Sjednocení předpisů pro největší závody sportovních prototypů nebylo snadné, po letech pokusů se to ale podařilo...

Společná pravidla umožní výrobcům zvolit levnější alternativu IMSA LMDh s většími restrikcemi, anebo dražší LM Hypercar, přičemž lze použít vozy na stejném základě pro oba šampionáty. Cadillac, Ferrari a Porsche vstoupí znovu do vytrvalostních závodů FIA WEC, kde již účinkují Toyota, Peugeot a Glickenhaus, k nimž se připojí Vanwall Vandervell (ByKolles), který údajně získal práva na slavnou britskou značku. Za mořem se do nové kategorie LMDh chystají BMW a Porsche, ale pokračují Acura a Cadillac (nejúspěšnější značka dosavadní kategorie DPi). Plány na rok 2024 mají ve směru LMDh rovněž Alpine a Lamborghini.

TOM HYAN

1 Vozy Porsche 963 v Daytoně, s číslem 7 posádka Nasr/Campbell/ Christensen a s číslem 6 trojice Tandy/Jaminet/ Cameron

2 Ferrari 499P, premiéra po 50 letech od posledního titulu mistrů světa

3 Roger Penske se vrátil k vozům Porsche

Mnozí z nových nejsou žádnými nováčky, opírají se o týmové zkušenosti z jiných kategorií motorsportu. Antonello Coletta, šéf programu Ferrari, vyzdvihuje přínos partnerského týmu AF Corse pro vývoj a nasazení prototypu Ferrari 499P Hypercar, s nímž se značka z Maranella po 50 letech oficiálně vrací do světa vytrvalostních závodů v nejvyšší kategorii (24 h Le Mans vyhrála devětkrát). Podobně Porsche vsadil na spolupráci s Rogerem Penskem, zatím má 19 vítězství ve 24 h Le Mans, a Thomas Laudenbach, vedoucí Porsche Motorsport, by rád přidal to dvacáté! Porsche počítá s klientskými týmy Jota, Proton a JDC-Miller. Maurizio Leschiutta, vedoucí projektu BMW M

Hybrid V8 LMDh, zase vytvořil partnerství s týmem Bobby Rahala. V nové sezoně WEC 2023 se pojede sedm závodů, o jeden více než loni. A jak dopadlo loňské mistrovství světa FIA WEC? Toyota Gazoo Racing byla nejsilnějším týmem, i když nastavení výkonu FIA Balance of Performance mělo jistě podíl na skutečnosti, že dvakrát vyhrál Alpine A480 (motor Gibson 4.5 V8 atmo), a to v obnovených 1000 mil Sebringu (nezaměňovat s dvanáctihodinovkou IMSA) a v šestihodinovce na Monze (ve voze se vždy střídali Brazilec André Negrao s Francouzi Nicolasem Lapierrem a Matthieu Vaxivierem). Toyota GR010 Hybrid (motor 3.5 V6 Bi-Turbo + EM Hybrid) byla vítězem dalších závodů, když posádka vozu číslo 8 (Sébastien Buemi, Brendon Hartley a nováček Ryo Hirakawa) vyhrála 24 h Le Mans a 6 h Fuji, což ji stačilo k mistrovskému titulu s náskokem pěti bodů (149:144) před týmovými kolegy z vozu číslo 8, kteří triumfovali v 6 h Spa-Francorchamps a 8 h Bahrain (Mike Conway, Kamui Kobayashi a José María López). Novozélanďan Hartley se stal prvním mistrem světa WEC, jenž vyhrál se dvěma

4 Ferrari 499P při testování na okruhu Vallelunga v Římě

5 Porsche 963 s posádkou Tandy/Jaminet/Cameron pojede pro Penskeho v americkém mistrovství (jen Dane Cameron je přihlášen i do WEC)

6 Startovní pole doplňuje třída GT jak ve WEC, tak v IMSA (na snímku; členem posádky Porsche 911 GT3R je i belgický veterán Jan Heylen)

