TH Auto 07 2022 (červenec) by TH Auto

2022

24 h LE MANS

PŘEDSTAVUJEME ■ MERCEDES-BENZ C-KLASSE ■ nejlepší, nebo nic – přesně tomuto sloganu odpovídá nová generace třídy C ■ ŠKODA FABIA RS RALLY2 ■ se představila ve světové premiéře v Mladé Boleslavi ■ ALPINE A110 ■ francouzská legenda byla konečně uvedena na český trh

SLAVNÉ MOTORY

VANWALL F1 (1958)

Kresby a foto Vanwall

Úspěšná konstrukce pro vozy Vanwall F1, které ve své nejlepší sezoně 1958 dobyly Pohár konstruktérů F1 a obsadily druhé (Stirling Moss), třetí (Tony Brooks) a deváté místo (Stuart Lewis‑ -Evans) v hodnocení jezdců. Tony Vandervell, výrobce vynikajících tenkostěnných kluzných ložisek, nalezl inspiraci v projektu BRM/Norton (4x 500 cm3). Po dvoulitrové verzi F2 následovaly 2,3 a 2,5 litru F1. Vanwally vyhrály devět závodů F1, tři v sezoně 1957 a šest o rok později. V roce 2020 byla zahájena u firmy Hall & Hall stavba šesti replik Vanwallu F1 v provedení 1958 včetně motoru podle původních výkresů (každá za 1,65 milionu liber).

Zážehový čtyřválec 2490 cm3 (ø 96 x 86 mm) Hliníková konstrukce s litinovými vložkami válců DOHC 2V (ozubené soukolí vpředu na motoru) Vstřikování paliva a dvojité zapalování Bosch Výkon 212 kW (289 k)/7300 min‑1

2022

SEDMÝ ROČNÍK číslo 7 (75), červenec 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth plané diskuse nad zákazem spalovacích motorů, zaměřeným na osobní a lehké užitkové automobily, jsou k ničemu, vždyť i Česká republika má množství příznivců tohoto trendu, jak nás přesvědčili poslanci Pirátské strany, která si ostatně do svého názvu vybrala označení lupičů. Co je na tom nejhorší? Je to naprosto jasný krok, zaměřený na omezení individuální mobility, tedy krok proti svobodě, ale také cesta k devastaci evropského průmyslu, kterému už mnoho špičkových odvětví nezbývá. Ostatně pragmatičtí podnikatelé, kteří vyrábějí v Číně a nikoli v Evropě, jsou mezi námi a zločinní politici jim to umožnili. Vedla k zániku dovedností, řemesel a celých továren. Čínští komunisté si mnou ruce, evropští pragmatici nad tím zavírají oči. Pamatuji se, jak jsem byl před lety perzekuován, protože jsem napsal, že Volvo Cars patří čínskému komunistovi. Pan ředitel vydavatelství od nich totiž potřeboval peníze za inzerci, i když to je pravda. S tímto způsobem myšlení jsme tedy tam, kde jsme. Nákladní vozy mohou dále křižovat Evropu, neekologické elektromobily s hmotností kolem dvou tun jsou prý řešením budoucnosti. Slyšel někdo v Bruselu o tom, že existuje elektrifikace želez nic, kde lokomotivy mají přímý odběr elektrické energie a vlaky nahradí desítky plně naložených kamionů? Asi neslyšel, či spíše nechce slyšet. Stejně jako technické argumenty o obdivuhodném vývoji spalovacích motorů, jaký nemá v jiných tech nických oborech obdoby. Komunisté mi ukradli polovinu života. Opravdu jsem netušil, že se dožiji nové totality. Držte se, přeji příjemné čtení a radost z jízdy!

►►► OBSAH 24 h Le Mans 2022 �� 2 MERCEDES-BENZ C-Klasse (W206) �� 8 PEUGEOT 308 (EMP2 V3) �� 12 VOLKSWAGEN Multivan T7 �� 16 ALPINE A110 �� 20 ALPINE-RENAULT (1955 – 1995) �� 22 Legendy Praha 2022 �� 26 ŠKODA Fabia RS Rally2 (2022) �� 28 Ecce Homo Šternberk 2022 �� 32 XVII. Rally Hustopeče 2022 �� 26 Grand Prix de Monaco Historique 2022 �� 38 Legendy 24 h Le Mans �� 42 TRIUMPH (1923 – 1984) �� 46 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA PRAGA AERO 150 (1939 – 1951) �� 52 1000 mil československých 2022 �� 56 MAYBACH Edition 100 �� 58 Michigan Ypsilanti Museums �� 60 Jean-Louis Trintignant (1930 – 2022) �� 64

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

► Za volanty nových automobilů Peugeot 508 PSE, BMW řady 1, Renault Arkana R.S. Line, Toyota GR Supra, Citroën C3 Aircross, Subaru Forester a dalších ► Návrat značky MG ► Jaké byly automobily Standard? ► Legendy 24 h Le Mans ► 500 mil Indianapolis ► Zapomenuté týmy formule 1 ► Studebaker National Museum

7/2022 THauto

Foto Jiří Nezdařil

► 24 h LE MANS 2022

Vítězná trojice s vozem Toyota GR010 Hybrid při čestném kole (řídí Hartley, na voze zleva Hirakawa a Buemi)

PODLE PLÁNU...

Na rozdíl od jiných neopustila Toyota vytrvalostní závody sportovních prototypů, a tak jí ve 24 h Le Mans patří už pátý triumf...

řechod z kategorie LMP1 do nové LM Hyper car nepřinesl velkou změnu, Toyota opět nenašla konkurenci a vlastně Le Mans za chránila, jenže největší uznání zaslouží Jim Glickenhaus, který jako obrovský nadšenec investoval velké peníze, aby se Toyotě už od loňského ročníku postavil. Zatímco loni byly posádky Glicken haus Racing čtvrtá a pátá, letos v 90. ročníku závodu se posunuly na třetí a čtvrté místo. Průběh závodu byl klidný bez mimořádných událostí, pořadí prvních pěti se od první hodiny závodu prakticky neměnilo, dvě Toyoty

auto 2022/7

TOM HYAN 1 Třetí místo Glickenhaus Racing je prvním vystoupením amerického týmu na pódium od vítězství Forda 2 Vítězná Toyota GR010 Hybrid na trati za Dunlop Bridge

před jedním Glickenhausem a dvojicí nejlepších týmů LMP2 (JOTA a Prema Racing), než se druhý Glicken haus v závěru znovu probil na celkově čtvrté místo. Jediným dalším a celkově pátým automobilem kate gorie LM Hypercar byl Alpine A480, vlastně přestavěný Rebellion R13 (LMP1) z minulých let, který nejprve do stal handicap novou redukcí výkonu podle FIA Balance of Performance (BoP) těsně před závodem (už třetí v řadě), takže na startu klesl ze třetího na páté místo, a smůla tým neopustila, když obdržel penalizaci za překročení rychlosti v boxech (drive-through penalty),

3 4

Přejímka posádek na náměstí Jakobínů, zleva Louis Delétraz, Lorenzo Colombo a Robert Kubica (Prema Racing Orlen Team LMP2) opravoval spojku a nakonec celý vůz po nešťastné havárii. Navzdory tomu Nicolas Lapierre, André Ne grao a Matthieu Vaxiviere zůstávají na první pozici průběžného pořadí FIA WEC 2022 (World Enduran ce Championship). Pouhých pět vozů LM Hypercar bylo samozřejmě málo, a to nemluvíme o tom, že FIA odmítla přihlášku šestého od ByKolles Racing! Šesté japonské vítězství v Le Mans (první patří Mazdě) dobyla Toyota před zraky 244 200 diváků, takže se závody vrátily do normálního režimu (loni s omezenou diváckou kulisou, předloni bez diváků). Toyota Gazoo Racing odpočátku nedala nikomu šanci, vládla už testovacímu dnu v neděli před závo dem (nejrychlejší José María López), vyhrála kvalifi kační rozstřel Hyperpole (Brendon Hartley; zavede no po vzoru amerických závodů pro větší atraktivitu) a její dva vozy vládly závodu od první do poslední hodiny. Hned v první hodině se vozy LM Hypercar usadily na prvních pěti pozicích, než z vedoucí pětky vypadly Alpine (penalizace a technické problémy) a druhý Glickenhaus (musel do depa ve druhé ho dině s vadným senzorem). V kategorii LMP2 to bylo obdobné, team JOTA se záhy ujal vedení před Prema Racing Orlen a toto pořadí vydrželo až do cíle, když se hned v první hodině srazily ►►►

6 3 Na stupních vítězů zleva druzí Kobayashi/López/ Conway, první Buemi/Hirakawa/Hartley a třetí Briscoe/ Westbrook/Mailleux (mezi nimi Jim Glickenhaus) 4 Při čtyřiadvacátém startu (jedenáctém hybridním) Toyota v Le Mans zvítězila popáté (podruhé s vozem GR010 Hybrid) 5 Toyota s číslem 7 dojela na druhém místě po počátečním zdržení opravou v depu Jim Glickenhaus, zakladatel nového týmu i nové automobilky

6 Brendon Hartley a poradce týmu Alexander Wurz, bývalý jezdec formule 1 a také vítěz 24 h Le Mans

7/2022 THauto

Foto Jiří Nezdařil

► 24 h LE MANS 2022

2 3

WRT (René Rast, později s Frijnsem a Ge laelem odpadli) a United Autosports (Will Owen s Albuquerquem a Hansonem na více než desáté místo LMP2 v cíli nedo sáhli). René Rast za kolizi dostal minutovou penalizaci Stop/Go, což způsobilo problémy v boxech druhému vozu týmu WRT (šéf Vincent Vosse), v jehož posádce byl i Ferdi nand Habsburg. Kuriozitou zůstává, že třída LMP2 je nyní jakousi formulí Oreca, ze 27 vozů bylo 26 typu Oreca 07, startoval pouze jediný Ligier JS P217, nemluvě o tom, že všechny LMP2 musí mít povinně jednotný motor Gibson 4,2 litru (nepřeplňovaný, od vozen z bloku Nissan V8). Závodu vládla nejprve Toyota číslo 7 po sádky Mike Conway, José María López a Kamui Kobayashi, ve vedení se střídala se sesterským vozem číslo 8, s nímž zajel Brendon Hartley pole position a posádku dále tvořili Sébastien Buemi a nováček nejvyšší kategorie Ryo Hirakawa (nahradil Kazuki Nakajimu). Během noci se karty obrátily a loňští vítězové s číslem 7 museli opravovat hybridní systém, což je stálo cenný čas, nicméně i tak dokončili závod stíhací jízdou s plným počtem 380 kol s tejně jako vítězové. Sébastien Buemi se stal dal ším čtyřnásobným vítězem 24 h Le Mans, Brendon Hartley trojnásobným (byl pro puštěn z formule 1) a osmadvacetiletý Ryo Hirakawa vítězem při debutu v LM Hypercar (roku 2016 odpadl a 2017 dojel devěta

auto 2022/7

1, 2 Osminásobný mistr světa v rally Sébastien Ogier se zúčastnil poprvé (Oreca 07; s Charlesem Milesi a Lilou Wadoux devátí v LMP2) 3 Zleva Felipe Nasr (bývalý jezdec F1), Dane Cameron a Emmanuel Collard z týmu Penske 4 S číslem 5 na pátém místě v kategorii LMP2 (Oreca 07 Gibson posádky Cameron/Collard/Nasr) třicátý, vždy na Oreca LMP2). Nové Toyoty GR010 Hybrid podle předpisů LM Hypercar nahradily dřívější TS050 Hybrid podle LMP1 už v minulém roce, kdy rovněž obsa dily první dvě místa, ovšem v obráceném pořadí (číslo 8 ještě s Kazuki Nakajimou, vítězem 2020, který se letos vzdal závo dění). Vítězné GR010 pohánějí motory 3,5 litru V6 Bi-Turbo o výkonu 505 kW (687 k)/ 9500 min‑1 se systémem Hybrid (ERS 200 kW na přední nápravě, podle předpisů použitelné od 190 km/h); převodovka je sekvenční sedmistupňová Xtrac vzadu se čtyřkotoučovou kompozitovou spojkou ZF Sachs a hmotnost vozu s devadesátilitro vou nádrží činí 1070 kilogramů. Vozy mají vnější rozměry 4900 x 2000 x 1150 mm. Největší rychlosti dosáhl v závodě Sébas tien Buemi, kterému naměřili 342,3 km/h na rovince Hunaudiéres. „Jsem u Jima Glickenhause od roku 2015, ale tehdy bych těžko uvěřil tomu, kam až se

dostaneme,“ prohlásil Franck Mailleux, „a proto je třetí místo téměř jako vítězství!“ Brit Richard Westbrook, kterého jsme v de vadesátých letech viděli také u nás ve for muli 3, dodal: „Jsem nesmírně hrdý na náš tým, odměnili jsme se Jimovi třetím místem a na druhý pokus vystoupili na pódium!“ Jim Glickenhaus z New Yorku, jenž své vozy od roku 2016 nasazoval do menších vytrva lostních závodů pod hlavičkou SCG (Scu deria Cameron Glickenhaus), když dříve získával zkušenosti s replikou Ferrari P4/5 Competizione a ještě jako úspěšný filmový tvůrce se stal sběratelem a renovátorem vzácných sportovních automobilů. Nakonec založil v Connecticutu vlastní automobilku a postupně představil sportovní typy SCG 003, 004, Boot (replika speciálu Steve McQueena pro Baja 1000), 006 a konečně 007 pro kategorii LM Hypercar. Glickenhaus experimentoval s různými mo tory (Ferrari, Honda), ale pak zvolil Pipo P21 (3,5 litru Bi-Turbo) od francouzské firmy Pipo Moteurs z Guilherand-Granges, která ve spolupráci s italskou Podium Engineering od roku 2020 vyvíjela osmiválec do V/90° pro nosnou zástavbu do kompozitového trupu 007 LMH. Motor o výkonu 551 kW (750 k)/ 7500 min‑1 údajně vznikl spojením dvou čtyř válcových bloků WRC, jejichž původ se nám nepodařilo zjistit (Pipo je upravoval pro Forda, Hyundai a PSA). Překvapil ovšem spolehlivostí, vždyť Pipo už vítězil v roce

Foto Jiří Nezdařil

5 Nešťastná 1975 ve formuli 2 (Jacques Laffite na Martini-BMW mis cepce zůstala jen Toyotě), má šestistupňovou sek Alpine A480 Gibson, trem Evropy) a má tedy velké zkušenosti. Na rozdíl od venční převodovku Xtrac a hmotnost jen 952 kg. znevýhodněná předpisy Toyoty nejde o hybridní pohon, vůz má poháněná zadní V kategorii LMP2 startovalo rekordních sedmadvacet BoP, postižená penalizací kola (sedmistupňová sekvence Xtrac) a hmotnost 1030 vozů, až na jedinou výjimku vesměs typu Oreca 07 a pak nezaviněnou havárií kilogramů. Glickenhaus posádky pro letošní ročník ne s motorem Gibson GK 428, navzdory tomu však nepo dávaly vyrovnané výkony. Celému závodu vládly týmy měnil. Trojice Ryan Briscoe (ex-Indy Cars), Richard 6 Poslední start týmu Penske ve skupině LMP2 Westbrook a Franck Mailleux dojela třetí a jako první JOTA a Prema Orlen, přičemž vítěz nadělil druhému v Le Mans, nyní se zaměří americký tým od dob triumfů Forda vystoupila na pó více než dvě minuty! Zvítězili Will Stevens (několik na projekt Porsche LDMh dium. Druhá posádka Olivier Pla, Romain Dumas a Pipo startů formule 1 v druhořadých týmech), Roberto Gon Derani dojela čtvrtá, všestranný Dumas se hned po 7 Miro Konopka (uprostřed) zalez (bratr Ricarda, vítěze LMP2 v roce 2013) a Anto nio Felix Da Costa (propuštěný Red Bull Junior podob závodě vydal do Itálie, aby se zúčastnil Mille Miglia s his se svými kolegy Tristanem Vautierem (vpravo) ně jako Brendon Hartley, ale mistr elektrické formule torickým vozem Porsche 356 Speedster 1500 z roku a Bentem Viscaalem 2019/2020). Druzí byli Robert Kubica, Louis Delétraz 1955, přičemž na sedadle spolujezdce se během vzpo mínové soutěže vystřídali dva vybraní novináři! a nováček Lorenzo Colombo pro Prema Racing Orlen 8, 9 Miro Konopka O nešťastném vystoupení týmu Alpine Elf (Signatech) Team s podporou polské petrolejářské společnosti a jeho tým ARC Bratislava při desátém novodobém startu v Le Mans jsme už počtvrté na startu, tentokrát Orlen (patří jí naše Benzina); třetí místo dobyla druhá psali, Nicolas Lapierre zajel třetí čas v Hyperpole, ale jedenadvacáté místo LMP2 posádka JOTA ve složení Oliver Rasmussen, Ed Jo a šesté LMP2 Pro/Am pak jim FIA znovu omezila výkon! Posádka závod nes (ex-Indy Cars) a Jonathan Aberdein. Kuriozitou dokončila na pátém místě v kategorii LM Hypercar, bylo nasazení Nycka De Vriese v týmu TDS Racing, jenže hluboko ve startovním poli který před závodem vystřídal francouzského nováčka Philippa na celkově třiadvacátém místě za ► 24 H LE MANS 2022 mnoha vozy LMP2, když Matthieu Cimadoma, jenž byl po kvalifikaci 1. Buemi/Hartley/Hirakawa...............380 kol................................ Toyota GR010 Hybrid vyloučen pro nebezpečný způsob Vaxiviera poslal do svodidel ne 2. Conway/Kobayashi/López............380...................................... Toyota GR010 Hybrid jízdy. De Vries se odměnil čtvr opatrný Mike Wainwright na po 3. Briscoe/Westbrook/Mailleux........375..................................... Glickenhaus 007 LMH malejším Porsche 911 RSR 4. Pla/Dumas/Derani........................370..................................... Glickenhaus 007 LMH tým místem LMP2 spolu s nováč a pak dlouho opravovali (do boje 5. Gonzales/Da Costa/Stevens.........369............... JOTA/Oreca 07 Gibson (vítěz LMP2) kem Tijmenem Van der Helmem o vítězství se chtějí vrátit 2024 6. Kubica/Delétraz/Colombo............369......................... Prema Orlen/Oreca 07 Gibson a zkušeným Mathiasem Bechem 7. Rasmussen/Jones/Aberdein.........368.................................... JOTA/Oreca 07 Gibson (ex-Rebellion Racing). V nižší v nové kategorii LMDh). Alpine 8. De Vries/Beche/Van der Helm......368......................................TDS/Oreca 07 Gibson A480 na základě kompozitového třídě LMP2 Pro/Am vládl tým 9. Cameron/Collard/Nasr.................368................................. Penske/Oreca 07 Gibson trupu Oreca/Rebellion se zvětše Samanthy a Stewarta Coxe (Al 10. Lynn/Jarvis/Pierson.....................368........................................UA/Oreca 07 Gibson ným nepřeplňovaným Gibsonem –––– garve Racing), celkově patnáctý V8 na 4,5 litru a výkonem 493 kW 28. Bruni/Lietz/Makowiecki................350........... Porsche 911 RSR 2019 (vítěz GTE Pro) v LMP2, řídili Steve Thomas, (670 k) také není hybrid (tato kon 34. Keating/Chaves/Sorensen............343..... Aston Martin Vantage AMR (vítěz GTE Am) James Allen a René Bin ►►►

7/2022 THauto

Foto Jiří Nezdařil

► 24 h LE MANS 2022

2 der, starý známý z formule Renault V8 u Charouze (vyhrál čtyři závody 2017). Favorizované týmy WRT a United Auto sports (spoluvlastníkem je Zak Brown z McLarenu) neuspěly. Poslední letošní start LMP2 absolvoval slavný tým Rogera Penskeho (pátý v LMP2), který se nyní soustředí na nový projekt Porsche LMDh. Podobně osminá sobný mistr světa rally Sébastien Ogier po letošním debutu v mistrovství WEC LMP2 (Richard Mille Racing/Oreca 07 Gibson) okruhy po Le Mans opustí (devátý v LMP2), aby se mohl více věnovat své rodině a vy braným startům WRC (přihlásil se na Safari Rally stejně jako Sébastien Loeb). Drželi jsme znovu palce slovenskému týmu ARC Bratislava, kde tentokrát Miro Konopka vsa dil na zkušeného Tristana Vautiera (ex-Indy Cars, za mořem jede Cadillac v IMSA DPi) a nadějného Benta Viscaala (ex-FIA For mula 2 a 3). Stejně jako loni, kdy v jeho týmu Oreca 07 nahradila Ligiera JS P217, dojel až do cíle, tentokrát byli klasifikováni na jedenadvacátém místě LMP2 a šestém LMP2 Pro/Am. Nedařilo se Sébastienu

auto 2022/7

1 Porsche GT Team před startem na náměstí Jakobínů v Le Mans (zleva Lietz, Bruni, Makowiecki, Christensen, Vanthoor a Estre) 2 Nová Corvette C8.R (Sims/Milner/Tandy) přišla o šanci na vítězství po havárii, když je jiný jezdec poslal do svodidel 3 Kategorii LMP2 vyhrála Oreca 07 Gibson týmu JOTA (Gonzales/Da Costa/Stevens) Bourdaisovi, který se do Le Mans vrátil po dvouleté přestávce (nejlépe třikrát celkově druhý na Peugeotu 908 v letech 2007, 2008 a 2009; triumf mu stále uniká). Nepříliš početná byla kategorie Gran Tu rismo továrních vozů, pouhých sedm v LM GTE Pro, ale podpořilo je třiadvacet auto mobilů nižší třídy LM GTE Am; počet zna ček a typů se však snížil na Porsche 911 RSR, Ferrari 488 GTE Evo, Chevrolet Cor vette C8.R a Aston Martin Vantage AMR. Závod byl soubojem továrního Porsche GT Teamu a italského AF Corse (Ferrari), rych lejší Porsche 911 RSR však první pozici uhájilo před dvojicí Ferrari. Velké zklamání přinesla účast Corvette Racing v posledním

závodě LM GTE Pro na okruhu Le Mans (třída končí); oblíbené číslo 63 odpadlo dru hý den s poškozenou zadní částí vozu, zřej mě v důsledku problémů se zavěšením zadních kol po šesti hodinách, které je stálo vedoucí pozici, a tak tým posádku Antonio García, Jordan Taylor a Nicky Catsburg od volal. Ještě hůře dopadl o chvíli později Ale xander Sims za volantem tradičního čísla 64 (jel s Nickem Tandym a Tommy Milne rem). Na rovince Mulsanne do vozu narazil Francois Perrodo, neopatrný řidič prototypu Oreca 07 LMP2 (shodou okolností od AF Corse!) a poslal Simse do svodidel, čímž skončily naděje na vítězství nejrychlejšího vozu LM GTE Pro z kvalifikace a držitele rekordního kola! Sims vystoupil nezraněn, desetinásobný účastník Perrodo a šéf týmu Amato Ferrari se přišli omluvit do boxů Corvette Racing. „Udělal jsem pár chyb, ale ještě nikdy nic takového,“ řekl pětačtyřiceti letý Francouz do rádia: „Nevím, co říci. Zničil jsem jim závod. Byla to stupidní chyba, moc se omlouvám.“ Následující de vatenáctou hodinu poprvé a naposledy vyjel Safety Car, když Robin Frijns s loni vítěz

Ben Keating (Aston Martin Vantage AMR) se po podivné diskvalifikaci z roku 2019 konečně dočkal vítězství LM GTE Am

7 ným vozem LMP2 vyjel z trati, narazil do svodidel a zůstal na okruhu. Byl to již zmíněný Team WRT, v němž se střídal Robin Frijns s René Rastem, mis trem DTM 2020, a Seanem Gelaelem z Jakarty, ně kdejší nadějí formule 1 z Indonésie (testoval pro Toro Rosso 2017 – 2019). Tovární posádka Gianmaria Bruni (ex-Minardi F1), Richard Lietz a Frédéric Makowicki na typu Por sche 911 RSR 2019 číslo 91 po odpadnutí nejrych lejší Corvetty a pokoření Ferrari AF Corse vyhrála poslední závod LM GTE Pro v Le Mans (2024 třídu definitivně nahradí GT3). Pro Bruniho to byl třetí triumf a pro Lietze druhý. Po odpadnutí Corvette Racing se zdálo, že si Ferrari 488 GTE Evo číslo 51 zkušené trojice James Calado, Alessandro Pier Guidi a Daniel Serra (syn Chica, brazilského jezdce Copersucaru F1) vítězství v kategorii nenechá vzít, ale pro zásah Safety Car získali u Porsche znovu ztracený čas. Ital Pier Guidi a Francouz Makowiecki svedli těsný souboj, než Ferrari číslo 51 zpomalil defekt pneumatiky. Třetí místo patřilo sesterskému vozu AF Corse číslo 52 (Miguel Molina, Antonio Fuoco a Davide Rigon), čtvrté sesterskému Por sche GT Team číslo 92 (Michael Christensen, Kevin Estre a Laurens Vanthoor). Vozy Porsche mají nepřeplňovaný šestiválec boxer 4,2 litru o vý

