Truhláři a sochaři dominikánského řádu na Moravě by Dominik Matus

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Truhláři a sochaři dominikánského řádu na Moravě v 17. a 18. století Magisterská diplomová práce

DOMINIK MATUS

Brno, podzim 2021

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Truhláři a sochaři dominikánského řádu na Moravě v 17. a 18. století Magisterská diplomová práce

DOMINIK MATUS

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Valeš, Ph.D. Seminář dějin umění Studijní program: Obecná teorie a dějiny umění a kultury Obor: Dějiny umění

Brno, podzim 2021

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedené literatury.

Dominik Matus

iii

Poděkování V prvé řadě si poděkování zasluhuje Tomáš Valeš, který mi toto téma v návaznosti na moji bakalářskou práci navrhl a korigoval. Za možnost studovat kostelní mobiliář, prohlédnout si jej a nafotit, děkuji Biskupství brněnskému a Arcibiskupství olomouckému. Provinciálovi českých dominikánů Janu Fošumovi děkuji za povolení k focení archiválií. Děkuji také jednotlivým správcům kostelů, především Pavlu Lazárkovi, jenž mě znojemským klášterem s kostelem sv. Kříže velmi ochotně provedl. Za upozornění na některé skutečnosti děkuji také Ondřeji Lazárkovi a Efrému Jindráčkovi. Velké díky patří také archivářům Národního archivu, dále Jiřímu Peterkovi ze ZA v Opavě, Evě Hoškové ze SOkA v Chebu, Miroslavu Koudelovi ze ZA v Olomouci a také archivářům Moravského zemského archivu, kteří mi ochotně připravovali množství pramenného materiálu. Za konzultace a pomoc v hledání děkuji správkyni fondu církevních organizací Evě Tichomirovové. Taktéž děkuji Rostislavu Krušinskému a Jiřímu Glonkovi z VKOL, Renatě Modrákové z Národní knihovny, Jindře Pavelkové a Jiřímu Dufkovi z Moravské zemské knihovny a Věře Martínkové z Knihovny Slezského zemského muzea. Jiřímu Davidovi děkuji za zaslání digitalizátů dvou tisků z Knihovny opatství v Rajhradě. Dík patří také Juditě Matějkové a Blance Přikrylové z Moravské galerie. Rovněž děkuji Aleši Flídrovi a Dominice Přibylové za zprostředkování materiálu z fakultní knihovny. Zbyňku Svitákovi jsem vděčný za drobné navedení ve fondu Moravskoslezského gubernia. Za několik nafocených archiválií a doporučení několika pramenů děkuji Jakubu Zouharovi. Za zprostředkovaní několika plánů děkuji Janu Zdichyncovi. Za nafocení dvou pramenů z knihovny Premonstrátské kanonie na Strahově děkuji Hedvice Kuchařové. Dík patří také Ondřeji Hnilicovi za prameny k jezuitům. Za poskytnutí restaurátorské dokumentace děkuji Janu Knorrovi. Velký dík patří také Petru Ecklovi za pomoc s překladem německých pramenů a Štěpánce Grunové za podnětnou diskusi a výpisky z knih růžencového bratrstva ve Znojmě. Své fakultě a především Semináři dějin umění děkuji za pochopení a pomoc s problémy, které jsem při psaní této práce měl. iv

Obsah Úvod

Kritika pramenů a literatury

Nástin historie dominikánů

Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

3.0.1 3.0.2 3.0.3 3.0.4 3.0.5 3.0.6 3.0.7 4

Klášterní truhlárny

4.0.1 4.0.2 4.0.3 5

Konvrši, služebníci a další . . . . . . . . . . . . . Klášter v Brně s kostelem sv. Michala . . . . . . Klášter v Uherském Brodě s kostelem Nanebevzetí Panny Marie . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kláštery v Opavě, Jihlavě a Šumperku . . . . . . Klášter v Boskovicích s kostelem sv. Dominika . Klášter v Olomouci s kostelem sv. Michala . . . Klášter ve Znojmě s kostelem sv. Kříže . . . . . .

12 15 23 27 28 31 53 104

Olomouc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Znojmo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Knihy v majetku konvršů

111

Závěr

116

Prameny

118

Bibliografie

128

138

Příloha

A.0.1 Seznam konvršů české provincie . . . . . . . . . 138 A.0.2 Opis listiny z plátna obrazu z kostela sv. Kříže ve Znojmě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 A.0.3 Seznam knih konvršů . . . . . . . . . . . . . . . 167

Seznam obrázků 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16 3.17 3.18 3.19 3.20 3.21 3.22 3.23 3.24 3.25 3.26 3.27 3.28

Brno, kostel sv. Michala – Hlavní oltář . . . . . . . . . . . Brno, kostel sv. Michala – Oltář sv. Dominika . . . . . . . Brno, kostel sv. Michala – Kazatelna . . . . . . . . . . . . . Uherský Brod, kostel Nanebevzetí P. M. – Oltář Panny Marie (foto Stanislav Kadlčík) . . . . . . . . . . . . . . . . Uherský Brod, kostel Nanebevzetí P. M. – Oltář sv. Kříže (foto Stanislav Kadlčík) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Boskovice, kostel sv. Jakuba – Lavice v lodi (foto NPÚ ÚOP Brno) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavic . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Lavice a zpovědnice . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavice . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Oltář sv. Dominika (foto Adam Sekanina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Lavice v presbytáři během restaurování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Hlavní oltář (foto Adam Sekanina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Oltář sv. Floriána . . . . . . Olomouc, kostel sv. Michala – Kazatelna . . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Michala – Zpovědnice . . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Dveře v sakristii . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Dveře v kapli Vzkříšení . . . . Znojmo, klášter u sv. Kříže – zdobení portálu refektáře . . Znojmo, klášter u sv. Kříže – portál refektáře . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Možné fragmenty hlavního oltáře Znojmo, kostel sv. Kříže – Lavice v lodi . . . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Bočnice lavic v lodi . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Michala – Lavice v boční kapli . . . . . Znojmo, kostel sv. Michala – Bočnice lavic . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Mariánský oltář . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Hlavní oltář, oltáře sv. Kříže a Dismase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Vincence Ferrerského Znojmo, kostel sv. Kříže – Kazatelna . . . . . . . . . . . .

20 21 22 25 26 31 35 36 37 39 44 47 50 52 55 57 58 60 61 64 66 67 69 70 74 78 81 84 vi

3.29 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Petra Verronského . . 3.30 Znojmo, kostel sv. Kříže – Nástavec oltáře sv. Jana Nepomuckého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.31 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Jana Nepomuckého . 3.32 Znojmo, kaple sv. Jana Nepomuckého – detail . . . . . . . 3.33 Znojmo, kostel sv. Kříže – Varhany . . . . . . . . . . . . . 3.34 Znojmo, kostel sv. Kříže – Detaily varhan . . . . . . . . . . 3.35 Plátno obrazu sv. Tomáše Akvinského s listinou (foto Jan Knorr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.36 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Barbory . . . . . . . . 3.37 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Šebestiána . . . . . . 3.38 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Tomáše Akvinského . 3.39 Věže kostela sv. Kříže ve Znojmě a nápis na trámu (nápis fotil Ondřej Lazárek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

86 89 90 91 93 94 97 98 99 100 103

4.1 4.2

Plán k přestavbě brněnského kláštera z roku 1792 . . . . . 109 Plán znojemského kláštera a truhlárny . . . . . . . . . . . 110

5.1 5.2

Kniha od Františka Saleského . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Knihy Kunst- und Werck-Schule a Der Heilige Fünffzehner . . 115

vii

Úvod S obdobím druhé poloviny 17. století se pojí čilé stavební aktivity mnoha církevních řádů opravujících své válkami poškozené kostely, které pokračovaly i v následujícím 18. století. Na výzdobu kostelních interiérů, tedy především oltářní architekturu, malby a sochy, si jednotlivé konventy často vybíraly již prověřené umělce, a to především u důležitějších zakázek. V případě dominikánských chrámů tak můžeme vidět, že kupříkladu přední sochař Josef Winterhalder starší pracoval jak v brněnském kostele sv. Michala, tak znojemském kostele sv. Kříže nebo uherskobrodském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Pro znojemský i brněnský konvent maloval malíř Karel Aigen. Ve Znojmě byl činný také malíř Jan Lukáš Kracker, kterého zaměstnávali i dominikáni v rakouském Retzu. V souvislosti s prací těchto i dalších umělců si dosavadní historiografie povšimla také účasti laických bratří, neboli konvršů, kteří se s nimi na výzdobě kostelů do různé míry podíleli. Často zmiňováni jsou laičtí bratři a sochaři Dominik Kirchner a Damascen Schwarz, oba pracující po boku Josefa Winterhaldera staršího nebo sochař Jiří Antonín Heinz, který nejprve pracoval pro znojemské dominikány a posléze sám do tohoto konventu jako konvrš vstoupil. Poukazováno je také na účast bratrů Matouše Veselého a Rajmunda Mayera, pozlacovačů, kteří se měli podílet na výzdobě v Brně, Znojmě a v Uherském Brodě. V neposlední řadě je v souvislosti se stavbou varhan znojemského konventu a budováním dvou bočních oltářů v Brně uváděno jméno Alvara Voříška. Tato práce si klade za cíl pomocí dosud nevyužitých pramenů popsat podíl těchto konvršů na umělecké výzdobě kostelů dominikánského řádu, zmapovat jakým způsobem se mezi konventy pohybovali a zda cestovali i do zahraničních konventů. V první části práce jsou rozebrána témata uměleckých zakázek dominikánů nejprve obecně a posléze s ohledem na jednotlivé moravské konventy. Tři podkapitoly se podrobněji zabývají dochovaným i nedochovaným mobiliářem konventů v Boskovicích, Olomouci a Znojmě. Důraz je kladen především na zasazení nově zjištěných informací do již známé a popsané historie výzdoby konventů. Další část popisuje zjištěné informace o umístění a podobě klášterních truhláren. Poslední kapitola se pak věnuje knihám používaných konvrši a tím, co nám 1

tyto knihy sdělují k jejich práci a o životních a duchovních obzorech. V závěru je přiložen katalog všech nalezených konvršů české provincie, kteří se zabývali uměním či uměleckým řemeslem, s jejich biografickými údaji a záznamy o jejich přesunech.

1 Kritika pramenů a literatury Publikací o dějinách a působení dominikánů existuje nespočet, jako relevantní k činnosti dominikánů v Českých zemích lze zmínit především řadu prací Jakuba Zouhara.1 Pro orientaci v historii jednotlivých konventů jsou nezbytné publikace o jejich dějinách, které přehledně popisují dvojí encyklopedie o Českých a Moravskoslezských klášterech.2 Monografií věnujících se jednotlivým konventům existuje celá řada, z nichž nejobsáhleji pojatá je především kniha Václava Štěpána o konventu v Opavě.3 Dějiny kláštera ve Znojmě zpracoval Řehoř Maria Kaplan a přehledně naposledy Efrém Jindráček.4 Historii brněnského konventu popsal František Jeřábek.5 Konventu u sv. Michala se také dotýkají podrobně sepsané dějiny sousedního Zemského domu od Jaroslava Dřímala.6 V případě jihlavského kláštera byl vydán sborník a své monografie se dočkaly také klášter v Šumperku nebo Českých 1 ZOUHAR,

Jakub. Česká dominikánská provincie v raném novověku (1435–1790). 2007. Doktorská disertační práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, ZOUHAR, Jakub. Česká dominikánská provincie v raném novověku (1435–1790). Praha: Krystal OP, 2010. isbn 978-80-87183-29-8, ZOUHAR, Jakub. Přehled dějepisectví dominikánského řádu v Čechách a na Moravě v 16.–18. století III. Folia Historica Bohemica. 2014, č. 2, s. 409–421, ZOUHAR, Jakub. Cyril Riga OP (1689–1758): zapomenutý brněnský kazatel. Brno v minulosti a dnes. 2016, roč. 29, s. 137–156, ZOUHAR, Jakub. The General Novitiate Question within the Dominican Province of Bohemia in the First Half of the Seventeenth Century. A Case Study on a Matter in the Background of the Thirty dates’ War. Bohemiae occidentalis historica. 2019, roč. 7, č. 2, s. 203–236. 2 VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. isbn 80-85983-17-6, FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. isbn 80-727-7026-8. 3 GRŮZA, Antonín. Barokizace kostela sv. Václava v Opavě. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. 2006, s. 18–36, ŠTĚPÁN, Václav. Dějiny dominikánského kláštera a kostela svatého Václava v Opavě. Opava: Opavská kulturní organizace, 2014. isbn 978-80-905396-5-5. 4 KAPLAN, Řehoř Maria. Paměti dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě. Ve Znojmě: Nákladem Kláštera dominik. ve Znojmě, 1931, JINDRÁČEK, Efrém. Dominikánský klášter ve Znojmě: Dějiny, památky, současnost. Klášter dominikánů Znojmo, 2001. 5 PEŠKA, Marek. Dominikánský konvent sv. Michala v Brně na Rybném trhu: Historie a stavební vývoj do poloviny 17. století v kontextu střední Evropy. 2015. Disertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. 6 DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno: ÚNV Zemského hlavního města Brna, 1947.

1. Kritika pramenů a literatury Budějovicích.7 Menší monografie mají také kláštery v Jablonném nebo Olomouci.8 Nicméně, nezbytným materiálem pro zkoumání historie klášterů jsou jejich archivní fondy, dnes uložené ve státních archivech, v Moravském zemském archivu v Brně, Zemském archivu v Opavě nebo jeho pobočce v Olomouci. Nejlépe zachované jsou archivní fondy konventů v Olomouci, Znojmě a Uherském Brodě. Fondy ostatních konventů jsou bohužel v torzovitém stavu a čítají většinou jen několik listin. Nejlépe zachovalý je fond znojemských dominikánů E17 v Moravském zemském archivu, který obsahuje řadu pramenů k historii tohoto konventu. Velmi užitečným pramenem pro tuto práci byly knihy výdajů, které se dochovaly v rozsahu let 1644 až 1928, přičemž chybí pouze jediná pro léta 1740 až 1752.9 Výdaje v těchto knihách jsou po celé 17. století uváděné jako celek, až později kategorizují jednotlivé platby do skupin, podle kterých je identifikace výdajů snazší. Lze tedy rozlišit platby řemeslníkům, pomocníkům, za stavbu atp. Další zápisky a výdaje se nachází také ve třech knihách růžencového bratrstva z let 1688 až 1779.10 Záznamy o výdajích však často nejsou konkrétní a k jejich interpretaci bylo třeba využít dalších pramenů. Zásadní proto byly zápisníky z konventních porad (konsilií) zachovaných ve dvou knihách se zápisy z let 1719 až 1756.11 Záznamy se sice časově překrývají, jeden zápisník však doplňuje druhý a každý popisuje informace s různou mírou podrobnosti. Zcela novým pramenem se stala před pár lety objevená listina z plátna obrazu sv. Tomáše Akvinského, který se nachází v kapli kostela sv. Kříže ve Znojmě. V listině popisuje jeden z místních konvršů co vše v kostele dělal. 7 ČERNUŠÁK,

Tomáš; SEDLÁK, Tomáš (ed.). Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012. isbn 978-80-260-3314-1, KOVÁŘ, Daniel; LAVIČKA, Roman. Dominikánský klášter v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2017. isbn 978-80-85033-80-9, FILIPOVÁ, Milena; KIRKOSOVÁ, Lenka. Klášterní kostel v Šumperku. Pavel Ševčík, 2016. isbn 978-80-86438-65-8. 8 BLAŽÍČEK, Oldřich J.; PREISS, Pavel J. M. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Krystal, 1948, KAVIČKA, Karel. Chrám svatého Michala v Olomouci. Olomouc: Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, 2011. isbn 978-80-2600279-6. 9 MZA, E17, sign. II C. 10 Ibidem, sign. II N 2, II N 3, II N 4. 11 Idem, sign. II M 3, II M 5.

1. Kritika pramenů a literatury Situace v případě fondu olomouckého konventu, uloženého v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava, je podobná. Z knih výdajů se však dochovaly pouze dvě z let 1722 až 1746.12 Rovněž zde poskytuje informace k průběhu výzdoby kostela zápisník porad z let 1711 až 1847.13 Menší informace se dají najít také v knihách příjmů, kde různé donace, určené na konkrétní věc, informují o jejich možné budoucí realizaci.14 Z uherskobrodského fondu E16, opět v Moravském zemském archivu, se z 18. století dochovala pouze jediná kniha výdajů z let 1757 až 1778, avšak léta 1760 až 1765 z větší části chybí.15 Informace k pohybu řeholníků mezi konventy zaznamenávají čtyři zápisníky českého provinciála z let 1653 až 1738.16 Knihy jsou uloženy ve fondu dominikánů v Národním archivu a mimo asignace obsahují záznamy o povoleních k cestě, o vykonání profese, vizitacích, záznamy voleb, celé zápisy provinčních kapitul a další poznámky. Provinciál v záznamech zmiňuje bratry konvrše, jejich povolání však zapsal spíše výjimečně a tudíž tento pramen podává velmi neucelený přehled, který je třeba dále doplňovat záznamy z ostatních zdrojů. Zápisy provinčních kapitul byly ještě vydávány tiskem jako Acta Capituli Provincialis. Výzdobě kostelů moravských konventů se věnuje nespočet textů popisujících tvorbu jednotlivých zde aktivních umělců, ale také několik monograficky zpracovaných kvalifikačních prací. Výzdobě brněnského kostela se velmi podrobně věnovala Eva Kalandříková.17 Stavební dějiny znojemského konventu v době barokní popisuje ve své práci Dana Toufarová, výzdobu kostela pak popisuje Zuzana Pistorová.18 Vybavením olomouckého kostela sv. Michala v Olomouci se 12 ZAO

– OL, Dominikáni Olomouc, inv. č. 145 a 146. inv. č. 25. 14 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 142, srpen 1710: Accepimus ab Illmo D: Comite Angelo Augusto de Ceridon Commendante Olomucensi p[ro] erigenda statua lapidea S: Michaelis sup[ra] Frontispicium Eccl[esi]ae 150 fl. 15 MZA, E16, k. 5, kniha č. 17, sign. 5. 16 NAP, ŘD, knihy č. 8, 9, 10 a 13. 17 KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. 18 TOUFAROVÁ, Dana. Dominikánský klášter ve Znojmě v době baroka. 2006. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, PISTOROVÁ, Zuzana. 13 Ibidem,

1. Kritika pramenů a literatury ve svých pracích zabývají třeba Kateřina Dolejší s Leošem Mlčákem nebo Adam Sekanina.19 Sakrálním mobiliářem se podrobně věnují dva díly publikace Sakralmöbel aus Österreich od Michaela Bohra.20 První díl se zabývá fenoménem sakrálního nábytku, popisuje jeho stylový vývoj a jednotlivé typy mobiliáře, snaží se popsat jakým způsobem fungovaly umělecké dílny a v neposlední řadě obsahuje katalog. Druhý díl rozvíjí první část, podrobněji se zabývá jednotlivými typy řemesel a zaobírá se také tím, jak konventy práci s řemeslníky organizovaly. Tématem konvršů nebo dílem těchto osob se věnují různé dílčí studie.21 Soupis umělců z řad dominikánských konvršů sepsal bratr Vincenzo Fortunato Marchese nebo také Tezelin Halusa.22 Doplňujícími prameny k přijímání bratří, jejich zkouškám a asignacím jsou samostatně vedené knihy jednotlivých konventů.23 Asignace Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela ve Znojmě. 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. 19 DOLEJŠÍ Kateřina; Mlčák, Leoš. Olomoucký barokní malíř Dominik Mayer (1653–1715). Zprávy Vlastivědného muzea v Olmouci. 2009, č. 298, s. 3–16, SEKANINA, Adam. Filip Sattler (1695–1738): Život, dílo a jeho doba. 2018. Dizertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého. 20 BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2017. isbn 978-3-205-20512-8, BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2021. isbn 978-3-205-21246-1. 21 RYNEŠ, Václav. Umělci a umělečtí řemeslníci, jezuitští koadjutoři v barokní době. Umění. 1958, č. 4, s. 402–410, ROLLOVÁ, Anna. Ridelové (Riedelové) ze slezského Bruntálu: jezuité – koadjutoři, řezbáři a truhláři 17. a 18. století. Poznámky k dosavadnímu bádání. In: Slezsko – země Koruny české: Historie a kultura 1300–1740. Praha: Národní galerie, 2008, sv. B, s. 715–719. isbn 978-80-7035-396-7, MATUS, Dominik. Knihovna a sakristie augustiniánů v Brně, dílo klášterního truhláře Bernarda Stöttnera. 2018. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, MATUS, Dominik; HNILICA, Ondřej. Prostory a vybavení telčské knihovny. In: Knihovna jezuitské koleje v Telči. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HLAVÁČKOVÁ, Jarmila; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 55–71. isbn 978-80-7286-359-4. 22 MARCHESE, Vincenzo Fortunato. Memorie dei più insigni pittori, scultori e architetti domenicani: con aggiunta di alcuni scritti intorno le belle arti. Presso Alcide Parenti, 1845, MARCHESE, Vincenzo Fortunato. Memorie dei più insigni pittori, scultori e architetti domenicani: con aggiunta di alcuni scritti intorno le belle arti. Felice Le Monnier, 1854, HALUSA, Tezelin. Der Prediger- oder Dominikanerorden: Bilder aus seinem Werden und Wirken. Graz: Styria, 1925. 23 MZA, E16, k. 1, kniha č. 2, sign. 4; Ibidem, k. 1, kniha č. 3, sign. 3; ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, inv. č. 24.

1. Kritika pramenů a literatury a seznamy bratří zaznamenávají také již zmíněné zápisníky porad znojemského konventu. Životopisné údaje k bratřím poskytuje řada nekrologů dochovaných ve fondech konventů, ale také třeba Cerroniho sbírce (G12) nebo sbírce rukopisů Moravského zemského archivu (G10).24 Tyto informace bylo možné doplnit také tištěnými seznamy bratrů v české provincii.25 Co se týče fungování noviciátu, dochovaly se předpisy z roku 1752 nebo řád noviciátu z roku 1773.26 Zajímavým pramenem jsou také česky psaná pravidla asi z 2. poloviny 18. století a rovněž české zápisy s pravidly přímo pro konvrše.27 Druhé jmenované jsou snad přímo z pera nějakého konvrše, jelikož je text nejednotný a s častými chybami. Prameny týkající se rušení klášterů a následných osudů jejich budov a majetku lze nalézt ve fondech Moravského zemského archivu: Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno (G11), Moravské místodržitelství – církevní oddělení (B15) nebo Gubernium – církevní oddělení (B2).

24 NAP,

ŘD, knihy č. 2, 3 a 151; ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, inv. č. 35; MZK, sign. ZD-8, 18.IV.4; MZA, G12, II. kniha č. 166; MZA, G10, kniha č. 452; MZA, E17, sign. 6 2a, sign. 6 2b; MZA, E16, k. 1, sign. 9, kniha č. 4. 25 Odkazy na ně v sekci A.0.1. 26 MZA, E16, k. 21, kniha č. 111a, sign. A 284; Ibidem, E17, k. 91, sign. Z 2e9. 27 MZK, sign. ZD-9, 18.II.27; KKKP, sign. DF.V.8.

2 Nástin historie dominikánů Řád bratří kazatelů (Ordo Fratrum Praedicatorum), také zvaný dominikánský řád, založil na počátku 13. století Domingo Guzmán ze Staré Kastilie. Dominik za svého života zpozoroval slabiny v boji s katarskou herezí a založil tak roku 1215 řád vycházející z řehole sv. Augustina, potvrzený následující rok papežem Honoriem III. Posláním řádu, jehož členové se měli teologicky vzdělávat, se stalo kázání, hájení církve, obracení na pravou víru, ale také pastorační činnost. V době založení řádu totiž mohli kázat pouze biskupové, dominikáni tedy díky privilegiu kázat získali vliv.1 Řehole tohoto žebravého z počátku požadovala chudobu nejen samotných bratří, ale i celého konventu, od toho se však v 15. století s povolením papeže upustilo. Osobní chudoba bratří však zůstala. Neobvyklým aspektem při založení řádu byla jeho struktura. Dominikánské kláštery nefungovaly samostatně, jako v případě starších řádů, ale jednotlivé konventy byly mezi sebou administrativně provázány. V rámci různých politických či národnostních celků se konventy, jejichž hlavou byl převor, sdružovaly do provincií s provinciálem v čele. Hlavou všech provincií je pak generál řádu, většinou sídlící v Římě a podléhající přímo papeži. Jednotliví funkcionáři nebyli voleni na doživotí jako kupříkladu u cisterciáků, ale pouze na několik let. Generál řadu byl volen generální kapitulou složenou z provinciálů, ti jsou zase voleni provinční kapitulou složenou z převorů. Nejmenší a základní jednotkou v hierarchii řádu je konvent, kde spolu žije komunita bratrů složených z kněží (sacerdotes) a konvršů (fratri conversi). V rámci konventu jsou si všichni bratři rovni a každý má hlasovací právo, převor konvent zastupuje pouze administrativně.2 Kláštery v českých zemích byly zakládány v podstatě od počátků fungování řádu v mnoha městech, mnohé z nich však zanikly během husitských válek. V období 17. a 18. století se v české provincii konventy nacházely na území Moravy a části Slezska v Olomouci, Brně, Znojmě, Jihlavě, Uherském Brodě, Šumperku, Opavě a Boskovicích. Na území Čech se nacházely konventy v Českých Budějovicích, Chebu, 1 Foltýn

2005, s. 69–71. dějinám dominikánů detailněji HINNEBUSCH, William A. Dějiny Řádu kazatelů. Krystal OP, 2002. isbn 80-85929-54-6. 2K

2. Nástin historie dominikánů Jablonném v Podještědí, Litoměřicích, Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Nymburku a Písku. Za josefínských reforem v 80. letech 18. století však většinu z nich stát zrušil a zůstaly pouze konventy v Olomouci, Znojmě, Uherském Brodu a Praze.3

3 Foltýn

2005; Vlček; Sommer; Foltýn 1997.

3 Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Jelikož jsou dominikáni žebravým řádem, fungování konventů bylo často závislé na majetkových odkazech patronů a dobrodinců. Řehole bratrům sice nařizovala vést střídmý život, nepatřili však k řádům, které by ve vztahu k výtvarnému umění zaujímali od počátku asketické stanovisko jako kupříkladu cisterciáci nebo kapucíni. Podle řehole veškerý majetek konventu sdílí bratři společně, a tak finance vynaložené na uměleckou výzdobu jejich kostelů byly viděny jako velebení Boha a významná součást pastoračního působení, které je ostatně prvořadým úkolem bratří kazatelů. Již od počátku působeni řádu se tedy začala v jejich kostelích uplatňovat různá vyobrazení ilustrující učení Bible.1 Časem i asketické řády opustily svá původně striktní pravidla a s nástupem společenských změn a zlepšení ekonomiky si kláštery v průběhu 17. století začaly získávat ekonomickou autonomii, díky které mohly financovat nákladné přestavby svých majetků. Dominikáni se společně s dalšími starými řády, jakými jsou třeba cisterciáci, benediktýni, premonstráti a augustiniáni, díky tomu stali dominantními uměleckými patrony.2 Zůstalo však pravidlem, že si kláštery ke stavbám a jejich výzdobě většinou povolávali externí umělce a architekty. Z praktických důvodů volili především umělce z okolí, tak aby se omezily náklady například za transport. S nimi byly dohody, díky jejich blízkosti, často uzavírány jen ústně.3 V případě, že lokální umělci neposkytovali kýžené umělecké kvality, povoláni bývali také vyhlášení umělci ze vzdálenějších míst, s kterými konvent obvykle podepsal smlouvu. Běžnou praxí bylo zřejmě také zaměstnávat prověřené umělce, kteří svou práci vykonávali buď pro jiný dominikánský konvent, a nebo byli obecně etablovaní v řádovém prostředí.4 Dalších finančních úspor dosahovaly konventy zřizováním vlastních dílen, díky čemuž získávaly mnohé výhody vyplývající z minimalizace nákladů či oproštění se od některých cechovních omezení 1O

umění v dominikánském řádu třeba: CANNON, Joanna. Religious Poverty, Visual Riches: Art in the Dominican Churches of Central Italy in the Thirteenth and Fourteenth Centuries. New Haven: Yale University Press, 2013. 2 Bohr 2017, s. 31, 32 3 Bohr 2021, s. 27–34; Pistorová 2010, s. 45. 4 Bohr 2021, s. 35–36.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů a daní.5 Jejich rozvoj byl ale závislý na dostupnosti vlastních řemeslníků, financí na jejich zřízení i prostorové situaci kláštera. V klášterních dílnách pracovali především řemeslníci a umělci, jež vstoupili do řádu a stali se laickými bratry, tzv. konvrši. Těm pomáhali také najatí pomocníci a tovaryši, kterých mohl klášter zaměstnat jen v počtu dvou. Situace v praxi se však lišila, V některých případech zaměstnávaly i více jak dvanáct tovaryšů.6 Na konventy ale kvůli občasnému nedodržování pravidel padaly stížnosti městských cechů. Například v Brně si na jezuity a augustiniány stěžoval roku 1752 místní stolařský cech, protože u nich pracoval tovaryš bez vědomí cechu a zaplaceného poplatku.7 Písemné smlouvy pak zcela logicky s členy vlastní komunity sepisovány nebyly. Při účasti místních umělců a kovršů tím pádem chybí detailní informace obsažené právě v tomto druhu pramenů. Pokud se podíváme na konvrše obecně, nejvíce zpráv máme o různých truhlářích a sochařích, výjimkou však nebyli ani malíři, varhanáři, kováři a další.8 Ze středověkých a renesančních dominikánských umělců uveďme například malíře Jana z Fiesole (1395–1455) nebo truhláře a intarzistu Damiana da Bergamo (ca 1480–1549). Z barokního období, ovšem ne z dominikánského prostředí, je známým příkladem italský sochař Giovanni Giuliani (1664—1744), který kvůli zhoršené životní situaci vstoupil do cisterciáckého kláštera v Heiligenkreuz a vyřezal zde třeba výzdobu opulentních chórových lavic.9 Mnoho řemeslníků a umělců měli ve svých řadách také jezuité, kteří vybudo5 Bohr

2017, s. 36–40 2021, s. 36–40. 7 ZŘÍDKAVESELÝ, František. Cechovní výroba na cestě k podnikatelským aktivitám v Brně v 17. a 18. století. Vlastivědný věstník moravský Brno. 2005, roč. 57, č. 1, s. 18–30; MZA, E25, sig. 71CCC: Peter Schmidt jako starší přísežný stolařského cechu a mladší přísežný Josef Huck píší magistrátu, že si musí stěžovat, jelikož tovaryš v klášteře sv. Tomáše a další v Jezuitské koleji pracují aniž by byli nahlášení u městského cechu. Nám přísežným nebyla dána žádost a nebyl složen poplatek. Schmidt a Huck se odvolávají na článek 14 artikulí, že toto je proti regulím. Žádáme aby magistrát zažádal obě instituce ať se dostaví u cechu, zaplatí poplatek a dělo se tak i do budoucna. [...] Připomíná se, že podle článku 14 mohou v klášterech příchozí tovaryši pracovat pouze v počtu dvou. A tito se mají na vyzvání dostavit, zaplatit poplatek a měli by být zavázáni nějakému mistrovi. Pokud tuto práci skončí, měli by dostat propouštěcí list. Klášterům není povoleno držet si učně a vyučovat je. 8 VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní: Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815. 2013. Disertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 45. 9 Bohr 2017, s. 320–328. 6 Bohr

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů vali celý systém, díky jemuž se tito bratři velmi efektivně pohybovali mezi různými lokalitami podle potřeb daného místa.10 Aktivním malířem jezuitou byl kupříkladu Ignác Raab (1715–1787), dobře popsánu máme také tvorbu Jiřího Ridela (1639–1680), který v kutnohorském kostele sv. Barbory vyrobil hned několik oltářů a lavice.11 Své umělce měli také augustiniáni, například v brněnském konventu pracoval nadaný truhlář Bernard Stöttner (1712–1782), autor dekorativních knihovních skříní a několika oltářů.12 3.0.1 Konvrši, služebníci a další

Důležitou součást fungování klášterní komunity představovali pracovníci zajišťující její chod. Mezi ně patřili laičtí bratři nebo konvrši (frater conversus), spolupracovníci (frater cooperatus) a světští služebníci (famulus saeculari). Dalšími pracujícími v klášterech byli eventuálně i dělníci a řemeslníci (opifices). Služebníci neměli náboženské vzdělání a nebyli zcela součástí komunity, snad možná právě proto lze sledovat tendenci pro manuální práci v klášteře přijímat v první řadě uchazeče konvršského stavu.13 Uchazeči o vstup do řádu pocházeli často z chudých poměrů a museli mít minimálně 18 let. Pro začínající umělce představovala pozice konvrše možnost získání stabilního zaměstnání i sociálního zajištění.14 Daný uchazeč byl předveden před konventní 10 RYNEŠ,

Václav. Umělci a umělečtí řemeslníci, jezuitští koadjutoři v barokní době. Umění. 1958, č. 4, s. 402–410. 11 ROLLOVÁ, Anna. Ridelové (Riedelové) ze slezského Bruntálu: jezuité – koadjutoři, řezbáři a truhláři 17. a 18. století. Poznámky k dosavadnímu bádání. In: Slezsko – země Koruny české: Historie a kultura 1300–1740. Praha: Národní galerie, 2008, sv. B, s. 715–719. isbn 978-80-7035-396-7. 12 Matus 2018. 13 Constitutiones Fratrum Ordinis Praedicatorum. Parisiis: Apud Poussielgue Fratres, 1872, s. 594. 14 Ke konvršům umělcům viz SCHEMPER-SPARHOLZ, Ingeborg. Barockbildhauer im Dienst der Klöster in Österreich – Zwischen Künstlertum und Handwerkerstand. In: Studien zur Werkstattpraxisder Barockskulptur im 17. und 18. Jahrhundert. Ed. KALINOWSKI, Konstanty. Poznań: 327–340, 1992; VALEŠ, Tomáš. Příběhy slávy a zapomnění: znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka. Brno: Barrister & Principal, 2014. isbn 978-80-210-6968-8, s. 73–78. K jezuitským koadjutorům viz RYNEŠ, Václav. Umělci a umělečtí řemeslníci, jezuitští koadjutoři v barokní době. Umění. 1958, č. 4, s. 402–410 nebo ROLLOVÁ, Anna. Ridelové (Riedelové) ze slezského Bruntálu: jezuité – koadjutoři, řezbáři a truhláři 17. a 18. století. Poznámky k dosa-

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů kapitulu, kde byl dotazován kupříkladu na věk, rodinný a zdravotní stav.15 Pokud kapitula nadpoloviční většinou hlasů rozhodla o přijetí, uchazeč byl přijat do noviciátu. Podle Konstitucí je „noviciát zkušební doba, tedy určená k tomu, aby novicové poznali hlubším způsobem povolání Boží, a to dominikánské, nabyli zkušenosti o způsobu života v řádu, aby se jejich mysl a srdce utvářely v dominikánském duchu a bratři se přesvědčili o jejich úmyslu i vhodnosti.“16 Vstupem do řádu se novic zavazoval dodržovat řeholi sv. Augustina a Konstituce řádu, musel tedy zachovávat společenství, poslušnost, čistotu a chudobu. Při vstupu do řádu byl novic většinou ceremoniálně oblečen za zpěvu Veni Creator Spiritus do řádového oděvu, kterým je bílá tunika se škapulířem a bílou kapucí, černá kapa a černá kapuce a opasek s růžencem.17 Noviciátem uchazeč procházel v jednom z konventů, který byl pro to magistrem řádu určen, v české provincii to byly od roku 1654 konventy v Litoměřicích a v Brně, roku 1667 byl založen noviciát i ve Znojmě.18 Další noviciáty byly zakládány později. Z dochovaných nedatovaných pravidel noviciátu, asi z druhé poloviny 18. století, se dovídáme, že trval tři roky a poslední rok musí novic setrvat na jednom místě.19 Novic neměl nic vlastnit a veškeré peníze měl odevzdávat prostřednictvím vadnímu bádání. In: Slezsko – země Koruny české: Historie a kultura 1300–1740. Praha: Národní galerie, 2008, sv. B, s. 715–719. isbn 978-80-7035-396-7; ROLLOVÁ, Anna. „Arcularius“ Jiří Ridel SJ (1639–1680). In: Bohemia Jesuitica 1556–2006. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, 2010, sv. 2, s. 1375–1385. isbn 978-80-246-1755-8. O augustiniánském konvršovi pojednává také MATUS, Dominik. Knihovna a sakristie augustiniánů v Brně, dílo klášterního truhláře Bernarda Stöttnera. 2018. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 15 ZOUHAR, Jakub. Česká dominikánská provincie v raném novověku (1435–1790). Praha: Krystal OP, 2010. isbn 978-80-87183-29-8, s. 89–93. 16 Kniha stanov a nařízení bratří řádu kazatelů. Praha: Česká dominikánská provincie, 2020, s. 44; ZOUHAR, Jakub. The General Novitiate Question within the Dominican Province of Bohemia in the First Half of the Seventeenth Century. A Case Study on a Matter in the Background of the Thirty dates’ War. Bohemiae occidentalis historica. 2019, roč. 7, č. 2, s. 203–236. 17 Viz Alvarus Voříšek v příloze; Kniha stanov a nařízení bratří řádu kazatelů. Praha: Česká dominikánská provincie, 2020, s. 20. 18 Ibidem 19 MZK, sign. ZD-9, nefoliováno: Czo magi wiedieti Fratres o pržigimani do Swateho Ržadu? To magi wiedieti, že žadny pržed 18 Rokem pržigmuti se nema, ani se mu dovoliti nema pržed 21 Rokem Professi cžiniti i musy každy trži Leta Novitiat myti, a mistie Novitiatu posledni Rok wytrwat i prwni dwie Leta ge genom gako Terziarius, a w nekterych mistach taky Habit Terziaruw nosy, Tržeti Rok ale gest prawy Novitius, a dostawa Habit gako gini Professi,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů novicmistra komunitě, nesměl také svévolně vycházet z konventu.20 Cesty mimo konvent a asignace do jiných konventů musel schvalovat převor nebo provinciál.21 Pokud kandidát v noviciátu obstál, mohl přistoupit k profesní zkoušce, jejíž skládání mělo dvě fáze – první, tzv. jednoduchá a druhá slavná, věčná.22 Samozřejmě ne každý uchazeč prošel noviciátem a složil zkoušku, víme kupříkladu o případu truhláře Josefa Rohrzetzera, který byl z řádu vyloučen pro neposlušnost. Z řeholní komunity byl vyloučen také adept na konvrše, chebský knihvazač Jakub Baron.23 Po vstupu do řádu začal novicovi běžný denní režim, tedy ranní modlitba, denní konventní kapitula, společné jídlo v refektáři a tak podobně.24 Samotní konvrši měli mimo neděli a sváteční mše pilně

gen že sskapulirž ma neswieczeny. Ma geden každy dobrže se umiet modliti, a spowidati, a nikdy než gako Clericzy swemu Magstrowi, lecžby od nieho dowoleni mieli. 20 Ibidem: Magi taky wssechno czo od peniez magi u sweho Magstra skowati, anicz ginacže wydati, než gak slussno gest, a dowoleno od Wrchnosti, a kdyby niekdo se opowažil nietzo pržed Wrchnosti swau tagiti i takoweho nazywa S[va]ty Augustin zlodiegem. Každy Frater ma sobie to porucženi miti, aby wiece hlediel zaopatržiti wieczy klassterni, nežli swe wlastni, acžkoliw nicz wlastniho miti nema, nebo wssechno ma byti obeczne, gaky Swata Regule poraucži. Kdiž dowoleno nemagi z klasstera wen choditi. 21 Zouhar 2007, s. 70; ŠTĚPÁN, Václav. Dějiny dominikánského kláštera a kostela svatého Václava v Opavě. Opava: Opavská kulturní organizace, 2014. isbn 978-80-905396-5-5, s. 25. 22 Kniha stanov a nařízení bratří řádu kazatelů. Praha: Česká dominikánská provincie, 2020, s. 46–51; MZK, sign. ZD-9, nefoliováno: Gak se cžini Profesi? Ga N. N. slib cžinim, a slibugi poslussnost Bohu, a Blahoslawene Pannie Marygi, a blahoslawenemu Dominiku, a Tobie dwogi Czti hodnemu Panu Patrowi bratrowi N. N. Pržeworowi, na mistie dwogi cztihodneho Patera, bratra N. N. Magistra Generala Ržadu bratruw kazatelskych a namiestkuw geho, podle geho Regule swateho Augustyna, a pržedeskanych bratruw kazatelskych že chczy poslussny byti tobie, a twym namiestkum až do smrti. Zde se znamenati ma, že Professi gest dwogi, Wykladna, a gina Srozumytedlna: Wyhladna gest, kdiž kdo slowotnie, a pisebnie wnitžni aumysl Panu Bohu obietowani w Rucze wrchniho dosslym Cžasu Novitiatu, a wyplnienim wieku wyslowuge. [...] Srozumytedlna gest, kdiž kdo skrz czely Trži Leta nosi habit, a ani powiedomnie, ani nepowiedomnie rozeznany od habitu, ktery nosegi Professi, w mysli profityruge, aneb slib cžini mlcženliwie, tak w konczy Roku gest Profess, gestli se dobrže chowal a wssichni snim spokogeni byli. 23 MZA, E17, sign. II M 5, 4. května 1735: Die. 4. Maii petiit dimitti ex Conventu Candidatis pro habitu Conversorum Jacob[us] Baron natione Egrensis suae Professionis Compactor... 24 Zouhar 2010, s. 89–93.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů a vesele pracovat na přání převora, ve volném čase se modlit a nebo číst knihy. Pokud by celý den zahálel a nedělal nic, hřešil by.25 Konvrši mohli mít konkrétní povolání, které v komunitě vykonávali. Sakristián či kostelník (sacristianus) obstarával věci v kostele, vestiarius se staral o oděv, který vyráběl krejčí (sartorius), sklepník (cellarius) obstarával skladování potravin a nápojů, případně mohl i vyrábět sudy, kuchař (culinarius nebo cocus) pracoval v kuchyni, refektář (refectorius) se staral o jídelnu a její vybavení, rybář (pistorius) obstarával ryby, vrátný či fortnýř (portarius) zajišťoval bránu a kontakt s vnějškem, chirurg (chyrurg) pečoval o zdraví bratrů, varhaník (organarius) vyráběl či hrál na varhany, zahradník (hortulanus) se staral o zahradu, hospodář (oeconomicus) zajišťoval nejspíše hospodařství kláštera, kovář či zámečník (faber ferrarius) zajišťoval kovové náčiní a nejspíše také podkovy koním, pilař faber serrarius řezal dřevo. Mezi konvrši můžeme nalézt i umělecká povolání jako malíř (pictor), truhlář (arcularius) či sochař (statuarius). 3.0.2 Klášter v Brně s kostelem sv. Michala