7 Při premiéře na Monze odpadl Peugeot 9X8 posádky Di Resta/Jensen/ Vergne hned v počátku závodu

8 Peugeot 9X8 posádky Duval/Menezes/Rossiter 2022 na Monze odpadl 25 kol před cílem (Rossitera po dvou startech vystřídal Nico Müller) různými vozy (2022 Toyota GR010 a 2017 Porsche 919). Obrovský výkon podal tým Jima Glickenhause, třetí v Sebringu a třetí i čtvrtý v Le Mans s vlastními vozy Glickenhaus 007 LMH (motor Pipo 3.5 V8 Bi-Turbo), který je soukromou iniciativou svého majitele, jenž se pustil do souboje se závodním týmem největší automobilky světa s nepoměrně menšími financemi. Na Monze měl šanci na vítězství, než zasáhla porucha turbodmychadla. Nový Peugeot 9X8 (motor 2.6 V6 Bi-Turbo + EM Hybrid) startoval jen ve druhé polovině sezony, když byla účast ve

1 Nový Cadillac V-LMDh (5.5 V8 + EM hybrid) pojede světový i americký šampionát 2 BMW M Hybrid V8 LMDh, uvedený na oslavu Foto Cadillac Foto Vanwall

50 Foto Isotta Fraschini Foto Isotta Fraschini let BMW Motorsport, se soustředí na americké závody

5

3

24 h Le Mans 2022 nedlouho před závodem odřeknuta. Při premiéře na Monze oba vozy neuspěly, ale na Fuji jim už patřilo čtvrté a páté místo, když Glickenhaus nestartoval. Tým Colina Kollese nesměl nastoupit pro nejasnosti s právy na značky Vanwall a Vandervell. Tím konkurence v nejvyšší třídě WEC končila. V letošní sezoně je všechno jinak. Sjednocení předpisů pro WEC LMH (Hypercar) a americkou IMSA GTP (LMDh) podnítilo výrobce ke stavbě nových prototypů, jež mohou startovat v obou šampionátech, i když to mnohé značky nepotvrdily, pouze Cadillac a Porsche počítají s účastí jak ve FIA WEC, tak v americkém šampionátu IMSA WeatherTech SportsCar 2023. První odstartuje v březnu na 1000 mil Sebringu, druhé s více závody už v lednu v Daytoně (slavná čtyřiadvacetihodinovka). Pořadatelé FIA WEC 2023 už před sezonou nasbírali 13 přihlášek Hypercars (LMH) a 12 nižší třídy LMP2, nemluvě o velkém množství zájemců ve třídě GT. Hybridní vozy LMH mají kombinovaný výkon omezen na 500 kW (680 k) a minimální hmotnost na 1030 kg. Toyota, která od roku 2018 vyhrála pět ročníků 24 h Le Mans v nepřetržité řadě, prakticky nic nemění, se dvěma vozy GR010 Hybrid pojedou posádky ve stejném složení jako loni. Alpine dočasně z nejvyšší třídy odstoupil, vrátí se do LMP2 se dvěma vozy A470 (motor Gibson 4.2 V8 atmo), jejichž posádky povedou Vaxiviere a Negrao. Glickenhaus chce absolvovat šampionát s jedním vozem 007 LMH číslo 708 (vedoucím jezdcem zůstává Romain Dumas), zatím-

13. ledna zradila zadní náprava, etapu dojel v noci a klesl ze šestého místa na 22. v cíli!

Nejlepší český účastník Martin Prokop (Orlen Benzina Team/ Ford Raptor) se spolujezdcem Viktorem Chytkou systematicky postupoval vpřed, aby opět zaútočil na první desítku. Podařilo se, i když ze sedmého místa na šesté postoupil jen díky smůle Romaina Dumase a vyrovnal tak svůj výkon z roku 2019, kdy byl také celkově šestý. Od roku 2014 to byl jeho osmý start, nejlépe dokončil dvakrát šestý a jednou sedmý (2018). Při premiéře byl čtrnáctý jako druhý nejlepší nováček.

