BEZE ZMĚNY...

Christian Merli tentokrát svůj rekord nepokořil, ale i tak zvítězil s náskokem téměř sedmi sekund před Petrem Trnkou...

Český reprezentant Petr Trnka se neustále zlepšuje a před Ecce Homo držel průběžné druhé místo v klasifikaci mistrovství Evropy za Christianem Merlim společně se Španělem Josebem Iraolou. Na Ecce Homo španělského soupeře překonal, ale na fenomenálního italského závodníka opět nestačil. Zatím letos jen jednou vyhrál svou jízdu, a to když Merli udělal chybu ve druhé jízdě v Portugalsku, šel do hodin a skončil třináctý. Bohužel na další závod Coppa Paolino Teodori v Colle San Marco (Ascoli Piceno) v Itálii náš Trnka neodjel pro poruchu motoru transportního vozidla, a tak ostatní navýšili bodový zisk v jeho nepřítomnosti. Klesl na třetí

2 místo v prozatímní klasifikaci. Na Ecce Homo však nejen vyhrál třídu E2-SC (Merli jede v E2-SS), ale také ustavil nový český rekord v první jízdě časem 2:44,377... Christian Merli ovládl šest závodů letošního mistrovství Evropy v jízdě do vrchu, vyhrál obě jízdy také v Coppa Paolino Teodori, při absenci Trnky vždy před Josebem Iraolou Lanzagortou. Na Ecce Homo však o vavříny nejvyšší ještě bojovali všichni tři. Je opravdu pozoruhodné, s jakým klidem Merli sází jeden nejrychlejší čas za druhým, a tak se přibližuje svým slavným krajanům Mauro Nestimu (skončil se závoděním a zemřel v listopadu 2013) a Simone Faggiolimu, který pokračuje už jen v italském šampionátu.

► ECCE HOMO 2023

1. Christian Merli (I) D/E2-SS Osella FA30 Judd LRM 5:23,117

2. Petr Trnka (CZ) CN/E2-SC Norma M20 FC Mugen 5:29,795

3. Joseba Iraola Lanzarota (E) CN/E2-SC Nova NP01 Honda Turbo 5:30,567

4. Miloš Beneš (CZ) E2-SS Osella FA30 Zytek 5:40,670

5. Alexander Hin (D) D/E2-SS Osella FA30 Zytek 5:42,852

6. Christoph Lampert (A) CN/E2-SC Nova NP01 Suzuki 5:49,120

7. Sébastien Petit (F) CN/E2-SC Osella PA30 Mugen 5:53,377

8. Fausto Bormolini (I) CN/E2-SC Nova NP01 Mugen 5:53,913

9. Václav Janík (CZ) CN/E2-SC Norma M20 FC Mugen 5:59,794

10. Joel Burgermeister (CH) D/E2-SS 2.0 Tatuus F4 T014 Abarth 6:06,564

Pozn. Beneš a Lampert nebodují v ME-V

► MISTŘI

Evropy V Z Vodech Do Vrchu

rok kategorie II (závodní vozy) kategorie I (produkční vozy)

2022 Christian Merli, Osella Vasilije Jakšić, Mitsubishi

2021 Christian Merli, Osella Antonino Migliuolo, Mitsubishi

2020 zrušeno (pandemie Covid-19)

2019 ex-aequo Merli (Osella) Lukáš Vojáček, Subaru a Faggioli (Norma)

2018 Christian Merli, Osella Lukáš Vojáček, Subaru

2017 Simone Faggioli, Norma Erich Weber (Tessitore), Audi R8 LMS

2016 Simone Faggioli, Norma Nikola Miljiković, Mitsubishi

2015 Simone Faggioli, Norma Igor Stefanovski , Mitsubishi

2014 Simone Faggioli, Norma Igor Stefanovski , Mitsubishi

2013 Simone Faggioli, Osella Tomislav Muhvić, Mitsubishi

2012 Simone Faggioli, Osella Dušan Borković, Mitsubishi

2011 Simone Faggioli, Osella Aleš Prek, Mitsubishi

2010 Simone Faggioli, Osella Roland Wanek, Mitsubishi

3 Sébastien Petit (Osella PA30 Mugen V8) zajel celkově sedmé místo

4 Marek Rybníček (KTM X-Bow GTX) byl celkově patnáctý

5 Renzo Napione (Reynard 01L Cosworth) v jedné jízdě nedokončil

6 Fausto Bormolini se vrátil s novým vozem (Nova NP01 Mugen V8)

7 Christian Merli

8 Joseba Iraola Lanzagorta

9 Petr Trnka

10, 11 Belgičan Corentin Starck (Jantar Team/ Nova NP01 Mugen V8) první jízdu vynechal pro problémy s elektroinstalací neporazitelný, jak ukázal jeho start na slavné sedmnáctikilometrové trati závodu Trento-Bondone (jel se už 72. ročník), kde Simone Faggioli (Norma M20 FC) nadělil druhému Diego Degasperrimu 16,3 sekundy, třetímu Achille Lombardimu 16,9 sekundy a čtvrtému Christianu Merlimu dokonce 37,6 sekundy (všichni s třílitrovými vozy Osella).