V brněnském konventu u sv. Michala pracoval asi od roku 1717 truhlář a sochař Antonín Riga (ca 1660–po 1731). Pro kostel zhotovil varhany, skříně na paramenta a sochařskou výzdobu několika již nedochovaných oltářů včetně soch na průčelí kostela.26 Ke zhotovení soch na 25 KKKS,

sign. DF.V.8: otazka 3. Wczem pak magi fratrez konwersy ržadu swemu slaužity[?] odpowet[:] wpotu praczi awposlustenstwý aby totysto wpotu twarži swe wselykou praczi od wrchnosti duchowij bude uložena poslusne wesele abez brokany wykonaly. [...] Zost kdyby wrchnost neczo zleho porauczela gsauly powyny tenkrate poslauchati[?] odpowet[:] neysau powny poslauchaty wtom czo se protiy bohu neb dobremu swedomý porauczi acz kolyw setoho obawaty aby neczo neslussnho odwrchnosty poruczenobylo. / Tak tehdy nemagi fratres konwersy nicz ginehodelaty genom praczowaty[?] odpowet[:] magi taky skrze duchowny zwyczeny modleni pust swaty atela sweho nyrtreny rozimany boskych a bohu swemu slauzity ato obzlasstne wnedeli a den swatezney skrze slysseny msseswate kazany modleny ruzencze swateho. Wsedny den ale mymostanoweneho modleny nemagi nez prazowaty leda kdyz by ginacz ktomu czass nepostaczowal tak aby nykda nezahalely mohou skrze czteny poboznych knech se czwyczity. [...] otazka 4. hrzessyli frater conwerstu kdy by nepraczowal kdyz muze[?] odpowet[:] hrzesity muze nekdy smrtedlne nekdy wssedne smrtedlne hressy kdyby czely den zpauhe nedbadlywosty praczowaty nechtel... 26 KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 38–43. Kalandříková polemizuje u několika soch, nacházejících se v Moravské

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů nově vybudované terase před kostelem byli posléze přizváni sochaři Josef Winterhalder starší (1702–1769), Ondřej Zahner (1709–1752) a Jan Adam Nesmannem (1710–1773).27 Významným uměleckým počinem se stal ve 40. letech 18. století hlavní oltář (Obr. 3.1). Starý oltář z 60. let předešlého století byl roku 1743 stržen a nový postupně budován. Jeho ústředním motivem je sousoší Panny Marie, korunované malým Ježíškem a předávající růženec dvěma dominikánským světcům. Po stranách oltáře stojí sochy sv. Pia V. a bl. Benedikta XI. Na vrcholu nástavce se pak nachází trojice soch archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Na zdi za oltářem se také nachází oblouk osazený sedícím Bohem Otcem, který je obklopen anděly. Prameny ke stavbě tohoto oltáře chybí, poprvé autorství sochařské výzdoby připsal archivář a historik Jan Petr Cerroni (1753–1826) dvěma místním konvršům sochařům Dominiku Kirchnerovi a Damascenu Schwarzovi. Cerroni také uvedl, že byl oltář postaven podle návrhu (nach der Zeichnung) jezuity Ignáce Pozza, patrně myslel jezuitského malíře a architekta Andrey Pozza (1642–1709).28 Dosavadní výzkum však přisuzuje autorství alespoň části oltáře již zmíněnému Josefu Winterhalderovi st. na základě dochovaných záznamových kreseb (tzv. ricord). Přímé autorství Pozza badatelé vyloučili a navrhují pouhé obeznámení se s jeho dílem či teoretickými traktáty.29 Kirchner byl u prací na oltáři nepochybně přítomen již od počátku, protože podle zápisu v provinční knize přišel asi jako dvacetiosmiletý do Brna na povolení řádového generála z Šoproňského vikariátu, a to v prosinci 1737.30 Možná do řádu vstoupil již v šoproňském dominikánském klášteře při kostele sv. Judy Tadeáše. Přesuny bratrů mezi provinciemi ale nebyly úplně běžné, nabízí se tedy hypotéza, galerii (inv. č. E683, E682, E684, E727, E671, E672, E727, E864), nad jejich původem ve starší výzdobě kostela. Sochy mají výšku mezi 70 a 87 cm, sedící postava má výšku 57 cm. Socha Boha Otce v oblacích (E864) má výšku 163 cm. Nabízí se, že tyto sochy byly, vzhledem ke své velikosti, v knihovně stavěné kolem roku 1711, tak jak navrhuje Kalandříková. 27 Ibidem, s. 44–48; SUCHÁNEK, Pavel; ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela; KROUPA, Jiří. 6: Kláštery ve městě I. (jižní část). In: KROUPA, Jiří. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2015. isbn 978-80-86736-46-4. 28 Kalandříková 2017, s. 55–60. 29 Ibidem 30 Viz jeho medailonek v příloze.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů že byl Kirchner schopný umělec a do Brna jej asignovali na žádost některého z kněží.31 Není však jasné zda se na návrhu hlavního oltáře podílel jako v případě jednoho z bočních oltářů ve Znojmě (viz Kaple s oltářem sv. Vincence Ferrerského v kapitole 3.0.7). Pokročilé kreslířské a návrhářské schopnosti však nepochybně měl, už samotná rada znojemských dominikánů jej označuje za nejzkušenějšího či nejzručnějšího (versatisimus). Jedinou konkrétní zmínkou k jeho tvorbě je charakteristika od sochaře Ondřeje Schweigla (1735–1812), podle něhož mají jeho sochy důkladnější a přirozenější postoje. Druhý zmíněný sochař Schwarz podle něj zapojil při práci více „ducha“ a jeho zpracování je pečlivější.32 Schwarz se k práci na oltáři připojil zřejmě až po smrti Kirchnera v únoru 1745, čemuž by odpovídal i možný počátek jeho tříletého noviciátu. Jeho práce v kostele ale skončila úmrtím při nešťastném pádu z oltářní římsy.33 Oba dominikánští sochaři se podíleli podle Cerroniho ještě na bočních oltářích, není však jasné jakých.34 V souvislosti s dobou výstavby se uvažuje o Kirchnerově autorství části výzdoby na oltářích Obětování Panny Marie a sv. Petra Veronského (po roce 1741).35 Oba konvrši snad vytvořili štukové sochy na oltářích Příbuzenstva Kristova a sv. Floriána (1. pol. 40. let). Sochy na oltáři sv. Kateřiny Alexandrijské jsou přisuzovány Josefu Winterhalderovi staršímu, jeho nástavec i nástavce oltářů sv. Barbory a sv. Tomáše však zdobil možná některý z dvojice konvršů.36 Tatáž situace je u oltáře sv. Tomáše Akvinského, přičemž štukovou výzdobu oltáře sv. Jana Nepomuckého však dělal již Ondřej Schweigl.37 Architekturu jednotlivých oltářů, především toho hlavního, včetně několika zpovědnic, si konvent nejspíše zajišťoval vlastními prostředky. Už od roku 1700 se totiž mimo jádro kláštera nacházela venkovní 31 Pro

budoucí výzkum se nabízí prostudování Kirchnerova možného pobytu v šoproňském konventu. 32 Kalandříková 2017, s. 59. Citovaný originál je in: MZK, G11, kniha č. 196, s. 83. 33 Hawlik 1838, s. 40; Kalandříková 2017, s. 59. Dominikánský historik Tezelin Halusa ke Schnarchovi (Schwarzovi) uvádí dosti překvapivě, že byl autorem krásných zpovědnic v dominikánském kostele v Antverpách in: Halusa 1925. Ty však vyrobil kolem roku 1659 sochař Pieter Verbrugghen. 34 Ibidem, s. 65. 35 Idem, s. 68. 36 Kalandříková 2017, s. 70. 37 Ibidem, s. 74, 76.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů truhlárna (viz kapitola 4.0.2), ve které pracovali místní konvrši. Těch v brněnském konventu působilo hned několik: Matouš Veselý (v letech 1745–48, 1750, 1752, 1768–82), Josef Scherner (1746), Rajmund Mayer (1746–51, 1752, 1766–68, 1776–84) a Česlav Jeřábek (1752–79). Co se týče štafírování oltářů, od roku 1739 máme doloženu účast mramoráře Petra Hubera a to na oltářích v nárožích presbytáře a kaplích při kněžišti. Mramorování části oltářů mohli dělat i zde pracující sochaři jako například Josef Winterhalder st.38 Z oltářních architektur v kostele máme nejvíce informací ke kaplím sv. Vincence Ferrerského a sv. Dominika v transeptu (Obr. 3.2), a to díky dochovanému vyúčtování prací z let 1770–1773.39 Podle něj oba oltáře navrhl znojemský konvrš Alvarus Voříšek, který ve svém domovském konventu stavěl většinu oltářů a navrhl také podobu dostavby věží kostela (viz kapitola 3.0.7).40 Tesař Václav Eytlberger se svými pomocníky snesl starý oltář a připravil konstrukci pro novou stavbu. Sochařskou výzdobu tentokrát zhotovil sochař a novic Gabriel Waitzmann společně s dvěma pomocníky. Konvent mu pro to koupil i nějaké drobné nářadí.41 Tento konvrš byl nejspíše synem kadaňského sochaře Karla Waitzmanna (1714–ca 1795), původem ze Štýrského Hradce.42 Dvě sochy sv. Hyacinta a bl. Česlava na oltáři sv. Dominika však zhotovil Ondřej Schweigl.43 Obraz jezuitského malíře Ignáce Raaba dovezl z Opavy konvrš Matouš Veselý.44 Pozlacení soch, rámů 38 Kalandříková

2017, s. 65; Melichová 2006. Václav. Vyúčtování za stavbu dvou bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Michala v Brně, 1770–1773. Umění. 1964, roč. 6, s. 639–640. Také viz Suchánek; Šeferisová Loudová; Kroupa 2015. 40 Ibidem: Rel[igioso] fratri converso Alvaro Worziczek, votaco de Znoyma Brunam pro formanda delineatione utrisque arae, solutae sunt viae expensae huc et retro 5 fl 13 x. 41 Idem: P[ro] instrumentis minutioribus fratri statuario converso ac novitio Gabrieli Weitzmann emptis 1 fl 34 x. 42 KALÁBOVÁ, Lenka. Malíři a dekoratéři v Brně kolem roku 1800: příspěvky ke slovníku umělců. Opuscula historiae artium. 2000, č. F44, s. 55–79; HORÁK, Tomáš. Barokní sochaři a umělečtí truhláři v Bílině a v Kadani. In: Barokní umění v severozápadních Čechách. 2001, s. 259–276. isbn 80-86067-80-7. Viz také Valeš 2013, s. 205–206. 43 Kalandříková 2017, s. 78; Richter 1964: Statuario Brun[ensis] Andreae Schweigl pro 2 statuis collateralibus ex ligno factis ad aram S. P. Dominici, solvendo pro qualibet 30 fl – 60 fl. 44 Ibidem: Expensae ob transportatas 2 imagines S. Patris Dominici et S. Vincentii Ferr[arii] de Oppavia Brunam per fratrem conversorum Mathaeum Wessely ex professo eo missum qua inibi depictas a certo fratre converso pictore Soc[ietas] Jesu /: Ignatio Raab 39 RICHTER,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů a všech ozdob na obou oltářích provedl Matouš Veselý společně s Raymundem Mayerem.45 I přes to, že Mayer byl schopným mramorářem, což dokazuje jeho práce v Uherském Brodě, tuto práci konvent zadal vídeňskému mramoráři Karlu Müllnerovi a jeho pomocníkům.46

:/, computato gratiali praedicto pictori oblato nec non solutione telae, colorum, listarum, futralis ac teloneorum etc. 52 fl 44 x. 45 Idem: P[ro] auro cuso nec non aliis ad deaurandum requisitis necessariis soluti sunt fratri converso Raymundo Mayer qua inauratori simul cum fratre Mathaeo Wessely converso 464 fl 36 x. 46 Richter 1964: Domino marmorario Viennesi Carolo Müllner incipiendi laborem utriusque arae 10. Junii 1771 ac finienti eundem 4. Novembris ejusdem anni praeter habitationem ei concessam in conventu per hocce tempus ac victum cum parvo extra mediaque masa vini ad prandium et coenam, in parato soluti sunt pro qualibet ara 300 fl., simul 600 fl. Finito labore gratiale suis sociis datum per 2 fl. Karl Müllner pracoval kupříkladu i v kapli Potockých ve Wawelu in: WITKO, Andrzej. Nowe spojrzenie na fundację kaplicy Potockich w katedrze na Wawelu. Studia Waweliana. 1994, s. 75–89.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.1: Brno, kostel sv. Michala – Hlavní oltář

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.2: Brno, kostel sv. Michala – Oltář sv. Dominika

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.3: Brno, kostel sv. Michala – Kazatelna

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů 3.0.3 Klášter v Uherském Brodě s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

V případě kostela Nanebevzetí Panny Marie v uherskobrodském klášteře byl od 40. let 18. století zaměstnán již zmiňovaný Josef Winterhalder starší, který zde vyzdobil šest oltářů zasvěcených sv. Vincentovi, Panně Marii Pomocné (dnes sv. Josefa), sv. Anně, Marii Bolestné, sv. Kříži a Panně Marii Růžencové (Čenstochovské).47 Na stavbu prvních čtyř oltářů se dochovaly smlouvy z roku 1747.48 U prvních dvou oltářů se sochař zavazuje, že mimo sochařskou práci zajistí i mramoráž a brusiče (schleiffer). Stavbu dalších dvou oltářů bere na své náklady, z toho se však vyjímá vápno, lešení, grunt, římsy, prkna, sádra, kádě a nádoby a během práce bude přítomen pomocník (buben), což zajistí konvent.49 Zaplaceno dostanou Winterhalder, jeho bratr Antonín (1699–1758) a brusič. Na těchto oltářích lze tedy očekávat maximálně výpomoc najatého pomocníka nebo konvrše z řad truhlářů (arcularii). V uherskobrodském konventu lze v tomto období uvažovat o truhláři Leopoldu Wollauerovi (zde v letech 1741–1748), truhláři a pozlacovači Matouši Veselému (1748–1750) nebo Rajmundu Mayerovi (1751, 1755–1757). Nějaké doplňující práce probíhaly ale i později, protože se v účtech k oltáři sv. Vincence nachází ještě roku 1775 platby za obraz a drobnou truhlářskou práci a v dubnu 1775 za dvě sochy géniů a jejich zlacení.50 U oltáře sv. Kříže smlouva z roku 1754 ukládá Winterhalderovi zajistit mimo sochařskou výzdobu také hlavice a mramoráž. Konvent za to přislibuje 170 zlatých jemu a jeho pomocníkovi či učni (knabe), včetně stravy. Konvent se na druhou stranu zavazuje zajistit mate47 K

těmto oltářům viz PAVLÍČEK, Martin. Josef Winterhalder st. (1702–1769). Brno: Barrister & Principal, 2005. isbn 80-7364-020-1, s. 73–84, MELICHOVÁ, Lenka. Barokní oltáře farního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě. Slovácko. 2006, s. 257–270 a VALEŠ, Tomáš. „...nach vorgezeigten Ries zway Altar auffzubauen...“ Josef Winterhalder st. a kresby k zakázce pro dominikány v Uherském Brodě. Slovácko. 2007, roč. XLIX, s. 295–307. 48 MZA, E16, sign. G 1, č. 12. 49 Ibidem, sign. G 1, č. 13. 50 MZA, E16, k. 5, kniha č. 17, sign. 5, leden 1775: Zonario p[ro] integra cista 68 fl, p[ro] nova picta imagine S: Vincentis 12 fl, nuncio eadem adferenti 18 x, Vitriario p[ro] vitro 4 fl, Arcolario pro lista 4 fl, fabro serario pro appertinentiis 2 fl 30 x, p[ro] Vitro ad aram Passao: B: Virginis 3 fl 51 x, Arcolario ab impositionem ejusdem cistae 14 x. Ibidem, duben 1775: p[ro] 2bus geniis Statuario 4 fl, p[ro] inargentationem eorum 2 fl, pictori 1 fl, appositoribus imaginis Arcolario et Serario 30 x, Murario p[ro] 1 et 2/4 diei 40 x.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů riál, zednickou a tesařskou práci, nádoby, brusiče a lešení.51 Úlohou brusiče zajišťujícího povrchovou úpravu oltáře mohl být v tuto dobu pověřen opět některý z konvršů. Buď Vincent Abbt (zde v letech 1756–1758) nebo Rajmund Mayer (1755–1757). Účty k tomuto období se bohužel nedochovaly, ale z drobné zmínky v Mayerově asignaci z roku 1751 můžeme číst, že měl opláštit nebo jen inkrustovat oltář (pro incrustando altari). Na oltářích se skutečně několikeré inkrustace v technice scagliola nachází, kupříkladu v pozadí oltáře sv. Kříže (Obr. 3.5) je provedena skalnatá krajina a ve spodní části růžencového oltáře (před rokem 1754) je provedena oválná veduta s klášterním kostelem (Obr. 3.4).52 Mayer by tedy mohl být autorem oné veduty, případně umělého mramoru na celém oltáři. Tuto práci si u oltáře sv. Kříže, budovaném až po roce 1754, měl Josef Winterhalder zajistit sám, a to podobné inkrustace v jeho díle nejsou výjimečné.53 Podle kontraktu na oltáře sv. Dominika a Barbory, podepsaném se sochařem Benediktem Telčíkem (1740–1820) roku 1776, se Telčík zavazuje zajistit sochařskou práci, brusiče, zedníka a štafíře.54 Přičinění některého z konvršů u této zakázky není známo. Z plateb ve smlouvě pouze vyplývá, že sklepník a konvrš Vincenz Senowitz dodával Telčíkovi víno. Totéž v případě oltáře Nanebevzetí Panny Marie stavěném od roku 1779.55

51 Valeš

2007; MZA, E16, sign. G 1, č. 14. Martina. Oltářní obraz Panny Marie Čenstochovské v Uherském Brodě. 2012. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého, s. 27. 53 Viz Melichová 2006, s. 265 a pozn. č. 35. 54 MZA, E16, sign. G 1, č. 16. Zaplaceno dostal Telčík v říjnu 1777 in: E16, k. 5, kniha č. 17, sign. 5: Arae S: Patris Dominici et S: Barbarae – Hae duae arae constant interim 230 fl 55 x. 55 MZA, E16, sign. G 1, č. 15. 52 BAŘINKOVÁ,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.4: Uherský Brod, kostel Nanebevzetí P. M. – Oltář Panny

Marie (foto Stanislav Kadlčík)

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.5: Uherský Brod, kostel Nanebevzetí P. M. – Oltář sv. Kříže

(foto Stanislav Kadlčík)

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů 3.0.4 Kláštery v Opavě, Jihlavě a Šumperku

Situace dominikánského konventu v Opavě při kostele sv. Václava je nejkomplikovanější. Konventní archiv se dochoval jako fragment a z původního mobiliáře se rovněž nic nedochovalo.56 Díky několika smlouvám víme o stavbách oltářů, které byly zadány sochaři Janu Jiřímu Lehnerovi. Tento řezenský rodák se v Opavě usadil kolem roku 1721 a zde si zřídil velkou dílnu s řadou pomocníků. Konvent s ním první smlouvu podepsal 4. listopadu 1733, podle níž měl za 200 zlatých zhotovit na základě předložených kreseb dva boční oltáře sv. Anny a sv. Barbory a podle modelu novou kazatelnu.57 Ve smlouvě se uvádí, že má oproti návrhu na kazatelnu umístit dvě věže místo dvou chlapců (asi putti).58 Další smlouvu uzavřel konvent s Lehnerem 20. ledna 1734 na zřízení bočního oltáře Svaté rodiny a hlavního oltáře sv. Václava s tabernáklem.59 Další čtyři oltáře stavěl Lehner podle smlouvy z 10. prosince 1735, ve které se zavazuje, že zajistí stolařskou i sochařskou práci. Posledních pět oltářů stavěl na základě smlouvy z 19. ledna 1737 a to podle předložených kreseb. Lehner měl znovu zajistit stolařskou a sochařskou práci, konvent však ve smlouvě podotýká, že truhlářskou práci u oltáře sv. Hedviky není povinen zajistit. Nicméně, ani z jedné ze smluv nevyplývá jestli se na stavbě podíleli konventní pomocníci nebo konvrši, pouze u posledního oltáře si konvent truhláře zajistil sám. Zdali to byl městský truhlář nebo někdo z řad bratří není jasné. Jediným doloženým truhlářem a konvršem je Karel Lilie, který zde působil v letech 1736–1738.60 56 Ze

sochařské výzdoby se dochovaly čtyři sochy církevních otců v kostele v Litultovicích (dvě z nich však ukradeny). Další sochy čtyř evangelistů byly přeneseny do kostela sv. Hedviky v Opavě. Z kostela pochází také pieta v těšínském muzeu. K Lehnerovi a jeho tvorbě: INDRA, Bohumír. Život a dílo opavského barokního sochaře Johanna Georga Lehnera. Časopis Slezského zemského muzea: Série B – vědy historické Opava. 1992, č. 1, s. 32–51, OLŠOVSKÝ, Jaromír. K dílu Johanna Georga Lehnera: nové připsání a jeho ikonografické aspekty. Časopis Slezského zemského muzea: Série B – vědy historické. 2003, č. 3, s. 256–262, OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní sochařství v rakouském Slezsku (1650–1800). 2006. Doktorská dizertační práce. Filosofická fakulta Masarykovy univerzity. 57 Štěpán 2014, s. 213. MZA, G1, sign. 12268, č. 11. 58 Ibidem, sign. 12268, č. 11c: ...außer daß anstadt obigen zweÿ kindeln zweÿ große türmes kommen müßen... 59 Ibidem 60 Viz jeho medailonek v příloze A.0.1.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Z vybavení jihlavského konventu při kostele sv. Ignáce se dochovaly alespoň oltáře sv. Kříže, sv. Josefa, Aloise, Dominika, Barbory a Františka Xaverského. Ty si dominikáni přestěhovali po zrušení svého původního kláštera roku 1781 do bývalého jezuitského kostela.61 Z jejich archivu se však dochoval jen fragment a informace ke stavbám těchto oltářů jsou strohé. V případě jihlavského kláštera pak máme doloženy dva konvrše a truhláře Leopolda Wollauera a Jana Hollera. Obdobná situace je v případě dominikánského kláštera v Šumperku při kostele Zvěstování Panny Marie. V interiéru kostela se dochovala řada bočních oltářů včetně hlavního oltáře z poloviny 18. století, většinou přisuzované sochaři Ondřeji Zahnerovi (1709–1752). Mimo to jsou v kostele raně barokní oltář, kazatelna včetně dochovaných paramentních skříní a lavic oratoře.62 Archivní prameny však opět chybí. 3.0.5 Klášter v Boskovicích s kostelem sv. Dominika

Tento klášter byl založen svobodnou paní Zuzanou Kateřinou Liborií ze Zástřizl roku 1682 na kopci za městem. Budovy kláštera a kostela zasvěceného sv. Dominikovi byly stavěny do roku 1694, přičemž první mše se v kostele odehrála 7. listopadu. Kostel měl nejspíše svůj vzor ve chrámu sv. Michala v Brně, a to včetně opěráků či soch v průčelí. Uvnitř se nacházel bíle natřený hlavní oltář zasvěcený sv. Dominikovi a po jeho stranách kaple Početí Panny Marie a Boží hrob. Další oltář byl zasvěcen Panně Marii Křtinské, jeden oltář byl Růžencový s vyobrazením Spasitele, další oltáře byly zasvěceny sv. Petru Mučedníkovi, sv. Janu Nepomuckému, sv. Kateřině, sv. Vincenci, sv. Blažeji, sv. Kříži a jeden oltář byl věnován Jménu Ježíš. V kostele se samozřejmě nacházely také zpovědnice, lavice nebo varhany. Jací umělci zde pracovali nevíme, lze jen předpokládat, že některé obrazy mohl namalovat Jiří František Jurný zvaný Tříska, který pro paní Zuzanu ze 61 MZA, B2, k. 91, sign. K 20/32a, fol. 595–598. KUKLOVÁ, Kateřina; MIHOLA, Jiří.

K dopadu josefinismu na řeholní život na Moravě: se zaměřením na dominikánské kláštery. In: Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012, s. 42–59. isbn 978-80-260-3314-1. 62 FILIPOVÁ, Milena; KIRKOSOVÁ, Lenka. Klášterní kostel v Šumperku. Pavel Ševčík, 2016. isbn 978-80-86438-65-8.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Zástřízl pracoval. Namaloval nejspíše obraz založení kláštera dochovaný v muzeu a roku 1664 také obraz Všech svatých do kostela s tímto zasvěcením v Boskovicích.63 Ze sochařské výzdoby víme pouze o sochách, jenž stály v aleji před kostelem. Byly to sochy sv. Dominika, sv. Jana, sv. Šebestiána, Panny Marie, sv. Rocha a sv. Floriána.64 Podle dekretu byl 21. července 1784 klášter zrušen a zde pobývající čtyři konvrši a šest kněží odešli do konventů v Olomouci, Uherském Brodě a Těšíně. Vnitřní vybavení bylo úřady prodáno na veřejné dražbě v červnu 1785, přičemž většinu skoupila správa boskovického panství. Z kostelního mobiliáře byly do farního kostela sv. Jakuba v Boskovicích přeneseny lavice, kazatelna, paramentní skříně a tabernákl.65 Do dnešní doby se však dochovaly pouze čtyři řady lavic.66 Lavice v lodi kostela sv. Jakuba

Lavice jsou tektonicky členěny na tři pásy oddělené římsami (Obr. 3.6). Jejich čelní plocha je svisle rozdělena čtyřmi sloupky zdobenými akantovými rozvilinami zatočenými do volut. Plocha těchto dříků je dále ozdobena příčným vroubkováním. V jednotlivých polích středního pásu jsou oktogonálně tvarované výplně s profilovanou lištou po obvodu. Uprostřed výplní jsou intarzované osmicípé hvězdy – jeden ze symbolů dominikánského řádu. Ve zbylé ploše cviklů je provedena geometrická intarzie, podobně jako je zhotoven černobílý štít řádu. Střední výplně jsou řezbářsky zdobeny rozvilinami a insigniemi se symboly dominikánského řádu – pes s pochodní v tlamě, glób a hvězda.67 Způsob provedení pilastrů zatočeného na koncích do voluty je sice záležitostí již 17. století, častější je tato forma se zalamováním užívána až v první půli 18. století. Pokud se podíváme na 63 SAMEK,

Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 1994. isbn 80-200-0474-2, s. 107; LIPKA, František. Starý hrad, Bašta a nový zámek v Boskovicích. Časopis Matice moravské. 1904, roč. 28, č. 3, s. 340–351. 64 Lipka 1904. 65 ČERNUŠÁK, Tomáš; SEDLÁK, Tomáš (ed.). Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012. isbn 978-80-260-3314-1, s. 53. 66 OPPELTOVÁ, Jana. Zaniklý konvent dominikánů s kostelem sv. Dominika. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 147–150. isbn 80-727-7026-8, s. 147–150; STEHLÍK, Miloš. Boskovice státní zámek a hrad, město a okolí. Praha: STN, 1955, s. 10–11. 67 Samek 1994, s. 106.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů zdobení pilastru, v 17. století bychom očekávali užití pásu penízků, šupin a nebo květin, kupříkladu u dveří sakristie v Mattsee (1649).68 Způsob zalomení pak můžeme srovnat s lavicemi v Loschental (1715– 25), zpovědnicemi v Gurku (1735–45) či lavicemi v Grazu (1730–40).69 Zmíněné vroubkování se častěji objevuje až k polovině 18. století, jako třeba na svícnech z kostela sv. Jakuba v Telči (asi 1736), na řezaných konzolách jezuitské knihovny z Telče (1732–40), v sakristii brněnských augustiniánů (kolem 1750) či sakristii v Schlierbachu (1755–65).70 K lepšímu komparativnímu datování však chybí dostatek materiálu. Svým členěním i oktogonálními výplněmi jsou velmi podobné lavice v kostele sv. Michala v Olomouci z roku 1710 (viz kapitola 3.0.6). Hypoteticky by se mohlo jednat o kopie těchto již stylově archaických lavic s užitím aktuálnější výzdoby. V takovém případě dává smysl, že jejich formu přenesl některý z bratří pohybující se mezi těmito dvěma konventy. Za autora lze tudíž navrhnout některého ze zdejších konvršů truhlářů. V Boskovicích víme pouze o Česlavu Jeřábkovi (zde v letech 1746 a 1752), Jindřichu Mierscherovi (1752), Vavřinci Pochtlerovi (1738 a 1752) a Dominiku Zengerlemu (1738 a 1746). Poslední jmenovaný chvíli pobyl zrovna v Olomouci, nicméně hypotézu, že on je právě jejich autorem pro nedostatek pramenů zatím není možné potvrdit.

68 Bohr

2021, s. 193. 2021, s. 138, 153, 298. 70 Matus 2018, s. 122; Bohr 2017, s. 630; MATUS, Dominik. C.I.16 Svícen. In: Telč a jezuité: Řád a jeho mecenáši. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HNILICOVÁ, Petra. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 313–314. isbn 978-80-907357-3-6; MATUS, Dominik; HNILICA, Ondřej. Prostory a vybavení telčské knihovny. In: Knihovna jezuitské koleje v Telči. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HLAVÁČKOVÁ, Jarmila; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 55–71. isbn 978-80-7286-359-4. 69 Bohr

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.6: Boskovice, kostel sv. Jakuba – Lavice v lodi (foto NPÚ

ÚOP Brno)

3.0.6 Klášter v Olomouci s kostelem sv. Michala

Dominikánský konvent v Olomouci založil při kapli sv. Michala podle tradice sv. Hyacint roku 1237. Tento klášter v jihovýchodní části města si časem získal na významu a to především rozhodnutím Karla IV. o zasedání zemského sněmu v jeho prostorách. Díky darům a nadacím se časem zlepšilo také hospodářství kláštera a jeho hmotné zázemí. S nástupem protestantismu však došlo ke zhoršení jeho postavení následované zanedbáváním budov a v bouřlivé první půli 17. století byl klášter různě rabován a ničen, načež jej místní komunita musela několikrát opustit.71 71 BLÁHOVÁ,

Zdeňka; BLÁHA, Josef. Bývalý konvent dominikánů s kostelem sv. Michala. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 468–473. isbn 80-727-7026-8.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů V druhé půli 17. století získal konvent pod vedením převora Antonia Peretia významné nadace a fundace, které využil k přestavbě kostela. A tak byl roku 1673 zbourán kostel a o tři roky později stavěn nový podle projektu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally, završený třemi kupolemi. Kvůli statickým problémům však do stavby zasáhl architekt Domenico Martinelli a přestavbu roku 1699 dokončil.72 Za převorátu Dominika Schullera (1703–1707) byla dokončována kupole u portálu, průčelí, fresková i štuková výzdoba interiéru. Roku 1706 došlo k dokončení fresek evangelistů na pendentivech pod západní kupolí a po zastřešení kostela byl chrám 1. ledna 1707 benedikován biskupem Františkem Juliem hrabětem Braidou,73 který další den posvětil oltáře a hlavní oltář s obrazem sv. Hyacinta, sádrovým svatostánkem a sochami Panny Marie, archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela.74 Jedním z oltářů je oltář Panny Marie v Naději, pořízený za převora Bernarda Dörffla (1697–1702) roku 1700. Jeho retabulum zdobí malba Marie od Dominika Mayera (1653–1715) a dalších šest medailonů světců. Na vrcholu retabula se ještě nachází obraz Boha Otce.75 Na menze oltáře stojí později umístěná dvojice andělů od Jana Antonína Richtera (1712–1762), umístěná zde nejspíše po zrušení kláštera odjinud.76 Protějškový protimorový oltář sv. Šebestiána pochází z téže doby a zdobí jej obraz umučení sv. Šebestiána a opět šest medailonů svatých, na vrcholu pak obraz Panny Marie Pomocnice, všechny rovněž od ma72 ŠVÁCHA,

Rostislav. Architektura baroka v Olomouci. In: Olomoucké baroko: Výtvarná kultura z let 1620–1780. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2010, sv. 2. Katalog, s. 27–47. isbn 978-80-87149-39-3; ŠVÁCHA, Rostislav. The Church of St. Michael in Olomouc and Its Type. Umění. 2013, č. 5, s. 398–421; ŠVÁCHA, Rostislav; KRUMMHOLZ, Martin. A Builder-Prelate in Moravia – The Bishop of Olomouc, Karl of Lichtenstein-Castelcorno. In: Art in the Czech Lands 800–2000. Arbor vitae, 2017, s. 480–483. isbn 978-80-904534-9-4. 73 Freskovou výmalbu provedl nejspíše Ferdinand Naboth (1674—1714) a Innocenzo Monti (1654–1710), viz ZAPLETALOVÁ, Jana. Innocenzo Monti a fresky v kostele sv. Michala v Olomouci. Opuscula Historiae Artium. 2013, s. 68–79; Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4. 74 KAVIČKA, Karel. Chrám svatého Michala v Olomouci. Olomouc: Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, 2011. isbn 978-80-260-0279-6, s. 16. 75 Kavička 2011, s. 36 76 Sekanina 2018, s. 328

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů líře Mayera.77 U obou oltářů nevíme, kdo vytvořil jejich architekturu a řezby. Po dvou letech zbývalo v kostele stále mnoho práce na výzdobě, avšak klášterní finance byly vyčerpány. Dva z bratří brzy na to při cestách posbírali od dárců 16 794 zlatých. Naneštěstí, 21. července 1709 vypukl na náměstí sv. Mořice požár, který se rozšířil až na kostel sv. Michala. Postupně shořela báně, kopule a skrze okno byl zapálen pult v chóru a od něj nové kůrové lavice, následně hlavní oltář.78 Podle pamětní listiny měly být spáleny stará chórová sedadla.79 Dřevěná makovice se propadla kupolí na podlahu, sakristie a zbytek mobiliáře byl od požáru ušetřen a částečně byl zachráněn i konventní archiv.80 Obnova kostela

Aktuální i nově zvolený převor v nastalé situaci rezignovali a opětovné stavby se v lednu 1710 energicky ujal znovu zvolený bývalý převor Dominik Schuller.81 Díky podpoře dobrodinců byla okamžitě zahájena oprava kostela, již roku 1710 městský stolař Kristián Schwarz zasadil na kopule nové makovice a převor pořídil nové vyřezávané lavice.82 Následující převor Adam Kratochvíl (1711–1719) nechal zhotovit Augustinu Janu Thomasbergerovi (asi 1676–1734) dvanáct řezaných soch apoštolů stojících na pilířích,83 novou dlažbu a oltář Panny Marie Čenstochovské v boční kapli. Za převora Bedřicha Mayera (1723) byly polychromovány sochy apoštolů a postaven nový baldachýn nad hlavním oltářem.84 77 Kavička

2011, s. 37–38; DOLEJŠÍ Kateřina; Mlčák, Leoš. Olomoucký barokní malíř Dominik Mayer (1653–1715). Zprávy Vlastivědného muzea v Olmouci. 2009, č. 298, s. 3–16. 78 Ibidem 79 KAVIČKA, Karel. Chrám svatého Michala v Olomouci. Olomouc: Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, 2011. isbn 978-80-260-0279-6, s. 16. 80 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4. 81 Ibidem, 15.8.1923; NAP, ŘD, kniha č. 10, s. 292. 82 Ibidem 83 CHOVANEČKOVÁ, Martina. Řezbářské dílo Augustina Jana Thomasbergera v Olomouci. 2012. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého; SEKANINA, Adam. Filip Sattler (1695–1738): Život, dílo a jeho doba. 2018. Dizertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého, s. 65. 84 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Lavice v lodi a zpovědnice

Zmíněné lavice jsou dubové a v kostelní lodi jsou rozmístěny do čtyř řad (Obr. 3.8). Čelní plocha lavic je členěna na tři pásy a dále dělena čtyřmi pilastry s korintskými hlavicemi a zvlněnými dříky (napodobujícím tordovaný sloup). Výplně jsou oktogonálního tvaru s profilovanou lištou po obvodu, bez dalších řezaných ozdob. Členitě tvarované bočnice jsou zdobeny reliéfně vyřezanými rozvilinami, střídavě s květem či plody uprostřed a zapletenou postavou putta. Dosavadní literatura uvádí dataci do roku 1710, ta nejspíše vychází z tehdy ještě dochovaných účetních knih nebo kronik.85 Stylově lavice lze zařadit do doby kolem a po roce 1700. Členění a výzdoba lavic je obdobná jako u chórových a kostelních lavic v Baumgartenbergu (1690–1700), táflování křížové chodby v Heiligenkreuzu (1710) či lavic v Innsbrucku (1705–1715).86 Redukcí dekoru na čelní straně se však lavice přibližují pracím z prvního desetiletí 18. století, což podporuje dosavadní dataci. Stejnými pilastry jako lavice jsou zdobeny dvě zpovědnice po stranách lodi, vyrobené z měkkého dřeva.87 Nevíme, kdy byly vyrobeny, ale kvůli užití téhož dekorativního prvku bychom je mohli datovat do stejné doby jako lavice.88 Kdo je autorem lavic není známo, prameny se pro tuto dobu nedochovaly. Hypoteticky mohl lavice vyrobit nebo se na nich alespoň podílet konvrš Antonín Kay, jediný doložený truhlář, který byl v této době v Olomouci přítomen po příchodu roku 1705 ze Znojma. Právě ve Znojmě za jeho noviciátu vznikly lavice datované do roku 1698, příznačně rovněž za převora Dominika Schullera (Obr. 3.22).89 Schuller byl převorem ve Znojmě v letech 1697–1700 a Olomouci v letech 1703– 1707 a 1710.90 Figurální složka znojemských lavic ale není tak kvalitní jako u olomouckých (Obr. 3.9), je tedy otázkou, jestli by se jediný autor mohl za deset let takto řemeslně posunout. Nápadná podobnost s lavicemi v Boskovicích (Obr. 3.6) na druhou stranu naznačuje autorství 85 Kavička

2011; Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4. 2017, s. 329, 501; Bohr 2021, s. 149, 435. 87 Kavička 2011, s. 39. 88 Bohr 2017, s. 206 89 Kaplan 1931, s. 116 90 Kaplan 1931, s. 123; Kavička 2011, s. 56. 86 Bohr

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů truhláře, který se pohyboval na obou místech. Případně se však může jednat jen o přenesení určité formy mezi dvěma kláštery.

