MOTO GUZZI (1921 2021

STO LET

1

Moto Guzzi slaví 100 let, proslula vidlicovými dvouválci, ale její historie je mnohem bohatší...

Società Anonima Moto Guzzi byla ustavena 21. března 1921 (dle jiných pramenů 15. 3.) v italském Janově, výrobu zahájila v Mandello del Lario v tehdejší provincii Como (nyní Lecco). Milánský rodák Carlo Guzzi (1889 – 1964) a jeho společník Giorgio Parodi (1897 – 1955) tak založili motocyklovou značku, která je dnes nejstarším dosud existujícím výrobcem motocyklů v Itálii. Prvním prototypem 500 cm3 byl průmyslník Emanuele Vittorio Parodi (1862 – 1945), otec Giorgiův, natolik nadšen, že navrhl značku Moto Guzzi na počest konstruktéra prvního prototypu GP (GuzziParodi) a mladou firmu finančně podpořil. Třetí nadšenec, letec Giovanni Ravelli (1887 až 1919), sám motocyklový závodník, se však založení Moto Guzzi nedočkal, když zahynul po nezdařeném přistání na dvouplošníku Nieuport XI (nečekaně se zastavil motor) a plány trojice se tak zúžily na dvojici. Jeho přátelé použili symbol orla s roztaženými křídly coby památku na Ravelliho ve znaku Moto Guzzi (Giorgio s ním létal u stejné letky, Carlo sloužil jako mechanik leteckých motorů). Z prvního prototypu GP 500 cm3 (1920) vznikla první Moto Guzzi 500 Tipo Normale (1921) s nízkou polohou těžiště díky ležatému motoru, na rozdíl od většiny konkurentů jednoválci v bloku s neoddělenou převodovkou! Výhodou byl i tuhý dvojitý trubkový rám a snížená poloha sedla, rychlý stroj začal vítězit hned v první sezoně! Z továrny v Mandellu vyjelo sedmnáct strojů už v roce 1921 (cena činila 8500 Lit za kus), o rok později to bylo 139 motocyklů. Prototyp měl čtyřventilový rozvod, sériový Normale pro snížení nákladů dostal dvouventilový IOE (sací OHV, výfukový SV), závodní C2V (Corsa 2

PETR RUTEK

1 Moto Guzzi V7 Sport s dvouválcem 748,4 cm3 (ø 82,5 x 70 mm) o výkonu 51 kW (70 k)/7000 min‑1 , sportovní model roku 1971 (porovnejte s 2021!) 2 Moto Guzzi P250 následovala po typu P175 z roku 1932, když se Carlo Guzzi rozhodl vstoupit do segmentu lehkých motocyklů

2

Valvole) přešly na klasický OHV a ještě rychlejší C4V (Corsa 4 Valvole) spolu s nástupci 4VTT a 4VSS na rozvod OHC s královským hřídelem. V letech 1924 až 1933 vzniklo 486 motocyklů ve čtyřventilové verzi, které dosáhly výkonu až 23,5 kW (32 k) a rychlosti 170 km/h. Půllitry s ležatým válcem zůstaly nadále základem, od roku 1932 přišly levnější série P 175 a 250 cm3, vyšší třídě vládly nové Sport 500, přezdívané Norge, když Giuseppe Guzzi (Carlův bratr) na stroji s odpružením přední paralelogramové vidlice v roce 1928 dosáhl Severního polárního kruhu v Norsku. Svou dobu předběhl řadový tříválec 500 TreCilindri (v rámu napříč) z počátku třicátých let, ale byl dražší, a tak neměl velký odbyt (dodnes se dochoval jediný). Moto Guzzi však expan