Foto Jiří Nezdařil

8 konu 379 kW (515 k) a hmotnost 1285 kg, vozy Ferrari osmiválec 4,0 litru Bi-Turbo o výkonu 357 kW (485 k) a hmotnost 1269 kilogramů. Po diskvalifikaci v roce 2019 (Ford GT) se padesáti letý Ben Keating, dealer automobilových značek z Texasu, opět dočkal vítězství s Marco Sorense nem a Henrique Chavesem. S vozem Aston Martin Vantage AMR britského týmu TF Sport ve třídě LM GTE Am porazili převahu automobilů Porsche a Ferrari. Pro Keatinga to byl osmý start ve 24 h Le Mans, ale se sedmi různými typy vozů. Druhé místo obsadili Cooper MacNeil (syn zakladatele Weather Tech), Thomas Merrill a Julien Andlauer s vozem Porsche 911 RSR 2019 vlastního týmu Weather Tech z Los Angeles. Veterán Jan Heylen, Belgičan žijící na Floridě, byl členem posádky Porsche na pátém místě. Dámské trio Rahel Frey, Michelle Gatting a Sarah Bovy dojelo sedmé (Iron Dames/ Ferrari 488 GTE Evo). Během závodu ze 62 startujících odpadlo pouze osm posádek a jedna nebyla klasifikována, protože ne ujela předepsanou minimální vzdálenost. Příští ročník 24 h Le Mans se pojede 10. až 11. června 2023 na počest 100 let od pořádání prvního ročníku, ve kte rém zvítězili André Lagache a René Léonard na voze Chenard-Walcker průměrnou rychlostí 92,6 km/h. ■

4 Ferrari 488 GTE Evo číslo 51 týmu AF Corse souboj s Porsche v kategorii LM GT Pro nevyhrálo (dojeli druzí) 5 Ferrari 488 GTE Evo při výměně pneumatik v depu (Ragues/Aubry/Dezoteux) 6 Posádka Nico Müller/ Ryan Cullen/Sébastien Bourdais (Vector Sport/Oreca 07 Gibson) hodně ztratila (dvaadvacátá v LMP2) 7, 8 Dámská posádka Gatting/Frey/Bovy (Iron Dames/ Lynx/Ferrari 488 GTE Evo) byla sedmá ve třídě LM GTE Am

Autor děkuje Jiřímu Nezdařilovi a Jiřímu Nezdařilovi ml. za spolupráci při přípravě tohoto článku ze závodního okruhu Le Mans

7/2022 THauto

► MERCEDES-BENZ C-KLASSE (W206)

Foto Tom Hyan

Automobily

PROSTĚ HVĚZDA Nejlepší, anebo nic, přesně tomuto sloganu odpovídá nová generace Mercedes-Benz třídy C, která patří ke hvězdám svého segmentu...

está generace Mercedes-Benz třídy C se TOM HYAN -Klasse, byl ještě větším úspěchem, protože 1,9 milionu představila v březnu 2021 a nadále je záklavozů bylo vyrobeno nikoli za deset, ale už za sedm let, dem nabídky klasických automobilů s pohoa to včetně první verze kombi (S202). Třída C tak umožSolidní jistota, nem zadních kol, které byly tradičním pro nila většímu počtu zájemců stát se majitelem automobilu to je šestá generace duktem proslulé německé značky až do doby, značky Mercedes-Benz, ovšem v té opravdu klasické C-Klasse, než se objevila dnešní kompaktní řada na základě formě, jaká bohužel dnes ztrácí na popularitě, ačkoli pro automobil A‑Klasse s motorem vpředu napříč. Proti revoluční první autora článku nadále zůstává nejlepší. Klasický sedan klasické koncepce nebo kombi poskytují lepší jízdní vlastnosti, lépe využitý generaci W201 z roku 1982 (ta ještě neměla označení s pohonem zadních, C-Klasse, objevilo se u druhé W202 v roce 1993) se interiér a snazší parkování než obludné vozy SUV, které anebo všech kol samozřejmě průběžně C-Klasse zvětšovala a narůstal jedou proti všem ekologickým směrům, zejména pak počet modelů včetně nových typů větší hmotností a tedy větší spoMild Hybrid a Plug-In Hybrid i daltřebou, nemluvě o náročnější vý► MOTORY C-KLASSE W206 ších karosářských variant kombi, robě (více materiálu) a z principu typ motor převodovka výkon (+EM) spotřeba paliva kupé a kabriolet. Vedle tradiční (turbo) [kW/k] [l/100 km, WLTP] horších jízdních vlastnostech. Nejnovější C-Klasse (W206), která je masky přídě se od čtvrté gene C 180 1.5 I4 9A 125+15/170+20 6,2 – 7,2 race alternativně objevila spor C 200 (4Matic) 1.5 I4 9A 150+15/204+20 6,3 – 7,2 (6,6 – 7,5) opravdu etalonem svého seg tovní s velkým emblémem třícípé C 300 (4Matic) 2.0 I4 9A 190+15/258+20 6,6 – 7,4 (7,0 – 7,9) mentu s neobyčejně ekologickým hvězdy uprostřed. Přibyly i verze C 300 e (4Matic) 2.0 I4 9A 150+95/204+129 0,5 – 0,7 (0,6 – 0,8) provozem (testovaný C 220 d uje (system 230/312) 4Matic s pohonem všech kol. de 800 kilometrů na jednu náplň 2.0 I4 9A 185+95/252+129 0,6 – 0,8 Dnes už je to historie, ale Mer C 400 e 4Matic nádrže, jezdili jsme za 6,3 l/100 km (system 280/381) cedes-Benz 190 (W201) byl trefou ve smíšeném provozu), zjevně AMG C 43 4Matic 2.0 I4 AMG 9A AMG 300+10/408+14 8,7 – 9,1 do černého, za deset let vzniklo C 200 d nebude mít nástupce. Více než sto 2.0 I4 9A 120+15/163+20 4,4 – 5,2 téměř 1,9 milionu vozů. Nástupce C 220 d (4Matic) 2.0 I4 9A 147+15/200+20 4,4 – 5,2 (4,7 – 5,5) let vyvíjené spalovací motory mají (W202), poprvé označený C- C 300 d (4Matic) 2.0 I4 9A 195+15/265+20 5,0 – 5,6 (5,1 – 5,8) sice dnes neuvěřitelné parametry,

auto 2022/7

Foto Tom Hyan

Vyzkoušeli jsme sedan typu C 220 d se vznětovým dvoulitrovým motorem, devítistupňovou samočinnou převodovkou a pohonem zadních kol

3 4

vysokou účinnost a tedy značný výkon při velmi nízkých emisích, jenže o jejich osudu rozhodují tech nicky nevzdělaní politici se svými úředníky. Bohužel automobilky se účinně nebrání... Nejnovější Mercedes-Benz C-Klasse (W206) má výhradně masku s velkou třícípou hvězdou uprostřed (tedy tu sportovní, klasická zmizela), o něco větší exteriér, ale především interiér. Jak se stalo zvykem, třída C je stylisticky spřízněna s většími sourozenci, zejména luxusní S-Klasse, vychází ze zkrácené platformy Mercedes-Benz MRA 2, tedy druhé generace Modular Rear Architecture, s dále cizelovaným nezávislým zavěšením všech kol (na přání adaptivním), kotoučovými brzdami s vnitřním chlazením a poprvé u C-Klasse alternativním řízením zadních kol (do 2,5° na obě strany). Nabídka motorů doznala úprav, nyní to jsou jen řadové čtyřválce s tím, že u verze Mild Hybrid proti faceliftovanému předchůdci (W205) vzrostl výkon elektromotoru z 10 na 15 kW a u Plug-In Hybrid z 90 na 95 kW. Manuální převodovky zmizely, montují se jen devítistupňové samočinné. Palivová nádrž má objem většinou 40 l, u zážehových (vyjma C 180) a větších vznětových pak 50 litrů. Vozy se vyrábějí stejně jako jejich předchůdci v Brémách.

S více než 10,5 milionu C-Klasse (z toho poslední W205 přes 2,5 milionu) je tato třída zatím nejúspěšnějším osobním vozem značky. Předcházející C-Klasse prošla v červenci 2018 faceliftem a pro boj s emisními limity tehdy dostala technologii EQ P ower (Mild Hybrid) pro vybrané zážehové motory (ISG 48 V), která má nyní vyšší výkon a byla rozšířena pro více pohonných jednotek včetně zážehových a verze AMG C 43 (u AMG se nyní soustřeďují na odlišné ručně montované čtyřválce vedle velkých V8 pro jiné modely). Klasické typy mají už všechny asistenci Mild Hybrid, zjednodušení nabídky představují tři základní řady motorů. Nejmenší je M264 s objemem pouhých 1497 cm3, ale větší 1993 cm3 je nové řady M254 (nenechte se zmást, M254 totiž následuje po typech M264 a M274). Jeho sofistikovaná konstrukce je odvozena od řadového šestiválce M256, přičemž plnění vedle turbodmychadla napomáhá malý elektrický kompresor BorgWarner 5 kW, který rea guje za 0,3 sekundy a točí až 70 000 min‑1, aby za jistil plnění než dostatečný proud výfukových plynů roztočí turbodmychadlo. Ve vrcholném typu C 300 tato jednotka dává 190 kW (258 k) a 400 N.m toči vého momentu. Specialitou je odlišný dvoulitr ►►►

1 Přístrojový štít stejně jako dotykový středový displej tvoří vetknuté plochy ve stylu tabletu, nabídka infotainmentu je na obvyklé úrovni této značky 2 Digitální přístrojový štít je velmi přehledný, po testu ukazoval průměrnou spotřebu 6,3 litru nafty na stovku kilometrů 3, 4 Na předních i zadních sedadlech je dost místa, cestování ve čtyřech je u C-Klasse opravdu pohodlné

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► MERCEDES-BENZ C-KLASSE (W206)

Navzdory větším rozměrům vykazuje nová C-Klasse stejnou hodnotu součinitele odporu vzduchu cx = 0,24 jako u předchůdce

K nejoblíbenějším motorům patří vznětový dvoulitr, nyní v modernizovaném provedení OM 654 M se soustavou Mild Hybrid 48 V

Základní objem zavazadlového prostoru činí 455 litrů, což je shodná hodnota jako u předchůdce

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (C 220 d EQ Power) – kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec Mercedes-Benz OM 654 M, přeplňovaný turbodmychadlem VGT, uložený podélně vpředu; 1993 cm3 (ø 82 x 94,3 mm); 15,5:1; 147 kW (200 k)/4200 min‑1 a 440 N.m/1800 – 2800 min‑1. Hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail (270 MPa), Mild Hybrid ISG 48 V, 15 kW a 200 N.m; Stop/Start, DOC/DPF, SCR/AdBlue, EU6d. Samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic; a) pohon zadních nebo b) pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání adaptivními; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky vpředu 225/40 R 19 a vzadu 255/35 R 19 (testovaný vůz). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2865 mm, základní rozchod kol 1601/1613 mm; délka 4751 mm (se závěsným zařízením 4872 mm), šířka 1820 mm (se zrcátky 2033 mm), výška 1437 mm; přední převis 800 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 455 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) 1755/1780 kg, celková povolená 2380/2400 kg, brzděný/nebrzděný přívěs do 1800/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 245/239 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,3/7,4 s; spotřeba paliva WLTP 4,4 – 5,2/4,7 – 5,5 l/100 km; emise CO2 116 – 135/124 – 143 g/km.

auto 2022/7

AMG, který v novém typu C 43 4Matic přichází místo šestiválců a osmiválců. Vyzkoušeli jsme Mercedes-Benz C 220 d se třetím základním typem motoru, kterým je známý vznětový čtyřválec OM 654 M (modified, modernizovaný), u něhož se zvětšil objem na dvoulitrovou hranici (z 1950 na 1993 cm3 zvětšením zdvihu na 94,3 mm), ale zároveň první čtyřválcový diesel se soustavou Mild Hybrid 48 V. Základní výkon motoru je 147 kW (200 k) a to čivý moment 440 N.m, soustava ISG má 15 kW a 200 N.m, slouží přídavnému výkonu v případě potřeby, ale především rekuperaci energie. Dostupné údaje přinášíme bez záruky v obvyklé tabulce, vý robce je totiž přestal systematicky uvádět, a tak je zájemce musí složitě hledat, což není vůbec snadné (pokud jsou vůbec zveřejněny)! Samozřejmě, většinu klientů to nezajímá, ti se věnují hlavně konektivitě a stačí jim, že má pohonná jednotka dostatečný výkon. S vozem jsme si vyjeli do Kopřivnice a zpět, kde sídlí jedna z nejstarších automobilek světa (kromě Tatry mají nejdelší historii Mercedes-Benz, Peugeot a jen málo jiných). Můžeme potvrdit, že výkon je dostatečný! Spotřeba nafty byla 6,3 l/100 km při průměrné rychlosti 65 km/h, což je velmi dobrá hodnota. Vůz je velmi komfortní, dostatečně prostorný, pro běžné účely je objem zavazadlového prostoru 455 litrů naprosto vyhovující (verze PHEV mají jen 315 litrů). V době uvedení na náš trh se Mercedes-Benz C 220 d prodával za 1 217 269 Kč včetně daně, nabídka začínala od 1 061 170 Kč. Více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz, kde najdete rovněž informace o službách a konektivitě. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz MERCEDES-BENZ SL (2002)

7/2022 THauto

► Automobily ► PEUGEOT 308 (EMP2 V3)

Foto Tom Hyan

MADE IN MULHOUSE

Peugeot 308 třetí generace patří k francouzským automobilům, které se skutečně vyrábějí ve Francii a nikoli ve Španělsku, na Slovensku, či jinde...

yly časy, kdy označení automobilů PeuTOM HYAN osobním typům (108, 208, 308, 408 a 508), zatímco geot mělo určitou logiku, například trojková číslice 1 jen modelům pro rozvojové trhy (poslední je Nový Peugeot 308 řada postupovala od 301 až po 308 (nepoPeugeot 301 od jara 2012). třetí generace příjíždí čítáme-li 309, což byl převzatý projekt Nová třetí generace dostala nejen výrazně modernizopo více než 2,6 milionu Simca Talbot), takže lidé během let dobře vanou platformu EMP2 (verze V3 má 50 % nových vozů předcházejících věděli, který vůz je opravdu ten nejnovější. Tak, jako dílů) a ostřejší design, ale také nový výrobní závod dvou generací mizí logické uvažování obecně z tohoto světa, má nyní v Mylhúzách (Mulhouse), odkud vyjíždějí rovněž autoPeugeot už třetí generaci 308 v nepřetržité řadě, mobily Peugeot 508 (včetně SW) a DS7 Crossback. ovšem marketingoví stratégové jistě vědí proč, a proto Peugeot 308 v provedení hatchback (P51) se před každý z těchto vozů byl uveden coby nová 308. První stavil už v polovině března 2021, výroba se rozběhla Peugeot 308 v roce 2007 nahradil předchůdce 307, v září loňského roku, následovalo prodloužené kombi stal se opět globálním automobilem a jeho výroba se 308 SW (P52) s rozvorem delším o 57 mm (2732 proti po druhém faceliftu přesunula do Jižní Ameriky (upra2675 mm). Nabídka motorů přinesla osvědčené tří vený 308 Phase III se tam vyrábí dosud). Druhá geneválce 1.2 PureTech 110 a 130 (číslo udává výkon race 308 (codename T9) po premiéře v koňských silách), přežívající čtyř dobyla evropský titul Car of the Year válcový turbodiesel 1.5 BlueHDi 130 ► MOTORY PRO PEUGEOT 308 (EMP2 V3) 2014, také prošla faceliftem (2017 a dva hybridy s vnějším dobíjením výkon (+ EM) převodovka spotřeba WLTP (PHEV), vybavené čtyřválci 1.6 PurePhase II), ale 10. září 2021 vyjela po- typ [kW/k] [od l/100 km] Tech 180 nebo 225 ve spojení s elekslední z výrobní linky v Sochaux (cel- (turbo) 81/110 6M 5,5 kem 1,38 milionu vozů). Peugeot 308 1.2 PureTech 110 tromotorem 81 kW (110 k). V příštím 96/130 6M/8A 5,5/5,6 je prvním vozem nejstarší francouz- 1.2 PureTech 130 roce by měl být sortiment doplněn 1.5 BlueHDi 130 96/130 6M/8A 4,3/4,5 ské značky, který opakovaně používá o Mild Hybrid (1.2 PureTech s převo1.6 Hybrid 180 110 + 81/150 + 110 8A 1,1 stejné označení jako jeho předchůddovkou EAT8) a čistě elektrickou verzi (system 132/180) ce, nyní už potřetí 308, když koncová 1.6 Hybrid 225 132 + 81/180 + 110 e-308 (EM 115 kW; aku 54 kWh a do8A 1,2 číslice 8 je nově vyhrazena všem jezd 400 kilometrů), jak potvrdila Linda (system 165/225)

auto 2022/7

Peugeot 308 se nyní vyrábí v Mylhúzách, zatímco jeho předchůdce vznikal v základním závodě v Sochaux (Doubs)

2 3

Jackson, generální ředitelka značky Peugeot ve skupině Stellantis. Dalším odvozeným typem má být evropský Peugeot 408 (P54), crossover SUV-Coupé ve stylu Citroënu C5 X, s řadou společných dílů ze třetí generace 308, včetně karosářských. S agresivnějším designem nového vozu poněkud kontrastuje nové logo Peugeot v retrostylu, které se objevuje na voze této francouzské značky poprvé, ale podle názoru autora je krokem zpátky ve srov nání s dřívější stylizovanou postavou lva, jež byla skutečnou avantgardou, pokud jde o moderní design na úrovni doby. Nový hatchback segmentu C je ovšem globálním automobilem, nejdůležitějším typem značky, a tak se opět mírně zvětšil, z čehož těží především rozměry interiéru. Na první pohled zaujme proslulý digitální přístrojový štít i-Cockpit, nyní v inovovaném provedení a v nejvyšších výbavách s efektním třírozměrným zobrazením, nicméně jsou stále řidiči, kterým toto uspořádání nevyhovuje, protože při optimálním nastavení sedadla a volantu na přístroje nevidí (zakrývá je horní část volantu). Já k nim prostě patřím (jsem vysoký 180 cm), ale musím konstatovat, že u typu 508 je to podstatně lepší, nic méně i-Cockpit nedovoluje další vybavení vozů Peugeot displejem Head-Up (nekompatibilní technika),

takže jsem rezignoval a ve 308 jezdím bez výhledu na rychloměr. Rozjetý vlak (podobně jako v elektromobilitě) už zřejmě nelze zastavit, podle údajů výrobce od roku 2012 vzniklo přes sedm milionů vozů s architekturou i-Cockpit. A pokud se to jiným líbí, tak asi nemám pravdu, stejná technika v dnešních klonech Opel však má naprosto přehledné a výborně čitelné hlavní displeje! Exteriér vozu je rovněž větší, délka přibrala o 110 mm (nyní 4367 mm), rozvor náprav se prodloužil o 55 mm proti předchůdci, nový hatchback je ale o 20 mm nižší. Čelní sklo bylo posunuto o 100 mm vzad, takže vůz dostal sportovnější vzhled. Ke kombi 308 SW se ještě vrátíme, dodejme tedy jen, že má stejnou techniku, prodloužený rozvor na 2732 mm a větší délku 4636 milimetrů. Zatím jsme vyzkoušeli vozy se zážehovým tříválcem 1.2 PureTech, tedy motorem několikrát oceněným titulem Engine of the Year, krátce okusili turbodiesel 1.5 BlueHDi a rovněž hybridní 1.6 PureTech 225, jehož cena však roste do závratných výšin (přes 1,1 milionu Kč za vůz segmentu C je opravdu hodně). U hybridu se změnšila palivová nádrž z 52 na 40 litrů, před zadní nápravou je uložen trakční akumu látor Li-Ion 12,4 kWh (od LG Chem), který teoreticky vystačí na 59 kilometrů čistě elektrické jízdy ►►►

5 1, 2 Zvětšení rozměrů se projevilo především nárůstem místa v pětimístném interiéru nového vozu 3 Přístrojová deska s uspořádáním i-Cockpit (když jsem to jméno slyšel poprvé, tak jsem ve voze hledal Head-Up Display, který ale chybí) 4 Testovaný vůz měl zážehový tříválec 1.2 PureTech 130 se šestistupňovou manuální převodovkou 5 Základní objem zavazadlového prostoru činí 412 litrů

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► PEUGEOT 308 (EMP2 V3)

1 Nejvýkonnější Peugeot 308 Hybrid 225 jsme okusili jen krátce při uvedení vozu na český trh, takže o elektrickém dojezdu nelze referovat 2 Hybridní provedení jako jediné používá zážehový čtyřválec 1.6 PureTech (v tomto případě Hybrid 225) a elektromotor 81 kW (110 k)

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový zážehový tříválec 1.2 PureTech Turbo (EB2), resp. vznětový řadový čtyřválec 1.5 BlueHDi (DV5), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop & Start, EU6d; a,b) 1.2 PureTech 130: 1199 cm3 (ø 75 x 90,5 mm); 11,0:1; 96 kW (130 k)/5500 min‑1 a 230 N.m/1750 min‑1; c,d) 1.5 BlueHDi 130: 1499 cm3 (ø 75 x 84,8 mm); 16,4:1; 96 kW (130 k)/3750 min‑1 a 300 N.m/1750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – pro a,c) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka; pro b,d) osmistupňová samočinná převodovka Aisin AW s měničem točivého momentu. Pohon předních kol. PODVOZEK – modulární platforma PSA EMP2 V3; samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z hliníkové slitiny; pneumatiky 205/55 R 16, 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2675 mm, rozchod kol 1559/1554 mm; d/š/v 4367/1859 (se zrcátky 2062)/1441 mm, přední převis 904 mm; objem zavazadlového prostoru 412/1323 l; objem palivové nádrže 52 – 53 l, diesely AdBlue 15 l; pohotovostní hmotnost a/b/c/d) od 1258/1288/1343/1361 kg, celková 1790/1850/ 1870/1940 kg; hmotnost nebrzděného přívěsu do 660/680/700/710 kg a brzděného do 1300/1300/1600/1550 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c/d) – největší rychlost 210/210/207/207 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,6/9,7/10,6/10,6 s a 0 – 1000 m za 30,6/30,9/31,6/31,7 s; spotřeba paliva WLTP od 5,5/5,6/4,3/4,5 l/100 km; emise CO2 125/127/114/117 g/km.

auto 2022/7

(podle metodiky WLTP), ovšem dobíjení z wallboxu 7,4 kW/32 A trvá 1 hodinu a 40 minut, ale z běžné zásuvky více než sedm hodin. Plug-In Hybrid je tedy vhodný na krátké cesty do města, na dlouhé se nehodí. Objem zavazadlového prostoru se navíc zmenšil ze 412 na 361 litrů. Ve voze jsou úložné prostory o celkovém objemu 34 litrů. Přístrojový digitální štít má úhlopříčku 10“ stejně jako středový dotykový displej, jehož uspořádání umožňuje nastavitelnými body zajistit rychlejší přístup k preferovaným funkcím (až pět předvoleb virtuál ními ovladači i-Toggles na obrazovce). Celý infotainment je nové generace s hlasovým ovládáním (česky se připravuje) a online aktualizací over-the-air. V nabídce nechybějí nejrůznější pakety jak s posílenou výbavou, tak s různými asistenty. Nabídka se liší podle stupně Active (Pack), Allure (Pack), GT a GT Pack. Můžete mít kamerový systém 360°, sledování mrtvého úhlu (nově až 75 metrů vzad jako u DS4), poprvé u 308 vyhřívané čelní sklo, vyhřívaný volant a světlomety LED Matrix (IntelliLux jako u sesterského Opelu Astra), ambientní osvětlení několika barevných konfigurací, velkoplošné střešní okno a mnoho dalšího. Sériovou výbavou je šest airbagů. V době uvedení nového Peugeotu 308 na český trh začínaly akční ceny hatchbacku od 490 000 Kč, turbodieselu od 560 000 Kč a hybridu od 770 000 Kč včetně DPH (více a aktuálně na www.peugeot.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na výrobní program PEUGEOT, především sedan 404 (1967)

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN MULTIVAN T7

Volkswagen Multivan/Transporter se rozdělil na dvě odlišné řady, sedmá generace na platformě MQB vyjíždí pouze v osobní verzi...

