Motor Company (1903 – 1963)�������������

Foto Standard

1

K nejúspěšnějším britským automobilům patřil Standard, než v šedesátých letech dostal přednost Triumph, aby oba zanikly pod taktovkou Leylandu...

Britský automobilový průmysl do osmdesátých letech minulého století prošel neuvěřitelnou vlnou slučování, která vedla k zániku tradičních značek a nakonec i celé výroby osobních vozů britské konstrukce, zbyly jen automobily sportovní a luxusní. Značka Standard příští rok oslaví 120 let od svého vzniku, dnes ji však zná jen málokdo, přestože kdysi patřila ke standardnímu obrazu britských silnic jako jedna z nejrozšířenějších. Společnost Standard of Coventry vznikla v roce 1903 zásluhou Reginalda Waltera Maudslaye (1871 – 1934), jehož rodina patřila k průkopníkům britského strojírenského průmyslu. Henry Maudslay (1771 – 1831) byl součástí průmyslové revoluce a je považován za vynálezce soustruhu, měl strojírenskou společnost, která přežila do roku 1904. Jeho pravnuci pokračovali a založili v roce 1902 automobilku Maudslay Motor Company, která se záhy specializovala na nákladní vozy (zanikla až 1950 po spojení s AEC a Crossley). Reginald však podnik záhy opustil, aby v roce 1903 založil ►►►

TOM HYAN 2

1 Standard Vignale Vanguard, odvozený ze třetí generace, ale se stylistickými retušemi Giovanni Michelottiho (1958 – 1961) 2 Standard Fulham 10 HP z roku 1929, exponát Dopravního muzea v Coventry

Foto Tom Hyan

3 4 5

Foto Standard

6 Avon Standard Special, první sportovní automobil Standard z roku 1930, na jehož designu se podíleli bratři Jensenové, později tvůrci vlastních vozů 7 Standard Flying Ten (1937 – 1939) se čtyřválcem SV 1267 cm3 o výkonu 25 kW (33 k) 8 Standard Super Ten s dvoupedálovým ovládáním Standrive a samočinnou spojkou Newtondrive (výbava na přání od 1956) 3 Standard Vanguard III Saloon s motorem 2088 cm3 o výkonu 46 kW (62 k) se vyráběl v letech 1955 – 1961 4 Standard Pennant (1957 – 1959), stylisticky vylepšený Standard Ten, nadále nabízený se čtyřválcem OHV 948 cm3 5 Standard Ensign se čtyřválcem OHV 1670 cm3 o výkonu 44 kW (60 k), nabízený jako levnější verze Vanguardu (1957 – 1961)

Standard 30 HP Roi-des-Belges, jeden z prvních velkých vozů (1907)

8 6

Foto Standard

7

Foto Standard Standard 8 HP, původně z roku 1938, byl znovu uveden na trh hned v květnu 1945, ale s novou čtyřstupňovou převodovkou (přesto rychlost 95 km/h nepřekonal)

2

vlastní Standard Motor Company na Much Park Street v Coventry. Nemohl použít svoje jméno, a tak zvolil Standard, protože si podobně jako Henry Leland u Cadillacu zakládal na vzájemné zaměnitelnosti dílů, což v té době nebylo obvyklé (dodnes to bohužel nepochopili výrobci spotřební elektroniky). První Standard byl litrový jednoválec s třístupňovou převodovkou a pohonem zadních kol kloubovým hřídelem, dílo Alexandera Craiga, skotského konstruktéra většiny typů z počátku produkce. Následovaly dvouválce, tříválce, čtyřválce a od roku 1905 první šestiválce 20 HP. V roce 1914 se podnik stal akciovou společností, za první světové války vyráběl různá vojenská letadla (typy RAF B.E.12 a R.E.8, Sopwith Pup a Bristol F.2-B) v nové moderní továrně v Canley, předměstí Coventry, kam byla převedena veškerá poválečná produkce (v roce 1924 vyrobeno přes deset tisíc vozů, spolu s Austinem to byly největší automobilky). V září 1929 se stal Maudslayovým zástupcem kapitán od tankistů John Black (1805 – 1965; od 1943 Sir Black), který po jeho smrti byl šéfem společnosti a úspěšně ji vedl do roku 1954, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů. O deset let dříve se stal architektem převzetí konkurenčního Triumphu (koupil po bankrotu v listopadu 1944 za 75 000 liber), výrobu Triumphu roku 1945 přestěhoval do Canley a jméno použil pro sportovní vozy, zatímco Standard zůstal vyhrazen konzervativním sedanům. Zkušený John Black toužil po atraktivnějších vozech už ve třicátých letech, a tak navázal spolupráci s karosárnou New Avon Body Co., Ltd., z Warwicku, která využívala služeb bratří Alana a Richarda Jensenů (tvůrci Jensenu), jež později nahradil designer C. F. Beauvais. Výsledkem byly sportovní typy Avon Standard Special. Ve třicátých letech se objevily také Standard Nine (9) a Ten (10), v roce 1935 byla na londýnské Motor Show představena aerodynamicky optimalizovaná řada Flying Standard napříč modelovou řadou a v roce 1939 z továrny v Canley vyjelo přes padesát tisíc vozů! Kuriozitou byl Flying V8 (1937 – 1938), osmiválec složený ze dvou čtyřválcových bloků 10 HP s prodlouženým zdvihem (2686 cm3 , ø 63,5 x 106 mm). Motor posloužil také pěti vyrobeným speciálům Raymond Mays V8, které vytvořil závodník a konstruktér stejného jména (zakladatel ERA a BRM). Za druhé světové války došlo opět na letadla (slavný

