POLEMIKA / GREEN DEAL
Zelená dohoda pro Evropu aneb přestaňme si lhát do kapsy Motto (půjčeno od Thomase Sowella): Stěží si lze představit hloupější nebo nebezpečnější způsob rozhodování, než ho svěřit do rukou lidí, kteří neplatí žádnou cenu za to, že se mýlí. TEXT: ING. JOSEF ZBOŘIL, ING. VLADIMÍR NOVOTNÝ
ÚVOD Citát jednoho z největších současných ekonomů parafrázuje excelentně naše hluboké přesvědčení, že oddělení pravomocí od odpovědností je zcela zhoubný proces a v podstatě byl příčinou pádu socialistických idejí v praxi. Zelený úděl (dohoda v žádném případě) je dlouhodobý strategický dokument EU, který má zásadním způsobem ovlivnit ekonomický vývoj na období příštích 30 let. Strategické cíle musejí být při tom podle názoru Komise ambiciózní. V případě, že se je v průběhu realizace nedaří naplnit, jsou, jak ukazují zkušenosti posledních dvaceti let, nahrazeny novými, ještě ambicióznějšími plány Evropské komise.
Úkolem Evropské komise (EK) vytýčit závazné ambiciózní cíle (čím ambicióznější, tím lepší) a časové horizonty jejich realizace, v nichž musejí být splněny. „Podružné“ detaily o reálné dostupnosti vlastních technických řešení, jejich financování, rizicích s nimi spojených a dopadech jak v hospodářské, tak sociální či environmentální oblasti ponechává EK na bedrech těch druhých, tedy na národních státech a jednotlivých sektorech jejich hospodářství, které však svými ambicemi zavazuje k realizaci. Inovace pak často představují spíše soubor zbožných přání Komise, než reálné výsledky technického rozvoje. Ne náhodou jsou termíny „ambice“, „inovace“, „inkluze“, „spravedlnost“
Obrázek 1: Přímá spotřeba primárních energetických zdrojů – fosilní paliva, jádro, obnovitelné zdroje 6
PAC K AG I N G 5 / 2 0 2 2
a „solidarita“ těmi nejfrekventovanějšími v dokumentu Komise. Trochu komické je, že málokdo si pod těmi burcujícími pojmy dokáže cokoliv věcného představit. Titulek této politiky by nás neměl mást – jedná se o přechod k centrálnímu plánování v unijním měřítku se všemi jeho degradačními faktory. „Zelená dohoda pro Evropu“ je především politický dokument, který má dosáhnout politických cílů, zejména zvýšit prestiž a vliv EU v globálním měřítku a na základě své morální převahy se stát světovým lídrem nejen v oblasti politiky ochrany klimatu a trvale udržitelného rozvoje, ale i světového obchodu. Ovšem, nikdo nemluví o ceně, a to především ve společensko-ekonomické oblasti, včetně převzetí svobody. Hlavní převzetí naší svobody umožnila třeskutá myšlenka globálního oteplování způsobeného člověkem, která posunula společnost směrem ke komunismu nejen ve Spojených státech, ale i v celé Evropě. Jedním z důležitých prvků je potlačování nesouhlasu, nikomu není dovoleno to zpochybňovat. Pokud to uděláte a pokud jste někde výzkumník, který si myslí, že dostane grant na zkoumání nějakého aspektu klimatu, nebo pokud máte veřejný záznam, že jste v opozici, nedostanete žádné granty – nesmíte být v opozici. Všichni musejí být na stejné lodi; to postupně potlačuje legitimní vědecké zkoumání a otevřenou výměnu informací. Existuje ovšem jen početně malá skupina lidí, kteří z toho mají obrovský prospěch, zatímco ostatní