namená to další zvětšení sortimentu na zá TOM HYAN sedmimístný osobní vůz a nelíbí se jim SUV, je tady kladě modulárních systémů, zvláště když znovuzrození MPV ve formě nového Multivanu s inter jsou v zásobě ještě elektromobily s jedno ním označením T7. Novinka je obratnější, o 200 kilo Nejrozšířenějším prostorovou karoserií, protože tolik žádaný gramů lehčí než T6.1, byť je mírně větší s výjimkou výšky lehkým užitkový Transporter pokračuje v tzv. aktuali (- 43 mm), delší jen o 69 milimetrů (kromě verze Long, užitkovým automobilem zované verzi T6.1, která rovněž zahrnuje nadále oblí je VW Multivan/Transporter která je naopak o 131 mm kratší), aby obě T7 (krátká bené modely Caravelle i obytný automobil California. i dlouhá) sdílely shodný rozvor 3124 mm. Šířka vzrostla (13 milionů od 1950), Aktualizace je prý to správné slovo, protože koncepce na 1941 mm (+ 37 mm). Sedmá generace T7 je bližší sedmá generace se od čtvrté generace Transporteru (Multivanu) příliš osobním vozům, byla uvedena loni na IAA 2021 v Mni přijíždí na platformě MQB nemění, nejvyspělejší šestá (T6) je na trhu od roku chově, avšak vzhledem k charakteru MQB nemůže 2015 vlastně jako facelift předchůdce T5. Proč však nahradit stávající T6.1 pro tu nejnáročnější službu. měnit osvědčené, když největší Ani to není všechno. Souběžná pro ► MOTORY PRO MULTIVAN T7 pokrok v automobilech nyní přesta dukce T7 a T6.1 zřejmě nestačí, vují digitalizace, konektivita a asis typ převodovka výkon největší rychlost spotřeba WLTP VW Group vsadil na elektromobi tenční systémy! Pohonné jednotky litu, a tak se nedávno představila [kW/k] [km/h] [l/100 km] se upravují jen pro snižování emisí 1.4 TSI eHybrid DSG6 110+85/150+116 třetí řada ve stejném stylu, a to čistě 192 1,5 – 1,8 při zachování dostatečného vý elektrický ID.Buzz a jeho užitková (system 160/218) konu a nová vlastní platforma uve 1.5 TSI verze ID.Buzz Cargo, podle výrobce DSG7 100/136 185 6,6 – 6,7 DSG7 110/150 200 7,6 – 7,7 (cituji) perfektní společníci do digidená na T5 (2003) také vyhovuje. 2.0 TSI tálního světa jako první řada spříz Pro jiné klienty, kteří potřebují až Pozn.: Údaje k připravované verzi 2.0 TDI nejsou k dispozici

auto 2022/7

2 4

Foto Tom Hyan

něných evropských elektromobilů segmentu MPV a Panel Van (produkce se rozbíhá v Hannoveru, kde vzniká od března také Multivan T7). To je ovšem další kapitola s návratem k zadnímu pohonu na plat formě MEB (motor 150 kW na zadní nápravě, napá jený z akumulátoru 77/82 kW). Nový Mutivan T7 má naopak pohon předních kol, a to i v hybridní verzi Multivan eHybrid, kterou představujeme na těchto stránkách. Zůstává však otázkou, zda si ve Wolfs burgu nevzali příliš velké sousto, protože turbodiesel Multivan 2.0 TDI 110 kW (150 k) slibují až na rok 2023, kdy má také přijít pohon všech kol 4Motion. Do té doby mají zájemci smůlu. Volkswagen Transporter to s oslavou sedmdesátých narozenin nemá lehké, neustále se odkládá vzhle dem ke světovému vývoji. Vůz první generace vyjel 8. března 1950 z továrny ve Wolfsburgu. Nesl interní označení Typ 2 (Typ 1 je Brouk) a neoficiální Bulli (Bus, Last- und Lieferwagen), ale teprve v roce 2007 získal koncern VW práva na toto jméno, jež měla

dříve registrována jiná firma. Dosud vzniklo více než třináct milionů T1 až T6, výroba byla v roce 1956 pře vedena z Wolfsburgu do Hannoveru a v roce 1957 se rozběhla také v Brazílii, kde přežil T2 až do roku 2013. Ve čtvrté generaci T4 přišla zásadní změna koncep ce, motor se přestěhoval dopředu (dříve byl po vzoru Brouka v zádi). Ve třetí generaci se poprvé objevil diesel (1980); ve čtvrté byl alternativou vznětový pěti válec TDI a zážehový šestiválec VR6; elektromobil poprvé vyjel ve druhé generaci (zkušební série 1972). Vůz šesti generací se tak stal nejúspěšnějším a nej déle vyráběným lehkým užitkovým automobilem. Nový T7 má tedy na co navazovat, čisté linie mu vtiskly součinitel odporu vzduchu pouhých cx = 0,30, což je rekord segmentu, navíc karoserie vykazuje o 50 procent větší pevnost v krutu, nemluvě o sní žení hmotnosti díky využití dílů z hliníku a vysoko pevnostních ocelí. Pro Multivan T7 byla vyvinuta nová zadní náprava s trojúhelníkovými vlečenými rameny, prostorově úsporná, která u MQB ►►►

1 Přístrojová deska se dvěma velkými digitálními displeji je situována vodorovně, bez zásahu do střední části (ve voze je však posuvný multifunkční středový stolek) 2 Přehledný digitální přístrojový štít (mj. udává dojezd na benzin a elektricky, na snímku před startem nabízí 560 a 45 kilometrů) 3 Pohodlná přední sedadla 4, 5 Druhá řada sedadel je sklopná pro přístup k řadě třetí, sedadla lze otočit a vytvořit klubovní interiér s posuvným stolkem 6 Ani ve třetí řadě sedadel cestující prostorové nestrádají 7 Testovaný automobil měl variabilní interiér se šesti samostatnými křesly ve třech řadách

7/2022 THauto

► VOLKSWAGEN MULTIVAN T7

Foto Tom Hyan

1 Vyzkoušeli jsme šestimístné provedení Multivan eHybrid ve výbavě Style, se zážehovým motorem 1.4 TSI a dvouspojkovou převodovkou DSG6 2 Sedmá generace užitkového Volkswagenu je poněkud odlišná, Multivan T7 bude jen v osobní verzi, vyráběné paralelně s užitkovou T6.1

3 Zavazadlový prostor v zádi je přístupný velkou vzhůru výklopnou stěnou 4 Poháněcí soustava je uložena pod kapotou vpředu, hybridní verze má menší zážehový motor a pohon předních kol

vystřídala torzní příčku či víceprvkové závěsy vozů vyšších segmentů a výkonů. Přehled motorů uvádí me v obvyklé tabulce, kromě čtyřválců 1.5 TSI a 2.0 TSI je v nabídce známý Plug-In Hybrid, charakterizo vaný motorem 1.4 TSI a pouze šestistupňovou DSG. Dloužno říci, že u našeho hybridu vydržel akumulá tor jen 45 kilometrů jízdy, a to nikoli v čistě elektric kém provozu, takže se pak při rychlé jízdě na dálnici spotřeba benzinu zvýšila až na 11 l/100 km! Cestou z Prahy do Šternberka a zpět se ji podařilo snížit na 8,5 l/100 km, což nadále ostře kontrastuje s teore

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní PHEV (eHybrid); a) kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec 1.4 TSI (kód motoru DGEA), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování, EU6d; 1395 cm3 (ø 74,5 x 80 mm); 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1550 – 3500 min‑1; b) synchronní trakční elektromotor (kód EANA), 85 kW (116 k)/2500 – 4500 min‑1 a 330 N.m/0 – 2250 min‑1; c) systémový výkon 160 kW (218 k)/4900 – 6500 min‑1 a točivý moment 350 N.m/1000 – 4100 min‑1; c) trakční vysokonapěťový akumulátor Li-Ion 37 A.h a 10,4/13,0 kWh s kapalinovým chladicím okruhem, uložený uprostřed pod podlahou; d) automatizovaná dvouspojková šestistupňová převodovka DSG typu DQ400E a oddělovací třetí spojka, všechny spojky souosé v olejové lázni s elektrohydraulickým ovládáním; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená trojúhelníková ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, na přání aktivní DCC, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 215/65 R 16, 235/55 R 17 nebo 235/50 R 18 (testovaný vůz). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3124 mm, rozchod kol 1665 – 1659 mm podle pneu (vpředu i vzadu); délka 4973 nebo 5173 mm (s tažným zařízením 5076/5276 mm), šířka 1941 mm (se zrcátky 2252 mm), výška 1887 – 1907 mm; světlá výška 161 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,30; objem zavazadlového prostoru 469/1844/3672 l (Long 763/2171/4005 l); objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní hmotnost DIN od 2120 (2142) kg, celková 2750 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1600/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 192 km/h (na pátý převodový stupeň); zrychlení 0 – 100 km/h za 11,6 s; spotřeba paliva WLTP 1,5 – 1,8 l/100 km; emise CO2 42 g/km; elektrický dojezd 50 km.

auto 2022/7

ticky udávanou spotřebou paliva pro PHEV s nabi tým akumulátorem podle metodiky WLTP. Ověřila se tak známá pravda, že Plug-In Hybrid prostě není vhodný na delší cesty; aby byl naplněn smysl jeho technického řešení, musí se využívat na krátké jízdy a pravidelně dobíjet. Vyzkoušeli jsme Multivan eHybrid Style se šesti sa mostatnými sedadly a rozkládacím stolkem, posuv ným od předních až k zadním sedadlům s aretací v libovolném místě. Další možností je sedmimístné uspořádání, kdy prostřední řadu tvoří tři sedadla. V šestimístné verzi lze prostřední dvě sedadla otočit čelem vzad a vytvořit tak klubovní interiér. Digitální kokpit 10,25“ je sériovou výbavou, stejně jako stře dový displej infotainmentu 10“, celá palubní deska je uspořádána horizontálně, nic nebrání pohybu mezi předními sedadly (pokud si neotevřete držák na dva poháry s nápoji). Pro řidiče s běžnými návyky ovšem může být dotykové ovládání displeje, zejména při vyšší rychlosti či na horším povrchu vozovky, trochu obtížné a nepohodlné, pro všechny také nebezpeč né, protože odvádí pozornost od vlastní jízdy, ale to platí obecně. K příplatkové výbavě patří adaptivní tlumiče DCC, velká panoramatická skleněná střecha s plochou 1,8 m2, adaptivní tempovat, elektrické ovládání posuvných bočních dveří, Head-Up Display s rozšířenou realitou, audiosoustava Harman Kardon 840 W se třinácti reproduktory, větší kola (poprvé až devatenáctipalcová) atd. V testovaném provedení tak základní cena 1 739 985 Kč vzrostla zmíněnou příplatkovou výbavou až na 2 284 701 Kč včetně DPH, levnější typy začínají od 1 202 104 Kč (více a podrobněji na www.vw-uzitkove.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na rozšířený výrobní program VOLKSWAGEN v modelovém roce 1969

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ALPINE A110

KONEČNĚ!

Francouzské sportovní vozy Alpine dorazily na český trh v rámci nové strategie skupiny Renault...

3 TOM HYAN 1 Régis Fricotté, obchodní ředitel Alpine, při představení A110 v Praze 2 Vlevo Alpine A610 Turbo (motor PRV6), poslední typ před přerušením produkce, ve společnosti A310 3 Alpine A110 S, akční model ve speciální zelené barvě Vert Jardin, čtvrtý ze stokusové série

auto 2022/7

talo se tak v roce 100. výročí narození zakla datele značky Jeana Rédélého. Slavnostní uvedení nové řady Alpine A110 se odehrálo na Občanské plovárně v Praze 1 za přítom nosti zástupců Alpine a Groupe Renault. Počítá se s prodejem celé řady Alpine A110 (základní model, S a GT) prostřednictvím prvního Alpine Centrum Pyramida, které postavila společnost Pyramida Prů honice Plus, s.r.o., v Průhonicích u Prahy, dosud známá coby velký dealer automobilů Renault, Dacia, Seat/Cupra a také historických vozidel (Autogalerie JM), jež jsou rovněž velkým zájmem majitele spo lečnosti Ing. Jiřího Sudíka. V důsledku nové strategie Renaulution, kterou ne dávno uvedl Luca De Meo (CEO Groupe Renault), vznikl Business Unit Alpine, jenž spojil aktivity Alpine Cars, Renault Sport Cars a Renault Sport Racing, a to včetně týmu formule 1, od sezony

2021 přejmenovaného na Alpine F1 Team. Jeho úkolem je rozšíření znovuzrozené značky Alpine do více zemí, a proto se Česká republika stala dalším státem, v němž se budou prodávat spor tovní vozy A110 a jejich nástupci (na vývoji pracuje Alpine společně s britským Lotusem, jak potvrdila první smlouva Memorandum of Understanding ze 14. ledna 2021). Po válce ve Francii zanikla výroba velkých luxusních a sportovních vozů, a to nejen z důvodů jejich zasta ralé konstrukce, ale také pro daňové znevýhodnění. Na oplátku vzniklo mnoho sportovních derivátů velkosériových vozů Renault, Citroën, Peugeot a Simca, z nichž se některé dočkaly sériové pro dukce. Jean Rédélé (1922 – 2007) pro jejich stavbu v rodném městě Dieppe založil Société des Automo biles Alpine, která tam jako součást Groupe Renault vyráběla Alpine až do roku 1995. Pak byla značka

► GENEZE NÁVRATU

Součástí prezentace byla výstava historických vozů, současné A110 doplňují futuristická A310 a původní A110 Berlinette

2012 představení konceptu A110-50 na GP Monaco (27. května) 2012 založena nová Société Automobiles Alpine (5. listopadu) 2012 oznámení spolupráce s Caterham Cars (5. listopadu) 2014 zrušení spolupráce s Caterham Cars (26. března) 2015 představení konceptu Alpine Célébration v Le Mans (13. června) 2016 představení konceptu Alpine Vision na Col de Turini (16. února) 2016 příjem objednávek na první sérii 1955 vozů A110 (7. prosince) 2017 světová premiéra na Ženevském autosalonu (7. března) 2017 zahájení výroby Alpine A110 (15. prosince) 2021 oznámení spolupráce s Lotus Cars na BEV (14. ledna) 2022 vstup Alpine A110 (S, GT) na český trh (20. června)

◄ Modely A110 S vynikají zvýšeným výkonem a upraveným podvozkem

► ALPINE A110 POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmy chadlem TwinScroll, uložený vzadu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování; 1797 cm3 (ø 84 x 81,1 mm); 185 kW (252 k)/6000 min‑1 a 320 N.m/2000 – 4800 min‑1. Automatizovaná sedmistupňová převodovka EDC7 (Getrag) s dvojicích spojek v olejové lázni; pohon zadních kol.

zrušena a továrna pokračovala ve výrobě jiných vozů Renault, než se koncem roku 2017 pod tak tovkou Groupe Renault rozběhla produkce znovu zrozené A110, koncepcí i vzhledem oslavující odkaz nejslavnějšího typu stejného jména. Od modelového roku 2018 probíhá průběžná mo dernizace vozu, vznikají nové modely a speciální série. Zatímco základní verze A110 zachovává výkon 185 kW (252 k)/6000 min‑1 přeplňovaného čtyřválce 1.8 TCe, prestižní A110 GT a nejsportov nější A110 S mají nyní výkon zvýšený na 221 kW (300 k)/6300 min‑1. Převodovka je automatizovaná dvouspojková sedmistupňová, motor pohání zadní kola. Předností je nízká hmotnost dvoumístného kupé, které v konstrukci využívá hliníkové slitiny, a to od 1103 do 1140 kg podle provedení. Sportovní podvozek typu S má o třicet procent tužší charak teristiku (vůz je o 4 mm nižší), pro S a GT se dodá

vají brzdové kotouče o větším průměru (320 místo 296 milimetrů na všech kolech). Ceny začínají od 1 490 000 Kč včetně DPH; GT je za 1 740 000 Kč a nejostřejší S za 1 815 000 Kč. V souvislosti se současným politickým tažením proti spalovacím motorům (samozřejmě především v osobních vozech, aby byli obyvatelé Evropy za saženi co nejvíce) bude A110 posledním vozem Alpine se zážehovým motorem. Značka poodhrnula oponu nad připravovanými elektrickými modely (BEV), jež hodlá uvést na trh během čtyř let. Zjistili jsme více, a tak víme, že hatchback Alpine seg mentu B bude derivátem připravované R5, cross over SUV segmentu C s označením Alpine GT X‑Over derivátem na platformě elektrického Me gane E-Tech a v roce 2026 vyjede elektrický nástupce A110, vyvíjený společně s Lotus Cars, kde již elektrické sportovní vozy vyrábějí. ■

PODVOZEK – samonosná hliníková konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy Brembo ø 296 mm s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky vpředu 205/45 R17, vzadu 235/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2420 mm; rozchod kol 1556/1553 mm; d/š/v 4181/1798 (se zrcátky 1980)/1252 mm; přední převis 911 mm; objem zavazadlového prostoru 100 + 96 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1103 kg, rozdělení hmotnosti na nápravy P/Z 44/56 %; objem palivové nádrže 45 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 s a 0 – 1000 km za 23,2 s; spotřeba paliva WLTP 6,7 l/100 km; emise CO2 152 g/km.

7/2022 THauto

Foto Alpine-Renault

► Automobily ► ALPINE-RENAULT (1955 – 1995)

Ove Andersson (Alpine A110 1600 S), vítěz Rally Monte Carlo 1971

Alpine A220 v 1000 km Paříže 1968 na okruhu Montlhéry (posádka Depailler/Larrousse dojela šestá)

Alpine je francouzskou legendou, která však měla namále, než její obnovu podpořil Carlos Ghosn...

o válce ve Francii zanikla výroba prestižních sportovních vozů, a to především pro značné zdanění typů s motory přes 2,8 litru objemu. Od padesátých let ale vznikla řada sportovních úprav nejrozšířenějších malých typů Renault (např. Alpine, Sovam, Bonnet/Matra), Simca (CG-Simca), Peugeot (CD-Peugeot), Panhard (Arista) a Citroen (MEP). Některé záhy zmizely, ale jiné ladičské firmy se přeměnily na nové značky a jejich vozy se staly legendami. K nejslavnějším patří Alpine.

auto 2022/7

TOM HYAN 1 Jean Rédélé (vlevo) a Amédée Gordini nad třílitrovým osmiválcem Renault-Gordini (1967)

Jean Rédélé, zakladatel Société des Automobiles Alpine, se narodil 17. května 1922 v Dieppe jako syn majitele garáží a koncesionáře Renaultu. Projevil velký zájem o automobilový obchod, vystudoval strojařinu a praxi zahájil jako spolupracovník svého otce. Po druhé světové válce pokračoval opravami předválečných vozů, traktorů a zemědělských strojů, ale stále více ho přitahoval automobilový sport. Nejvhodnějším základem pro sportovní vůz se mu zdál Renault 4 CV, i u nás dobře známá želvička s motorem vzadu. Od počátku

► Z HISTORIE ALPINE

2 Jean Vinatier (Alpine A110) vyhrál Rally Vltava 1968 (a tuto fotografii s věnováním později poslal autorovi článku)

Foto Alpine-Renault

1922 Jean Rédélé se narodil v Dieppe 1952 první kupé na podvozku Renaultu 4CV 1954 první kupé s laminátovou karoserií 1955 založení Alpine, výroba kupé A106 1956 premiéra A106 na Pařížském autosalonu 1959 kupé a kabriolety A108 s novým podvozkem 1962 nejúspěšnější model A110 Berlinette 1967 sportovní prototyp A211 Gordini 3.0 V8 1968 prototyp formule 1 s motorem Gordini 3.0 V8 1971 nové kupé A310 s motorem Renault 16 TS 1973 A110 mistrem světa v automobilových soutěžích 1974 prototyp A440 Gordini V6 (mistr Evropy SP do 2,0 l) 1974 Renault získal 74 procent automobilky Alpine 1976 prototyp A500, základ Renaultu Turbo F1 1977 první sériové kupé A310 V6 se šestiválcem 1978 vítězství 24 h Le Mans (A442B Turbo) 1985 nové kupé Alpine V6 GT a GT Turbo 1991 nové kupé A610 Turbo se šestiválcem PRV 1995 konec výroby, poslední A610 Turbo

5 6

3 Za první skutečné Alpine je považován typ A106 z roku 1956 4 Jean Rédélé (Renault 4 CV) na Rally Monte Carlo 1949

padesátých let je upravoval a sám se zúčastňoval závodů a soutěží, zejména Coupe des Alpes, neboli Alpine Rally. Ta také dala jeho speciálům jméno. První vůz postavil v roce 1952 jako Rédélé Coach, dvoudveřové kupé s motorem Renault 4 CV, o dva roky později přešel na laminátovou karoserii a po velké vlně zájmu založil v severofrancouzském Dieppe novou firmu, která v roce 1955 zahájila výrobu jeho laminátových kupé Alpine A106 Coach. Používal čtyřválcové motory Renault, jejichž ►►►

5 Alpine A310, revoluce z roku 1971 (premiéra v Ženevě) 6 Centrální páteřový rám nového Alpine A310 (1971)

7/2022 THauto

Foto Alpine-Renault

► ALPINE-RENAULT (1955 – 1995)

Foto Tom Hyan

2 zdvihový objem postupně vzrůstal ze 747 na 845, 904 a 998 cm3. Relativně levné sportovní vozy se staly zbraní francouzských a později i zahraničních závodníků a rallymanů, kteří s nimi sbírali jeden vavřín za druhým. Výrobní program rozšířily dvoumístné kab riolety a čtyřmístná kupé GT4, ale největší slávu značce přineslo kupé A110 Berlinette Tour de France, jehož další vývoj znamenal řadu sportovních modelů Alpine 1100, 1300, 1600 a 1800 se silnějšími motory. Vyráběly se až do počátku sedmdesátých let a vzbu dily takovou pozornost Renaultu, že největší francouzská automobilka vzala Rédélého dílny pod svá křídla a zahrnula jeho sportovní vozy, později označené Alpine-Renault, do svého oficiálního programu. Účast továrního týmu vyvrcholila vítězstvím v mistrovství světa automobilových soutěží 1973. Berlinetta A110, řízená Jeanem Vinatierem, vyhrála Rally Vltava 1968, řadu úspěchů s vozem stejného typu od roku 1970 dobyl na našich tratích legendární Vladimír Hubáček. K nejlepším jezdcům Alpine-Renaultu v soutěžích patřili vedle Jeana Vinatiera také Jean-Pierre Nicolas, Jean-Claude Andruet, Jean-Luc Thérier, Gérard Larrousse, Bernard Darniche a Ove Andersson. V polovině šedesátých let se Alpine pustila do závodních vozů F3 a sportovních prototypů, které startovaly především ve 24 h Le Mans. Za podpory Renaultu v roce 1967 vyjely třílitry A211 s osmiválcovými motory Renault-Gordini, které testoval Mauro Bianchi také v prototypu formule 1 v belgickém Zolderu a Zandvoortu (vůz byl sešrotován, když Renault zakázal jeho účast v MS F1 1968). Jean Rédélé stavěl i monoposty školní formule France, samozřejmě se čtyřválci Renault. Úspěšné Berlinetty se do-

auto 2022/7

3 4

1 Alpine A210, vítěz třídy a devátý celkově ve 24 h Le Mans 1966 (posádka Leo Cella/Henri Grandsire) 2 Alpine A366, monopost formule Renault, s nímž startoval Patrick Tambay v sedmdesátých letech 3 Vítězný Alpine A442B Turbo ze závodu 24 h Le Mans 1978 4 Alpine A500, pojízdná laboratoř pro vývoj Renaultu Turbo RS01 formule 1 (1976) konce vyráběly licenčně v zahraničí, mimo jiné v Brazílii a Mexiku, limitovanou sérii se značkou Bulgaralpine smontovali v bulharském Plovdivu (motory 1100 a 1300 cm3). V sedmdesátých letech pokračovaly sportovní aktivity Alpine-Renault především na okruzích. Sportovní prototyp Alpine A440 se šestiválcovým motorem Gordini vyhrál mistrovství Evropy sportovních prototypů do 2000 cm3 v roce 1974, pak dostal pře plňovaný motor a jako A442B Turbo triumfoval ve slavné čtyřiadvacetihodinovce Le Mans 1978 (posádka Didier Pironi/Jean-Pierre Jaussaud). Monoposty formule 3 zesílily a se šestiválcem Gordini vítězily také ve formuli 2, přejmenované na Elf

odle petrolejářského sponzora. Alpine p spolu s Renaultem v roce 1976 vyvinula první novodobý vůz formule 1 s přeplňo vaným motorem a projekt Alpine A500 se pak stal základem dlouhé řady automobilů Renault Turbo F1. Výroba sériových typů pokračovala futuristickým kupé A310, které se představilo na Ženevském autosalonu 1971. První model měl opět za zadní nápravou uložený čtyřválcový motor Renault, tentokrát 1,6 litru o výkonu 103 kW (140 k). Během tří let dosáhla výroba mety tří tisíc vozů ročně. Alpine 310 však nikdy nedosáhla úspěchu původní Berlinetty A110, přestože byla během let neustále vylepšována, v roce 1977 dostala zesílenou karoserii a šestiválcový motor PRV o výkonu 110 kW (150 k), ale po 8137 vyrobených exemplářích byla nahrazena tvarově podobným kupé V6 GT/GT Turbo. Další generace A610 Turbo zářila v Ženevě 1991 a s rychlostí 265 km/h se stala nejrychlejším sériovým francouzským automobilem. Renault použil jméno Alpine i pro sportovní verzi malého vozu Renault 5 s předním pohonem, která byla uvedena na trh v dubnu 1976 a o pět let později dostala přeplňovaný motor 81 kW (110 k). V roce 1995 vyjely ze závodu v Dieppe poslední kupé A610 Turbo a historie Alpine se na delší čas uzavřela. Důvodem za stavení výroby byl klesající zájem klientů, který se přiblížil pouhým 150 vozům ročně. Nový sportovní vůz největší francouzské automobilky tehdy po mnoha spekulacích dostal jméno Renault Spider, ale značka Alpine zůstala vlastnictvím Groupe Renault. Po sedmnáctileté pauze bylo oznámeno obnovení výroby a za dalších šest let se tak od počátku roku 2018 dostaly první nové Alpine A110 ke klientům. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na značkové oleje RENAULT (1935)

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► LEGENDY PRAHA 2022 Automobilová slavnost Legendy, která je jakýmsi českým Festivalem rychlosti ve stylu Goodwoodu, se vrátila do pražských Holešovic po dvouleté koronavirové pauze. Promotér Lubor Kos buduje tento podnik od roku 2013, nyní je slavnost vlastně náhradou autosalonů, které houfně mizí. Na Legendách ovšem lze premiérově vidět některé z vozů, za nimiž jsme dříve na autosalony jezdili. Patří k nim Lamborghini Essenza SCV12, verze Aventadoru pro track days, postavená v limitované sérii 40 vozů. Nepřeplňovaný dvanáctiválec 6498 cm3 o výkonu 610 kW (830 k) s příčně uloženou šestistup ňovou sekvenční převo dovkou Xtrac pohání pouze zadní kola, ABC/TCS jsou nastavitelné ve 12 stupních, multifunkční volant je inspirován vozy formule 1. Vůz má rozvor náprav 2905 mm, rozchod kol 1767/1729 mm, pneumatiky Pirelli 285/650 R 19 vpředu a 354/725 R 20 vzadu.

Lamborghini Essenza SCV12

Foto Tom Hyan

Dalším hitem Legend 2022 byl McLaren 765LT, tedy novinka z tradice Long Tail (prodloužená záď), který proti základnímu typu 720S vykazuje pro inovativní aerodynamiku o 25 % větší přítlak! Je to také nejrychlejší LT s výkonem přeplňovaného osmiválce M840T (Twin Turbo 3799 cm3) zvýšeným na 562 kW (765 k)/7500 min‑1 a točivým momentem na 800 N.m/5500 min‑1, který vozu se sedmistupňovou převodovkou SSG (Seamless Shift Gearbox) uděluje zrychlení z 0 na 100/200 km/h za 2,8/7,2 sekundy a největší rychlost 330 km/h při pohotovostní hmotnosti 1388 kg! Rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1659/1617 mm, vnější rozměry 4600 x 2045 (2161) x 1192 mm a pneumatiky 245/35 R 19 vpředu a 305/30 R 20 vzadu.

