interna – kardiologie
Praktický přístup k pacientovi s dušností MUDr. Jan Přeček, Ph.D., MUDr. Martin Rada, prof. MUDr. Martin Hutyra, Ph.D. I. interní klinika – kardiologická, FN a LF UP Olomouc Souhrn: Dušnost je jedním z nejčastějších symptomů v klinické medicíně, její přítomnost je uváděna u cca 25 % ambulantních pacientů a zhruba v 8–12 % případů je hlavním důvodem vyhledání lékařské péče. Příčiny dušnosti jsou v širokém spektru od zcela benigních až po bezprostředně život ohrožující a vyžadující rychlou reakci. Kardiální a plicní etiologie je zodpovědná za přibližně 2/3 případů dušnosti. Článek podává přehled o základním přístupu k diferenciální diagnostice dušnosti. Klíčová slova: dušnost, diferenciální diagnostika, etiologie, spirometrie, echokardiografie
Úvod Dušnost je velmi častým limitujícím klinickým příznakem, který významným způsobem ovlivňuje kvalitu života,
toleranci zátěže, morbiditu a mortalitu u mnoha různých onemocnění. Dušnost je přítomna u cca 25 % pacientů v ambulantní praxi. S vyšším výsky-
Tabulka 1 Příčiny dušnosti podle orgánových systémů (podle cit. 7) Orgánový sytém
Typ
Možné diagnostické jednotky
Srdeční
Myokardiální
kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční
Artytmie
fibrilace síní, supraventrikulární arytmie, sick sinus syndrom / bradykardie
Valvulární
aortální stenóza/insuficience; mitrální stenóza/ insuficience, vrozené srdeční vady
Restriktivní
konstriktivní perikarditida, perikardiální výpotek/tamponáda
Alveolární
bronchoalveolární karcinom, pneumonie, pneumokonióza, granulomatozní onemocnění
Intersticiální
plicní fibróza, pasivní kongesce, polékové nebo radiační postižení intersticia, lymfatické šíření malignit
Obstrukční
astma/bronchitida/bronchiektázie, chronická obstrukční plicní nemoc, bronchiolitis obliterans, tracheomalacie, intrabronchiální nádory
Restrikční
skolióza, obezita, pleurální postižení/fluiodotorax, pneumotorax
Plicní vaskulární
plicní embolie, plicní hypertenze (plicní arteriální hypertenze, plicní hypertenze v důsledku onemocnění plic nebo levého srdce…), cor pulmonale;
Respirační
Kardiorespirační
dekondice Gastrointestinální
Dysmotilita
iktus, amylotrofická laterální skleróza, poliomyelitis, paréza n. phrenicus, muskulární dystrofie,
Neuromuskulární
Ostatní
gastroesofageální reflux, aspirace, tumory
Postižení horních cest dýchacích
polypy, postižení tonsil, defiace septa, supraglotické nebo sublotické striktury
Anémie
hemolýzy, sideropenie…
Metabolické
acidóza, obezita
Psychogenní
anxieta, deprese, hyperventilace
tem pacientů s dušností se setkáme ve specializovaných ambulancí kardiologů (cca 50 %) a pneumologů (cca 60 %), neboť se jedná o základní symptom kardiopulmonálních onemocnění. Dušnost jako hlavní symptom a důvod vyhledání lékaře je uváděna v cca 8 % případů vyšetření na urgentních příjmech a ve 12 % volání zdravotnické záchranné služby (1,2). Podle definice e American oracic Society je dušnost zcela individuální nepříjemný subjektivní prožitek obtížného dýchání za patologických stavů i za fyziologických situací. Prožitek dušnosti je odvozen od interakce mnoha fyziologických, psychosociálních a enviromentálních faktorů a může vyvolávat druhotné fyziologické a behaviorální odpovědi (3). Dušnost je obvykle považována za patologický příznak onemocnění v případě, že je její úroveň větší než očekávaná pro danou úroveň fyzické zátěže. Dušnost může být doprovázena objektivními příznaky, mezi které řadíme změnu frekvence a hloubky dýchání, zapojení pomocných dýchacích svalů, typické auskultační fenomény při poslechovém vyšetření hrudníku, ale také nástup úzkosti, nebo v nejzávažnějších případech cyanózu. Nepřítomnost těchto objektivních známek ovšem nevylučuje patologickou povahu dušnosti. Zjištěná závažnost poruchy funkcí orgánů nemusí neodpovídat subjektivně vnímané tíži dušnosti pacienta. Dušnost je považována za chronickou v případě trvání delší než 4 týdny.
Patofyziologie dušnosti Pocit dušnosti nastává, pokud síla vyví-
35
