4
veřejnosti, ale i své strany. Patová situace především kvůli prezidentovi Zemanovi trvala několik měsíců, až nakonec do ministerského křesla usedl někdejší šéf diplomacie Lubomír Zaorálek. Během turbulencí v resortu se při sestavování rozpočtu začalo mluvit o zcela jiné sumě pro MK, než kterou sliboval Staněk – mělo to být jen něco málo přes 14 miliard, tedy půlmiliardový meziroční propad. Plánované snížení kritizoval kdekdo od pořadatelů velkých festivalů až po odboráře, a když v době vyčerpávajícího hledání Staňkova nástupce vedl úřad ekonomický náměstek René Schreier, vyjednal s ministryní financí několik stamilionů navíc. Nakonec by mělo MK letos hospodařit se zhruba 15,25 miliardy korun. Částka je asi o půl miliardy vyšší než v loňském rozpočtu. Fakticky ale činí 12 miliard, přibližně 3,26 miliardy letos činí výdaje spojené s církvemi, částka zahrnuje zhruba miliardu na činnost církví a peněžité vyrovnání přes dvě miliardy korun za nevydaný majetek. Přestože peníze pro církve každoročně pouze opticky zvyšují rozpočet MK, agendu si žádný jiný resort nechce převzít. Na příspěvkové organizace by mělo jít skoro 8,2 miliardy, na samotný provoz pak přes pět miliard korun, což je zhruba stejně jako loni. Celková suma na tyto státem zřizované instituce je ale o půl miliardy vyšší než loni, peníze by měly jít zejména na platy – pracovníkům divadel, muzeí či knihoven i ostatních příspěvkových organizací by se měl od ledna zvednout výdělek nejméně o 1830 až 3180 korun podle jejich odbornosti a praxe. Na Program péče o národní kulturní poklad, z něhož se platí rekonstrukce a novostavby sídel státních kulturních institucí, půjde letos 1,5 miliardy korun, přibližně stejně jako loni. Většina ministrů kultury se při komentáři výše rozpočtu resortu soustředí buď na památky nebo na živé umění, případně své zájmy střídají dle potřeby. Obě tyto oblasti označují jako dlouhodobě podfinancované, i když v posledních letech peníze plynoucí do nich prostřednictvím dotačních programů rostou. Rubrika kulturní služby, pod níž se podpora živého umění skrývá, loni disponovala podle webu MK sumou 743 miliony, předloni 763 miliony korun. V návrhu rozpočtu taktéž na webu stojí, že na živé umění by mělo letos jít 727 milionů korun. MK ale říká, že suma na živé umění by mohla dosáhnout až 880 milionů korun, tedy asi o 130 milionů korun víc než loni. Vláda původně v návrhu rozpočtu počítala s částkou 647 milionů korun, tedy o 95 milionů méně než letos. Náměstek ministra kultury René Schreier v létě uvedl, že vyjednal 727 milionů korun a dalších 150 milionů korun by se do letošního roku mělo na živé umění převést z peněz, které se podařilo ušetřit loni. Na programy spojené s obnovou památek šlo loni 812 milionů korun, o 37 milionů více než předloni; návrh rozpočtu na rok 2020 počítá se sumou 761 milion korun. Jednotlivé kapitoly rozpočtu se meziročně většinou příliš neliší, rozdíly v minulosti vyplývaly zejména z toho, zda se čerpaly či nikoli
ZPRÁVY
