WALTER Royal (1931

Bílý kabriolet Walter Royal na Pražském autosalonu 1931 (s vozem pózuje paní Marie Žďárská)

1

DVANÁCTIVÁLEC

Walter Royal je druhým vzácným dvanáctiválcem, který ve třicátých letech vznikl v Československu...

TOM HYAN

1 Bílý čtyřdveřový kabriolet Walter Royal karosovala vrchlabská firma Petera Stalo se tak v roce 1931, tedy přesně před devadesáti lety, kdy byl Royal vyvrcholením programu osobních vozů Akciové společnosti Walter, továrny na automobily a letecké motory, se sídlem v Praze XVII – Jinonicích. Nejluxusnější československé automobily třicátých let Tatra 80 a Walter Royal byly poháněny dvanáctiválci vlastní konstrukce, což zařadilo Československo mezi technicky nejvyspělejší země světa. Tatra sice vznikla o rok dříve, ale výroba typu 80 se rozběhla až v roce 1931, kdy na Pražském autosalonu zářil královský Royal. V té době už jeho výrobce nepatřil zakladateli Josefu Walterovi, ale podnikatelské rodině Kumperů, které vládl Antonín Kumpera (1901 – 1990), zvaný Teny, iniciátor stavby luxusního dvanáctiválce. Walter Royal sice prokazatelně vznikl jen ve třech kusech, byť nepodložené odhady hovoří o šesti, ale jisté je, že větší série motorů Royal následovala pro expresní autobusy a hasičské speciály. Akciová továrna automobilů J. Walter & spol. v pražských Jinonicích se po počáteční výrobě motocyklů, tříkolek a prvních automobilů zaměřila od dvacátých let na letecké motory, jež patřily ke světové špičce a vyvážely se do mnoha zemí. Letecké technologie, kvalita výroby a potřebná přesnost byly vítanou pomocí při tvorbě luxusního Royalu. Jeho klasický podvozek s žebřinovým rámem a tuhými nápravami sice vycházel z menších šestiválcových typů, ale konstrukcí nového dvanáctiválce byli pověřeni Ing. František Adolf Barvitius (1890 – 1956), známý tvůrce leteckých motorů a dlouholetý šéfkonstruktér společnosti Walter, a jeho spolupracovník Ing. Jan Šusta, syn významného českého historika, spisovatele a politika Josefa Šusty z Třeboně, jenž stejně jako Barvitius působil v konstrukci motorů až do

2

května 1945, kdy je novopečená (a revoluční) závodní rada akc. spol. Walter propustila za údajně asociální činy. Jejich dílo ovšem žije dodnes, a to včetně nedávno renovovaného bílého kabrioletu Walter Royal brněnskou společností Hicar, s.r.o. U příležitosti XXIII. Pražského autosalonu 1931 na stánku Walter zářily dokonce čtyři dvanáctiválce! Royal se představil jako naleštěný podvozek pro zakázkové karoserie, bílý kabriolet od vrchlabské firmy Petera a černá šestimístná limuzína; čtvrté užití jeho motoru dokumentoval podvozek pro expresní autobusy a hasičské vozy. Mohutný dvanáctiválec měl zdvihový objem 5879 cm3 a se dvěma spádovými karburátory ZenithStromberg dával výkon 88 kW (120 k) při 3000 min1. Kliková skříň byla stejně jako u Tatry 80 odlita z hliníkové slitiny, motor však dostal vyspělejší ventilový rozvod OHV, zatímco Tatra vystačila s modifikovaným SV. Pečlivě vyvážený klikový hřídel z oceli Poldi byl uložen v sedmi ložiskách, opatřen tlumičem kmitů a poháněl vačkový hřídel rozvodu ozubeným soukolím. Navazovala na něj dvoukotoučová suchá spojka a čtyřstupňová převodovka Aphon/Maybach s pneumatickým ovládáním (předvolbou), přičemž třetí stupň byl přímý a čtvrtý rychloběh. Vůz dosahoval největší rychlosti 140 km/h, ale spotřeboval 25 až 30 litrů benzinu na stovku kilometrů. Luxusní Royal se vyznačoval nízkou ►►►

3 4

5

2 Čtyři dvanáctiválce Walter (vpředu zleva podvozek osobního vozu, kabriolet, limuzína a podvozek D-Bus) při premiéře na Pražském autosalonu (1931) 3 Walter Royal při propagační jízdě do Paříže před Vítězným obloukem v listopadu 1931 4 Černá limuzína Walter Royal před někdejším Trocaderem při cestě do Paříže (1931) 5 Černý kabriolet Walter Royal na II. Armádním leteckém dnu 1936 v Praze využili předseda vlády Dr. Milan Hodža a ministr národní obrany František Machník

2

1

1 Rychlý autobus Walter D-Bus s dvanáctiválcem z Royalu na pražském Karlově mostě 2 Černá limuzína Walter Royal 12 při premiéře v roce 1931 3 Walter D-Bus byl určen pro rychlou přepravu čtyřiceti cestujících 4 Zvětšený dvanáctiválec 7,4 litru v podvozku nákladního vozu pro D-Bus nebo hasičský speciál

