ohledně svých otcovských rolí zpravidla do dvou skupin...

Jedna si po svých zkušenostech zásadně nepřeje, aby se jejich ratolesti pustily do podobného dobrodružství; druhá ovšem obsahuje tatínky, kteří by rádi viděli potomky v kokpitu formule 1 a pro svůj sen (a jakési prodloužení vlastní kariéry) udělají vše! Loni se na mezinárodní formulové scéně snažilo několik dalších mladíků zvučných jmen. Mistry světa ve formuli 1 ale byly dvojice otec/syn jen dvakrát (Graham a Damon Hill, Keke a Nico Rosberg). Přibudou i další?

Rovněž Juan-Pablo Montoya, bývalý mistr F3000, vítěz Velké ceny Monaka a Indy 500, se snažil uvést svého synka Sebastiana (narozen 11. dubna 2005 v Miami) velmi brzy na evropskou juniorskou scénu. Na paddocky F4 si bývalý motokárista zvykal již před pěti lety, kdy jeho otec jednal o budoucím angažmá. Nepřekvapilo, když se hubený mladík roku 2020 objevil v kokpitu F4 špičkového týmu Prema. Po prvním učebním roce patřil v sezoně 2021 mezi nejrychlejší jezdce italského šampionátu F4, několikrát skončil v první trojici a celkově obsadil čtvrté místo, když přidal deváté z německého šampionátu ADAC Formel 4. To otci stačilo, aby mu

ROMAN KLEMM

u Premy zaplatil postup do Formule Regional by Alpine 2022, přičemž také zařídil jeho vstup do juniorského kádru Red Bullu. Sebastian v dobře obsazeném šampionátu sice několikrát dojel v Top 10, ale příliš často na sebe upozornil nerozvážnými kousky. Celkově byl třináctý, když titul dobyl jeho týmový kolega Dino Beganović (Švéd bosenského původu). Závěrem sezony Sebastian debutoval ve FIA F3 v Zandvoortu (dvakrát osmý pro Campos Racing). Juan-Pablo ovšem synovi věří, pro DragonSpeed spolu absolvovali 12 h Sebringu 2022 (osmé místo v LMP2 na Oreca 07 Gibson), a tak má z mladíků nejlepší vyhlídky (podobně jako Mick Schumacher, který se stal náhradním a testovacím jezdcem Mercedes-AMG Petronas 2023 F1).

Lorenzo Patrese (narozen 12. srpna 2005 v Abano Terme) je synem Riccarda, vítěze šesti Grand Prix, po debutu 2020 nastoupil následující rok 2021 do plné sezony italské formule 4, když doporučením mu byly dobré výsledky ze závodů motokár. Ve své první plné sezoně předvedl několik výtečných, ale i několik slabších výsledků, coby jezdec malého týmu Antonelli cel- kově skončil dvanáctý, zatímco Brit Oliver Bearman pro Van Amersfoort Racing vyhrál italský i německý titul. Zpočátku nadšený Patrese Senior byl na všech závodech přítomen a viděl dost: „Lorenzo v monopostech pokračovat nebude. Vše se tam točí jen kolem politiky a peněz, na talentu záleží mnohem méně.“ Lorenzo tedy loni startoval bezúspěšně na Audi R8 LMS GT3 Evo (Tresor by Car Collection) jen v nevýznamné sérii GT World Challenge Europe. Další Ital Brando Badoer (narozen 15. září 2006 v Montebelluně) je syn bývalého továrního jezdce Ferrari a mistra Evropy F3000. Debutoval na motokárách, 2022 se objevil ve formuli 4, kde mu táta Luca Badoer zajistili místo u Van Amersfoort Racing (tam jel i Emmo Fittipaldi) a Brando jezdil nejlépe ve středu pole našlapaného italského šampionátu. Sám je klidný a zdvořilý, stejně jako jeho otec, ale příliš zdvořile si počíná i na trati. Staršího Badoera návrat do paddocku očividně baví. Zasněně putuje depem s neodmyslitelnou e-cigaretou v ruce, tu a tam se zastaví na kus řeči se starými známými, či s aktuálními soupeři svého syna. Mladší

Badoer byl loni v italské formuli 4 šestnáctý, ale Emmo až třiadvacátý. Nálepky sponzorů jsou zčásti stejné, jako když debutoval Luca.

