T ERAPIE V GASTROENTEROLOGII
logická léčba (Dalal et al., Inflammato ry Bowel Diseases 2021). „Ukázalo se, že mezi oběma přípravky nebyly velké rozdíly, což může být pro naši každodenní praxi užitečná informace, ačkoli se jednalo jen o malý hodnocený soubor,“ komentoval prof. Danese s tím, že ve 12.–16. týdnu byl u tofacitinibu i usteki numabu zaznamenán podobný podíl ne mocných, kteří dosáhli „steroid-free“ remise (43,9 a 40 %) či klinické odpovědi (46,3 a 48,6 %), u těch léčených inhibito rem JAK byla navíc častější endoskopic ká remise (28 vs. 16,7 %), ale také vyšší vý skyt nežádoucích účinků (11,1 vs. 5,6 %). … a dobrý bezpečnostní profil tofacitinibu Co se týká „real-world“ bezpečnosti, vrátil se prof. Danese k metaanalýze Taxonery, která potvrdila známý bez pečnostní profil tofacitinibu. Incidence jakýchkoli, resp. závažných nežádoucích účinků činila 26 %, resp. 4,4 %, přičemž přibližně u 3 % nemocných byl hlášen
7
herpes zoster, naopak nebyly zazname nány žádné tromboembolické příhody, MACE ani malignity. K podobným zá věrům došla i metaanalýza Lucaciuo vé et al. zahrnující 830 pacientů, jejíž preprint byl zveřejněn letos v dubnu na serveru medRxiv, ovšem s tím rozdílem, že u dvou pacientů se vyskytl žilní trom boembolismus a u jednoho onkologic ké onemocnění jiné než nemelanomový kožní nádor. „Robustní data u jedinců se středně těžkou až těžkou UC nám pak poskytuje nedávno zveřejněná postmarketingová studie. V průběhu 27měsíčního sledování, což odpovídá 8916 pacientoroků expozice tofacitinibu, bylo evidováno celkem 12 103 nežádoucích účinků, z toho 1839 závažných a 18 fatálních,“ upřesnil přednášející s tím, že míra výskytu závažných infekcí či infes tací byla 3,28 na 100 pacientoroků, závaž ných vaskulárních komplikací 1,26, zá važných respiračních komplikací 0,74, novotvarů 0,55 a závažných kardiovas
kulárních příhod 0,5 (Rubin et al., DDW 2021, abstrakt 130). Žádná nová bezpeč nostní rizika zjištěna nebyla, bezpeč nost tofacitinibu je přitom nadále sledo vána v rámci systému farmakovigilance. „Reálná praxe tedy perfektně doplňuje důkazy o účinnosti a snášenlivosti tofacitinibu, jaké jsme mohli pozorovat v randomizovaných klinických studiích fáze II, III a v otevřené extenzi, kde byla mj. prokázána jeho efektivita bez ohledu na předchozí selhání anti-TNF-α terapie, dále rychlý nástup účinku, zlepšení kvality života a rovněž dobrá bezpečnost,“ konstatoval prof. Danese a dodal, že „real-world“ evi dence pomáhá identifikovat pacienty, kte ří jsou pro podávání tofacitinibu nejvhod nější: „Jak jsme již slyšeli, vždy musíme zvažovat také preference našich nemocných, abychom ve správný čas dokázali vybrat ten správný lék.“
Redakce kongresového zpravodajství
ULCERÓZNÍ KOLITIDA
Inhibice IL-12/23 u pacientů s ulcerózní kolitidou – od studií do klinické praxe Pacienti, kteří po indukci ustekinumabem dosáhli klinické remise, endoskopického zlepšení nebo nižší míry zánětu, mají vyšší pravděpodobnost dobrých klinických/endoskopických výsledků i při udržovací léčbě ustekinumabem. Totéž platí i pro pacienty, kteří po indukční léčbě ustekinumabem dosáhli histologicko-endoskopického slizničního hojení – nového klinického cílového ukazatele, který dokáže predikovat následné klinické výsledky. Výše uvedené věty jsou pravděpodobně hlavním sdělením, které zaznělo 4. října v průběhu jednoho ze satelitních sym pozií pořádaných společností Janssen u příležitosti kongresu UEG Week Vir tual 2021. Co vše obnáší personalizovaný pří stup k managementu ulcerózní kolitidy (UC) a její léčbě, shrnul v první přednáš ce prof. Alessandro Armuzzi z Università Cattolica del Sacro Cuore e la Fonda zione Policlinico Universitario A. Gemelli di Roma, Itálie. Jak připomněl, samotný koncept pa togeneze idiopatických střevních zá nětů (IBD) je postaven na individuál ním riziku – genetické faktory a faktory prostředí jsou spouštěčem toho, proč je narušena funkce bariéry sliznice a epitelu, čímž dochází k přenosu mi
krobiálních produktů do tkáně střeva, kde se následně spouští aktivace imu nitních buněk. Ulcerózní kolitida je progresivní one mocnění, jehož dopady pro pacienty pře sahují „pouhé“ symptomy. Potvrdily to mj. výsledky francouzské studie BIRD PRO, v níž sami nemocní ve 40–60 % re portovali podle několika standardizova ných a validovaných dotazníků (IBD spe cifických i obecných) horší kvalitu života, těžkou únavu, depresi či sníženou pra covní produktivitu a presenteismus. Identifikace mechanismů podílejících se na rozvoji chronického zánětu s sebou přinesla i nové možnosti léčby – po inhi bitorech TNF-α, inhibitorech interleuki nu IL-12 a IL-23, inhibitorech Janusových kináz či adhezních molekul (integrinu α4β7, MAdCAM-1) se pozornost soustředí
i na sfingosin-1-fosfát, E-kadherin či transplantaci střevní mikrobioty. S je jich pomocí lze v managementu IBD dů sledně uplatňovat koncept léčby k cíli (T2T – treat-to-target) – viz doporučení STRIDE-II v jiném článku této kongreso vé přílohy. Histologicko-endoskopické hojení a další pokroky dosažené při inhibici dráhy IL-12/23 Interleukiny IL-12 a IL-23 hrají zásadní roli v diferenciaci T buněk. Ustekinu mab je plně humánní IgG1κ monoklonál ní protilátka, která se váže se sdílenou specificitou na protein p40, společnou podjednotku IL-12 a IL-23. Tím ustekinu mab brání těmto cytokinům navázat se na receptorový protein exprimovaný na povrchu imunitních buněk.
