i v zimě otevřené muzeum automobilů, tak o víkendech můžete zavítat do průmyslového areálu v Železném Brodě...

Muzeum socialistických vozů vzniklo už v roce 2011 v obci Kozovazy, aby zachytilo historii automobilů našich silnic, jež začaly z provozu houfně mizet a na některé si pamatují už jen odborníci a znalci. Další expozice ve Velkých Hamrech, kterou pod značkou Muzea socialistických vozů od července 2014 provozoval spolek Motorgate, z.s., byla však na podzim 2019 uzavřena pro problémy s dalším pronájmem prostor. Pavel Kadaš, předseda spolku Motorgate, pak celou sbírku přestěhoval do nových prostor v opuštěné továrně v Železném Brodě. Zúčastnili jsme se slavnostního otevření koncem května 2020, jen necelých čtrnáct dní po zrušení tzv. nouzového stavu, který omezil volný pohyb obyvatel

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Železný Brod (CZ)

1 Aerodynamická legenda Tatra 603, která vydržela ve výrobě plných dvacet let

2 Škoda Felicia, sen československého mladého muže z počátku 60. let

3 Trabant 601, navzdory vysmívanému dvoudobému dvouválci, mnohým poskytl věrné služby a nařídil jim povinné roušky, když čínští soudruzi vypustili do světa svůj virus. Po této epizodě beznaděje byla vzpomínka na socialismus vlastně stylová...

Samozřejmě, že pro lidi zavřené v kleci reálného socialismu, je vzpomínka na automobily, které jim dobře sloužily a ovlivnily jejich životy jistě příjemná, neměli totiž jinou šanci. Po komunistickém puči, od něhož letos v únoru uplyne 75 let, se na dlouhá léta veškeré dění v bývalém Československu dramaticky proměnilo. Znárodněn byl snad každý švec, kariéristé s rudou knížkou se ujali vlády a začali terorizovat spoluobčany, které uzavřeli do klece za Železnou oponou a upřeli jim právo na svobodné podnikání i cestování. Ba co víc, ti, kteří jim nejvíc překáželi, byli odsouzeni, uvězněni a v mno­ ha případech i popraveni. Průmyslová výroba ještě žila z vyspělého předválečného Československa po řadu let, ale vládnoucí komunisté direktivně zastavovali a přemisťovali výrobu jak je napadlo, což vedlo k nedozírným ztrátám. Zatímco v předválečném Československu bylo nejméně osm automobilových značek Tatra, Škoda, Praga, Aero, Walter, Wikov, Jawa a Zbojovka Brno, po válce nedostaly mnohé z nich povolení pokračovat ve výrobě perspektivních typů, vyvinutých tajně za války (např. Aero Pony, Jawa Minor). Komunisté určili jediným výrobcem osobních vozů mladoboleslavskou Škodu, kam dokonce převedli výrobu konkurenčního Tatraplanu z Kopřivnice (a také lehké nákladní Tatry 805), zatímco pro uspokojení exportních požadavků (toužili po valutách z kapitalistického světa) vzali konstrukci Jawa Minor, přidělili jí značku Aero Minor a výrobu rozdělili do Walteru (po znárodnění Motorlet) a letňanského (Rudého) Letovu. Tyto akce samozřejmě neměly dlouhého trvání. Škoda dostala za úkol vyrábět jen osobní vozy, Tatra pouze těžké nákladní, později se Kopřivnickým přece jen podařilo prosadit výrobu luxusních automobilů Tatra 603 (nakonec po nich komunisté nadšeně sáhli) a vysočanská Praga (původní závod v Libni byl vybombardován) se po výběhu předválečných vzorů pustila do výroby nákladních automobilů Praga V3S a S5T. Těžké nákladní vozy