McLaren 765LT (Long Tail)

Ford Ranger Raptor nové generace

auto 2022/7

Českou výstavní premiéru měl rovněž Ford Ranger Raptor, vůz nové generace v nejvýkonnější verzi, která se vyrábí v Thajsku (základní Rangery pro evropský trh budou z Jižní Afriky včetně značkové varianty coby nový Volkswagen Amarok). V evropské specifikaci má zážehový motor 3.0 V6 EcoBoost (Twin Turbo) s výkonem 212 kW (288 k)/5500 min‑1 a točivým momentem 491 N.m/3000 min‑1, desetistupňovou samočinnou převodovku a terénní redukci, přičemž řídicí elektronika přizpůso buje výkon zařazenému převodo vému stupni a charakteristiku pohonu zvolenému jízdnímu programu. Specialitou Raptoru jsou aktivní tlumiče Fox Live Valve, Wattův přímovod na zadní nápravě a posílený infotainment (digitální štít 14,8“ před řidičem a dotykový středový displej 12“).

Kaipan 16 (s mechanickými díly Škoda Fabia II)

Foto Tom Hyan

Stálicí českých výstav je Kaipan, který letos slaví 30 let od založení značky, kdy neúnavný Michal Hradský získal živnostenské oprávnění na vývoj, výrobu a prodej automobilů, které provozuje dodnes i po přestěhování produkce z Prahy do větších prostor v bývalé textilní továrně ve Smržovce. Továrna na automobily Kaipan během let rožířila výrobní program od původ ního roadsteru ve stylu Caterham/Lotus Seven k novým typům na základě přestaveb Škoda s motorem vpředu napříč. Kaipany vznikají na zakázku (dosud přes 450 kusů), ale i jako stavebnice pro montáž pod odborným dohledem a schválení výrobce. Klasiku dnes představuje Kaipan 57a (motor VW/Škoda 1.8 TSI), typy s předním pohonem tvoří Kaipan 14 na základě Škody Favorit (od 2006) a Kaipan 16 na základě Fabie II (od 2012). Kromě toho od roku 2008 pokračuje vývoj elektrických Kaipanů VoltAge, k nimž patří lehký typ 415 pro řidiče od 15 let.

Pokud nasedáte do auta jako řidič, s jistotou víte, že někdo napíše. A je to strašně akutní. Napsat, že zrovna řídíte, není tak dlouhé, ale odpoutává to vaši pozornost od volantu.

Kaipan 14 (s mechanickými díly Škoda Favorit) Elektrický Kaipan 415 pro řidiče od patnácti let

Je tu snadná

pomoc

nainstalujte si

ImDriving!

Im driving_CZ.indd 2

26.4.22 16:00

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ŠKODA FABIA RS RALLY2 (2022)

VŠICHNI Z CESTY! Ve světové premiéře se v Plazech představila nová soutěžní Fabia RS Rally2 na základě Fabie čtvrté generace...

ová éra ve více než stodvacetileté historii Škoda Motorsport započala v dubnu 2015 homologací soutěžního vozu Fabia R5 (později Rally2), odvozeného od třetí generace Fabie, který přešel z dvoulitrového atmosféricky plněného motoru Fabie S2000 opět na motor přeplňovaný turbodmychadlem, ovšem v tomto případě proti Fabii WRC s objemem válců sníženým ze dvou na 1,6 litru. Všechny tyto vozy mají čtyřválcový motor na základě sériového bloku VW/Audi a pohon všech kol, převodovka je sekvenční, od roku 2015 pětistupňová (u WRC a S2000 byla šestistupňová).

auto 2022/7

TOM HYAN, Plazy/Mladá Boleslav (CZ)

Nástupcem neobyčejně úspěšné řady Fabia R5/ Rally2, resp. R5 evo/Rally2 evo, se právě stal nový typ Fabia RS Rally2 na základě loni uvedené čtvrté generace Fabie na platformě MQB-A0, který se představil celému světu v úterý 14. června ve středisku Škoda Motorsport v Plazech u Mladé Boleslavi. Koncepčně vychází z předchůdce, přináší však řadu změn vzhledem k dalšímu vývoji a samozřejmě spříznění se čtvrtou generací oblíbené Fabie. Od léta 2021, kdy se představila čtvrtá sériová Fabia, probíhaly rovněž testy soutěžní novinky RS Rally2, a to na asfaltu, štěrku i písku v České republice, Francii, Itálii, Chorvatsku,

Foto Tom Hyan

2 1 Světová premiéra Fabie RS Rally2 v Plazech u Mladé Boleslavi, nového soutěžního vozu na základě Fabie čtvrté generace

2 Čtyřválec dostal odlišný výfukový systém s novým turbodmychadlem i chladičem stlačovaného vzduchu, jiné písty a nový systém mazání

3 Novinka vychází Německu, Belgii, Španělsku a také za extrémních zimvární tým z Mladé Boleslavi a jednou také klientský tým ze základu Fabie čtvrté ních podmínek na severu Finska. Nyní byl testovací Toksport WRT. Zmínili jsme jen největší úspěchy, ale generace na platformě program dokončen (zakamuflovaný zkušební vůz jsme Fabia se tak stala nejen nejprodávanějším, ale i nej MQB-A0 si také v Plazech prohlédli) a připravuje se ostré nasaúspěšnějším soutěžním automobilem současnosti. 4, 5 Nový motor zení novinky do skutečných soutěží. Nová Škoda Fabia RS Rally2 je zcela nově vyvinutý pro Fabii RS Rally2 Od 1. dubna 2015 dodala Škoda Motorsport klientům soutěžní automobil, což vyjadřuje označení RS v náje tentokrát odvozen zvu, evokující spojitost se sériovou řadou sportovních více než 450 vozů Fabia Rally2/Rally2 evo (R5/R5 evo, ale bez Fabie S2000, kterých bylo 63), a to více než z dvoulitrové verze 2.0 TFSI modelů RS, stejně jako atraktivní odstín lakování (EA888 Gen III Lk1) 150 zákaznickým týmům z celého světa, přičemž tyto Škoda Motorsport zelená Mamba, který navzazuje na vozy do dubna 2022 dobyly neuvěsériové typy Octavia RS a Enyaq ► MOTORY ŠKODA FABIA RALLY2 (EA888 Gen III) řitelných 1710 vítězství a 4116 Coupé RS iV. Novinka těží z nejlepšího aerodynamického řešení umístění na stupních vítězů (tedy Pohonné jednotky Rally2 (v závorce parametry výchozího motoru) do třetího místa) ze 12 616 startů! Model ve své třídě a z velké tuhosti karoRally2 Rally2 evo RS Rally2 serie, přítlak se výrazně zvýšil pro Tovární jezdci Esapekka Lappi Základ motoru 1.8 TFSI 1.8 TFSI 2.0 TFSI (mistr 2016), Pontus Tidemand Počet válců vyšší rychlost v zatáčkách a cel4 v řadě 4 v řadě 4 v řadě (2017), Jan Kopecký (2018) Objem válců [cm3] kově vylepšené jízdní vlastnosti. 1614 (1799) 1614 (1799) 1620 (1989) Velkou pozornost věnovali kona Kalle Rovanperä (2019) i jezdci Vrtání [mm] 82,5 (82,5) 82,5 (82,5) 83,5 (82,5) 75,5 (84,2) 75,5 (84,2) 73,7 (92,8) struktéři optimalizovanému chlazákaznických týmů Pierre-Louis Zdvih [mm] 10,5 (9,6) 10,5 (9,6) 10,5 (11,6) Loubet (2019) a Andreas Mikkel- Stupeň komprese zení pohonné jednotky a brzdové Výkon [kW] 212 (132) 214 (132) 214 (132) sen (2021) dobyli v tomto období soustavy. Mnohé aerodynamické Točivý moment [N.m] 420 (320) 425 (320) 430 (320) šest titulů mistrů světa rally v kate- Plnící tlak turba [kPa] díly jsou zcela nové včetně zad 250 (270) 250 (270) 250 (340) goriích WRC2 a WRC2 Pro; kromě Průměr restriktoru [mm] 32 (nemá) ního přítlačného křídla s tzv. klap32 (nemá) 32 (nemá) toho týmový titul získal pětkrát to- ECU Marelli (Continental) Marelli (Continental) Marelli (Bosch) kou Gurney, splitteru pro ►►►

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA FABIA RS RALLY2 (2022)

Škoda Fabia Rally2 evo, loňský vítěz Rally Bohemia (Kopecký/Hloušek)

usměrňování vzduchu proudícího pod vůz a scoopu Soutěžní Fabie mají už od roku 2003 pohon všech kol, nad čelním sklem pro optimalizaci proudění nad střepředpisy FIA však zakazují jakoukoli elektronickou chou; stejně jako u sériové Fabie se využívají štěrbiny asistenci trakce, jsou povoleny mechanické závěry difeAir Curtains v předních náraznících atd. Zlepšila se renciálů na přední i zadní nápravě, mezinápravový ochrana posádky, bezpečnostní rám z vysokopevovšem není povolen, využívá se hydraulicky ovládané nostní oceli Cr-Mo je vyroben ze 35,8 metru délky trumezinápravové spojky, aktivované zatažením ruční bek pro podélné, příčné a šikmé výztuhy. Ve dveřích brzdy pro rychlé nasměrování vozu do zatáčky. Převodovka je pětistupňová sekvenční. Všechna kola jsou jsou panely z uhlíkových kompozitů, kevlaru a absorpční pěny pro ochranu při bočním nárazu. Jezdci nezávisle zavěšena na příčných ramenech se vzpěrami mají anatomická sedadla s integrovanou ochranou McPherson, odpružení je nastavitelné s kapalinovými hlavy a šestibodové bezpečnostní pásy. Nechybí ani tlumiči, vinutými pružinami a příčnými zkrutnými sta 3 automatický hasicí systém na palubě vozu, který lze bilizátory. Kotouče brzd a kola se liší podle povrchu v případě potřeby aktivovat rovněž zvenku. trati, kotouče s vnitřním chlazením mají vpředu/vzadu Srdcem každého správného automobilu je spalovací zá- 1, 2 Investice do budoucna? ø 355/300 mm pro asfalt a ø 300 mm na všech kolech Elektrická žehový motor. Předpisy FIA Rally2 vyžadují přeplňovapro šotolinu; kola z lehkých slitin jsou 8 x 18 pro asfal Škoda RE-X1 Kreisel, nou pohonnou jednotku o objemu kolem 1,6 litru, která tovou a 7 x 15 pro šotolinovou verzi. Bezpečnostní postavená na základě vychází ze sériově vyráběného motoru. Přestože nej palivová nádrž z nárazuvzdorné pryže pojme 82,5 litru Fabie Rally2 evo, větší výkon 214 kW (289 k) se proti předchůdci Rally2 benzinu, který se pro mistrovství světa FIA skládá z bio ale s elektropohonem evo nezměnil a vrchol točivého momentu vzrostl jen ze paliva a syntetických e-paliv, aby byly splněny dnešní Kreisel (260 kW, 600 N.m) 425 na 430 N.m, jde o nově vyvinutý závodní čtyřválec ekologické požadavky. 3 Jan Kopecký 1,62 litru na základě bloku EA888 Gen III, ovšem nyní Strategie Škoda Motorsport je od roku 2020 založena přispěl k vývoji nové z verze 2.0 TFSI a nikoli 1.8 TFSI! Znamená to změnu na podpoře celosvětově působících zákaznických týmů, Fabie RS Rally2 poměru vrtání a zdvihu ze ø 82,5 x 75,5 mm na ø 83,5 x z nichž vyniká především Toksport WRT, obhájce loňjako zkušební jezdec 73,7 mm, tentokrát se šlo nejen cestou zkrácení zdvihu, ského titulu WRC2 a ERC s Andersem Mikkelsenem. ale i zvětšení vrtání (dříve zaK dalším jezdcům týmu patří chováno sériové ø 82,5 mm). především Marco Bulacia, Ni ► VÝVOJ SOUTĚŽNÍCH VOZŮ ŠKODA FABIA Z důvodů návaznosti na sériokolaj Grjazin a Emil Lindholm. Fabia WRC S2000 R5/Rally2 R5/Rally2 evo RS Rally2 Na domácích tratích Škoda Movou produkci zůstává rozteč Model 2003 – 2007 2009 – 2015 2015 – 2019 2019 – 2022 od 2022 torsport podporuje dealerské válců shodných 88 mm. Limit Nasazení Gen I Gen II Gen III Gen III Gen IV otáček je 7500 min‑1, předpisy Základ Fabia týmy Škoda Auto, z nichž AgroMotor 2.0 turbo 2.0 atmo 1.6 turbo 1.6 turbo 1.6 turbo FIA nadále vyžadují clonu tec Škoda Rally Team s posádVýkon [kW/k] 221/300 206/280 210/286 214/291 214/291 kou Jan Kopecký/Jan Hloušek v sání (restriktor) o průměru Točivý moment [N.m] 600 250 420 425 430 vede průběžné pořadí mistrov32 mm. Limit hmotnosti vozu Převodovka 6S 6S 5S 5S 5S podle FIA činí 1230 kg. Pohon 4x4 4x4 4x4 4x4 4x4 ství České republiky 2022. ■

auto 2022/7

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Červenec 2022

ávislý měsíčn

Ročník XXII . číslo 243 150•Kč

Foto Tom Hyan

Nestranný a nez

BMW R 69

Norton Owner s Club Hugo Urb an--Emmrich Šk oda 100 proti zdi

MJ_2022_07.in

dd 1

22.06.2022

Zaměstnanci firmy Bergmann & Roušavý v Liberci s automobily Walter

a svědectví

PN ve 2. polovině

Méblák Wa o vyhnání

libereckých

ých fotografi je jedinečnou ích v období první formou zachyceno, jak republiky automob ilová

30. let před Dolním

nádražím

lter

nákladní doprava postupně vytlačova koňské povozy, la či spíše staletí, které dlouhá desetiletí, vládly liberecký m ulicím.

První nebyl

a první

Začátkem 70. let začaly v Evropě vstupovat v platnost nové Potahy s koňským osobních automob předpisy pro konstrukci ilů. Do popředí s uhlíři v kožených jedno- a Pohled dvouspře vala bezpečn na testovací žím dráhu se dostáost, ověřovan zástěráchvpravo před leckde pamatuj á mimo jiné na kozlíku bariérových dieselelektrický agregát zahájením zkoušky. Vlevo cisterna i při í dříve narozen zkouškách. s vodou, na dráze ještě v dobách í Liberečané Také v AZNP postupně tlačná raketa se Škodou před cca 50 je 100, a vývoje. zařadili jako součást výzkumu lety. Stěhován lepšího zboží í oproti tomu U prvopoč rychle přebírala automob Ing. Václav Novák: átků aktivně působil ilová doprava, „Tehdy ještě sice dražší, která byla předpisy pro ale bariérové zkoušky, neexistovaly V květnu 30. let si firma komfortnější. Počátkem roku jsme věděli, nicméně už na že 1972 se náročně dělají. se nábytku pořídila jší na starém českos V Česaně stěhování takovou zkoušku letišti Ruzyn moderní stěhovac lovens ká bariér při nízké rychlosti se pro (z německého ě uskutečnila ová v roce í dářské vozy Möbelwagen, hospo první aby 1968. Nastavili jsme karburátrozhodli komise (EHK). zkouš ka podle předp lidově mébláky let poté, ) v vůz or tak, „Obětována isu Evrop sobotu 14. ské rychlost na volnoběh dosáhl na jedničku “ byla Škoda května, si Crashové labora událost připom 100. Padesát podmínk i 20 km/h. Vhodné testovac toře společ y jsme vyhlédli Ing. Rudolf něli pracov nosti Škoda í em v Česaně rekonstrukc Tesárkem, a to způsob Auto v čele s jejím vedou níci na asfaltové cestě mezi kotelnou na dvoře i události em hodným cím konstrukce proti a budovou na místě, probíhaly. obdivu. Připra pískovco kde Vzdali tím vili komína. Byli i odvážliv vému fundamentu důstojný hold později bariérové kům z Ústavu ci z řad soutěžníc zkoušky jezdců, kteří říkali, svým předch pro výzku h že v rychlosti Ing. Jiřímu ůdcům, techni klidně sednou 20 km/h si Foglovi, Františ m motorových vozide za volant – a ‑ l (ÚVMV), Ing. Ivanu ku Drmotovi, pánům nebyly vybaveny bezpečnoto tehdy sedačky Majet stními Oldřichu Součko iči, Luďku Rublič Ing. Vladimíru Šatoch mají za sebou inovi, onačejší havárie. pásy. Že ovi, Zdenk jejich nabídka „Fodršamaru vi a Václavu Pražák ovi Pučálk Nicméně neprošla. Na ovi. Zasvě pusopr“, ovi, cestu Škoda 1000 cení říkali se postavila což je složen příjmení hlavní MB s motorem projek ina ch aktérů. Úsměvný název z prvních dvou písmetu ným oknem levých předníchv běhu a stažen z techniků prostrčil dveří. Jeden nedá na ně zapomenout. pedál oknem tyč a zmáčkl spojky, další otevřel pravé dil jedničku dveře, zařaMotor Journal 7/2022 a vůz rychle opustil. pustit tyčí spojku a… Někdo musel Zbývalo na cíl, aby na asfaltu, rozbitém vůz navést uhlí do kotelny, od navážení neztratil směr. na mě. Byl jsem Volba padla 22.06.2022 0:53 v Česaně teprve od listopadu 1967, pár ale jako aktivní měsíců byl schopen atlet jsem běžet podél vozu, oknem držet otevřeným volant a vést vůz ve zvoleném směru. Připrave ni? nabralo rychlost, Teď! Embéčko poskočilo , stejně já, tedy spíš doslova řidič nebo navigáto jsem nechal škodovku r. Pár metrů před zdí jejímu osudu. se ozvala rána, jako když upadne Vzápětí sklem na zem. krabice se 2015 Ferrari 458 Speciale Rozhostilo se ticho. Zkoušce přihlížela řada zaměstnanců a vcelku zaraženě hleděli na výsledek. Soutěžác chvíli rádi, že i byli v té jen stáli opodál. Okamžik před zapojením Výsledek první bariérové zkoušky zástrčky vysokonap všechny překvapi následky ěťového kabelu do l velkými . 44 zásuvky druhé topné Druhá bariérov spirály tlačné rakety á zkouška se s vozem Škoda odehrála 100 na starém letišti v Praze 2013 Ferrari 458 Italia MJ_2022_07 .indd 44 Motor Journal 7/2022

Škoda 100 pro

Uhlířský povoz firmy 32

Bergmann & Roušavý

ve 20. letech 20. století

před Dolním nádražím

v Liberci

MJ_2022_07

.indd 32

1971 Alfa Romeo

1750 GT Veloce

Rozmanitá

nabídka v

5, 6 Prohlédli jsme si také testovací vůz s kamufláží, jehož zkoušky byly zahájeny před rokem 7 Nový čtyřválec ve voze pro náročné testy před oficiálním uvedením Fabie RS Rally2

ti zdi

Ascotu

Na slavném dostih aukční síň Histori ovém závodišti v Ascotu připra cs Auctioneers zúčastnilo vila na 21. prodej 194 přes května vstoupilo telefonosm stovek lidí a dalších vozidel. Aukce se osobně icky nebo online. několik se vystřídali Po osmi hodiná desítek do aukce tři ch, v celkové ceně licitátoři, bylo prodá no 76 % nabízeběhem kterých se však proda přesahující pět milion ných polože ů liber. Někte ly ještě po k aukci. ré nabízené vozy 2011 Mclaren MP4

4 Předchůdce Fabia S2000 posádky Hänninen/ Markkula z Rally Monte Carlo 2010

0:51

Právě vyšlo červencové číslo plné zajímavého čtení

Čechů v říjnu Severočeském 1938 riálů o liberec u muzeu se podařilo získat zajíma ké spediční ného obdob vý soubor firmě Bergm í. Firma v Liberci mate‑ ann nádraží v prosto sídlila u dnes & Roušavý z mezivá leč‑ pozapomenu mělo své logistic ru mezi ulicemi Košick á a Dr. Milady tého Dolního ké souvislosti Horákové, především což kvůli rozvoz a získaných u uhlí. historick

22.06.2022

0:53

C12

abídka v Ascotu byla zatím nejpestřejší, jakou Historics verze tohoto Auctioneers připravili. Na modelu Ferrari kdy prodala výběr byl Brasier 458 Italia se za 156 1906, ale také 15 rok starý pickup hp z roku byl zajímavý 800 liber. Z novějších vozů Nicméně ani jeden z těchto Ford F150. 2011 prodaný McLaren MP4-12C z roku vozů se nakonec neproda za příznivých l. Nejdražším nebo Ferrari 83 768 liber vozem aukce stalo sedm let se v podobné 612 Scaglietti z roku staré Ferrari 2004 2004 m 458 poslední verze Ferrari 612 Scaglietti modelu představ Speciale, 107 520 liber. barevném provedení za pařížském autosalo eného na Renovovaný Fiat nu v roce 2013. byl zvýšený na 500L z roku Mezi celkem Výkon dal 605 koní, přičemž 1970 23 nabídnutými za 11 320 liber. se pro- byl snížena na 1290 váha byla vozy Jaguar zajímavý roadster 1968 v žalostné Fiat Dino Spider z roku kg a vůz zrychlí 100 km/h za který nový majitel XK120 z roku 1951, 3 sekundy. Aukční z 0 na pletní renovaci m stavu vyžadujícím komkoupil za 96 dovala cenu se prodal za síň odhaV padesátých 220 liber. na 295–350 Stejně staré 16 800 liber. letech s tímto tisíc, ale vůz prodal za závodil pan Billy Navozem Zbraslav–J v Anglii se v krásném velmi pěkné kupé Fiat 379 220 liber. Bradshaw a závody 124 hlavou zcela původní Předcházející vybavil motor íloviště vozil Hugo svůj vůz na ze závodního m stavu koupil nový majitel traileru provedení C-Type. jen za 14 000 riolet XK120 Kabliber. Další italskou specialit z roku 1954 v ou byla Alfa původní tovární barvě Hugo Urban-Emmrich nového majitele Romeo 1750 Veloce z roku GT XK150 nenašel. Roadste 1970 v původní z roku 1958 m stavu, Nový r majitel za vůz zaplatil 9212 se do Anglie vrátil s levostranným řízením nemusel se vypořáda liber. ze Spojenýc t jen s moderní Pražák h států teprve před několika nologií výroby. němec techlety. „Na zí majitel vůz kého původu, silný vylepšil osazením Předcho a také jednoho roztomilé opětovnou denunciaci dost kuřák třemi dobrý závod karburát ho souseda novou pětistupň oryalého dokon továrna Weber, ní jezdec. Hugo , korpulentní podnik byla má ovou převodov atel komision několikráte z rozkazu Urban‑Emmr nádrží. Vůz se kou a novou závodníka gentle vých úředního prodal za 61 600 álně prohlédn vlasů mana. a „Usměvavý, ich byl typem se bezpodst ních vozů Jaguar uta a vždy liber. Závod- jemných rysů, zjistila přátelský, které však atnost těchto C-Type volant 1970 Fiat 500L bylo em závodního pouze 52, a šedi- byla shledána udání. talbota,“ napsa byly vždy pevné tak Byl postaveno v každém ohledu Výroba a čisté lidí pustila do není divu, že jedním se spoustaz pánů jezdců ly o něm kdysi nad nou,“ řekl bezvadvýroby jejichmobili pan Urban Lidové noviny smu kopií. Asi 30 lety byla Národním listům a díky kterým , kteří tvořili slavné před . v listopadu 1898. na Novém Zélandu období našeho autom se v zahran kopie poslední obilov postaven ičí mluvilo Úspěšný podnika auto‑ a é škole“. 1968 Fiat 124 Coupé verze C-Type o „pražské tel byl zvolen používající díly z roku 1953 závodní tem Jednoty průmysl prezidenz Jaguaru XK120. níků, stal se tento závodní správní rady Urban-Emmric vůz prodal za ugoNa aukci Škodových závodů. se členem h se narodil 164 val pak české 28.640 Reprezentoliber. července do finanční podnikatele napříkla ch v rodině podnika 1887 v Praze-Bubenč nostní hostině i Anna Emmric problémů, které vyřešila s císařem Františke d na slavmyslu. Továrnu telů v papírenském průh-Weiss při jeho návštěvě m Josefem Emmricha) půjčkou (manželka Alberta na výrobu Prahy roku a chromových barevných v červenci 1907 ve výši 100 000 papírů v ulici Získaný kapitál korun. parníku 1908 na slavnostní první nebo v Holešovicích U Papírny komerční rada plavbě Urban využil 1968 Fiat Dino Spider Hugo zásluhy Praga z přístavu Terst. Albert Emmric vybudovali podnikatelé pro mohutný Za své o rozvoj rakousko h a jeho zeť rozvoj výroby. Továrně přinesly právník Urban, který -uherského průmyslu byl císařem 1951 Jaguar XK120 Motor Journal 7/2022 firmu od tchána Hugo papíru, napříkla věhlas speciální druhy oceněn Řádem v roce 1890. d papíry pro koruny třetí převzal nebo železné Počátkem 20. umělecký tisk třídy. podkladový 1958 Jaguar XK150 stol. se dostal Mezitím mladý papírů. Jak už materiál pro výrobu fotoHugo dostudov to bývá v Čechách vence al a MJ_2022_07 .indd 71 zvykem, noroční1905 byl v Praze odveden 13. čerjako jeddobrovo 71 leckého pluku. lník k 8. sboru dělostře Jen o několik se zúčastnil dní později střeleckých závodů ných spolkem pražských důstojní pořáda22.06.2022 armády a zajistil ků c. a k. 0:55 si páté místo z revolveru. ve střelbě Jeho osudy v několika následují jsou nám neznám cích letech odjet na studijní é. Pravděpodobně stihl cestu do severský a posléze do USA, kde pracoval ch zemí papírnách. Ve v různých Velké nat jako prodejce Británii se dal zaměstZískal v papírens velkoobchodu s papírem . kém oboru obrovské šenosti, které zkupozději podniku. Přinejme uplatnil i v rodinném nším srpen 1909 vil v Rakousk u u jezera Wolfgan však trádobých novinách gsee. V soumůžeme nalézt Zámek Hüttenstein se 14. srpna zprávu, jak najdete asi 40 km pokusil zachráni na východ od Salcburku. povou, pokojsko t Marii Stru34 Rodina Urban-Emmricho u která se rozhodla z nedalekého St. Gilgenu, vých tam často ráda utopit v jezeře. pobývala se potopil Několikr pod hladinu, ale bohužel na át tělo MJ_2022_07 .indd 34 Motor Journal 7/2022