Ralf Schumacher je mediálně coby komentátor velmi razantní a koncem sezony 2021 neváhal kritizovat příliš vysoké finanční náklady juniorských tříd. Jeho syn David (narozen 23. října 2001 v Salcburku) nedokázal ve formulových vozech proměnit otcovy finanční příspěvky ve zlaté poháry a ve FIA F3 patří spíše do spodní poloviny pole. V Salcburku žijící Ralf Schumacher, bratr Michaela, se proto rozhodl, že se budou orientovat jiným směrem. David si však v loňském DTM (Mercedes-AMG GT3) pro svůj někdy bezohledný styl mezi soupeři mnoho přátel neudělal a jeho nejlepším výsledkem je jedenácté místo ze Spa. Kromě toho se loni přece jen několikrát (neúspěšně) vrátil do kokpitu Charouzovy formule FIA F3. Sezona ovšem skončila špatně, když si ve finále DTM na Hockenheimu po kolizi s Thomasem Preiningem zlomil krční obratel. Přes zimu mají Ralf s Davidem hodně času k přemýšlení o tom, jak dál,

Nizozemský

DE BEAUFORT (NL)

na Cooper-Climax T51) a navíc jednou okusil Maserati 250F (devátý v Remeši 1959 pro Scuderia Ugolini).

Narodil se 10. dubna 1934 v Maarsbergenu u Utrechtu, kde rodina francouzského původu vlastní zámek od roku 1882. Debutoval v Tulip Rally 1955 na Porsche 356, dealer Thieu Hezemans (otec Toineho) ho doporučil do Stuttgartu a Carel v roce 1957 vyhrál svou třídu při druhém startu ve 24 h Le Mans (na Porsche tam jel sedmkrát).

Na závody ho doprovázela sestra Cornelie, stala se výbornou časoměřičkou, její služby využili i u Porsche (dodnes žije na zámku). Carel vítězil se sportovními vozy, ale čtyřválec Porsche 718 na konkurenci ve F1 už nestačil. V tréninku na VC Německa 1964 na Nürburgringu havaroval a zemřel o dva dny později 2. srpna v nemocnici v Kolíně nad Rýnem (oficiálně oznámeno až 3. srpna 1964).

EUGENIO CASTELLOTTI (I)

Syn statkáře z Lodi, kde se narodil 10. října 1930. Začal závodit v roce 1951 se sportovními vozy, nejprve si koupil vlastní Ferrari, ale pak postoupil do továrních týmů Lancia a Ferrari. Byl považován za nového Ascariho, záhy začal vítězit, ale stihl ho stejný osud jako Alberta Ascariho, Luigi Mussa či Petera Collinse. V letech 1955 – 1957 absolvoval 14 Grand Prix MS F1, vedl v Belgii 1955 na Lancii, kde zajel pole position jako nejmladší jezdec historie (až 1968 ho překonal

Sedmkrát startoval z první řady, nejlépe dojel druhý v Monte Carlu 1955 (Lancia) a v Remeši 1956 (Ferrari); v roce 1955 byl třetí a 1956 šestý v MS F1. Zahynul 14. března 1957 při testu Ferrari F1 na autodromu v Modeně. Podle pamětí Enza Ferrariho byl v té době hodně nervózní po neshodách se svou snoubenkou, slavnou pěvkyní Deliou Scala. Byl vymrštěn z vozu a zemřel na místě. K jeho největším úspěchům patří triumf ve 12 h Sebringu 1956 (s Juan-Manuelem Fangiem na Ferrari 860 Monza) a Mille Miglia 1956 (Ferrari 290 MM).

Porsche 787 (Zandvoort 1962)

BEN PON JR. (NL)

Narodil se 9. prosince 1936 v Leidenu jako syn obchodníka s automobily, otec Ben Sr. byl prvním dealerem VW mimo Německo (slavný je jeho návrh Transporteru Typu 2) a Pon’s Automobielhandel (rodinný podnik s kořeny do roku 1895) se mimo jiné v roce 1992 stal dovozcem vozů Škoda. Mladší Ben (Bernardus Marinus) reprezentoval na OH 1972 (střelba na hliněné holuby), když ukončil závodnickou kariéru. Na Porsche jezdil rally, ale také 24 h Le Mans (šestkrát), kde dvakrát vyhrál svou třídu (1961 s Lingem na 356B a 1967 s Elfordem na 906). Byl přítelem De Beauforta, který mu půjčil Porsche 787 pro VC Nizozemska 1962, ale Ben dostal smyk na oleji, vůz udělal přemet a jezdce vymrštil. Zůstal nezraněn, ale už nikdy nevsedl do formule 1. Později založil Bernardus Lodge (prodal, nese dál jeho jméno) a Bernardus Winnery & Vineyards v Carmel Valley v Kalifornii; věnoval se pěstování vína (mj. červené Marinus). Žil střídavě v Carmel Valley, Somersetu (UK) a Amersfoortu (NL), kde zemřel 30. září 2019.