4 Robox BPH 511, transportér s motorem ze skútru Manet S 100, vyráběný Okresním výrobním kovopodnikem v Chebu (1961)

5 Velorex, původně tříkolka pro invalidy, později méně úspěšný pokus o čtyřkolové vozidlo

6, 7 SMZ S-3D ze Serpuchovského motocyklového závodu (výroba 1970 – 1997), poháněný dvoudobým jednoválcem IŽ-Planeta 346 cm3 o výkonu 8,8 kW (12 k)

Škoda byly převedeny do Avie, která nikdy před tím automobily nevyráběla, a pak do nového podniku LIAZ. Motocykly Ogar byly zrušeny, Jawa a ČZ později spojeny, jen v plánu industrializace agrárního Slovenska vznikl nový motocykl Manet, dílo brněnské Zbrojovky. Na našich silnicích jezdily ještě dlouho po válce předválečné vozy všech světových značek, výroba nových totiž nestačila (ani dovoz) a lidé se zapisovali do nekonečných pořadníků. Škoda vyráběla nejprve Tudory Š 1101/1102, pak přidala Sedany Š 1200/1201, novou generaci znamenaly Š 440/Š 445 (populární Spartak) a odvozené první Octavie a Felicie. Teprve v roce 1964 přišla revoluce v podobě Š 1000 MB, prvního mladoboleslavského sériového vozu se samonosnou karoserií a motorem vzadu, když stavba nové moderní automobilky byla jedním z největších kladných počinů minulého režimu. Zbytek už znáte, koncepce Š 1000 MB přežila až do pádu komunistického režimu v nástupcích Š 100/110 a Š 105/120, když výroba Favorita s předním pohonem začala naplno až v roce 1988 (a o rok později konečně táhli komunisté pryč z vedoucích funkcí). Během let tzv. socialismu (1948 – 1989) se k nám dovážely vozy z dalších tzv. socialistických zemí, ale v omezeném množství rovněž typy z Evropy řečené západní (té za Železnou oponou). Komunisté preferovali značku Renault, protože vozy vyráběl zestátněný podnik poté, co byl Louis Renault označen za kolaboranta s německými okupanty, ale také Fiat, neboť i v této krásné zemi bylo dost komunistů a nakonec Fiat postavil Rusům továrnu v Togliatti (ano, to je město na Volze), odkud začaly

1 Nesmrtelná Škoda 1203 a jugoslávský autobus TAZ Neretva z roku 1989 na podvozku Avia A21 2 Volga GAZ-21, klasický čtyřválec 2,5 litru z Gorkého (nyní znovu Nižnyj Novgorod)

3 Ruský ZiL 115 ve stylu amerických křižníků silnic, rovněž s klasickým rámem, tuhou zadní nápravou a vidlicovým osmiválcem

4 Rumunské ARO 240, překvapení sedmdesátých let, se zážehovým čtyřválcem 2,5 litru o výkonu 59 kW (80 k) vyjíždět vozy VAZ (Žiguli, Lada) podle upravené licence Fiat 124. Palmiro Togliatti, italský komunistický předák, jenž zemřel v srpnu 1964 na Jaltě, se posmrtně stal dárcem jména pro nový Stavropol, když původní ustoupil v roce 1955 stavbě Kujbyševské přehrady.

Vozy Škoda a Lada, ale také východoněmecké Wartburgy a Trabanty, rumunské Dacie (licence Renault) a ruské Moskviče i Volhy (Volga) se staly nejrozšířenějšími automobily našich silnic v době tzv. socialismu.

