7 minute read

Motorkerékpárgyár (1954 – 1975

Foto Tom Hyan

1

MADE IN HUNGARY

K zapomenutým motocyklům patří maďarské Pannonie, jejichž příběh je delší než dvaadvacet let výroby...

PETR RUTEK 2

1 Pannonia 250 z roku 1973 se sidecarem, vystavená v automobilovém muzeu Le May Collection v Tacomě (Washington) 2 Csepel 250, základ Pannonie, v Technickém muzeu v Budapešti (model 1952)

Foto Helena Hyanová

Maďarský průmysl motorových vozidel zahrnoval především nákladní vozy Csepel a autobusy Ikarus, málokdo ví, že budapešťský Csepel vyráběl také různé motocykly. Tuto značku po válce dostaly výrobky starého závodu Manfred Weiss R.T. v budapešťském Csepelu, jehož historie sahá do předminulého století. Bratři Manfred a Bertold Weissové položili základy největšího maďarského podniku už v roce 1882 a postupně jej rozšiřovali. Kromě ocelárny vznikla zbrojovka, pod značkou MW (Manfred Weiss) se mimo jiné před válkou vyráběly také nákladní vozy, traktory, motocykly a letecké motory; pro šicí stroje a některé typy traktorů se už tehdy používala značka Csepel podle lokality, kde byl závod postaven. Po smrti zakladatele Manfreda Weisse (1857 – 1922), jehož předci údajně přišli do Pešti z Moravy, převzali továrny jeho potomci a drželi je až do roku 1944, než podnik zabavili němečtí fašisté a většina členů židovské rodiny

3 4

5 6

5 Pannonia 250 P20, vrcholný dvouválcový model budapešťské značky 6 Pro dvoudobý dvouválec Pannonie 250 P20/P21 hledali maďarští tvůrci inspiraci v japonské Yamaze YDS 250

3 Titulní stránka prospektu Pannonia 250 z posledního roku výroby 1975 (celkem vzniklo 689 039 motocyklů této značky) 4 Závody Csepel byly největším průmyslovým podnikem v Maďarsku, nyní opuštěné budovy a pozemek na budapešťském ostrově chátrají

Weissů směla emigrovat. Po válce nakrátko mohli podnik znovu převzít, ale v roce 1948 byl znárodněn, přejmenován na Závody Mátyáse Rákosiho (podle komunistického politika), ale nakonec zůstalo u Csepel Müvek (Závody Csepel)... Nejslavnější byly nákladní vozy Csepel, které se vyvážely také do Československa, ale Závody Csepel po válce pokračovaly rovněž výrobou motocyklů, jež původně nesly značku MW, pak Csepel a při poválečné obnově obě dvě! První motocykly od Manfreda Weisse vyjely v roce 1932, produkce v malých počtech pokračovala až do válečných let, kdy byly Csepelovy závody vážně poškozeny bombardováním. První poválečný typ byl lehký motocykl Csepel WM100 Tura, jehož produkce se rozběhla v roce 1947; po znárodnění podniku o rok později se jméno zjednodušilo na Csepel 100. Vylepšený dvoudobý jednoválec o objemu 98 cm3 (ø 48 x 54 mm) dával výkon 2,6 kW (3,5 k)/4000 min1 a uděloval motocyklu s třístupňovou převodovkou a vlastní hmotností 51 kg největší rychlost 75 km/h. V roce 1949 stroj posílil na Csepel 125, v jeho dvojitém trubkovém rámu se objevil větší motor 123 cm3 (ø 54 x 54 mm); v roce 1951 coby Csepel 125 T (teleskop) dostal odpružení zadního kola. Produkce v Csepelu vzrostla na deset tisíc ročně. První i další motocyklové motory Csepel vytvořil László Sagi (1923 – 1999), jeden z nejvýznamnějších maďarských konstruktérů. Pro nákladní vozy využil Csepel licenci na vznětový čtyřválec od rakouského Steyru, a tak nebylo divu, že pro další motocykl sáhl do portfolia rakouského strojírenského koncernu SteyrDaimlerPuch. Nový Csepel 250U s dvoudobým dvoupístovým jednoválcem 248cm3 (vrtání 2x 45mm, zdvih 78mm) podle vzoru Puch ovšem pro složitou konstrukci ve výrobě dlouho nevydržel. Přednost dostaly klasické dvoudobé jednoválce Csepel 250 (ø 68 x 68mm), které se představily v nové generaci motocyklů, jež nakonec přešly na obchodní značku Pannonia. První Csepel 250 nabízel výkon 7,6kW (10,4k)/4500min1, měl čtyřstupňovou převodovku a uháněl rychlostí až 100km/h. Není bez zajímavosti, že známý Jacques Poch, dovozce vozidel z tzv. socialistických zemí (a účastník 24h Le Mans za volantem Aero Minoru), dovážel motocykly Csepel 250 do Francie a Alžírska, kde je v roce 1953 nabízel za 196 tisíc starých fran