3 4

stavbou, jak to jen tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery dovolily, měl impozantní rozměry 5180 x 1900 x 1700 mm při rozvoru náprav 3700 mm a rozchodu kol 1430 mm. Pohotovostní hmotnost činila 1900 kg (kabriolet) až 2050 kg (limuzína), čemuž odpovídaly dvouokruhové kapalinové brzdy ATELockheed s podtlakovým posilovačem BoschDewandre. Byl to vůz superlativů, ale přišel v době hospodářské krize, která následovala po Černém pátku 25. října 1929, tedy krachu na newyorské burze, jenž následující léta ovlivnil hospodářství celého světa. Není známo, zda některý z vozů Walter Royal byl prodán klientovi, zřejmě se nakonec používaly především v mateřské společnosti, přestože Teny Kumpera spolu se závodníkem Jindřichem Knappem (1895 – 1982) vyrazili na propagačněsportovní jízdu do Paříže a zpět hned 5. listopadu 1931 po ukončení Pražského autosalonu. Celá jízda proběhla za pouhých 18 hodin při průměrné spotřebě 25,5 l/100 km, tovární jezdec Knapp hnal vůz i za nepříznivého počasí většinou na přímý záběr rychlostí až 140 km/h. Limuzína i kabriolet Royal se zúčastňovaly populárních Soutěží elegance (Concours d’Elegance), členové Kumperovy rodiny počátkem třicátých let sbírali první ceny, ale jinak Royaly sloužily jen Tenymu (kabriolet), generálnímu řediteli společnosti, a limuzína jeho mladšímu bratru Vítězslavovi (1904 – 1987), obchodnímu řediteli společnosti Walter. O osudech automobilů Royal se mnoho neví, stejně jako o autobusech Walter DBus, jež dostaly motory zvětšené na 7354 cm3 (válce převrtány na 85 milimetrů, zdvih zůstal 108 mm) s výkonem až 103 kW (140 k). Po válce Kumperové emigrovali do Jižní Ameriky, akciová společnost Walter byla po znárodnění přejmenována na národní podnik Motorlet a úspěšně pokračovala ve výrobě leteckých motorů. Do elitní společnosti se znovu zařadila výrobou proudových motorů M701 (pro cvičné letouny Aero L29 Delfín) a turbovrtulových M601 (pro dopravní Let L410 Turbolet a mnohé další), protože jen několik států vyrábí turbínové motory vlastní konstrukce! V roce 1995 se podnik vrátil ke jménu Walter, ale po rozdělení v roce 2005 na výrobu pro zdravotnictví (titanové klouby Walter Titan a Universal) a letecké motory (Walter Aircraft Engines) byla 27. srpna 2007 výroba motorů prodána americké

společnosti General Electric (Walter Aircraft Engines, A Division of GE Aviation), převzetí dokončeno v červenci 2008 coby GE Aviation Czech, s.r.o., výroba převedena z Jinonic do areálu Letov v Letňanech a značka Walter definitivně zrušena (nyní turbovrtulové motory GE řady H a projekt ATP = Advanced Turboprop). Posledním automobilem z Jinonic byl nešťastný Aero Minor II (původně Jawa), jehož podvozek do roku 1951 dělali v Motorletu, ale karoserie a celkovou montáž v Rudém Letovu v Letňanech, kde se nyní kruh uzavřel. Továrna Walter v Jinonicích byla zbořena včetně Kumperovy vily, společnost Penta Investments na místě slavného výrobce automobilů a leteckých motorů od roku 2012 postavila obytné domy a také podivný kancelářský komplex, nazvaný příznačně Waltrovka. To je však jediné spojení s historií značky Walter. K dalším produktům Walter se v budoucnu vrátíme samostatnými články. ■ Unikátní dvanáctiválcový motor vlastní konstrukce Walter v pohledu zpředu

5 6

Foto Walter

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (ROYAL 12)

– kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec Walter s válci do V/60°, uložený podélně vpředu za nápravou; 5879 cm3 (ø 76 x 108 mm); 5,0:1; 88 kW (120 k)/3000 min‑1; dva karburátory Zenith‑Stromberg (nebo dva horizontální Solex), elektromagne‑ tické palivové čerpadlo Autopuls; dvojdílná kliková skříň z hliníkové slitiny, dva šestiválcové bloky a hlavy válců; sedmkrát uložený klikový hřídel z oceli Poldi Victrix v kluzných ložiskách; ventilový rozvod OHV 2V s pohonem vačkového hřídele ozubeným soukolím vpředu; zapalování Scintilla Vertex 12 V, pořadí zážehu 1‑12‑5‑8‑3‑10‑6‑7‑2‑11‑4‑9; tlakové oběžné mazání se zubovým čerpadlem a čističem oleje. Suchá dvoukotoučová spojka Long; čtyřstupňová převodovka Aphon nebo Maybach se synchronizací na III. a IV. stupni, zpětným chodem a pneumaticky ovládanou předvolbou, třetí stupeň přímý a čtvrtý rychloběh; kloubový hnací hřídel, diferenciál s bezhlučným ozubením Gleason; pohon zadních kol. PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy, odpružené podélnými svazky poloeliptických listových per s kapalinovými tlumiči; centrální mazání chassis; řízení šnekové; kapalinové dvouokruhové bubnové brzdy ATE‑Lockheed s podtlakovým posilovačem Bosch‑Dewandre, ruční brzda působí na zadní kola; standardně kola Rudge‑Whitworth s drátovým výpletem; pneumatiky 700 x 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3700 mm; rozchod kol 1430/1430 mm; d/š/v 5180/1900/1700 mm; objem palivové nádrže 90 l; hmotnost podvozku 1600 kg; hmotnost vozu 1900 až 2050 kg podle karoserie; počet sedadel 4 až 6. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 140 km/h; spotřeba paliva 25 – 30 l/100 km; spotřeba oleje 0,6 l/100 km. Cena při uvedení na trh chassis 150 000 Kč, otevřený vůz 195 000 Kč, limuzína 198 000 Kč a čtyřdveřový kabriolet Petera 208 000 Kč.

5 Dvanáctiválec Walter Royal s ventilovým rozvodem OHV při pohledu shora 6 Walter Royal 12, příď prvního podvozku na továrním snímku se zdůrazněním počtu válců

Hasičský speciální vůz Walter, poháněný zvětšeným dvanáctiválcem z Royalu (1933)