Mnohé z nich si můžete prohlédnout v muzeu, byť nechybějí ani další z dovozu z kapitalistické ciziny, jaké u nás jezdily (např. Fiat 850), ani různé kuriozity, jež se k nám občas dostaly. Expozice zahrnuje vše od motocyklů po těžké nákladní vozy a autobusy, prohlédnout si můžete také třínápravový ZiL 131 s výsuvným požárním žebříkem AZ30, který ještě v roce 1973 měl zážehový osmiválec se spotřebou kolem 80 litrů na stovku kilometrů, anebo československou čtyřnápravovou Tatru 813 Kolos se vzduchem chlazeným dvanáctiválcem! Prakticky nechybí žádný významný typ z uvedeného období, ale sbírku zpestřují rovněž předválečné vozy. Exponáty se čas od času proměňují, zůstávají však hadraplány, tedy tříkolové i čtyřkolové Velorexy, z nichž zejména tříkoly se staly ikonickými vozidly, uctívanými různými sběrateli i recesisty. Jejich ruskou obdobou jsou invalidní vozíky ze Serpuchova, rovněž s motocyklovým motorem v zádi, ale s celokovovou karoserií. Na druhé straně spektra ruských vozů je luxusní limuzína v americkém stylu, typ ZiL 115 z roku 1978, která sloužila nejvyšším státním představitelům (i těm našim). Vývoj Moskviče, jehož značku se nyní Rusové snaží v Moskvě obnovit montáží čínských typů JAC pod taktovkou Kamazu, dokumentují tři generace (407/403, 412/2140 a Aleko 2141). Muzeum je zkrátka návratem do historie, která je zajímavá v mnoha ohledech, pokud zapomeneme na nevlídnou tvář minulého režimu, jenž mnohým z nás zcela změnil život, a to nikoli k lepšímu. ■

► Společnost Škoda Auto v loňském roce zaznamenala pokles odbytu vzhledem k nejistotě na globálních trzích, přetrvávajícímu nedostatku polovodičů a rostoucím cenám energií i surovin. Celosvětově dodala 731 300 vozů proti 878 200 z roku 2021, což značí pokles o 16,7 %. Klesl odbyt na většině důležitých trhů, jen v Indii se prodeje zvedly na více než dvojnásobek (ze 22 800 na 51 900 vozů). Největšími trhy jsou Německo se 134 300 vozy, Česká republika 71 200, Indie 51 900, Velká Británie 50 000, Polsko 45 000, Čína 44 600, Francie 29 500, Itálie 25 000, Španělsko 22 200, Turecko 18 500 atd. podle údajů výrobce. V Rusku se prodalo 18 300 vozů.

► Klaus Zellmer se stal novým předsedou představenstva Škoda Auto od 1. července 2022, kdy vystřídal Thomase Schäfera, povýšeného na stejnou funkci u značky Volkswagen ve Wolfsburgu. Studie Škoda Vision 7S loni představila nový designový jazyk Modern Solid, který je součástí změny firemní identity, kdy po zakoupení původního loga Škoda od plzeňské Škoda Group sází součást VW Group více na jednodušší slovní sdělení Škoda, které je globálně čitelnější v přemíře informací. Nejprodávanějšími loni byly Octavia se 141 100 vozy, Kamiq 96 300, Kodiaq 94 500, Fabia 92 700, Karoq 87 700, Superb 60 800, elektrický Enyaq/Enyaq Coupé 53 700, Scala 39 500 a indický Kushaq 26 800.

► Vozy Škoda se prodávají především na evropském trhu. Například v Rakousku jezdí přes 325 tisíc vozů, od roku 1992 jich tam bylo vyvezeno půl milionu (rekordní prodej 27 355 v roce 2019), ale tradice je mnohem delší, zahrnuje slavné importéry F. M. Tarbuk Wien a ÖAF Gräf & Stift. Srbský importér AutoČačak zase loni oslavil 25 let spolupráce se Škoda Auto, vládne trhu a prodal dosud přes 100 tisíc vozů. Bulharský dovozce Euratec loni slavil 30 let úspěchů, vystavuje na tradičním autosalonu v Sofii a dlouhodobě drží podíl 10 % na bulharském trhu.

► Továrna Škoda ve Vrchlabí v říjnu 2012 přešla z finální výroby vozů na produkci dílů a stala se specialistou na automatizované dvouspojkové převodovky.

