HISTORIE / PAPÍR
Zapomenuté papíry (5. díl) Dnešní pokračování našeho seriálu bude malinko výjimečné. A sice v tom, že se seznámíme pouze s jedním produktem, nikoli se dvěma, jako tomu bylo doposud. A důvod? Papírenský výrobek, kterému se budeme věnovat, patří mezi zapomenutými k těm nejzapomenutějším. Již mnoho let se nevyrábí, ale přesto se s ním každý z nás (či alespoň každý druhý) čas od času setkal a setkává. Jeho název asi laikům moc neřekne: bílá elastická ruční lepenka. K výrobě čeho tak důležitého se tedy tato lepenka používala? TEXT A FOTO: PETR NOVOTNÝ
N
ebudeme vás dlouho napínat; tím co se z této suroviny vyrábělo, byla pouzdra na hudební nástroje, konkrétně na housle, kytary, mandolíny a další strunné instrumenty. Pouzdra, obaly, etuje, futrály, jak je komu libo. Namísto železa lepenka Zajímavý je především fakt, že jedinou továrnou, která byla takovouto lepenku schopna vyrobit, byla malá dřevobrusírna a lepenkárna v Jesenném, malé obci ležící mezi Železným Brodem a Vysokým nad Jizerou, v Libereckém kraji. Ta byla, kousek za vesnicí v místě zvaném Engenthal, založena již v roce 1889, ale teprve v roce 1912 z ní koňské povozy dopravily na jesenské nádraží první balíky lepenky. Jméno Engenthal (německy Úzké údolí) bylo příhodné. Mezi strmými stráněmi jej vyhloubila řeka Kamenice a na ostrohu v její zátočině zbylo právě tak dost místa na budovy lepenkárny a vše, co k takovému papírenskému provozu patří. K tomu smrkové lesy vůkol a v Kamenici dostatek vody, zkrátka ideální podmínky pro papírenskou výrobu. Původně tu byla malá železárna s hamrem, když však přestala prosperovat, uvědomili si bratři Roeslerové, kteří objekt zakoupili, že železo a výrobky z něj se již asi nikdy v malých podmínkách vyrábět nebudou, zatímco obalů zapotřebí bude. Lepenkárna tedy byla rozhodně správná volba. 64
PAC K AG I N G 5 / 2 02 2
Proč bílá, elastická a ruční? Ale zpět k zapomenutým papírenským produktům. V názvu naší lepenky jsou obsaženy tři pojmy, které jsou všechny důležité pro jeho průmyslové využití: bílá – elastická – ruční. „Bílá“, se vztahuje k barvě použité suroviny – dřevoviny. Kromě bílé existuje ještě hnědá dřevovina, ta však nemá tak dobré kvalitativní parametry jako bílá. Na to ostatně upozorňuje i druhý přívlastek: „Elastická“. Velká elastičnost je právě jeden z těch parametrů, které jsou, jak se brzy ukáže, pro její zpracování nezbytné. A pomáhá mu i třetí charakteristika, tedy „Ruční“. I to, že finální část výroby této lepenky byla svěřena výhradně lidským rukám, má pro jeho další určení velký význam. Srovnání dvou výrobků z naprosto stejné suroviny, bez dalších přídavků do hmoty, tedy naší bílé elastické a třeba bílé strojní na pivní tácky, ukazuje
na dva naprosto odlišné produkty. Surovina stejná, vlastnosti diametrálně odlišné. Nebe a dudy, chtělo by se říct. Důvodem je právě rozdílná výrobní technologie. Lepenku na pivní tácky ponechme stranou, podívejme se, jak se vyráběla ta naše, bílá, elastická, ruční. Odkorňování a broušení Vpravo před vstupem do hlavní výrobní budovy lepenkárny se otáčela masivní ocelová konstrukce odkorňovacího zařízení. Bytelný buben asi 6 nebo 7 metrů dlouhý s průměrem okolo 3 metrů byl postupně plněn metrovými poleny smrkového dřeva. Ta se, smáčena seshora vodou, odírala v otáčejícím se bubnu jak sama o sebe, tak o ostré hrany umístěné po celém obvodu obrovitého válce. Otáčení trvalo tak dlouho, až byla polena doběla odkorněna; i malý zbytek kůry by byl
