K
at
e ři
vá
TRAMWAJEM DO ZMIAN
na D udk
o
Máme odvahu na svobodu? Mojí prací je s lidmi mluvit a naslouchat jim. Když si s lidmi povídám a cítím, že jim tato otázka pomůže, tak se ptám „Kdo jsi?“. Zkuste se zamyslet i Vy sami, co byste odpověděli. Často dostávám odpověď po dlouhém odmlčení „no já jsem já“ a řeknou své jméno. Zdánlivě jednoduchá otázka se mění v pocit nedostatečnosti, že nedokážu říci, kdo jsem. Ta otázka je směřována pro daného člověka, aby si na ni odpověděl. V životě jsem si ověřila, že pokud jsem si nebyla vědoma toho, kdo jsem, a neujasnila si, co chci, vždycky se našel někdo v mém okolí, kdo přesně věděl, co je pro mě to nejlepší. Možná máte podobnou zkušenost. A pokud ten někdo je pro nás dostatečná autorita, můžeme prožít kus života v plnění očekávání někoho jiného. Ale hlavu vzhůru, můžeme to změnit.
Pokud si uvědomíte, co chcete, dejte si vzápětí otázku: „A jak si to přidám do života?“ „ Jak chci, aby to vypadalo, aby se mi ten stav líbil?“ Těmito otázkami jdete více do hloubky a začnete se více zamýšlet, a tím si i své cíle a touhy více uvědomovat. Faktem však je, že je naprosto pochopitelné, pokud jste takto dosud neuvažovali. Tyto otázky si běžně nepokládáme. K vedení tohoto vnitřního rozhovoru sami se sebou jsme totiž nikdy nebyli vedeni. Víte, jsem ráda, když si dovolíme představit si ideální stav, jak by to v životě člověk chtěl mít. Můj mentor mi vždycky říkal, že 90 % všech plánů skončí tím, že se neposunou do implementační fáze. Ano, možná rádi přemýšlíme a sníme, a mnohdy u těch snů zůstane. Bohužel pro nás, protože nikdo nás neudělá spokojenějšími, než my sami. Jsme to my, kdo máme největší kompetenci se udělat 10
TRAMWAJ CIESZYŃSKI • 2021
spokojenější. Je to o naší odpovědnosti k sobě samotným. Zamysleme se nad otázkou, co pro nás znamená slovo odpovědnost. Lidé, s kterými hovořím, velmi často vnímají toto slovo jako zodpovědnost vůči někomu. A tady se dostávám k zamyšlení, proč dříve myslíme na potřeby někoho jiného, než na ty svoje, a vypěstovali jsme si silnou odpovědnost vůči jiným, a sebe máme na druhé koleji. Tady uvedu příklad, na kterém si lze uvědomit, že to máte stejně jako hrdinka, která v letadle při poklesu tlaku v kabině letadla nasazuje dýchací masku dítěti, které sedí vedle ní, pak pomáhá lidem kolem sebe, ale když letadlo přistane, najdou ji bez kyslíkové masky. Pomohla všem ve svém okolí, ale na záchranu sebe ji nezbyl čas. Není to náhodou nejčastější výmluva? „Teď na to není správný čas. Teď se do toho nemůžu pustit, jsem v časovém presu.“
