Prvních devět vítězství dobyly Ferrari v letech 1949 – 1965. Přestože se dnes uvádí, že ročník 2023 je návratem sportovních prototypů Ferrari do 24 h Le Mans po padesáti letech (druhé místo Merzario/Pace na továrním 312

5 Aston Martin Vantage AMR z týmu ORT by TF (Al Harthy/Dinan/Eastwood) zajel druhé místo v GTE

6 Porsche 911 RSR 2019 (Hyett/Jeannette/Cairoli), favorité GTE, kteří dlouho vedli, než klesli na sedmé místo

7 Duqueine Team Oreca 07 Gibson obsadil v LMP2 třetí místo (Neel Jani, René Binder a nováček Nicolas Pino z Chile)

8 Železné dámy bohužel neuspěly, v GTE klesly na čtvrté místo (Sarah Bovy/Michelle Gatting/Rahel Frey, Porsche 911 RSR 2019)

PB), není to tak zcela pravda. Před dvaceti lety postavil Ferrari sportovní prototyp 333 SP na žádost Giampiera Morettiho, určený pro privátní týmy, a tyto vozy se několikrát ve 24 h Le Mans objevily v barvách různých stájí. Například samotný Giampiero Moretti v roce 1998 na 333 SP vyhrál 24 h Daytony a 12 h Sebringu, ale ve 24 h Le Mans se mu to nepodařilo; podobně jako jiným týmům, které tam s vozy 333 SP startovaly. Ani letošní triumf trojice Alessandro Pier Guidi, James Calado a Antonio Giovinazzi není dílem továrního týmu, ale soukromého AF Corse, jenž dostal nové tovární vozy. Zatímco Ferrari 312 PB a 333 SP měly motory odvozené z formule 1, tak má nový 499P Hybrid poháněcí soustavu s třílitrovým šestiválcem do V/120°, vycházejícím ze sériově vyráběného silničního typu 296 GTB.

Dramatické bylo vítězství v kategorii LMP2, kde jeden z trojice jezdců Fabio Scherer startoval se zlomenou nohou, když mu ji přejel soupeř v Corvettě! Nemohl se o ni opřít, ale závodu se nevzdal! Trojice Jakub Śmiechowski/Albert Costa/Fabio Scherer startovala v polském týmu Inter Europol Competition, který založil už v roce 2010 Jakubův otec Wojciech Śmiechowski a pojmenoval po svých pekárnách v Malopolu. Je to první polské vítězství v Le Mans. Jedenatřicetiletý Jakub, rodák z Varšavy, začínal na motokárách a ve formuli Renault, nyní se specializuje na vytrvalostní závody WEC, ELMS a IMSA. Třída GTE nakonec patřila americkému týmu Corvette Racing, jenž tentokrát vsadil na sestavu Nicky Catsburg, Ben Keating a Nicolas Varrone (mladý Argentinec). ►►►

► 24 h LE MANS 2023

Ve zvláštní kategorii IC (Innovative Car) v rámci projektu Garage 56 letos nastoupil automobil Chevrolet Camaro ZL1 ze závodů NASCAR Cup Series (patřičně upravený), jehož posádku tvořili Jenson Button (mistr světa F1 2009), Jimmy Johnson (sedminásobný mistr NASCAR Cup) a Mike Rockenfeller (vítěz 24 h Le Mans 2010 na Audi). Závěrem závodu je zdržela dlouhá výměna převodovky, takže skončili až za všemi vozy GTE. Nebylo to poprvé, skuteční znalci mají v paměti projekt Grand International, kdy ve 24 h Le Mans 1976 jely osmiválcové vozy Dodge Charger (Hershel McGriff se synem Dougem) a Ford Torino (Richard Brooks a Dick Hutcherson, který byl roku 1966 třetí na Fordu GT Mk.II). První skončili záhy s poruchou motoru, druzí v jedenácté hodině se zničenou čtyřstupňovou převodovkou (v Le Mans se řadilo dvaadvacetkrát na kolo, což v NASCAR mnohdy nehrozilo ani za celý závod).

Dnešní Camaro ZL1 od Hendricks Motorsports má pětistupňovou automatizovanou převodovku systému transaxle (vzadu v bloku s rozvodovkou, ale motor vpředu) s řazením páčkami pod volantem. Jenson

Button si poprvé vyzkoušel NASCAR Cup Series, když dojel osmnáctý v březnu v Austinu s vozem Ford Mustang pro Rick Ware Racing s podporou Stewart­Haas

Racing (letos chce jet ještě závody v ulicích Chicaga a na silničním okruhu v Indianapolisu).

Vítězná trojice Ferrari nepatří ke zrovna nejznámějším jezdcům. Devětadvacetiletý Ital Antonio Giovinazzi se sice krátce objevil ve formuli 1, ale po sezoně 2021 ho propustili, a tak se stal zkušebním jezdcem Ferrari.

V Le Mans jel podruhé, podobně jako jeho kolegové pouze ve třídě GTE pro AF Corse. Devětatřicetiletý

Alessandro Pier Guidi jel v Le Mans osmkrát, na Ferrari 488 GTE Evo vyhrál třídu GTE Pro v ročnících 2019 a 2021 (vždy s Jamesem Caladem), zatímco dnes třiatřicetiletý Brit Calado (jel devětkrát) po úspěších v GP2 Series vzhlížel k formuli 1 (testoval pro Force India), ale pak s Pier Guidim třikrát vyhrál mistrovství FIA WEC GTE Pro 2017, 2021 a 2022 na Ferrari 488 GTE. Scuderia AF Corse z Piacenzy je závodní stáj, založená bývalým závodníkem Amato Ferrarim (není příbuzným Enza), která dlouhá léta reprezentuje Ferrari v různých kategoriích GT, a proto byla vybrána i pro projekt Hypercar. Podle plánu se v Le Mans staticky představila nová konstrukce Alpine A424 Hypercar pro sezonu WEC/ IMSA 2024 (LMDh), inspirovaná předchůdci LMP, vodíkovou studií Alpenglow a různými koncepty na bázi A110. Mezi partnery jsou Oreca, Mécachrome (motor 3.4 V6 Turbo), Signatech a Michelin. Značka Alpine samozřejmě není ve vytrvalostních závodech nováčkem (typ A442B Renault Turbo vyhrál 24 h Le Mans 1978), její vozy LMP2 obsadily letos v této kategorii čtvrté a deváté místo (chassis Oreca 07 Gibson). Kuriozitou jsou návraty jiných značek. Francouzský IDEC Sport na stejném základu připravil prototyp LMP2, jenž nese logo slavné značky Delage, trojice Lafargue/ Chatin/Hörr dojela v LMP2 šestá. Zatímco na španělském okruhu Motorland Aragón v červnu proběhly testy nového hypercaru Isotta Fraschini Tipo 6 LMH­C s motorem HWA 3.0 V6 Turbo (Marco Bonanomi a Jean­Karl Vernay ujeli prvních 700 kilometrů), v Le Mans startoval britský Vector Sport ještě v LMP2, ale už s nápisem Isotta Fraschini (trojice Cullen/Aubry/Kaiser sedmá v této kategorii).

Za 100 let se v Le Mans událo mnoho zajímavého, závodní vozy prošly obrovským vývojem. Pouze nedostatek místa nám nedovoluje věnovat se Le Mans více, jako jediní z České republiky jsme totiž byli akreditováni na třetině všech pořádaných závodů 24 h Le Mans, a tak se rádi k mnohým zajímavostem z jejich současnosti a historie ještě vrátíme. ■