V březnu 2022 byla vyrobena čtyřmiliontá typu DQ200, která se tam od roku 2012 vyrábí nejen pro automobily Škoda, ale i dalších značek Volkswagen Group. Základní závod v Mladé Boleslavi po investici 130 milionů eur zahájil v květnu 2022 v hale M6 výrobu akumulátorů pro platformu MEB (kapacita až 250 tisíc ročně), která slouží také čtveřici modelů Enyaq.

Volba Auto roku v České republice se vrátila do obvyklého režimu, loni byly totiž dva ročníky vzhledem ke koronavirovým restrikcím spojeny, a tak prestižní titul dobyl elektrický BMW i4 coby Auto roku 2021/2022 v ČR. Pro ročník 2023 bylo nominováno šestadvacet kandidátů ve spolupráci odborných novinářů se Svazem dovozců automobilů (SDA­CIA), pak z nich novináři po seznamovacích jízdách (a jiných testech) vybrali šest místo pěti finalistů (protože na šestém místě byly dva vozy se stejným počtem nominací) a po druhém kole, kdy každý porotce rozdělí 25 bodů svým favoritům (konečně systém jako v evropské COTY), bude vítěz vyhlášen dne 7. února 2023. Porotu tvoří dvacet odborných novinářů (seznam přiložen), kteří zvolili finalisty (v abecedním pořadí) BMW X1, Ford Ranger, Honda Civic, Peugeot 408, Renault Megane E­Tech a Volkswagen ID.Buzz.

Novin Sk Porota 2023

Bednář Marek Novinky.cz

Běhal Ondřej Autosalon TV

Beránek Karel AM/Deník

Borský Michal Autosalon TV

Busta Michal Business Car

Dittrych Lukáš AutoForum

Dusil Tomáš AutoTip

Fiala František TV Prima

Handl Erich Automakers

Hanke Petr Automobil

Hyan Tomáš TH Auto

Káňa Leoš Svět motorů

Kostolník Petr Technický magazín Kvášová Sabina Žena v autě Majurník Jan Garáž.cz Mička Jan Autorevue.cz

Pecák Radek VLM Deníky Rybecký Vladimír Autoweek Srpová Eva Economia Švidrnoch Roman MF dnes

Seznam kandidátů (tučně finalisté)

Alfa Romeo Tonale, BMW X1, Citroën C5 X, DS4, Ford Ranger, Ford Tourneo Connect, Honda Civic, Hyundai Staria, Kia Niro a Sportage, Mazda CX­60, Mercedes­Benz EQE a GLC, MG EHS a ZS, Nissan Qashqai a X­Trail, Opel Astra PHEV, Peugeot 408, Renault Megane E-Tech, Subaru Solterra, Toyota Aygo X a Corolla Cross, Volvo C40 Recharge, Volkswagen ID.Buzz a Volkswagen ID.5.

VW ID.BUZZ a BUZZ CARGO

V lednu se v pražské Hauch Gallery představily elektromobily Volkswagen ID.Buzz včetně užitkové verze ID.Buzz Cargo, která se pyšní titulem International Van of the Year 2023, zatímco ta osobní dobyla druhé místo v evropské anketě Car of the Year 2023. Prodej byl oficiálně zahájen, Buzz je od 1 593 854 Kč včetně DPH, ale Cargo od 1 236 741 Kč bez DPH, ovšem částky jsou to dosti vysoké vzhledem k drahým akumulátorům

Li­Ion 77/82 kWh. Vzadu uložený elektromotor až 150 kW (204 k), 310 N.m, nabízí dojezd WLTP do 425 km, normovaná spotřeba WLTP činí 20,6 (Cargo 20,4) kWh/100 km. Dobíjení DC 0 – 80 % výkonem 170 kW proběhne za 30 minut. Cargo uveze až 647 kg nákladu ve skříni 3,9 m3, hmotnost přívěsu je do jedné tuny. Konstrukce na platformě MEB získala pět hvězdiček v testech bezpečnosti EuroNCAP.