1

1 Standard 14 HP, odvozený z řady Flying 1935 (12 HP), prodávaný od roku 1946 s větším motorem OHV 1776 cm3 o výkonu 36 kW (49 k) 2 Nový Standard Eight s pontonovou karoserií z roku 1953, čtyřválec namířený proti konkurenci Austin A30, Morris Minor a Ford Anglia 3 Standard Ensign De Luxe Estate s velkým čtyřválcem 2138 cm3 , kombi vyráběné jen krátce před zánikem značky (1962 – 1953)

3

4

4 Standard 16 HP Avon Coupé, šestiválec SV 2054 cm3 (ø 65,5 x 101,6 mm) o výkonu 33 kW (45 k), model roku 1933 5 Standard Vanguard Sportsman 2088 cm3 na základě druhé generace Vanguardu, ale s přídí ve stylu MG (1956 – 1958) 6 Standard Flying V8, značený též V-VIII, aby se výrobce vyhnul případného sporu s Fordem, který vyráběl svoje automobily V8 velkosériově

5 6

Standard Vanguard první generace z let 1948 – 1955 s motorem OHV 2088 cm3 byl tehdy jediným vyráběným typem De Havilland Mosquito!), po ní byla obnovena výroba starších typů 8 a 12/14, než přišel nový Vanguard. Standard se po válce zaměřil také na export, montážní závody se zrodily v Belgii, Austrálii, Kanadě, Indii a Jižní Africe. V roce 1938 uvedený 8 HP byl počátkem výroby i po válce, čtyřválec OHV 1009 cm3 převyšoval konkurenci výkonem 21 kW (28 k), novou čtyřstupňovou převodovkou neobvykle robustní konstrukce a nezávislým zavěšením předních kol. Záhy se stal bestsellerem, větší 12/14 HP pak posloužil jako základ Triumphu 1800 Roadster a Saloon. Od roku 1948 vsadil Standard na jediný model Vanguard ve stylu amerického Plymouthu (designer Walter Belgrove) s novým čtyřválcem 2088 cm3, který se stal také pohonnou jednotkou traktorů Ferguson! V roce 1950 bylo vyrobeno 42 tisíc vozů a 55 tisíc traktorů Ferguson, jejichž výrobu Black převzal, když získal další továrny v Banner Lane u Coventry (válečná shadow factory pro výrobu leteckých motorů) a Fletchamsteadu. V roce 1954 vzniklo 70 tisíc vozů a 61,5 tisíce traktorů, ale to už Standard vyráběl také plynové turbíny. Standard Vanguard se stal nejslavnějším poválečným typem značky. Ze sedanu se splývající zádí se ►►►