Kresba Pannonia ► PANNONIA 250 P20 (1968 – 1973)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec s válci v řadě napříč v rámu; 246 cm3 (ø 56 x 50 mm); 10,5:1; 17 kW (23 k)/7500 min‑1 a 21,1 N.m/6000 min‑1; dva kaburátory EFG P20 (difuzory ø 20 mm); akumulátorové zapalování, mazání olejem v palivu (25:1). Akumulátor 6 V/12 A.h, alternátor 6 V/65 W. Vícelamelová spojka v olejové lázni; primární převod 3,25:1 ozubenými koly; sekundární převod řetězem 2,50:1 (pro sidecar 2,86:1); pětistupňová převodovka s nožním řazením (verze sólo celkové převody 22,9 – 13,2 – 9,85 – 7,75 – 6,73); pohon zadního kola. PODVOZEK – dvojitý trubkový rám; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, obě hydraulicky tlumené; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; bubnové čelisťové brzdy ø 160 mm; kola s drátovým výpletem; pneu vpředu 3,00 – 18 a vzadu 3,25 – 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1285 mm; délka 1990 mm; šířka 615 mm; objem palivové nádrže 16,5 l; pohotovostní/ celková hmotnost 142/320 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé stupně 40 – 68 – 90 – 115 – 130 km/h; zrychlení 0 – 60/100 km/h za 3,5/10,0 s; spotřeba paliva 4,2 – 4,5 l/100 km. VÝVOZCE/VÝROBCE – Pannonia Export Co., Csepel Steel and Metal Works, P.O.B. 354, Budapest 62, Maďarsko

Pannonia 250 P8, jednoválec 14,7 kW (20 k) s největší rychlostí 120 km/h

Pannonia 250 P9, sportovní model s jednoválcem o zvýšeném výkonu na 17,6 kW (24 k)

Pannonia 250 P10, cestovní stroj 13,2 kW (18 k), vhodný pro provoz se sidecarem Pannonia 250 T5, jednoválec v cestovním provedení s výkonem 11,8 kW (16 k)

Pannonia 250 T8, jednoválec v cestovním provedení s výkonem 13,2 kW (18 k)

Pannonia 250 T9, jednoválec v cestovně-sportovním provedení s výkonem 16,2 kW (22 k)

ků ve verzi Standard a za 201 tisíc v provedení De Luxe. Kolik jich ale prodal, nevíme... Také v socialistickém Maďarsku potřebovali devizy, aby mohli dovážet z kapitalistického světa zboží a zařízení, jaké sami nedokázali vyrobit. Kromě domácího trhu se zaměřili na export, jenže po potlačení maďarské revoluce tanky ruských komunistů byla výroba v Csepelu přerušena, aby se vrátila novými modely, z nichž postupně zmizelo jméno Csepel, aby zůstalo především nákladním vozům. Stopětadvacítky se změnily na Danuvie, dvěstěpadesátky v roce 1954 na Pannonie, objevily se i maďarské mopedy Berva 50 a skútry Panni R50, ale největší úspěch slavily právě Pannonie. Volba jména byla logická, Pannonia byla kdysi provincií římské říše, jež se rozkládala na ploše mezi Dunajem a Sávou, velkou částí bylo území dnešní západní poloviny Maďarska. Podobně vznikla Danuvia podle Dunaje. V roce 1955 se v Československu vyrábělo sto tisíc motocyklů ročně, ve východním Německu sedmdesát tisíc a v Polsku třicet tisíc; Maďaři nechtěli zůstat pozadu a nakonec vyváželi svoje stroje až do zámoří. V USA je prodával jistý Jack White, šéf White Motorcycles z Kalifornie, pod svou značkou White v letech 1965 až 1975. Pannonie nastoupily rovněž do mezinárodních závodů, už v padesátých letech se posádky známých jezdců György Kurucz/ János Reisz a László Szücz/László Cserkuti (bratr známého Józsefa, maďarského reprezentanta v automobilovém ME do vrchu) zúčastnily 24h Bol d’Or 1956 ve Francii, kde však na naše Jawy a vítězný Norton nestačily. Produkce v Maďarsku utěšeně vzrůstala, v roce 1958 činila sedmnáct tisíc Pannonií a v roce 1962 vyrobili čtvrtmiliontý motocykl této značky. Jednoválcová dvěstěpadesátka nadále vycházela z původního motoru Csepel 250, ale procházela průběžným vylepšováním. V roce 1968 měla premiéru nová dvoudobá dvěstěpadesátka Pannonia P20, inspirovaná japonskou Yamahou YDS 250, v roce 1973 drobně vylepšená coby P21. Dostala dvouválec 246cm3 (ø 56 x 50mm) a výkon 17kW (23k)/7500min1. Byla vyvrcholením nabídky značky, jejíž výroba skončila 24.října 1975. Celkem vzniklo 689039 motocyklů Pannonia. V témže roce v Csepelu zastavili produkci vlastních vznětových motorů, přešli na licenční RábaMAN z Györu, ale záhy ustala i výroba nákladních vozů. Když Ikarus nezaplatil za objednané podvozky, Csepel v roce 1996 vyhlásil bankrot. Opuštěné tovární objekty na ostrově Csepel v Budapešti se nyní rozpadají. V roce 2010 se jistý Imre Mazló z firmy Magyar Motorkerékpár pokusil o znovuzrození značky, představil moderní typ Pannonia Bol d’Or s kapalinou chlazeným jednoválcem 400 cm3 a plánoval zprvu sérii pětapadesáti kusů. Jak to dopadlo, jsme se nedozvěděli. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na nákladní vůz RÁBA 6x6 s budkou DAF z osmdesátých let

This article is from: