angiologie
Proč je důležité léčbu chronického žilního onemocnění nepřerušovat MUDr. Petra Zimolová Kardiologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha Souhrn: Chronické žilní onemocnění (chronic venous disease, CVD) dolních končetin patří mezi nejrozšířenější choroby na světě. Onemocnění je charakterizováno nejen vysokou prevalencí (postihuje přes 50 % obyvatel západních zemí1), ale zároveň i progresivním charakterem nemoci. Průkaz klíčové role zánětu žilní stěny v iniciálních i chronických fázích podtrhuje nutnost kontinuální léčby. Základními faktory, které se podílejí na zánětlivé reakci stěny, jsou žilní hypertenze a žilní reflux. Ovlivněním ohniska patofyziologie nemoci můžeme výrazně zpomalit až zabrzdit progresivní ráz CVD, přerušení léčby by mohlo vést k eskalaci zánětlivé kaskády v mikro- i makrocirkulaci a k progresi klinického nálezu. Klíčová slova: chronické žilní onemocnění dolních končetin, CVD, žilní hypertenze, žilní reflux, žilní zánět, progrese CVD, makrocirkulace, mikrocirkulace, MPFF, Detralex
Chronické žilní onemocnění je kromě vysoké prevalence charakterizováno i progredujícím průběhem.1 Základními faktory, které ovlivňují začátek i progresi onemocnění, jsou žilní hypertenze a žilní reflux. Primární žilní hypertenze vzniká na podkladě zánětu nejčastěji v záhybech chlopní, sekundární žilní hypertenze se vyvíjí na základě obstrukce žil (většinou hlubokých, méně často povrchových). Inkompetentní chlopně nejsou schopny zajistit normální průtok krve žilou, nastává reflux. Zánětlivá kaskáda dějů v žilní stěně zahrnuje aktivaci endotelu, adhezi leukocytů, poškození cévní stěny a její infiltraci leukocyty a retikulocyty, které vyplavují zánětlivé mediátory a růstové faktory.2 Dochází k potenciaci insuficience chlopní, která vede k prohlubování žilní hypertenze. Změny v mikrocirkulaci přenášejí postižení i do makrocirkulace, zprvu mírná klinická symptomatologie dozrává ve stavy spojené s významným porušením žilní hemodynamiky (Obr. 1). Klasifikace CEAP publikovaná v roce 1994 (s poslední aktualizací v roce 2020) popisuje onemocnění ve všech stádiích (Tab. 1). Nejmírnější klinickou formou CVD jsou zprvu „jen“ nespecifické potíže (C0s), proto může být v počátku onemocnění obtížné stanovit žilní původ potíží. Mezi příznaky CVD patří bolest a napětí, pálení, svědění, křeče a otoky DK, pocit neklidných nohou. Intenzita potíží bývá kolísavá, velmi často ale jejich tíha nekoreluje se závažností onemocnění. Pro tyto symptomy je typická denní variabilita
(večer jsou výraznější), sezónní závislost (zřetelněji jsou vyjádřeny v teplých měsících) i souvislost s polohou končetin (při elevaci DK regredují). Prvním stupněm viditelných znaků CVD je tří-
da C1 charakterizovaná přítomností teleangiektázií (metličkovitých a retikulárních varikozit do 3 mm), kmenové varixy patří do třídy C2 (rozšíření lumina cévy nad 3 mm). Přítomnost
Obrázek 1 Zánět jako ohnisko patofyziologie CVD
13
