aktuální výzvy pro hudební výchovu
Hudební výchova ve světle revizí ALEXANDROS CHARALAMBIDIS
Summary The paper seeks the content of music education, possible implementation under current conditions, and potential placement within the Art and Culture framework. Otázka postavení hudební výchovy je diskutována v podstatě neustále. I dnes mnohé články a rozhovory v médiích, ale především diskuse na sociálních sítích (v nichž občas ovšem prosakují ne zcela validní informace) jsou vedeny pod zorným úhlem jisté obavnosti o hudební výchovu. Je to možná i pochopitelné – připomenu 50. léta, kdy probíhaly boje o hudební výchovu, 60. léta a vznik koncepce Budíkovsko-Poledňákovské Hudba – škola – zítřek, léta 70., kdy se začal realizovat projekt Dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy, 80. léta a novelu školského zákona 1984, 90. léta spojená se vznikem vzdělávacích programů Základní škola, Obecná a občanská škola, Národní škola a alternativ jako Waldorf či Montessori, až po RVP v novém miléniu. Přesto se neubráním otázce, proč tomu tak je? Problém, a o tom jsem přesvědčen, je totiž daleko hlubší, než v kurikulu, nota bene v současnosti tak diskutovaném. Přitom pravé příčiny si mnozí jistě uvědomují. Stačí se třeba zeptat, kolik mladých absolventů nastoupí do pedagogického procesu, chce učit hudební výchovu na prvním, nebo ještě lépe na druhém stupni. Ale také bych se mohl zeptat, zda všichni, kteří mluví o redukcích v novém RVP, si udělali skutečně podrobnou analýzu vzdělávacího obsahu a položili si otázku „CO VLASTNĚ NEUMOŽŇUJE TAKTO NASTAVENÝ VZDĚLÁVACÍ OBSAH, V ČEM BRÁNÍ?“
40
Zde si dovolím krátkou, ale významnou odbočku – když se před léty připravoval a následně vešel v platnost Rámcový vzdělávací program, zaznamenal jsem signály ne nepodobné výsměchu a v podstatě dehonestování práce lidí, kteří se na tvorbě kurikula podíleli. Dokonce i v současnosti zaznívají prohlášení typu „… aby nové kurikulum nebylo jen cárem papíru“. Zajímavé je, že mnozí, kteří kritizovali teď již „bývalé RVP“, se k němu – k obsahu hudební výchovy – zpětně odvolávají. Je to zajímavý paradox, který si dovolím nechat bez dalšího komentáře. Spíše by mne zneklidňovala redukce vyučovacích hodin – snížení hodinové dotace, ovšem ne pro HV, ne pro VV, ale PRO CELOU VZDĚLÁVACÍ OBLAST. Boje o postavení hudební výchovy, jak jsem již uvedl, zde probíhaly v jistých vlnách. A jaký je výsledek? Boje neustávají. Když jsem četl různé příspěvky, komentáře na sociálních sítích, tak v některých zaznívá v podtextu i obava o „sborový zpěv“. Z mnohých komentářů pak vyznívá, jako by totiž nebyla ohrožena hudební výchova, ale především její dílčí prvek – zpěv a dokonce sborový zpěv. Ovšem, aby nedošlo k dezinterpretaci – nelze a ani není možné zaměňovat sborový zpěv (jako další uměleckou aktivitu školy) za hudební výchovu. Stále se bavíme o hudební výchově – o jejím komplexním pojetí. Součástí hudební výchovy jsou totiž i další činnosti – například
aura musica 13/2021