Hugo Urba

n‑Emmrich

22.06.2022

0:53

www.MotorJournal.cz

Motorsport

Foto Tom Hyan

► ECCE HOMO ŠTERNBERK 2022

Foto Jan Škoda

NOVÝ REKORD! 2

Od roku 1981 se ve Šternberku bojuje o body do evropského mistrovství v závodech do vrchu. Letos opět padl rekord trati...

rušení sezony 2020 přerušilo tento boj, ale od loňska se na slavnou trať v moravském Šternberku jezdci mistrovství Evropy vrátili! V sezoně 2021 sice ještě šlo o souboj dvo jice několikanásobných mistrů Evropy ital ské národnosti, letos přijel jen Christian Merli (troj násobný mistr Evropy), protože Simone Faggioli (držitel rekordních jedenácti titulů ME) se soustředil na italský šampionát CIVM, kde o stejném víkendu vyhrál Trofeo Vallecamonica. Ecce Homo je čtvrtým podnikem devítidílného seriálu ME (Rechberg byl opět zrušen), který završí 18. září 41. ročník chorvatského závodu Buzetski Dani. Christian Merli by si však rád nadělil čtvrtý mistrovský titul už k padesátinám (narodil se 12. srpna 1972 v Trentu a žije v nedalekém Fiavé). Proto trénuje i na jiných tratích, když je volný termín,

auto 2022/7

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Šternberk (CZ) 1 Christian Merli (Osella FA30 Judd LRM) ustavil nový rekord trati 2 Petr Trnka (Norma M20 FC Mugen) se opět blýskl celkově druhým místem

nedlouho po Ecce Homo 2022 vyhrál 25. ročník Glas bachrennen a přihlásil se do Ascoli, aby se znovu poměřil se Simone Faggiolim... Většina jezdců, kteří bojují o absolutní prvenství, sází na otevřené sportovní prototypy, vesměs poháněné třílitrovým osmiválcem, jehož původ je v někdejší for muli 3000. Rozšířený Zytek/Judd KV je dalším vývojem typu BV z devadesátých let, které vyvinula britská firma Engine Developments Ltd (Judd Power) pro ME F3000, pořádané v letech 1996 – 2004. Dodávala je coby sta vebnice další britské společnosti Zytek Motorsport, která zajišťovala servis v evropském mistrovství F3000. Po úpadku Zyteku vlastní Judd Power nadále práva na tyto motory, repasuje je a vylepšuje. Výkon 331 kW (450 k) z F3000 zvyšuje až na 382 kW (520 k) při nárůstu otáček do 10 500 min‑1; upravuje hlavy válců, vačkové

Foto Jan Škoda

Foto Jan Šnaidauf

7 hřídele i sání vzduchu, snižuje vnitřní tření a montuje nové řídící jednotky ECU. Třílitrový osmiválec o hmotnosti 120 kg dosahuje proběhu 3000 km před repasí, což je pro vrchařský šampionát více než do stačující. Kořeny sahají až do roku 1971, kdy Engine Developments založili konstruktér John Judd a Jack Brabham, trojnásobný mistr světa F1. Jezdci větši nou značku motoru nesdělují, u Merliho se uvádí jednou Zytek, podruhé Judd (letos si pořídil nový). Málokdo si vzpomene, že Christian Merli přijel na Ecce Homo už v roce 2005 jako člen týmu Tschager Motorsport spolu s Fausto Bormolinim, Renzo Napio nem a Fausto D’Alpaosem, aby z této čtveřice byl napoprvé nejlepší! Pak se u nás delší čas neobjevil, ale když Faggioli pro sezonu 2014 vyměnil italskou Osellu za francouzskou Normu, jeho nástupcem s to vární podporou Enza Oselly se stal právě Merli a záhy svého předchůdce překonal. Pravda, v roce 2018 ne jel Faggioli celé ME, protože si odskočil na legendární Pikes Peak do Colorada, kde zajel třetí nejlepší čas celé historie závodu (absolutně druhé místo za elek tromobilem VW ID.R Romaina Dumase). Evropským šampionem 2018 se tak stal Merli (Osella FA30 Zytek V8), 2019 se o titul kuriozně podělili,

Foto Jan Škoda Foto Tom Hyan

Foto Jan Škoda

když získali shodných 250 bodů (10x 25 za deset vítězství)! Startují totiž v odlišných kategoriích D/E2 -SS (Merli) a E2-SC (Faggioli), a proto oba sbírají body za případná vítězství. Zatímco SS je ve stylu formulových monopostů se sedadlem jezdce v ose vozu, SC je sportovní prototyp s vyosenou sedačkou jezdce a teoreticky tedy biposto (dvoumístný). Po přechodu Faggioliho do CIVM 2022 se stal nej větším soupeřem Merliho šternberský Petr Trnka, v průběžném pořadí ME celkově druhý. Po loňském debutu s třílitrovou Normou M20 FC z roku 2019, za koupenou od Sébastiena Petita včetně třílitrového motoru Mugen MF308 (jede v jiné třídě, nyní zna čené CN/E2-SC), dojel dvakrát absolutně druhý jak na Ecce Homo, tak v portugalské Rampa de Fal perra. Proti loňskému ročníku ovšem byl závod Ecce Homo pomalejší, pouze Christian Merli překonal sám sebe, ve druhé jízdě zlepšil rekord trati z loň ska, když dosáhl 2:39,80 min (loni zajel 2:39,88). Jeho celkový čas se zlepšil na 5:20,863 min, domácí Petr Trnka měl více než devítisekundovou ztrátu. Třetí místo obsadil Němec Alexander Hin z Elzachu, kterému Trnka nadělil přes třináct sekund. Čtvrtý byl čtyřiadvacetiletý Švýcar Robin Faustini ze ►►►

3 Nejlepším Španělem byl dvanáctý Gonzalo Cabañas Fernández-Capalleja (Nova NP03) 4 Karl Schagerl (VW Golf Rallye TFSI-R) vládl všem automobilům se střechou, v absolutní klasifikaci skončil osmý 5 Miloš Beneš (Osella FA30 Zytek) bohužel nedokončil a Trnka překonal jeho český rekord 6 Zpestřením byla španělská účast Joseba Iraoly (Nova NP01), třetího v první jízdě, ale ve druhé ho zradila technika 7 Alexander Hin (Osella PA30 Zytek) při premiéře ve Šternberku dojel třetí 8 Nový motor Judd/Zytek v úpravě LRM Motors ve voze Christiana Merliho

7/2022 THauto

Foto Jan Škoda

► ECCE HOMO ŠTERNBERK 2022

Chorvat Tomislav Muhvić (Mitsubishi Lancer EVO IX) vede evropský šampionát v kategorii I (uzavřené vozy)

Foto Helena Hyanová

Foto Jan Škoda

Krystýna Fillová (Mitsubishi Lancer EVO IX) byla celkově jedenadvacátá, třetí ve skupině 2 a vytvořila nový dámský rekord

1 Mezi historickými vozy Suhru s novou Osellou FA30 (dříve jezdil Reynard veným monstrem VW Golf Rally 2.0 TFSI-R, celkově jel Švéd Anders Jensen F3000 po svém otci Simonu Hugentoblerovi), pátý čes devátý před kosovským závodníkem Liridonem Kalen na Saabu 96 Sport (1964), ký reprezentant Petr Vítek, jemuž konečně vydržela derim (Mitsubishi Lancer EVO IX), když Dan Michl tříválci 844 cm3, Osella PA30 všechny jízdy! Populární Francouz Sébas (Lotus Elise V8) a Felix Pailer (Lancia Delta Integrale) s nímž kdysi startoval tien Petit byl až šestý; po technické závadě ze španěl odstoupili pro závady už po sobotním tréninku. První Ronny Eriksson ského Al Fita nedokázal třílitrovou Novu opravit, a tak desítku uzavíral známý maďarský závodník László u nás jel s motorem Honda Turbo. Miloš Beneš (Osella Szász (Reynard 01L Zytek), jezdící s chorvatskou licencí 2 Joel Burgermeister (Tatuus F4 T014 Abarth) FA30 Zytek) po kontaktu se svodidly do druhé jízdy ne za AK Dubrovnik Racing. byl celkově sedmý nastoupil, v první jízdě třetí Španěl Joseba Iraola Lan O závodních vozech Osella, Norma a Nova i motorech a vyhrál dvoulitrovou třídu zagorta (Nova NP01) vzdal pro technickou závadu. Judd a Zytek jsme už psali, podívejme se nyní na dalšího Sedmým místem a vítězstvím ve třídě zabodoval Švý specialistu LRM Motors, tedy italskou společnost Lo car Joel Burgermeister z Thurgau, který se loni vrátil rama Engineering S.r.l. z Novary, která už přes třicet let po dvouleté přestávce. Opatřil si formuli 4 Tatuus T014 připravuje motory a má dvě testovací stanice s brzdou pro dvoulitrovou třídu se sníže motorů do 478 kW (650 k) a do ► ECCE HOMO ME 2022 ným objemem na 1170 cm3 (ko 12 000 min‑1. V roce 2018 firma eficient 1,7) vzhledem k přeplňo LRM Motors poprvé vyhrála titul 1. Christian Merli (I)................D/E2-SS............ Osella FA30 Judd LRM ............ 5:20,863 vání turbodmychadlem (nové 2. Petr Trnka (CZ)....................CN/E2-SC......... Norma M20 FC Mugen............. 5:30,009 mistra Evropy do vrchu s Chris Twin-Scroll), která je připravena 3. Alexander Hin (D)................CN/E2-SC......... Osella PA30 Zytek..................... 5:43,389 tianem Merlim (Osella FA30 Zytek 4. Robin Faustini (CH).............D/E2-SS............ Osella FA30 Zytek..................... 5:46,258 LRM), ale také italský šampionát, úspěšným týmem Jenzer Motor 5. Petr Vítek (CZ).....................CN/E2-SC......... Osella PA30 Judd..................... 5:55,191 a od té doby trvá úspěšná spolu sport. Čtyřválec Abarth od ital 6. Sébastien Petit (F)................CN/E2-SC......... Nova NP01-2 Honda Turbo...... 5:59,814 ského ladiče LRM nabízí přes práce. Kromě toho LRM připra 7. Joel Burgermeister (CH)......D/E2-SS 2.0...... Tatuus F4 014 Abarth LRM....... 6:10,425 221 kW (300 k). Vozům se stře 8. Karl Schagerl (A)..................Group 1............. VW Golf Rallye 2.0 TFSI-R........ 6:10,738 vuje automobilové i motocyklové chou (Kategorie I; Group 1) vládl 9. Liridon Kalenderi (KOS) ......Group 1............. Mitsubishi Lancer Evo IX.......... 6:19,253 motory různých značek, k nimž Rakušan Karl Schagerl s upra 10. László Szász (H/HR).............D/E2-SS............ Reynard 01L Zytek.................... 6:20,334 patří Honda, Renault Sport, BMW,

auto 2022/7

Foto Tom Hyan

► KRÁTCE

Foto Jan Šnaidauf Foto Helena Hyanová

Foto Helena Hyanová

4 Peugeot, Citroën, Alfa Romeo, Abarth, Fiat, Nissan, Opel a další; poskytuje servis na závodních tratích a spolupracuje s týmy i malými výrobci speciálních automobilů jako jsou Tatuus, Ermini, Osella, CMS Racing Cars, Jenzer Motorsport a jiné. V kategorii I, tedy mezi cestovními a sportovními vozy, podávali někteří jezdci na Ecce Homo velké výkony. Třiačtyřicetiletý Rakušan Karl Schagerl se letos zaměřil na ME a s upraveným Golfem 2.0 TFSI-R, který ho dovezl k sedmi titulům rakouského mistra v nepřetržité řadě, se v celkovém pořadí mistrovství Evropy vklínil mezi Mitsubishi Lancer EVO IX Jihoslovanů Vasilije Jakšiće a Tomislava Muhviće. Vyhrál na Ecce Homo a průběžně drží druhé místo za Jak šićem, jeho Golf má údajně výkon 516 kW (702 k)! Skvěle si na Ecce Homo vedla Krystýna Fillová (Mitsubishi Lancer EVO IX), jedenadvacátá celkově a třetí v Group 2 za Marti nem Jermanem (Lamborghini Huracán GT3) a To mislavem Muhvićem, když porazila nové vozy Hyundai i30 N TCR týmu Janík Motorsport (Václav Janík a Jaromír Malý). V průběžném pořadí kate gorie I je z českých jezdců nejvýše Jiří Ošmera (Volkswagen Scirocco) na osmém místě. ■

► Navzdory celosvětové krizi má být 24 h Le Mans v roce 2023 důstojnou oslavou 100. výročí závodu, neboť by mělo dojít k souboji dnešních i budoucích vozů kategorie LM Hypercar (Toyota, Glickenhaus, Peugeot a Ferrari) s novou kategorií LMDh (Le Mans Daytona hybrid), konečně společnou pro WEC a IMSA, pro kterou se připravují Porsche 963 (představen na Festivalu rychlosti 2022 v Goodwoodu), BMW M Hybrid V8 LMDh, Lamborghini, Alpine, Cadillac a údajně další.

5 3 Francouzská legenda Jean-Marie Alméras (Porsche 935 Turbo) nemůže chybět 4 Sébastien Petit (Nova NP01-2 Honda Turbo) byl rád, že vůbec přijel, když pro technickou závadu ze Španělska musel využít náhradní řešení 5 Mladý Švýcar Robin Faustini (Osella FA30 Zytek) překvapil čtvrtým místem

► Účast Volkswagen Group ve vrcholném motorsportu je ve světle dnešního světového vývoje poněkud nepravděpodobná. Spekulace o vstupu do formule 1 po přechodu na nové typy pohonných jednotek a nové předpisy od roku 2025 potvrdila Audi tím, že zároveň zrušila projekt LMDh, zatímco Porsche prý vstoupí jak do F1, tak do LMDh, kde hodlá účinkovat ještě Lamborghini (zřejmě se shodnou pohonnou jednotkou Porsche V8 Bi-Turbo)! V polovině 2023 vyjede nástupce Aventadoru, první hybrid Lamborghini. ► Po deseti letech od bankrotu koupil Brit Till Bechtolsheimer (41), amatérský závodník a šéf investiční společnosti v New Yorku, slavnou značku Lola včetně aerodynamic kého tunelu Lola Technical Center a chce obnovit výrobu závodních vozů s výhledem na účast ve 24 h Le Mans. Martin Birrane převzal Lolu v roce 1997 od zakladatele Erica Broadleye, když poprvé zbankrotovala kvůli neúspěšnému projektu F1. Birrane zemřel 2012, ale jeho dcery si ponechaly veškerá práva až do letošního prodeje. ► Závodní Team Hezeberg vznikl pro americký NASCAR Cup 2022! Toine Hezemans a jeho někdejší soupeř inženýr Ernst Berg založili novou část svého týmu spolu s Beaume Brothers Racing pro americké závody, kde chce Loris Hezemans (nový No.27 Ford Mustang Next Gen Car) absolvovat všechny silniční závody a 2023 nastoupit na ovály. Už má zkušenosti ze tří startů v Xfinity Series se třemi různými týmy, kromě titulů Whelen Euro Series. ► Kanaďan Eldon Rasmussen jel mnoho závodů, ale proslavil se také jako konstruktér a výrobce, patřil k nejlepším tvůrcům přítlačných křídel pro Indy Cars a dragstery NHRA Top Fuel, postavil si vlastní chassis Rascar pro Indy 500; vyráběl vozy pro závody na ledě, závodní sidecary i motokáry. Narodil se 7. července 1936 v Calgary, byl dánského původu, závodil v letech 1952 – 1979 (Indy 500 jel 1975, 1977 a 1979). Zemřel 5. června 2022 během spánku doma v Indianapolisu.

7/2022 THauto

► Motorsport ► XVII. RALLY HUSTOPEČE 2022

Foto Tom Hyan

POLOČAS

1 1 Jan Kopecký (Škoda Fabia Rally2 evo) vyhrál tři ze čtyř soutěží a vede české mistrovství 2 Václav Pech Jr. (Ford Focus WRC 06) je největším soupeřem Jana Kopeckého, ale podle předpisů na mistrovský titul nemá nárok 3 Filip Mareš (Škoda Fabia Rally2 evo) neustále zrychluje a už bral plný počet bodů

První polovina mistrovství České republiky v rally je za námi, suverénně vede Jan Kopecký, když Václav Pech smí bodovat jen ve druhé divizi...

ová pravidla totiž rozdělují automobily do TOM HYAN, vítězství v soutěži, což se mu podařilo třeba na 40. ročHustopeče (CZ) níku Valašské ValMez Rally 2022, ale nemůže být dvou divizí, první je vyhrazena vozům s homologací FIA do osmi let zpátky, druhá pro s tímto starším vozem mistrem republiky. starší typy s národní homologací, jejichž hoČeským soutěžím tak vedle Václava Pecha na Fordu mologace FIA je starší osmi let, vládnou čtyři dealerské týmy ► 17. AGROTEC RALLY PETRONAS HUSTOPEČE 2022 což platí rovněž o speciálech s podporou Škoda Motorsport, WRC. Naštěstí smějí nadále 1. Jan Kopecký/Jan Hloušek 1:18:12,4 Agrotec/Škoda Fabia Rally2 evo k nimž patří Agrotec (Jan Kostartovat, byť bez nároku na boj 2. Václav Pech Jr./Petr Uhel + 6,3 EuroOil/Ford Focus WRC 06 pecký), Laureta (Filip Mareš), o titul absolutního mistra České 3. Filip Mareš/Radovan Bucha + 11,5 Laureta/Škoda Fabia Rally2 evo ACA Vančík (Dominik Stříteský) 4. Dominik Stříteský/Jiří Hovorka + 2:05,5 ACA Vančík/Škoda Fabia Rally2 evo a Samohýl (Adam Březík). Tito republiky, neboť sbírají body 5. Grzegorz Grzyb/Tomasz Borko (PL) + 2:27,4 Rufa/Škoda Fabia Rally2 evo jezdci si rozdělili místa na stuppouze ve druhé divizi, v níž není 6. Jaroslav Melichárek/Erik Melichárek (SK) + 3:40,0 Melico/Ford Fiesta RS WRC možnost zisku absolutního titulu. ních vítězů ve čtyřech úvodních 7. Martin Vlček/Alexandra Skripová + 4:05,7 Kowax/Hyundai i20 N Rally2 Takže je to jasné, Václav Pech 8. Věroslav Cvrček/Ondřej Šálek + 4:42,7 Kontakt/Škoda Fabia Rally2 evo soutěžích, když Pech vyhrál s vozem Ford Focus RS WRC Valašskou rally před Marešem 9. Karel Trojan Jr./Petr Chlup + 5:38,2 Korno/Škoda Fabia Rally2 2006 může sice získat absolutní 10. Tomáš Kurka/Kateřina Janovská + 5:55,5 Kurka/Mini JCW WRC a Kopeckým; na Šumavě po

auto 2022/7

Foto Tom Hyan

6 dpadnutí Pecha z vedení (hydraulika řazení) dominoo val Kopecký před Stříteským a Marešem; v Českém Krumlově Kopecký porazil Pecha a Mareše a ve čtvrtém podniku Rally Hustopeče znovu vládl Jan Kopecký před Pechem, Marešem a Stříteským. Mladý Adam Březík byl nejlépe čtvrtý na Šumavě. Sedmnáctý ročník Agrotec Petronas Rally 2022 v Hustopečích se jel jako Memoriál Rudolfa Kouřila, bývalého ředitele této soutěže, který tragicky zahynul v roli spolujezdce v sobotu 19. března na soutěži slovenského mistrovství (jel s René Dohnalem na Peugeotu 208). Bylo mu 63 let, zúčastňoval se soutěží čtyřicet let jako navigátor a ještě déle coby pořadatel, byl ředitelem Rally Hustopeče a Valašské rally. Po tragické nehodě byla Rally Slovakia Ring 2022 ukončena. Novou ředitelkou soutěže v Hustopečích se stala Petra Mynářová. Agrotec Petronas Rally 2022 v Hustopečích uzavřela první polovinu osmidílného seriálu SONAX Mistrovství ČR v automobilových soutěžích 2022, které končí v polovině října návratem německé ADAC 3-Städte-Rally do šampionátu (naposledy započítáváno 1998) a zahrnuje ještě proslulé Rally Bohemia, Barum a Pačejov.

7 4 Osvěžení startovního pole přináší Alpine A110 RGT posádky Jakub Jirovec/Jakub Kunst 5 Jan Vonka (Porsche 911/997 GT3) vyměnil okruhy za automobilové soutěže 6 Bratři Kamil a Erik Švecové ze Slovenska také jedou Peugeot Rally Cup (na typu 208 R2) 7 Jaromír Tarabus s Peugeotem 208 Rally4 v novém designu vládne klasifikaci Peugeot Rally Cup

Ve vedení mistrovství je Jan Kopecký (Škoda Fabia Rally2 evo), který po třetím místě z Valašské vyhrál další tři soutěže, z toho na Šumavě a v Českém Krumlově vždy už posedmé! Dvoudenní soutěž v Husto pečích se jela za velkého až pětatřicetistupňového vedra na prašné šotolině, Kopecký však startoval první, další za ním v minutových intervalech, což se stalo předmětem kritiky (dříve byly i dvouminutové odstupy). To by však znamenalo nežádoucí prodloužení soutěže a uzavírek, někdo první prostě být musí, za jiných podmínek to může být naopak nevýhoda. Soutěž mezi moravskými vinicemi byla součástí Peugeot Rally Cupu, jemuž vládne zkušený Jaromír Tarabus na Peugeotu 208 Rally4. „Tato soutěž je skvělá díky formátu pátek-sobota, a především svou kompaktností. Všechny rychlostní zkoušky jsou jen pár kilo metrů od servisní zóny a centra soutěže,“ řekl Tarabus a vyhrál Pohár Peugeotu potřetí v řadě. Peugeot Rally Cup v Hustopečích skončil pořadím Jaromír Tarabus, Filip Pindel (PL) a bratři Kamil a Erik Švecovi (SK), když Bulhar Nikola Mishev odpadl. Všichni už se nyní těší na červencovou Rally Bohemia. ■

7/2022 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► GRAND PRIX DE MONACO HISTORIQUE 2022

Frederic Lajoux (1978 Arrows A1B) před Fritsem van Eerdem (1980 Fittipaldi F7) v závodě série F (vozy F1 z let 1977 – 1980)

ZNOVU SE JELA!