Obrázek 3.7: Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavic

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.8: Olomouc, kostel sv. Michala – Lavice a zpovědnice

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.9: Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavice

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oltář sv. Dominika

Od roku 1723 byl v kostele zaměstnán sochař Filip Sattler (1695–1738), který společně s městským truhlářem Antonem Günsterem (asi 1697– 1774) dokončil 28. září 1724 oltář sv. Dominika (nyní zasvěcen sv. Janu Sarkanderovi) se sochami adorujících andělů, sv. Raymunda z Peñafortu, Hyacinta, Panny Marie, Krista a Boha Otce (Obr. 3.10). Obraz na oltář dodal malíř Antonín Šebestián Müller (1691–1743).91 Podle účetní knihy byla v říjnu 1723 se sochařem a truhlářem podepsána smlouva.92 Za rok byl oltář již zřejmě postaven a sochy na něj připevněny.93 V listopadu téhož roku dostali sochař a truhlář zaplaceno 425 zlatých a jejich pomocníci 5 zlatých.94 Více by nám ke stavbám oltářů řekl zápisník po truhláři Günsterovi, který se měl zachovat a roku 1827 jej přepsal kostelník do pamětní knihy, ta se však nejspíše dodnes nedochovala.95

91 SEKANINA,

Adam. Filip Sattler (1695–1738): Život, dílo a jeho doba. 2018. Dizertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého, s. 100–102; Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4 uvádí, že oltář sv. Dominika byl přenesen do ambitu. 92 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, říjen 1723: Sculptori Philipo Sattler et Arculario Antonio Günster hac die facto contractu supra altare S: Patris Dominici; supra labores ad interim 50 fl; květen 1724: Item statuario ad interim dati supra labores Altaris S. P. Dominici 25 fl, NB. Mense Octobri 1723 dati sunt interim 50 fl ut ubi videre est 50 fl. 93 Ibidem, říjen 1724: Pro claviculis pro altari S. P[at]ris Dominici p[ro] 500 1 cent. p[er] 6 fl 30 x, Murario pro reparatione strati apud Alt. S. Pris Dom: per duas dies 54 x, fabro lignario a[d] depositione Theatri pro structura Alt: S. Pris Dominici 24 x, Vidua fabri: lignarii a[d] concessione Restis et requisitis p[ro] attrahendis figuris ad Alt. S. P. D: 2 fl. 94 Ibidem, listopad 1724: Statuario D[omi]no Philippo Sattler et D[omino]. Antonio Günster pro exstructione Altaris S. P. D[omi]nici secundum contractum dati in plenam solutionem 425 fl, Item eorundem sociis gratiale datum 5 fl. 95 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4. Ve fondu Farního úřadu sv. Michala v Olomouci, který aktuální zpracovává Miroslav Koudela, se nachází pouze torzo pamětní knihy (kroniky) farnosti z let 1948–1966.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.10: Olomouc, kostel sv. Michala – Oltář sv. Dominika (foto Adam Sekanina)

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oltář Panny Marie v ambitu

Souběžně s oltářem sv. Dominika vznikal neznámý, dnes již nezachovaný oltář Panny Marie. Nacházet se mohl v dnešní kapli sv. Alexia, která své nynější zasvěcení získala patrně roku 1740 v souvislosti s bratrstvem téhož názvu.96 V dubnu 1723 polychromoval malíř jakousi zakroucenou věc či svazek, snad mříž nebo ohrádku.97 V srpnu 1724 byl vyroben rám na obraz.98 V březnu 1725 dostal Sattler zaplaceno za tři sochy géniů na tento oltář a malíř Müller za nabarvení přepážky.99 O rok později dostal Sattler zaplaceno za ozdoby.100 Na oltáři se nacházela socha anděla, kterou v červenci 1726 pozlatil malíř Karel,101 který maloval několikrát Boží hrob a zlatil oltář av. Anny.102 Snad by se mohlo jednat o malíře Karla Moravce (?–1730),103 jehož manželku si po smrti vzal Johann Drechsler (1700–1765),104 který v klášteře rovněž několikrát maloval Boží hrob, právě po jeho smrti.105 V srpnu 1727 opět pozlacoval oltář nějaký malíř Filip a další malíř dostal za nespecifi96 Kavička

2011, s. 51; SCHÜNKE, Robert. Kapellen in Alt-Olmütz. Olmütz, 1906, s. 29. 97 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, duben 1723: Item Pictori qui coloravit crates ad B: V: in ambitu 45 x. 98 Ibidem, prosinec 1723: Pro una lista pro imagine ad ambitum 14 x; srpen 1724: Pro una lista ad ambitum pro Imagine 10 x. 99 Ibidem, březen 1725: Statuario Dno Philippo debitum solutum pro 3 geniis ad Altare B. Vir: gratiosa in ambitu 10 fl, Pictori Dno Antonio debitum solutum p[ro] cancellis decoloratis in ambitu 2 fl 16 x. 100 Ibidem, duben 1724: Statuario pro exornato altari ad B. Matrem in ambitu dati sunt 13 fl. 101 Ibidem, červenec 1726: D: Carolo Pictori a[d] deauratione Angeli ad Aram B: M: V: in ambitu 9 fl. 102 Ibidem, červenec 1729: Dno Carolo Pictori ad interim 30 fl p[ro] deauranti altare S. ?? 30 fl; září 1729: Dno Carolo Pictori soluto ex intengro pro suis laboribus et deauratione Altaris S: Annae 33 x. 103 RÖDER, Julius. Die Olmützer Künstler und Kunsthandwerker des Barock. Olmütz: Heimatblätter, 1934, s. 105. 104 Ibidem, s. 55; JAKUBEC, Ondřej; PERŮTKA, Marek; BORTLOVÁ, Ivana. Olomoucké baroko: výtvarná kultura let 1620-1780. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2011. isbn 978-80-87149-40-9, s. 240 105 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, říjen 1740: D: Pictori Joanni Dreksler a[d] Sepulchro 1740 9 fl; červenec 1745: D: Pictori Joanni Dreksler a[d] Sepulchro 1745 11 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů kovanou práci zaplaceno v listopadu 1730.106 V prosinci 1733 dostal zaplaceno nějaký uničovský sochař za připravení matrice a 500 tisků podle tohoto oltáře či jeho obrazu, snad by se mohlo jednat o Jiřího Antonína Heinze, který později pro znojemské dominikány pracoval (viz kapitola 3.0.7).107 Dále v září 1735 vyřezal soustružník hlavice na oltář a v březnu 1736 vytvořili sochař s malířem dvě schránky na obrázky.108

Oltář sv. Tomáše Akvinského

Za téhož převora Bedřicha Mayera byl postaven i protějškový oltář sv. Tomáše Akvinského (dnes oltář sv. Filomeny) na epištolní straně kostela. Postavil jej opět Günster a Sattler opatřil sochami andělů, sv. Anežky z Montepulciana, Kateřiny Sienské a Tomáše Akvinského. Malbu dodal opět Müller. Za převora Dominika Stolze (1747–1749), podle jiných zdrojů ale již roku 1740,109 byl přenesen mariánský obraz nalezený v ambitu na tento oltář a doplněn sochou korunujícího anděla od Ondřeje Zahnera.110 Přikláním se spíše k pozdějšímu datu, neboť se přenesení obrazu projednává na konventní radě roku 1747.111

106 Ibidem,

srpen 1727: D[omi]no Pictori Philippo ab inauratione altaris B: V: M: in ambitu 20 fl; listopad 1730: Pictori ab altare B: V: M: in ambitu 3 fl 20 x. 107 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, listopad 1730: Sculptori Neostadiensi pro lamina B: V: M: in ambitu noviter facta, cum impressione 500 imaginum 10 fl. 108 Ibidem, září 1735: Torneatori pro Capitellis in ambitu ad aram BV: M: 2 fl 15 x; březen 1736: Statuario et Pictori pro 2 repositoriis anathematum imaginum B: V: M: in ambitu 3 fl 30 x. 109 Kavička 2011, s. 36 110 Sekanina 2018, s. 103–106. 111 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 25, rok 1747: Die 20 Januarii Habitum e[st] Consilium occasione novae arae in majori Ecclesia extruenda pro translatione gratiosae Imaginis nostrae ex ambitu in Ecclesiam in locum quidem: ubi nunc extrat ara S: Thomae Aquinatis, ita tamen: ut superior pars hujus novae arae honoribus S. Thomae obveniat,.... S tímto přesunem snad můžeme spojit i platby in: ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, říjen 1741: Pro in Auratione listarum ad B: V: M: 4 fl 30 x, Statuarius p[ro] 2 listis ad B: V: 2 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Lavice v presbytáři

Za následujícího představeného Daniela Salschika postavil roku 1726 zmíněný truhlář Antonín Günster také oltář v České kapli (sv. Alexeje), ten se však nedochoval.112 Započala také výroba intarzovaných lavic v presbytáři (Obr. 3.11), které dosavadní literatura datuje do roku 1724.113 Jedná se o soubor dubových chórových lavic, které se před rekonstrukcí kostela nacházely za oltářem a sloužily pouze členům klášterní komunity. Plochy lavic jsou rozděleny tektonicky na tři pásy a svisle děleny pilastry s intarzovaným dříkem. Výplně jsou orámovány členitě lámaným rámem z profilované lišty. Uprostřed výplní vystupuje intarzovaný štít. Záda sedadel jsou vysoká, členěná obdobně, avšak výplně jsou bez vystupujících štítů. Na vrcholu zad je posazena řezba rozvilin. Lišty, hlavice a patky jsou mořeny černě a intarzie je složena z kořenicové dýhy a její plochou prostupuje černý páskový dekor. Z plateb, které můžeme s těmito lavicemi spojit, lze uvézt nákup nařezaného fládrového (či kořenicového) dřeva z října 1726, které mohlo sloužit právě na intarzii.114 V květnu 1727 dodal sochař nějaké prvky na lavice a v lednu 1728 dostal zaplaceno mistr truhlář za hlavice.115 Nevíme o jaké autory jde, v účtech jsou zmiňováni pouze konventní truhlář a mistr truhlář či pomocníci, v listopadu 1722 je zmíněn pouze truhlář Vogel, který postavil Boží hrob.116 Lze však předpokládat, že se opět jedná o Filipa Sattlera s Antonínem Günsterem. Práce na lavicích byla hotova možná již v červnu 1728, kdy byl vyčištěn chór a refektář.117 112 Chrám

sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4 2011, s. 39; NOWAK Adolf; Kachník, Josef. Církevní památky umělecké Olomouce. Olomouc: E. Hölzel, 1890, s. 10. 114 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, říjen 1726: pro ligneo trunco vulgo flader ad arcularia[m] 18 x; prosinec 1726: pro truncis tileis vulgo flader holtz ad arculariam 1 fl. 115 Ibidem, květen 1727: Statuario pro 52 par: vulgo kroksten per 17 x ad chorum spectantia dati 15 fl; leden 1728: Arculario Magistro pro Capitellis et vulgo Kroksten ad Chorum pro stallis 5 fl 48 x. 116 Ibidem, listopad 1722: Arculario Vogel pro Extructione Sepulchri 5 fl. 117 Ibidem, březen 1728: Arculario Magistro pro diverso labore ad choru[m] dati sunt 15 fl 17 x; červen 1728: lavantibus chorum et Refectorium 16 x. 113 Kavička

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů S lavicemi v presbytáři však můžeme spojit i několik plateb za levandulový olej a líh novému truhláři a konvršovi Jordanu Gugerovi.118 Obojí ingredience sloužily kupříkladu na ředění laku se sandarakem, kopálem nebo dalšími pryskyřicemi, kterým mohly být lavice postupně natírány ještě roku 1729 a ty postupně instalovány na místo.119 Stylově tyto lavice zapadají použitím intarzie s páskovým dekorem do první půli 18. století, přesněji do 20. až 30. let. Srovnat můžeme dekor se skříněmi na paramenta ve Vorau (1716), lavicemi v Linci (1721/22), portálem v Altenburgu (1735) či skříněmi v sakristii jezuitského kostela v Brně (1739).120

118 Ibidem,

červen 1729: Fri Jordano pro spiritu vini 45 x, pro instrumentis ad arcularim et pro spiköl Fri Jordano 1 fl, pro spikel Fri Jordano 36 x; červenec 1729: Fri Jordano pro Spikol 28 x. 119 PENN, Theodore Zuk. Decorative and Protective Finishes, 1750-1850: Materials, Process, and Craft. Bulletin of the Association for Preservation Technology. 1984, roč. 16, č. 1, s. 3–46; KOLLER, Katharina Walch; Johann. Lacke des Barock und Rokoko. 1997, s. 28, 32, 55, 76. 120 Bohr 2017, s. 255, 573; Bohr 2021, s. 405; Matus 2018, s. 119.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.11: Olomouc, kostel sv. Michala – Lavice v presbytáři během

restaurování Hlavní oltář

Za převora Tomáše Pleinera (1728–1731) byl od roku 1730 stavěn nynější hlavní oltář (Obr. 3.12). Sochařskou výzdobu vyhotovil opět Filip Sattler, a to včetně monumentální sochy sv. Michaela.121 Aktuální oltářní obraz sv. Michala zhotovil podle Guida Reniho J. Köchert a na oltář jej nechal umístit páter Ignác Panák během přestavby kostela v letech 1894–1898.122 Stejně tak byla v této době socha sv. Michala nahrazena sochou Panny Marie.123 Menza zdobená květinovými vázami v technice scagliola, stojící před tímto oltářem, však pochází nejspíše z předešlého oltáře, jelikož nese podpis autora Joannes Dominicus Babant. Anno D[omi]ni 1707.124 K tomuto autorovi však není nic známo. 121 Sekanina

2018, s. 45. Karel. Chrám svatého Michala v Olomouci. Olomouc: Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, 2011. isbn 978-80-260-0279-6, s. 35. 123 Sekanina 2018, s. 45 124 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4; Nowak 1898. 122 KAVIČKA,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oltář prošel ještě úpravami kolem roku 1757, kdy na něj byly umístěny čtyři sochy církevních otců od Jana Kammereitha (1715–1769).125 Tento olomoucký sochař se zaučoval u Sattlera a po jeho smrti roku 1738 převzal dílnu.126 Z účtů opět můžeme vyčíst, že v lednu 1731 byly zakoupeny prkna a sochaři obdržel zálohu 70 zlatých.127 V březnu bylo zaplaceno soustružníkovi za hlavice na oltář, jejich jádro se totiž běžně soustružilo a dále vyřezávalo.128 Jednotlivé listy a další části jsou posléze přidané. V dubnu a červenci 1731 dostal sochař zaplaceno dalších 120 zlatých a poslední částku 90 zlatých dostal v říjnu.129 Mezitím byla stavěna oltářní architektura,130 a na její konstrukci se podílel opět Jordan Guger, kterému občas pomáhali blíže nespecifikovaní pomocníci Jakub a František.131 Jordan v tuto dobu již fungoval jako hlavní konvrš truhlář, jelikož dostával zaplaceno za různé potřeby truhlárny, za dřevo, nářadí, barvy a třeba i práci na kostelním portále.132 Co se týče malby a polychromie, z knihy konventních porad lze vyčíst, že byla v červenci 1732 uzavřena smlouva týkající se výzdoby

125 Sekanina

2018, s. 162. Martin. Jan Kammereit. In: Olomoucké baroko. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2011, sv. 3. Historie a kultura, s. 204. 127 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, leden 1731: Pro asseribus ad altare majus p[ro] faciendo 5 fl 30 x, Statuario pro suo labore ad interim pro statuis ad novum altare majus 70 fl. 128 Ibidem, březen 1731: Torneatori pro capitellis ad novum altare 7 fl. 129 Ibidem, duben 1731: Statuario sup[ra] suum laborem ad altare majus 20 fl; červenec 1731: Statuario supra suum labore[m] altaris majoris 100 fl; říjen 1731: Statuario residuu[m] pro labore suo habito in extructione Altaris majoris solutus ex integro 90 fl. 130 Ibidem, červen 1731: Item uni amenuensi ad juvante in appositione altaris Maj[us] a[d] 2 dieb[us] 24 x; červenec 1731: 2 amanuensib[us] a[d] duab[us] dieb[us] adjuvantib[us] apossit[i]o[n]e altaris majoris 48 x. 131 Ibidem, červen 1731: fris Jordani socio Jacobo 8 fl 30 x; srpen 1731: fri Jordano ad suu[m] vestiaria 10 fl, Item eidem gra[ti]ale ob laborem habitu[m] in ara majori 8 fl 18 x, socio Jacobo arculario laboranti p[ro] 35 hebdoma[nas] et dimidia a[d] 45 p[er] hebdomadaliter acceptis 8 fl defalcando ad huc accepit et ex integro solutus 18 fl 32 x; květen 1731: Socio Francisco arculario ad interim dati s[un]t 10 fl. 132 Ibidem, říjen 1728: pro terebellis ad coloribus Fri Jordano 12x; duben 1729: pro lapide ad arcu[lariam] Fri Jordano 21 x; srpen 1729: Pro asseribus Fri Jordano qui applicati sunt pro porta Ecclesiae 9 fl 55 x, Item eidem dati sunt pro iisdem applicandis porta 5 fl; červen 1730: Fri Jordano pergenti pro asseribus litenschitium 2 fl. 126 PAVLÍČEK,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů hlavního oltáře s malířem Antonínem Müllerem za 450 zlatých.133 Podle účtů mu bylo zaplaceno v říjnu 1731 a červenci, září a listopadu 1732 za pozlacení oltáře, z plateb však jasně nevyplývá, jestli maloval oltářní obraz.134 Poslední peníze dostal Müller v listopadu 1733 a říjnu 1736.135 Ze soupisu kostelního vybavení z let 1804–1808 čteme, že obraz na oltáři měl motiv Neposkvrněného početí Panny Marie a nad ním měl stát velký dřevěný krucifix.136

133 ZAO

– OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 25, s. 39: 14. července 1732 – ...ratihabitus e[st] Contractus D[omi]ni Antonii Müller Pictoris ratione Majoris Altaris, in quo eidem promissi fuerunt 450 fl. et ad interim ei dati sunt 300 fl., centum vero imperiales comodo tempore vi contractus solvendi manent. 134 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, říjen 1731: Pictori pro suo labore in altari majori et perducensu[m] anni habito 65 fl; červenec 1732: Item exposuimus pro deauratione altaris Majoris vi c[on]tractus facti cum Do[mi]no Antonio Müller Cive et pictore hujati 180 fl; září 1732: Do[mi]no Antonio Müller Pictori et Civi hujati dati sunt iterum a[d] deauratione Altaris Majoris vi c[on]tractus facti ad interim 60 fl, Sociis ejusdem gratiale 3 fl; listopad 1732: D: Antonio Pictori rursus super Altare majus dati sunt 40 fl. 135 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, listopad 1733: Do[mi]no Antonio Müller Pictori Civi hujati rursus super Altare Majus dati sunt 100 fl; říjen 1736: Do[mi]no Antonio Müller Pictori civi hujati Super Altare Majus, et Altare Horakianum, nec non pro omni alio diverso labore in Ecclesia facto dati sunt residui 100 fl. manet ex integro solutus 100 fl. 136 MZA, B16, kniha č. 405, nefoliováno: ...ein bildten einen umbekannten Mahler Immaculatae conceptionis, uber dieses ein grosses holzernes Crucifix, ...

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.12: Olomouc, kostel sv. Michala – Hlavní oltář (foto Adam

Sekanina)

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oltáře v ambitu

Dalším oltářem, který byl roku 1732 za převora Pleinera postaven, je oltář sv. Jana Nepomuckého, původně umístěný u pilíře jako protějškový staršímu oltáři sv. Dominika. Neznámý autor z časopisu Našinec však uvádí, že byly oba přeneseny do ambitu. Aktuálně se však zmiňuje staré zasvěcení sv. Dominikovi u oltáře sv. Jana Sarkandera, což si vzájemně odporuje.137 Jedná se o jeden ze čtyř oltářů při pilířích zachycených na staré fotografii z roku 1895.138 Dalšími oltáři v ambitu mají být mimo oltáře sv. Jana a Dominika, oltáře sv. Floriána (Obr. 3.13) a sv. Josefa.139 Oltář sv. Vincence z roku 1739 se však podle něj dodnes nezachoval140 a kromě šesti oltářů a čtyř oltářů v ambitu, byly všechny ostatní zrušeny.141 V ambitu se čtyři oltáře dosud nachází, ale místo zasvěcení sv. Dominkovi je zde dodnes dochován oltář sv. Vincence, a proto lze předpokládat, že autor se zde spletl. Architektura všech těchto oltářů v ambitu je obdobná a v případě protějškových oltářů je symetrická. Rozdíl mezi dvojicemi oltářů spočívá zejména ve tvaru nástavcových obrazů, u jedné skupiny je to oválný obraz, u druhé obraz kasulového tvaru. Oltář sv. Floriána nese mladší obraz od Františka Bzirského z roku 1860 a nad ním zřejmě původní barokní kasulový obraz sv. Apolonie, po stranách jsou sochy sv. Brigity a sv. Doroty. Další oltář nese barokní obrazy sv. Vincence Ferrerského a nad ním oválný obraz sv. Floriána. Po stranách jsou sochy sv. Vincence a sv. Ludvíka Bertrána. S obrazem sv. Vincence snad můžeme spojit platbu z prosince 1740 za jeho přivezení z Prahy páterem Braunem.142 Nabízí se tedy nějaký pražský malíř nebo v tu dobu zde usedlý umělec. Třetí oltář je opatřen barokním obrazem sv. Jana Nepomuckého nabízejícího Panně Marii svůj jazyk, nad ním je oválný obraz sv. Alberta Velikého. Po stranách jsou sochy biskupů, asi sv. Cyrila a Metoděje. 137 Kavička

2011, s. 37. Adolf; Kachník, Josef. Církevní památky umělecké Olomouce. Olomouc: E. Hölzel, 1890. 139 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 24.8.1923, s. 3–4 140 Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4. 141 Ibidem, 24.8.1923. 142 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, prosinec 1740: Pro Imaginibus S: Vincentii Feretii Pragam P[at]ri Braun 1 fl 30 x. 138 NOWAK

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Čtvrtý oltář zasvěcený sv. Josefovi nese obraz opět od Františka Bzirského z roku 1860. Nad ním je kasulový obraz sv. Barbory. Po stranách jsou sochy sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Alžběty Durynské.143 Kdo je autorem maleb, soch a oltářní architektury není zcela jasné, ale Adam Sekanina oltáře datuje do poloviny 18. století a sochy připisuje Janu Antonínu Richterovi (1712–1762). U malby sv. Jana Nepomuckého uvažuje o Janu Kryštofu Handkemu (1694–1774).144 Jelikož však v účtech absentují jakékoliv jasné platby městským truhlářům, můžeme opět uvažovat o podílu řádových truhlářů. Na oltářích se tím pádem mohli přičinit opět Jordan Guger a s ním Dismas Poppart včetně novice Dominika Zengerleho.

143 Chrám

sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4.

144 Sekanina, jak sám přiznává, v článku uvádí mylný původ oltářů in: SEKANINA,

Adam. Jan Antonín Richter (1712–1762): Olomoucký barokní sochař ve stínu svého mistra. Průzkumy památek. 2015, roč. XXII, č. 1, s. 29–48.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.13: Olomouc, kostel sv. Michala – Oltář sv. Floriána

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Další oltáře

V účtech je zmíněno ještě několik realizací dnes již nedochovaných oltářů.145 Oltář sv. Anny měl pozlacovat malíř Karel, asi již zmiňovaný Karel Moravec.146 Na oltář v kapli sv. Dominika měl sochař dodat nějakou práci.147 V červnu 1730 dostal zaplaceno malíř a sochař za práci na oltáře Jména Ježíš.148 Roku 1765 se klášterní rada rozhodla v kostele postavit oltář sv. Anny.149 Zda se realizoval není jasné. Kazatelna

Kazatelna (Obr. 3.14) je netradičně umístěna na pilíři epištolní strany lodi. Ohrádka je zdobena reliéfem s výjevem ovčince a po stranách sochami sv. Tomáše Akvinského a pastýře s holí. Nad baldachýnem je sousoší Panny Marie podávající růženec sv. Dominikovi společně s andělem a psem. Nad kazatelnou je umístěn ještě nimbus s holubicí.150 Sochy jsou atribuovány Janu Kammereithovi, učni Sattlera, a kazatelna je Adamem Sekaninou datována do roku 1750.151 V účetní knize se nachází pouze platba 150 zlatých truhláři a sochaři v listopadu 1745 a více se nedozvíme, jelikož se další knihy bohužel nedochovaly.152 Ke konečnému pozlacení soch a ozdob však došlo asi až po roce 1750, jelikož konvent v souvislosti s vydáním státního dekretu z 12. září 1749 žádal o výjimku na pozlacení kazatelny a oltáře Panny 145 Inventář

z roku 1804 uvádí hlavní oltář, oltáře sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie Sněžné, Příbuzenství Krista, Neposkvrněného početí Panny Marie, Fabiána a Šebestiána, Čenstochovské Panny Marie, Dominika, Vincence, Loretánské Matky Boží a v kapli Svatých mučedníků hlavní oltář s Ježíšem, Marií a Annou, dále oltář sv. Dismase, Judy Tadeáše, oltář mučedníků se sochou Ecce Homo, oltář Příbuzenství Kristova in: MZA, B16, kniha č. 405, nefoliováno. 146 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, září 1729: Dno Carolo Pictori soluto ex intengro pro suis laboribus et deauratione Altaris S: Annae 33 fl. 147 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, duben 1745: Pro 2 sexagenis clavorum ad Altare S: Patris 20 x; květen 1745: Murario ad dealbatione Capellae S: Patris 1 fl 12 x; srpen 1745: Statuario ab Altari S: Patris ex integro 100 fl. 148 Ibidem, červen 1730: Pictori pro deauratione et pictura altaris Nominis Jesu et pro imagine introposita 40 fl, Statuario pro labore ejusdem altaris 24 fl. 149 Ibidem, kniha č. 25, zápis 29. září 1765. 150 Kavička 2011, s. 38–39. 151 Sekanina 2018, s. 61. 152 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 146, listopad 1745: Statuario et Arculario Supra novam Cathedra[m] 105 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Marie. Dekret totiž lokálním producentům fakticky zakazoval zlacení a stříbření luxusních předmětů, až v souvislosti s neočekávanou vlnou žádostí byl 24. června 1751 vydán zmírňující reskript týkající se výzdoby sakrálních prostor.153

Obrázek 3.14: Olomouc, kostel sv. Michala – Kazatelna Zrušení kláštera

Dvorním dekretem z července 1784 zrušil Josef II. klášter, avšak díky přičinění arcibiskupa Antonína Theodora Coloredo-Waldsee se mohli dominikáni přestěhovat do bývalého františkánského kláštera s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie.154 Kostel se po vystěhování komunity stal farním a klášterní budovy získal arcibiskupský kněžský 153 Suchánek

2017. sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4; ČERNUŠÁK, Tomáš; POJSL, Miloslav. Olomouc: Klášter dominikánů a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. isbn 80-861-5713-X; ZLÁMAL, Bohumil. Rušení klášterů a kostelů v Olomouci 1783/84: (zvl. otisk z časopisu Mojmírova říše 1938). 1938. 154 Chrám

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů seminář.155 Roku 1793 byly do kostela převezeny varhany kláštera na Hradisku, postavené roku 1722 Josefem Sturmerem podle návrhu Tobiáše Schütze.156 3.0.7 Klášter ve Znojmě s kostelem sv. Kříže

Vznik kláštera ve Znojmě je podle tradice přisuzován Přemyslu Otakarovi, který jej na radu sv. Hyacinta měl založit roku 1222. První písemná zmínka je však až z roku 1243.157 Roku 1400 a 1404 klášter vyhořel, o starších dějinách tedy není mnoho známo. Zničení za hustských válek byl klášter ušetřen a koncem 15. století jej výrazně podpořil Beneš z Veitmile, díky čemuž se zlepšily hospodářské poměry kláštera. Díky tomuto rozmachu koupil klášter na počátku 16. století vsi Křídlovičky a Tvořihráz. Naopak, nešťastnou událostí byl požár roku 1555, při kterém došlo ke zničení kláštera včetně jeho archivu i knihovny. Obětí se stala rovněž relikvie sv. Kříže, kterou měl klášteru darovat Přemysl Otakar. Po této události někteří bratři odešli a klášteru značně nepřála ani reformační doba. Za stavovského povstání byl klášter zpustošen a přeměněn ve vězení, za třicetileté války byl znovu vypleněn a to nejvíce při vpádu švédských vojsk roku 1645. K obnově celého kláštera přistoupil až roku 1653 převor Antonius Missenius.158 Obnova kláštera

Nově zvolený převor Missenius započal s opravami a přestavbami kláštera i hospodářských budov již roku 1655. Zřízen byl nový refektář, noviciát a pivovar. Díky četným darům a fundacím byl postupně přestavěn kostel v italském stylu (ad normam Italicam erecta) a konsekrován 12. července 1677 s třinácti oltáři uvnitř.159 Většina této výzdoby 155 Kavička

2011, s. 19. 2011, s. 42. 157 Kroupa 2005, s. 778–783. 158 Ibidem; PISTOROVÁ, Zuzana. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela ve Znojmě. 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 10– 12. 159 MZA, E17, sign. S1, fol. 4 – Conditio et Status (1. května 1716). Autorem přestavby byl snad nějaký italský architekt. Neumann uvádí hypotézu, že architektem by mohl být sám Missenius a stavba mohla být korespondenčně konzultována s Římem. Uvádí jako podobný příklad italského dominikána, lektora a stavitele Tommase 156 Kavička

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů ze 17. století se nedochovala a byla v průběhu 18. století nahrazena novými realizacemi. Představu si můžeme udělat alespoň na základě účtů a několika smluv. Lavice a zpovědnice

Z účtů můžeme vyčíst, že chórové lavice roku 1668 dokončil a dovezl blíže nespecifikovaný jihlavský truhlář.160 Téhož a následujícího roku vyrobil kazatelnu a kostelní lavice znojemský truhlář.161 V prosinci téhož roku pak blíže nejmenovaný malíř dostal zaplaceno za obrazy určené na zpovědnice.162 Od února 1670 začal pracoval na výrobě zpovědnic truhlář Tegele.163 Tím byl pravděpodobně Hans Tegele, který podle knihy znojemského stolařského cechu předložil mistrovský kus a byl přijat za mistra 23. června 1658.164 Tyto platby lze vztáhnout na dosud dochovaný pár zpovědnic v kostele sv. Michala (Obr. 3.15), jenž sem byly přeneseny v 90. letech 20. století kvůli výmalbě kostela.165 Zpovědnice mají formu skříně se třemi otevřenými komorami, prostřední komora je doplněna uzavíratelným křídlem do poloviny výšky. Pilastry mezi komorami a vlys zdobí ploché řezby rozvilin. Na vrcholové římse zpovědnic je posazena prolamovaná řezba rozvilin s malovaným štítem uprostřed. Na něm je v bílém poli dominikánský štít s mottem Laudare – Benedicere – PraeMaria Napoli (1659–1725) in: NEUMANN, Augustin. Římské zprávy o českých dominikánech: Podle dokladů generálních archivů. Praha: Bohemia Dominicana, 1933, s. 79–80. 160 MZA, E17, sign. II C 5, leden 1668: Arculario pro sedilib[us] chori 6 fl; duben 1668: Arculario Iglaviensi pro sedilib[us] chori 8 fl; srpen 1668: item Auriga pro vectura sedilium Iglavia 2 fl; Arculario Iglaviensi pro tota solutione 17 fl. 161 MZA, E17, sign. II C 5, říjen 1668: Arculario Znoiimensi ad Computum Cathedra facienda 10 fl, Arculario Znoiimensi propter sedilia facienda in Ecclesia 5 fl 30 x; prosinec 1668: Arculario ad Computum sui laboris Cathedra 6 fl; duben 1669: Arculario residuum in plenam solu[ti]o[n]em Cathedra 7 fl; srpen 1669: pro clavis ad novam cathedram 2 x. 162 MZA, E17, sign. II C 5, prosinec 1670: Arculario Tegele in plenam solu[ti]o[n]em novoru[m] Confessionaliu[m] 6 fl, Pictori ad computum confessionalium 1 fl 30 x; únor 1671: Pictori reliquum salarii a[d] pictis confessionalib[u]s 6 fl. 163 MZA, E17, sign. II C 5, únor 1670: Arculario Tegele ad compotum pro Confessionalibus 4 fl; duben 1670: Arculario Tegele ad c[om]putu[m] 2 fl ad confessionalia 2 fl; červen 1670: Arculario Tegele ad c[om]putu[m] confessionaliu[m] 5 fl, Arculario Tegele in plenam solu[ti]o[n]em novoru[m] Confessionaliu[m] 6 fl. 164 SOkA Znojmo, Cech stolařů Znojmo, kniha č. 1, fol. 4. 165 Podle sdělení Pavla Lazárka.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů dicare.166 Stylově zpovědnice odpovídají 3. třetině 17. století, nejedná se patrně o později pořizované zpovědnice.167

Obrázek 3.15: Znojmo, kostel sv. Michala – Zpovědnice

166 Malba 167 Bohr

je možná nepůvodní. 2017, s. 354, 371; Bohr 2021, s. 320, 352, 421.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Sakristie a kostelní portál

Sakristie byla dokončena někdy po roce 1664, kdy zde pracoval kameník Jan Dusborber.168 Následně došlo nepochybně k vybavení prostoru novým mobiliářem, z něj se dodnes dochoval pouze krucifix na podstavci a dveře (Obr. 3.16). Tyto dveře mají čtyři svislé výplně orámované vlnitou a plamencovou lištou. V ploše výplně je proveden reliéf květiny ve váze. K vybavení sakristie nebylo nic dalšího zjištěno.169 Z podobné doby pocházejí také dveře v kapli Vzkříšeni s maskarony a výplněmi tvaru T, které obepíná rám z vlnité lišty (Obr. 3.17). Nově zbudován byl také kostelní portál s dveřmi, nejspíše pobitými plechem a někde v portále byl zřejmě umístěn obraz sv. Ludvíka a Rosálie od stejného malíře jako v refektáři.170

168 Toufarová

2006, s. 20. knihy před rokem 1667 jsem neprocházel. 170 MZA, E17, sign. II C 5, červen 1669: Lapicida in plena[m] solu[ti]o[n]em gradu[um] er portali 3 fl 27 x; srpen 1669: p[ro] clavis arculario p[ro] portali Eccl[esiae] 8 x; říjen 1669: Fabro serrario p[ro] laborib[u]s huius anni in porta Eccle[si]ae et bibliotheca et aliis laborib[u]s 23 fl 10 x; leden 1671: Martino lapicidae in plenam solu[ti]o[n]em portaru[m] et fenestr.[arum] novi aedif[icii] 3 fl; září 1671: Pictori a[d] pictura Portalis Ecclesiae in Canoniz[atione] S. Ludov[ici] et S. Rosa 3 fl; říjen 1671: Pictori reliquum a[d] pictis 2b[u]s imaginib[u]s Ludovici et Rosa 9 fl. 169 Účetní

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.16: Znojmo, kostel sv. Kříže – Dveře v sakristii

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.17: Znojmo, kostel sv. Kříže – Dveře v kapli Vzkříšení

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Výzdoba refektáře

V refektáři byla roku 1671 zdobena cathedra, snad pult pro předčítání a rovněž dosud dochovaný portál (Obr. 3.18).171 Tento již značně poškozený portál je mohutný, z vnější strany má po stranách dvojice sloupů, které nesou římsu s frontonem. Ve frontonu je vsazena deska s latinským nápisem, ta je však z pozdější doby, patrně z 19. století. Podle zalomení v římse se místo ní nacházel středový sloupek a po stranách původně asi dvě malby. Plochy jsou doplněny řezbami a hrany zdobí vlnitá lišta. Vnitřní strana portálu se podobá vnější, ale konstrukce je nesena pouze jedním sloupem na každé straně. Fronton je roztržený a na římse je posazena řezba rozvilin s malovaným štítem uprostřed (Obr. 3.18). Na něm je znak dominikánského řádu, insignie a nápis Insignia Sacri Ordinis Praedicatorum 1671. Jde pouze o fragment, jelikož stará fotografie zachycuje chybějící spodní polovinu s dalším malovaným štítem.172 Podle účtu snad s malbou sv. Máří Magdalény, pokud se nejednalo o samostatný obraz pověšený nad portálem. Do tohoto refektáře bylo od roku 1672 umisťováno také obložení, které dělali truhláři Václav a Filip.173 Místnost refektáře vymalovali bratři Trauerové, obložení ani malba se však dosud nezachovala.174