3

4

5

6

dovala, dodávala vojenské motocykly a nákladní motocyklové tříkolky. Velmi úspěšné byly závodní motocykly, Stanley Woods vyhrál Junior TT (250 cm3) a Senior TT (500 cm3) na ostrově Man pro Moto Guzzi poprvé v sezoně 1935. Záhy zamířil do týmu technik Giulio Cesare Carcano (1910 – 2005), jenž zůstal u firmy až do roku 1966 (odešel po změně majitelů, když podnik převzala státní firma S.E.I.M.M.). Nejprve pracoval na vojenských a závodních motocyklech, aby se v roce 1951 stal šéfkonstruktérem Moto Guzzi, která už od roku 1950 využívala ve vývoji vlastní aerodynamický tunel! Carcano nejprve pracoval pod vedením Carla Guzziho, ale pak coby šéfkonstruktér vytvořil nejslavnější poválečné konstrukce Moto Guzzi, jež patří ke klenotům motocyklové historie. Absolutním vrcholem je vidlicový osmiválec 500 cm3 pro MS v silničních závodech, vyvíjený v letech 1955 – 1957 včetně verze 350 cm3 (když Guzzi v roce 1957 odstoupila ze závodů, měla za sebou 14 titulů mistrů světa a 47 mistrů Itálie). Moto Guzzi ve třídě 500 cm3 nasadila také velmi úspěšné dvouválce a unikátní řadový čtyřválec (v rámu podélně), který naopak vytvořil Carlo Gianini na žádost Giorgia Parodiho (Gianini byl římský inženýr, který sice spolupracoval s římskou firmou Giannini Automobili, ale jde o shodu jmen, navíc jeho se píše s jedním n). Carcano pak uvedl vidlicový dvouválec V7 s válci do V/90° a osou klikového hřídele podélně v rámu s pohonem kola kloubovým hřídelem, který nejprve připravil ve verzi 500 cm3 jako alternativu pro malý Fiat 500 a také 600/750 cm3 pro polopásovou terénní tříkolku Mule 3x3, vyrobenou v počtu 220 kusů (1961 – 1963). První typ V7 (700 cm3) měl premiéru na Milánském motosalonu 1965 jako motocykl pro armádu a policii ve stylu HarleyDavidson, následovaly civilní verze a tato koncepce je základem výroby Moto Guzzi dodnes, přestože od roku 1967 známý Lino Tonti (1920 – 2002) motor rekonstruoval a připravil další typy od 350 do 1000 cm3 (následovaly ještě 1100, 1200 a 1400 cm3). Během let nesly značku Moto Guzzi také maloobjemové stroje, a to různé mopedy, skútry, tříkolky a dokonce zemědělské malotraktory se závěsným nářadím (Motozappa, Motocoltivatore). Společnost Moto Guzzi prošla řadou změn majitelů, po S.E.I.M.M. od roku 1973 nastoupil italskoargentinský podnikatel Alejandro De Tomaso (od 1988 spojil Guzzi s Benelli), následovaly Finprogetti (od 1994 spolu s De Tomaso/Trident Rowan Group), 1996 byla opět zavedena společnost Moto Guzzi S.p.A. a v roce 2000 se stala součástí Gruppo Aprilia a spolu s Aprilií o čtyři roky později byla začleněna do Gruppo Piaggio, jehož částí je dosud. ■

3 Legendární osmiválec Grand Prix 500 cm3 (ø 44 x 41 mm) konstruktéra Giulia Carcana z roku 1957 se však závodů zúčastnil jen krátce 4 Moto Guzzi Stornello 125 Scrambler, jednoválec OHV 123 cm3 (ø 52 x 58 mm) o výkonu 5,15 kW (7 k)/7200 min‑1 z konce šedesátých let 5 V roce 1946 vznikla první motokola, Motoleggera má dvoudobý motor 65 cm3 o výkonu 1,5 kW (2,0 k); na snímku je model 1948 6 Předchůdce dnešních motorů V2 v provedení 754 cm3 poháněl terénní tříkolku Mule 3x3 (pohon všech kol a řízení volantem), navrženou Giuliem Carcanem (1961)

První sériový typ Moto Guzzi 500 Normale s jednoválcem IOE 498 cm3 (ø 88 x 82 mm) o výkonu 5,9 kW (8 k)/3200 min‑1 (model 1921)

Moto Guzzi V7 Stone s motorem 853,4 cm3 (ø 84 x 77 mm) o výkonu 48 kW (65 k)/6800 min‑1 , jeden ze základních modelů roku 2021