Vyplývá z toho nejen vysoká úroveň italského šampionátu, ale také menší konkurence v evropském mistrovství, navíc zkomplikovaná změnou předpisů, takže někteří závodníci jedou mimo evropskou klasifikaci a jiní startují raději jinde.

Většina jezdců, kteří bojují o absolutní prvenství, sází na otevřené sportovní prototypy Osella, Norma, Nova a další, vesměs poháněné třílitrovým osmiválcem, jehož původ je ve formuli 3000. Rozšířený Zytek/ Judd KV je dalším vývojem typu BV, které vyvinula britská firma Engine Developments Ltd (Judd Power) pro ME F3000, pořádané v letech 1996 – 2004. Dodávala je coby stavebnice britské společnosti Zytek Motorsport, která zajištovala servis v ME F3000. Po úpadku Zyteku vlastní Judd Power nadále práva na motory, repasuje je a vylepšuje. Výkon 331 kW (450 k) z F3000 zvyšuje až na 382 kW (520 k) při nárůstu otáček do 10 500 min-1; upravuje hlavy válců, vačkové hřídele i sání vzduchu, snižuje vnitřní tření a montuje nové řídicí jednotky. Třílit-

1 Roman Blažek (Mitsubishi Lancer EVO IX) na šternberské trati

2 Alexander Hin (Osella FA30 Zytek V8) překvapil cekově pátým místem

3, 4 Karel Krupa se svým speciálem Škoda Fabia CT (Custom Technology) doplatil na technické problémy (ve voze má pětiválec 2,5 litru Audi TFSI)

5 David Komárek (McL F1 Evo 2019 s motorem Mitsubishi Turbo) rový osmiválec o hmotnosti 120 kg dosahuje proběhu 3000 km před repasí, což je pro vrchařský šampionát dostačující. Kořeny sahají do roku 1971, kdy firmu Engine Developments založili konstruktér John Judd a Jack Brabham, trojnásobný mistr světa F1; nyní tedy označení Judd nebo Zytek znamená vlastně stejnou konstrukci. Japonský Mugen (Honda) V8 je také původem z formule 3000, resp. její japonské odnože F-Nippon. Španěl Iraola používal Mugen V8, ale nyní vsadil na dvoulitrový čtyřválec Honda, ovšem pro třílitrovou kategorii s přeplňováním výfukovým turbodmychadlem. Koncem roku 2017 francouzská společnost Duqueine Engineering, kterou vedou Gilles Duqueine a Yann Belhomme, koupila výrobce sportovních prototypů Norma Auto Concept, založeného před lety Norbertem Santosem (pokusil se i o starty ve 24 h Le Mans). Camille Gautré Santos, dcera Nor- berta, převzala oddělení prototypů kategorie CN, tedy typy Norma M20, M20 F a M20 FC, jež dostalo nové jméno Nova Proto (NP) a další vývoj se rozběhl v Saint-Pé-de-Bigorre (šéfinženýr Guillem Roux). První vůz Nova typu NP01 tedy není nic jiného, než vylepšená Norma M20 FC s kompozitovou samonosnou konstrukcí, nabízená pro různé šampionáty s motory od Peugeotu 1,6 litru přes dvoulitrovou Hondu až po třílitrový osmiválec Mugen. Duqueine se naopak soustředil na okruhové závody LMP2/3. Když Simone Faggioli před sezonou 2014 vyměnil Osellu za Normu, okamžitě dobyl titul evropského mistra. Na jeho uvolněné místo u Oselly s tovární podporou přešel Christian Merli a evropský šampionát se na několik let stal pouze jejich soubojem. Vzájemná bitva vyvrcholila v roce 2019, kdy se o titul podělili stejným počtem bodů a Simone se pak zaměřil na domácí italské mistrovství, čímž skončil i jejich souboj na Ecce Homo. S vozem Norma M20 FC dříve startoval také populární Francouz Sébastien Petit, který přešel na novou Novu NP01 a svůj starší vůz prodal Petru Trnkovi. Petit spolupracoval s Normou od roku 2011, byl vlastně továrním jezdcem, aby pak pokračoval s Novou, která však žádné tovární jezdce nejmenovala. Možná proto od sezony 2023 vsadil na Osellu (už před dvaceti lety jezdil s typem PA20S), kdy se stal továr- ním reprezentantem Osella Engineering pro Francii spolu se svým synem Axelem.

Sobotní tréninky na Ecce Homo proběhly velmi rychle, prostě vládl Merli. Nedělní jízdy se poněkud protáhly, neboť po technických problémech a nehodách jezdců se často čistila trať, ale nakonec 42. ročník ME-V na šternberské trati proběhl hladce bez velkých problémů. Kategorii 1 vyhrál David Komárek se siluetou McL F1 Evo (chassis Norma M20 FC, motor Mitsubishi Turbo), dobře si vedl i Marek Rybníček (KTM X-Bow GTX), ovšem polský mistr Karel Krupa (Škoda Fabia CT = S2000 s motorem Audi 2.5 TFSI) nástrahy trati nepřekonal. Klasifikaci produkčních vozů vládl Švýcar s českou licencí Ronnie Bratschi před Liridonem Lalednerim z Kosova (oba Mitsubishi Lancer EVO). ■