171 MZA,

E17, sign. II C 5, leden 1671: torneatori ad computu[m] portae 20 x, torneatori pro alis labore ad capitella portae in refectorio 16 x; duben 1671: Torneatori pro capitalli ad cathedram in novo refect[orio] 39 x; říjen 1671: item ab una imagine S. M. Magdalena in refectorio novo sup[ra] Portale 2 fl 30 x. 172 Fotografie je otištěna in: Kaplan 1931. K poškození došlo za války a později po zabrání kláštera v 50. letech pohraniční stráží, která chtěla podle sdělení Pavla Lazárka portál odstranit. Památkový ústav to ale nedovolil. 173 MZA, E17, sign. II C 5, březen 1672: Arculario p[ro] faciet Vestitura[m] refectorii 1 fl 30 x; prosinec 1672: Arculario Venceslao et philippo a[d] Vestitura refectorii ad c[om]putu[m] 10 fl; duben 1672: Arculario Philippo reliquum a[d] Vestitura refectorii datum 30 fl; prosinec 1674: Arculario Philippo ra[ti]o[n]e laboris in refectorio 32 fl 30 x. 174 Kaplan 1931, s. 106; MZA, E17, sign. II C 5, duben 1673: Pictori a[d] pictura in Choro et refectorio 3 fl. Nějaká výzdoba na stěnách je zachycena na fotografii in: MZA, E17, k. 227. Do refektáře byl pořízeny obrazy in: MZA, E17, sign. II C 6, listopad 1674: Pictori ad plenariam solutionem Imaginis Christi Qui in refectorio 3 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.18: Znojmo, klášter u sv. Kříže – zdobení portálu refektáře

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.19: Znojmo, klášter u sv. Kříže – portál refektáře

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Hlavní oltář

Důležitou součástí výzdoby byl také hlavní oltář zasvěcený Nalezení sv. Kříže a Panně Marii Královně posvátného růžence,175 jehož stavba započala nejspíše v říjnu 1675 pořízením dřevěných prken.176 V lednu následujícího roku vytočil soustružník hlavice a v dubnu vyrobil truhlář zábradlí.177 Představu o vzhledu dnes již neexistujícího oltáře poskytují smlouvy s Melchiorem Altmanem z let 1680 a 1681 na pozlacení a natření jeho částí.178 Oltářní architektura měla být černá a čtyři sloupy včetně tabernáklu měly být natřeny na modro. Korpus oltáře zdobil znak řádu kazatelů. Po stranách stály sochy, jedna z nich představující sv. Pia V. Oltář dále zdobily hrozny a trůn s Pannou Mariií obklopenou světicemi a zdobený vinnými listy. Všechny ozdoby, hlavice, končetiny a předměty, které drží, měly být pozlaceny a hrozny s listy natřeny florentským lakem.179 Tabernákl měl být zevnitř pomalován na způsob želvího krunýře, snad jako imitace želvoviny.180 Za tuto práci dostal Altmann zaplaceno 400 zlatých v prosinci 1680.181 Nejmenovaný brněnský sochař dostal za trůn s Pannou Marií 50 zlatých.182 Malíř dostal zaplaceno 100 zlatých v květnu 1681.183 175 Jindráček

2001, s. 32. E17, sign. II C 6, říjen 1675: pro asserib[u]s ad mai[oru]s altare 5 fl. 177 MZA, E17, sign. II C 6, leden 1676: Torneatori pro capitellis ad mai[ori]s altare 1 fl; duben 1676: Arculario q[ue] fecit cancelles ad mai[ori]s altare 6 fl. 178 Pistorová 2010, s. 21. 179 Florentský lak je směs, která napodobuje zlacení. 180 Pistorová 2010, s. 21–22; MZA, E 17, k. 80, sign. O7, fol. 10r: Daß Corpus soll schwartz gemacht werden, wie shon der Obere Theil Zeiget, die Zierathen alle Vergolt mit guttem ducaten Goldt, die bilder sollen gefaßet werden, wie es der Habit mit sich bringt, die extremiteten des habits sollen vergoldt werden wie auch das Jenige waß die Jungfrawen in den Händen halten, die Weintrauben Vnd Weinblätter in dem Thron Vnser lieben Frawen sollen mit florentiner Lackh glassiert werden, die rähmen Vergoldt, der Tabernackhl soll daß Corpus blaw gemacht werden, wie die Obern säulen, die säulen Capitäln, schaft gesimbß, Zihraten Vergoldt, die Engeln, wie es die Fasung außweist. Der Tabernackhl inwendig soll auf Schillkrotten arth gemahlt werden, in Summa der Altar soll sambt den Thieren völlig (: wie oben benanth :) gefaset werden biß zu Vnterst. 181 MZA, E17, sign. II C 6, prosinec 1680: Pro deaura[ti]one superioris partis maioris altaris 400 fl. 182 MZA, E17, sign. II C 6, únor 1681: Statuario Brunensi pro 2 imaginib[u]s, throno, et imagine Bonae Virginis in solutionem integram 50 fl. 183 MZA, E17, sign. II C 7, květen 1681: Pictori pingenti mai[us] altare 100 fl. 176 MZA,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Architekturu oltáře vytvořil již zmiňovaný truhlář Filip, kterému bylo podle výpisu příjmů a výdajů (1673–1677) za pětiletého provinciátu Antonína Missenia vyplaceno minimálně 120 zlatých.184 Se stavbou pochopitelně pomohl i tesař, jelikož konstrukce mnohých oltářů musela být pevná.185 Obraz s námětem Nalezení sv. Kříže od Jana de Herdt byl roku 1785 nahrazen obrazem Vidění sv. Norberta od Franze Antona Maulbertsche (1724–1796), který dominikáni koupili ze zrušeného Louckého kláštera. Původní obraz nyní visí v kapli Vzkříšení.186 Starý oltář byl později nahrazen novým od znojemského mistra Antona Jungnickela, doplněn sochami sv. Dominika a Tomáše Akvinského a 23. března 1856 posvěcen.187 Fragmenty boltcovitých ozdob, patrně pocházejících z původního oltáře, jsou uchovány za nynějším hlavním oltářem (Obr. 3.20).188

184 MZA, E17, sign. II M 4, s. 182–186, 2. vizitace: Philippo Arculario ob laborem maioris

Altaris 190 fl; 3. vizitace: Philippo Arculario ad Computu[m] Maioris Altaris 30 fl. 185 Ibidem, 4. vizitace: Fabro lignario laboranti in erectione Mai[u]s Altaris 5 fl. 186 Kaplan 1931, s. 82; Jindráček 2001, s. 53. 187 Ibidem, s. 33; MZA, E17, sign. F 66. 188 Jeden kus nalezl Pavel Lazárek v zazděném schodišti vpravo od oltáře.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.20: Znojmo, kostel sv. Kříže – Možné fragmenty hlavního

oltáře

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Varhany

Nové varhany byly stavěny v letech 1673 až 1680, pracoval na nich nejmenovaný brněnský varhanář a sochař, truhlář Václav a pomaloval je malíř Giber, blíže neznámý umělec.189

Lavice v lodi

Dosud dochované dubové lavice v lodi kostela nesou dataci 1698 a v kostele jsou umístěny ve čtyřech řadách. Čela jsou rozdělena do třech pásů a svisle dělena čtyřmi stojícími atlanty (Obr. 3.22). Horní pás je zdoben rozvilinami se zmíněným letopočtem uprostřed. Výplně se zkosenými rohy obklopuje profilovaná lišta a rám složený opět z rozvilin. Plocha výplní je zdobena rozvilinami a třemi květy lilie – symbol odkazující na cudnost sv. Dominika. V prostřední výplni jsou v kruhovém poli umístěny symboly řádu – pes s pochodní, lilie, palmová ratolest a hvězda. Nad nimi jsou římský klobouk, tiára, berle a mitra. Čela směřující k oltáři jsou zdobena stejně, ve výplních ale nejsou umístěny symboly řádu, pouze prostřední výplň obsahuje kříž. Bočnice pokrývají také rozviliny doplněné růžemi nebo zavěšenými postavami (Obr. 3.21). Kdo by mohl být autorem těchto lavic, se dosud nepodařilo zjis190 tit. Domnívám se, že se na výrobě lavic mohl podílet, pokud nebyl přímo autorem, již třicetičtyřletý Antonín Kay. Tento konvrš byl v klášteře přítomen snad už roku 1675, odbyl si zde noviciát a rok po dokončení lavic složil profesní zkoušku. Později byl asignován do Olomouce, kde se mohl podílet také na výrově lavic. Obecně je v tomto období kolem roku 1700 v účtech častěji zmiňován Kay společně s ji-

189 MZA, E17, sign. II C 5, červenec 1673: Organario qui posuit novu[m] Organu[m] in

nostro Eccle[si]a a[d] positione promissi fueru[n]t 55 fl. Dati ad c[om]putu[m] 20 fl. MZA, E17, sign. II C 6, listopad 1674: Venceslao arculario ad computum laborum ad organum 3 fl; prosinec 1674: Pictori Giber ad computum suoru[m] laborum supra Organu[m] 6 fl; červen 1680: Organario Brunensi supra suum laborem 30 fl, Statuario Brunensi supra suum laborem 10 fl; leden 1681: Organario Brunensi ra[ti]one positivi 50 fl, Statuario Brunensi ra[ti]one imaginum 20 fl. 190 Účetní knihy pro toto období jsem z časových důvodu nemohl projít.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů ným konvršem Augustinem Kaiserem.191 Nicméně, jejich zapojení do výzdoby kostela není z účtů zcela jasné.

Obrázek 3.21: Znojmo, kostel sv. Kříže – Lavice v lodi

191 MZA,

E17, sign. II C 9, březen 1702: Item fr[atr]i Antonio et fr[atr]i Augustino pro diversis ferreis instrumentis ad arculariam 52 x.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.22: Znojmo, kostel sv. Kříže – Bočnice lavic v lodi

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Nové zpovědnice

Od prosince 1707 je placeno opět truhláři Filipovi za nové zpovědnice.192 Od srpna 1708 se však Filip z účtů vytrácí a nově je za tři zpovědnice a lavice do kaple sv. Dominika placeno truhláři Kašparovi.193 Z knihy znojemského cechu stolařů lze opět vyčíst, že byl 18. května 1706 zvolen starším přísežným cechu starý Filip Steinberger a 1. listopadu 1709 přijat za mistra Kašpar Steinberger.194 Jde nejspíše o otce a syna, který převzal otcovu práci po jeho smrti 8. června 1708.195 Lavice do zádušní kaple

Po zhotovení zpovědnic započal Kašpar Steinberger s výrobou lavic do zádušní kaple a poslední splátku za ně dostal v listopadu 1710.196 Touto kaplí je myšlena dnešní zpovědní kaple s oltářem Zmrtvýchvstání Krista.197 Z ní pochází trojice lavic, které byly společně s již zmíněnými zpovědnicemi přeneseny do kostela sv. Michala (Obr. 3.23). Jejich zadní strana je vodorovně dělena na tři pásy a rozdělena třemi pilastry s postavami putti. Z horního pásu visí girlandy s květy a hrozny. Dvojice výplní je obepnuta složitě zalamovaným rámem a obohacena řezbou rozvilin. Tvarované bočnice zdobí stuhy plynule propojené s akantovými listy, květy a postavou putta. Přední čelo lavic je zdobeno obdobně. Pilastry však nezdobí putti, ale sbíhající se dřík a místo girland je horní část výplní zdobena řezbou lastury. 192 MZA,

E17, sign. II C 9, prosinec 1707: Arculario Philipo solvi pro interim, supra confessionale novum 17 fl; únor 1708: Solvit Conventus Magistro Philipo arculario ex integro novum Confessionale factum c[ontractu]m 23 fl. 193 Ibidem, srpen 1708: Arculario Casparo pro novo confessionali in sacello S: P: Dominici in plaenam solutionem 23 fl; září 1708: Arculario ad contractum supra novas sedes in Sacello S: P: Dominici 10 fl; říjen 1708: Arculario Casparo ad contractum supra novas sedes in Sacello S: P: Dominici 10 fl; únor 1709: Solvit conventus Casparo Arculario ultimas 10 fl supra tertium confesionale 10 fl. 194 SOkA Znojmo, Cech stolařů Znojmo, kniha č. 1, fol. 6, 92. 195 MZA, matrika č. 15049, s. 261. 196 MZA, E17, sign. II C 9, duben 1709: Arculario Casparo supra novas sedes quas in labore habet ad sacelum mortuorum primos 5 fl; červenec 1710: Arculario Casparo Steinberger ad Contractum 6 fl; listopad 1710: Arculario Casparo in plenam solutionem supra novas sedes 3 fl. 197 Pistorová 2010, s. 24.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Způsob provedení očividně navazuje na lavice v lodi, zdobení je však střídmější a použití bleskově zalamovaného rámování je častější právě v první třetině 18. století.198 Provedení figur je oproti lavicím v lodi pokročilejší.

Obrázek 3.23: Znojmo, kostel sv. Michala – Lavice v boční kapli

198 WARTENA,

Sybe. Die Süddeutschen Chorgestühle von der Renaissancebis zum Klassizismus. 2008. Dissertationan. Philosophischen Fakultätder Ludwig-MaximiliansUniversität München, s. 593, 616, 651.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.24: Znojmo, kostel sv. Michala – Bočnice lavic

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Další řemeslníci působící v klášteře

V klášteře během vybavování kostela působili rovněž soustružník Filip, truhláři Michael, Kryštof, Václav, Adam a Sixtus, sochař Samuel a různí jejich pomocníci.199 Roku 1672 je uvedena platba truhláři Sixtovi za nějaké lavice a oltáře.200 Za další oltáře a malby bylo placeno také zmíněnému truhláři Filipovi, obraz sv. Rosálie si klášter pořídil u Martina Antonína Lublinského (1636–1690) a další malby u nejmenovaných malířů.201 Roku 1710 je zmíněn ještě truhlář Ferdinand Fischer.202 Jiné obrazy byly zase přivezeny z Olomouce nebo Třebíče.203 V září 1703 je zmíněn malíř Hans Michael, nejspíše se jedná o Johanna Michaela Fissého (1686–1732), který později maloval Boží hrob a v ambitu i nástěnné

199 MZA,

E17, sign. II C 5, listopad 1669: Arculario Christophoro ad c[om]putu[m] 3 fl; duben 1671: Samueli sculptori 3 fl 28 x, Arculario Michaeli ad c[om]putu[m] 43 x; květen 1671: Samueli sculptori reliquu[m] sui salarii 2 fl; červen 1671: Arculario sixto ad c[om]putu[m] 1 fl 30 x; květen 1672: Philippo torneatori a[d] cathedra 2 fl; listopad 1672: Arculario Wenceslao ad c[om]putu[m] 10 fl; červenec 1675: Arculario Adamo 3 fl 45 x. 200 MZA, E17, sign. II C 5, leden 1672: Sixto arculario ad computum pro sedilibus 2 fl 15 x; březen 1672: Arculario sixto in plena[m] sol[utionem] sedil[ibus] 1 fl 15 x, Arculario sixto ad c[om]putu[m] p[ro] novo altari 5 fl; duben 1672: Arculario Sixto ad c[om]putum novi altaris 50 fl; červenec 1672: Arculario Sixto ad c[om]putu[m] altaris novis 41 fl 20 x. 201 MZA, E17, sign. II C 5, leden 1669: Pictori tam pro altari S. Anna quam pro choro picto reliquu[m] debitu[m] 80 fl; duben 1673: Pictori ad computum a[d] deaurando novo altari S. Catharinae 22 fl; červenec 1673: Philippo arculario ad altare Turniani 10 fl, Pro imagine Pii 5ti Pictori 6 fl. MZA, E17, sign. II C 6, duben 1674: pro Imagine S: Sebastiani cum S. Irena 18 fl, Pro Imagine S. Annae ad Altare eius in capella 31 fl; květen 1674: Pictori a[d] deauratione Altaris S: Rosae ad computum 12 fl; leden 1676: Pro imagine S. Jacobi de Merania 2 fl; září 1679: Arculario supra Altare D: Thomae 10 fl. 202 MZA, E17, sign. II C 10, květen 1710: Solvi Extractum Arculario ferdinando fischer uti inillo nidex e c[ontract]um 14 fl 30 x. 203 MZA, E17, sign. II C 6, srpen 1674: Nuntio Olomucensi q[ua] attulit imagine S. Rosa 1 fl 45 x; prosinec 1674: D[omi]no Lublinski pro picta imagine S[anc]ta Rosae 22 fl 30 x; listopad 1679: Consumpsit Procurator pergendo Trebiczium ad Pictoru[m] roē novae imaginis ad altare S. Sebastiani 4 fl 4 x. Srovnej s Pistorová 2010, s. 16.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů malby.204 Boží hrob maloval roku 1719 také Kryštof Holtzenberger (ca 1657–1741).205 Zmíněný Fissé rovněž pozlacoval sochy pro růžencové bratrstvo při klášteře.206 Z knih bratrstva se dovídáme také o tom, že v prosinci 1701 nejmenovaný bratr sochař pracoval na kříži a jiný bratr truhlář vyrobil skříň do ambitu.207 Nejspíše jde o truhláře Antonína Kaye a sochaře Augustina Kaisera. Knihy bratrstva mezi mnohými neidentifikovanými umělci zmiňují i konvrše Leopolda Wollauera, který vyrobil v říjnu 1727 postament pod nějakou sochu Panny Marie.208 Mariánský oltář s kaplí sv. Liboria a nová proměna interiéru

S rostoucí veřejnou úctou kopie obrazu Staroboleslavské Panny Marie, který byl roku 1722 prohlášen za zázračný, vznikla potřeba stavby nového oltáře. Kvůli opravám klášterní budovy se ke stavbě přistoupilo až roku 1733. Návrhem oltáře, který měl být umístěn na pilíř, pověřil 204 MZA,

E17, sign. II C 9, září 1703: Pictori pro nova imagine picta B: Augustini ordinis Nostri 10 fl, Solvi Extractum Pictori Domino hans michl uti in illo videre e[st] 14 fl. MZA, E17, sign. II C 12, duben 1726: Domino Pictori Visee a[d] S. Sepulchro, et aliis picturis in Conventu secundum extractum 13 fl; Pistorová 2010, s. 45. 205 Valeš 2013, s. 184. MZA, E17, sign. II C 10, červenec 1715: solvit conventus Extractum pictori Christophoro Holtzenberger c[ontract]um 34 fl 32 x; září 1718: Pictori Christophoro pro deauratione ciradarum imaginis S: Pii 52 fl 3 x. MZA, E17, sign. II C 11, květen 1719: Domino pictori Christophero Holzenberger pro S: Sepulchro item pro imagine Reverendissimi P[at]ris Magistri Generalis Antonini Gloche 8 fl 206 MZA, E17, sign. II N 3, nefoliováno, srpen 1703: Dem Maister Hans Michel Schneidermacher Lohn geben 2 fl; 1720: dem Herr[e]n Mahler Füssey vor Versilberug undt Vergoldung des Creitzes gegeben 3 fl; listopad 1727: dem H[erren] Mahler Fisse vons völliger Vergulten der in Julio gekaufften Statuen B[eati] V[irginae] zum aufsetzen deren verstorbenen 5 fl; září 1731: Mahler Herr[e]n Michael Joann Fisse für Mahlung der Bildnussen der 5 schmerz[lichen] Geheimnissen aud einer Seÿthen, und auf der anderen Seythen der Heiligen unseres Ordens, und Staffierung der 5 Knöpfen, Austreichung der Stangen 15 fl. 207 Ibidem, prosinec 1701: dem Mahler von fassen des Creutzes sambt den Toden=Kopf 3 fl 34 x, dem F. Bildhauer vor seine Muh zu diesem Creutz geringes Gratial 18 x, dem F. Tischler gleicherweiß, von dem neuen Kasten im Creutzgang, darinnen die Umbela stehet 18 x. 208 Idem, říjen 1727: dem Bildhauer vor eine neue mit halben Leib geschnitzte Statuen B[eati] M[ariae] so zum ersten Mahl von denen Jungfrauen getragen worden 2 fl 26 x, Item Fratri Leopoldo Converso als Klostertischler welche das neue Postament gemacht zu welchen mit erlaubnis des P[atri] Prioris das Convent Hol gegeben, für seiner Arbeith Gratiale 30 x.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů konvent vídeňského sochaře a malíře Františka Roettierse (1685–1742). Tento původem vlámský umělec pro dominikány nepracoval poprvé, znojemskému konventu nejspíše navrhl přestavbu klášterní budovy a několik obrazů předtím maloval pro konvent ve Vídni. Pro realizaci mariánského oltáře získal Roettiers sochaře Jana Josefa Reslera (1700-1772).209 Stříbrný rám na obraz vyrobil zlatník taktéž z Vídně.210 Resler podle smluv zhotovil také výzdobu sousedící kaple sv. Liboria opět podle návrhu Roettierse, na oltář vytvořil sochy sv. Hyacinta, sv. Vicence Ferrerského, baldachýn a dva anděly (dnes nedochováno) držící rám s obrazem Smrti sv. Josefa od Karla Josefa Aigena (1685— 1762).211 S dalšími pracemi okolo mu do srpna 1735 pomáhali další vídeňští řemeslníci – štukatéři Jacob Palla a Matthias Kolweck, pozlacovač Peter Suter a mramorář Jacob Peringer.212 Ze strany kláštera byla placena nejspíše jen zednická práce, pomocníci a nespecifikovaná práce sochaře. V účtech se ke kapli nic konkrétního nenachází.213 Stavbou tohoto oltáře a kaple započala kompletní přeměna kostelního interiéru trvající tři desetiletí.

209 Pistorová

2010, s. 27–28; MZA, E17, sign. II M 3, nefoliováno. Totéž in: MZA, E17, sign. II M 5, nefoliováno. 210 MZA, E17, sign. II M 5, září 1735: ...eadem etium tempore ad venit Vienna[m] Aurifaber cum nova argentea listae pro ut modo conspiciter et ponderabat 36 Marcas sive 18 libras de argento; podle restaurátorské dokumentace je na rámku vídeňský punc IK a na koruně punc IA in: Vojtěch Ouřada, Restaurování kaple sv. Liboria, 2007 (NPÚ ÚOP Brno, sign. 1162-R). 211 ARIJČUK, Petr. Dominikáni a hrabě Kuefstein: k zakázkám malíře Karla Josefa Aigena na Moravě. Opuscula historiae artium. 2008, roč. F52, s. 89–110. 212 Pistorová 2010, s. 28–33. Podepsání smlouvy s pozlacovačem oltáře Matky Boží je zachyceno také v knize porad in: MZA, E17, sign. II M 5, 30. června 1735. 213 únor 1733: Amanuensi ad Altare novum ad juventi p[ro] 3 diebus 30 fl; březen 1733: Statuario ad ratam novi Altaris 30 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.25: Znojmo, kostel sv. Kříže – Mariánský oltář

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oltář sv. Kříže a sv. Dismase

Souběžně se stavbou mariánského oltáře byl řešen oltář sv. Kříže a později i protějškový oltář sv. Dismase (Obr. 3.26). Oba stojí po stranách vítězného oblouku. Středem oltáře sv. Kříže je krucifix umístěný ve výklenku, v nástavci je nápis IHS v oválném rámu obklopeném svatozáří a putti. Po stranách nástavce jsou andělé a na oltářní mense je postaven obraz Panny Marie Bolestné. Oltář sv. Dismase je obdobný, v nástavci je však mariogram a ve výklenku ukřižovaný lotr. Na jeho mense stojí obraz sv. Peregrina Laziosi. Ke stavbě se z knihy konventních porad dovídáme, že se v květnu 1732 rada rozhodla postavit oltář sv. Kříže na přání paní Pirnerové v místě starého oltáře sv. Kateřiny a umístit na něj krucifix, který sama darovala.214 Z dalšího zápisu čteme, že v únoru následujícího roku je oltář již postaven, sochař dostal zaplaceno 100 zlatých a jedná se už jen o sjednání ceny jeho pozlacení.215 Jedinou konkrétní platbou v účtech je splátka z prosince 1733.216 Ze zápisu konventní porady z 25. června 1740 dále čteme, že oltář je zcela hotov, ale stále nebylo provedeno jeho pozlacení. Konvent tedy sjednal smlouvu s malířem Kunstem a jeho pomocníkem na 130 zlatých.217 Malíř svoji práci dokončil v říjnu a poté mu bylo ještě zaplaceno za zajištění řezané výplně konchy a jejího 214 MZA, E17, sign. II M 5, květen 1732:...proposita fuit intentio D[omi]nae Pirnerianae,

quae habet Crucifixu[m] in domo sua, quaem libenter publice venerationi in Eccl[esi]a nostra expositu[m] haberet [...] Altare Rosarianu[m] deberet erigi [...] ubi modo e[st] erectu[m] Sanctae Rosae, et sie ex altera parte loco S. Catharinae senensis, nov[um] Altare nominis Jesu cum Crucifixo D[omi]nae Pirnerianae collocari deberet. 215 Ibidem, 27. února 1733: Die 27ae Februarii errectum est novum altare in nostra Ecclesia, levata[m] antiqua[m] altaris S. Catharinae a[d] sinistra parte Sacristiae et nominis Jesu intitulatum, in quo simul crucifix[us] apposit[us] est a[d] D[omi]na Regina Pierneriana Vidua donatur, piae etiam extitit fundatrix hujus altaris, dando ad interim pro eo 300 fl, ex quit[us] 200 fl jam Con[ven]tus prcepit, pro deauratione antem alli[us] adhuc restat tractandum cum pictore, quantum constabit. Statuae tamen et aliae que laborem statuarium coacernunt 100 fl constrant. Rada pozlacení řešila i následujícího roku in: MZA, E17, sign. II M 3, zápis 26. března 1734. 216 MZA, E17, sign. II C 12, prosinec 1733: Statuario pro altari S: Crucis ad huc antiquum debituum 35 fl. 217 MZA, E17, sign. II M 5, 25. června 1740: Etiam in hoc Consilio conclusum est ut Altare SSmi Nominis Jesu [...] modo sine[m] ulteriori dilatione omninno perficiatur, faciendo contractum cum Pictore, alias enim dicta Domina capitale suum, quod post mortem Cassae B: V: retinpoere? intendit, edicet, et conventus nihilum sperare habebit. Factus igitur contractus est cum D[omi]no Pictore Kunst, cui obligavit se conventus dare velle centum et

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů pozlacení.218 Oním malířem je zřejmě znojemský měšťanský malíř Ferdinand Kunst (1708–1757).219 V případě oltáře sv. Dismase víme jen, že se konventní rada shodla v dubnu 1745 na vyhotovení oltáře podle kresby.220 Z účetních knih se více nedozvíme, jelikož kniha z let 1739 až 1752 chybí. Kdo je autorem sochařské výzdoby obou oltářů v pramenech není uvedeno, nicméně na oltáři sv. Kříže mohl souběžně pracovat Resler a v úvahu připadá také Josef Leonard Weber (1695–1771). Prokazatelně zde v této době pracoval, neboť mu jsou připisovány dva náhrobky v kapli Vzkříšení asi z 30. let.221 Autoři obou maleb jsou rovněž neznámí, uvádí to také inventář kostela z roku 1784.222 Naopak, Jindráček uvádí, že autorem obrazu sv. Peregrina může být Jan Lukáš Kracker (1719–1779), což je u tohoto typu obrazu nepravděpodobné a k obrazu Panny Marie Bolestné doplňuje, že jej měla darovat rodina Buchbergrova nebo Eisingerova.223 Doplňující informace k oltářům poskytuje listina nalezená při restaurování (Obr. 3.35) na zadní straně plátna obrazu sv. Tomáše Akvinského (viz příloha A.0.2).224 Napsal ji roku 1769 konvrš truhlář Alvarus Voříšek. Tento truhlář vstoupil ve svých 16 letech v prosinci triginta florenos, quibus etiam se contentum esse dixit si victum penes habeat, qui etiam ipsi et socio suo promissus est. 218 Ibidem, 19. října 1740: 19 hac die Altare Sanctissimi Nominis Jesu a[d] pictore Kunst ad perfectionem suam redactum est, qui pro labore sua juxta contractum centum et triginta florenos accepit, praeter victum qui pro se et socio suo per sex septimanas etiam 24 fl importat, computando solum[m]odo omni septimana pro uno, duos florenos. Idem pictor pro implenda cavitate circa orbem sub cruce a[d] statuario quaedam ornamenta fieri et inaurati curavit pro quibus iterum conventus solvere debuit septem florenos. Constat igitur Renovatio hujus Altaris 161 fl. plura superius jam scripta sunt sub die 25 Junii in eodem consilio. 219 Valeš 2013, s. 189. 220 MZA, E17, sign. II M 3, 28. dubna 1745: 28 Aprilis habitum est Consilium, in quo conclusum fuit, ut novum Altare in honorem S: Dismae secundum delineationem in eodem Consilio aprobatam erigatur. 221 Pistorová 2010, s. 40. 222 MZA, E17, sign. O 30, fol. 10. 223 Jindráček 2001, s. 34, 37. 224 Obraz byl roku 2015 (společně s kaplí) restaurován Janem Knorrem. Listina se dosud nachází na plátně, které bylo znojemským malířem Karlem Leflerem nažehleno na staré plátno při jeho restaurování. Lefler na plátně zanechal chronogram: sanCtVs thoMas praeCeptor angeLICVs penICILLo habILItateqVe CaroLI LefLer sVr reXIt. Sejmuté plátno je nyní uloženo v knihovně u sv. Kříže.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů 1745 do řádu a podle listiny vytvořil oltář sv. Dismase a oltářní kámen ke sv. Kříži za převora Guinanda Heinricha (1743–1747). Podle toho co píše dále vyrobil zřejmě oltářní architekturu a tu pokryl umělým mramorem. Voříšek také píše, že pro obraz Panny Marie Bolestné vyrobil rám za převorátu Petra Höchsmanna (1763–1766).225

225 Kaplan

1931, s. 123.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.26: Znojmo, kostel sv. Kříže – Hlavní oltář, oltáře sv. Kříže

a Dismase

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Kaple s oltářem sv. Vincence Ferrerského

Alvarus v listině dále píše, že za stejného převora pomáhal také při stavbě kaple sv. Vincence (Obr. 3.27), protějškové ke kapli sv. Liboria. Tehdejší převor Heinrich si na provedení této kaple vybral sochaře Matyáše Kovandu (1711–1767). Není jasné proč nebyl pro kapli vybrán stejný autor jako u protějškové kaple, tedy vídeňský Resler, roli mohla hrát lepší dostupnost Kovandy, který byl již v kontaktu se znojemskými jezuity.226 Ze zápisu ze srpna 1743 se dovídáme, že si konventní porada se smlouvou neví rady a shoduje se na tom, že brněnský sochař a konvrš Dominik Kirchner, tehdy pracující s Josefem Winterhalderem starším v Brně, je ve věci nejzkušenějším a zaslouží si, aby podle jeho doporučení byla smlouva nejlepším způsobem sepsána. Navíc zápis porady říká, že kdo čím přispěje k tomu oltáři a kapli, jakož i ke kapli loretánské je na zvláštní listině.227 Patrně byla zařizována také tato kaple nacházející se pod věží kostela.228 Kirchner svůj návrh představil na radě v březnu 1744 a ta jej schválila. S Kovandou byla nová smlouva tentýž měsíc podepsána a je v ní specifikováno, že má pracovat podle Kirchnerova návrhu, patrně kresebného (gezeichnet undt gemacht).229 Sochař měl dostat zaplaceno 230 zlatých a konvent měl zajistit stravu, byt a nocleh sochaři i jeho tovaryši a zajistí materiál potřebný na práci jako, uhlí z měkkého dřeva, sádru, železo, vápno, písek a nádeníka.230 226 Kovanda

21. října 1744 do jezuitského řádu vstoupil a stal se rovněž laickým bratrem a tzv. koadjutorem in: Pistorová 2010, s. 36–37; RYNEŠ, Václav. Umělci a umělečtí řemeslníci, jezuitští koadjutoři v barokní době. Umění. 1958, č. 4, s. 402– 410. 227 MZA, E17, sign. II M 5, 27. srpna 1743: fuit in eode[m] consilio motu[m], quid circa contractus artificum pro faciendo novo Altari S. Vincentii et Capella S. Francisci assumptorum agendum; et conclusum fuit ut consulator fr[ater] Dominicus Kirchner Brunensis in hir versatisimus quid quilibet mereatur, et secundum suum consilium contractus modo meliori apponantur. quid quis contriburit pro illo Altari et capella, sicutet pro capella lauretana habeter in privata charta. 228 V kapli se nacházel výklenek asi se sochou a mříž. Nad jejím vstupem byl latinský nápis Jsem služebnice Páně, nyní přepsaný na Porta Sancta. V inventáři z roku 1784 se dovídáme, že byla kaple přeměněna na Boží hrob in: MZA, E17, sign. O 30, fol. 10. K loretánské kapli viz také Jindráček 2001, s. 39 a BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Libri, 2000. isbn 80-7277-015-2, s. 80. 229 Smlouva totiž nepopisuje jak má oltář vypadat, viz Pistorová 2010, s. 37. 230 Celá smlouva je přepsána v příloze in: Pistorová 2010; MZA, E17, sign. V2: ...So wird Er Herr Mathias die Capell undt altär nach den abriss undt modelle vorferttigen,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Oním nádeníkem byl nejspíše Voříšek, jeho účast na figurální složce výzdoby je spíše nepravděpodobná. Nicméně, smlouva hovoří také o tovaryši Kovandy, jehož rukopis je ve výsledné práci skutečně rozpoznatelný.231 Termínem dokončení prací bylo 1. září 1745, k čemuž se Kovanda ve smlouvě zavázal, a 26. září skutečně došlo k posvěcení.232 Výslednou stavbu Kirchner již neviděl, zemřel totiž v únoru 1745 v pouhých třiceti šesti letech. Co bylo příčinou rozpak v případě smlouvy nevíme, ale je možné, že Kovanda v nějakém vlastním návrhu porušil symetrii s protějškovým oltářem. Smlouva totiž vysloveně říká, aby oltář s kapli byl postaven podle protějšího.233 Výsledný oltář v kapli, původně snad zasvěcený sv. Františkovi a Dominikovi, nyní nese nepůvodní obraz s motivem předání růžence sv. Dominikovi a po stranách stojí sochy sv. Ludvíka Bertranda a sv. Rajmunda z Peňafortu.234 Baldachýnový oltář na pilíři kaple zdobí obraz sv. Vincence obklopený sochami andělů a putti. Autor obrazu znám není, Kaplan uvádí Winterhaldera, vycházejíc asi z inventáře kostela z roku 1784, jemu však časově ani stylově neodpovídá.235

welchen der fr. Dominic[us] Kirchner Monath Martii gegenwärtig Jahr 1774 gezeichert, andt gemacht, auch von den Consilio Conventus ist ratihabirt wordt; undt gleich wir Er vorbenenten Herr bildt=hauer in allen sich nach dem abriß,... 231 Pistorová 2010, s. 37. 232 Kaplan 1931, s. 68; Jindráček 2001, s. 35. 233 Pistorová 2010, s. 34. 234 Ibidem, s. 38. 235 Ibidem, s. 39; Kaplan 1931, s. 114; MZA, E17, sign. O 30, fol. 10.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.27: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Vincence Ferrerského

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Kazatelna

Za převora Antonína Weisse (1747–1753) měl Voříšek pracovat také na nové kazatelně (Obr. 3.28). Autorství kazatelny se sousoším sv. Dominika posílajícího své bratry do světa je přisuzováno Josefu Winterhalderovi staršímu s možnou výpomocí Sebastiana Centnera (?–1777).236 Přímé archivní prameny k této práci dosud chyběly a dosavadní autoři ji datovali do 60. let v souvislosti s kazatelnou v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě (1761) a vyplacenými úroky z částky 200 zlatých.237 Ty byly vypláceny Winterhalderovi staršímu a jeho dceři Terezii v letech 1765–1768, dvakrát byl placen úrok z 40 zlatých také Winterhalderovi mladšímu, nejspíše Josefovi (1743–1807).238 Není jasné, zda šlo o peníze za nějakou zakázku nebo daný obnos peněz Winterhalder konventu půjčil.239 Již z Voříškovy listiny lze usoudit, že doba postavení kazatelny je mnohem mladší a spadá přibližně do roku 1750. Ze zápisu několikrát citovaných konventních porad je zřejmé, že k postavení došlo už roku 1748.240 Bylo by to tři roky po tom, kdy Winterhalder zhotovil kazatelnu u dominikánů v Brně (Obr. 3.3).241 Dala by se tím pádem očekávat jistá podobnost v provedení figur na obou kazatelnách, nicméně již z tváří je vidět značná odlišnost. Střídmě modelovaná drapérie ve Winterhalderově tvorbě také není typická. Z jiných autorů 236 Valeš

2014, s. 60–61, 104.

237 PAVLÍČEK, Martin. Josef Winterhalder st. (1702–1769). Brno: Barrister & Principal,

2005. isbn 80-7364-020-1; VALEŠ, Tomáš. Josef Winterhalder ml. (1743-1807): poznatky z jeho života a díla: Znojmo - Rajhrad - Brno. 2008. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 16; Pistorová 2010, s. 51; SUCHÁNEK, Pavel. Zlacení soch v sakrálním prostoru a barokní imaginace v době tereziánských reforem. Opuscula Historiae Artium. 2017, č. 2, s. 182–195. 238 Ibidem; Pistorová 2010, s. 52; MZA, E17, sign. II C 15, duben 1768: Juveni Winterhalder ad ratam interesse per 40 fl interea dati sunt 12 fl, květen 1768: Domino Winterhalter restantes 28 fl. 239 Valeš 2008, s. 16. Podobné půjčky nebyly vzácné in: MACUROVÁ, Zuzana. Kapitoly z mecenátu Matouše Pertschera, představeného brněnského augustiniánského kláštera (1740–1777). 2009. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 19. 240 MZA, E17, sign. II M 5, 2. října 1748: 2ae octob[ris]: fuit in Ecclesia Nostra apposita nova Cathedra cunctis ad Solatium. Constitit hoc Cathedra 1000 fl, quam pecuniam... 241 KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 63.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů se nabízí znojemský sochař Josef Leonard Weber, který v kostele již působil a vskutku lze vidět zřetelnou podobnost v provedení obličejů se vzedmutými nadočnicovými oblouky s jeho sochami v knihovně augustiniánů v Brně z let 1748–1749.242 Tato atribuce by ostatně nebyla v rozporu s jeho odchodem do Trnavy, kde se měšťanem stal až roku 1749.243 Weber ještě před odchodem prodal svůj dům v květnu 1745 sochaři Jiřímu Antonínu Heinzovi, který se do Znojma přestěhoval.244 Autorem konstrukce a umělého mramoru je pak Voříšek, zlacení se ujal zřejmě brněnský konvrš Matouš Veselý, který byl do Znojma asignován v červnu 1751. Tento arcularius se soudě podle jeho knih (viz kapitola 5) a pozdější práce zabýval především polychromií.245

242 Matus

2018, s. 18; MACUROVÁ 2009, s. 26. Katarína. Beitrag zur Geschichte einer Künstlerfamilieim 18. Jahrhundert in Mitteleuropa: Der Bildhauer Joseph Leonhard Weber und Trnava /Tyrnau. In: Generationen. Interpretationen. Konfrontationen. Ed. BALÁŽOVÁ, Barbara. Bratislava: Ústav dejín umenia Slovenskej akademie vied, 2007, s. 151–165. Weber se ale mohl ještě zdržovat v Brně, jelikož mu poslední částka za práci u augustiniánů byla vyplacena v říjnu 1752 in: SAMEK, Bohumil. Prameny k dějinám sochařství v Brně (Augustiniáni). In: Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. Brno: Krajské nakladatelství, 1970, s. 150–158. 244 STEHLÍK, Miloš. Sochařský svět Jiřího Antonína Heinze. Brno: Národní památkový ústav, 2013. isbn 978-80-86752-99-0, s. 44, 201. 245 RICHTER, Václav. Vyúčtování za stavbu dvou bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Michala v Brně, 1770–1773. Umění. 1964, roč. 6, s. 639–640: P[ro] auro cuso nec non aliis ad deaurandum requisitis necessariis soluti sunt fratri converso Raymundo Mayer qua inauratori simul cum fratre Mathaeo Wessely converso 464 fl 36 xr 2 pf. 243 CHMELINOVÁ,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.28: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kazatelna

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Stříbrný tabernákl a šest svícnů

Voříšek v listině tvrdí, že vyrobil také nábytek v priorátu246 a jistý tabernákl včetně šesti svícnů na mariánský oltář. Svícny o váze 18 liber byly v prosinci 1747 dovezeny z Vídně a stály 124 zlatých.247 Tabernákl byl rovněž dovezen z Vídně a stál 341 zlatých.248 Bohužel obojí se nejspíše kvůli konfiskacím za josefínských reforem nedochovalo, takže nelze posoudit, jak předměty vypadaly a co na nich mohl Voříšek udělat.249 Je dost možné, že pro ně vytvořil kostru či vyřezal formu pro jejich odlití.