► DAKAR 2023

Nasser Al-Attiyah/Matthieu Baumel Toyota Gazoo Hilux 45 h 03 min 15 s

Sébastien Loeb/Fabian Lurquin Prodrive Hunter o 1:20:49 zpět

Lucas Moraes/Timo Gottschalk Toyota Hilux Overdrive o 1:38:31 zpět

Giniel De Villiers/Dennis Murphy Toyota Gazoo Hilux o 2:31:12 zpět

Henk Lategan/Brett Cummings Toyota Gazoo Hilux o 2:36:23 zpět

Martin Prokop/Viktor Chytka Ford Raptor 5.0 V8 o 3:40:44 zpět

Pořadím kamionů na Dakaru 2023 zamíchala nehoda v 9. etapě, při které zahynul italský divák, který se postavil do jízdní stopy za skokem na duně. Přijíždějící Praga V4S ho zachytila a odhodila, vstal a znovu upadl, při převozu vrtulníkem do nemocnice však zemřel na infarkt. Jak ukázalo palubní video, Lopraisova posádka o střetu s divákem nevěděla, o jeho smrti se dozvěděla až večer v bivaku. Aleš Loprais vedl kategorii kamionů. Po neštěstí odstoupil, aby se zúčastnil vyšetřování. Vyhrál Nizozemec Janus Van Kasteren (Team De Rooy) před Martinem Macíkem, Martinem Van den Brinkem a jeho synem Mitchelem (všichni Iveco Powerstar), pátá a šestá byla Buggyra Tatra (motor Gyrtech) s Jaroslavem Valtrem (Phoenix) a Martinem Šoltysem (T 815). Ruský Kamaz Team nebyl k závodu připuštěn, stejně jako loni MAZ-Sportauto z Běloruska.

Všechny pokusy umístit do New Yorku závod formule 1 (či alespoň do sousedního státu New Jersey) skončily fiaskem. Daří se jen v Brooklynu pořádat závody podivné elektrické formule FIA, které mají se skutečným motorsportem pramálo společného. Posledním velkým závodem v okolí New Yorku byl Vanderbiltův pohár (Vanderbilt Trophy Race), jehož dva závěrečné ročníky na Long Islandu ovládli Tazio Nuvolari (1936 Alfa Romeo) a Bernd Rosemeyer (1937 Auto Union).

První Sheepshead Bay Speedway vznikla na základě dostihového závodiště na Coney Islandu v New Yorku, kde se jely rovněž automobilové závody v letech 1902 až 1904 a znovu 1910 (jednomílový ovál na šotolině). Když State of New York v letech 1908 – 1912 zakázal veškeré sázky na koně, tak Coney Island Jockey Club prodal pozemky společnosti Sheepshead Bay Speedway Corporation. Příznivci motorismu však měli mno­

3 Na dřevěné dráze v Harkness Trophy 1917 bojují Kanaďan Ira Vail (Hudson číslo 14) a Ralph Mulford, rodák z Brooklynu (Frontenac)

4 Při Astor Cup Race 1915 projíždějí Bob Burman (Peugeot číslo 4), Eddie Rickenbacker (Maxwell číslo 10) a další

5 Gil Andersen z norského Hortenu vyhrál první Astor Cup 1915

►

PRVNÍ MISTŘI USA (AAA NATIONAL)