Grand Prix historických vozů formule 1 se opět konala po narušení cyklu kovidovými restrikcemi. Byli jsme při tom... ROMAN KLEMM, Monte Carlo (MC) 1 Katarina Kyvalova (1954 Cooper-Jaguar T33 Mk.I) opět startovala v Monaku (loni jsme ji viděli také na autodromu v Mostě) 2 Max Smith-Hilliard (1977 Fittipaldi F5A) měl smůlu, zajel pole position závodu série F, ale vůz se zastavil už v zahřívacím kole

auto 2022/7

abažit se jednou za dva roky bohatou historií Grand Prix, závodními vozy formule 1 všech epoch, ale i velkými jmény motorsportu, navíc na tak jedinečném místě, jakým je mondénní Monte Carlo, to je právě Grand Prix de Monaco Historique! Nesmyslné restrikce dvouletou frekvenci pořádání tohoto závodu narušily stejně jako způsobily další škody ve všech oblastech lidského života, ale ročník 2022 byl skutečně povedeným návratem. V osmi různých třídách (jedna pro sportovní vozy, pro něž byla Velká cena Monaka jedinkrát vypsána roku 1952) za účasti desítek jezdců na vzácných

vozech se bojovalo o vítězství. Tento podnik ovšem není demonstrační jízdou od koupaliště nahoru ke kasinu a zpět, či nějakou soutěží pravidelnosti, jsou to skutečné a ostré závody. Ať už se to milovníkům staré techniky při pohledu na četné hromady šrotu, které zápolení v úzkém labyrintu ulic neodvratně vyvolá, to líbí, anebo nikoliv. Kdo tedy byli ti, kteří v letošním ročníku v neděli vystoupili do knížecí lóže a převzali zlatý pohár a k tomu poprvé i porcelánovou figurku patrona příslušné třídy od umělce Yvona Auriela? První Velká cena Monaka se konala roku 1929 a je logické, že nejstarší vozy odpovídaly právě předpi-

Foto Roman Klemm

5 6

3 Dan Collins, tradičně na jednom z vozů Classic Teamu Lotus (na typu 21 Climax čtvrtý v závodě série B) 4 Esteban Guttiérez se vrátil za volantem originálu BRM P153 (1970) svého slavného mexického krajana Pedra Rodrigueze 5 Bývalý jezdec formule 1 Roberto Moreno (1974 Hill Lola T370 Ford) při návratu obsadil páté místo (série E) 6 Claudia Hürtgen (1960 Ferrari Dino 246) porazila všechny muže v závodě série A2

sům této volné předválečné formule. V duelu britských monopostů ERA o Pohár Louise Chirona (závod A1) se prosadil Američan Mark Gillies na typu R3A z roku 1934, zatímco jeho velký soupeř Nick Topliss na R4A z roku 1935 havaroval po kolizi s opozdilcem v zatáčce St. Dévote. O vozech ERA jsme nedávno psali, první zmíněný exemplář vyhrál slavný závod do vrchu Shelsley Walsh 1934 při prvním startu (za volantem byl zakladatel Raymond Mays), druhý triumfoval při třetím startu (200 mil na ostrově Man 1935, řídil Pat Fairfield). V závodě o Pohár Juana Manuela Fangia (A2) pro vozy Grand Prix s motorem vpředu do roku výroby 1960 opravdu tekly slzy štěstí! Na své osudové trati se prosadila profesionální závodnice Claudia Hürtgen, tedy žena, která v Monaku 1993 po těžké nehodě ve formuli 3 málem přišla o ruku, ale každopádně o další postup v kariéře. Claudia tentokrát zajela pole position a dobyla vítězství na nejcennějším voze celé Grand Prix, na Ferrari Dino 246 z roku

1960, s nímž jezdil svého času mistr světa Phil Hill. „S touto tratí jsem měla otevřený účet. Teď je vyřízen,“ sdělila Claudia autorovi článku se slzami v očích. Rychlého specialistu Tonyho Wooda (Tec-Mec Maserati F415 z roku 1954) při tom porazila jen o 1,1 sekundy. Další velkou tradicí je závod třídy B o Pohár Grahama Hilla pro jedenapůllitrové for mule 1 (1961 – 1965), jenž se většinou vy vine v souboj Lotusu a Ferrari. Italskou značku zastupoval především držitel pole position Joe Colasacco z USA na vzácném Ferrari 1512 z roku 1964 (ex-Surtees a Bandini), zatímco nejrychlejší z Lotusů byl Mark Shaw na typu 21 po Jimu Clarkovi. Colasacco jen s největší námahou uhájil po startu vedení a Shaw mu nedopřál ani chvilku oddychu. V osmém kole se britský jezdec riskantním manévrem v St. Dévote protáhl kupředu, ale pak byl on v roli štvance a neustál ji. Na stejném místě o kolo později skončil ve svodidlech. Za vítězem Cola saccem dojel přešťastný Chris Drake na

Cooperu T71 z roku 1964 před armádou dalších pěti vozů Lotus-Climax F1. V závodě třídy C, či chcete-li série C, o Pohár Vittoria Marzotta pro sportovní vozy z let 1952 až 1957 se představila jediná česky mluvící jezdkyně tohoto podniku, v Německu žijící Slovenka Katarina Kyvalova. Specialistka na historické závody dojela čtrnáctá (z 29 startujících) na voze Cooper-Jaguar T33 (Mk.I) z roku 1954. Stejná kombinace Cooper-Jaguar, ale novějšího typu T38 (Mk.II), dobyla vítězství. Frederic Wakeman se ovšem celý závod musel nepřetržitě bránit útokům Maserati 300S (1955) s Lukasem Halusou za volantem. Soupeření vozů formule 1 z let 1966 až 1972 o Pohár Jackieho Stewarta (série D) jasně ovládl britský specialista Stuart Hall na McLarenu M19A z roku 1971 (ex-Denny Hulme). Za ním se kromě dalších dlouholetých jezdců historických formulí 1 Michaela Lyonse (Surtees TS9) a Jordana Grogora (Matra MS120C) na této scéně úspěšně uvedl někdejší účastník skutečných ►►►

7/2022 THauto

► GRAND PRIX DE MONACO HISTORIQUE 2022

Foto Roman Klemm

Ken Tyrrell, americký jmenovec z Floridy, za volantem britského Tyrrellu 011/6 dojel šestý v závodě série G (vůz z roku 1982)

3 1 Jednou z kuriozit byl zapomenutý De Tomaso F1 (1961) se čtyřválcem Alfa Romeo v úpravě Conrero (jezdec Renato Bicciato) 2 Dominantní postavení Lotusů v závěrečném závodě série G; v cíli zleva typy 88B, vítězný 87B Marco Wernera a 92 3 Marco Werner získal sošku Ayrtona Senny za vítězství v nejrychlejší kategorii

4 4 V sérii E vede McLaren M26 (Michael Lyons) před Lotusem 76 (Marco Werner), vpravo opozdilec John Inglessis (Lotus 72E)

auto 2022/7

Grand Prix! Mexičan Esteban Gutiérrez (ex-Sauber a Haas) startoval na BRM P153 svého velkého krajana Pedra Rodrigueze! Oblečen ve stylu a designu přilby jako Pedro zajel třetí čas kvalifikace, ale umístění mezi první trojicí mu v neděli pokazila rozbitá převodovka (byl klasifikován třináctý). Po polední přestávce, při níž se o trapas dne postaral svou nehodou během demonstračních kol ve Ferrari 312 B3 (ex-Niki Lauda) samotný Charles Leclerc (Jacky Ickx neměl ve Ferrari ze začátku

s edmdesátýách let podobný problém), zbývaly poslední tři závody těch nejrychlejších. Pohár Nikiho Laudy (série E) pro vozy F1 z let 1973 až 1976 si znovu zajistil rozjetý Stuart Hall, tentokrát na McLarenu M23 z roku 1973. Trojnásobného vítěze 24 h Le Mans, Marca Wernera na Lotusu 76, s přehledem udržel 1,5 sekundy za sebou. Z bývalých jezdců formule 1 si vedl nejlépe Jean Denis Delétraz (Shadow DN3 Ford) na devátém místě, Emanuele Pirro (Hill Shadow DN1) si vybral hůře, s vozem se nesžil a v závodě zastavil už ve druhém kole. Relativně jasnou záležitostí ve prospěch Michaela Lyonse a jeho Heskethu 308E z roku 1977 se stal závod o Pohár Gillese Villeneuva, série F pro for mule 1 z let 1977 až 1980. Mladý Brit, který v Monaku již několikrát vyhrál, vytěžil ze smůly Maxe Smitha-Hillarda. Ten sice překvapivě dobyl pole position na Fittipaldi F5A, ale technika nepřestála ani zahřívací kolo, takže do závodu nenastoupil. Posledním závodem naprosto senzačního víkendu byla nově zave dená třída vozů F1 z let 1981 až 1985 (G) o Pohár Ayrtona Senny. Marco Werner (1982 Lotus 87B) tentokrát vyhrál, když zajel pole position, Michael Lyons (1983 Lotus 92) byl druhý a Nick Padmore (1981 Lotus 88B) třetí. Dojatý Werner si dojel pro figurku svého velkého idolu Ayrtona Senny. Závody to byly skvělé, a tak se už těšíme na čtrnáctý ročník v roce 2024. ■

James Hunt (Marlboro Team McLaren), mistr světa formule 1 v roce 1976

7/2022 THauto

► LEGENDY 24 h LE MANS

Jaguar XJR 12 (Le Mans 1991)

Foto Tom Hyan

(2003)

ANDY WALLACE (GB) GP Macao) a F3000, ale ve F1 jen testoval, tak se soustředil

Vítěz více než 25 závodů sportovních vozů včetně 24 h Le Mans při debutu 1988 (Jaguar XJR 9 LM), třikrát 24 h Daytona (1990 Jaguar XJR 12; 1997 a 1999 Riley & Scott Mk.III Ford), dvakrát 12 h Sebringu (1992 a 1993 AAR Eagle Toyota) a jednou Petit Le Mans (1999 Panoz LMP1). Narodil se 19. února 1961 v Oxfordu, 1976 absolvoval Jim Russell Racing School a 1979 první závod F-Ford, v níž byl mistrem Esso/RAC 1981 až 1983. Postoupil do F3 (1986 britský mistr a vítěz

na sportovní prototypy. V Le Mans jezdil do 2010, naposledy osmý (Lola HPD); vystřídal také Toyotu, McLaren, Audi, Cadillac, Bentley, Dome a Zytek. Po ukončení kariéry je od roku 2011 dosud testovacím jezdcem Bugatti a držitelem rychlostních rekordů. Na Jaguaru XJ 220 zajel 350,27 km/h ve Fort Stocktonu, pak v Ehra-Lessien 386,4 km/h na McLarenu F1, 429,6 km/h na Veyronu a 490,48 km/h na Chironu; s elektrickým Lego Technic Bugatti Chiron ovšem jen 20 km/h.

Foto Tom Hyan

(1990)

Sauber C9 Mercedes V8 (Le Mans 1991)

STANLEY DICKENS (S) rychlostí 219,99 km/h (s Massem a Reuterem ujeli o 210 km více

Navzdory svému jménu je Dickens závodník ze Švédska, narodil se 7. května 1952 ve Färila (Ljusdals Kommun). Syn policisty, jenž se za prací stěhoval do Motaly, kde Stanley potkal Reine Wisella a ten se stal jeho rádcem. Od sedmdesátých let jezdil s cestovními vozy, F-Ford, F3 a Sports 2000 (mistr Evropy 1981), než přešel na sportovní prototypy (Strandell, Porsche, Aston Martin, Gebhardt). Největším úspěchem je vítězství ve 24 h Le Mans 1989 průměrnou

než vítěz 2021). Také byl mistrem Japonska 1989 s cestovními (BMW) a sportovními vozy (Porsche 962C). Po roce 2001 se stal manažerem týmů, vrátil se k profesi reklamního grafika, ale od 2010 je znovu na startu (BMW Z4 GT3). Rozvedený otec dvou synů a jedné dcery je opravdu britského původu, předci přišli roku 1885 do Švédska budovat železnici! Nyní žije s herečkou Angelikou Roberts v Motale a opět startuje se sportovními prototypy v závodech historických vozů.

Mazda 787 Four-Rotor (Le Mans 1991)

Foto Tom Hyan

(1991)

YOJIRO TERADA (JP) Mazda), nejlépe dojel sedmý 1995 (Kudzu DG3 Mazda) a osmý 1991

Věčně usměvavý Yojiro je závodníkem se třetí nejdelší kariérou ve 24 h Le Mans (29 startů); prvním Japoncem, který startoval ve 24 h Daytony, Le Mans a Spa-Francorchamps, a v roce 2015 byl Grand Marshalem WEC 6 h Fuji na oslavu 50 let na závodní dráze. Narodil se 26. března 1947 v Kobe (Hyogo Prefecture), začal s Hondou S600 než se stal továrním jezdcem Mazdy (Mazdaspeed). Ve 24 h Le Mans debutoval 1974 (Sigma MC74

auto 2022/7

(Mazda 787), ale několikrát vyhrál svou třídu (stejně jako ve 24 h Daytony). Po odchodu Mazdy startoval v Le Mans až do 2008 s vozy Lotus, Riley & Scott, Kudzu, Lola, WR (Welter Racing), Dome a Courage. Patřil k nejlepším jezdcům s rotačními motory Mazda, 1974 vyhrál Fuji Championship (Mazda RX-3). S Mazdou RX-7 ve 24 h Daytony dobyl 1979 třídu GTU a 1982 GTO. Nyní vede tuningovou firmu AutoExe v Tokiu a je instruktorem jízdy NATS (Nihon Automobile High Technical School).

Foto Tom Hyan

(2018)

Porsche 919 Hybrid (Le Mans 2016)

ROMAIN DUMAS (F) co se dalo. Od 2001 startuje v Le Mans, ke dvěma triumfům přidal

Všestranný závodník, jezdí se vším co má kola, ve volném čase i dnes startuje v rally s historickými vozy (např. BMW M3 E30) a už jako dvojnásobný vítěz 24 h Le Mans (2010 Audi R15 TDI a 2016 Porsche 919 Hybrid) se objevil u nás na Barum Rally (2017 Porsche 911 GT3 RS 4.0). Narodil se 14. prosince 1977 v Alès, 1992 debutoval na motokárách, 1996 ve F-Renault, 1998 F3 a 2001 EuroF3000, do formule 1 se však nedostal, ale v jiných kategoriích vyhrál,

vítězství ve 12 h Sebringu, 24 h Spa-Francorchamps a 24 h Nürburgringu, několikrát na Pikes Peaku (s Normou i elektrickým VW ID.R), 2019 pokořil rekord Festivalu rychlosti v Goodwoodu (na ID.R překonal McLaren formule 1) atd. Nyní je členem týmu Jima Glickenhause, na jeho hypercaru 007 LMH byl čtvrtý ve 24 h Le Mans 2021 a pokračuje i v sezoně 2022. K jeho startům patří také Dakar a Bathurst, jel Dubai Grand Prix 2021 na Fitipaldi F1 ze sedmdesátých let.

Foto Tom Hyan

(2003)

Bentley EXP Speed 8 (Le Mans 2003)

TOM KRISTENSEN (DK) Pak závodil v Japonsku, vrátil se 1997 pro první vítězství v Le Mans

Pravděpodobně nepřekonatelný rekordman 24 h Le Mans, který v letech 1997 – 2013 vyhrál devětkrát, z toho šestkrát v nepřetržité řadě (2000 – 2005), když v letech 1999 a 2007 o další dva triumfy přišel pro havárie svých spolujezdců z vedení s velkým náskokem (1999 Lehto, 2007 Capello). Narodil se 7. července 1967 v Hobro a postupoval od motokár po formulovém žebříčku, byl německým mistrem F3 v sezoně 1991, ale ve F3000 končil a do F1 se nedostal (pouze testoval).

(Joest-Porsche), chtěl do Indy Cars, ale šéf týmu Tony Bettenhausen zahynul při leteckém neštěstí. Převaha Audi mu umožnila dalších osm triumfů v Le Mans (z toho 2003 na značkové variantě Bentley), vítězil se zážehovými i vznětovými Audi včetně hybridů, skončil po ročníku 2014 (dojel druhý na R18 e-tron quattro). Vyhrál řadu dalších závodů, rekordem je jeho šest triumfů ve 12 h Sebringu (první 1999 na BMW V12 LMR, poslední 2012 na Audi R18 TDI).

Foto Tom Hyan

(2014)

Audi R18 TDI 4.0 V6 Hybrid (Le Mans 2016)

MARCEL FÄSSLER (CH) velmi dobře (dvakrát celkově čtvrtý, 2003 třetí), ale po přestupu k Opelu

Nenápadný švýcarský závodník je také třínásobným vítězem 24 h Le Mans! Narodil se 27. května 1976 v Einsiedelnu, v roce 1985 začal na motokárách, 1993 absolovoval závodní školu Winfield ve Francii a debutoval ve formuli Campus/Renault, 1997 vyhrál F-Campus v Macau, 1998 byl čtvrtý ve francouzské F3 a 1999 vicemistrem německé F3 (čtyři vítězství na Dallara-Opel). Postoupil do DTM (Mercedes-Benz), kde si vedl první tři sezony

už se mu tolik nedařilo. Otec čtyř dcer ale dostal šanci v Le Mans, při premiéře 2006 ještě odpadl (Courage), ale po vstupu do týmu Audi Joest byl napoprvé 2010 druhý (R15 TDI) a 2011 stejná posádka Fässler/ Lotterer/Tréluyer zvítězila (R18), což v letech 2012 (mistři světa WEC) a 2014 zopakovala (R18 e-tron)! Po odstoupení Audi pokračoval Fässler v týmu Corvette Racing až do roku 2019 (už 2007 vyhrál s Corvettou 24 h Spa-Francorchamps). Velké formule jel v A1 GP Series.

7/2022 THauto

► LEGENDY 24 h LE MANS

Foto Tom Hyan

(2000)

S vítězným Ferrari 275P (Goodwood 2000)

JEAN GUICHET (F) s Nino Vaccarellou v novém rekordu průměrem 195,638 km/h

Nejstarší vítěz 24 h Le Mans, který žije! Majitel loděnic v Marseille, kde se narodil 10. srpna 1927, začínal v rally roku 1948. Debutoval v Le Mans na Gordini (1956 – 1957), vrátil se s Abarthem 850 S (1960) a pak se stal klientem Enza Ferrariho (1961 třetí na 250 GT, 1962 čtvrtý na 250 GTO, vždy s Pierre Nobletem), byl prvním majitelem 250 GTO (vůz byl novým majitelem v roce 2013 vydražen za 52 milionů USD), a pak ho Ferrari za odměnu přijal do továrního týmu, kde Jean vyhrál ročník 1964

(Ferrari 275P)! Do 24 h Le Mans se ještě vrátil 1969 (celkem jel třináctkrát) s tovární Matrou 630 (pátý s Vaccarellou) a 1975 na Poulainově BMW 3.0 CSL (s Poulainem a Poseyem odpadli). Startoval také ve 12 h Sebringu (1962 desátý na Abarthu 850 S) a 24 h Daytony (1967 třetí na Ferrari 412P s Pedro Rodriguezem). Je trojnásobným mistrem Francie v rally, držitelem rekordů FIA na Peugeotu 204 Diesel a vítězem 6 h Dakar (1963 – 1964 s Nobletem na 250 GTO).

Foto Tom Hyan

(1999)

AMG Mercedes CLR (Dumbreck/Heidfeld/Bouchut, Le Mans 1999)

PETER DUMBRECK (GB) byl třetí 1997 v britské F3, pak jezdil v Japonsku (mistr F3 1998)

Skotský rodák (narozen 13. října 1973 v Kirkcaldy) se nejvíce proslavil havárií při debutu ve 24 h Le Mans 1999, kdy se jeho AMG Mercedes CLR (V8) vznesl na rovince Hunaudiéres, udělal několik přemetů a přistál v lese. Vyvázl nezraněn, ale celý tým odstoupil. Peter se do Le Mans vrátil až 2006 na Spykeru, nejlépe dojel šestý 2012 (HPD ARX-03a). Začal v britských formulích (1994 mistr F-Vauxhall Junior, 1996 mistr F-Vauxhall) a pro Paul Stewart Racing

a pro Tom’s Toyota vyhrál VC Macau 1998; byl sedmý ve F-Nippon 1999 (Reynard Mugen) a stal se továrním jezdcem AMG Mercedes-Benz. Po nešťastném Le Mans pokračoval v DTM (nejlépe třetí v ročníku 2001), po přestupu k Opelu se mu už v DTM nedařilo. Vrátil se do Japonska (Toyota/Lexus v Super GT500), ale od 2006 je ambassadorem Falkenu, jehož pneumatiky dodnes vyvíjí. Na Nürburgringu zajel elektrický rekord na hypercaru NIO EP9 (2017).

Foto Tom Hyan

(2000)

S vítězným Aston Martinem DBR1 (Goodwood 1999)

ROY SALVADORI (GB) (Maserati 250F), Chichester Cup (Connaught F2) a závod sportovních

Přestože absolvoval 47 Grand Prix F1, jeho největším úspěchem je vítězství ve 24 h Le Mans 1959 na Aston Martinu DBR1 spolu s Carrollem Shelbym. Narodil se před sto lety, přesně 12. května 1922, italským rodičům v Dovercourtu (Essex). Závodit začal v roce 1947 a ustavil rekordy na všech okruzích v Anglii, celkem vyhrál 98 závodů. Podobně jako Jim Clark vítězil jeden den v různých závodech, například v Goodwood Easter Meeting 1955 vyhrál F1 Glover Trophy

auto 2022/7

vozů (Aston Martin), v dalších dvou dojel druhý. Osm let startoval pro Aston Martin (nejdéle ze všech), jejich DBR4 vodil i ve formuli 1 (1959 až 1960). V MS F1 byl nejlépe čtvrtý za Brooksem, Mossem a Hawthornem roku 1958, kdy dojel druhý na Nürburgringu a třetí v Silverstone (Cooper-Climax). Po 1962 odstoupil z F1, pokračoval se sportovními vozy a v letech 1966 – 1967 byl manažerem týmu Cooper-Maserati F1. Zemřel 3. června 2012 v Monaku (23 dnů po Carrollu Shelbym).

Foto Tom Hyan

(2006)

Audi R10 TDI (Le Mans 2006)

FRANK BIELA (D) třikrát vyhrála, což trojice Biela/Pirro/Werner zopakovala v letech 2006

Pětinásobný vítěz 24 h Le Mans, věrný značce Audi i po ukončení závodní činnosti. Narodil se 2. srpna 1964 v Neussu, až v osmnácti začal na motokárách, postoupil do F-Ford 1600, 1988 vyhrál dva závody F3, když ještě toužil po formuli 1, ale pak se soustředil na cestovní a sportovní vozy. V roce 1991 mistr DTM na Audi V8 Quattro (čtyři vítězství). Při premiéře Audi ve 24 h Le Mans 1999 dojel třetí (R8R), v letech 2000 až 2002 posádka Biela/Kristensen/Pirro (Audi R8)

a 2007, aby se rozloučila třetím místem v roce 2008 (vždy R10 TDI). Kromě toho Biela vyhrál 12 h Sebringu 2000, 2003, 2004 a 2007. Počátkem kariéry sice startoval také s vozy Ford a Mercedes-Benz, ale od 1991 je věrný Audi, od 2009 se podílel na vývoji R8 LMS, příležitostně startoval ve třídě GT. S Michaelou Maňovskou (poznali se na Fiesta Cupu) žili v Monaku a Mariánských Lázních, mají dceru Isabelle (1991), která sama okusila závody (motokáry, Scirocco R-Cup).

Foto Tom Hyan

(1994)

Toyota GT-One (Le Mans 1998)

ÉRIC HÉLARY (F) Narodil se 10. srpna 1966 v Paříži, od patnácti jezdil motokáry,

V roce 1993 vyhrál 24 h Le Mans na Peugeotu 905, což se mu už nikdy nepodařilo zopakovat, s Christophe Bouchutem a Geoffem Brabhamem dosáhli průměrné rychlosti 213,358 km/h. O rok později účinkoval při nasazení Bugatti EB110S (s Cudinim a Boullionem odpadli); 1995 trojice Andretti/Wollek/Hélary dojela druhá (Courage C34 Porsche), ještě byl třetí 1997 na továrním McLarenu F1 GTR BMW Schnitzer a druhý 2006 na Pescarolo C60 Hybrid ze svých jedenácti startů.

od 1987 formuli Ford, byl mistrem Francie 1990 ve formuli 3, dostal se do F3000, ale dále nepostoupil. Účast v Peugeot 905 Cup (mistr Evropy 1992) mu vynesla pozvánku k Peugeotu, kde slavně vyhrál v Le Mans. Pokračoval s cestovními vozy, byl testovacím jezdcem BMW Motorsport a McLarenu GT, zkusil ledovou Trophée Andros (Opel) a EuroNASCAR (2017 pro Alexe Caffiho), vyhrál 24 h Chamonix 1996 a založil Hélary Racing pro závody historických vozů.

BRM P351 (Le Mans 1992)

Foto Tom Hyan

(1996)

WAYNE TAYLOR (SA) Konica Minolta. Narodil se 15. července 1960 v Port Elizabeth,

Začal v patnácti na motokáře, jezdil formule Ford a Atlantic v Jižní Africe, než se soustředil na sportovní prototypy. Vyhrál mnoho závodů, byl mistrem Jižní Afriky (Ralt RT4 Mazda), ve 24 h Le Mans startoval třináctkrát (nejlépe čtvrtý při debutu 1987 na Porsche 962C), ale v roce 2007 skončil a v USA založil vlastní tým Wayne Taylor Racing, s nímž jeho jezdci v posledních letech vyhráli největší závody s vozy Cadillac DPi-V.R a Acura ARX-05 HPD s tradiční podporou

vrcholem jeho závodnické kariéry je účast ve FIA WSC a IMSA Camel GT, je pětinásobným mistrem americké IMSA WSC Class 1994 až 1998, v nejlepší sezoně 1996 vyhrál 24 h Daytony a 12 h Sebringu na Riley & Scott Mk.III Oldsmobile V8 se Scottem Sharpem a Jimem Pacem (ve 24 h Le Mans ale odpadli). V roce 1992 byl účastníkem neúspěšného pokusu Johna Mangoletsiho o návrat BRM do závodů. Jeho synové Jordan (1991) a Ricky (1989) jsou rovněž úspěšnými závodníky.

