MASERATI Khamsin (1972 – 1982 PANNONIA

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikla řada pozoruhodných vozů Maserati s vidlicovými osmiválci. K méně známým patří Khamsin...

TOM HYAN

Maserati Khamsin model 1978 se třemi příčnými štěrbinami na přídi navíc, určenými ke zlepšení chlazení motoru

Foto Maserati

Odpovědí z Itálie na britské sportovní vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 se v roce 1963 stal Maserati Mistral, který také využíval řadový šestiválec. Konstruktéři z Modeny však už měli rovněž vidlicový osmiválec, jehož kořeny sahají do padesátých let, kdy ze závodních vozů putoval do exkluzivního kupé Maserati 5000 GT s interním označením AM 103 a objemem na hranici pěti litrů. Tyto exkluzivní a velmi drahé automobily však vznikly v pouhých čtyřiatřiceti exemplářích pro vybrané klienty (1959 – 1966). V roce 1963 oprášil šéfkonstruktér Giulio Alfieri zmíněný osmiválec ve verzi se sní-

ženým objemem na 4,2 nebo 4,7 litru pro první generaci luxusní limuzíny Maserati Quattroporte (AM 107), která zároveň byla u této značky průkopníkem ocelové samonosné karoserie. Se stejným osmiválcem Maserati včetně třetí verze 4,9 litru pak vzniklo několik zajímavých sportovních vozů, k nimž patřily kupé klasických tvarů Mexico (AM 112) od Vignaleho, nádherné kupé se splývající zádí Ghibli (AM 115; design Ghia), další kupé Indy na oslavu dávného triumfu v 500 mil Indianapolisu (AM 116; Carrozzeria Vignale), první silniční kupé Bora s motorem uprostřed (AM 117; Ital Design), další kupé se splývající zádí Khamsin (AM 120; první od Bertoneho; nástupce Ghibli), klasické kupé Kyalami (AM 129; design Pietro Frua; jméno na oslavu posledního triumfu ve formuli 1) a konečně třetí generace Quattroporte (AM 330; Ital Design), v níž osmiválec 4,9 litru v závěrečné verzi AM 107.23.49 přežil až do roku 1990. Motor procházel průběžným vývojem a kromě AM 107 nesl v některých variantách také jiná označení (AM 115 a 116). První dvoumístné kupé Maserati Ghibli včetně otevřené verze Spider bylo na svoji dobu úspěchem, vzácný vůz vyráběný v malé sérii dosáhl v letech 1966–1972 počtu 1280 kusů, ale značka už potřebovala modernějšího nástupce (u Ghibli byla vzadu ještě tuhá náprava). Tak se zrodilo kupé Khamsin, rovněž pojmenované po silném severoafrickém větru jako Ghibli, s celokovovou samonosnou karoserií, nezávislým zavěšením všech kol a větším osmiválcem 4,9 litru AM115, převzatým z Ghibli SS. Byl to poslední automobil Maserati, zkonstruovaný pod vedením věhlasného inženýra Giulia Alfieriho z Parmy (1924–2002), který ►►►

1

2 3

1 Působivý design Khamsinu vytvořil Marcello Gandini u firmy Bertone 2 Maserati Khamsin po faceliftu (1977), vystavený na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 3 Maserati Khamsin jako poutač programu Maserati Classiche (historické vozy) ▼ Interiér vozu s kruhovými kontrolními přístroji a sportovním volantem

Foto Bertone

1 2 3

4 5

u Maserati pracoval v letech 1953–1975, tedy až do převzetí podniku Alejandro De Tomasem. Vůz s dlouhou přídí, vzad stoupající boční linií, splývající střechou s useklou zádí (Kamm) byl také prvním sériovým Maserati, navrženým karosárnou Bertone (pod taktovkou Marcella Gandiniho). Khamsin se představil coby prototyp na Turínském autosalonu 1972, v Ženevě 1973 zářila sériová verze a produkce začala v roce 1974 vozy s levostranným řízením (výrobní čísla sudá 002 až 096), o rok později přibyly typy s pravostranným řízením (lichá 301 až 319) a upravené vozy pro USA (sudá čísla 1000 až 1136). Po relativně rychlém náběhu produkce však odbyt poznamenala první ropná krize, spotřeba 17,5 l/100 km byla příliš vysoká. Khamsin se zrodil v době, kdy firmu Maserati vlastnil francouzský Citroën, a proto prosadil svoje vize hydraulických systémů jak pro vysokotlakovou brzdovou soustavu, tak pro velmi přímé řízení (dvě otáčky na plný rejd), ale třeba i pro vyklápění hlavních světlometů a výškově nastavitelné sedadlo řidiče! Když Citroën pro vlastní problémy (po bankrotu byl pohlcen Peugeotem a vzniklo PSA) v roce 1975 opustil Maserati, některé hydraulické systémy, známé z Citroënu SM se šestiválcem od Maserati, postupně z Khamsinu zmizely. Pod taktovkou Alejandra De Tomasa, který propustil Alfieriho