1909 George Robertson Simplex

1910 Ray Harroun Marmon

1911 Ralph Mulford Lozier

1912 Ralph De Palma Mercer a Mercedes

1913 Earl Cooper Stutz

1914 Ralph De Palma Mercedes

1915 Earl Cooper Stutz

1916 Dario Resta Peugeot

1917 Earl Cooper Stutz

1918 Ralph Mulford Frontenac

1919 Howard Wilcox Peugeot

1920 Tommy Milton Duesenberg

1921 Tommy Milton Durant a Duesenberg

1922 Jimmy Murphy Duesenberg/Miller

1923 Eddie Hearne Miller

1924 Jimmy Murphy Miller

1925 Peter De Paolo Duesenberg

1926 Harry Hartz Miller

1927 Peter De Paolo Miller FWD

1928 Louis Meyer Miller

1929 Louis Meyer Miller

► ASTOR CUP RACE, SHEEPSHEAD BAY, 9. 10. 1915

Gil Andersen (N) Stutz

Tom Rooney (USA) Stutz

Eddie O’Donnell (USA) Duesenberg

Tom Alley (USA) Ogren/Duesenberg

Pete Henderson (CDN) Duesenberg

Carl Limberg (USA) Delage

Bob Burman (USA) Peugeot

Ora Haibe (USA) Duesenberg

Ira Vail (CDN) Mulford/Duesenberg

Willie Haupt (USA) Duesenberg

Johnny Aitken (USA) Peugeot

Ralph De Palma (I) Stutz

Jack Le Cain (USA) Duesenberg

Eddie Rickenbacker (USA) Maxwell

Dario Resta (GB) Peugeot

Howdy Wilcox (USA) Peugeot

Eddie Pullen (USA) Maxwell

Earl Cooper (USA) Stutz

Ralph Mulford (USA) Peugeot

Barney Oldfield (USA) Delage

Earl De Vore (USA) Peugeot hem větší plány, zejména když ovály dirt track Empire City a Brighton Beach prosperovaly. Další dostihové závodiště na Brighton Beach se totiž také po zákazu sázek v roce 1909 změnilo na automobilovou dráhu. V roce 1912 tam Ralph Mulford na voze Mason vyhrál závod mistrovství AAA National Championship na 100 kol, předchůdce dnešních Indy Cars.

Gigantická Sheepshead Bay Speedway byla dvoumílovým oválem, postaveným ze dřeva (board track), jak bylo tehdy zvykem, a to jen nedaleko od původního oválu na Coney Islandu.

První myšlenku na novou dráhu zveřejnil James C. Nichols, prezident General Automotive Supply Company z New Yorku, a záhy se strhla doslova Sheepshead Bay Fever, tedy horečka Zálivu ovčí hlavy (ve skutečnosti však byla zátoka pojmenována po malé rybě Sheepshead, latinsky Archosargus probatocephalus), což přineslo investice od mnoha významných ►►► podnikatelů, takže financování stavby bylo zajištěno. Anderson T. Herd, obchodník s nemovitostmi, se postaral o pozemky, do představenstva byl zvolen úspěšný Carl G. Fisher (1874 – 1939), jeden z iniciátorů dráhy 500 mil Indianapolis, zakladatel Prest­O­Lite a tvůrce dálnice Lincoln Highway. Stavbyvedoucím se stal Blaine H. Miller, civilní inženýr z Indianapolis City, a dráha byla otevřena 18. září 1915, kdy Dario Resta (Peugeot) objel čestné kolo. První závod, podle sponzora pojmenovaný Astor Cup, byl odložen pro déšť z 2. na 9. října 2015, když se jeho délka už dříve redukovala z 500 na 350 mil (175 kol po dvou mílích). Přišlo 57 tisíc platících diváků na velké tribuny, dalších 1200 přihlíželo z infieldu, tedy méně než se čekalo, ale přesto podnik vynesl zisk, jako ostatně později každý závod na této trati. Dario Resta (Peugeot) zajel pole position, vedl až o 21 sekund před Gil Andersenem (Stutz), ale vedení neudržel a nakonec vzdal. Gilbert Andersen (1879 – 1930), pravděpodobně největší z norských závodníků všech dob (1915 byl třetí v Indy 500), tak dobyl jeden ze svých největších úspěchů. Tovární tým Stutz obsadil první (Andersen) a druhé místo (Tom Rooney), třetí skončil Eddie O’Donnell na továrním Duesenbergu. Bohužel Harry Grant zemřel na následky nehody v tréninku. V listopadové Harkness Trophy si Dario Resta (Peugeot) spravil náladu vítězstvím průměrnou rychlostí 169,57 km/h. Následovaly další závody, testy a vzájemné souboje. V květnu 1916 letkyně Katherine Stinson potěšila diváky svými výkony v dvouplošníku nad tratí, pak tři závody vyhráli Johnny Aitken, Ralph Mulford (oba Peugeot)

1, 2 Sheepshead Bay Speedway byla opravdu velkorysou stavbou, závody byly výdělečné, ale skončila pro špatný management a smrtí vlastníka Harryho Harknesse 3 Tabule udává pořadí týmů podle ujeté vzdálenosti na 24 hodin v Brighton Beach 28. srpna 1909

4, 5 Jeden ze závodů 24 h New York se jel v Brighton Beach v srpnu 1909, zvítězili Raffalovich a Basle na Renaultu a slavný letec Eddie Rickenbacker (Maxwell), ve třetím se však 13. května 1916 zabil Carl Limberg (Delage).