7/2022 THauto

► TRIUMPH (1923 – 1984)

Foto Triumph

Historie

K nejúspěšnějším sportovním vozům patřil Triumph, než značku zničila integrace britského automobilového průmyslu...

ritský automobilový průmysl v osmdesátých letech dospěl do těžké krize, sloučení většiny značek do jediného koncernu bylo cestou do pekla. Zánik Triumphu před více než pětatřiceti lety byl šokem pro všechny příz nivce britských vozů. Překotné slučování do koncernu British Leyland způsobilo, že se mnohé typy překrývaly, a tak koncernové vedení rozhodlo ukončit Triumph. Z automobilky, která měla v katalogu 1969 osm originál ních typů a v roce 1973 dokonce devět včetně legendár ních roadsterů řady TR, se stal montážní závod jediného sedanu Triumph Acclaim (1981 – 1984), licenční verze Honda Ballade (Civic), následně nahrazeného s Hondou

auto 2022/7

TOM HYAN Triumph TR4, první roadster s karoserií podle návrhu Michelotti (1961) Cesta ke sportovnímu TR – zleva 1800/2000 Roadster, TR2, TR3, TR3A, TR4 a TR4A

spřízněným Roverem 200. Tím skončila historie slavné značky; byť se Acclaimů vyrobilo téměř 134 tisíc... Výrobní program Triumphu od šedesátých let expando val, společnost se však dlouhá léta držela odděleného podvozku s obvodovým (Herald/Vitesse), či zúženým rámem z ocelových profilů (sportovní Spitfire, GT6 a TR2 až 6), než v roce 1963 představila revoluční typ 2000 se samonosnou karoserií, či 1965 ještě odvážnější samo nosný Triumph 1300, u kterého poprvé uvedla pohon předních kol! V sedmdesátých letech současně vyráběla spřízněné vozy buď s pohonem předních (1300, 1500), anebo zadních kol (1500 TC, Toledo, Dolomite)! Její výrobky byly velmi rozšířené i oblíbené, poměrně velký

Foto Tom Hyan

Foto Triumph

První Triumph Spitfire 4 se představil v roce 1962 (čtyřválec 1147 cm3) Triumph Spitfire Mk.IV, poslední verze s motorem 1,3 litru (1967 – 1970)

Triumph TR6 PI, poslední typ řady s odděleným podvozkem, rovněž s motorem 2,5 litru a vstřikováním paliva Lucas (1969) podíl činily vyloženě sportovní typy (malý Spitfire, klasická řada TR, či luxusní Stag), ale také sedany a kombi s karoserií designu Michelotti měly sportovnější charakter než bylo v té době u britské konkurence běžné. Triumph vstoupil nejen do světových rally, ale i na okruhy, motory Triumph poháněly také monoposty for mule 3 (jezdil s nimi rovněž jistý Nigel Mansell)! Počátky Triumphu jsou více než složité. Němci (ano, opravdu!) Siegfried Bettmann a Mauritz Schulte zahájili výrobu velocipedů a motocyklů Triumph v britské Co ventry už na přelomu století. Bettmann opustil Norim berk v roce 1884 a odjel do Londýna, v roce 1887 se jeho společníkem při výrobě jízdních kol v Anglii stal Schulte, který inicioval produkci motocyklů. První v roce 1902 měly ještě belgický motor Minerva, pak je od roku 1905 u Triumphu konstruovali sami. Na popud Claude Holbrooka, nového ředitele Triumphu, Bettmann obrátil svůj zájem k automobilům, Schulte odešel a motocyklo vou divizi později převzal Ariel. V roce 1923 se tak zrodila automobilka Triumph, vznikl první typ 10/20 HP, čtyřválec 1393 cm3. Následovaly jiné menšího objemu,

1 Triumph TR4A, nástupce TR4 se zesíleným podvozkem a nezávislým zavěšením zadních kol (1965) 2 Triumph TR5 PI, vlastně vylepšený TR4A, ovšem se šestiválcovým motorem 2,5 litru, vybaveným vstřikováním paliva (1969) 3 Poslední originální Triumph TR8 Convertible, v rámci reorganizace British Leyland poháněný motorem Rover 3,5 litru V8 (1979 – 1981)

ale šéfkonstruktér Donald Healey vždy preferoval spor tovní vozy. Legendou se stal Triumph Dolomite, pro tějšek italských vozů Alfa-Romeo, dvoulitrový řadový osmiválec DOHC s kompresorem, jenž dosahoval výkonu 88 kW (120 k). Společnost Triumph Motor Com pany ještě vyráběla čtyřválce a šestiválce slavných jmen Scorpion, Gloria a opět Dolomite, než v červnu 1939 vyhlásila úpadek a zastavila výrobu. V roce 1903 zahájil Reginald Maudslay v Coventry vý robu kvalitních osobních vozů, které nazval Standard, protože pro ně zavedl systém vzájemně zaměnitelných dílů (po vzoru amerického Cadillacu). První byly jedno duché jednoválce a dvouválce, i když už v roce 1906 se objevil také šestiválec. V roce 1929 se vedení společ nosti ujal kapitán John Black (1896 – 1954) a ten v roce 1944 koupil značku Triumph. Až do roku 1964 pak spo lečnost vystupovala pod spojeným označením Standard -Triumph a výrobní program tvořily solidní sedany Stan dard (poslední byl Ensign z května 1963) a sportovní roadstery Triumph série TR, pro něž Black oprášil z ne dostatku jiných možností čtyřválec z traktoru ►►►

7/2022 THauto

► TRIUMPH (1923 – 1984) Triumph 2000 Mk.II (facelift) se vyráběl jako prostorný sedan a kombi (1969 – 1977)

1 1 Triumph 1500 měl pohon předních kol (od 1970), verze 1500 TC ovšem zadních (od 1973), ač se vzhledem nelišily! 2 Triumph Toledo se vrátil k pohonu zadních kol v upravené karoserii 1300 jako náhrada Heraldu (1970)

Foto Triumph

Prestižní sedan Triumph 2.5 PI Mk.II s větším šestiválcem 2,5 litru a vstřikováním benzinu (1969 – 1974)

auto 2022/7

► VÝROBA VYBRANÝCH AUTOMOBILŮ TRIUMPH

typ rok výroby počet kusů motor 1800 Saloon............ 1946 – 1949.............. 4000............... 4R 1776 cm3 1800 Roadster.......... 1946 – 1948.............. 2501............... 4R 1776 cm3 2000 Roadster.......... 1948 – 1949.............. 2000............... 4R 2088 cm3 2000/Renown........... 1949 – 1954 ............11 491............. 4R 2088 cm3 Mayflower................ 1949 – 1953.............34 000............. 4R 1247 cm3 TR2.......................... 1953 – 1955.............. 8628............... 4R 1991 cm3 TR3 (A).................... 1955 – 1957.............71 613............. 4R 1991 cm3 Herald (S)................ 1959 – 1964............116 121............. 4R 948 cm3 Herald 1200............. 1961 – 1970............294 711............ 4R 1147 cm3 Herald 12/50............ 1963 – 1967.............54 807............. 4R 1147 cm3 Herald 13/60............ 1967 – 1971.............82 652............. 4R 1296 cm3 TR4 (A).................... 1961 – 1965.............68 718............. 4R 2138 cm3 TR5.......................... 1967 – 1968.............. 2947............... 6R 2498 cm3 TR6.......................... 1969 – 1976.............94 619............. 6R 2498 cm3 Vitesse..................... 1962 – 1971.............51 230.........6R 1596/1998 cm3 Spitfire 4.................. 1962 – 1967.............83 162............. 4R 1147 cm3 Spitfire Mk.III/IV....... 1967 – 1974............135 341............ 4R 1296 cm3 2000 Mk.I/II............. 1963 – 1977............219 822............ 6R 1998 cm3 2.5 PI (I/II)............... 1968 – 1975.............56 484............. 6R 2498 cm3 Stag......................... 1970 – 1977.............25 939............. V8 2997 cm3 1300 (TC)................ 1965 – 1970............148 350............ 4R 1296 cm3 Toledo...................... 1970 – 1976 ...........119 182........4R 1296/1493 cm3 Dolomite 1850......... 1972 – 1980 ............79 010............. 4R 1854 cm3 TR7.......................... 1975 – 1981............112 368............ 4R 1998 cm3 TR8.......................... 1979 – 1981.............. 2722............... V8 3528 cm3

Triumph 1300, britská revoluce roku 1965, první automobil této značky s pohonem předních kol!

Foto Triumph

5 3 Triumph Stag, prestižní osmiválec, jehož polovina motoru posloužila vozu Saab 99 (premiéra 1970) 4 Triumph Vitesse 6 vznikl na základě Heraldu, nejprve se šestiválcem o objemu jen 1,6 litru (1962) 5 Triumph 2.5 PI Mk.II Estate, velké kombi na základě stejnojmenného sedanu (1969 – 1975)

6 Ferguson, jejichž výroba také patřila do jeho impéria! Kupodivu se osvědčily a poháněly roadstery TR2 až TR4A do šedesátých let! Všechny Triumphy byly krásné vozy pro individualisty, jimž později vtiskl nadčasovou eleganci italský stylista Giovanni Michelotti, a tak zane dlouho předčily konzervativní Standardy. Když se v roce

6 Dvoulitrový šestiválec v typu 2000, označený výrobcem v prospektu z roku 1965 coby Six Civilised Cylinders

1961 Standard-Triumph stal součástí Leyland Motors, zanedlouho značka Standard zanikla (končila s do dávkovými vozy). Dlužno však říci, že její Ensign patřil k průkopníkům vznětových motorů v osobních vozech! V šedesátých a sedmdesátých letech prožíval Triumph největší rozkvět. Před zhruba pětačtyřiceti lety výrobní program tvořily čtyřválce Herald v provedení sedan, kombi, kupé, kabriolet a panelová dodávka (Triumph Courier), revoluční sedan 1300 s pohonem předních kol, malý roadster Spitfire a jeho šestiválcová verze kupé GT6, střední sedany a kabriolety Vitesse Six, vel ké sedany a kombi 2000 (později jako 2.5 PI = Petrol Injection, Triumph byl průkopníkem vstřikování paliva) a čistokrevné sportovní vozy TR4A se čtyřválci 2,1 litru. Ani tím zlatá éra nekončila. Vrcholem se stal sportovní osmiválec Triumph Stag, přičemž čtyřválcová verze jeho motoru poháněla nejen sportovní sedany Dolomite Sprint, ale také první velké vozy Saab 99. Tra ►►►

7/2022 THauto

auto 2022/7

1 1 Triumph Mayflower ve stylu staršího Renownu, ale s novou samonosnou karoserií a čtyřválcem 1,2 litru (1949 – 1953) 2 Triumph Herald 12/50, sedan s otevírací plátěnou střechou (vyrobeno 54 807 kusů v letech 1963 – 1967) 3 Všechny Heraldy (typy 1200, 12/50 a 13/60) měly ocelový obvodový rám s nezávisle zavěšenými koly (vpředu vinuté pružiny, vzadu příčné listové pero)

Foto Triumph

diční řada TR dostala trhlinu v roce 1975, kdy ji nahradilo klínové kupé TR7, které se vymy kalo tradici a už si nezískalo velké sympatie. Nepomohla ani superverze TR8 s osmiválcem z Roveru 3500. V rámci koncernu British Ley land došlo k racionalizaci a jeden vůz za druhým mizel z výrobních linek. Malé sedany Herald se ještě dlouho vyráběly v Indii se značkou Standard, krásné Triumphy 2000 (design Michelotti) udělaly místo ještě vyspě lejším Roverům 2000 (P6) a po uvedení Ro veru 3500 (SD1), Vozu roku 1976, produkce velkých sedanů Triumph skončila definitivně. Konec značky byl neodvratný, ale nedůstojný. Legendární Spitfire, od 1961 postupně stavěný ve čtyřech sériích Mk.I až IV, skončil v roce 1980. Osmiválcový Stag, kupé se střechou Targa a vyjímacími střešními panely, zmizelo v roce 1977. Řadu TR nezachránilo ani opož děné uvedení otevřené verze TR7 Convertible (1979), postavené podle požadavků americké ho trhu; rok po Spitfiru vyběhla i z výroby osmi válcová verze TR7, označená TR8. Ještě se však nepsaly nekrology. Sir Michael Edwards, šéf koncernu British Leyland, využil značku pro licenční stavbu sedanu Honda Ballade, pře křtěného na Triumph Acclaim! V roce 1984 tento vůz ustoupil spřízněnému Roveru 200 a automobily Triumph vstoupily do bohatých dějin britského automobilového průmyslu. Největšímu obdivu se vždy těšily poválečné sportovní roadstery řady TR, vyráběné v sed mi generacích. S jejich předchůdci typu 1800 (od 1948: 2000) Roadster, dvoumístnými kab riolety, se značka Triumph vrátila na britský trh, byť s použitím motorů Standard. Do října 1949 vzniklo 4501 vozů, spřízněné čtyřdve řové sedany 1800/2000/Renown byly počet nější. Zajímavým pokusem byl menší sedan Mayflower s designem ostrých hran, ojedinělý pokus o zavedení samonosné konstrukce už počátkem padesátých let se čtyřválcem 1247 cm3, jenž zaznamenal 34 tisíc vyrobe ných kusů do roku 1953. Pak se Triumph sou středil jen na sportovní roadstery TR2 (1953 až 1955) a jejich nástupce TR3 (od 1955), než v sezoně 1959 vyjel první Herald, ještě s men ším čtyřválcem 948 cm3, ale už s karoserií od italského mistra Michelottiho. Důvodem k za chování tuhého obvodového rámu byl nedo statek času, karosárnu dodávající Triumphu převzala konkurence, a tak si v Coventry mu seli poradit sami (a rychle). Triumph Herald, později se silnějšími motory 1147 a 1296 cm3, přežil až do roku 1971, přičemž zaznamenal 548 291 kusů a stal se tak jedním z nejpopu lárnějších britských rodinných vozů. Motocykly Triumph po mnoha peripetiích a slavných modelech (zejména Tiger a Bon neville) se dočkaly renesance. Na výstavě IFMA 1990 v Kolíně nad Rýnem slavily nový debut a jejich výroba předčila očekávání. Nestačí poptávce, v Hinckley vznikl nový závod. V britském tisku se sice objevily spe kulace o vzkříšení čtyřkolového Triumphu, ale to už bylo v souvislosti s převzetím zbytků British Leyland (Mini, Austin Rover) skupinou BMW AG, která tak získala i automobilovou značku Triumph. Jenže v Mnichově si to poz ději rozmysleli, prodali Rover i Land Rover, nechali si jen Mini a na nějaké další experi menty už nepomýšlejí. ■

Foto Tom Hyan

► TRIUMPH (1923 – 1984)

Foto Triumph

► HISTORIE TRIUMPH VE VELKÉ BRITÁNII

6 7

1902 první motocykly Triumph 1923 první osobní Triumph 10/20 (čtyřválec 1393 cm3) 1924 Triumph 13/35 s kapalinovými brzdami na 4 kola 1936 oddělení motocyklové výroby 1939 Dolomite čtyřválec 1,8 litru a šestiválec 2,0 litru 1939 úpadek Triumph Motor Company 1945 obnovení výroby Standard-Triumph 1946 Triumph 1800, sedan a roadster 1953 Triumph TR2, základ sportovní řady 1959 úspěšná řada Triumph Herald 1961 součást Leyland Motors Limited 1962 Vitesse, šestiválcová verze Heraldu 1964 sedan Triumph 2000, později i kombi 1965 Triumph 1300 s předním pohonem 1968 součást British Leyland 1969 TR6, poslední klasický roadster 1970 Triumph Stag, první V8 1980 konec Spitfiru (276 450 vozů) 1981 zastavení výroby posledního TR8 1984 konec značky (Acclaim, licence Honda) 1990 obnovení výroby motocyklů Triumph

4 Triumph Herald se vyráběl v letech 1959 až 1970 (přes půl milionu vozů s klasickým rámovým podvozkem) 5 Triumph Herald 1200 Saloon 6 Triumph Herald 1200 Coupé 7 Triumph Herald 1200 Convertible 8 Triumph Herald 1200 Estate 9 Triumph TR7 s dvoulitrovým čtyřválcem (upravený Dolomite) byl posledním originálem vlastní konstrukce (1975 – 1981)

7/2022 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA PRAGA AERO 150 (1939 – 1951)

SE TŘEMI ZNAČKAMI...

Před sedmdesáti lety skončila historie nákladního vozu typu 150, který se zrodil jako Škoda, ale pak dvakrát měnil značku... 1 Jeden ze zachovaných vozů, původně vojenský valník Praga A150, vystavený novým majitelem v Brně 2 Dochovaná Praga A150, upravená a renovovaná z vojenského sanitního automobilu, na výstavišti v Praze-Holešovicích

auto 2022/7

o neslavném poválečném znárodnění na šeho průmyslu, a to nejen strojírenského, se v Československu děly opravdu velmi podivné věci. Zatočily nejen s osudem lidí, ale také s průmyslovými výrobky. Nejznámějšími příklady jsou dlouholeté přerušení výroby osobních vozů Tatra, přesouvání výroby automobilů Tatra 805 a Tatraplan z Kopřivnice do Mladé Boleslavi, zrušení výroby vozů Jawa a převe dení konstrukce pod značku Aero, kam ostatně na krátký čas zamířila také lehká nákladní Škoda 150, aby se záhy v poválečném kvasu proměnila na Aero 150 a nakonec Pragu A150. Direktivně a chaoticky řízené největší podniky zná rodněného hospodářství dostaly určené úkoly, a proto produkce Škody 150 putovala do jiných zá vodů. Nejprve se dočkala označení Aero 150, přes tože s letadly ani osobními dvoutakty z továrny Aero neměla nic společného, jenže státní úřady nepo volily výrobu již vyvinutých nových osobních vozů Aero Pony a Rekord, ale místo toho firmě nařídily převzít nákladní jedenapůltunu z Mladé Boleslavi (tam zase museli dělat jen osobní vozy). Podobné

Foto Tom Hyan

TOM HYAN

nápady dlouho nevydržely, Škoda 150 alias Aero 150 se znovu stěhovala, a to do továrny Praga, kde zřejmě z piety v názvu ponechali písmeno A coby Aero. Jako Praga A150 se dočkala největší slávy, na našich silnicích sloužila do sedmdesátých let, než ji vystřídaly nikoli zrovna nejmodernější Avie A15 podle francouzské licence Saviem (Renault).

Foto Aero

Foto Škoda

5 6

V roce 1939 se zrodily lehké nákladní vozy Škoda 100 a 150 podobného vzhledu, jejichž typové označení zna menalo užitečnou hmotnost, tehdy 1,0 nebo 1,5 tuny převáženého nákladu. Byly základem mladoboleslav ské nabídky nákladních automobilů, která sahala až k velkým šestiválcovým typům Škoda 706, jejichž vý roba v rekonstruovaném provedení rovněž pokračovala po válce v jiných závodech. Nejmenší Škoda 100 (typ 942) dostala motor objemu 1564 cm3 z nejsilnější čtyř válcové verze osobního Rapidu, větší Škoda 150 (typ 943) vyjela se čtyřválcem 2091 cm3 z větší Škody Fa vorit. Oba vozy měly nýtovaný ocelový žebřinový rám ze dvou profilů, vpředu bylo už nezávislé zavěšení kol s dvojicí příčných listových per a vzadu poháněná tuhá náprava s diferenciálem (ozubení Gleason) a podél nými listovými pery. Bohužel vypuknutí druhé světové války znamenalo, že od prvního typu 100 vzniklo pou hých 81 kusů, zatímco od úspěšnějšího druhého 182

3, 4 Původní automobil typu 150 vznikl v roce 1939, samozřejmě jako výrobek automobilky Škoda 5 Aero 150 s novějším provedením budky, která má dveře zavěšené vpředu 6 Původně byly dveře budky typu 150 zavěšené vzadu 7 Na dobovém prospektu v německém jazyce už jako Praga A150

kusů, jehož výroba byla po válce obnovena v jiných závodech coby Aero 150 a Praga A150. Před válkou vyráběly československé automobilky vel ké množství osobních i užitkových typů, po válce z nich zbylo jen skutečné torzo. Škoda 150 ale patřila k vyvo leným jako obratný užitkový vůz s krátkým rozvorem náprav 2900 milimetrů, rozchodem kol vpředu 1500 mm a vzadu 1420 mm (dvojmontáž) a celkovými rozměry v provedení valník 5335 x 1910 x 2000 mm. Při pohoto vostní hmotnosti 1790 kilogramů uvezla 1500 kg ná kladu a až tři členy posádky. Z mladoboleslavského originálu ovšem zmizely šípový znak a nápis Škoda; na přídi se nyní objevil bílý smaltovaný znak Aero a nové mosazné krytky nábojů kol nesly odlitý nápis Aero. Tehdy byly ještě továrny hrdé na své výrobky, a proto je důkladně označovaly. Na první pohled vůz odlišovaly také přerušené boční lišty po stranách kapoty (nyní dva větrací otvory) proti původním nepřerušeným. Důležitou technickou změnou byl přechod z šestivoltové na dvanáctivoltovou elektrickou instalaci. V roce 1947 se prodalo 316 vozů Aero 150 a produkce se znovu stěhovala. Nová verze Praga A150 dostala toto jasné označení na zašpičatělou kapotu, ale většina automobilů pak nesla jen známý znak Praga nad modi fikovanou mřížkou přídě, podobně jako třítunové Pragy RN posledních sérií (resp. jejich verze RND se vzněto vým motorem). Upravená budka dostala dveře zavěšené vpředu (dříve se otevíraly proti směru jízdy), ►►►

7/2022 THauto

► ŠKODA PRAGA AERO 150 (1939 – 1951)

Kresba Škoda

Čtyřválec Škoda 2091 cm3 s nesynchronizovanou čtyřstupňovou převodovkou

Foto Praga

Kresba Škoda

1 1 Klasický podvozek typu 150 s žebřinovým rámem, zážehovým čtyřválcem 2,1 litru a dvojmontáží pneumatik zadních kol 2 Na dobovém prospektu v německém jazyce s označením Škoda 150 3 Vojenský velkoprostorový sanitní vůz Praga A150 v době svého vzniku na oficiálním snímku

Kresba Aero

Rozměrový náčrtek poválečného vozu Aero 150 s dveřmi zavěšenými vzadu (1947)

5 Inovovaná budka Praga A150 s dveřmi zavěšenými vpředu, která využívala některé díly z větší Pragy RN

auto 2022/7

Kresba Škoda

4 Originální provedení budky Škoda 150 s dveřmi zavěšenými vzadu (otevíraly se proti směru jízdy)

Foto Škoda

► PRAGA A150 (1947 – 1951)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Škoda Favorit typ 923, uložený vpředu podélně; spádový karburátor Solex 32 BIP s dvoustupňovým sytičem (Škoda 150: spádový UBIP); 2091 cm3 (ø 80 x 104 mm); 6,07:1; 38 kW (52 k)/ 3200 min‑1, poslední série 40 k (55 kW); 131 N.m/1800 min-1; ventilový rozvod OHV 2V; kovaný klikový hřídel, uložený ve třech kluzných ložiskách; blok válců ze šedé litiny, mokré vložky ze speciální litiny; snímací hlava válců ze šedé litiny se zalisovanými vodítky ventilů; hliníkové písty BHB se dvěma těsnícími, jedním polostíracím a jedním stíracím kroužkem; tlakové oběžné mazání s náplní oleje ve vaně motoru; chlazení kapalinou s nuceným oběhem čerpadlem, s termostatem a obtokem; akumulátorové zapalování PAL Magneton 12 V (původní 6 V, Scintilla nebo Bosch), svíčky 14/75; akumulátor 12 V, 45 A.h (původně 6 V, 75 A.h, pod sedadlem spolujezdce); dynamo Scintilla 130 W. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – suchá jedno kotoučová spojka s mechanickým ovládáním; čtyřstupňová nesynchronizovaná převodovka (4,78 – 2,65 – 1,66 – 1,00 – Z 6,08), přímé řazení pákou na podlaze; pohon zadních kol, rozvodovka se spirálovým ozubením Gleason, stálý převod 5,56 (počty zubů 9/50). PODVOZEK – žebřinový ocelový nýtovaný rám z profilů U; vpředu nezávislé zavěšení kol bez nápravnice se dvěma příčnými listovými pery nad sebou, doplněnými pákovými hydraulickými tlumiči; vzadu tuhá náprava a podélná listová pera; šnekové řízení bez posilovače, převod 13,6:1, průměr otáčení 12,5 m; kapalinové bubnové brzdy ø 325 mm; ocelová disková kola 5,00 S x 18 s plochým ráfkem (původně 3,62 F x 18 s prohloubeným ráfkem), pneumatiky 6,00 – 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2900 mm; rozchod kol 1500/1420 mm; d/š/v 5355/2000/2050 (Škoda: 5335/1930/ 2000) mm; světlá výška 310 mm; nájezdový úhel P/Z 15°/18°; ložná plocha d/š/v 2800/1800/500 mm; ložná výška (nezatíženo) 930 mm; pohotovostní hmotnost valníku 1790 kg, užitečná hmotnost 1500 kg (+ tři osoby); přívěs do 750 kg; objem palivové nádrže 65 (Škoda: 60) l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 80 km/h, se zatíženým přívěsem 60 km/h, nejmenší na přímý záběr 25 km/h; tažná síla na háku při prvním rychlostním stupni 970 kp (9,52 kN); spotřeba paliva 15 – 16 l/100 km, se zatíženým přívěsem 20 l/100 km; spotřeba oleje 0,3 l/100 km.

některé díly byly využity z větší Pragy RN a přibyly větrací klapky. Jako Praga A150 se lehký nákladní vůz s historií Škoda/Aero/Praga dočkal největšího úspěchu. Do roku 1951 se jich v Praze vyrobilo zhruba 3700 kusů v sedmnácti sériích. Základem byl praktický valník, vznikla však i dlouhá řada verzí se skříňovou karoserií jako dodávková nákladní, velkoprostorová sanitní, nářaďová hasičská, vojen ská štábní, zubní ordinace, osobní (autobus), či speciály pro Československý rozhlas, Českoslo venský státní film a Československou poštu. Dodá valy se i podvozky pro individuální nástavby (hasič ské, cisternové a jiné). Dobré jízdní vlastnosti zajišťovala lichoběžníková přední náprava, neboť nezávislé zavěšení předních kol nebylo v té době u užitkových vozidel příliš obvyklé. Osvědčené netřeba měnit, a tak pohonnou jednot kou Pragy A150 byl nadále škodovácký čtyřválec

Favorit OHV (typ 923) o objemu 2091 cm3 (ø 80 x 104 mm), který s jedním spádovým karburátorem dával výkon 38 kW (52 k) při 3200 min‑1, u poslední série zvýšený na 40 kW (55 k). Poháněl zadní kola přes suchou jednokotoučovou spojku s mechanic kým vypínáním, čtyřstupňovou nesynchronizova nou převodovku a rozvodovku se spirálovým ozu bením Gleason. Výkon stroje byl dostatečný, aby vůz dosahoval největší rychlosti 80 km/h, i plně naložený jel bez problémů rychlostí 60 km/h. Spo třeba paliva se podle zatížení pohybovala od pat nácti do dvaceti litrů benzinu Normal na stovku kilo metrů, palivová nádrž měla objem 65 litrů. V době vzniku i po válce to byl jeden z nejmodernějších automobilů svého druhu, a to nejen pokud jde o konstrukci, ale i zdařilý design. Navzdory značko vému chaosu patří typu 150 čestné místo v historii našeho automobilového průmyslu. ■

6 Některé rozměry valníku Škoda 150 na obrázku z dobového prospektu (1939) 7 Elektromobil Škoda na podvozku typu 150 pro Elektrické podniky hlavního města Prahy (1942)

7/2022 THauto

► Historie ► 1000 MIL ČESKOSLOVENSKÝCH 2022

Foto Tom Hyan

Vítězná posádka Tomáš Zítek/Václav Havlíček (Aero 662) na startu v Praze

SKVĚLÁ OSLAVA TOM HYAN

Tisíc mil se tentokrát jelo v tradičním červnovém termínu, akce byla opět třídenní se slovenskou částí v pátek...

ilniční závod 1000 mil československých podle vzoru Mille Miglia se za první Republiky československé sice konal pouze třikrát, ale na jeho věhlas navázala v roce 1970 vzpomínková jízda Praha – Bratislava a zpět, která se jako soutěž pravidelnosti jezdí dodnes. 1000 mil je největším veteránským sportovním podnikem u nás, startuje přes 120 posádek. Od šesti hodin ráno ve čtvrtek 16. června 2022 vyjížděli jezdci tradičně z Opletalovy ulice v Praze stejně jako ve třicátých letech, na rozdíl od předválečných ročníků trasu z Prahy do Bratislavy a zpět absolvovali pouze jednou (dvakrát se jelo pro dosažení 1000 mil, tedy 1600 kilometrů), ale navíc v pátek zůstali na Slovensku, přidali jízdu na trase Bratislava – Dlhá – Šamorín – Bratislava, aby se do Prahy vrátili až v sobotu, kde byl cíl před Národním technickým muzeem na Letné. Když jsem ve středu večer hovořil s Václavem Havlíčkem, tak mě opravdu nenapadlo, že mluvím s členem vítězné posádky! Nedovedu si už představit jízdu 1000 mil v tak malém voze jako je Aero 662 (já jsem kdysi startoval na silném dvoulitru BMW 321 a také s Wandererem W24), ale oni to s Tomášem Zítkem dokázali s nejmenším počtem trestných bodů! Pro pořádek tedy uveďme, že podle počtu bodů bylo pořadí v cíli 1000 mil československých 2022 následující: vyhráli Tomáš Zítek a Václav Havlíček na dvouválci Aero 662 z roku 1933 (1547 bodů); za nimi dojeli Lukáš a Hana Kudrnovi (1939 Jawa Minor Roadster; 1590 bodů), Bohumír a Jan Sedláčkovi (1934 Aero 662; 1610), Michal Kopecký a Petr Bradáč (1938 BMW 327; 1727), jeden z nejstarších účastníků Miloš Vránek s vnukem Martinem (1939 BMW 328; 1761) a dalších 115 posádek. ■

auto 2022/7

1 Jiří Černý, legenda našeho veteránského hnutí, se zdraví s posádkou číslo 1 (Lukáš a Hana Kudrnovi, Jawa Minor) 2 Karel Kupka, vydavatel Motor Journalu, před startem hovoří s Emanuelem a Monikou Vyskočilovými (MG Midget M-type 1929) 3 Ing. Stanislav Karger a Miloš Vránek Sr. (vpravo), dva neúnavní renovátoři historických vozů 4 Karel Kupka přesedlal na britský Riley 12/4 Kestrel z roku 1936 a tentokrát dojel až do cíle

5 6

5 Salmson GSS z roku 1924 patřil k nejstarším, vůz přivezli Robert a Peter Grendovi ze Slovenska (čtyřválec 1090 cm3 DOHC) 6 Miloš Vránek Sr. nemůže na 1000 mil chybět, jeho páté místo v absolutní klasifikaci je obdivuhodné (BMW 328)

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na kapalinové tlumiče odpružení HOUDAILLE (1929)

7/2022 THauto

► Historie ► MAYBACH EDITION 100

Foto Mercedes-Maybach

Foto Tom Hyan

VZÁCNÉ...