1, 2 Maserati Khamsin po svém představení na prvních oficiálních snímcích od karosárny Bertone 3 Původní řešení hladké přídě, tři štěrbiny pro vstup vzduchu přibyly až v roce 1977 4, 5 Khamsin se zrodil jako nástupce kupé Ghibli a vynikal více prosklenou zádí v den převzetí automobilky, se Khamsin ještě nějaký čas vyráběl, šestiválcové Quattroporte druhé generace (AM 123; rovněž design Bertone) se ale do výroby nedostalo (vyjelo jich pouze dvanáct). Po roce 1979 produkce klesla na několik Khamsinů ročně, 1981 jich bylo jedenáct a v roce 1982 poslední tři. Ropná krize a bankrot Citroënu, které poslaly Maserati do likvidace, se podepsaly na osudech tohoto krásného automobilu. Podle dostupných pramenů vzniklo jen 435 vozů, z toho 150 se samočinnou převodovkou. Americký importér Maserati Automobiles, Inc., z Baltimore (Maryland) jich dovezl sto, z toho pětapadesát s automatem. Základní cena s pětistupňovou manuální převodovkou činila za mořem 39700 dolarů v roce 1978. Jeden z vozů (chassis No.1030 USA z roku 1975) byl americkým majitelem upraven na otevřený Khamsin Spyder (tentokrát

Khamsin dostal nezávislé zavěšení všech kol; povšimněte si zdvojených pružicích jednotek vzadu

Osmiválec Maserati v základním provedení AM 107

s ypsilonem). Dalším dochovaným kouskem je floridská přestavba Khamsin T-Top, tedy verze Targa s výjimatelnými střešními panely (chassis No.1142 USA z roku 1977). Oba unikátní vozy byly nedávno prodány v aukci. Podle dobových testů měl Khamsin velmi dobré jízdní vlastnosti, dané rozložením hmotnosti na nápravy blízkému ideálnímu poměru 1:1 a jejich vyspělé konstrukci spřízněné s řešením pro typy Bora/Merak s motorem uloženým uprostřed před zadní nápravou. Celohliníkový osmiválec 4930 cm3 nabízel ve své době úctyhodný výkon 235 kW (320 k) při 5500 min-1, což stačilo na zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 sekundy a největší rychlost 280 km/h. Pětistupňová převodovka byla od německé firmy ZF, třístupňová samočinná od americké BorgWarner. Rozvor náprav proti Ghibli zůstal shodných 2550 mm, stejně jako rozchod kol vpředu 1440 mm, ale vzadu se zvětšil o 62 na 1470 mm. Přestože výrobce nyní uváděl uspořádání sedadel 2+2 proti dvoumístnému Ghibli, tak rovněž Khamsin byl pro přepravu více než dvou osob nevhodný. Po faceliftu 1977 dostal Khamsin tři štěrbiny vpředu na kapotě pro lepší přívod vzduchu k chladiči motoru. Samozřejmě, aktivita značky Maserati v období 1962–1976 byla neuvěřitelná, vrcholem designového ztvárnění se stala především kupé se splývající zádí, jejichž existenci završily první Ghibli, Indy a Khamsin. Další kapitoly v historii už nejsou tak slavné, přestože novodobá produkce překročila sto tisíc vyrobených vozů. De Tomaso zdědil Bora/Merak, Khamsin a projekt Quattroporte II. Nebyl zrovna příznivcem zmíněných typů, a tak výrobní program doplnil o prostornější kupé Kyalami 2+2 na základě De Tomaso Longchamp (409 vozů s motorem Ford V8), ale s osmiválcem Maserati (jen 200 vozů 1976–1983), stejně jako třetí generací Quattroporte, která do roku 1990 zaznamenala rekordních 2155 vozů s původním osmiválcem. To už však Alejandro De Tomaso (1928–2003), jenž modenskou automobilku převzal v srpnu 1975 po jejím bankrotu, nastolil zcela nový výrobní program Biturbo, tedy vozy poháněné vidlicovými šestiválci s dvojicí turbodmychadel. To je však už jiná kapitola. ■

Předchůdce Maserati Ghibli na oficiálním snímku karosárny Ghia ►

► MASERATI KHAMSIN (AM 120)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Maserati AM 115.10.49 s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); 4930 cm3 (ø 93,9 x 89 mm); 8,5:1; 235 kW (320 k)/5500 min‑1 a 480 N.m/ 4000 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; pětkrát uložený klikový hřídel; čtyři dvojité karburátory Weber 42 DNCF 6; elektronické zapalování Bosch. Objem chladicí kapaliny 16 l a motorového oleje 12 l. Elektrická výzbroj 12 V; alternátor 66 A, akumulátor 72 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; pětistupňová synchronizovaná převodovka ZF (2,99 – 1,90 – 1,32 – 1,00 – 0,89 – Z 2,50); stálý převod 3,31. Na přání třístupňová samočinná převodovka BorgWarner s kapalinovým měničem momentu (2,40 – 1,47 – 1,00 – Z 2,70). Pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami a soustřednými kapalinovými tlumiči (vzadu po dvou na kolo); příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy s posilovačem; hřebenové řízení s kapalinovým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 215/70 VR 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2550 mm, rozchod kol 1440/1470 mm; d/š/v 4400/1800/1140 mm; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost 1680 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 280 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 s; spotřeba paliva 17,5 l/100 km. VÝROBCE – Officine Alfieri Maserati, S.p.A., Via Ciro Menotti 322, 41100 Modena, Itálie