Druhý Astor Cup 30. září 1916 viděl nové vítězství Aitkena, kterému patřila i Harkness Trophy. Plány na rok 1917 byly zrušeny, když USA vstoupily do války, jely se tam jen rekordy, než Louis Chevrolet (Frontenac) vyhrál v září 1917 Harkness Trophy. V červnu 1918 se jela naposledy Harkness Trophy jako handicapový závod, nejrychlejší byl Ralph De Palma (Packard). Poslední závody se konaly v roce 1919, na nejvyšší stupně vystoupili De Palma a Chevrolet (tentokrát Gaston, bratr Louise). Sheepshead Bay Speedway Corporation se dostala do finančních těžkostí po smrti patrona Harryho Harknesse, nadšeného sportovce, který už 27. srpna 1915 vystřídal Carla Fishera, v květnu 1917 se stal výhradním vlastníkem okruhu, ale po řadě osobních problémů včetně závislosti na alkoholu zemřel 23. ledna 1919 ve věku pouhých osmatřiceti let. Dráha byla zavřena po listopadových rekordních jízdách 1919 a pozemky rozprodány pro stavbu domů. Dnes je místo zcela zastavěno a nic nepřipomíná někdejší automobilovou slávu. Nedaleká Brighton Beach v Brooklynu také zažila závody, dokonce 24 h New Yorku na mílovém oválu dirt track, kde souboj značek jednou vyhrál Renault posádky Raffalovitch/Basle, která ujela 1050 mil (1689 km) v srpnu 1909. Poslední čtyřiadvacetihodinovka (jezdily se od roku 1907 dvakrát i třikrát ročně!) se tam odehrála v roce 1910. Domácí Ralph Mulford (Mason) v jediném závodě AAA National Championship na Brighton Beach (jméno je vzpomínkou na britské letovisko) dosáhl průměrné rychlosti 94,4 km/h. A dnes?

Brighton Beach dnes, výletní místo s dřevěnou promenádou podél mořského pobřeží

Poklidná promenáda na pláži spolu s hustou zástavbou už z automobilové historie nic nepřipomíná, čtvrť se stala především domovem emigrantů z bývalého Sovětského svazu, mnohé vývěsní štíty jsou dodnes v azbuce a místu se přezdívá Little Odessa. Automobilové závody skončily, ale na jihu Brooklynu se soutěží dále! Legendární akcí je Nathan’s Famous Hot Dog Eating Contest na Coney Islandu, tedy soutěž v pojídání párků, samozřejmě z Nathanovy restaurace, založené už v roce 1916. Každoročně se na Den nezávislosti (4. července) sejdou jedlíci, aby bojovali o nové rekordy. Vítěz ročníku 2022 se opět jmenoval Joey Chestnut, ale spořádal jen 63 párků, což je méně než jeho rekordních 76 z ročníku 2021! Přesto to znamená, že vyhrál 15 z posledních 16 soutěží, z to sedm v ne­

6 Původní první Nathanova restaurace dodnes stojí na Coney Islandu v Brooklynu a každoročně pořádá soutěž pojídačů párků

7 Průběžně doplňovaná výsledková tabule Nathan’s Hot Dog Eating Contest, věhlasné soutěže v pojídání párků (od Nathana)

8 Noční závod v Brighton Beach v roce 1915 přetržité řadě! Jeho loňský výkon byl totiž narušen aktivisty, kteří protestovali proti firmě Smithfield Foods, dodavateli vepřového masa, jež se údajně provinila krutostí ke zvířatům, špatnými pracovními podmínkami a samozřejmě emisemi. Joey Chestnut, ročník 1983, je stavební inženýr bílé pleti z Kalifornie (nyní žije v Indianě) a profesionál v soutěžích jedlíků, který drží mnoho rekordů. O svém koníčku říká, že jde o sport, na nějž se musí tvrdě připravovat, nikoli o pouhé přejídání. Společnost Nathan’s Famous založil Nathan Handwerker (1892 – 1974), polský emigrant, když otevřel první restauraci na rohu Surf a Stillwell Avenue na Coney Islandu. Jeho žena Ida vymyslela recept, její matka tajné složení omáčky. Dnes má firma 198 restaurací nejen v USA, ale i v jiných zemích světa. ■