Kaple s oltářem sv. Petra Verronského

První kapli na evangelní straně kostela je kaple sv. Petra Verronského (Obr. 3.29) se sochami bl. Jindřicha Suso a sv. Růženy z Limy. Původní obraz z tohoto oltáře od Jana Lukáše Krackera (1719–1779) dnes visí v ambitu. I na této kapli se Voříšek podílel a svoji práci datuje do roku 1752, čemuž odpovídá také jemu vyplacená odměna za uskutečněnou práci z dubna 1753.250 Obojí sochy po stranách jsou připisovány Josefu Leonardu Weberovi, avšak jejich sokly nenavazují na podstavec, což značí jejich možný původ ve starší oltářní architektuře.251

246 K

tomu snad v intarzii použil černěné dřevo in: MZA, E17, sign. II C 14, březen 1753: Pro ligno nigro fr[atr]i Alvaro 51 x. 247 MZA, E17, sign. II M 5, 23. prosince 1747: 23 Xbris attuli Vienna[e] 6 nova candelabra argentea pro Ara B: V: Thaumaturgae in pondere 18 lb, pro quibus Cassa B: V: contribuit 124 fl... 248 Ibidem, 27. května 1749: 27. Maii advexi Vienna[e] pro Ara Thaumaturgae nostra novum tabernaculum ex Argento gratiose factum omnibus ad Consolationem, [...] expedit pro labore aurifabri , statuarii, fabri lignarii, et aliis expensis universim 341 fl 6 x. 249 Jindráček 2001, s. 50 250 MZA, E17, sign. II C 14: R. fri Alvaro arculario gra[ti]ale ob labores habitos in capella S. Petri Martiris 4 fl. 251 Pistorová 2010, s. 40–41.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.29: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Petra Verronského

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Kaple sv. Jana Nepomuckého

Po odchodu Webera do Trnavy zaměstnal konvent na další výzdobu ve Znojmě čerstvě usazeného sochaře Jiřího Antonína Heinze.252 Jeho kontakt se znojemským konventem poprvé dokazuje postoupení jeho pohledávky na 75 zlatých z července 1750.253 Nicméně Kaplan uvádí zápis z knihy porad, která tvrdí že, „Klaudius Heinz, pravý umělec, zhotovil mnohé sochy a ornamenty na oltářích sv. Petra a sv. Jana Nepomuckého, jakož i veškerou výzdobu varhan, a pracuje nyní na oltáři sv. Barbory.“254 Dnes tento citát již není jak ověřit, jelikož Kaplanovo konkrétní tvrzení vychází ze ztraceného pramene.255 Heinz tedy svou práci v kostele započal v kapli v kapli sv. Petra. Podle Miloše Stehlíka provedl Heinz v kapli sv. Petra výzdobu v nástavci retabula a Weber zhotovil boční sochy.256 Heinz dále pracoval na oltáři sv. Jana Nepomuckého (Obr. 3.30), pro kterou vyřezal sochy sv. Václava a Ludmily. Pokrytí umělým mramorem zastal opět Alvarus Voříšek a zlacení provedl již zmíněný Matouš Veselý. U této kaple to víme s jistotou, jelikož byl při restaurování roku 2013 objeven přípis, datovaný do roku 1753, se jmény všech tří autorů na zadní straně jedné z hlavic.257 Hlavní obraz se scénou sv. Jana Nepomuckého adorujícího krucifix, signovaný autorem, i spodní menší obraz se sv. Floriánem jsou opět dílem Johanna Lukase 252 Pistorová

2010, s. 42. K jeho životě a dílu viz Zápalková 2011 a Stehlík 2013. 2010, s. 42; MZA, E17, sign. G 25. 254 Kaplan 1931, s. 70. 255 Onou knihou byla nejspíše Libri Consiliorum Conventus anno 1759–1784, která je ještě v inventáři z roku 1952 uvedena ve fondu E17 (MZA) pod signaturou O 7. Dnes je tato kniha nezvěstná. 256 Stehlík 2013, s. 184; STEHLÍK, Miloš. Barva a valér v sochařské tvorbě Jiřího Antonína Heinze. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 69–75. 257 Restaurování prováděl Jan Knorr a Kateřina Knorová společně s Martinem Zálešákem, avšak jejich restaurátorská zpráva nebyla na NPÚ ÚOP v Brně dohledána. Při restaurování vytvořil Zálešák za obrazem aktuální vedutu Znojma in: Česká kaple v kostele u sv. Kříže. Zpravodaj znojemských farností. 2015, č. 2, s. 12. Fotografie nápisu je otištěna in: KNORR, Jan; KNOROVÁ, Kateřina. Poznámky k restaurování Heinzových skulptur ve znojemském dominikánském kostele. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 79–82. Nápis zní: 1753 / Hoc Altare Edificavit P. Franciscus Mareček / sub Prioratu P. Antoni Wais et P. Dominici Stais / Hae Sunt qui fuerunt ocupati / nempe F: Matheus Weselÿ de Aurator / F: Alvarus Woržischek Arcularius / A Georgius Hentz / et Dominus Giörgius Hentz Statuarius. 253 Pistorová

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Krackera.258 Z účtů lze k této kapli vyčíst jen platbu kameníkovi za kámen a konventnímu truhláři, tedy Voříškovi, bylo placeno průběžně, přičemž konvent mu platil i třeba za nářadí z Vídně.259 Ještě před prací na této kapli se Heinzovi přihodila nešťastná událost, 10. února 1752 mu zemřela jeho manželka Jana Alžběta, se kterou se provdal v Olomouci rok po úmrtí své první ženy i dítěte.260 Druhé úmrtí ho nepochybně poznamenalo na psychice a snaha o vyrovnání se s osamělostí jej nejspíše přivedla k rozhodnutí vstoupit do řádu, pro který v poslední době pracoval.261 Heinz do rádu vstoupil v prosinci 1753, nejspíše po dokončení kaple sv. Jana a získal řeholní jméno Klaudius. Chvíli dokonce pracoval na vinici a kopal brázdy, buď je možné, že se pro něj v konventu nenašlo zrovna jiné zaměstnání, nebo mu konvent tuto práci zadal, aby si při práci na čerstvém vzduchu ulevil.262 Z několika pramenů totiž víme o Heinzově vznětlivé povaze a možných psychických problémech.263 Klaudius vytvořil v prosinci 1754 také kresbu mariánského oltáře, podle které pak bratři Josef (1700– 1768) a Jan (1712–1787) Klauberové, oba vídeňští kreslíři a mědirytci, vytvořili tisk.264 Profesní zkoušku složil již po roce, k čemuž zaslal povolení generální opat Antonín Bremond z Říma.265 Den před složením slibu svěřil konventu prodej svého domu ve Znojmě a vybavení díly včetně knih si převezl do kláštera.266 Z knih se dochovala minimálně 258 Pistorová

2010, s. 47, 49. E17, sign. II C 14, srpen 1753: Lapicidae p[ro] lapidibus emptis p[ro] sacello S. Joannis Nepomuceni 8 fl; září 1753: Arculario c[onve]ntus 1 fl 30 x; listopad 1753: Pro allatis instrumentis de vienna pro arcularia necessariis 51 x. 260 Stehlík 2014, s. 42, 44. 261 Stehlík 2013, s. 44. 262 MZA, E17, sign. II C 14, prosinec 1753: Dimittentibus, et juvantibus vina statuariis deportare ad celare 5 fl 51 x; duben 1754: Vinicolae – fr[atr]is Claudiis 5 fl; květen 1754: fr[atr]is Claudii 2 fl, Eidem p[ro] scrobibus ibiu[m] factis 4 fl 52 x; listopad 1754: Solvi contributionem p[ro] vinea fris Claudii 27 x. 263 Zápalková 2011; Stehlík 2013. 264 MZA, E17, sign. II M 5, 18 prosince 1754: 18 decembris missa est delineatio nostrae Thaumaturgae facta per fratrem Claudium statuarium, Augustam Vindelicorum ad D[omi]nos Klauber fratres duos sculptores seu Iconographos insignes, qui secundum hanc, degantem effigiem paraverunt prae 13 fl. Tato rytina je dochována v Moravské galerii pod inv. č. SDR 2678. Srovnej se zmínkou o rytině podle oltáře Panny Marie v kapitole 3.0.6. 265 Viz Claudius Heinz v příloze. 266 Stehlík 2013, s. 44. 259 MZA,

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů jedna, viz kapitola 5. Jeho dům byl po dva roky asi prázdný, konvent jej musel nechat hlídat,267 koupil jej až roku 1756 knoflíkář Jodokus Meilbeck.268

Obrázek 3.30: Znojmo, kostel sv. Kříže – Nástavec oltáře sv. Jana Nepo-

muckého

267 únor

1755: Solvi das wacht geld p[ro] domo fris Claudii 4 x; září 1756: Solvi pro domo fris Claudii das wachtgeld 9 x. 268 Jindráček 2001, s. 53; Stehlík 2013, s. 44; MZA, E17, sign. II M 3, zápis 13. srpna 1756.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.31: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Jana Nepomuckého

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.32: Znojmo, kaple sv. Jana Nepomuckého – detail

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Varhany

Obnova kostelního interiéru se nevyhnula ani kruchtě a varhanám (Obr. 3.33).269 Stavba nových varhan byla zahájena za převorátu Dominika Steisse (1753–1756) na přání pána Antonína Triglera z července 1753.270 Jejich výrobou byl pověřen varhanář Ignác Casparides, za což měl dostat 800 zlatých.271 Výroby skříně se ujal Alvarus Voříšek podle vlastního návrhu, který nakreslil a dva roky mu při práci pomáhal opět Matouš Veselý.272 Pomocnou ruku mohl přiložit také truhlář Leopold Wollauer, který byl ve Znojmě od prosince 1754. Ozdoby, sochy andělů a postav s hudebními nástroji, včetně dominantní sochy krále Davida, zhotovil Heinz.273 Klaudiovi s prací vypomáhal nejmenovaný brusič či leštič.274 Se sochařskou prací snad i vypomohl Veselý, jelikož mu 269 Za

zmínku stojí, že staré chórové varhany nabízel roku 1746 brněnský konvent, ale kvůli velikosti je rada odmítla in: MZA, E17, sign. II M 5, 12 května 1746: Die 12 Maji A[nno] 1746 per Consilium conclusum fuit: ut Organum, quod nobis Conventus noster Brunensis venale obtulit, pro Ecclesiae n[ost]rae Choro majori n[on] ematur ob parvitatem et hoc improportionem. Opraveny byly až roku 1754 in: Ibidem, 31. května 1754: Reparatu[m] est organu[m] in Choro morali, facti novi felles et appositua pedali, quo antea carvit. 270 MZA, E17, sign. II M 3, zápis 28. července 1753. 271 K tomuto varhanáři viz SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: Díl. 1. Varhanáři. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. isbn 80-727-5042-9, s. 47–48; MZA, E17, sign. II M 5, 4. srpna 1755: 4 augusti officiale consueti modo Ex. P. Quadriano franciscanorum primae vice personuit novum organum ad comolationem audientium. Artifex hujus operis est domin[us] Ignatius Casparides Civis Znoymensis cum quo Contractus fact[us] ut omnia materialiae, praeter lignae, Ipsem et procuret et opur in sua domo fabricet; opponendo antem illud, habeat in Con[ven]tu cum uno socio victum seu positionem Religiosam, pro quo suo labore paciscebat conventur Ipsi dare 800 fl [...] Benefactorer [...] se: [...] Fr[ater] Leopoldus Wollauer 16 fl 48 x, Fr[ater] Claudius Haintz 51 fl, [...] Illmus d[ominus] Comes de Gattenburg dominus in Hesting succurit pro eadem fabrica cum notabili quantitate asserum. / Notandum praeteria, quod corpus, ut vocamus, organi invenerit et delineaverit Fr[ater] Alvarus Woržischek Conversus arcularius insignis ille utq[ue] cooperante altero fre Converso Matthaeo Wesely totaliter elaboraverit insumendo ferme duos annos. / Statuar vero Davidis, geniorum cum suis instrumentis musicis, ac reliqua ornamenta opere Statuario suis manibus ex propria inventione fuit Fr[ater] Claudius Haintz recenter ad Habitem Conversorum Susceptus. 272 Kaplan 1931, s. 69. 273 Ibidem; Kaplan 1931, s. 69; Pistorová 2010, s. 47–48. 274 MZA, E17, sign. II C 14, listopad 1754: Amanuensi Schleiffer qui laboravit in conventu apad frem Claudium 1 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů bylo v září 1755 zakoupeno sochařské náčiní.275 Na základě účtů se nářadí, materiál, dubové dřevo, olovo, značné množství klihu a nebo rybí kůže na broušení nakupovaly pro tyto varhany v červenci 1754. Z jednoho záznamu se dovídáme, že bratr Veselý mimo práci v kostele jezdil i pro dřevěná prkna.276

Obrázek 3.33: Znojmo, kostel sv. Kříže – Varhany

275 MZA,

E17, sign. II C 14, září 1755: Pro usu statuarii instrumentis dedi ad ex solvendum fri Mathaeo Wesselii 3 fl 30 x. 276 Ibidem, červenec 1754: Pro d[ive]rsis instrumentis p[ro] arcularia necessariis applicatis p[ro] novo organo 4 fl 30 x, Pro uno cent: glutinis 22 fl, Pro lignis quercinis 1 fl 48 x, Pro pelle piscina p[ro] usu arculariae et plumbagine 1 fl 6 x; srpen 1754: Consumpsit fr[ater] Mathaeus pergendo p[ro] asser[um] 1 fl 54 x.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.34: Znojmo, kostel sv. Kříže – Detaily varhan

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Další kaple a výzdoba

Souběžně s varhanami se budovala kaple sv. Barbory (Obr. 3.36), pro jejíž stavbu se porada rozhodla v červenci 1755 a stavba samotná probíhala již v září téhož roku.277 Pracovali na ni opět titíž autoři, z účtů se dovídáme, že Voříšek skutečně pracoval na umělém mramoru v kapli, jak tvrdí v listině.278 Z dalších plateb však vyplývá, že na kapli pracoval od června 1756 také mramorář Sebastian.279 Patrně jde o znojemského mramoráře Sebastiana Webera (?–1786).280 Voříškovo tvrzení, že v kostele dělal vše z umělého mramoru mimo kapli sv. Anny tedy nemusí být zcela pravdivé. Za sochy dostal Heinz zaplaceno naposledy v prosinci 1757,281 a v květnu následujícího roku zemřel, čímž skončila jeho několikaletá práce na výzdobě. Poslední pozlacovačské práce na kapli sv. Barbory provedl v říjnu 1758 konvrš Rajmund Mayer.282 V konventu dosud pracující Matouš Veselý byl totiž v květnu 1756 asignován do Prahy. Pokud se ještě podíváme do nalezené listiny, Voříšek udělal také mříže či přepážky v chóru a ve všech kaplích. Jak vypadaly není jasné, dochovala se pouze kovová mříž v kapli sv. Dominika s obrazem Zázrak v Sorianu od Josefa Winterhaldera mladšího (1743–1807).283 Vyrobil nejspíše také všech devět oken kostela.284 277 Pistorová

2010, s. 48; MZA, E17, sign. II M 5, 28. července 1755: Incepta aedificatio novi altaris S. Barbarae pro quo pecunia est inscripta ad librum depositi Mense august et sequentibus. 278 MZA, E17, sign. II C 14, říjen 1755: R. fri Alvaro p[ro] hoc gÿpso cöemendo solvi p[ro] vectura 2 fl, Pro coloribus applicandis pro hoc sacello 9 fl 51 x, Consumpserunt fr. Alvarus, et fr. Mathaeus cum 3bus famulis, et septem equis vien[n]ae in itinere sursum, et deorsum 10 fl 17 x. Za obraz bylo zaplaceno v červnu 1756: Pro 2bus pictis imaginibus S. Barbarae, et S. Georgii 50 fl. 279 červen 1756: Marmulario laboranti per 27 dies ā 17 xr 7 fl 39 x; listopad 1756: Marmulario Sebastiano restans salarium pro 12 diebus ā 12 xr 2 fl 24 x. 280 Valeš 2013, s. 214. 281 Ibidem, prosinec 1757: Statuario laboranti ad hoc sacellum restans salarium, qui fuit expeditus 15 fl 15 x. 282 Ibidem, říjen 1758: Pro 1/2 libro auri ad inaurandum 2 fl, fr[atr]i Raÿmundo p[ro] lapide ad inaurandum 2 fl, Eidem gratiale pro inaurato altari S. Barbarae 12 fl. 283 Pistorová 2010, s. 52. 284 MZA, E17, sign. II M 5, 30. červenec 1753: 30 Julii in Consilio conclusum ut pergulae ligneae a[d] fenestris Ecclesiae deponant, et loco antiqui defectuosi organi in majori Choro

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Další budovaná kaple byla zasvěcená sv. Šebestiánovi (Obr. 3.37). Stavěla se podle slov Voříška již roku 1757, od prosince 1759 účty zmiňují platby za mramoráře a zlacení. Pozlacování prováděl Mayer, jemuž konvent zaplatil naposledy v únoru 1761, posléze v srpnu následujícího roku odjel do Olomouce.285 Sochy na oltář dodal před smrtí ještě Klaudius Heinz.286 Stavba probíhala roku 1762 také při kapli sv. Anny se sochami sv. Zachariáše a sv. Jana Křtitele, pro kterou musel Voříšek žebrat peníze. Na oltáři obou kaplí visí starší obrazy ze 17. století od neznámých autorů.287 Poslední stavbou v interiéru, kterou byla završena barokní proměna interiéru, je kaple sv. Tomáše Akvinského (Obr. 3.38). S prací se započalo v červnu 1767 a následující měsíc již dostal Voříšek 64 zlatých pro sochaře a 31 zlatých asi na cestu do Vídně, Matouši Veselému navrátivšímu se z Prahy bylo zaplaceno za zlato na pozlacení.288 Mramorářskou nebo štafířskou práci dělal do května 1770 asi opět Sebastian Weber, jemuž pomáhal i syn Josef.289 Kdo je autorem dvou soch sv. Alberta Velikého a bl. Ambrože Sansedonského, není známo. V souvislosti se zmíněnou platbou za Vídeň a z další cestou do Vídně v říjnu 1767 se nabízí, že zde Voříšek mohl shánět sochaře, nicméně je nutné uvést i platby roku 1769 a 1770 sochaři bez prostředníka.290 Podle výše částek tyto platby lokálnímu sochaři mohly příslušet spíše drobné výzdobě, původ dvou soch tedy zůstává neobjasněn.

novum exstruat. parti cum organifice 800 fl. Arcularii nostri in Con[ven]tu[m] fariunt labore[m] ligneu[m]. 285 MZA, E17, sign. II C 14, únor 1761: Ara S. Sebastiani – Pro auro et aliis necessariis fri Raÿmundo 1 fl 34 x; srpen 1762: Fri Raÿmundo viat[icum] usq[ue] olomutium 1 fl 24 x. 286 Pistorová 2010, s. 50. 287 Ibidem, s. 20. 288 Pistorová 2010, s. 54; MZA, E17, sign. II C 15, červenec 1767: Fratri alvaro pro Statuario 64 fl 45 x, eidem viena[m] 31 fl 20 x, fratri Mathaeo pro auro 29 fl 52 x. 289 Ibidem, srpen 1767: murariis amanuensibus et Sebastiano 5 fl 36 x; září 1768: Sebastiano pro labore 39 3/4 dierum in Augusto et Septembri ā 17 xr pro die 11 fl 15 x, Ejusdem filio Josepho pro 31 die ā 12 xr 6 fl 12 x; prosinec 1768: Sebastiano et filio ejus 10 fl 54 x; květen 1770: Sebastiano pro labore praecedentis Anni ad huc restantes 26 fl 12 x. 290 MZA, E17, sign. II C 15, říjen 1767: Statuario p[ro] sola facto 3 fl, inauratori hujus solis 6 fl, fri Alvaro viena[m] pergenti 25 fl 12 x; leden 1769: Statuario pro necessariis ad Capellam S. Tho[mae] 8 fl 24 x; únor 1770: Statuario pro lista ad S: Thomam 16 fl.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Zlacení v kapli dělal podle již zmíněné platby nějakou dobu Veselý, následně tuto práci dělal do července 1769 Rajmund Mayer.291 Asi po Mayerově asignaci do Brna v pozlacování pokračoval znojemský štafíř Baltazar Piwald (?–1803).292 V září 1769 se objevuje zmínka o platbě blíže neuvedenému malíři, možná za obraz.293 Oltářní plátno, které se na oltáři nachází dodnes, je připisováno Janu de Herdt a je tedy starší než oltářní architektura.294

Obrázek 3.35: Plátno obrazu sv. Tomáše Akvinského s listinou (foto

Jan Knorr)

291 Ibidem,

listopad 1768: Fratri Raymundo pro Auro 16 fl 48 x, Eidem pro glutine 56 x; leden 1769: Fri Raymundo pro Coloribus et aliis necessariis 2 fl; červenec 1769: Fratri Raymundo pro Auro et labore 79 fl 55 x. 292 Valeš 2013, s. 194–195; MZA, E17, sign. II C 15, březen 1770: D: Pivald inauratori ad S. Thom[am] 8 fl. 293 Ibidem, září 1769: Sacellum S. Thomae – Pictori pro hoc Sacello 24 fl. 294 Pistorová 2010, s. 19.

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.36: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Barbory

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.37: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Šebestiána

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.38: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Tomáše Akvinského

100

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Přestavba věží

Alvarus Voříšek v listině uvádí, že pracoval také na kostelních věžích (Kirchen Thurn) a k nim udělal nákres a frontispitium. Tímto termínem se běžně rozumí architektonický rámec kolem vchodu, za autora soch ho ale považovat nejspíše nemůžeme. Smysluplnější by bylo vyložit toto slovo jako přední část nebo fasádu. Z dějin kláštera víme o dostavbě věží a fasády kostela (Obr. 3.39) a to včetně úpravy portálu, za převora Ambrože Zandla (1766–1770) a jeho nástupce Josefa Grüma (1770–1773).295 V listinách k této přestavbě se roku 1769 píše, že byla na již postavenou jižní věž přidána zlacená hvězda a celá fasáda kostela (frontispicium) omítnuta, natřena na červeno a zvýšena o tři dlaně (asi 30 cm). Doplněny byly rovněž zlacený železný trn s pozlacenou měděnou hvězdou a pozlacené měděné glóby, ty pozlatil již zmiňovaný Rajmund Mayer.296 Z pamětní listiny z roku 1771, kdy došlo k dokončení pokryvu věží, čteme, že krov dělal tesař Antonín Freündt nikoliv dle vlastnoručního návrhu, ale podle návrhu bratra Voříška, který postavil oltáře v kostele.297 295 Toufarová

2006, s. 35. Portál z roku 1732 je společně se stavbou kláštera přisuzován vídeňskému inženýrovi Františku Roetiersovi in: Dominikánský klášter sv. Kříže ve Znojmě: 750 let dominikánského kláštera ve Znojmě. Znojmo: Konvent dominikánů ve Znojmě, 1993, s. 17; Toufarová 2006, s. 36; Pistorová 2010, s. 27. Před touto přestavbou byly vyrobeny také dveře, protože roku 1760 se v účtech nachází platby za železo a hřebíky na nové kostelní dveře následované platbou sochaři za nějaké růže a jejich pozlacení in: MZA, E17, sign. II C 14, srpen 1760: D[omino] silberer 2dum thesseram p[ro] accepto ferro ad novam portam eccl[es]iae 42 fl, Claviculario p[ro] clavis p[ro] eadem porta applicatis 6 fl 18 x, Statuario pro rosis 8 fl 22 x, Pro inauratione rosarum pro auro, etc aliis necessariis 9 fl 32 x. Je otázkou jestli se jedná o dnešní dveře z neznámé doby, na kterých se nachází pouze tepaný florální dekor. 296 MZA, E17, sign. A 7 h, fol. 2: 1769 Die 6ta Septembris globus iste cupreus capiens Metretas moravicas quatuor et unam quartam Metreta partem, manu et arte Pictorea inauratus, poriderans libras 32 1/2 Stylus antem ferreus super quem est Stella cuprea equidem bono auro inaurata ponderabat libras 76. Stella vero libras 8 ad Turrim meridionalem prius noviter sub praesenti forma exaedificata, totoque frontispicio non solum incrustato, verum etiam muro circa circum ad Palmites tres elevato, et in praesentem Statum redacto cum omnium gaudio appositus fuit [...] Fres Conversi. [...] F. Leopoldus Wollauer [...] F: Raymundus Mayer, qui et hunc globum inauravit, Fr: Alvarus Worzischek [...] Faber lignarius fuit D. Antonius freündt, qui pro his Turribus pro se et labore suo accepit 500 fl... 297 Ibidem, sign. A 7 i, fol. 1, 2: ...Ambas turres Rubro colore decolorare [...] quia tamen observavi, quod structura Ecclesiae comparative ad conventum, sit aliqualiter demissa et misproportionata hinc destinat[us] fuit fr[ater] Alvar[us] cum utroq[ue] m[a]g[ist]ro

101

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů Dokazuje to i přípis na trámu F: ALVArUS. WOr: O:P: / INVET: ET INSPECKDUR. / 1771, podle něhož Voříšek konstrukci vymyslel a její stavbu kontroloval (invenit et inspexit). Voříškův návrh se dodnes patrně nedochoval, ve fondu znojemských dominikánů se ale nachází jiný návrh na konstrukci krovu, který ovšem neodpovídá aktuální podobě věží.298 Je tedy dost možné, že se jedná o starší nepoužitý návrh zachycený na idealizované vedutě Znojma z první půlky 18. století.299 Na vedutách bylo vcelku běžné zachycovat nedokončené stavby ve své idealizované finální podobě. Podíl na finálním vzhledu nejen věží, ale také horní části fasády, není u Voříška nikterak překvapivý. Své schopnosti návrháře koneckonců předvedl již u bočních oltářů v kostele sv. Michala v Brně, stavěných v letech 1770–1773.300 Dostavbu věží, kterými byla završena barokní přestavba kostela, můžeme považovat za poslední výtvor, který konvrš Voříšek pro kostel udělal. V dubnu 1779 totiž skonal.

fabro lignario et aedili et totem frontispicum bene lustrarent, [...] Interea temporis, quo illi coborarunt. laborarunt et P: P: et Saecularis et omnis populus praesertim postquam (?) turres jam stare et quidem n[on] secundum normam fabri lignarii, sed juxta illam quam fecit fr Alvarus Worzizeck conversus noster frater pro honore Dei infatigablis qui sed Aras novas errexit in Ecclesia nostra, et allia quam plurrima sexta 7bris itaq[ue] ad permam (?) turrim penes conventum cum maxima solennitate expos[i]t[us] fuit nodus maurat[us] septem vitra diorrum prosecta furrunt duo tantum confracta 5 integra manentia-et(?)ter cum Nodus appos[i]t[us] fuit 9 Novembris eodem Anno,... 298 MZA, E17, sign. V 26. 299 Archiv města Brna, Sbírka vedut D. J. I. Hoffera, sign. A 260, č. 41/129. 300 RICHTER, Václav. Vyúčtování za stavbu dvou bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Michala v Brně, 1770–1773. Umění. 1964, roč. 6, s. 639–640.

102

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.39: Věže kostela sv. Kříže ve Znojmě a nápis na trámu (nápis

fotil Ondřej Lazárek)

103

4 Klášterní truhlárny Dílny a tedy i truhlárny, stáje a jiná hospodářská stavení důležitá pro chod konventu byly obvykle umístěny v oddělených částech kláštera, tak aby nerušily klášterní provoz. V období 17. a 18. století mohly být i zcela mimo jeho budovu, pokud to pozemek dovoloval.1 Dokladů o existenci a umístění těchto dílen je většinou málo. Informace poskytují většinou veduty či plány a popisy pořízené při přestavbách nebo při samotném rušení jednotlivých řeholních institucí. U různých konventů máme díky tomu ojedinělé zmínky také o poloze truhláren,2 kupříkladu v cisterciáckém klášteře v Plasech se truhlárna nacházela u zdi areálu, mimo jádro kláštera.3 U cisterciáků ve Zlaté Koruně byla truhlárna umístěna v přízemí jižního křídla (vpravo od kostela), společně s místností určenou pouze řezbářům.4 U tohoto konventu jsou v soupisech majetku zmínky o nářadí tamního konvrše a truhláře Matyáše Prosila nebo sochařského vybavení Tomáše Feilera.5 V premonstrátské kanonii na Strahově se truhlárna nacházela poblíž sklepení v jižním křídle.6 Jezuitská kolej v Hradci Králové měla truhlárnu u průchodu do dvora,7 obdobně u průjezdu měl truhlárnu nejspíše také augustiniánský klášter v Brně.8 1 Bohr

2017, s. 38; Matus 2018, s. 25. Michal. Kapucíni v Brně v 17.–18. století. Brno v minulosti a dnes. 2005, č. 1, s. 145–200, 651–653, s. 173. 3 Vlček; Sommer; Foltýn 1997, s. 75. 4 BRANIŠ, Josef. Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský. Praha: Společ. přátel starož. čes., 1907, s. 141. Umístění nejspíše vychází ještě ze středověkého rozvržení viz Peška 2015, s. 111. 5 HANSOVÁ, Jarmila. Vybavení pokojů zlatokorunských cisterciáků v době rušení jejich kláštera v letech 1785–1786. In: Klášter Zlatá Koruna: Dějiny – Památky – Lidé. Ed. GAŽI, Martin. České Budějovice: NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích, 2007, s. 475–512. isbn 978-80-85033-09-0. 6 KŘIVSKÝ, Pavel. Popis Strahova a jeho vodovodu z roku 1782 a jeho autor J. A. Kolbe. Památník národního písemnictví, Muzeum české literatury, 1983, s. 73. 7 NA, ČG-EJ, karton 115, inv. č. 824, sign. M1, 106: 16. 11. 1775 V budově kolegia, která je nyní vojenskou kasárnou, je v přízemí místnost se stolárnou. Tuto místnost je zájem použít jako strážní místnost a měla být předána 6. škole. 17. 12. 1775 bylo rozhodnuto o adaptaci místnosti na strážnici a předání vojenskému velitelství, jelikož není vhodnějšího místa. Srovnej s NPÚ ÚOP v Josefově, sign. SHP HK 12b – M. Ebel, Pavel Vlček. Hradec Králové, býv. jesuitská kolej čp. 32. Stavebně historický průzkum. Praha 1992. 8 Matus 2018, s. 25–27. 2 TEJČEK,

104

4. Klášterní truhlárny Je důležité zmínit, že klášterní truhlárny nepředstavovaly nezbytnou součást každého konventu. Z dochovaných seznamů bratří v české provincii vyplývá, že konvrše truhláře měly pouze některé konventy a jiné si tím pádem na práci najímaly městské truhláře a jiné řemeslníky. V takových případech truhlář práci vykonával ve vlastní dílně a klášter mu mohl dočasně poskytnout nějakou místnost pro práci přímo in situ. V případě dominikánských klášterů je informací o dílnách málo, z konventů české provincie se dochovaly plány minimálně u konventů v Chebu, Brně, Znojmě, Jablonném a Šumperku.9 V Jablonném plán klášterní budovy bohužel neobsahuje původní určení místností a jiný plán klášterního areálu v zahradě nezachycuje žádné dílny, pouze dvůr (Maÿerhof=gebaude), stodolu, stáje a prasečí chlívek.10 Plán chebského kláštera překreslený v městské kronice rovněž nezmiňuje dílny.11 Drobnou zmínku v licitačních protokolech máme k hoblici v jihlavském konventu při kostele sv. Ignáce a také k truhlárně boskovického konventu.12 Pokud se podíváme na popsané plány konventů mimo českou provincii, například klášter v Bozanu, zjistíme, že žádnou truhlárnu nemá, pouze dílnu krejčího a ševce.13 Naopak klášter v Dortmundu měl v západním křídle (napravo od kostela) dílnu krejčího a truhláře, podobně jako ve Zlaté Koruně.14 4.0.1 Olomouc

Dílnu truhlářů v olomouckém klášteře zmiňují dochované účetní knihy v celém svém časovém rozsahu.15 V letech 1727 až 1730 je truhlárně placeno za uhlí, což by mohlo naznačovat jeho umístění mimo jádro kláštera, třeba u zdi klášterní zahrady, tak jak to můžeme vidět 9 Viz

níže. V případě Šumperku se dochoval prospekt kláštera a plán v archivním fondu vídeňských dominikánů in: Filipová; Kirkosová 2016, s. 10 10 NPÚ ÚOP v Liberci, sign. SHP000198 – Pavel Zahradník, Pavel Vlček. Jablonné v Podještědí dominikánský konvent s kostelem sv. Vavřince a sv. Zdislavy Stavebně historický průzkum. 2004. 11 SOkA Cheb, inv. č. 1046, s. 112. 12 MZA, B2, k. 91, sign. 20/32a, fol. 582; Ibidem, k. 92, fol. 99. 13 TLA, Karten und Pläne, č. 473-1+3. 14 NRW – AW, Karten A, č. 6723. 15 ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145, listopad 1725: Pro setis ad Arculariam 3 x.

105

4. Klášterní truhlárny na prospektu z 18. století.16 Nicméně, dřevo na topení se v účtech uvádí ve speciální kategorii, uhlí tedy mohlo sloužit k přípravě nějaké látky, ohřevu klihu, leštění nebo barvení štuku atp.17 4.0.2 Brno

Existence truhlárny v brněnském klášteře je doložena rozhodnutím o založení nové truhlárny z 30. března 1700.18 V klášteře se tedy nacházela již nějaká starší místnost fungující jako truhlárna a v dané době nevyhovující. Nová truhlárna měla být postavena za dvorem noviciátu a k této venkovní truhlárně chtěl o rok později konvent postavit další místnost, ale Zemský sněm ji na žádost magistrátu nepovolil. Důvodem byla v případě výkopu obava o poškození zdi hradby a volebního domu, nejspíše rytířského sálu.19 Víme tedy, že stála poblíž městské zdi a zdi Zemského domu. Polohu truhlárny upřesňuje spor z roku 1672 mezi klášterem a zemskými stavy o proražení okna v západní stěně rytířského sálu, a to do zahrady noviciátu u hradeb, což mělo rušit novice při studiu.20 Zahradou noviciátu byl nejspíše prostor kolem původně středověkého domu při hradební zdi, truhlárna se tedy mohla nacházet ve zužujícím se prostoru mezi městskou zdí a zdí Zemského domu (Obr. 4.1).21 16 Bláhová;

Bláha 2005, s. 471; Ibidem, duben 1727: pro Carbonibus ad arculariam 10 x; červenec 1729: pro Carbonibus Fri Jordano 20 x; květen 1730: pro Carbonibus ad arculariam 2 fl. 17 SHAW, Edward. Civil Architecture, Or, a Complete Theoretical and Practical System of Building. Marsh, Capen & Lyon, 1832, s. 159. 18 MZA, G12, II. kniha č. 127, s. 505: F. Jordanus Spitzer quem Prioratum 30 ejusdem Mensis (Martius) acceptavit. Hic incepit aedificare et perficere Novam Arculariam, quae post atrium Novitiatus prostat. 19 Ibidem, s. 506: Eodem Anno (1701) Mense decembri inceptum fuit Novam Celare maj[ori]s a[d] terreno Arculariae usq[ue] ad Novitiatum sub Dio, sed propter quandam delationem, et instantiam Magistratas Civitatis huj[us] /: quasi haec fossis Celaris, Muris Civitatis, et aedificio domus Comitialis esset Nociva :/ Ejusmodi labor a[d] Regio Officio Tribunalis fuit prohibitus. 20 DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno: ÚNV Zemského hlavního města Brna, 1947, s. 78–79; MZA, E12, sign. Q 14. K historii stavby také Suchánek; Šeferisová Loudová; Kroupa 2015. 21 Srovnej plány z roku 1792 in: MZA, D22, mapa č. 35 a plány in: PEŠKA, Marek. Dominikánský konvent sv. Michala v Brně na Rybném trhu: Historie a stavební vývoj do poloviny 17. století v kontextu střední Evropy. 2015. Disertační práce. Filozofická fakulta

106

4. Klášterní truhlárny 4.0.3 Znojmo

Pokud ve znojemském klášteře nebyla přítomna truhlárna, zřízena byla nepochybně v souvislosti s obnovou kláštera a především kostela za převora Antonia Missenia (převorem v letech 1653–1666, 1667–1673, 1680–1683).22 Sloužit mohla zde pracujícím truhlářům a pomocníkům, ale také nejspíše prvnímu doloženému konvrši truhlářovi Josefu Titlovi. Ten je v seznamech bratří zmíněn poprvé roku 1671, v účtech je však nejmenovaný frater arcularius zmíněn již v březnu 1669.23 Existenci truhlárny dokládají v tomto období účty.24 Dochovaný situační nákres pro budoucí přestavbu kláštera asi z poloviny 17. století navrhuje na jih od kvadratury atrium, zahradu nebo dílny.25 Z popsané historie kláštera víme, že roku 1655 byl postaven refektář, budova noviciátu a pivovar. V popise budov konventu však žádné dílny a konkrétně ani truhlárna nijak zmíněny nejsou, využívána mohla být ale některá z místností v přízemí.26 Z krátkých zápisků k historii konventu čteme, že v noci 15. srpna 1700 vzplála pec, zachvátila tu část, kde dříve byla truhlárna a byla zničena spižírna, kde byly uchovávány kuchyňské věci na zimu.27 V které části budovy to bylo, však není jasné. Roku 1723 byla započata nová celková přestavba kláštera, k čemuž je dochován plán situující truhlárnu do středu východního křídla vyMasarykovy univerzity, s. 76–77. K plánům podle jednacího čísla existoval nějaký spis, ten by se měl nacházet ve fasciklu č. 37 ve fondu starého Místodržitelství (B14) v kartonu č. 1999. V kartonu je spis skutečně uveden na soupisce, ale není v něm přítomen. 22 Kaplan 1931, s. 122–123; Toufarová 2006. 23 MZA, E17, sign. II C 5. Starší účetní knihy jsem však neprocházel. 24 Ibidem, 22. prosince 1670 – Pro asserib[us] ad arculariam 3 fl; 28. března 1671 – Pro instrumento ad arculariam Vulgo Schraufstok 1 fl 30 x; 17. července 1671 – pro serra ad arculariam 21 x. 25 MZA, E17, sign. V 12, fol. 11: Atrium Seu Spatium pro Horto aut aliis officinis exstruendis. TOUFAROVÁ, Dana. Dominikánský klášter ve Znojmě v době baroka. 2006. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 22. 26 MZA, E17, sign. S1, fol. 4–5; srovnej s popisem v Liber Primus Contanens Originem Convent[us] Znoymensis S. Crucis Fratrum Sac. Ord. Praed[icatoru]m, 1704; Kaplan 1931, s. 50. 27 MZA, E17, sign. S 17, fol. 24: 15 Aug[ustus] (1700) in Nocte Assumptionis B: V: recidit fornix sive, integra illa pars ubi anter fuit Arcularia, destructum e[st] Cellare, ubi res Culinae aliaq[uae] p[ro] hyemem neria[m] Conservabant, ...

