WHITE-FREIGHTLINER Trucks Podbrdské muzeum

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na WHITE-FREIGHTLINER z října 1965

Vzácně dochovaný Freightliner 800 z roku 1947 pro Consolidated Freightways, stejný typ, jaký se stal základem nabídky White-Freightliner (od 1951)

Z NOUZE CTNOST

Součástí historie White Motor je spolupráce s Freightlinerem, který vyjel tehdy, když šéf dopravní firmy nemohl najít jiný vhodný nákladní vůz...

1 2

Freightliner tedy vznikl kuriozním způsobem, když dopravce Consolidated Freightways nenašel typ pro svou potřebu, a proto koncem třicátých let nejprve upravil tahače GMC a pak zahájil vývoj vlastních konstrukcí. Zprvu jen pro vlastní užití, později ve spolupráci s White také pro jiné klienty. Značka to až do osmdesátých let byla malá, takže po krachu White Motor Corporation měla finanční problémy. Zásluhu na přežití má tehdejší Mercedes-Benz a jeho dynamický management, vedený Dr. Dieterem E. Zetschem, pozdějším šéfem Daimler Group, jenž jako nový generální ředitel Freightlineru vyvedl podnik z krize a položil základy dalšího rozkvětu. Freightliner odpočátku vyráběl těžké nákladní vozy pro dálkovou dopravu, které vynikaly nízkou hmotností a tedy větší přepravní kapacitou při dané celkové hmotnosti. Leland James, zakladatel Consolidated Freightways, Inc., v roce 1929, a pak Freightlineru ►►►

FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Freightliner 600, první s hliníkovou budkou, oficiálně zahájil historii značky v roce 1942 2 Klasický White-Freightliner WFT-6342T, první se sklopnou budkou COE (Cab-Over-Engine), uvedený roku 1958 Překvapením byl v roce 1965 originální White-Freightliner WFHT-6264 Half-Cab pro stavebnictví

Starší White-Freightliner Cabover z konce padesátých let coby velkoobjemový přepravník zboží s délkou soupravy 18,3 metru

1 White-Freightliner Cabover ze šedesátých let s krátkou budkou a spací nástavbou jako cattle-truck (pro přepravu živých zvířat) 2 V roce 1974 vyjely první vozy White-Freightliner WFT-8164 Conventional s kapotovou budkou (do té doby to byly jen trambusové Cabovery) 3 White-Freightliner Powerliner, jeden z posledních společných typů, představený pro dálkovou dopravu v roce 1974 (motory až 441 kW/600 k)

1

2

3

v roce 1942, vždy sázel na tuto koncepci, pro niž jako první ve velké míře využil hliníkových slitin. Do roku 1949 byla jeho firma Consolidated Freightways jediným klientem Freightlineru, než výrobce stavebních strojů Hyster zakoupil legendární tahač, dnes známý jako Hyster No.1, který se proslavil ujetím čtyř milionů mil (6,4 milionu kilometrů), byl roku 1976 renovován a dnes je významným exponátem národních sbírek Smithsonian Museum of History & Technology ve Washingtonu (DC). V roce 1951 uzavřel Freightliner dohodu o spolupráci s významným výrobcem nákladních vozů White, která zahrnovala výrobu, prodej a další vývoj pod společnou značkou White-Freightliner, přičemž nadále pokračovala výroba vlastních typů White a automobilů dalších zakoupených značek Autocar, Sterling, Diamond T a REO (později Diamond-Reo). První konstrukce Consolidated Freightways (CF) nesla označení CF-100, vznikla v roce 1937 s bezkapotovou budkou (Cabover), využitím podvozku Fageol a vznětového šestiválce Cummins. Do nuceného zastavení produkce pro přechod na válečný program v roce 1942 vzniklo několik desítek vozů, přičemž poprvé se značka Freight-Liner objevila už v roce 1940. První vozy měly jednoduché budky hranatých tvarů, na rok 1942 však už byl připraven Freightliner se zaoblenou trambusovou budkou, jenž se stal základem poválečných typů WF 800, jejichž výhradní prodej převzala White Motor Company. Proti Consolidated Freightways ovšem vystoupil

Po zrušení značky White-Freightliner pokračovala výroba těžkých nákladních vozů opět coby Freightliner

