hudební výchova pro 3. tisíciletí
Úvodní slovo k vystoupením zahraničních hostů MILOŠ KODEJŠKA
Vážené kolegyně a kolegové, přátelé! Všechny vás srdečně zdravím a dovolte mi, abych vyjádřil několik myšlenek jako vedoucí Visegrádského hudebního týmu. Vznikl velmi brzo po důležité konferenci Evropské asociace pro školní hudební výchovu (EAS) v Praze v roce 2005 s názvem „Na dobrém počátku všechno záleží – J. A. Komenský“. Tato organizace může svou autoritou velmi pomáhat jednotlivým národním – a to například „Chartou EAS o hudební výchově ve všeobecně vzdělávacích školách v Evropě“. Děkuji také za důvěru organizátorům této ústecké konference, když mě požádali, abych vám zprostředkoval zahraniční zkušenosti. Proto jsem poprosil novou prezidentku EAS paní prof. Isoldu Malmberg a některé členy svého Visegrádského hudebního týmu, aby vás všechny, kteří jste nyní na příjmu, oslovili. Mají co říci, protože zažili ve svých zemích, konkrétně v Polsku, Maďarsku a Slovensku nejrůznější politické tlaky, které někdy šly skutečně proti logice hudebního, kulturního a společenského vzdělávání a ve svých důsledcích snižovaly význam hudby a umění v životě člověka. Vyslechněme si je a vezměme si z jejich svědectví ponaučení. Budou například hovořit o spojování různých uměleckých druhů do vícespektrálních školních předmětů, o neblahém snižováním hodin nebo o likvidaci hudební výchovy v některých ročnících všeobecného vzdělávání. Já se dívám na vývoj hudební výchovy v České republice s optimismem. Vždyť se můžeme opřít o velké zkušenosti našich předchůdců! Na základě výzkumů Zoltána
Kodályho v Maďarsku (o tom bude hovořit maďarská koordinátorka) a dle soudobých výzkumů zveřejněných například v „Marseillské deklaraci“ hudebních vědců, lékařů, neurofyziologů a kulturních pracovníků má hudba pro člověka nesmírný význam. Hudba má vlastní řeč a především propojuje tělesnou, duševní a duchovní integritu utvářející se osobnosti. Částečně se i brání systémovému začleňování, stejně jako proces tvořivosti. Z těch vědeckých důkazů i mimohudebních vyplývá, že do společnosti, která chce být kulturní, je třeba vnést klíčovou kompetenci, která by se u nás mohla nazývat například kulturně umělecká. Evropská komise vymezila v rámci celoživotního vzdělávání klíčové kompetence a doporučuje národním státům, aby je přijaly do svých vzdělávacích programů. A právě jedna z nich se nazývá Kompetence kulturního povědomí a vyjadřování (také o ní bude hovořit paní prezidentka EAS), je osmá v pořadí, ale nikoli svým významem. Proč by byla tato kompetence důležitá? Protože je podle mého názoru situace v komplexním kulturním projevu, tedy i v hudebním u dnešních dětí natolik špatná, že není možné dále „rozpouštět“ uměleckou oblast do jiných klíčových kompetencí. Toto je ale nesmírně podstatná záležitost při tvorbě státních vzdělávacích programů – totiž hudebně zprostředkovat prožitky vyjádřené slovy prof. Zdeňka Heluse, k dobru, kráse, pravdě, řádu a setkávání člověka s člověkem. To vše hudba dokáže. Ona je poselstvím mravní krásy tohoto světa. To jsme ale nyní v oblasti navýsost etického rozměru hudební edukace a výchovy, tedy kognitivních a emocionálních faktorů
13