107

4. Klášterní truhlárny bíhajícího do zahrady.28 Podle něj ale bylo doposud postaveno pouze jižní křídlo.29 Při této přestavbě byl zmíněný pivovar roku 1726 zbořen a na jeho místě postaveny stáje, dokončena byla také uliční fronta.30 Zbořen byl o pár let později také pivní šenk, který se v zahradě nejspíše nacházel.31 Až z plánu, jenž zachycuje klášter roku 1785 (Obr. 4.2), můžeme vyčíst, že se v jihozápadním rohu zahrady nachází podlouhlá budova truhlárny a k ní přiléhající stáje.32 Jedná se jistě o stavbu, pro kterou bylo na základě účtu z března 1734 pořízeno 13 000 šindelí na její střechu.33 Právě díky této platbě můžeme usoudit, že byla truhlárna nově postavena. Po zrušení kláštera a vzniku nové farnosti při kostele,34 bylo farníkům umožněno využívat pouze západní křídlo, které prostorově nedostačovalo. Tehdejší farář Rafael Stettner navrhl jako řešení přestavbu této staré truhlárny na byty.35 Na plánu konventu je budova označena jako „takzvaná truh28 E17,

karton 89, sign. V 12, fol. 14, 17–18. Plánům se v tomto sešitu věnovala Toufarová 2006, s. 28–32. Srovnej s podobou kláštera v Českých Budějovicích in: KOVÁŘ, Daniel; LAVIČKA, Roman. Dominikánský klášter v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2017. isbn 978-80-85033-80-9. 29 KAPLAN, Řehoř Maria. Paměti dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě. Ve Znojmě: Nákladem Kláštera dominik. ve Znojmě, 1931, s. 72–73. 30 Kaplan 1931, 50, 60–61; Toufarová 2006, s. 35. Viz také MZA, E17, sign. S 11, fol. 26. 31 Toufarová 2006, s. 27. 32 MZA, B2, k. 176, sign. R4/41, inv. č. 1826. 33 MZA, E17, sign. II C 12, březen 1734 – Pro 13000 scandularum pro tecto supra arculariam 14 fl 18 x. 34 K tomu viz Kaplan 1931, s. 81. 35 MZA, B2, k. 176, sign. R4/41, nefoliováno: Pan farář Raphael Anton Stettner bydlí v cimře v klášteře, která je nedostatečná, žádá o stavbu nové fary, kde by byl prostor pro duchovního správce. Pro největší úsporu navrhuje Stettner přestavět starou truhlárnu. Ze starého repositoria navrhuje čeledník (gesind zimmer) a spižírnu. Také chybí v chodbě kuchyň a záchod. Jeho návrh by vyšel na 670 zl. Pokud by bylo další patro pro 3 kaplany tak by to vyšlo na 3333 zl. Komise se sešla, aby posoudila stav truhlárny a kláštera. Podmínkami mají být, aby nebyla porušena klauzura a klášter nebyl stavěbně měněn. Znojemský c. k. krajský úřad 26. října 1785 předběžně souhlasí s adaptací stolárny na faru.; MZA, B15, karton 755, sign. 9/2-Z 20, nefoliováno: 10. května 1786 úředník Gabriani žádá c. k. krajský úřad o zřízení sklepa a záchoda a postavení tří bytů kooperátorů. Zároveň žádá o urychlení žádosti. Úřad se vyjadřuje a doporučuje návrhy dvou místních zednických mistrů, kteří předloží své návrhy (Anton Binder). Byt by se měl skládat ze tří pokojů, kuchyně, sklepa a spižírny a mají byt postaveny mimo klauzuru s co nejmenšími náklady.

108

4. Klášterní truhlárny lárna“, z čehož lze soudit, že již nějakou dobu nebyla využívaná ke svému účelu. Počáteční vzhled truhlárny je díky přestavbě zachycen na plánku, můžeme vidět asi 17 sáhů dlouhou přízemní budovu s pultovou střechou. Původní interiér je rozdělen na tři místnosti, přičemž největší místnost je červenou barvou navržena na rozdělení do čtyř místností. Z požadavků faráře Stettnera však víme, že prostor navržené spižírny (speiß) a bytu čeledníka (gesind zimmer) byl předtím skladem (repositorium). Truhlárna tedy disponovala jednou velkou místností se skladem a dvěma dalšími místnostmi, jež mohly sloužit jako pokoje zde pracujících bratří či jejich pomocníků.

Obrázek 4.1: Plán k přestavbě brněnského kláštera z roku 1792

109

4. Klášterní truhlárny

Obrázek 4.2: Plán znojemského kláštera a truhlárny

110

5 Knihy v majetku konvršů Samozřejmou součástí klášterního života byly knihy, které sloužily pro studium, bohosloví, výuku noviců atp. Kláštery tak koncentrovaly a rozvíjely vzdělanost, knihovny byly díky tomu obvykle obsáhlé a pokrývaly mnoho témat. Většina knih byla uložena v knihovně, kde sloužila všem členům konventu, osobní knihovny mohli mít rovněž jeho jednotliví členové i novicové. Mimo knihovnu však mohli mít bratři knihy pouze po povolení představeného kláštera, takové knihy pak byly většinou označeny přípisem ad usum a jménem.1 Tyto početné knihovní fondy byly po zrušení konventů Josefem II. většinou rozptýleny. Státní aparát knižní fondy zrušených klášterů převezl do Olomoucké univerzitní knihovny, jejíž knihovník Johann Alois Hanke byl pověřen jejich roztřízením. Na vybrané tituly si kladla nárok Dvorní knihovna ve Vídni, zbytek zůstal na místě, avšak Hanke přílišnou část knih označil za odpad, takže byly prodány na aukcích a často nenávratně ztraceny.2 Část z dražených knih koupily jiné kláštery, kupříkladu klášter benediktýnů v Rajhradě, premonstráti na Strahově a jiné.3 Z moravských konventů dominikánského řádu byly zachovány ty ve Znojmě, Uherském Brodě a Olomouci.4 Právě znojemský konvent koupil řadu knih ze zrušených klášterů dominikánských i jiných, avšak fond měl namále, jelikož v 50. letech 20. století byla během Akce K nucena Univerzitní knihovna v Brně v krátkém čase celý fond převzít a přestěhovat.5 Nicméně, díky tomu byl tento fond zpracován knihovníkem Vladislavem Dokoupilem. Díky jeho přepisům tzv. proveniencí bylo možné jednoduše identifikovat dvě desítky knih využívaných konvrši (viz příloha A.0.3).6 Příznačné je, že všechny 1 CLOCHE,

Antonini. Regula Sancti Augustini et Constitutiones Ordinis Praedicatorum. 1690, s. 323; DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek, 1972, s. 6–7. 2 FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573-2013). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. isbn 978-80-244-3363-9 3 Dokoupil 1972, s. 9. 4 Foltýn 2005, s. 70. 5 Dokoupil 1972, s. 224–243. 6 Konvent si vedl také soupisky věcí, které měli jednotliví bratři v užívání, ale žádný z relevantních konvršů není v soupisech zachycen. Pouze jedna soupiska přísluší krejčímu Konrádu Donátovi in: MZA, E17, sign. O 23, fol. 63.

111

5. Knihy v majetku konvršů tyto knihy jsou v němčině a nikoliv v latině, jelikož konvrši postrádali klasické vzdělání. Většinu z nalezených knih používal brněnský bratr arcularius Matouš Veselý, který si knihy značil razítkem F. M. W. (Frater Matthaeus Wessely). Mezi nimi jsou převážně devoční publikace, kupříkladu Následování Krista od Tomáše Kempenského, Úvod do zbožného života od Františka Saleského, kterou Veselému daroval brněnský převor a významný kazatel Cyril Riga (Obr. 5.1).7 Dále Křesťanské mravní učení od celestýnky Františky Eleonory Šporkové či Předchůdce věčnosti aneb Posel smrti seslaný zdravým, nemocným a umírajícím mužům jezuity Jeremiase Drexela. Dalšími knihou je lékopis bez titulní strany (snad jde o vydání Medicus Legalis Konráda Behrense či podobnou knihu) s několika stranami vlastnoručních poznámek různých léčebných postupů. Nejzajímavějšími knihami bratra Veselého jsou dvě knihy, které mu byly dány do užívání v listopadu 1745, nejspíše v souvislosti se vstupem do řádu. První z nich je všeobecná příručka pro malíře od Johanna Melchiora Crökera Der wohl anführende Mahler, welcher curiöse Liebhaber lehret, wie man sich zur Mahlerey zubereiten..., která obsahuje návody jak provádět malbu, fresku, jak míchat barvy, jak štafírovat, pozlacovat, čím lakovat, jak štukovat a vytvářet mramorování, jak vyřezávat figury a tak dále. Další knihou je druhý díl všeobecné řemeslné příručky Der Curieusen Kunst- und Werck-Schule z roku 1696, který je zaměřen na podobné techniky, tedy povrchovou úpravu, štafírování, mramoráž atp. Do této knihy si Veselý vepsal různé ingredience a patrně i jeden konkrétní recept (Obr. 5.2), soudě podle uvedeného množství. Na předsádce to jsou pryskyřice kalafuna a síra. Obě mohl používat v řadě receptů, k výrobě pigmentů (např. Aurum Musicum – žlutý sulfid cíničitý, vermilion a jiné) nebo k lepení kamene.8 Dále jsou zde uvedena množství surovin: 12 lotů pryskyřice (či přímo kalafuny), 1 a půl lotu žlutého vosku (včelího), půl lotu tekuté pryskyřice mastix a 2 hrsti mramorové

7 Za

zmínku stojí, že Cyril byl synem truhláře a sochaře Antonína Rigy. K jeho životu viz ZOUHAR, Jakub. Cyril Riga OP (1689–1758): zapomenutý brněnský kazatel. Brno v minulosti a dnes. 2016, roč. 29, s. 137–156. 8 KAFKA, Leopold. Všeobecně užitečný Stavitelský rádce při všech rozpočtech prací a potřeb stavebních. Bellmann, 1879, s. 263

112

5. Knihy v majetku konvršů moučky. Směs tohoto typu se používala jako tmel či lepidlo na kámen.9 Obdobnou recepturu uvádí Filippo Baldinucci jako bílý štuk na lepení mramoru (Stucco bianco da agguagliare).10 Dalšími ingrediencemi, které si Veselý poznamenal jsou terpentýn, cinabarit, nějaký druh běloby a další neidentifikovanou věc. Z obou knih je patrné zaměření prací Matouše Veselého především na povrchové úpravy, štafírování, zlacení, a případně také montáž ozdob či soch. Dalším z brněnských bratrů zmíněných v proveniencích je sochař Dominik Kirchner, po němž se v Moravské galerii dochovalo velké vydání Bible v němčině Sacra Biblia, Das ist: Die gantze Heilige Schrifft Alten und Neuen Testaments z roku 1734. Z části fondu brněnského fondu uchovaném v rajhradské knihovně nebyl žádný umělecky založený konvrš nalezen, nachází se v něm pouze pětisvazkové dílo Horti Plantationum Irrigatio Catechetico-Moralis od Cyrila Rigy, jenž používal konvrš pekař Dominik Meister (1705–1767).11 V případě bratří znojemského konventu se dochovaly knihy po truhláři Alvaru Voříškovi a sochaři Klaudiu Heinzovi. Jde opět o devoční knihy, Voříšek měl v užívání modlitební knihu Der Heilige Fünffzehner, kterou roku 1754 daroval Klaudiu Heinzovi na věčnou památku, tedy při jeho vstupu do kláštera, což svědčí také o vzájemných osobních vazbách mezi těmito dvěma konvrši. V ní je rukopisná poznámka o konání 15denní pobožnosti sv. Dominika a nejspíše nějaká píseň. Po Klaudiovi se dochovaly další devoční knihy, a to vysvětlení sedmi Davidových žalmů Kurz- und gute Erklärung Der Sieben Bußpsalmen Davids, Kompletní katechismus od Sebastiana Schmida, oslavný tisk Mons 9 WEIL,

Phoebe Dent. Contributions toward a History of Sculpture Techniques: I. Orfeo Boselli on the Restoration of Antique Sculpture. Studies in Conservation. 1967, roč. 12, č. 3, s. 81–101. Dostupné z doi: 10.1179/sic.1967.010 10 BALDINUCCI, Filippo. Vocabolario Toscano dell’ Arte del Disegno. Firenze, 1681, s. 159: Stucco bianco da agguagliare – uno stucco col quale si riturano i conuenenti o commettiture delle statue rotte. E’una mestura di mastico da denti, masticato e fuso al fuoco con cera bianca, e polvere di marmo sottile. 11 Fond je aktuálně zpracováván a dosavadní zjištění byla prezentována na konferenci: PAVELKOVÁ, Jindra. Knihy zrušeného kláštera dominikánů v Brně v rajhradské klášterní knihovně. In: Želiv 5.–7. 10. 2021, Monasteria abolita. Osudy klášterních statků od 2. poloviny 18. do 2. poloviny 20. století. [N.d.]. Ukázky proveniencí jsou dostupné na webu https://ecclesia.mapy.mzk.cz/instituce/4. V soupise knih brněnského konventu, který je dochován v archivu VKOL další knihy o řemesle a umění nejsou zastoupeny.

113

5. Knihy v majetku konvršů Praemonstratus Oder Vorgewiesener Berg nebo vydání Nového zákona z poloviny 16. století, které vlastnil olomoucký sochař Tobiáš Schütz. Ke Klaudiovi se tento tisk dostal nejspíše po sňatku roku 1726 s Marií Terezií, vdovou po Schützovi.12

Obrázek 5.1: Kniha od Františka Saleského

12 ZÁPALKOVÁ,

Helena. Jiří Antonín Heinz 1698–1759. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2011. isbn 978-80-87149-52-2, s. 12.

114

5. Knihy v majetku konvršů

Obrázek 5.2: Knihy Kunst- und Werck-Schule a Der Heilige Fünffzehner

115

Závěr Sestavením všech informací nalezených v účetních knihách, nekrolozích, denících převorů a jejich porovnáním s deníky provinciála společně s dalšími knihami zaznamenávajícími přesuny bratří, bylo možné do různé míry zmapovat jednotlivé umělecky činné konvrše a zároveň s nimi spojit i některá výtvarná díla. Díky tomu většinou známe jejich biografické údaje, dobu vstupu do řádu a především jejich pohyb mezi konventy. Ukázalo se však, že mnohé prameny jsou nekonkrétní a informace o povolání konvršů neuvádí. Bylo tedy nutné vycházet z jednotlivých pramenných zmínek a později vydávaných katalogů členů jednotlivých konventů. Díky tomu byli identifikováni i blíže neznámí konvrši Wolfgang Köpferle a Akvin Toritsch, kteří se v 17. století mohli podílet na návrzích oltářů či stavbě konventních budov. Mnoho dalších umělecky činných laických bratrů zůstává ovšem neodhaleno, a je otázkou, zda vzhledem k mezerovitosti pramenů i údajů v nich, vůbec existuje způsob, jak o jejich činnosti zjistit více. Zda tito řemeslníci, přicházející do konventů i ze vzdálených míst, pocházeli z řemeslně založených rodin, nebylo bohužel, vzhledem k charakteru pramenů, možné doložit. Jako syn městského sochaře byl na základě matrik zjištěn pouze konvrš Gabriel Waitzmann. Ukázalo se také, na základě řádových pravidel a prostudovaných pramenů, že členové jedné provincie běžně nepřekračovali její hranice. Pokud to ale bylo potřeba, jezdili třeba pro materiál nebo přemisťovali suroviny mezi konventy. Konvrši se tedy nepohybovali podobně libovolně jako světští umělci. Výjimkou potvrzující pravidlo byl sochař Dominik Kirchner, jehož příchod z jiné provincie musel povolit dokonce generál řádu. Z provedených dílčích studií nicméně vyplývá, že se některé konventy v průběhu 18. století výrazně osamostatnily a začaly místo městských řemeslníků využívat spíše „domácích“ laických bratrů. Souviselo s tím také budování větších dílen, které dokázaly pojmout jejich větší počet a uspokojily potřeby konventu. Míra samostatnosti však byla závislá na počtu konvršů, a ti se pravděpodobně rekrutovali častěji z řad umělců již dříve spolupracujících s řádem. Zda dělali dominikáni nábor adeptů, podobným způsobem jako jezuité, není jasné. S ohledem na celkově menší počet uměleckořemeslně činných konvršů byli tito 116

5. Knihy v majetku konvršů bratři spíše posíláni tam, kde to bylo potřeba. Svou roli přitom hrály i jejich schopnosti. Ne každý označovaný jako truhlář (arcularius), musel nutně pracovat výhradně se dřevem. Například Matouš Veselý sice ke sklonku života mohl realizovat i řezbářské úkoly, soudě podle jeho knih a práce, která mu byla placena, se však věnoval spíše polychromii, zlacení a tvorbě umělého mramoru. Podobné zaměření měl i Rajmund Mayer, ten však pracoval také jako malíř a kovář. Naopak, v případě truhláře Alvara Voříška se ukázaly jeho všestranné schopnosti truhláře, mramoráře a také kreslíře, který ve svém domovském klášteře obstaral realizaci téměř všech kaplí a vymyslel konečnou podobu kostelních věží. Své schopnosti ukázal dokonce i při návrhu dvou bočních oltářů brněnského konventu. Podobné schopnosti měl nejspíše také již zmíněný sochař Dominik Kirchner, podle jehož návrhu byla vystavěna kaple s oltářem sv. Vincence Ferrerského ve znojemském klášterním kostele. Z několika dochovaných knih bylo rovněž možné vyčíst jaké konkrétní technologie mohli konvrši používat a z přípisů uvnitř vycítit přátelský vztah, kteří tito bratři vůči sobě chovali. Cílem provedeného výzkumu bylo postihnout dynamiku a charakter výzdoby jednotlivých moravských dominikánských konventů s ohledem na činnost umělecky aktivních laických bratří. Výsledná práce výrazně doplňuje stávající stav bádání a poukazuje na dosud anonymní a neznámou stránku barokní výtvarné produkce v prostředí církevních řádů.

117

Prameny Rukopisné prameny Knihovna Královské kanonie premonstrátů (KKKP)

• sign. DF.V.8 – Česká příručka pro dominikánské konvrše (18. století) Landesarchiv Nordrhein-Westfalen. Abteilung Westfalen (NRW – AW)

• Karten A – č. 6723 – Dortmund ehem. Dominikanerkloster Grundriß

(1810)

Moravský zemský archiv, Brno (MZA)

• B2 – Gubernium - církevní oddělení – k. 91, sign. K 20/32a – Rušení klášterů – Dominikáni Boso-

nohy, Jihlava, Brno (1783–1785)

– k. 92, sign. K 20/32a – Rušení klášterů – Dominikáni Boso-

nohy, Jihlava, Brno (1783–1785)

– k. 176, sign. R4/41, inv. č. 1826 – Účetní výtky – Děkanství

Jaroměřice n. R. (1784–1785)

• B15 – Moravské místodržitelství – církevní oddělení – k. 755, sign. 9/2-Z 20 – Znojmo, sv. Kříž (1786–1875)

• B16 – Moravské místodržitelství - účtárna – kniha č. 405 – Děkanská matrika – Olomoucká diecéze,

Olomoucký děkanát (1804–1808)

• D22 – Sbírka map a plánů – mapa č. 35 – Plány dominikánského kláštera a kostela v Brně,

plán přilehlé hradby (1792)

118

5. Knihy v majetku konvršů – mapa č. 469 – Plány dominikánského kláštera a kostela

sv. Michala v Brně (1792)

– mapa č. 485 – Plán dominikánského kostela sv. Michala

v Brně (1793)

• E16 – Dominikáni Uherský Brod – k. 1, kniha č. 2, sign. 4 – Nomine assignatorum Fratru[m] ad

hunc Conventum Beatae Mariae Virgin[is] in Coelos Assumptae, 1695; Filii Conventus B[ea]tae Virginis Mariae in Coelos Assumptae H[unno]Brodae, 1695 (1695–1746) – k. 1, kniha č. 3, sign. 3 – Liber annotationis filiorum Conven-

tus qui suo ordine ponuntur ab initio, Secundo assignationis Fratrum qui scribuntur circa medium, Tertio mortis fratrum qui inveniuntur ad finem libri (1749–1945) – k. 1, sign. 9, kniha č. 4 – Nomina et Cognomina defunctorum

Fratrum & Sororum Ordinis Praedi[catoru]m Provinciae Bohemiae ab anno 1700 (1700–1918) – k. 5, kniha č. 17, sign. 5 – Kniha vydání (1757-1778) – k. 21, kniha č. 111a, sign. A 284 – Conscriptus pro instructione

Fr[atr]um Novitiorum simplicu[m] 1752 et per quinquen[n]iu[m] practicatus – k. 33, sign. G 1 – Opravy kostela

∗ č. 12 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbě dvou postranních oltářů sv. Vincence a Marie Pomocnice (30. dubna 1747) ∗ č. 13 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbě dvou postranních oltářů sv. Anny a Marie Bolestné (10. prosince 1747) ∗ č. 14 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbu Křížového oltáře v konventním kostele (25. května 1754) ∗ č. 16 - Smlouva s Benediktem Telčíkem na výzdobu dvou oltářů sv. Dominika a Barbory v konventním kostele (2. září 1776) 119

5. Knihy v majetku konvršů ∗ č. 17 – Smlouva s Benediktem Telčíkem na výzdobu oltáře Nanebevzetí Panny Marie v konventním kostele (8. srpna 1779) • E17 – Dominikáni Znojmo – k. 11, sign. II C 5, kniha č. 116 – Kniha výdajů (1667–1673) – k. 12, sign. II C 6, kniha č. 117 – Kniha výdajů (1673–1681) – k. 12, sign. II C 7, kniha č. 118 – Kniha výdajů (1681–1690) – k. 13, sign. II C 9, kniha č. 120 – Kniha výdajů (1702–1709) – k. 13, sign. II C 10, kniha č. 121 – Kniha výdajů (1710–1715) – k. 14, sign. II C 11, kniha č. 122 – Kniha výdajů (1716–1724) – k. 14, sign. II C 12, kniha č. 123 – Kniha výdajů (1725–1740) – k. 15, sign. II C 12a, kniha č. 124 – Kniha výdajů (1725–1740) – k. 15, sign. II C 14, kniha č. 125 - Kniha výdajů (1752-1762) – k. 16, sign. II C 15, kniha č. 126 - Kniha výdajů (1763-1781) – k. 35, sign. II E 12a, kniha č. 159 – Kvitace na příjmy a vydání

(1699–1734)

– k. 54, sign. G 27, 29 - Cese sochaře Antonína Haintze (1753) – k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233 - Liber Consiliorum Conventus

S. Crucis Znoymensis inceptus A[nno] 1719; Nomina fratrum assignatorum ad Conventum S. Crucis Znoymensem Anno 1719 (1719-1758) – k. 57, sign. II M 4, kniha č. 234 – Miscellania, Seu diversae Co-

piae Maiestalium sive Privilegiorum Sacri ordini Praedicatorum, et eiusdem Provinciae Bohemiae... (17. století) – k. 57, sign. II M 5, kniha č. 235 – Manuale Prioris Convent[us]

Sanctae Crucis Znoymensis Ab Anno 1726 inchoatum (1726– 1756)

– k. 58, sign. II N 3, kniha č. 239 – Expositae item Notabilia

Archi=Confraternitatis SS. Rosarii Circa Eiusdem Factas Renovationes Znoymae ad Sanctam Crucem 1700 (1700–1731) 120

5. Knihy v majetku konvršů – k. 58, sign. II N 4, kniha č. 240 – Recepta Archi=Confrater-

nitatis SS. Rosarii Znoymae ad Sanctam Crucem A[nno] 1732 (1732–1779) – E17, karton 59, sign. II N 2, kniha č. 238 – Deutsch Buch der

hochlöblichen E[r]tz=Bruderschafft deß Heÿl[igen] Rossenkrantzes de Anno 1688 In der koniglichen Stadt Znaÿmb (1688–1759) – k. 61, sign. A 7 h, inv. č. 259 – Úprava kostelních věží (1702,

1769)

– k. 61, sign. A 7 i, inv. č. 260 – Pokrytí dvou nových věží

(1770)

– k. 70, sign. F 66 – Stavba a opravy hlavního oltáře (1809–

1855)

– k. 71, sign. G 25, inv. č. 882 – Cese 75 zl. sochaře Antonína

Haintze (1750–1754)

– k. 80, sign. O 7, inv. č. 1180 – Smlouvy s umělci a řemeslníky

(1629–1733)

– k. 80, sign. O 23, inv. č. 1207 – Seznamy oděvů a knih mnichů

([1716]–1783)

– k. 80, sign. O 30, inv č. 1214 – Inventář kostela u sv. Kříže

(1784)

– k. 87, sign. S 1, inv. č. 1344 – Stav kláštera, výkazy jmění,

mnichů (1670–1775), dějiny kláštera (1222–1716), dluhy kláštera (1732), stav kláštera (1776–1809)

– k. 87, sign. S 11, inv. č. 1360 – Historie konventu (1400–1732) – k. 88, sign. S 17, inv. č. 1368 – Příspěvky k dějinám konventu

(1222–1737)

– k. 89, sign. V 2, inv. č. 1394 – Smlouva se sochařem Matyá-

šem Kovandou na stavbu oltářů sv. Františka a sv. Dominika (březen 1744)

– k. 89, sign. V 12, inv. č. 1405 – Plány k přestavbě konventu,

plány dvora, kostela sv. Michala v Olomouci

– k. 89, sign. V 26, inv. č. 1420 – Pět kreseb a plánů – k. 91, sign. Y 9, inv. č. 1498 – Pamětní spis ve věži (1697),

Oprava věže kostela (1712)

121

5. Knihy v majetku konvršů – k. 91, sign. Z 2e5, inv. č. 1516 - Generální opat Antonín

Bremond povoluje Klaudiovi Hatnitzovi (Heintzovi) z dominikánského kláštera ve Znojmě složit profesní zkoušku (10. srpna 1754)

– k. 91, sign. Z 2e9, inv. č. 1520 – Řád pro noviciát dominikán-

ského řádu (1773)

– k. 97, sign. 6 2a, inv. č. 1717 – Nomina Fratrum defunctorum

in Provinciae Boemiae, qua ab annis praecedentibus conquiri poserant (1515–1734) – k. 97, sign. 6 2b, inv. č. 1718 – Nomina Fratrum Defunctorum

In Conventu S. Michaelis Arch=Angeli Olomucensi Ordinis Praedicatorum (1625–1734) – k. 97, sign. 6/1, inv. č 1716 – Úmrtní oznámení mnichů

(1703-1792)

– k. 227, inv. č. 2534 – Různé fotografie, obrazy a rytiny

• E25 – Jesuité v Brně – k. 16, sign. 71CCC, inv. č. 1009 – Město Brno protestuje proti

truhlářskému tovaryši, který pracuje u jesuitů bez povolení cechu (1752)

• G1 – Bočkova sbírka – k. 65, sign. 12268 – Sochaři

∗ sign. 12268/6 – Johann Georg Haintz ∗ sign. 12268/11 – Johann Georg Lehner • G10 – Sbírka rukopisů Moravského zemského archivu – kniha č. 452 – Memoriale Fratrum & Sororum in D[omi]no

defunctorum Scribe Beati mortui qui in D[omi]no moriuntur • G11 – Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno – sign. 207 – Sbírka materiálu ke zrušení a likvidaci domini-

kánského kláštera u sv. Michala v Brně

122

5. Knihy v majetku konvršů • G12 – Cerroniho sbírka – II. kniha č. 127 – Archivii Conventus S. Michaelis Arch:angeli

Ordinis Praedicatorum Brunae Copiae fideliter ex Originalibus descriptae [...] Anno Domini MDCC (1700–1726) – II. kniha č. 166 – Nomina Defunctorum Fratrum et Sororum

Ord[o] Praedicat[orum] Provinciae Bohemiae Ab Anno M.D.C.C • E67 – Sbírka matrik – inv. č. 170 – Matrika N Boskovice (1721–1750) – inv. č. 6648 – Matrika NOZ Krasonice (1657–1751) – inv. č. 16941 – Matrika NOZ Brno – sv. Petr a Pavel (1708–

1746)

– inv. č. 15049 – Matrika Z Znojmo – sv. Mikuláš (1673–1725)

• Neznámý fond (původně MZK fond Křižovníci Znojmo, dnes MZA) – stará sign. II F 2 – Liber Primus Contanens Originem Con-

vent[um] Znoymensis S. Crucis Fratrum Sac. Ord. Praed[icatoru]m... (1704) Moravská zemská knihovna, Brno (MZK)

• ZD – Dominikáni Znojmo – sign. ZD-8, 18.IV.4 – Nomina defunctorum Fratrum et Soro-

rum Ordinis Praedicatorum ex Boemia-Moravia et Silesia sub Prioratu P.F. Antonini Schipp congesta. Anno 1831 – sign. ZD-9, 18.II.27. - Sprawa Dobrowolneho sebe Bohu obi-

etowanj skrze wstaupeni [w] Staw Ržeholnj Ržadu Swateho Dominika – sign. ZD. 5.VII.28 – Processionale Iuxta Ritum Sacri Ordinis

Fratrum Praedicatorum Ad Usum Fratris Iacobi Schantl. Filÿ Conventus Pragensis S. Aegedÿ (1763) 123

5. Knihy v majetku konvršů Národní archiv, Praha (NAP)

• ČG-EJ – České gubernium – Exjesuitica – k. 115, inv. č. 824, sign. M1, 106 – Předání truhlářské dílny

v královéhradecké koleji vojenskému velitelství (1775–1776)

• ŘD – Řád dominikánů – k. 4, inv. č. 9 - Konventní záležitosti, inventáře – kniha č. 2 – Catalogus Fratrum et Sororum Sacri Ordinis Prae-

dicatorum In Domino Pie Defunctorum ab Anno MDCC (1700– 1768)

– kniha č. 3 – Nomina Fratrum et Sororum Ordinis Praedicatorum

Ab Anno Jubilaeo 1701 Provinciae Bohemiae pie in Domino defunctorum (1700–1895) – kniha č. 8 – Liber Provinciae Inchoatus A[nno] MDCLIII (1653–

1670)

– kniha č. 9 – Liber Provinciae Bohemiae Fratrum Ordinis Praedi-

catorum (1670–1693)

– kniha č. 10 – Liber Provinciae Böemiae Ord[ini]s Praed[icato-

ru]m (1693–1721)

– kniha č. 13 – Liber Provinciae Böemiae Ordinis Praedicatorum

(1721–1738)

– kniha č. 151 – Nomina et Cognomina Amantissimorum Fratrum

et Sororum Ordinis Nostri qui potissimum ab Anno 1720 in Dno in hac Provincia obierunt Vědecká knihovna v Olomouci – archiv (Archiv VKOL)

• Seznamy zrušených klášterních knihoven – an Alois Hanke. Nro V. Bibliothek der aufgehobenen P. P. domi-

nikaner zu Brünn (1786)

124

5. Knihy v majetku konvršů Státní okresní archiv Znojmo (SOkA Znojmo)

• 1010 – Cech stolařů Znojmo – kniha č. 1 – Cechovní kniha (1649–1859) Státní okresní archiv Cheb (SOkA Cheb)

• Obecní kroniky (Cheb) – inv. č. 1046 – Universal=Chronik der Stadt Eger und des Eger-

landes [...] von Vincenz Prökl (1835)

Státní oblastní archiv Litoměřice (SOA Litoměřice)

• sign. L66/10, inv. č. 3453 – Matrika NOZ Kadaň (1736–1757) Tiroler Landesarchiv, Innsbruck (TLA)

• Karten und Pläne – č. 473-1+3 – Dominikanerkloster Bozen (konec 18. století) Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (ZAO – OL)

• Dominikáni Olomouc – inv. č. 24 – Libellus supprioris pro conventu Olomuceno S. Mi-

chaelis fratrum Ordinis praedicatorum ab anno Domini 1761 (1761–1784) – inv. č. 25 – Liber Consiliorum Conventus Sancti Michaelis Ar-

changeli Ord. Praedicatorum Olomucii (1711–1847)

– inv. č. 35 – Nomina et cognomina defunctorum Patrum et Fratrum

Ordinis Praedicatorum (1700–1877)

– inv. č. 145 – Kniha výdajů konventu (1722–1732) – inv. č. 146 – Kniha výdajů konventu (1733–1746) Zemský archiv Opava (ZAO)

• inv. č. 5819 – Matrika NO Budišov nad Budišovkou (1670–1755) 125

5. Knihy v majetku konvršů Staré tisky Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad (KBOR)

• sign. X. a. 16. – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis Praedicatorum, 1781 • sign. X. a. 1. – Catalogus Alphabeticus Fratrum Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae, 1746 Moravská zemská knihovna, Brno

• ZD – Dominikáni Znojmo – sign. ZD-13.XI-2.13 – Series, seu Ordo Conventuum Sacri Or-

dinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae, 1761

– sign. ZD-18.II.24 – Acta Capituli Provincialis, 1668–1765

• sign. ST3-0632.647,1738 – Nomina & Cognomina Fratrum Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno 1738 • sign. ST3-0632.647,1738 – Nomina & Cognomina Fratrum Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno 1752 Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL)

• sign. 36.140 – Series & Ordo Conventuum Provinciae Boemiae [...] Pro Decembris 1755 • sign. 994.347 – Acta Capituli Provincialis Sacri Ordinis Praedicatorum. In Conventus S. Aegidii Abbatis Vetero-Pragae Celebrati, & Inchoati Die 21. April. A. 1736 Národní knihovna v Praze (NKP)

• sign. 21 K 132/1766 – Catalogus Conventuum Sacri Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno Domini M.DCC.LXVI. • sign. 21 K 132/1769 – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis Praedicatorum [...] Pro Anno MDCCLXXIX. 126

5. Knihy v majetku konvršů • sign. 21 K 132/1782 – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis Praedicatorum [...] Pro Anno MDCCLXXXII. Knihovna Královské kanonie premonstrátů (KKKP)

• sign. HK VIII 8/2 – Series et Ordo Conventuum Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis Praedicatorum [...] pro anno 1758

127

Bibliografie 1.

ARIJČUK, Petr. Dominikáni a hrabě Kuefstein: k zakázkám malíře Karla Josefa Aigena na Moravě. Opuscula historiae artium. 2008, roč. F52, s. 89–110.

BALDINUCCI, Filippo. Vocabolario Toscano dell’ Arte del Disegno. Firenze, 1681.

BAŘINKOVÁ, Martina. Oltářní obraz Panny Marie Čenstochovské v Uherském Brodě. 2012. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

BLÁHOVÁ, Zdeňka; BLÁHA, Josef. Bývalý konvent dominikánů s kostelem sv. Michala. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 468–473. isbn 80-727-7026-8.

BLAŽÍČEK, Oldřich J.; PREISS, Pavel J. M. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Krystal, 1948.

BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2017. isbn 978-3-205-20512-8.

BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2021. isbn 978-3-205-21246-1.

BRANIŠ, Josef. Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský. Praha: Společ. přátel starož. čes., 1907.

BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Libri, 2000. isbn 80-7277-015-2.

10.

CANNON, Joanna. Religious Poverty, Visual Riches: Art in the Dominican Churches of Central Italy in the Thirteenth and Fourteenth Centuries. New Haven: Yale University Press, 2013.

11.

CLOCHE, Antonini. Regula Sancti Augustini et Constitutiones Ordinis Praedicatorum. 1690.

12.

Constitutiones Fratrum Ordinis Praedicatorum. Parisiis: Apud Poussielgue Fratres, 1872. 128

BIBLIOGRAFIE 13.

ČERNUŠÁK, Tomáš; POJSL, Miloslav. Olomouc: Klášter dominikánů a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. isbn 80-861-5713-X.

14.

ČERNUŠÁK, Tomáš; SEDLÁK, Tomáš (ed.). Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012. isbn 97880-260-3314-1.

15.

Česká kaple v kostele u sv. Kříže. Zpravodaj znojemských farností. 2015, č. 2, s. 12.

16.

DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek, 1972.

17.

DOLEJŠÍ Kateřina; Mlčák, Leoš. Olomoucký barokní malíř Dominik Mayer (1653–1715). Zprávy Vlastivědného muzea v Olmouci. 2009, č. 298, s. 3–16.

18.

Dominikánský klášter sv. Kříže ve Znojmě: 750 let dominikánského kláštera ve Znojmě. Znojmo: Konvent dominikánů ve Znojmě, 1993.

19.

DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno: ÚNV Zemského hlavního města Brna, 1947.

20.

FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573-2013). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. isbn 978-80-244-3363-9.

21.

FILIPOVÁ, Milena; KIRKOSOVÁ, Lenka. Klášterní kostel v Šumperku. Pavel Ševčík, 2016. isbn 978-80-86438-65-8.

22.

FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. isbn 80-727-7026-8.

23.

GRŮZA, Antonín. Barokizace kostela sv. Václava v Opavě. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. 2006, s. 18–36.

24.

HALUSA, Tezelin. Der Prediger- oder Dominikanerorden: Bilder aus seinem Werden und Wirken. Graz: Styria, 1925.

25.

HANSOVÁ, Jarmila. Vybavení pokojů zlatokorunských cisterciáků v době rušení jejich kláštera v letech 1785–1786. In: Klášter Zlatá Koruna: Dějiny – Památky – Lidé. Ed. GAŽI, Martin. České Budějovice: NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích, 2007, s. 475– 512. isbn 978-80-85033-09-0. 129

BIBLIOGRAFIE 26.

HAWLIK, Ernst. Zur Geschichte der Baukunst, der bildenden und zeichnenden Künste im Markgrafthume Mähren: ein Werkchen für Einheimische und Fremde. Brünn: Franz Gastl, 1838.

27.

HINNEBUSCH, William A. Dějiny Řádu kazatelů. Krystal OP, 2002. isbn 80-85929-54-6.

28.

HORÁK, Tomáš. Barokní sochaři a umělečtí truhláři v Bílině a v Kadani. In: Barokní umění v severozápadních Čechách. 2001, s. 259–276. isbn 80-86067-80-7.

29.

CHMELINOVÁ, Katarína. Beitrag zur Geschichte einer Künstlerfamilieim 18. Jahrhundert in Mitteleuropa: Der Bildhauer Joseph Leonhard Weber und Trnava /Tyrnau. In: Generationen. Interpretationen. Konfrontationen. Ed. BALÁŽOVÁ, Barbara. Bratislava: Ústav dejín umenia Slovenskej akademie vied, 2007, s. 151–165.

30.

CHOVANEČKOVÁ, Martina. Řezbářské dílo Augustina Jana Thomasbergera v Olomouci. 2012. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

31.

Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 22.8.1923, s. 3–4.

32.

Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 15.8.1923, s. 3–4.

33.