5

6

antimonopolní úřad ministerstva spravedlnosti USA, a ještě během války prošel podnik reorganizací (působil ve 48 státech USA a bylo mu nařízeno rozdělení). V roce 1947 vyrobili prvních 30 nových Freightlinerů, o rok později 40 a v roce 1949 putoval Freightliner poprvé k jinému klientovi, než k Jamesově firmě Consolidated Freightways. První Freightlinery se vyráběly v Salt Lake City (UT) u Freightways Manufacturing, po válce se v roce 1947 produkce přestěhovala do Portlandu (OR) a další výroba postupně probíhala také v Chino/ Pomona (CA), Indianapolisu (IN), Mount Holly (NC) a od 1961 v kanadském Vancouveru (BC). V roce 1963 byl vyroben Freightliner s pořadovým číslem 10 000, ale to už roční výroba vzrostla na 3053 vozů! Většina měla bezkapotovou budku až do roku 1974, kdy se objevil kapotový tahač Conventional typu WFT-8164, základ pozdějších populárních Freightlinerů Classic. Když se podnik White Motor v roce 1976 dostal do finančních problémů a sloučení s White Consolidated Industries, Inc., se neuskutečnilo, tak prezident Semon E. Knudsen prodal pět filiálek, jež v roce 1975 tvořily třetinu obratu (Euclid, White Superior, White Engines, White Industrial Power a White Materials Handling), a spolu s tím skončila také spolupráce s Consolidated Freightways (smlouva vypršela v prosinci 1977), takže se nákladní vozy vyráběné pobočkou Freightways už roku 1976 vrátily ke jménu Freightliner (1975 tvořily 42 % domácího prodeje nákladních vozů

4

4 Freightliner COE (Cab-Over-Engine) s plošinovým návěsem na truckstopu v Ohiu, pokračování původních bezkapotových typů 5 Pod taktovkou Mercedes-Benz Nutzfahrzeuge se změnil výrobní program, Freightliner FLD-120 z roku 1994 s motorem Cummins, Detroit Diesel nebo Caterpillar je dalším vývojem středně těžké řady Medium Conventional 6 Freightliner Business Class uvedl na americký trh motory Mercedes-Benz OM 366LA o výkonu 154 kW (210 k)

1 2

3 4

1 Značka White-Freightliner se používala do roku 1976, pak se vozy vrátily jen ke Freightlineru (na snímku vysloužilý Conventional) 2 V roce 1948 reklama zdůrazňovala lehkou stavbu; vedle vznětových motorů Hercules a Cummins přišly ke slovu také diesely od The Buda Co. z Harvey (Illinois) 3, 4 Rovněž WFHT-6264 Half-Cab pro stavebnictví měl sklopnou budku, a to až o 90° vpřed pro snazší přístup k motoru (1965) 5 Originální Half-Cab sloužil především jako domíchávač betonu, ale rovněž sklápěč nebo podvozek pro zvláštní nástavby

5

White). Na nějaký čas se tak White Motor Corporation podařilo zachránit, za rok 1975 měla ztrátu 70 milionů USD, ale za prvních devět měsíců 1976 již zisk 21,2 milionu, nakonec se však stala součástí Volvo Trucks (její výrobky nyní v USA nesou značku Volvo). Oddělený Freightliner v letech 1977 (1978) vyrobil 9928 (11 725) automobilů a přežil coby součást Daimler Trucks. Freightliner patřil vždy k průkopníkům. Lehká konstrukce byla propagována coby Lightweight – More Freight (lehká konstrukce – více nákladu), modely White-Freightliner byly uvedeny nejen v USA, ale také v Kanadě. V roce 1949 měl tahač typu 800 COE 4x2 vznětový šestiválec Hercules DFXH o objemu 12,2 litru a vysokém výkonu 193kW (262k), čtyřstupňovou hlavní a třístupňovou přídavnou převodovku Fuller, nápravy Timken s listovými pery a tlakovzdušnou brzdovou soustavou Bendix-Westinghouse. Už v roce 1953 se objevily první spací nástavby nad krátkou trambusovou budkou, aby zůstala co nejdelší ložná plocha. V roce 1958 se objevila sklopná budka TiltLine. Po celou dobu existence Freightlineru se vyráběly především těžké tahače pro dálkovou přepravu zboží, teprve později přibyly i speciální typy pro stavebnictví jako např. Freightliner Conventional, všechny s dlouhou kapotou a motory o výkonu i přes 370 kW (500 k), jež dodávaly Cummins, Caterpillar a Detroit Diesel. Výroba probíhala většinou na individuální objednávky. Zatímco v roce 1949 činila produkce jen 50 nákladních vozů, o deset let později jich bylo za rok dvanáctkrát více, aby se po převzetí Daimlerem vyšplhala na desetitisíce ročně! Tehdejší Daimler-Benz AG koupil firmu z amerického Portlandu (OR) údajně za 260 milionů USD, spojil s americkou Mercedes-Benz Truck Company a vytvořil Freightliner Corporation, nyní spolu s Western Starem součást Daimler Trucks North America. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na WHITE-FREIGHTLINER TiltLine Tractor (1960)