12
při podávání (není třeba absolvovat infuze, není třeba monitorovat syndrom nádorového rozpadu). Navíc je dobře popsáno, jak po selhání BTKi pokračovat, protože existují prospektivní data pro venetoklax. Začíná-li se léčba některým z BTKi, u všech se jedná o kontinuální terapii do progrese CLL, transformace onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Dr. Mato připomněl, že po selhání je možné zaměnit jeden BTKi za jiný (v případě intolerance), přejít na venetoklax v monoterapii nebo v kombinaci s rituximabem (ve studii MURANO udržel PFS i OS lépe než bendamustin + rituximab), nebo přejít na inhibitor PI3K.
EHA 2021
Pro venetoklax jako první volbu hovoří fixně ohraničená délka terapie, nemusejí být tedy obavy z dlouhodobé adherence k léčbě. Venetoklax nemá známá kardiovaskulární rizika ani riziko krvácení, a potenciálně tak může šetřit i náklady. Začíná-li se léčba venetoklaxem, jedná se o časově limitovanou léčbu na dvanáct měsíců do dokončení, progrese, transformace nebo toxicity. V případě progrese po absolvování celé fixní délky léčby lze zvažovat pokračování s dalším režimem na bázi venetoklaxu (v monoterapii, s obinutuzumabem nebo rituximumabem, protože např. ze studie M URANO jsou data o vyšší efektivitě oproti bendamustinu + rituximabu),
ZÁŘÍ 2021
výměnu za BTKi (z retrospektivních dat je BTKi po venetoklaxu účinnější u BTKi-naivních pacientů, zatímco u pacientů již exponovaných BTKi záleží na důvodu ukončení předchozí léčby – lepší výsledky jsou pro intoleranci, horší pro rezistenci) nebo PI3Ki (z retrospektivních studií ale vyplývá, že PI3Ki po venetoklaxu neindukuje trvalou odpověď). Popřípadě je namístě zvážit buněčnou genovou terapii.
Redakce kongresového zpravodajství
CHRONICKÁ LYMFOCYTÁRNÍ LEUKEMIE
Dlouhodobý prospěch z venetoklaxu s obinutuzumabem po čtyřech letech sledování „CLL je považována za nevyléčitelné onemocnění a s každým dalším relapsem je léčba obtížnější, takže klíčovým cílem je udržet remisi co možná nejdéle. Výsledky studie CLL14 ukazují, že 74 % pacientů léčených kombinací venetoklaxu s obinutuzumabem s fixní dobou podávání zůstávají v remisi, a to více než 3 roky od ukončení léčby,“ uvedl Dr. Othman Al-Sawaf, hlavní zkoušející studie CLL14 z Universität zu Köln, SRN. Na kongresu European Hematology Asso ciation (EHA) byly prezentovány tři analýzy studie CLL14, která srovnávala léčbu venetoklaxem a obinutuzumabem (Ven-Obi) s léčbou chlorambucilem a obinutuzumabem (Clb-Obi). Všechny tři analýzy shrnují výsledky více než 4letého sledování. Odpověď na Ven-Obi přetrvává i po 3 letech od ukončení První analýzu ze studie CLL14 prezentoval Dr. Othman Al-Sawaf. Úvodem připomněl, že do studie CLL14 bylo zařazeno 432 starších pacientů s dosud neléčenou chronickou lymfocytární leukemií (CLL) a komorbiditami, kteří měli skóre pro hodnocení přidružených onemocnění (CIRS – cumullative illness rating scale) > 6 a clearance kreatininu < 70 ml/min. Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 do dvou ramen: Ven-Obi a Clb-Obi (obě terapie s fixní dobou trvání léčby 12 měsíců). Primárním cílem bylo přežití bez progrese (PFS). Klíčovými sekundárními cíli byla celková odpověď (ORR), minimální reziduální nemoc (MRD) a celkové přežití (OS).
Medián věku zařazených pacientů v jednotlivých ramenech byl 72 vs. 71 let, podle klasifikace dle Bineta měli pacienti CLL ve stadiu A, B a C, s mutací genu kódujícího variabilní část těžkého řetězce imunoglobulinu (IGHV) i bez ní nebo s dalšími typy genetických abnormalit (mutace TP53 aj.). Medián skóre CIRS byl 9 vs. 8 a z hlediska syndromu nádorového rozpadu byli zařazeni pacienti s nízkým, středním i vysokým rizikem. Ve výskytu sekundárních malignit nebyl mezi oběma rameny významný rozdíl (42 vs. 47 případů); nejčastější byl nemelanomový karcinom kůže. Z hlediska PFS jsou po 4 letech výsledky nadále výrazně lepší v rameni Ven-Obi, v remisi zde zůstává 74 % pacientů, zatímco v rameni Clb-Obi jen 35 %. Rozdíl je patrný také v podskupinách podle přítomnosti, nebo absence delece/ mutace TP53 ve prospěch léčby Ven-Obi (u pacientů bez delece/mutace TP53 nebylo mediánu PFS dosaženo a u pacientů s touto delecí/mutací bylo PFS 49 měsíců). V rameni Clb-Obi jsou tyto hodnoty 39 a 21 měsíců. V podskupinách stratifi-
kovaných podle mutačního stavu IGHV jsou výsledky v režimu Ven-Obi podobné: u pacientů bez mutace opět nebylo mediánu PFS dosaženo a u pacientů s mutací IGHV to bylo 57 měsíců. Ekvivalentní hodnoty v rameni Clb-Obi jsou 54,5 a 27 měsíců. Nevýznamný rozdíl v hodnotách PFS mezi pacienty s výše zmíněnými genetickými abnormalitami a pacienty bez nich v rameni Ven-Obi poukazuje podle Dr. Al-Sawafa na to, jak je důležité prodloužit dobu sledování ve studii i po dosažení primárního výsledku, aby bylo jasné, jak si pacienti v podskupinách vedou dál, a aby byly maximálně využity všechny dostupné informace. V současnosti se ve studii CLL14 počítá s prodloužením doby sledování až na 9 let. V režimu Ven-Obi byla také prodloužena doba do potřeby další léčby: me diánu nebylo dosaženo ani v jednom rameni; kumulativní přežití po 4 letech bylo v rameni Ven-Obi vs. Clb-Obi 81 vs. 60 %. Za pozornost stojí údaj o počtu pacientů s progresí: 35 v rameni Ven-Obi a 122 v rameni Clb-Obi. Nejčastějším lé-