Chrám sv. Michala v Olomouci. Našinec. 24.8.1923, s. 3–4.

34.

INDRA, Bohumír. Život a dílo opavského barokního sochaře Johanna Georga Lehnera. Časopis Slezského zemského muzea: Série B – vědy historické Opava. 1992, č. 1, s. 32–51.

35.

JAKUBEC, Ondřej; PERŮTKA, Marek; BORTLOVÁ, Ivana. Olomoucké baroko: výtvarná kultura let 1620-1780. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2011. isbn 978-80-87149-40-9.

36.

JINDRÁČEK, Efrém. Dominikánský klášter ve Znojmě: Dějiny, památky, současnost. Klášter dominikánů Znojmo, 2001.

37.

KAFKA, Leopold. Všeobecně užitečný Stavitelský rádce při všech rozpočtech prací a potřeb stavebních. Bellmann, 1879.

38.

KALÁBOVÁ, Lenka. Malíři a dekoratéři v Brně kolem roku 1800: příspěvky ke slovníku umělců. Opuscula historiae artium. 2000, č. F44, s. 55–79. 130

BIBLIOGRAFIE 39.

KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

40.

KAPLAN, Řehoř Maria. Paměti dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě. Ve Znojmě: Nákladem Kláštera dominik. ve Znojmě, 1931.

41.

KAVIČKA, Karel. Chrám svatého Michala v Olomouci. Olomouc: Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, 2011. isbn 978-80-260-0279-6.

42.

Kniha stanov a nařízení bratří řádu kazatelů. Praha: Česká dominikánská provincie, 2020.

43.

KNORR, Jan; KNOROVÁ, Kateřina. Poznámky k restaurování Heinzových skulptur ve znojemském dominikánském kostele. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 79–82.

44.

KOLLER, Katharina Walch; Johann. Lacke des Barock und Rokoko. 1997.

45.

KOVÁŘ, Daniel; LAVIČKA, Roman. Dominikánský klášter v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2017. isbn 978-80-85033-80-9.

46.

KROUPA, Petr. Konvent dominikánů s kostelem sv. Kříže. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 778–783. isbn 80-727-7026-8.

47.

KŘIVSKÝ, Pavel. Popis Strahova a jeho vodovodu z roku 1782 a jeho autor J. A. Kolbe. Památník národního písemnictví, Muzeum české literatury, 1983.

48.

KUKLOVÁ, Kateřina; MIHOLA, Jiří. K dopadu josefinismu na řeholní život na Moravě: se zaměřením na dominikánské kláštery. In: Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012, s. 42–59. isbn 978-80-260-3314-1.

49.

LIPKA, František. Starý hrad, Bašta a nový zámek v Boskovicích. Časopis Matice moravské. 1904, roč. 28, č. 3, s. 340–351.

131

BIBLIOGRAFIE 50.

MACUROVÁ, Zuzana. Kapitoly z mecenátu Matouše Pertschera, představeného brněnského augustiniánského kláštera (1740–1777). 2009. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

51.

MARCHESE, Vincenzo Fortunato. Memorie dei più insigni pittori, scultori e architetti domenicani: con aggiunta di alcuni scritti intorno le belle arti. Presso Alcide Parenti, 1845.

52.

MARCHESE, Vincenzo Fortunato. Memorie dei più insigni pittori, scultori e architetti domenicani: con aggiunta di alcuni scritti intorno le belle arti. Felice Le Monnier, 1854.

53.

MATUS, Dominik. C.I.16 Svícen. In: Telč a jezuité: Řád a jeho mecenáši. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HNILICOVÁ, Petra. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 313–314. isbn 978-80907357-3-6.

54.

MATUS, Dominik. Knihovna a sakristie augustiniánů v Brně, dílo klášterního truhláře Bernarda Stöttnera. 2018. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

55.

MATUS, Dominik; HNILICA, Ondřej. Prostory a vybavení telčské knihovny. In: Knihovna jezuitské koleje v Telči. Ed. BOBKOVÁVALENTOVÁ, Kateřina; HLAVÁČKOVÁ, Jarmila; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 55–71. isbn 978-807286-359-4.

56.

MELICHOVÁ, Lenka. Barokní oltáře farního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě. Slovácko. 2006, s. 257–270.

57.

NEUMANN, Augustin. Římské zprávy o českých dominikánech: Podle dokladů generálních archivů. Praha: Bohemia Dominicana, 1933.

58.

NOWAK, Adolf. Inschriften aus Alt-Olmütz. Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. 1898, s. 98–106.

59.

NOWAK Adolf; Kachník, Josef. Církevní památky umělecké Olomouce. Olomouc: E. Hölzel, 1890.

132

BIBLIOGRAFIE 60.

OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní sochařství v rakouském Slezsku (1650– 1800). 2006. Doktorská dizertační práce. Filosofická fakulta Masarykovy univerzity.

61.

OLŠOVSKÝ, Jaromír. K dílu Johanna Georga Lehnera: nové připsání a jeho ikonografické aspekty. Časopis Slezského zemského muzea: Série B – vědy historické. 2003, č. 3, s. 256–262.

62.

OPPELTOVÁ, Jana. Zaniklý konvent dominikánů s kostelem sv. Dominika. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 147–150. isbn 80-727-70268.

63.

PAVELKOVÁ, Jindra. Knihy zrušeného kláštera dominikánů v Brně v rajhradské klášterní knihovně. In: Želiv 5.–7. 10. 2021, Monasteria abolita. Osudy klášterních statků od 2. poloviny 18. do 2. poloviny 20. století. [N.d.].

64.

PAVLÍČEK, Martin. Jan Kammereit. In: Olomoucké baroko. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2011, sv. 3. Historie a kultura, s. 204.

65.

PAVLÍČEK, Martin. Josef Winterhalder st. (1702–1769). Brno: Barrister & Principal, 2005. isbn 80-7364-020-1.

66.

PENN, Theodore Zuk. Decorative and Protective Finishes, 17501850: Materials, Process, and Craft. Bulletin of the Association for Preservation Technology. 1984, roč. 16, č. 1, s. 3–46.

67.

PEŠKA, Marek. Dominikánský konvent sv. Michala v Brně na Rybném trhu: Historie a stavební vývoj do poloviny 17. století v kontextu střední Evropy. 2015. Disertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

68.

PISTOROVÁ, Zuzana. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela ve Znojmě. 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

69.

RICHTER, Václav. Vyúčtování za stavbu dvou bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Michala v Brně, 1770–1773. Umění. 1964, roč. 6, s. 639–640.

70.

RÖDER, Julius. Die Olmützer Künstler und Kunsthandwerker des Barock. Olmütz: Heimatblätter, 1934. 133

BIBLIOGRAFIE 71.

ROLLOVÁ, Anna. „Arcularius“ Jiří Ridel SJ (1639–1680). In: Bohemia Jesuitica 1556–2006. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, 2010, sv. 2, s. 1375–1385. isbn 978-80-246-1755-8.

72.

ROLLOVÁ, Anna. Ridelové (Riedelové) ze slezského Bruntálu: jezuité – koadjutoři, řezbáři a truhláři 17. a 18. století. Poznámky k dosavadnímu bádání. In: Slezsko – země Koruny české: Historie a kultura 1300–1740. Praha: Národní galerie, 2008, sv. B, s. 715– 719. isbn 978-80-7035-396-7.

73.

RYNEŠ, Václav. Umělci a umělečtí řemeslníci, jezuitští koadjutoři v barokní době. Umění. 1958, č. 4, s. 402–410.

74.

SAMEK, Bohumil. Prameny k dějinám sochařství v Brně (Augustiniáni). In: Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. Brno: Krajské nakladatelství, 1970, s. 150–158.

75.

SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 1994. isbn 80-200-0474-2.

76.

SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: Díl. 1. Varhanáři. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. isbn 80727-5042-9.

77.

SEKANINA, Adam. Filip Sattler (1695–1738): Život, dílo a jeho doba. 2018. Dizertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

78.

SEKANINA, Adam. Jan Antonín Richter (1712–1762): Olomoucký barokní sochař ve stínu svého mistra. Průzkumy památek. 2015, roč. XXII, č. 1, s. 29–48.

79.

SHAW, Edward. Civil Architecture, Or, a Complete Theoretical and Practical System of Building. Marsh, Capen & Lyon, 1832.

80.

SCHEMPER-SPARHOLZ, Ingeborg. Barockbildhauer im Dienst der Klöster in Österreich – Zwischen Künstlertum und Handwerkerstand. In: Studien zur Werkstattpraxisder Barockskulptur im 17. und 18. Jahrhundert. Ed. KALINOWSKI, Konstanty. Poznań: 327–340, 1992.

81.

SCHÜNKE, Robert. Kapellen in Alt-Olmütz. Olmütz, 1906.

82.

STEHLÍK, Miloš. Barva a valér v sochařské tvorbě Jiřího Antonína Heinze. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 69–75. 134

BIBLIOGRAFIE 83.

STEHLÍK, Miloš. Boskovice státní zámek a hrad, město a okolí. Praha: STN, 1955.

84.

STEHLÍK, Miloš. Sochařský svět Jiřího Antonína Heinze. Brno: Národní památkový ústav, 2013. isbn 978-80-86752-99-0.

85.

SUCHÁNEK, Pavel. Zlacení soch v sakrálním prostoru a barokní imaginace v době tereziánských reforem. Opuscula Historiae Artium. 2017, č. 2, s. 182–195.

86.

SUCHÁNEK, Pavel; ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela; KROUPA, Jiří. 6: Kláštery ve městě I. (jižní část). In: KROUPA, Jiří. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2015. isbn 978-80-8673646-4.

87.

ŠTĚPÁN, Václav. Dějiny dominikánského kláštera a kostela svatého Václava v Opavě. Opava: Opavská kulturní organizace, 2014. isbn 978-80-905396-5-5.

88.

ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura baroka v Olomouci. In: Olomoucké baroko: Výtvarná kultura z let 1620–1780. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2010, sv. 2. Katalog, s. 27–47. isbn 97880-87149-39-3.

89.

ŠVÁCHA, Rostislav. The Church of St. Michael in Olomouc and Its Type. Umění. 2013, č. 5, s. 398–421.

90.

ŠVÁCHA, Rostislav; KRUMMHOLZ, Martin. A Builder-Prelate in Moravia – The Bishop of Olomouc, Karl of LichtensteinCastelcorno. In: Art in the Czech Lands 800–2000. Arbor vitae, 2017, s. 480–483. isbn 978-80-904534-9-4.

91.

TEJČEK, Michal. Kapucíni v Brně v 17.–18. století. Brno v minulosti a dnes. 2005, č. 1, s. 145–200, 651–653.

92.

TOMŠÍ, Lubomír. Historické varhany v Čechách. Praha: Libri, 2000. isbn 80-7277-009-8.

93.

TOUFAROVÁ, Dana. Dominikánský klášter ve Znojmě v době baroka. 2006. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

135

BIBLIOGRAFIE 94.

VALEŠ, Tomáš. „...nach vorgezeigten Ries zway Altar auffzubauen...“ Josef Winterhalder st. a kresby k zakázce pro dominikány v Uherském Brodě. Slovácko. 2007, roč. XLIX, s. 295–307.

95.

VALEŠ, Tomáš. Josef Winterhalder ml. (1743-1807): poznatky z jeho života a díla: Znojmo - Rajhrad - Brno. 2008. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

96.

VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní: Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815. 2013. Disertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.

97.

VALEŠ, Tomáš. Příběhy slávy a zapomnění: znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka. Brno: Barrister & Principal, 2014. isbn 978-80-210-6968-8.

98.

VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. isbn 80-85983-17-6.

99.

WARTENA, Sybe. Die Süddeutschen Chorgestühle von der Renaissancebis zum Klassizismus. 2008. Dissertationan. Philosophischen Fakultätder Ludwig-Maximilians-Universität München.

100.

WEIL, Phoebe Dent. Contributions toward a History of Sculpture Techniques: I. Orfeo Boselli on the Restoration of Antique Sculpture. Studies in Conservation. 1967, roč. 12, č. 3, s. 81–101. Dostupné z doi: 10.1179/sic.1967.010.

101.

WITKO, Andrzej. Nowe spojrzenie na fundację kaplicy Potockich w katedrze na Wawelu. Studia Waweliana. 1994, s. 75–89.

102.

WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren: 1. Band. 2. Abtheilung Brünner Diöcese. Brünn: Komission der Ritsch und Grosseschen Buchhandlung, 1856.

103.

ZÁPALKOVÁ, Helena. Jiří Antonín Heinz 1698–1759. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2011. isbn 978-80-87149-52-2.

104.

ZAPLETALOVÁ, Jana. Innocenzo Monti a fresky v kostele sv. Michala v Olomouci. Opuscula Historiae Artium. 2013, s. 68–79.

105.

ZLÁMAL, Bohumil. Rušení klášterů a kostelů v Olomouci 1783/84: (zvl. otisk z časopisu Mojmírova říše 1938). 1938.

136

BIBLIOGRAFIE 106.

ZOUHAR, Jakub. Cyril Riga OP (1689–1758): zapomenutý brněnský kazatel. Brno v minulosti a dnes. 2016, roč. 29, s. 137– 156.

107.

ZOUHAR, Jakub. Česká dominikánská provincie v raném novověku (1435–1790). 2007. Doktorská disertační práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

108.

ZOUHAR, Jakub. Česká dominikánská provincie v raném novověku (1435–1790). Praha: Krystal OP, 2010. isbn 978-80-87183-29-8.

109.

ZOUHAR, Jakub. Přehled dějepisectví dominikánského řádu v Čechách a na Moravě v 16.–18. století III. Folia Historica Bohemica. 2014, č. 2, s. 409–421.

110.

ZOUHAR, Jakub. The General Novitiate Question within the Dominican Province of Bohemia in the First Half of the Seventeenth Century. A Case Study on a Matter in the Background of the Thirty dates’ War. Bohemiae occidentalis historica. 2019, roč. 7, č. 2, s. 203–236.

111.

ZŘÍDKAVESELÝ, František. Cechovní výroba na cestě k podnikatelským aktivitám v Brně v 17. a 18. století. Vlastivědný věstník moravský Brno. 2005, roč. 57, č. 1, s. 18–30.

137

A Příloha A.0.1 Seznam konvršů české provincie

Následující seznam obsahuje všechny nalezené konvrše, kteří pracovali jako truhláři, sochaři, malíři, kováři či varhanáři. Obsažené informace vychází z Online nekrologu dominikánů (https://nekrolog. op.cz), který je doplněn novými informacemi z archivních nekrologů a publikovaných seznamů.1 Další doplněné informace jsou individuálně v poznámce. Rozvržení údajů v seznamu Příjmení Řeholní jméno

Datum narození Datum úmrtí Vstup do řádu Profesní zkouška Poznámky

Křestní jméno Místo narození Místo úmrtí Věk při úmrtí a počet slibů Domovský konvent

1 KBOR, sign. X. a. 16, X. a. 1.; MZK, sign. ZD-13.XI-2.13, ST3-0632.647,1738; VKOL,

sign. 36.140; NKP, sign. 21 K 132/1766, 21 K 132/1769; KKKP, sign. HK VIII 8/2.

138

A. Příloha Abbt Vincentius

*24. 12. 1695 †28. 11. 1768

Erding (Švábsko) Jablonné 72 let, 32 let profese Prof. 27. 4. 1736 Jablonné Roku 1736 asignován z Prahy od sv. Jiljí do Jablonné.a Roku 1738 truhlář v Jablonném. Zde měl zhotovit roku 1735 lavice, zřejmě chórové, a čtyři dřevěné svícny na oltář bl. Zdislavy.b 1752 truhlář a sakristián v Ústí nad Labem. 1755 truhlář v Jablonném. Asignován 23. června 1756 do Uherského Brodu.c 1757 a 1758 truhlář v Uherském Brodě. Asignován 30. srpna 1758 do Jablonné.d V letech 1760–1768 truhlář v Jablonném. a Acta

Capituli Provincialis, 1736 nekrolog dominikánů; BLAŽÍČEK, Oldřich J.; PREISS, Pavel J. M. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Krystal, 1948, s. 13. c MZA, E16, k. 1, kniha č. 3, fol. 47: Eodem Anno (1756) die 23. Junii venit Jablonâ per Provinciale Capitulum Brunae celebratum ad hunc Conventum assignatus Religiosus fr. Vincentius Abt Conversus. d Ibidem: Discessit ad suum Con[ven]tum nativum Jablonensem 30 Aug. 1758. b Online

Balášek (Balacžek, Ballasek, Balaseck, Palasek) Josephus

*23. 3. 1706 †22. 1. 1776

Mšenec u Slanéhoa Praha, sv. Jiljí 72 let, 40 let profese Prof. 11. 1. 1735 Praha, s. Jiljí Roku 1734 novic kovář.b Roku 1738 sklepník a kovář v Praze u sv. Jiljí, roku 1746 kovář tamtéž. V letech 1755, 1760, 1767, 1768 pomocník hospodáře na statku ve Zlatníkách. Roku 1758 kovář ve Znojmě.c aV

katalogu roku 1746 je uvedeno narození v Postoloprtech (Boh. Polstelb.) a profese 11. ledna 1736. b NAP, ŘD, k. 4, inv. č. 9, nefoliováno c Ibidem

139

A. Příloha

Bláha (Blaha) Emmanuel

*15. 10. 1698 †26. 4. 1740a

Praha Praha, sv. Jiljí 42 let, 8 let profese Prof. 24. 12. 1731 Praha, sv. Jiljí Roku 1734 truhlář v Praze.b 1738 truhlář v Praze. a MZA,

b NAP,

E17, k. 97, sign. 6/1, inv. č. 1716, fol. 44 ŘD, k. 4, inv. č. 9, nefoliováno

Bröcher (Bröher, Broeher, Bröherr, Brecher, Precher, Breher) Paulus

*28. 1. 1732 Olomouc †20. 2. 1792 Olomouc Indut. 22. 1. 1759a 60 let, 21 let profese Prof. 24. 1. 1761b Olomouc V letech 1761, 1766, 1767, 1768 truhlář v Olomouci. 1776, 1778 truhlář a sklepník v Olomouci. 1779 truhlář a kuchař v Olomouci. 1782-1792 sklepník v Olomouci. a ZAO

- OL, Dominikáni Olomouc, inv. č. 24, s. 2 s. 3: Anno 1762 d[ies] 25 Januarii zwischen 5 und 6 uhr früh habe ich frater Paulus Bröher ihre hoch=Würden Patri Dominico Stolz als damahligen Priori meine heis Profession freü-Villig abgeleleget Vor finem Conversen und solzu des hießigen Prediger Ordens Closters S. Michäelis in olmütz. [...] also ist des frater Paul Bröher. b Ibidem,

140

A. Příloha Eichler Lucas

*25. 11. 1721 Ústí nad Labem †5. 3. 1783 Ústí nad Labem Indut. 31. 12. 1759 62 let, 21 let profese Prof. 31. 12. 1762 Ústí nad Labem Roku 1761, 1766, 1767, 1768 malíř v Ústí nad Labem. 1778 sklepník v Jablonném. 1779 v Ústí. 1782 malíř v Ústí. Většinu řeholního života prožil v ústeckém klášteře, kde pracoval na výzdobě kostela jako malíř a pozlacovač. Podílel se rovněž na výzdobě klášterních kostelů v Chebu a Jablonném. Chebský kronikář poznamenal, že jim inkrustace dvou oltářů vyšla dráž, než kdyby to dělal světský umělec. (Ambrož Svatoš: Zdislavská ikonografie).a a Online

nekrolog dominikánů

Fürstovský (Fürstowsky, Firschtovsky) Adam

*5. 7. 1682 †22. 2. 1752

Prostanen. na Moravě Olomouc 70 let, 33 let profese Prof. 22. 2. 1752 Olomouc Roku 1728 v Olomouci.a V letech 1738, 1746 refectarius v Olomouci. Roku 1752 malíř a valetudinarius v Olomouci. a ZAO

– OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145

Glos Laurentius

*13. 6. 1743 Neusiedl (Rakousko) †29. 3. 1792 Jablonné Indut. 8. 6. 1775 49 let, 14 let profese Prof. 8. 6. 1778 Jablonné Roku 1778, 1779 truhlář v Litoměřicích. 1781–1788 truhlář a sklepník v Jablonném. 1789–1792 v Jablonném. 141

A. Příloha

Guger (Gugger, Kruger, Kuger)) Jordanus

*9. 4. 1700 †13. 2. 1766

Kroměříž Olomouc 66 let, 35 let profese a Prof. 24. 02. 1730 Olomouc Roku 1736 asignován z Olomouce do Plzně.b Roku 1738 truhlář v Plzni. V lednu 1728 doložen účtem v Olomouci.c Pracoval na opravě klášterního kostela v Plzni. Při stržení sakristie byl ještě s několika lidmi zasypán, ale všichni se zachránili.d V letech 1746, 1752, 1755, 1758, 1760, 1761 truhlář a sklepník v Olomouci. a ZAO

– OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 25, s. 26: Eodem anno 1730 die 13. Februarii in consilio Proposit[us] fuit pro emitenda Professione Fr. Jordan[us] Kruger natione Cremsiriensis utraqista opificii arcularii, et quia per triennium sui novitiatus in hoc honventu absoluti virtuose se gessit, et nihil contra illum adiventum est, [...] ad eandem professionem emitenda canonice receptur est... b Acta Capituli Provincialis, 1736 c ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 145 d Online nekrolog dominikánů

Hackel (Hackl) Guilielmus

*25. 1. 1696 †26. 12. 1762

Eichendorf (Bavorsko) Praha, sv. Marie Magdaléna 66 let, 33 let profese Prof. 29. 7. 1729 Praha, sv. Marie Magdaléna Roku 1738 kovář Praze. 1746, 1752 kovář a vrátný v Praze. 1755 fortnýř v Praze. 1758, 1760, 1761 kovář v Praze.

142

A. Příloha

Heinz (Heintz, Hainctc, Hatnitz) Claudius Georg Anton

*30. 11. 1698 Svitavy †22. 5. 1759 Znojmo Indut. 19. 12. 1753 61 let, 4 roky profese Prof. 23. 12. 1754 Znojmo Přijat do řádu byl 19. prosince 1753 jako městský sochař a 23. prosince následujícího roku složil profesní zkoušku.a Složit profesní zkoušku Heinzovi povolil 10. srpna 1754 generální opat Antonín Bremond.b Jeho dům ve Znojmě byl prodán knoflíkáři Johannu Meilbeckovi.c a MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Die 19. ejusdem (Decembris

1753) acceptatus est a[d] Consilio pro habitu Conversorum D. Joannes Georgius Heintz Civis hujas et statuarius qui eadem die toti Venerabili Com[m]unitati propositus unanimibus votis ad eundem effectum habilitatus est; Qui est in Capitulo Regulam matutino die 25 ejusdem habitum ottinuit, Vocatur nunc frater Claudius. [...] Die 23 Decembris praemisso consueto examine fuit unanimi calculo PP. de consilio, consensuq Religiosae Communitatis per vota secreta pro Sacra Professione emittenda admissus R: Frater Claudius Heintz, quam ae die Sequenti ideft: 21 Decembris mane post Matutinum emisit,... b MZA, E17, k. 91, sign. Z 2e5, inv. č. 1516: ...nostris autoritate officii licentiam concedimus, ut Rel. fr. Claudius Harnitz Conversus Novitius, qui jam ab uno anno Habitu Ordi[n]is indutus est /: in alter per praesentes ex proff[ession]e dispensantes :/ annum stricti Novitiatus inchoare, et eo cum debita observantia terminato, S. Professionem emittere possit... c Ibidem: Die 13 aug[ust] (1756) propositum fuit PP. de consilio Ratione domus Civilis, quam in seculo possederat fr Claudius Heintz andivendi possit; et Responsum unanimiter, ea, divendi posse, cum absque hoc pensatis expensis parum lucri Conventus habeat, eamquae possidere nequeat, hinc vendita est D. Joanni Jodoco Meilbeck Nodario germanice [...] 600 fl qui [...] et 100 fl. fundationis pro def. Catharina Heintzin Parochiali Ecclesiae deponendis...

143

A. Příloha

Heltzel Wolffgangus

Joseph Westerheim (Švábsko) Vratislav 54 let, 22 let profese Prof. 29. 12. 1735 Vratislav Roku 1738, 1746 truhlář ve Vratislavi. 1752 truhlář a sklepník ve Vratislavi. *5. 9. 1703a †14. 11. 1757

a Tohoto

dne pokřtěn ve Westerheimu jako Josephus, syn Conrada Hölzleho a Ursuly Weisser in: Diecéze Augsburg, farnost Westerheim, křestní matrika 1691– 1759).

Herlein Josephus

*12. 10. 1675 †26. 10. 1748

Würzburg Praha, sv. Marie Magdaléna 73 let, 36 let profese Prof. 22. 7. 1712 Praha, sv. Marie Magdaléna Roku 1738 a 1746 truhlář v Praze.

144

A. Příloha

Holler (Koller) Joannes

*20. 2. 1703 †12. 4. 1762

Rožmberk Plzeň 59 let, 31 let profese Prof. 12. 2. 1733 Plzeň Roku 1738 ve službách Provinciála (in obsequiis Patris Provincialis) v Praze u sv. Jiljí. Asignován 26. října 1741 z Plzně do Znojma.a Asignován ze Znojma 10. října 1745 do Plzně.b Roku 1746 uveden jako truhlář v Plzni. Roku 1752 truhlář a vestiarius v Jihlavě. V letech 1755, 1758, 1760, 1761 refectarius v Plzni. Nekrolog uvádí, že byl sochař.c a MZA,

E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Assignationes: 26. 8bris (1741) venit Plsnâ huc assignatus Relig. fr. Joannes Holler conv[ersus]. b Ibidem: 10. [octobris] (1745) discessit assignatus ad Conventu Plsn[en]sem R: Fr[ater] Joannes Holler. c Online nekrolog dominikánů

Jeřábek (Gerzabeck, Gerzabek) Ceslaus Jarolím Jindřich

*24. 9. 1710a †23. 2. 1779

Krasoniceb Brno 69 let, 37 let profese Prof. 09. 11. 1742 Brno Roku 1746 truhlář a sakristián v Boskovicích. 1752 truhlář a vestiarius v Brně. 1755-1779 truhlář v Brně. a Katalog

z roku 1746 uvádí narození 14. 12. 1710 ve Znojmě. Pokřtěn byl v Krasonicích jako Jarolym Hendrych, syn Řehoře Jeřábka a Kateřiny in: MZA, matrika č. 6648. b Uváděno jako Mor. Grassonic nebo Kratzov.

145

A. Příloha

Kay (Kaÿ, Keÿ) Antonius

*ca 1664 †20. 2. 1726a

Znojmo 62 let, 27 let profese b Prof. 28. 8. 1699 Znojmo Zmíněn v účtech nejspíše již v září 1675.c Asignován 14. srpna 1705 do Olomouce.d Asignován 1. září 1705 z Olomouce do Prahy.e Asignován 28. března 1710 z Olomouce do Vratislavi.f Asignován 3. listopadu 1710 z Olomouce do Plzně.g Asignován 3. září 1711 z Olomouce do Znojma.h Uváděn jako truhlář ve Znojmě v letech 1712,i 1714,j 1719, 1725, 1726 (s poznámkou, že zemřel 14. února)k a MZA,

E17, k. 97, sign. 6 2a, inv. č. 1717, fol. 5; E17, Ibidem, k. 97, sign. 6 2b, inv. č. 1718, fol. 2 uvádí úmrtí v Olomouci. b MZA, E17, k. 35, sign. II E 12a, nefoliováno: Nomina omnium Fratrum degentium in Conventu S: Crucis Znoymae, pro 1. Octob[ris] Anno 1701 – Fr. Antonius Keÿ, Arcularius, Filius hujus Conventus, fecit Professionem suam solemnem hic Znoymae, Anno 1699 die 28. Augusti [...] discessit hinc Olomucium 14. Aug. A[nn]o 1705. c MZA, E17, sign. II C 6, září 1675: Fri Antonio converso 15 fl 18 x; seznam roku 1673 žádného jiného konvrše Antonína nezmiňuje in: MZA, E17, sign. S1. d Ibidem e NAP, ŘD, kniha č. 10, s. 202: 1705 September 1: Assignatus fuit ex Con[ven]tu Znoymensi ad Con[ven]tum olomucensem fr Antoni[us] Kaÿ Conversus. f Ibidem, s. 294: Assignatus fuit ex Olomucensi ad Wratislaviensem R. fr. Antonin[us] Kaÿ Conversus. g Ibidem, s. 303: Assignat[us] fuit ex Con[ven]tu Olomucensi ad Pilsnensem R. Fr. Antonius Kay Conversus. h Ibidem, s. 346: Ex Con[ven]tu Olomucensi assignat[us] est Znoymam Fr[ater] Antoni[us] Kaÿ Convers[us]. i MZK, E17, k. 91, sign. Y 9, inv. č. 1498 j MZK, E17, k. 61, sign. A 7a-i, inv. č. 252, fol. 4 k MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno

146

A. Příloha Kaiser (Keÿser) Augustinus Aurelius

*? †17. 1. 1708a

Praze, sv. Marie Magdaléna

Prof. 16. 8. 1701 Znojmo Sochař a truhlář ve Znojmě, v účtech zmíněn snad již v červnu 1677.b Asignován 23. září 1703 do Prahy ke sv. Máří Magdaléně.c a Online

nekrolog dominikánů E17, sign. II C 6, červen 1677: Fri Augustino 9 fl. c MZA, E17, k. 35, sign. II E 12a, kniha č. 159, nefoliováno: Nomina omnium Fratrum degentium in Conventu S: Crucis Znoymae, pro 1. Octob[ris] Anno 1701 – Fr. Augustinus Aurelius Keÿser, Arculari[us] et Statuari[us], fecit pro hoc Conventu Znoymensi Professionem solennem, Anno 1701 die 16. Augusti. [...] discessit ex hoc Con[ven]tu assignat[us] Pragam ad S: M: Magdalenam A[nn]o 1703. 23. Sept. b MZA,

Kirchner Dominicus

*ca 1709 †5. 2. 1745

Brno 36 let, 7 let profesea Prof. ca 1738 Brno/Sopron (Maďarsko)?b Roku 1737 přemístěn podle dispensu řádového generála z Šoproňského vikariátu do konventu v Brně.c U sv. Michala pracoval jako sochař, jeho sochy mají podle Andrease Schweigla důkladnější a přirozenější postoje.d a MZA,

E16, k. 1, sign. 9, kniha č. 4; NAP, ŘD, kniha č. 2 a kniha č. 151. uvádí jako domovský konvent Brno. c NAP, ŘD, kniha č. 13, s. 410: 20. prosince 1737 – Affiliatus e[st] ad hanc Pro[vinti]a[m] Boëmiae et Con[ven]tum S[ancti] Michaëlis Brunenssem Relig[iosus] F[rater] Domini[cus] Kirchner Conversus, translatus p[er] Dispensat[ion]em R[everen]d[issi]mi P[atris] M[agistri] Ge[nera]lis ex Vicariatu Soproniensi Pro[vinti]ae Hungariae et unanimit[er] a AP: Con[ven]tus Brun[en]sis acceptatus, Pro[vinti]aeq[ue] n[ost]rae p[er]petuo incorporatus. d KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 59: ...der erstere (Kirchner) hatte grindlichere und natirlichere Stellungen. b Nekrology

147

A. Příloha Köpferle Wolffgangus

* ca 1662 †30. 11. 1726a

Praha, sv. Marie Magdaléna 64 let, 22 let profese Praha, sv. Marie Magdaléna Povolání neznámé. S tímto konvršem snad můžeme spojit platbu za nakreslení plánu či vyměření budovy znojemského konventu z roku 1703.b a MZA,

G12, II. kniha č. 166. E17, sign. II C 9, srpen 1703: Pragae fr[atr]i Wolffgango pro facta nova deliniacione Conventus Znoymensis gratiale 2 fl. b MZA,

Krovitsch (Krowitsch) Raymundus

*23. 1. 1718 †23. 8. 1759

Žlutice (Boh. Ludic.) Praha, sv. Marie Magdaléna

Prof. 2. 2. 1748 Praha, sv. Marie Magdaléna V letech 1752, 1755, 1758 truhlář v Praze u sv. Maří Magdaleny. Křeček (Krzeczek) Benedictus

*31. 6. 1710 †12. 3. 1759

Velvary Opole (Polsko) 48 let, 16 let profese Prof. 23. 06. 1743 Opole Roku 1746 truhlář a sakristián, roku 1752 truhlář v Opole. Lilie Carolus

*4. 5. 1711 Saxo-Laumburg †27. 3. 1746 Ząbkowice Śląskie (Polsko) Indut. 24. 3. 1736 35 let, 8 let profese Prof. 1738 Opava Roku 1738 truhlář v Opavě. Roku 1746 truhlářem v konventu sv. Kříže v Ząbkowice Śląskie. 148

A. Příloha

Marx Augustinus

*15. 8. 1678 †6. 7. 1751

Praha Praha, sv. Jiljí 73 let, 42 let profese Prof. 24. 12. 1710 Praha, sv. Jiljí Asignován 10. června 1712 z Prahy od sv. Jiljí do Klatov.a 15. října 1712 asignován z Klatov do Prahy ke sv. Jiljí.b 2. února 1718 asignován do Klatov. 30. června 1721 odešel z Klatov. K 13. lednu 1734 uveden jako malíř v Praze u sv. Jiljí.c V letech 1738, 1746 v Praze u sv. Jiljí. a NAP,

ŘD, kniha č. 10, s. 376. s. 384. c NAP, ŘD, k. 4, inv. č. 9, nefoliováno.

b Ibidem,

149

A. Příloha

Mayer (Maier) Raymundus

*18. 2. 1720a †9. 8. 1789

Braunegg (Německo) Znojmo 69 let, 42 let profese Prof. 2. 2. 1747 Brno Roku 1746 uveden jako novic v Brně. Asignován 20. srpna 1751 z Brna do Uherského Brodu.b Roku 1752 kovář, pekař a pomocník sklepníka v Brně. 1755 kostelník v Uherské Brodě. Asignován 17. ledna 1757 z Uherského Brodu do Olomouce.c Asignován 1. října 1758 z Olomouce do Znojma.d V letech 1758, 1760, 1761 ve Znojmě. Roku 1766 malíř a fortnýř v Brně. V letech 1767, 1768 pekař a pomocník sklepníka v Brně. 1769 ve Znojmě. 1776, 1778, 1779 fortnýř v Brně. 1781, 1782, 1784 pekař v Brně. 1784-1789 ve Znojmě a Katalog

z roku 1746 uvádí 18. leden. E16, k. 1, kniha č. 3, fol. 46: Eodem anno (1751) die 20. Augusti advenit Rel: fr. Raymund[us] Mayer Brunâ pro incrustando altari huc assignatus licentiae sunt lectae vb dito. c MZA, E16, k. 1, kniha č. 3, fol. 46: Discessit Olomucium ad Conventum Michaelis die 17. Januarii A[nno] 1757. d MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Assignationes: Die 1. octobris (1758) de Olomucio venit Frater Raymundus Mayer Conversus. b MZA,

Mierscher (Merscher) Henricus

*7. 4. 1717 †8. 3. 1783

Ottobeuren (Německo) Vratislav 66 let, 40 let profese Prof. 12. 11. 1743 Vratislav Roku 1746 ve Vratislavi bez uvedení funkce. 1752 truhlář v Boskovicích.

150

A. Příloha

Murtz Victor

*18. 8. 1660 †19. 10. 1742

Štýrsko (Styrus) Cheb 72 let, 58 let profese Prof. 31. 7. 1685 Cheb Roku 1738 truhlář v Chebu.

Pochtler (Bochtler, Bochter) Laurentius

*18. 8. 1694 †20. 3. 1759

Schemmerhofen (Svev. Schemer.) Boskovice 64 let, 23 let profese Prof. 8. 11. 1739 Boskovice Roku 1738 novic v Boskovicích. 1752 truhlář a collector v Boskovicích.

151

A. Příloha

Poppart (Popart, Popparth, Bopard) Dismas Franz Anton

*1. 9. 1702a Straubenzell (Rakousko) †12. 12. 1758 Olomouc Indut. 18. 8. 1731b 57 let, 22 let profese Prof. 25. 3. 1734 Olomouc Asignován 7. listopadu 1735 z Olomouce do Uherského Brodu.c Roku 1738 truhlář v Uherském Brodě. 1746, 1752, 1755, 1758 truhlář a refectarius v Olomouci. a Tohoto

dne byl pokřtěn Franz Anthon, syn Johanna Poparta a Elisabeth Alt ve Straubenzell in: Staatsarchiv St. Gallen, ZVA 12.828 - St.Gallen-Dompfarrei: Taufbuch (1697–1744). b ZAO – OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 25, s. 33: Anno 1731 die 18. Aug[ustus] habitum fuit consilium, in quo ab Adm. Pre. Priore proposit[us] fuit Candidatus pro habitu Conversorum, Franciscus Antonius Bopart, Natione Svicerus, Patria Straubenzellensis, atatis ann. 29 oficii sui Arcularius, qui Jam per aliquot annos hic in n[ost]ro Conventu ut Soci[us] sedulo laboravit, et se semper honeste portavit, [...] Item eodem die (9. novembris 1731) consultatum fuit de indutione Francisci Antonii Bopart, pro qua a[d] P[a]trib[us] Consiliariis Consensus datus est, et desuper indutus est accepit nomen Dismas. c MZA, E16, k. 1, kniha č. 2, fol. 23. Eodem anno (1735) die 7. Novemb[ris] venit ad hunc Conventum pro Arculario de Olomucio Fr. Dismas Popart cuius patentes 10mae lectae sunt.

Reichl (Reichel) Joachimus

*6. 2. 1701 †24. 6. 1776

Ústí nad Labem Praha, sv. Marie Magdaléna 74 let, 44 let profese Prof. 27. 12. 1732 Praha, sv. Marie Magdaléna Roku 1738 truhlář v Olomouci. 1746 truhlář v Chebu. 1752 questuarius v Chebu. 1755 truhlář a questuarius v Chebu. 1760, 1761, 1767, 1768 fortnýř v Praze u sv. Marie Magdaleny.

152

A. Příloha

Rohrzetzer Germanus

*? †? Indut. 23. 8. 1732

Josephus

V srpnu 1732 byl ve Znojmě přijat do řádu jako truhlář, a ale 8. června 1733 byl poradou vyloučen za neposlušnost.b a MZA,

E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Die 23. Aug. (1732) habitum fuit consilium in qpo unanimiter fuit conclusum 1mo ut Josephus Rohrsetzer suae Professionis Arcularius qui ad habitum Laicalem suscipi petit, omnino suscipiat[us], cum Dignissimus sit contentus; interim examen de rebus fidei subire debet, in qpo si fuerit approbatus, tandem secundum ordinis morem a[d] tota Com[m]unitate pro habitu suscipi potent. b Ibidem: Die 8 Julii (1733) conclusum est in Consilio, ut fr Germanus Rohrsetzer Laicus Novitius ob formatem inobedientiam et resistentiam factam superioribus, in subeundis poenis, excessibus suis dictatis, habitu[m] ordinis privetur, et ad instantiam suam, frequentius, specialiter antem in hoc ipsissimo Consilio factam ad saeculum, unde venit dimittatur.; MZA, E17, sign. II C 12, srpen 1733: Fri Germano arculario dimittenti habitu[m] S. Religionis 6 fl.

