MANAGEMENT / POVINNÁ ČETBA
Víme, za kolik tiskneme? Od dodavatelů jsem již mnohokrát slyšel, že nabízejí-li majiteli firmy svoje výrobní stroje a snaží se jim vysvětlit, jak jim nový stroj pomůže zvýšit zisk, často narážejí na základní neznalost cenotvorby. A stává se, že čím víc tiskárna tiskne, tím větší má ztrátu. A je to proto, že mají špatně postavené ceny. Obrátil jsem se na Ing. Antonína Svobodu, emeritního majitele turnovské tiskárny Unipress, aby poučil nejen mne, ale především naše čtenáře. A omlouvám se všem, kteří to mají takřečeno již „zmáknuté“, pro ně to bude ztráta času – i když, možná, kdoví. ROZHOVOR VEDL JIŘÍ RICHTR
Ing. Svoboda se zhluboka nadechl a začal: Tvorba cen v polygrafickém průmyslu je značně složitá, protože většina tiskových zakázek je originálních. To znamená, že na jejich zhotovení jsou rozdílné spotřeby materiálů i rozdílné výkony, a to vše vyžaduje individuální ocenění. Výjimku tvoří jen zakázky, které se opakují, ale i pro ty bylo nutno na počátku výroby samozřejmě stanovit cenu. Tvorbu cen můžeme rozdělit do dvou etap Prvá, složitější, spočívá v tvorbě cenových normativů, kterými se oceňují jednotlivé výrobní operace. Ceníky, obsahující tyto normativy, mají platnost delší období a změny jednotlivých sazeb se uskutečňují jen v případě významných pohybů v režijních nákladech nebo produktivitě práce.
30
PAC K AG I N G 4 / 2 0 2 0
Druhá, jednodušší, je výpočet ceny pomocí těchto normativů a informací o cenách nakoupených jednicových materiálů (tj. materiálů koupených pro konkrétní zakázku). Kalkulant (cenař) musí být zároveň technologem, který musí znát a dokáže popsat všechny výrobní operace potřebné k výrobě konkrétní zakázky, ocení je prostřednictvím normativů, připočte k nim cenu jednicových materiálů a náklady na případné externí kooperace, a tak vytvoří souhrnnou nákladovou cenu zakázky. Kdo vytváří cenové normativy To je ta složitější část. Za bývalého režimu existovala cenová komise, která pod hlavičkou GŘ PP soustředila skupinu nejkvalifikovanějších cenařů v republice a ti v pětiletých cyklech přepočítávali ceny za jednotlivé operace. Dnes si to ovšem musí vytvářet každý podnik sám. Záleží na velikosti
podniku, do jakých podrobností je schopen zajít, čím větší podnik, tím víc potřebuje podrobnější zpracování. U malých tiskáren je to díky vysoké pracnosti problematičtější, a proto je třeba zjednodušení. K tomu, aby mohli ekonomové i kalkulanti zpracovat cenové normativy, musí mít podnik zavedeno sledování a evidenci výkonu jednotlivých zařízení i pracovníků. Máme-li stanovit cenu za jednotlivou operaci, např. za tisk, který dále ještě rozdělíme do podrobnějších operací, jako tisk, příprava, mytí stroje apod., musíme znát nejen hodinové náklady na provádění příslušné operace, ale také čas, který je potřebný na její provedení. Lze vycházet z prospektových časů? Výrobce stroje nám žádné normativy neposkytuje, ale při nákupu stroje by měl uvádět stroj do provozu a zaškolovat personál kvalifikovaný pracovník výrobce, a toho je možno využít pro stanovení normativních časů pro jednotlivé operace. Někdy je ovšem problém v tom, že dodavatel stroje pošle jako školitele nedostatečně zkušeného pracovníka. Naproti tomu je možno získat obrázek o zpravidla nejlepších výkonech, které je možno na stroji dosáhnout, a to při předvádění stroje u výrobce ještě před jeho koupí. Pro stanovení ceny musíme spočítat hodinové náklady příslušného stroje, který by měl být proto veden ve vnitropodnikovém účetnictví jako samostatné nákladové středisko. Ze spotřeby času na výrobní operaci
