Foto Jiří Nezdařil
► 24 h LE MANS 2022
1
2 3
WRT (René Rast, později s Frijnsem a Ge laelem odpadli) a United Autosports (Will Owen s Albuquerquem a Hansonem na více než desáté místo LMP2 v cíli nedo sáhli). René Rast za kolizi dostal minutovou penalizaci Stop/Go, což způsobilo problémy v boxech druhému vozu týmu WRT (šéf Vincent Vosse), v jehož posádce byl i Ferdi nand Habsburg. Kuriozitou zůstává, že třída LMP2 je nyní jakousi formulí Oreca, ze 27 vozů bylo 26 typu Oreca 07, startoval pouze jediný Ligier JS P217, nemluvě o tom, že všechny LMP2 musí mít povinně jednotný motor Gibson 4,2 litru (nepřeplňovaný, od vozen z bloku Nissan V8). Závodu vládla nejprve Toyota číslo 7 po sádky Mike Conway, José María López a Kamui Kobayashi, ve vedení se střídala se sesterským vozem číslo 8, s nímž zajel Brendon Hartley pole position a posádku dále tvořili Sébastien Buemi a nováček nejvyšší kategorie Ryo Hirakawa (nahradil Kazuki Nakajimu). Během noci se karty obrátily a loňští vítězové s číslem 7 museli opravovat hybridní systém, což je stálo cenný čas, nicméně i tak dokončili závod stíhací jízdou s plným počtem 380 kol s tejně jako vítězové. Sébastien Buemi se stal dal ším čtyřnásobným vítězem 24 h Le Mans, Brendon Hartley trojnásobným (byl pro puštěn z formule 1) a osmadvacetiletý Ryo Hirakawa vítězem při debutu v LM Hypercar (roku 2016 odpadl a 2017 dojel devěta
4
auto 2022/7
TH
4
1, 2 Osminásobný mistr světa v rally Sébastien Ogier se zúčastnil poprvé (Oreca 07; s Charlesem Milesi a Lilou Wadoux devátí v LMP2) 3 Zleva Felipe Nasr (bývalý jezdec F1), Dane Cameron a Emmanuel Collard z týmu Penske 4 S číslem 5 na pátém místě v kategorii LMP2 (Oreca 07 Gibson posádky Cameron/Collard/Nasr) třicátý, vždy na Oreca LMP2). Nové Toyoty GR010 Hybrid podle předpisů LM Hypercar nahradily dřívější TS050 Hybrid podle LMP1 už v minulém roce, kdy rovněž obsa dily první dvě místa, ovšem v obráceném pořadí (číslo 8 ještě s Kazuki Nakajimou, vítězem 2020, který se letos vzdal závo dění). Vítězné GR010 pohánějí motory 3,5 litru V6 Bi-Turbo o výkonu 505 kW (687 k)/ 9500 min‑1 se systémem Hybrid (ERS 200 kW na přední nápravě, podle předpisů použitelné od 190 km/h); převodovka je sekvenční sedmistupňová Xtrac vzadu se čtyřkotoučovou kompozitovou spojkou ZF Sachs a hmotnost vozu s devadesátilitro vou nádrží činí 1070 kilogramů. Vozy mají vnější rozměry 4900 x 2000 x 1150 mm. Největší rychlosti dosáhl v závodě Sébas tien Buemi, kterému naměřili 342,3 km/h na rovince Hunaudiéres. „Jsem u Jima Glickenhause od roku 2015, ale tehdy bych těžko uvěřil tomu, kam až se
dostaneme,“ prohlásil Franck Mailleux, „a proto je třetí místo téměř jako vítězství!“ Brit Richard Westbrook, kterého jsme v de vadesátých letech viděli také u nás ve for muli 3, dodal: „Jsem nesmírně hrdý na náš tým, odměnili jsme se Jimovi třetím místem a na druhý pokus vystoupili na pódium!“ Jim Glickenhaus z New Yorku, jenž své vozy od roku 2016 nasazoval do menších vytrva lostních závodů pod hlavičkou SCG (Scu deria Cameron Glickenhaus), když dříve získával zkušenosti s replikou Ferrari P4/5 Competizione a ještě jako úspěšný filmový tvůrce se stal sběratelem a renovátorem vzácných sportovních automobilů. Nakonec založil v Connecticutu vlastní automobilku a postupně představil sportovní typy SCG 003, 004, Boot (replika speciálu Steve McQueena pro Baja 1000), 006 a konečně 007 pro kategorii LM Hypercar. Glickenhaus experimentoval s různými mo tory (Ferrari, Honda), ale pak zvolil Pipo P21 (3,5 litru Bi-Turbo) od francouzské firmy Pipo Moteurs z Guilherand-Granges, která ve spolupráci s italskou Podium Engineering od roku 2020 vyvíjela osmiválec do V/90° pro nosnou zástavbu do kompozitového trupu 007 LMH. Motor o výkonu 551 kW (750 k)/ 7500 min‑1 údajně vznikl spojením dvou čtyř válcových bloků WRC, jejichž původ se nám nepodařilo zjistit (Pipo je upravoval pro Forda, Hyundai a PSA). Překvapil ovšem spolehlivostí, vždyť Pipo už vítězil v roce