Scherner (Werner) Josephus

Johann *7. 5. Budišov nad Budišovkou (Mor. Pautsch.) †17. 8. 1747 Brno Indut. 5. 1. 1735 37 let, 9 let profese Prof. 13. 1. 1738 Brno Roku 1738 novic truhlář v Brně. Roku 1746 truhlář v Brně. 1710a

a Tohoto

dne byl pokřtěn Joannes, syn Gregora Schernera a Elisabethy Domess v Budišově in: ZAO, matrika č. 5819, s. 176, 289.

153

A. Příloha

Schwartz (Schnarch) Damascenus

* asi 3. 4. 1721a †17. 6. 1749b

Joannes Nepomucenus Brno 28 let, 1 slibc Prof. ca podzim 1748 Brno Sochař v Brně, 17. června 1749 se při práci na výzdobě kostela zřítil z oltářní římsy a zabil se.d Při práci měl podle Andrease Schweigla více „ducha“ a byl poněkud pečlivější ve zpracování soch.e a Nekrolog

MZA, G10, kniha č. 452 uvádí Joa[nnes] Damascen[us] a NAP, ŘD, kniha č. 151 uvádí Joannes Damascenus. S Damascenem tedy můžeme spojit křest Jana Nepomuka, syna Johanna Schwarze (ein gutscher gebohr[en] von Jamnitz) a Apolonie Fuit ve farnosti sv. Petra a Pavla in: MZA, matrika č. 16941, s. 39 a matrika č. 16886, s. 1375. b MZA, E16, k. 1, sign. 9, kniha č. 4; NAP, ŘD, kniha č. 3 a 151; NAP, ŘD, kniha č. 3 uvádí úmrtí roku 1743. c Ibidem; MZA, E16, k. 1, sign. 9, kniha č. 4 uvádí 28 let a slib po 3/4 roku. d HAWLIK, Ernst. Zur Geschichte der Baukunst, der bildenden und zeichnenden Künste im Markgrafthume Mähren: ein Werkchen für Einheimische und Fremde. Brünn: Franz Gastl, 1838, s. 40 e KALANDŘÍKOVÁ, Eva. Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně. 2017. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 59: ...der zweite (Schwarz) mehr Geist und etwas fleissiges in der Ausarbeitung.

154

A. Příloha

Svoboda Pancratius

*3. 11. 1707 Čáslav †8. 2. 1769 Plzeň Indut. 8. 9. 1736 61 let, 30 let profese Prof. 8. 9. 1739 Plzeň Roku 1738 novic truhlář v Plzni. Asignován 7. října 1738 z Plzně do Znojma,a kde porada rozhodla o ukončení jeho noviciátu a poslala jej na probaci zpět do Plzně.b Roku 1738 a 1740 truhlář novic ve Znojmě.c Asignován 11. října 1741 zpět do Plzně.d 1752, 1755, 1758 truhlář v Praze u sv. Jiljí. 1760, 1761, 1766, 1767, 1768 truhlář a sakristián v Plzni. a MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: 1738 – 7 Octob[ris] venit huc Plsnâ assignatus Frater Pancratius Svoboda Conversus, et Novitius.; NAP, ŘD, kniha č. 13, s. 423: 1738 September 17: Assignatus est Fr Pancratius Svoboda Conversus Novitius a Conventu Plsnensi as Conventum Znoymensem pro Anno probationis. b Ibidem: 10. october [...] determinatum fuit tempus inchoationis tertii an[n]i Novitiatus, et anni probationis Fris Pancratii Svoboda Conversi induti pro Plsnensi Conventu a[d] 10 Octobris. c Ibidem. 2da Septembris (1739) conclusum fuit in Consilio, ut Fr Pancrati[u]s Svoboda Conversus Novitius expleto Laudabiliter tertio an[n]o sui Novitiatus et an[n]o probationis, praemisso prius examine ad Sacra[m] Professionem admittatur, qui Seqventi die votis secretis ad eandem S: Professionem emittendam paritera Vencrabili Com[m]unitatu approbat[us] fuit. d Ibidem: Amotiones: 11. 8bris (1741) discessit Plsnâ assignatus Relig. fr. Pancratius Svoboda conv[ersus].

155

A. Příloha

Toritsch Aquinas

*? †? Pravděpodobně truhlář. Asignován 7. února 1669 z Prahy u sv. Jiljí do Znojma.a Několikrát cestoval, v lednu 1671 do Jihlavy.b V dubnu 1671 asignován ze Znojma do Šumperka.c V období první vizitace (někdy mezi 1673–77) provinciála Antonína Misenia jel do Budějovic aby nakreslil oltář.d a MZA,

E17, sign. II C 5, 13. března 1669: Auriga vehentires Fris aquinatis Bruna 24 x; NAP, ŘD, kniha č. 8, 7. února 1669: Item fr[ater] Aquinas Toritsch Conversus ex Con[ven]tu S. Aegidii Znoyma[m] assig[na]t[us]. b MZA, E17, sign. II C 5, říjen 1670: Pro via fri Aquino Franam 9 x; listopad 1670: Fri Aquino pro Via Franam 12 x; leden 1671: Fri Aquino Iglaviam pro Via 45 x; duben 1671: Fri Aquino reliquu[m] sui Vestiarii 4 fl. c NAP, ŘD, kniha č. 9, 25. dubna 1671: Fr[ater] Aquinas Conversus ex Conventu Znoiimensi assignatus e[st] simpliciter in Conventu Schönbergensi. d MZA, E17, sign. II M 4, s. 182: F[ratri] Aquinati per[gen]ti Budvitiu[m] ad delieandu[m] Altare 45 x.

156

A. Příloha Titl (Titel, Dittl, Dietl) Josephus

*ca 1637 †28. 8. 1706a

73 let Prof. ca 1666 Praha, sv. Marie Magdaléna Asignován 24. června 1671 do Znojma.b V letech 1671, 1672, 1673 truhlář ve Znojmě.c V červnu a říjnu 1672 někam jel.d V říjnu 1673 asignován do Klatov.e Asignován 20. září 1673 do Klatov a 29. listopadu 1674 asignován z Klatov do Budějovic.f a Toto

úmrtí uvádí Online nekrolog dominikánů, v dostupných archivním nekrolozích ale v tento den jeho úmrtí není zaznamenáno. b NAP, ŘD, kniha č. 9, 24. června 1671: fr[ater] Dittl conversus Arcularius, ex Conventu S. Margarittae, Pilsnensi assignatus est simpliciter in Conventu S. Crucis Znoymensi. c E17, k. 87, sign. S 1, inv. č. 1344, fol. 53v, 55v: Fr[ater] Josephus Titl Convers[us] aetatis 35 a[d] professione 6. filius Conventus S. M. Magdalenae Pragae. Ibidem: Fr[ater] Josephus Titel Arcularius. d MZA, E17, sign. II C 5, červen 1672: Fri Josepho pro Via Franam 12 x; říjen 1672: Fri Josepho Frana[m] 6 x e MZA, E17, sign. II C 6, říjen 1673: Fri Josepho pro Via Clattam 2 fl 36 x. f NAP, ŘD, kniha č. 9, 20. září 1673: fr[ater] Joseph[us] dietl ex Con[ven]tu Znoymensi ad Con[ven]tu Clattoviense assignat[us] est; 29. listopadu 1674: Clatta[m] Budovicium assignat[us] est fr[ater] Josephus Dietl Convers[us].

Trötscher Hieronymus

*27. 9. 1742 †29. 11. 1808

Teplá Cheb 66 let, 43 let profese Prof. 15. 10. 1765 Cheb Údajně varhanář z Chebu.a Roku 1766 refectarius v Brně. V letech 1767, 1768, 1778, 1779 varhaník či varhanář (organista) v Chebu. Roku 1781 varhaník v Chebu. 1782 varhaník a regenschori v Brně. 1787-1794 varhaník v Chebu. 1795 v Ústí nad Labem. 1796–1808 varhaník v Chebu. a TOMŠÍ,

009-8, s. 210.

Lubomír. Historické varhany v Čechách. Praha: Libri, 2000. isbn 80-7277-

157

A. Příloha Wagner (Wägner) Wenceslaus

*4. 5. 1709 †18. 3. 1750

Nové Město nad Metují Praha, sv. Jiljí 40 let, 8 let profese Prof. 27. 9. 1742 Praha, sv. Jiljí Roku 1746 truhlář v Praze u sv. Jiljí.

Waitzmann (Weitzmann) Gabriela Johann Josef

* 15. 3. 1746b †7. 12. 1772c

Sochař novic v Brně.

Kadaň Brno 26 let, 1 rok profesed Brno

a Řehoř Wolný jej označuje jako Raimunda in: WOLNY, Gregor. Kirchliche Topogra-

phie von Mähren: 1. Band. 2. Abtheilung Brünner Diöcese. Brünn: Komission der Ritsch und Grosseschen Buchhandlung, 1856, s. 49 b Gabriel je nejspíše synem kadaňského sochaře Karla Ignáce Waitzmanna. Věk při úmrtí odpovídá roku narození 1746 a 15. března toho roku byl pokřtěn Johann Josef, syn městského sochaře Karla Waitzmanna a Marie Anny Alžběty. Předešlí synové se Karlovi narodili roku 1739 a 1741, je možné že byl Johann Josef nejmladším žijícím synem a proto nezajištěný vstoupil do kláštera in: SOA v Litoměřicích, sign. L66/10, fol. 44, 70, 123, 147. c MZA, E16, k. 1, sign. 9, kniha č. 4; Ibidem, G10, kniha č. 452. d Rok profese uvádí pouze NAP, ŘD, kniha č. 151.

Weber Antonius

*21. 12. 1707 †28. 8. 1769

Bav. Schneid. Glogow 61 let, 28 let profese Prof. 24. 8. 1741 Glogow, sv. Petr a Pavel V letech 1746, 1752 truhlář v Hlohově. 158

A. Příloha

Welser (Welzer) Thomas

*ca 1676 †4. 6. 1722

Praha, sv. Jiljí 46 let, 17 let profese Prof. ? Olomouc V únoru 1711 zaznamenán jako truhlář ve Znojmě, v březnu přešel do Olomouce.a Kniha provinciála uvádí, že byl 30. prosince 1711 asignován ze Znojma do Olomouce.b a MZA,

b NAP,

E17, k. 13, sign. II C 10, kniha č. 121. ŘD, kniha č. 10, s. 356.

159

A. Příloha

Veselý (Wesseli, Wessely) Matthaeus Carreriusa Mathaus

*10. 9. 1722b Boskovice †17. 4. 1798 Znojmo Indut. ca listopad 76 let, 50 let profese 1745c Prof. 21. 11. 1748 Brno Asignován 24. prosince 1748 z Brna do Uherského Brodu.d Roku 1750 v Uherském Brodě. Asignován 5. června 1751 z Brna do Znojma.e Asignován 27. ledna 1752 ze Znojma do Brna.f V letech 1752,g 1754, 1755, 1756 uveden jako truhlář ve Znojmě. Asignován 21. května 1756 do Prahy.h V letech 1758, 1760, 1761 truhlář v Praze u sv. Jiljí. Roku 1766 sklepník ve Znojmě. 1767, 1768 pomocník hospodáře v Těšanech u Brna. 1778, 1779 v Brně. 1781 truhlář a fortnýř v Brně. 1782 sakristián v Brně. 1787, 1788 ve Znojmě. 1790-1798 ve Znojmě. a Jméno

Carrerius je použito výjimečně v nekrologu in: NAP, ŘD, kniha č. 3. matriky boskovické fary byl pokřtěn téhož dne jako Mathaus, syn Jiřího Veselého a Marianny in: MZA, matrika č. 170. c Na základě přípisů na knihách, viz příloha A.0.3. d MZA, E16, k. 1, kniha č. 2, fol. 26: Eodem Anno (1748) 24 decembris fuit huc assignatus Brunâ Rel: fr. Matthaeus Wessely conversus Arcularius; E16, k. 1, kniha č. 3, fol. 45: redivit ad hunc con[ven]tum nativu[m]. e MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Assignationes: Die 5 Junii (1751) de Bruna huc assignatus R. f. Matthaeus Wesseli conversus. f Ibidem: Die 27. Januarii (1752) discessit Brunam R. fr[rater] Matthaeus Wesseli Conversus. g Katalogy se sestavovaly nejspíše k začátku roku, seznam tedy zachycuje ještě jeho přítomnost ve Znojmě. h Ibidem: Amotiones: 21. Maii (1756) [...] Pragam assignatus discessit R: frater Matthaeus Wessely Conversus. b Podle

160

A. Příloha

Wollauer (Hollauer, Wohlauer) Leopoldus Johann Theodor

*1. 5. 1700 Oberursel (Německo) †7. 4. 1775 Znojmo Indut. 11. 6. 1726 75 let, 47 let profese a Prof. 2. 10. 1728 Znojmo Poradou byl 19. února a podruhé 11. června navržen pro obláčku.b Mezi lety 1729–1733 jako novic ve Znojmě. 1729–1733 truhlář ve Znojmě.c Asignován 14. února 1733 do Jihlavy.d Roku 1738 collector v Jihlavě. Roku 1741 asignován do Uherského Brodu.e 1746 truhlář a sklepník v Uherském Brodě. Asignován zpět do Jihlavy 2. března 1748.f 1752 truhlář, sklepník a sakristián v Jihlavě. Asignován 13. prosince 1754 z Jihlavy do Znojma.g 1755-1775 sklepník ve Znojmě. 1761, 1767, 1768, 1769 refectorarius ve Znojmě. a MZA,

E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Eodem anno (1728) die 2. Octobris servatis omnibus servandi admissus est ad S: Professionem Relg: fr. Conversus Leopold[us] Wallauer Arcularius filius hujus Convent[us], natione Oberorslensis e[t] Dominio Pererissimi Principis de Meintz, ... b Ibidem: 19. februarii [...] consilio propositus fuit Pro habitu Conversorum suspiciendo, et pro hoc Conventu affiliandus Joannes Theodoret[us] Wollauer Oberurshensis [...] Annorum viginti quinq[ue] professione sua Arcularius, [...] 11ae Junii [...] consilio Propositus 2do fuit pro habitu Conversorum et huic Conventui affiliand[us] honestus Juvenis Joannes Theodorus Wallauer... c Ibidem d Ibidem: Amotiones: Die 14. febr[uarii] (1733) discessit ex hoc Conventu ad Iglaviensem: fr[ater] Leopold[us] Hallauer Conversus; NAP, ŘD, kniha č. 13, s. 228. e MZA, E16, k. 1, kniha č. 2, fol. 24: Eodem Anno (1741) venit Iglaviâ ad hunc Conventum Rel. fr. Leopoldus Volaur - cujus patentes lectae sunt die 2. octobris. f Ibidem: Discessit 2 Martii A[nno] 1748 Iglaviam g MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Assignationes: Die 13. Novembris (1754) advenit de Iglavia R. fr[ater] Leopoldus Wollauer Conversus.

161

A. Příloha

Voříšek (Worzizeck, Worzischek, Worzischkek, Worcžiczek) Alvarus Jan Václav

*29. 7. 1729a Rabštejn nad Střelou †13. 4. 1779 Znojmo b Indut. 30. 12. 1745 Prof. 16. 1. 1749c Znojmo Klášterní porada projednala 14. října 1745 návrh Voříška pro obláčku, s čímž 28. prosince bratří až na jeden hlas souhlasili a 30. prosince jej za zpěvu písně Veni Creator Spiritus v kapli sv. Dominika oblékli.d Porada přijala 30. prosince 1747 Alvarovu žádost o započetí noviciátu.e Mezi lety 1747–1748 novic ve Znojmě. Mezi lety 1751–1779 truhlář ve Znojmě. a Podle

matriky Rabštejnu byl pokřtěn tohoto dne jako Joannes Wenceslaus, syn Kryštofa Voříška a Rosiny Milling in: SOA v Plzni, farnost Rabštejn, matrika č. 2. b MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: In eodem Consilio (2. Xbris 1745) fuit acceptatus pro filio hujus Conventus Wenceslaus Woržiešek Arculari[us], qui deinde toti Communitati propositus unanumi Calculo acceptatus, 30 hujus Mensis in Ecclesia indutus est. c Ibidem: Die 2a Januarii (1749) [...] Consilio admissus fuit pro emittenda S. Professione frater Alvarus Woržicžeck Conversus, qui etiam die 16 ante prandium toti Venerabili Com[m]unitati propositus unanimibus votis ad eundem effectum habilitatus est. d E17, k. 57, sign. II M 5, kniha č. 235, nefoliováno: A[nno] D[omine] 1745, die 28 Decembris fuit votandum pro D[omi]no Wenceslao Woržišek Arculario pro Habitu Conversorum coram tota Com[m]unitate in Refectorio habuit 18 Alla Vota, unum nigrum. Desuper die 30 Decembris fuit habitu S. Religionis indutus in Capella S. Patris Dominici hora[m] decima[m] post Missam Conventualem per me P. f. Guinandum Heinrich p. t. Priorem. Sub decantato Hymno: Veni Creator Spiritus: ex vocatus fuit: Fr[ater] Alvarus a[d] S. Cruce.; Píseň Veni Creator Spiritus se zpívala při vstupu do řádu, viz MZK, sign. ZD. 5.VII.28, s. 70. e Ibidem: 30. decemb[ris] (1747): Propusuit A. R. P. Prior humilem petitionem Fris Alvari Worzizeck Novitii, qui petiit admitti ad suum Novitiatum inchoandum, pro quo etiam admissus fuit, et illum inchoavit juxta determinatione[m].

162

A. Příloha

Zengerle (Zaengerle, Zängerle, Söngerle, Zingrle) Dominicus

*31. 3. 1696 †28. 4. 1749

Bregenz (Německo) Boskovice

Prof. 14. 9. 1731a Boskovice Asignován 15. února 1733 ze Znojma do Olomouce.b Asignován 6. března 1733 z Olomouce do Znojma.c Roku 1734 ve Znojmě jako filius conventus olomucensis.d Roku 1738 uveden jako truhlář a vrátný ve Znojmě. Asignován 10. září 1738 do Boskovic.e Roku 1746 truhlář a sklepník v Boskovicích. a ZAO

– OL, Dominikáni Olomouc, kniha č. 25, s. 32: Eodem anno 1731 die 10 Maii Proposuit [...] pro emittenda Professione Fr Dominicum Zingrle natione Tirolensem ex oppido Pregensol [...] qui cim tertium annum sui novitiat[us] laudabiliter finiat,... b NAP, ŘD, kniha č. 13, s. 228: 1733 Februarius 15: amot[us] a[d] Con[ven]tu olomucensi fr[ater] Dominicus Zengerle conversus et assignatus Con[ven]tui S: + Znoymensi. c MZA, E17, k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233, nefoliováno: Assignationes: Die 6. Martii (1733) venit assignatus ad hunc Conventum fr[ater] Dominicus Söngerle Conversus olomucio. d Ibidem e Ibidem: Amotiones: 10. Septemb[ris] (1738) discessit ab hinc Boskovitium Fr. Dominic[us] Zaengerle Conversus; NAP, ŘD, kniha č. 13, s. 423: 1738 September 23: Assignatus fuit fr Dominicus Zaëngerle conversus a Conventu Znoymensi ad Vicariatum Boskovicensem.

163

A. Příloha A.0.2 Opis listiny z plátna obrazu z kostela sv. Kříže ve Znojmě

Zu ehren der Allerheÿligste[n], und undtzertÿhlte[n] / Drÿffaltigkeith Gott Vatters Gott + Sohns Gottes / Heÿligen Geistes und zu Ehren der Himmels Königin / Jung frauen Mariae und Heiligen Gottes habe ich / dieses Schrifft auf die bildnus des heiligen Thome von / Aqvin aufgesetzet, und meine Arbeith welche ich in den / Gottes Haus mit meinen Händen Verfertiget habe damit / meine Liebe nachkomende Brüder, in ihrer Gebett in Gedenck / seÿn möchte Undter den Pater Pri:[or] Gen[era]lis Qvinando Heinrich durch die / Gnade Gottes, Bin ich Frater Alvarus Worzisek in den Heiligen / Orden des Heiligen Vatters Dominici, Bin ich auf das Zneÿmer / Convent des hl: Creüctzes Angenohmen Worden. undter selben / Pater Prior, habe ich das Altar des Heiligen Dismas gemacht / und beÿ der Capelen des Heiligen Vincenti, mit geholffen Arbeithen / und das Altar Steÿn des Hl: Creütz 1752 undter den Pater Pri:[or] Gen[era]lis Antonio Weÿß das / Altar / gemacht des Heiligen Petri Martir Sambt den Silbernen / Tabernacel und 6 Leÿchter Beÿ der Mutter Gottes, / undter selben Prior das Priorat eingericht, vor meiner Tischler / arbeith. Wie auch die Cantzel, habe gemacht, darauf die Capelen / des Hl: Johannes Nepomuceni, habe ich verfertiget von Marmel 1753 undter den Pater Dominico Steiß, die große Orgel mit sambt den / Chor eingericht Die Capelen Hl: Barbara von Marwel gemacht 1757 undter den Pater SS: Theologi Lectori Ignatio Swidczky habe ich / gemacht das Gatter auf den großen Chor, sambt allen Eÿßeren Gattern / in allen Capelen sambt der großer Thir der Kirchen, undter selben P: Prior / habe auch die Capelen des Hl: Sebastiani von Marml gemacht, auch die gantze / Kirchen ist auß geweÿßen worden, wie auch alle Neun fenster seÿn gemacht worden 1762 undter den P. Frantz Marezek alß Prior habe ich die / Capelen der Heiligen Anna / von Marml gemacht selbe Capelen ist von puren guthettern, und selbe habe ich / selbst Suchen müssen kimerlich um Sorgen habe ich aufgebauet, auß mangl / deß Geltz undter dem P: Prior Petr Herman habe ich gemacht die Ram der Schmerz / haffter Mutter Gottes beÿ den Altar deß hl: Creützes 1769 undter den P. Maÿster Ambrosi Zandl, habe ich das Altar deß Hl: / Thomas von Aquin, von Marml gemacht, darbeÿ zu denen Kirchen / 164

A. Příloha Thurn alles angeben, zur Selben den Riß und zu den frontispitio / selb gemacht, alles aus in der Kirchen, von Marml zu seehen / ist außer der Mutter Gottes Capellen alles ist durch meine hände gemacht / worden durch dir gnadt gottes NB: des Hl. Petri Martiren Kost die Capelen in allen 300 fr die Capelen deß Hl Sebastiani auch so fihl die Capelen der Hl Barbara, die Capelen deß Hl Johannes Nepomu ceni auch 300 fr die Capellen der Hl Mutter Anna 500 fr die Capelen deß Hl Thome von Aquin auch 500 f Bitte und Recomeridire mich derro Brüderlicher andneken / und gebett der unwürdigster Frater Cap Alvarus Worzischeck Ordens des Vatters Dominici 1769

Překlad listiny

Ke cti Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Božího Svatého Ducha a ke cti Královny nebes Panny Marie a svatých Božích jsem na obraz sv. Tomáše Akvinského připevnil tento nápis a své dílo, které jsem vlastníma rukama v Božím domě vytvořil, poroučím modlitbám a paměti mých milých budoucích bratří. Za otce generálního převora Guinanda Heinricha jsem byl já bratr Alvarus Voříšek milostí Boží přijat do svatého řádu svatého otce Dominika ve znojemském konventu sv. Kříže. Za stejného otce převora jsem vytvořil oltář sv. Dismase, oltářní kámen sv. Kříže a vypomáhal jsem při kapli sv. Vincence. V roce 1752 za otce generálního převora Antonína Weisse jsem vyrobil oltář sv. Petra mučedníka se stříbrným tabernáklem a šesti svícny u Matky Boží, za stejného převora byl zařízen priorát mými stolařskými výrobky. Vytvořil jsem také kazatelnu, pak i kapli sv. Jana Nepomuckého jsem opatřil (umělým) mramorem. 165

A. Příloha V roce 1753 za otce Dominika Steisse byly postaveny velké varhany a kůr, kaple sv. Barbory byla opatřena (umělým) mramorem. V roce 1757 za otce Ignáce Světeckého, lektora svaté teologie, jsem vytvořil mříž ve velkém chóru spolu s železnými mřížkami ve všech kaplích a s velkými dveřmi kostela, za stejného otce převora jsem opatřil kapli sv. Šebestiána (umělým) mramorem a celý kostel byl vybílen a bylo vyrobeno všech devět oken. V roce 1762 za otce Františka Marečka jakožto převora jsem (umělým) mramorem opatřil kapli sv. Anny, tato kaple byla z nedostatku peněz postavena čistě z darů dobrodinců, ty jsem musel shánět s velkou starostí, za otce převora Petra Hermana (Höchsmanna) jsem udělal rám k Bolestné Matce Boží při oltáři sv. Kříže. V roce 1769 za otce mistra Ambrože Zandla jsem vytvořil z (umělého) mramoru oltář sv. Tomáše Akvinského, doplnil jsem všechno ke kostelním věžím, k nim jsem vytvořil i nákres a frontispis (něm. Frontspieß), vše co je uvnitř kostela vytvořeno z mramoru je kromě kaple Matky Boží dílem mých rukou z milosti Boží. Totiž: kaple sv. Petra mučedníka vše za 300 zl. r. kaple sv. Šebestiána také za tolik kaple sv. Barbory, kaple sv. Jana Nepomuckého také za 300 zl. r. kaple sv. matky Anny 500 zl. r. kaple sv. Tomáše Akvinského také za 500 zl. r. S prosbou se doporučuji vzpomínce a modlitbě bratří. nejnehodnější bratr kap. Alvarus Voříšek řádu sv. otce Dominika 1769

166

A. Příloha A.0.3 Seznam knih konvršů Cröker, Johann Melchior

Der wohl anführende Mahler welcher curiöse Liebhaber lehret, wie man sich zur Mahlerey zubereiten, mit Oel-Farben umgehen, ... Jena: Johann Rudolph Cröker, 1736 MZK, sign. ZD-16.VIII.99 Přípis: Ad usum F[ratri]. Mathei / Wesselÿ ord[inis]. S[ancti]. Dominici / filii Con[ventu]s. Brunensis [1]745 / die 21. 9bs [=Novembris].

167

A. Příloha

[Kunst- und Werck-Schule]. Theil 2 [Nürnberg: Christian Sigmund Froberg, 1696] MZK, sign. ZD-17.XI/1.20 Přípis: Ad usum Fratris Mathei Wesselÿ 1745 die 21 Novem[bris] Razítko: F. M. W. Zadní předsádka verso: kalfoni schwesel hufena ———— 12 l kalfoni 1 ½ l Gelbs wachß ½ l gegossen Masticht 2 hendt foll Marmor / staub Zadní předsádka recto: terbentin feinvianißb eisser weißc zin ober a Případně

sufen. také feniovianis či feinvianis. c Případně eissen weiss, fissor weiss, fisser weiss.

b Nebo

Croiset, Jean

Parallel Oder Vergleichung Der Sitten jetziger Welt Mit der SittenLehr Christi Jesu. 1. Theil Ingolstadt: Johann Paul Schleig, 1738 MZK, sign. ZD-7.VII.4,1 Přípis: Ad usum Fr[atris]. Mathei Wesselii filius Brunensis, Razítko: F. M. W.

168

A. Příloha Fizing, Raymund

Stammen-Register Der vornehmen Familien: Auß welchen Unterschiedliche beyderley Geschlechts Personen, ... Rötz: Frantz Antoni Schönstain, 1720 MZK, sign. ZD-18.IV.13 Razítko: F. M. W. Drexel, Jeremias

Der Ewigkeit Vorlauffer Oder Deß Tods Vorbott: Den Gsunden Krancken Sterbenden fürgestelt München: Cornelio Leysserio, [1629] MZK, sign. ZD-19.VIII/2.61 Přípis: Ad usum Fr: Mathei Wesselÿ O. S. Dominici / ghauft uns 30fl: a F klano. Sporcková, Eleonora Františka

Christliche Sitten-Lehr. Oder Kunst, recht und gut zu leben. Darinnen ein wahrhaffter Christ alleseine Schuldigkeiten, ... [1. Theil] Stifft Kempten: Joh. Mayr, 1702 MZK, sign. ZD-6.V/2.12 Přípis: Ad usum F[ratri]. Mathei Wesselii filii Con[ventus]. Brunensis Ord[inis]. S[ancti]. Dominici die 12 May An[no]. [1]749. Razítko: F. M. W. Mezi stranami 332 a 333 je vložena záložka. Tomáš Kempenský

Vier Bücher Von Der Nachfolgung Christi: Sammt einer Ubung, Und Gebett auf jedes Capitel. In Frantzösischer Sprach beschrieben Presburg: Joseph Gollner, 1745 MZK, sign. ZD-19.XI/1.8 Přípis: Ad usum / Religiosus F. Mathaeus Wesselÿ filius Conventus Brunensis 1756 [...] Religiosus F: Mathaeus Wesselÿ ordinis Prae[dicatori]s. filius ex Con[ventus]. Brune[nsi]s. Razítko: F M W Mezi stranami 542 a 543 je vložen okvětní list. 169

A. Příloha

František Saleský

Das Geistlich Je länger je lieber, Das ist, Ein ... Einleitung für alle und jede, so ein wahres, andächtiges und Gottseliges Leben anstellen wollen ... Durch ... Verteutschet durch S. Casparn Eisengrein Wien: Georg Lackner, 1658 MZK, sign. ZD-20.X/2.5 Na přední desce: Brigitta [...] buchel... Přední předsádka recto: Ad usum fratris / Mathei Wesselÿ / ord[inis]: S[anc]:ti Dominici / die 21 Nov[embris] 1745 Jinou rukou: ab Admodum Rev[everendo]: / ac Eximio S[acro]S[anctae]: The[ologiae]: / Magistro P[atre]. Cirilo / Riga: Deus det / ipsi Requiem / aeternam / Bibl[iotheca]. Znoim[ensis]. / ad s[anc]t[i]. +[Crucis]. O[rdinis]. P[raedicatorum]. Na titulní straně: M. S. L. Na první straně razítko: F. M. W.

170

A. Příloha

Volcart, Pierre Martyr

Der Heilige Fünffzehner, Oder: die Communion der XV. Erchtäg, Zu Ehren deß Heil. Dominici. Stiffters deß Heiligen Prediger-Ordens: Mit den Gebettern für einen jedwedern Erchtag deß Fünffzehners, nach Zahl und Ordnung der Fünffzehen Geheimnuß deß Allerheiligsten rosen-Krantz Wienn: Cosmerovische Erben, 1703 MZK, sign. ZD-19.VIII/2.48 Na první přední předsádce verso: Dieses jahres, 1757. hat sich ange=/ panchen, den 18. octob= die 15 Täg=/ ige andacht: des heil= watters / Dominitii alle dienstag zu beichten / undt Comuniciren, durch 15 dienstag / und zu dem ist ein/ alle zeit zu dem / und ist in der in / heiligen fasten in / den zu ... Na první přední předsádce recto: Liebes lehlein / las die sagen / van dich biel / Einner does / Pan tragen / zu / Zue sag Las / du auch / und / Reich Na druhé přední předsádce recto: F:A:W:F:C:Cr / Ad usum F: Alvarii / Worizek filius ord[inis] Pr[aedicatorum] / Conventus Znoiimensis / Dedit Pro Memoria / Eterna fratri Clau=/=dio Haintz 1754 / Bülldthauer beÿ dem / heiligen Chritz a. Z. Jinou rukou: Mit zeing und Mathei / Wessellÿ, meinen, geist[lichen] / orrdens bruder Con[ver]sus / ver ehret worden / 1754. Na rectu titulní strany je kresba větve. Mezi stranami 116 a 117 je vložen obrázek sv. Tomáše.

Neznámý

Kurz- und gute Erklärung Der Sieben Buss-Psalmen Davids, ... Wien: Joh. Baptist Schönwetter, [1700?] MZK, sign. ZD-7.VI/1.12 Přípis: frat[er]: Claudÿ-us Heintz Ord[inis]: S[ancti]: Domini[ci] beÿ d[es] h[eiligen]: Creütz in Znäimb.

171

A. Příloha

Schmid, Sebastian

Vollständiger Catechismus, ... So mit 130. Unterweisungen, Nach den fünf Haupt Stucken R.P. Petri Canisii S.J. in dem kleinen Catechismo, ... auch auf alle Sonn- und Feyertags-Predigen des gantzen Jahrs versehen worden durch ... In zweyen Theilen, deren der Erste In sich haltet die erste 4. Haupstuck ... [1. Theil] 1. Haupt-Stuck Augsburg u. Würzburg: i.V. Martin Veith, 1748 MZK, sign. ZD-5.IV/2.48 Přípis: Ad usum Fratris Claudÿ / =us Heinc. Ordinis S. Dominici / Filii Conventus Znoÿmensis / Ad S[anc].tam Crucem. Jinou rukou: Dieser Erster theil ist p[er]: 2 fl 7 x 2 pf: / geschaffet vor den / An[n]o Dom[ini]: 1753. Zadní deska: Diese z[w]eÿtheil des Katochissimÿ feindt von dem / buchfehrer, erkauftt worden mit 3 fl 7 xr undt / der ein bundt von dem buchbinder ist mit 1 fl 8x / bezallet werden, dem 14ten aprill 1754sten jahres / fratter Claudius: Georg Antoni: Haintz. / der zeit des heÿligen ordens bruder; des / heÿligen watter Dominitÿ beÿ dem heylig[en] / Kreutz in der Königl[iche] Stadt Znaümb.

[Behrens. Konrad Barthold?]

[Medicus legalis oder: Gesetzmäszige Bestell und Ausübung der Artzney-Kunst?] [Franckfurt u. Leipzig, Paul Zeisings, 1696?] MZK, sign. ZD-17.X.2 Razítko: F. M. W. [=Frater Mathias Wessely]. Přední deska předsádka i zadní deska jsou popsány vlastními poznámkami s různými léčebnými recepty.

172

A. Příloha Neznámý

[Das gantz Neüw Testament, grundtlich vnd wol verteütschet. Auch gezieret mit vil schönen vnd notwendigen Concordantzen] [Zürich?: Ch. Froschouer, mezi 1545–1554?] MZK, sign. ZD-7.VI/1.1 Na přední desce: Bichlein / Amen / Amen / Amen / Cum Privillegium / S: C: M: / C: Weigel. Na zadní desce: 1709 dem 12 october / ist dieses buch neÿ ein ge=/ bunden worden, Christian / erlangen. / Verlassen schaft von Tobias / Schütz bildthauer in ollmütz. V kapitole XXVI. je podtržený text a vložená záložka z 97. stránky vytržené z MARCI TULLII CICERONIS Epistolarum, tiskem Typis Universitatis Carolo Ferdinandae, in Collegio Societatis JESU ad S. Clementem, 1700.

Siniscalchi, Liborio

Zartes Geheimnuss der Menschwerdung Jesu Christi in Geist- Lehru- Trostvollen Betrachtungen, ... in welscher Sprach erwogen, ... Vorgestellt in teutscher Sprach durch Augsburg u. Innsbrugg: Joseph Wolffs, 1757 MZK, sign. ZD-19.IX/1.8 Přípis: Ad usum Fratris Mathei Weselii filii Conventus Brunensis em ta Anno 1760 Praje Vetero die 8 Junii per 1 fl 15xr [razítko] F. M. W.

Ranft, Michael

Der Genealogische Archivarius, Welcher alles was sich täglich unter den itzlebenden Hohen Personen in der Welt ... Theil 1-4 Leipzig: Johann Samuel Heinsius, 1732 MZK, sign. ZD-13.VI.6,1-4 Přípis: Ex libris Fran[z]: Ad[am]: E[usebius]: Fritschgo de Firstenmÿhl. [=Fritschko de Fürstenmühl] / Hunc vero ad usum P. F. Antonini Loechner S. O. P. Filii Conventus S. Michaelis Brunensis. Razítko: F. M. W. [=Frater Mathias Wessely]. 173

A. Příloha Wancke, Bernard

Mons Praemonstratus Oder Vorgewiesener Berg: Das ist: Warhafft und Gründliche Beschreibung Deß Heiligen, und mit Marianischen Gnaden Weit und breit hell-glantzenden Bergs; Welchen die ... Maria im Marggraffthumb Mähren, und Herrschafft deß Closter StiefftsHradisch ... König-Gratz: Wentzl Johann Tibelli, 1726 MZK, sign. ZD-13.V.26 Na přední desce: dieser Marianischer gnaden: / Berg: ist zu geherig. / G[e]org Antonÿo Heintz burg[er]l[ich]: / Büldthauer in der königl[iche] / Märischenn Neÿstadt des / 1730 jahres. Přední předsádka je z obou stran popsaná německým překladem 90. žalmu. Elers, Bonaventura

Ehren-Cron Des H. Prediger-Ordens: Oder: Kurtze LebensBeschreibung der Heiligen und Seeligen beyderley Geschlechts, ... Welche in dem Ordem S. Dominici ... geleuchtet haben; ... Augspurg: Martin Happach u. Franc. Xav. Schlüter, 1729 MZK, sign. ZD-19.VIII/1.15 Přípis: Con[ven]us S[an]cti Weneslai Diet M. Oppaviensis Ord[inis] Praed[icatoru]m. Razítko: F. M. W. Bez autora

Sacra Biblia, Das ist: Die gantze Heilige Schrifft Alten und Neuen Testaments Wien: Georg Lehmann, 1734 Moravská galerie, sign. ST 12411 Na přední desce: Post Mortem fr[ratr]is Dominici Kirchner / Bibliothecae Brunnensis. Na titulní straně: Ad Usum R: Fr: Dominici Schmitzer Kirchner ordinis S: M: Magdalenae Pragensis S: Dominici Filii Conventus S. Michäelis Brunnensis. Na hřbetu stará signatura A.3. 174

Truhláři a sochaři dominikánského řádu na Moravě

Articles inside

5.2 Knihy Kunst- und Werck-Schule a Der Heilige Fünffzehner

A.0.1 Seznam konvršů české provincie

A.0.3 Seznam knih konvršů

ve Znojmě

5.1 Kniha od Františka Saleského

4.1 Plán k přestavbě brněnského kláštera z roku 1792

4.2 Plán znojemského kláštera a truhlárny

4.0.1 Olomouc

fotil Ondřej Lazárek

3.34 Znojmo, kostel sv. Kříže – Detaily varhan

3.33 Znojmo, kostel sv. Kříže – Varhany

Knorr

3.31 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Jana Nepomuckého

3.28 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kazatelna

3.27 Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Vincence Ferrerského

a Dismase

3.19 Znojmo, klášter u sv. Kříže – portál refektáře

3.18 Znojmo, klášter u sv. Kříže – zdobení portálu refektáře

3.24 Znojmo, kostel sv. Michala – Bočnice lavic

3.25 Znojmo, kostel sv. Kříže – Mariánský oltář

3.16 Znojmo, kostel sv. Kříže – Dveře v sakristii

3.15 Znojmo, kostel sv. Michala – Zpovědnice

Adam Sekanina

3.0.7 Klášter ve Znojmě s kostelem sv. Kříže

3.14 Olomouc, kostel sv. Michala – Kazatelna

3.9 Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavice

Sekanina

3.13 Olomouc, kostel sv. Michala – Oltář sv. Floriána

3.8 Olomouc, kostel sv. Michala – Lavice a zpovědnice

3.3 Brno, kostel sv. Michala – Kazatelna

3.0.4 Kláštery v Opavě, Jihlavě a Šumperku

3.1 Brno, kostel sv. Michala – Hlavní oltář

foto Stanislav Kadlčík

3.2 Brno, kostel sv. Michala – Oltář sv. Dominika

vzetí Panny Marie

3.7 Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavic

Marie (foto Stanislav Kadlčík