OBALY / DESIGN
S Janem Činčerou bez obalu Kampaň s názvem „Bez obalu“ již oblétla, nebo právě oblétá, celý svět. Ti, kteří ji uvedli v život, i ti, kteří ji prosazují a propagují, jsou lidé různí, stejně jako jsou různé jejich důvody a argumenty. Ani nám tato myšlenka nedá spát, jakpak by ne, vždyť obaly a vše, co má s nimi něco společného, je nám bytostně i profesně blízké. A zajímají nás i názory ostatních, kteří jsou v obalové branži nějak činní. Jedním z těch nejpovolanějších je bezesporu i Jan Činčera, náš přední obalový designér. Od Petra Novotného.
O
co vlastně jde? Kampaň „Bez obalu“ vychází z nadnárodního konceptu „Zero Waste“, jehož záměrem je odstranit ze zboží, které si kupujeme, obal, a umožnit tak zákazníkovi nakoupit pouze a jen požadovaný produkt. V případě potravin často do obalů vlastních, do prodejny přinesených. Tato myšlenka má zajisté racionální jádro, ale povězme si, možná s trochou nadsázky, že není až tak nová. Vždyť když mne maminka jako kluka posílala pro mléko do mlékárny s bandaskou anebo táta pro dvě točené dvanáctky se džbánkem do hospody Na růžku, nepokládali to ani mlékařka paní Radikovská, ani hospodský pan Semerád, za nic mimořádného. Dilema na samém počátku „Je to logický a pravděpodobně správný směr, plně v duchu naší doby,“ zní odpověď Jana Činčery poté, co jsem se jej zeptal „co on na to“. „Je spousta věcí, které obal opravdu nepotřebují. A striktně vzato, většina těch „našich“ obalů patří
56
PAC K AG I N G 4 / 2 0 2 0
právě mezi ty, které opravdu nezbytné nejsou, výrobek, který skrývají, by se bez nich obešel. Na druhou stranu je v mnoha případech nutno brát obal jako kulturní subjekt. Lze to přirovnat k dilematu kniha versus elektronická čtečka. Jsou lidé, kteří se bez problému přeškolili na elektronickou četbu a jsou jiní, kteří by čtečku nevzali do ruky. Chybí jim právě ona kulturní nadstavba, kterou vnímají, když vezmou do ruky klasickou, tištěnou knihu, se všemi jejími atributy – krásným tiskem, výtvarně zajímavou obálkou a vazbou, a konečně i s typickou vůní papíru a tiskových barev. Mohlo by se říct, že v knize jde o obsah, tedy o to, co v ní autor sděluje, vše ostatní je zbytné a právě čtečky těmto argumentům dávají plně za pravdu. Jistě však všichni cítíme, že tomu tak není. Odhlédneme-li od pověstného: ,a tiskaři a knihaři nebudou mít co žrát‘, pak je to právě kulturní a estetický požitek, který nedá klasické knize zaniknout.“ Nevyhneme se konfrontacím „Právě tak je to s naším obalem – mluvím teď o obalech, které opouštějí naše studio,“ pokračuje Jan Činčera. „Předáváte-li ně-
komu dárek k narozeninám, láhev, šperk, nebo jenom hezký hrníček, můžete mu to samozřejmě dát do ruky jen tak, nezabalené – ,Přeji Ti všechno nejlepší a tady máš ode mne dárek‘ anebo z toho můžeme, jak jsme většinou zvyklí, udělat tak trochu událost. A v tom nám právě pomůže pěkný obal, který té události dodá onu kulturní rovinu. Je ovšem na každém, aby se rozhodl, která varianta je pro něj ta pravá. Zda pocit, že se zachoval odpovědně k životnímu prostředí a nezatížil je dalším obalem anebo prožitek z leckdy trochu tajemného předání a rozbalování krásně zabaleného dárku. I já se denně ocitám v konfrontaci s obaly, o kterých si říkám, že by tu být nemusely. Nebo by mohly být vyrobeny tak, aby člověka neobtěžovaly. Ať již svojí velikostí, hmotností, či dalšími aspekty. Často se stává, že obal marketingově zvětšuje produkt, který je v něm zabalen, nebo alespoň představu o něm. Koupíme si onen produkt a po vybalení zjistíme, že by se do obalu, v němž je uložen, vešel třikrát. Taková praxe těží z podprahového myšlení kupujícího – stojí-li dva výrobky stejně a jsou-li přitom prodávány v obalech různých velikostí, sáhneme po tom větším.“
