14
NA TRHU
Čapkovy děti Jan Skřivánek
Josef Čapek je jedním z autorů, pro něž byl loňský rok rekordní. Sběratelé a investoři za malířovy obrazy, kresby a grafiky loni utratili 55 milionů korun. Aukcemi prošlo sedm Čapkových obrazů, což je nejvíce za posledních osm let. Nabízena byl díla z 10. až 30. let a jejich ceny se pohybovaly od tří do třinácti a půl milionu korun. Mezi draženými obrazy nicméně nebyl ani jeden z dětských motivů z přelomu 20. a 30. let, které patří mezi Čapkova nejznámější a nejoblíbenější díla. Prvním takovým dílem po víc jak třech letech bude obraz Děti v trávě z roku 1933, který bude v dubnu dražit společnost Adolf Loos Apartment and Gallery. Zářivě barevné obrazy hrajících si dětí, inspirované lapidárností dětských kreseb, Čapek maloval mezi lety 1928 až 1937. Zájem o dětský svět u něj vrcholil kolem roku 1935, kdy v soukromé galerii Huga Feigla vystavil pod názvem Na dětský motiv soubor pastelů. „Vstoupíme-li do výstavy Josefa Čapka v galerii Dra. Feigla, jsme náhle přeneseni do jiného světa. Nejsou to ovšem nadskutečné, iracionální vidiny ze světa podvědomých stavů, nýbrž je to oblast docela přízemní a konkrétní. Je to svět dětství, svět dětských her a bezstarostných zábav, a to svět zobrazený nikoli kreslířem-rutinérem, jehož práci může dobře nahradit fotografický přístroj, nýbrž viděný očima dítěte a právě tak prostě a cituplně tlumočený, jak je vnímán. Nejsou to ovšem nafintěné dětičky z pražských sadů, nýbrž děcka ušmudlaná a usmrkaná; hrabe se to v písku a blátě s rozkoší tvůrce, vynoří se to hned z meze, hned z keře, batolí se to po dvorečku, honí se to za motýly, pere se to, koupe se to, užívá to všech radostí, které život dává. Písnička věčně nová, zahraje-li ji někdo po svém. A Čapek to dovede,“ referoval o výstavě například v červnu 1935 týdeník Světozor. Vojtěch Volavka v měsíčníku Salon, „obrazové revue pro umění a život“, o dva měsíce později dodával: „Stromy, děti, motýli, domy i míče, půvabné zjednodušené jako dětské hračky jsou jakoby náhodou vysypány na papír z nějakého rohu hojnosti, ale ve svém utváření, zbarvení i zamístění jsou vypočítány přesně pro to místo, kde právě mají být. Odtud jejich samozřejmost, jistota a veliká motivní síla. Ačkoliv neznázorňují tyto kresby žádné určité příběhy, vidíme na nich jen děti mezi stromy, v obilí, na zápraží, pod keřem, za humny, máme z nich velmi určitý dojem blažeností a bohaté složitosti dětského světa, který má pro velké i pro malé takovou přitažlivost, jako málo věcí na této zemi. Je třeba mnoho vědět o životě i o malířství, aby se umělec mohl tak plně vyslovit v projevech
zdánlivě tak nenáročných, jako jsou Čapkovy dětské kresby. Stojíme tu vskutku před kusem dokonalého umění, které třeba považovat za jednu z nejpozoruhodnějších našich kulturních kapitol.“ Na základě výstavy Čapka oslovila Družstevní práce a na jaře následujícího roku vydalo deset jeho kreseb jako soubor pohlednic. „Neviděl jsem ještě nic krásnějšího, co by postihovalo s takovou jedinečností a s takovým uměním život a svět dětí. Ty kresby nejsou zrozeny z nápadu, předchází je nekonečná řada experimentů, veliké a láskyplné studium, zkušenost znalá toho základního, co je v dětských kreslířských hrách a dohromady to vydá na samou radost a samé štěstí. Je to vše vybaveno čerstvým viděním dětských očí, je tu cítit blaženství prvního poznávání a zmocňování se věcí a čarovná představivost. Neříká se v nich dítěti, tak to vypadá a tak to máš vidět, ale vidí se, jak dítě vidí,“ rozplýval se nad vydaným souborem ve firemním časopise Panorama básník František Halas. Josef Čapek mu odpověděl dopisem stylizovaným jako dětské psaní (včetně hrubek, absence interpunkce a několika kaněk): „Milí Františku maminka mňe povi(da)la žeti Mám napsat žešsto v ty Panoramě dobře umněl ty kluku ty to mněl dobře nabiflovany o těch čapkovejch obrázkách a tak tě děkuju, posílám teť do Benatek ňejaký pjekně zarámovaný a zasklený až přídou naspátek tak ti jeden dám a neřikej to nikomu (Naši mají v kamnech pl(c)ha). Zdravitě tvuj věrný Pepík.“ Deset Čapkových kreseb bylo v roce 1936 skutečně vystaveno v československém pavilonu na Bienále v Benátkách. Zdůrazňované zakotvení Čapkových obrazů v realitě a přesnosti, s jakou má dětský svět odpozorovaný, které zaznívá ve všech citovaných textech, koresponduje s malířovými teoretickými názory. V prosinci 1933, tedy ve stejném roce, ze kterého je představovaný obraz, publikoval v revue Život, časopisu Umělecké besedy, polemický článek Život na dluh, ve kterém kritizoval nedostatek autenticity v tvorbě mnoha moderních umělců: „Nestrkejme před tím hlavu do písku, že je z velké části stejně odvozeně formalistní, stejně formulková, vnější a nesvobodně netvořivá jako ta, která hrozila státi se jistým kulturním baráčnictvím. Že je stejně stranou skutečných sil vývoje i díla osobnosti, že rovněž ona se vyčerpává na dutosti bez života a podstaty. (…) taková jest slabost českého výtvarnictví: jeho nedostatek odvahy, nedostatek života placeného bezprostřednějším poznáním a pak
Josef Čapek: Děti a holubi, 1929–35, pastel na papíře, 31 × 37 cm, cena: 492 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 23. 11. 2014
Josef Čapek: Děti mezi stromy, 1934–35, pastel na papíře, 40,5 × 50,5 cm, cena: 1 200 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 23. 11. 2014
Josef Čapek: Děti pod stromy, 1930–35, pastel na papíře, 27 × 33 cm, cena: 348 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 19. 10. 2011