Na oslavu 100 let Maybachu dostala Česká republika jeden vůz ze stokusové série S 680 Edition 100...

1 Maybach Zeppelin DS8 z roku 1932 se zakázkovou karoserií čtyřdveřového kabrioletu od karosárny Spohn na podvozku s osmilitrovým dvanáctiválcem 2 Maybach Zeppelin DS7 z roku 1930 coby oceněný čtyřdveřový kabriolet karosárny Spohn na Soutěži elegance v Pebble Beach v létě 2002 3 Znovuzrozený Maybach přišel na trh na jaře 2002; na obrázku srovnání s historickým typem Zeppelin DS8, rovněž dvanáctiválcem, ale z roku 1930 4 Mercedes-Benz Maybach Concept Car, studie uvedená na Tokijském autosalonu 1997

TOM HYAN

Foto Tom Hyan

Mercedes-Maybach S 680 4Matic, současný vrcholný sedan v akčním modelu Edition 100 na oslavu století značky

načka Maybach je úzce spojena s Mercedesem od samotných počátků. Zakladatel Wilhelm Maybach (1846 – 1929) byl blízkým spolupracovníkem Gottlieba Daimlera déle než dvacet let, pak se osamostatnil a v roce 1909 založil vlastní podnik. První zkušební vůz typu W1 (Wagen 1) vyjel na podvozku Mercedes, ale v roce 1921 se představil typ vlastní konstrukce se značkou Maybach. Šestiválce a dvanáctiválce Maybach patřily k nejluxusnějším německým vozům, do roku 1941 jich vznikly téměř dva tisíce, většinou se zakázkovými karoseriemi. Po válce se Maybach zaměřil na vznětové motory, ale v roce 1960 se firma Maybach Motorenbau stala součástí tehdejšího koncernu Daimler-Benz. Kruh se uzavřel... Maybach vyráběl osobní automobily v letech

auto 2022/7

1921 – 1941, ale Daimler-Benz jako vlastník značky rozhodl o jejím obnovení na přelomu nového tisíciletí. Překvapením autosalonu v Tokiu 1997 byla studie Mercedes-Benz Maybach Concept Car, luxusní verze tehdejší S‑Klasse, která se stala předobrazem návratu značky Maybach na jaře 2002. Tradice pokračuje od roku 2015 novými modely Mercedes-Maybach. Na oslavu výročí v roce 2021 vznikly stokusové série Edition 100, akční modely dvanáctiválce S 680 4Matic a velkého osmiválcového SUV GLS 600 4Matic se speciální luxusní výbavou a stylistickými úpravami. Česká republika má k dispozici jediný sedan Edition 100, který získá šťastný majitel koncem června v aukci s výtěžkem na dobročinné účely. Vůz se představil na akci Legendy 2022 v pražských Holešovicích. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobilové motory MAYBACH (1929)

7/2022 THauto

► MICHIGAN YPSILANTI MUSEUMS

Foto Helena Hyanová

eXtra

VISIT YPSI

V historii amerického automobilového a leteckého průmyslu hraje město Ypsilanti významnou roli...

outače Visit Ypsi a Discover Ypsi Museums lákají k návštěvě dvacetitisícového univer zitního města Ypsilanti, ležícího asi čtyřicet kilometrů od Detroitu na cestě do Ann Arboru (MI). Dojedete tam jak po známé Michigan Avenue, tak po dálnici Interstate 94. V roce 1809 zalo žená osada na břehu řeky Huron byla o deset let později pojmenována po Demetriovi Ypsilantisovi, hrdi novi řecké války za nezávislost, jehož busta dodnes zdobí místo před charakteristickou vodárenskou věží Ypsilanti Water Tower (z roku 1890). Vzhledem k veli kosti města (od roku 1858 osada povýšena) je jeho automobilová historie velmi pozoruhodná. První firma Apex Motor Car Co., výrobce automobilů ACE v letech 1920 – 1922, sídlila na jižní River Street a vznikla vlastně z nedostatku. Pan F. E. Earnest, dealer ze Seattle ve státě Washington, přijel na jaře 1919 do Detroitu nakoupit nějaké automobily, ale nikdo mu je nebyl schopen dodat. Byl mužem činu, a tak s partnery položil v říjnu 1919 základy nové automobilky. Stavba byla dokončena počátkem příštího roku, v září 1920 se nový ACE představil na Michigan State Fair a v lednu 1921 zářil na výstavě v hotelu Commodore v New Yorku.

auto 2022/7

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Ypsilanti (MI), USA Preston Tucker vyrobil prototyp svého revolučního vozu v Ypsilanti, ale americká vláda mu odmítla prodat továrnu Willow Run Plant

Překotný vývoj včetně revolučního šestiválce Guy Disc -Valve Motor (bez vačkového hřídele s ozubeným sou kolím pro ovládání ventilů v hlavě válců) vedly k rozporu mezi partnery, Fred M. Guy a O. W. Heinz požadovali více času, ale Earnest byl neúprosný. Nakonec se roze šli, zda Earnest sehnal jiné automobily pro své dealer ství se nepodařilo zjistit. Do roku 1922 vzniklo jen 256 vozů ACE, když H. T. Hanover převzal automobilku, tak přešel na konvenční motory Herschell-Spillman. Hlavní silnice z Detroitu do Ypsilanti nesla různá jména Sauk Trial, Military Chicago Road, Congress Road a na konec Michigan Avenue. Na vjezdu do centra bylo samo zřejmě občerstvení, typický americký saloon a později restaurace už od předminulého století (kolem 1870), které vystřídala dnešní Haabova restaurace. Originální plechový strop i původní bar, jež můžete u Haaba obdi vovat dodnes, byly nainstalovány v roce 1905, kdy pod nik nesl jméno Smithy’s Saloon & Riverside Club. Nový Haab’s Restaurant vznikl na stejném místě v roce 1934, saloon zůstal zachován, ale nová fasáda je z roku 1963. Od těch dob u Haabů nasytili téměř deset milionů lidí, i dvacet let od první návštěvy si příchozí pochvalují, že servis ani kvalita se nemění k horšímu, jak je dnes

3 Ypsilanti Automotive Heritage Museum v objektu posledního dealera značky Hudson

Foto Helena Hyanová

1 Essex Terraplane Six, řadový šestiválec z Detroitu, v roce 1933 prodávaný za 546 dolarů 2 Proslulý Haab’s Restaurant na Michigan Avenue v Ypsilanti slouží od roku 1934, i dříve byl na tomto místě saloon 3 Vzpomínka na původní dealerství Hudsonu, kde Jack Miller prodával náhradní díly na vozy této značky až do svého odchodu na odpočinek (2013) 4 B-24’s Espresso Bar na Michigan Avenue v Ypsilanti oslavuje leteckou tradici

Foto Tom Hyan

Hudson Model 20, výrobek z Detroitu, nabízený v roce 1909 za 995 dolarů (zápůjčka muzeu od rodiny Regnerus) zvykem. K doporučeným pokrmům patří Lake Superior Whitefish, a ta ryba byla opravdu moc dobrá... Nedaleko města ve Willow Run mezi Ypsilanti a Belle ville postavil Henry Ford za druhé světové války v re kordním čase obrovskou továrnu na výrobu čtyřmotoro vých bombardérů Consolidated B-24 Liberator; byl to jeden z jeho největších činů v oblasti vyspělé organi zace a také public relations, které ho znovu proslavily. Produkce letadel B-24 ve Willow Run Bomber Plant se od října 1941 zvýšila z jednoho na deset denně (až 42 tisíc zaměstnanců!), poslední stroj pořadového čísla 8685 byl dokončen 24. června 1945. Ford uplatnil páso vou výrobu i pro letadla, linka byla dlouhá celou míli (1609 metrů); vznikla tam téměř polovina všech letadel tohoto typu, ostatní zhotovily původní firma Consoli dated Aircraft a také Douglas Aircraft, jinak proslulá dopravními letouny (např. známá Dakota DC-3). Sou časně postavené letiště Willow Run Airport je nyní otevřeno pro civilní provoz. Byl to také domovský pří stav pro proudový letoun Aero L-39 Albatros známého Boba Lutze, rychlejší Alpha Jet měl v Ann Arboru. Na letišti od roku 1992 sídlí Yankee Air Museum, které je sice zajímavou sbírkou leteckých památek, ►►►

7/2022 THauto

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

► MICHIGAN YPSILANTI MUSEUMS

1 Moderní část hasičského muzea Michigan Firehouse Museum v Ypsilanti 2 Silný muscle car Pontiac GTO s osmiválcem 5,7 litru, vyrobený v závodě General Motors ve Willow Run (1974) 3 Chevrolet Corvair Convertible 1969, rovněž z výroby ve Willow Run Plant 4 Chevrolet Corvair Monza 1969, kupé s plochým šestiválcem 2,7 litru v zádi, vyrobené ve Willow Run

auto 2022/7

ale kompletní Liberator tam už nenajdete. Ve městě Ypsilanti však čeká na klienty originální B-24’s Espresso Bar s leteckou výzdobou a silnou kávou, další je Side track Bar & Grill u místní trati (Depot Town) s historií sahající až do roku kolem 1850, leží naproti Ypsilanti Automotive Heritage Museum. Ford Motor Co. továrnu ve Willow Run sice postavila, ale pak poskytla státu, když ji po válce už nepotřebo vala. Vystřídala se tam řada majitelů včetně General Motors. Nejprve ve Willow Run vyráběl automobily Kaiser-Frazer (později Kaiser Jeep Corporation, po pře vzetí Willys Motors se přestěhoval do Toleda), když Preston Tucker neuspěl a vláda mu odmítla závod pro dat (Tuckerův dům stojí na 110 Park Street v Ypsilanti, ale je veřejnosti nepřístupný). Tucker prototyp svého revolučního vozu vyrobil v Ypsilanti (jeho rodina vlast nila Ypsilanti Machine Tool Co.), ale byl donucen od záměru ustoupit (jen 51 vozů). General Motors Corpo ration získala továrnu v roce 1953, v listopadu téhož

Foto Tom Hyan

North American F-100C Super Sabre a tahač Tug BNO40, který Ford vyrobil v River Rouge v počtu asi 500 kusů (Yankee Air Museum)

5 roku zahájila výrobu samočinných převodovek Hydra Matic (vzniklo 82 milionů AT do prosince 2010, kdy byla produkce ukončena). V dalších objektech zavedla pro dukci nákladních vozů (1956) a nakonec ve Willow Run Plant vyráběla osobní automobily různých typů až do roku 1993, kdy závod zavřela. V letech 1959 – 1969 to byl především revoluční Chevrolet Corvair se vzdu chem chlazeným šestiválcem v zádi. Vedle národopisného muzea Ypsilanti Historical Society v cihlové stavbě z roku 1860 najdeme v Ypsilanti další dvě, která si zaslouží pozornost. Jsou součástí hnutí Motorcities Automobile National Heritage Area, tedy zachování automobilového dědictví Michiganu, a ne jsou příliš velká, ale o to příjemnější. National Hudson Motor Car Company Museum na East Cross Street je nyní součástí Ypsilanti Automotive Heritage Museum (YAHM), které také sídlí v posledním dealerství auto mobilů Hudson na světě (založeno 1927, Miller Motors od 1955), ale nyní zahrnuje i další exponáty z historie

5 Poslední samočinná převodovka z Willow Run Plant (typ GM HydraMatic 4L80 z 15. prosince 2010 s podpisy zaměstnanců závodu) 6 Spojením automobilek Nash a Hudson vznikla American Motors, která obnovila značku Rambler 7 Jeden z prototypů rotačního motoru General Motors, postavený podle licence NSU Wankel, zakoupené v roce 1973

Foto Helena Hyanová

7 Ypsilanti, tedy automobily Kaiser-Frazer, General Mo tors (zejména Corvairy) a další, nemluvě o chronolo gické výstavě samočinných převodovek GM Hydra matic. Mezi exponáty nedávno přibyl vzácný Hudson Italia, kupé na americkém podvozku s karoserií Touring Superleggera; zachovaná historie Hudsonu zahrnuje všech pět desetiletí existence značky. Přehlídkou hasičských automobilů, ale i jiné požární techniky, je Michigan Firehouse Museum & Educatio nal Center na West Cross Street, tvořené originální hasičskou zbrojnicí z roku 1898 se stříkačkami taže nými koňmi, ale i vícepodlažním novým objektem, v němž se střídají exponáty včetně hasičských vozi del. Vedle známých vozů Ford nebo Dodge lze vidět i speciály legendárních značek Ahrens, American La France nebo Seagrave s mnohaletou tradicí, z nichž poslední přežila až do dnešních dnů. Návštěva zmíně ných stánků historie rozhodně stojí za to, recenze je označují za utajené poklady Michiganu. ■

7/2022 THauto

► Skupina Stellantis hodlá oživit značku Lancia třemi elektromobily, z nichž nový Ypsilon se od roku 2024 objeví rovněž v hybridní verzi (poslední Lancia se spalovacím motorem). Další typy od 2026 budou elektrické včetně sportovní Delty (2028). Lancia ztratila identitu, když kromě Ypsilonu z polské výroby byly poslední typy Thema a Voyager značkovými klony Chrysleru. Luca Napolitano, CEO Lancia, prozradil, že po Ypsilonu (STLA platform) přijde velký crosover (STLA Medium). ► Koncepčních studií je v posledních letech mnohem méně, Renault Scénic Vision Concept se však představil letos coby elektromobil s vodíkovými články a dojezdem 800 km. Bude se vyrábět od 2024 ze 70 % recyklova ných materiálů a bude z 95 % recyklovatelný. Synchronní elektromotor 160 kW, palivové články FC 16 kW a akumulátor 40 kWh. Hmotnost 1700 kilogramů a jedenadvacetipalcová kola.

auto 2022/7

Oblíbený divadelní a filmový herec zemřel 17. června v Colliasu (Gard) ve věku nedožitých 92 let. Byl také automobilovým závodníkem, což zdůraznil romantický film Muž a žena s Anouk Aimée, který je neobyčejně proslavil. Jean-Louis ve filmu trénuje na okruhu Montlhéry a jede Rally Monte Carlo (skutečnou soutěž jel Henri Greder, který se ve snímku také objevil). Narodil se 11. prosince 1930 v Piolenc (Vaucluse), jeho otec průmyslník Raoul Trintignant byl jediným ze čtyř bratrů, který nejezdil závody (Maurice je ale dvojnásob ným vítězem VC Monaka, Jean-Louis po vzoru strýce nejen závodil, ale od roku 1996 pěstoval víno). Potřetí se oženil se závodnicí Mariane Hoepfner v roce 2000, čtyřnásobnou účastnicí 24 h Le Mans, zůstala s ním až do konce. Jeli spolu Rally Monte Carlo 1982 na malém Peugeotu 104 ZS (celkově 51.) a 24 h Spa 1981 (sedmí na BMW 530i, ještě s Alainem Cudinim a Derekem Bellem), ve stejném závodě byl Jean-Louis o rok později druhý s Thierry Tassinem a Jean-Pierre Jarierem (BMW 528i). Ve 24 h Le Mans 1980 s Anne-Charlotte Verney a Xavierem Lapeyre odpadli (Porsche 935 K3), stejně jako Marianne Hoepfner při své poslední účasti (s bratry Jacquesem a Jean-Marie Almérasy na Porsche 934).

Druhý Velox se vrátil do Čech Jiří Příhoda uvedl vůz do chodu!

Foto Helena Hyanová

JEAN-LOUIS TRINTIGNANT (1930 – 2022)

Ford Mustang 1965 z filmu Muž a žena

DRUHÝ VELOX PRO NTM! Automobily Velox z pražského Karlína se vyráběly opravdu krátce v letech 1906 – 1909, publicita sice byla v jejich době velká, ale kolik jich vzniklo nikdo neví. Dochovaly se dva, první je dlouhá léta ve sbírkách NTM Praha, druhý se tam letos nastěhoval, když jej švýcarský majitel Patrick Zehnder na přání zesnulého otce věnoval muzeu, které jim už dříve pomohlo při rekonstrukci karburátoru. Vůz pohání uprostřed rámu uložený jednoválec 1,02 litru s výkonem 7,4 kW (10 k), má originální třístupňovou převodovku bez klasické spojky, ale s koly ve stálém záběru aktivovanými kovovými třecími spojkami (patent Velox), a řetězový finální převod. Dosahuje rychlosti kolem 45 km/h a spotřeby 10,0 l/100 km.

Volkswagen ID.5 GTX

VOLKSWAGEN = ELEKTROMOBILITA Skupina Volkswagen patří k nejaktivnějším podporovatelům elektromobility, jako první přestavěla celou továrnu na výrobu BEV a uvádí další typy. Na novinářské premiéře v Dobřicho vicích jsme vyzkoušeli ID.5 (motor vzadu, 128/150 kW) a ID.5 GTX (na obou nápravách, 220 kW), vlastně karosářské verze SUV-Coupé spřízněné dvojice ID.4 a ID.4 GTX na modulární platformě MEB, kterou na základě smlouvy s VW Group využije také evropský Ford (a už ji mají VW ID.3, Škoda Enyaq iV, Audi Q4 e-tron a Cupra Born). Vozy využívají akumulátor Li-Ion 77 kWh a rychlonabíjení DC až 150 kW. Teoretický dojezd podle WLTP je 536/536/512 km, reálný kolem 300 kilometrů. Ceny začínají na 1 402 900 Kč.

Volkswagen ID.5

Foto Tom Hyan

► Skupina CSG zahrnuje rovněž firmu ELDIS Pardubice, s.r.o., (ELektronické DIgitální Systémy), založenou v roce 1991, která dodává letištní radary do více než 25 zemí světa s tím, že 90 % dílů vyrábí. Dalšími členy divize CSG Aerospace jsou RETIA, a.s., Pardubice, od 1993 rovněž využíva jící odkazu TESLA Pardubice (radary, systémy velení a řízení, záznamové i komunikační), takže CSG je evropským leaderem ve vývoji a výrobě radarů. MSM Group s dceřinou FMG (Fábrica de Municiones de Granada, odkou pena 2020 od General Dynamics) vyrábí dělostřeleckou munici. Holding CSG zaměstnává 8200 lidí (Tatra Trucks přes 1200, Tatra Metalurgie dalších 600). Tržby CSG v roce 2021 byly 14,4 miliardy Kč. Zmínku zaslouží další člen CSG, společnost ELTON hodinářská (hodinky Prim).

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Tom Hyan

► Nesmyslné nepravdy o tom, že Česká republika je pouze montov nou, vyvracejí úspěchy holdingu Czechoslovak Group (CSG) včetně automobilky Tatra Trucks, který se zúčastnil obnovené výstavy obranných technologií a vojenské techniky Eurosatory 2022 v Paříži. Světovou premiéru slavily dvě modifikace na podvozku Tatra Force 8x8 od Excalibur Army, samohybná houfnice Morana 155 mm a dále taktický vyprošťo vací (jeřáb 30 t)/odsunový vůz TREVA-30 (hydraulická vidlice na zádi). Tatra Trucks uvedla novou pancéřovanou budku pro Phoenix 8x8 ze spolupráce s Tatra Defence Vehicle (vznikla 2016, v Kopřivnici vyrábí obrněná vozidla včetně Titus a Pandur). Vizí společnosti, založené Jaroslavem Strnadem a od roku 2018 vedené jeho synem Michalem, je nové naplnění sloganu Made in Czechoslovakia.

TATRA 114 (1947)

Foto Tom Hyan

Vzduchem chlazený řadový čtyřválec T114 se zrodil pro stejně označený nákladní automobil jako pohonná jednotka stavebnicové koncepce, další z řady motorů s vrtáním 110 mm a zdvihem 130 mm, která zahrnovala rovněž typy 6R, V8 a V12 (vedle prototypů 5R a W18). Třítunový vůz T114 vznikl rekonstrukcí předválečného T27 ze zážehového na vznětový motor, z kapalinového na vzduchové chlazení. Spolu s prodlouženou verzí T115 se do roku 1949 vyrobilo jen 1009 kusů, ale motory T114 se také dodávaly se speciálním mezikusem pro přestavby amerických trucks (UNRRA) ze zážehových na úspornější vznětové motory.

SLAVNÉ MOTORY

Kresby Tatra

Čtyřválec 4940 cm3 (ø 110 x 130 mm) Kompresní poměr 6,5:1 Výkon 48 kW (65 k)/2000 min‑1 OHV 2V; přímé vstřikování nafty do válců Hmotnost motoru 505 kg

SLAVNÉ MOTORY

TRIUMPH/SAAB 99 (1967)

Při přechodu z dvoudobých na čtyřdobé sáhl švédský Saab nejprve po motoru Ford V4, ale pro nový typ 99 zvolil Triumph Slant Four. V roce 1964 na doporučení Ricardo Engineering se obrátil na britskou firmu, přispěl na vývoj nového čtyřválce a od 1967 získal exkluzivní práva na verzi OHC 1709 cm3. Řadový čtyřválec byl navržen pro šikmé uložení pod kapotou, skloněn o 45° vpravo. Triumph použil verze 1854 a 1998 cm3 (Dolomite Sprint); Saab později konstrukci převzal pro výrobu v Södertälje a upravil na 1985 cm3. Motory se lišily vrtáním, zdvih 78 mm byl shodný. Další vývoj přinesl Saab Turbo, ale také Triumph Stag V8.

Kresba a foto Saab

Zážehový čtyřválec 1709 cm3 (ø 83,5 x 78 mm) Litinový blok a hliníková hlava válců OHC 2V Kompresní poměr 9,0:1 Karburátor Zenith-Stromberg 175 CD Výkon 59 kW (80 k) DIN/5200 min‑1 Točivý moment 128 N.m/3000 min‑1

TH Auto 07 2022 (červenec)

Articles inside

Bruni/Lietz/Makowiecki...............350.......... Porsche 911 RSR 2019 (vítěz GTE Pro

Cameron/Collard/Nasr................368................................ Penske/Oreca 07 Gibson

Gonzales/Da Costa/Stevens ........369.............. JOTA/Oreca 07 Gibson (vítěz LMP2

Rasmussen/Jones/Aberdein........368................................... JOTA/Oreca 07 Gibson

Conway/Kobayashi/López...........380..................................... Toyota GR010 Hybrid

Buemi/Hartley/Hirakawa..............380 kol............................... Toyota GR010 Hybrid

Kubica/Delétraz/Colombo ...........369........................ Prema Orlen/Oreca 07 Gibson

Briscoe/Westbrook/Mailleux.......375.................................... Glickenhaus 007 LMH

Pla/Dumas/Derani.......................370.................................... Glickenhaus 007 LMH

De Vries/Beche/Van der Helm.....368.....................................TDS/Oreca 07 Gibson