DARIO RESTA (I/UK/USA)

Narodil se 19. srpna 1882 v Itálii (Faenza nebo Livorno, údaje se různí). Ve dvou letech odjel s rodiči do Anglie, kde začal v roce 1907 závodit. Byl účastníkem evropských Grand Prix, v roce 1915 se přestěhoval do USA a závodil pro Alphonse Kaufmana, dovozce Peugeotu. Vedl si skvěle, 1915 vyhrál GP USA v San Franciscu, Chicago 500 a byl druhý v Indy 500; 1916 vyhrál Vanderbilt Cup, Chicago 300, Minneapolis 150, Omaha 150 a Indy 500 (čtyřválec Peugeot 4,5 litru). Mistr USA (AAA) 1916.

Oženil se s Mary, sestrou závodníka Spencera Wisharta. Pro Peugeot jezdil do roku 1918, pak se závody skončil, s rodinou se usadil v kalifornském Bakersfieldu, kde založil okruh Buttonwillow. V roce 1923 se na okruhy vrátil, vyhrál voiturettes ve VC Španělska v Sitges a byl třetí ve VC Penya Rhin (Villafranca) na Talbotu 1,5 litru. Návrat v 1923 Indy 500 nebyl úspěšný, odpadl s poruchou diferenciálu (Ralph De Palma ho pozval do týmu Packard). Zahynul 3. září 1924 při pokusu o rekord na Brooklands (Sunbeam).

RALPH DE PALMA (I/USA)

Italská hvězda amerických závodů, má 2557 prvenství ze 2889 závodů (vítězil i několikrát denně). Narodil se 19. prosince 1882 v jihoitalském Biccari, v deseti letech s rodiči emigroval do USA. Začal v cyklistice, přešel na motocykly Indian a v roce 1909 na čtyři kola. Okamžitě začal vítězit, desetkrát jel Indy 500, vyhrál 1915 na čtyřválci Mercedes 4,5 litru a památná je účast v roce 1912, kdy vedl 196 z 200 kol, než ve 198. kole selhal motor a vůz s mechanikem do cíle dotlačili. Do roku 1987 držel rekord 612 kol ve vedení Indy 500 (mj. 1921 vedl 108 ze 112 kol na Ballotu, než odpadl), což překonal až Al Unser Sr. (celkem 664 kol). Mistr USA 1912 a 1914, z Merceru přesedlal na Mercedes; při premiéře 1909 sedmý v mistrovství AAA na Fiatu, ještě 1929 byl mistrem Kanady. V roce 1920 se stal občanem USA. Jako King of Dirt Track vyhrál mistrovství AAA na nezpevněných tratích 1908 až 1911. Závodil do roku 1936. Založil De Palma Mfg. Co. v Detroitu pro výrobu závodních vozů a motorů. Zemřel 31. března 1956 v kalifornské Pasadeně.

PETER DE PAOLO (USA)

Synovec Ralpha De Palmy se narodil 15. dubna 1898 v New Jersey a drží několik prvenství. Jako jediný vítěz Indy 500 (1925 na osmiválci Duesenberg 2,0 litru) se zúčastnil Indy 500 i jako jezdící mechanik (1920 a1921 se strýcem na Ballotu) a zpěvák úvodní písně Back Home Again in Indiana (1971)! Jeho triumf v Indy byl prvním vítězstvím s průměrem přes 100 mph (160 km/h). Stejně jako strýc se zúčastnil evropských Grand Prix (1925 pátý na Monze s tovární Alfou Romeo P2), byl mistrem USA (AAA) 1925 a 1927, pak založil vlastní tým (Kelly Petillo vyhrál Indy 1935), ale jel rekordní jízdy pro REO a De Soto, než se při návratu na VC Penya Rhin 1934 vážně zranil (11 dnů v bezvědomí). Za války působil v US Army (lieutenant colonel). Založil De Paolo Engineering, vedl program NASCAR pro Forda v letech 1955 – 1957 a když odstoupil, tak jezdec Ralph Moody s Johnem Holsmanem tým koupili (slavný Holsman-Moody Racing). Byl úspěšný autor a after-dinner speaker. Zemřel 26. listopadu 1980 v Laguna Hills (CA).