1

2 4

3

po roce 1953 proměnil na klasický typ se stupňovitou zádí, nadále vyráběným se zážehovým čtyřválcem 2088 cm3, když pokus ve druhé generaci se vznětovým čtyřválcem 2092 cm3 (také z traktoru Ferguson) nepřinesl uspokojivé výsledky (v nabídce 1954 – 1955). Nejlepší byla třetí generace Vanguardu z let 1955 až 1961, poslední dva roky vyráběná coby Vanguard Luxury Six se šestiválcem 1998 cm3, jenž se objevil také v Triumphu 2000, a upravenou karoserií převzatou z modelu Vignale Vanguard (1958 – 1961), stylisticky vylepšenou Giovanni Michelottim. Solidní sedany s pohonem zadních kol měly délku 4,37 metru, se čtyřválcem 46 kW (62 k) dosahovaly 124 km/h, se šestiválcem 59 kW (80 k) rychlosti 140 km/h. Vzniklo 184 799 prvních Vanguardů (1948 – 1953), 83 047 druhé generace s pontonovou karoserií (1953 – 1955, z toho 1973 dieselů od 1954), 63 470 třetí generace (včetně Vignale) a dalších 9953 s dvoulitrovým šestiválcem (do 1963). Spřízněný Ensign s menším čtyřválcem 1670 cm3 a další Ensign De Luxe s větším čtyřválcem 2138 cm3 ze sportovního Triumphu TR4 zaznamenaly jen 21 170 vozů včetně první verze Estate (kombi od 1962). Tím se historie osobních automobilů Standard v roce 1963 uzavřela. Menší typy dostaly v roce 1953 nástupce s pontonovou karoserií, Eight měl čtyřválec 803 cm3 a Ten větší 948 cm3, jenž se později objevil v nástupci Triumph Herald v nepoměrně modernějším stylu (design Michelotti). Modely Standard přežily coby užitkové verze 7 cwt Van a Pick-Up pod taktovkou Leyland Motors až do roku 1963, ovšem už s větší verzí motoru Standard 1147 cm3, která vyběhla z výroby až v osmdesátých letech! Dlouhověkost zaznamenal také lehký užitkový automobil a minibus Standard Atlas originálního designu se zakrytými koly, po roce 1963 nabízený coby Leyland 15 nebo 20 podle užitečné hmotnosti 15 cwt (750 kg) a 20 cwt (1000 kg) s výkonnějšími motory 2138 cm3, či vznětovým Ferguson 2260 cm3 (44 kW/ 60 k), když originál v roce 1958 dostal jen 948 cm3 z typu Ten, než posílil od 1961 na čtyřválec 1670 cm3 z Ensignu. Populární dodávka končila svůj život coby Standard 15 a 20 v Indii (1970 – 1980). V roce 1959 byla společnost oficiálně přejmenována na Standard-Triumph International, ale došly finanční prostředky, a tak ji koupila Leyland Motors Ltd., vedoucí britský výrobce nákladních vozů a autobusů, a to za dvacet milionů liber. Další fúze znamenaly postupný zánik britského automobilového průmyslu, v roce 1968 vznikl koncern British Leyland, po jehož rozpadu německá BMW Group získala v roce 1994 nástupce Rover Group a když skupinu prodávala, ponechala si překvapivě práva na značky Standard, Triumph, Rover, Mini a Riley. Značka Standard žila na výrobcích filiálky Standard Motor Products of India, Ltd., jež vyrobila první Vanguard už v roce 1951. Dalšími indickými typy byly Eight, Ten, novější Pennant (v Indii coby Standard 10), Herald, Gazel (od 1972 upravený Herald) a nakonec Standard 2000, tedy elegantní Rover SD1, ovšem se čtyřválcem 2,1 litru z Vanguardu. Definitivní konec značky podle dostupných informací přišel v letech 1986 až 1989 také v Indii. Triumph skončil ve Velké Británii roku 1984, kdy byl nahrazen značkou Rover. V historii zůstane Standard zapsán také jako první dodavatel motorů pro SS Jaguar (SS = Standard Swallow). ■

5

1 Standard 7 cwt Pick-Up, lehký užitkový automobil z počátku šedesátých let, který dostal silnější verzi motoru OHV 1147 cm3 z Heraldu 2 Standard 7 cwt Van, skříňová verze s dvoukřídlými dveřmi v zádi a ložným objemem 2,32 m3 (bez sedadla spolujezdce až 2,72 m3) 3 Leyland Twenty (20), další pokračování originálního typu Standard Atlas 10/12 cwt, uvedeného v roce 1958 4 K posledním typům Standard patřily užitkové verze 7 cwt (350 kg) z roku 1963, spřízněné s osobními vozy Ten (výroba do ledna 1961) 5 Leyland Twenty, nástupce Atlasu, ale s větším zážehovým čtyřválcem 2138 cm3 (výroba 1962 – 1968 v Anglii)

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní vozy STANDARD v modelovém roce 1935