dotace z EU, nebo zda se aktuálně utrácely peníze na rekonstrukce či stavby, o kterých vláda rozhodla. Loni a letos se v porovnání s jinými kapitolami výrazně zvedla částka, kterou stát poskytl na opravy a obnovu regionálních kulturních zařízení – zatímco předloni to bylo 27 milionů, loni o čtvrtmiliardu více, 277 milionů, a na letošek se plánuje 267 milionů. Za posledních deset let částka, kterou stát do mimopražských divadel, galerií či muzeí posílal na to, aby mohly opravovat či přestavovat svá sídla, nepřekročila 75 milionů korun, v roce 2015 šlo o pouhých 12,7 milionu korun. Poté, co se před několika lety zvedla a dosud se na relativně vysoké úrovni drží částka, kterou MK podporuje divadla a orchestry v regionech, to může být další známka toho, že stát vnímá jako důležitou i kulturu, která vzniká a je konzumována mimo Prahu. Markéta Horešovská
Návštěvnost tuzemských galerií 2019 ČR – Suverénně nejnavštěvovanější výstavou roku 2019 se staly „dánští“ impresionisté – Francouzský impresionismus: Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard. Zápůjčku kolekce z muzea sídlícího nedaleko Kodaně vidělo v Paláci Kinských Národní galerie za 91 dní jejího trvání 100 233 návštěvníků, v průměru tedy na české poměry výjimečných 1 101 lidí denně (v roce 2018 se k tisícovce návštěvníků za den nepřiblížila žádná výstava). Jde o návštěvnost zhruba srovnatelnou s prezentací souboru v v Národní galerii v kanadské Ottawě v roce 2018, kdy ji shlédlo 132 tisíc diváků. V letošním roce sbírka z dánského muzea, které podstupuje od roku 2017 rekonstrukci, dále putuje do berlínského Hamburger Banhof a londýnské Royal Academy of Arts. Padesátitisícovou hranici souhrnné návštěvnosti loni atakovala výstava Alberto Giacometti (48 447) a překročilo ji ohlédnutí za tvorbou populárního ilustrátora Petra Síse O létání a jiných snech (51 766, v průměru 557 lidí denně). Sázka na zvučná jména moderního umění se Národní galerii Praha vyplatila i z pohledu průměrné denní návštěvnosti: Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850–1950 (510), Alberto Giacometti (414). Překvapivě se v denní návštěvnosti výstav prosadila i Slovanská epopej Alfonse Muchy, která v Obecním domě během posledních dvaceti dnů výstavy dobíhající z roku 2018 lákala v průměru 517 diváků. Z uvedených údajů vyplývá, že návštěvnicky nejatraktivnějšími byly i vloni výstavy
moderního umění. Platilo to i mimo hlavní město – nová střednědobá brněnská expozice Brno, předměstí Vídně věnovaná „dlouhému“ 19. století s přesahem k počátku století 20. krátce po svém zahájení průměrně lákala 355 lidí denně, stejně jako liberecká Oblastní galerie v době konání retrospektivy Josefa Jíry. Jako každý rok, kdy tuto tabulku sestavujeme, je potřeba poukázat na úskalí porovnávání údajů o výši návštěvnosti. Vycházíme z údajů poskytnutých galeriemi, které však nemají pro počítání návštěvníků sjednocenou metodiku. Některé instituce tak mají společné vstupné do stálých expozic i krátkodobých výstav, jiné mezi nimi rozlišují. Vedle běžných návštěvníků většina galerií do návštěvnosti započítává i vernisáže a doprovodné programy, ale neplatí to pro všechny. Dále mapujeme návštěvnost pouze za kalendářní rok 2019, z čehož vyplývá, že v případě výstav odehrávajících se na přelomu let sledujeme jen tu část, která do něj spadá. Rovněž je potřeba upozornit na odlišné podmínky institucí vzhledem k místu působení. Výši návštěvnosti nutně ovlivňuje, zda galerie sídlí ve velkém a kulturním městě či v rámci atraktivní turistické destinace. Podstatným faktorem pro výši celoroční návštěvnosti instituce je samozřejmě i počet budov a expozic – více je více. Jednotlivé výstavy seřazujeme podle průměrné denní návštěvnosti, která je – oproti celkové návštěvnosti, kdy hraje výraznou roli už sama délka trvání – jako hledisko srovnávání vhodnější.
