6
transplantaci hematopoetických kmenových buněk. Byli randomizováni k podávání Oral-AZA, nebo placeba po dobu 14 dnů ve 28denních cyklech. Oral-AZA signifikantně prodloužil celkové přežití (OS), což byl primární cíl, oproti placebu o 9,9 měsíce (24,7 vs. 14,8 měsíce), míra ročního přežití činila 72,8 vs. 55,8 % a dvouletého přežití 50,6 vs. 31,7 %. Střední délka sledování dosáhla 41,2 měsíce. Klíčovými sekundárními cíli byla doba přežití bez relapsu (RFS), bezpečnost a snášenlivost a kvalita života. Prodloužení RFS o 5,3 měsíce bylo rovněž statisticky významné ve prospěch Oral-AZA (10,2 vs. 4,8 měsíce), míra 6měsíčního RFS dosáhla 67,4 vs. 45,2 % a ročního RFS 44,9 vs. 27,4 %. Přítomnost minimální reziduální nemoci (MRD) při vstupu do studie byla signifikantně spojena s horšími výsledky aktivní léčby oproti pa cientům s negativní MRD jak v ukazateli OS (HR 0,74), tak RFS (HR 0,64). Zároveň bylo užívání Oral-AZA spojeno s vyšší mírou MRD odpovědí (konverze ze vstupní MRD pozitivity do negativity) a s delším udržením doby bez MRD (medián 11 vs. 5 měsíců; HR 0,62). Pokud jde o bezpečnost, medián trvání léčby činil dvanáct cyklů pro Oral-AZA
EHA 2021
a šest cyklů pro placebo. Závažné nežádoucí účinky související s léčbou byly reportovány u 33 % pacientů z ramene s Oral-AZA a 25 % z placebového ramene, nejčastější byly v obou ramenech infekce (17 vs. 8 %). Nejčastějším závažným nežádoucím účinkem vyžadujícím přerušení léčby (20 vs. 6 %) nebo snížení dávky (6 vs. 0,4 %) byla neutropenie. V rameni s Oral-AZA došlo ve spojení s léčbou k devíti úmrtím (4 %), v placebovém rameni ke čtyřem úmrtím (2 %). Injekční azacitidin v kombinacích U pacientů v první linii léčby AML uspěla na základě výsledků studie VIALE-A (píšeme o ní podrobně na jiném místě tohoto vydání, pozn. red.) i kombinace venetoklaxu s injekčním azacitidinem, která může eradikovat leukemické buňky z kostní dřeně cestou suprese oxidativní fosforylace (OXPHOS), a tím narušit celý metabolický buněčný cyklus. V první linii léčby AML (a také myelodysplastického syndromu) je ve studii fáze 3 zkoušena i kombinace injekčního azacitidinu s magrolimabem, prvním experimentálním zástupcem nové třídy inhibitorů kontrolních bodů imunitní odpovědi makrofágů a CD47 signálu „don’t eat me“ na povrchu nádorových buněk.
ZÁŘÍ 2021
V celé kohortě pacientů s dosud neléčenou AML bylo dosaženo 63% ORR, z toho 42 % CR, 12 % CRi a 2 % PR. V subpopulaci AML s mutací TP53 se ve stejném pořadí jednalo o 69 %, resp. 45 %, resp. 14 %, resp. 3 %. Medián doby trvání odpovědi činí 9,6 měsíce pro celou kohortu s AML a 7,6 měsíce pro TP53mut AML. Bezpečnostní profil kombinace magrolimabu s injekčním azacitidem je obecně konzistentní s azacitidinem v monoterapii. Nebyl zaznamenán významný nárůst cytopenií, infekcí nebo imunitně podmíněných nežádoucích účinků. Pro nežádoucí účinky byla snížena dávka magrolimabu u 4,7 % studovaných pacientů a stejné procento léčbu pro nežádoucí účinky ukončilo. 30denní mortalita ze všech příčin dosáhla 4,7 % a 60denní mortalita 7,8 %. Podle prof. Vosové ukazují předběžné výsledky na delší OS u pacientů s AML s nemutovaným TP53 oproti těm s mutací (18,9 vs. 12,9 měsíce), bude ale třeba více pacientů a delšího sledování pro lepší definici prospěchu z léčby magrolimabem + azacitidinem.
Redakce kongresového zpravodajství
TROMBOTICKÁ TROMBOCYTOPENICKÁ PURPURA
Nelze-li TTP vyloučit, je třeba ji hned léčit, jako by to TTP byla Jedním z mála skutečně urgentních stavů v neonkologické hematologii je trombotická trombocytopenická purpura (TTP). Bez okamžité léčby je její průběh v 90 % případů fatální, zpravidla do čtyř dnů od prvních příznaků. I po dosažení remise je potřeba pacienty dále sledovat, protože riziko rekurence je vysoké. Jak v úvodu sympozia podpořeného společností Sanofi připomněla prof. Marie Scullyová z University College London Hospital, Velká Británie, příčinou TTP je deficit aktivity metaloproteázy ADAMTS13, která štěpí velké multimery von Willebrandova faktoru (vWF) na menší. Důsledkem je agregace trombocytů a vznik trombů v krevním řečišti s následným poškozením orgánů a stavy bezprostředně ohrožujícími život. Deficit aktivity ADAMTS13 může být vrozený (Upshaw-Schulmanův syndrom), nebo získaný (anglicky acquired – aTTP nebo též imunitně podmíněný – iTTP),
který se týká prakticky všech dospělých pacientů s tímto onemocněním. Naprostá většina aTTP je primární na základě působení IgG protilátky, která váže ADAMST13 a inhibuje jeho aktivitu. Jen velmi vzácně se vyskytuje sekundární aTTP v důsledku některých zánětlivých či onkologických onemocnění nebo užívaných léků. Mortalita a morbidita je u TTP největší v rozmezí 48–96 hod. od prvních příznaků, proto je klíčové zahájit co nejdříve léčbu (terapeutickou výměnnou plazmaferézu, podávání kortikosteroidů, nově také monoklonálních protilátek).
I po dosažení remise v horizontu deseti a více dnů přetrvává riziko exacerbace, infekce, imunitních reakcí včetně anafylaxe či progrese symptomů, event. objevení se nových symptomů. Po propuštění z nemocnice je možnost exacerbace (časného relapsu) a rehospitalizace i nadále vysoká. Prof. Scullyová vyčíslila riziko časného nebo pozdního relapsu na 30–50 %. Proto zdůraznila dlouhodobou nutnost pravidelných kontrol, zpočátku v měsíčních intervalech, s vyšetřováním aktivity ADAMTS13 a také sledováním nejen medicínských, ale i psychických následků (depresí, úzkostí aj.).
