ANTIQUES
22
BENÁTSKÉ ZRCADLENÍ
Marianna Dávidházy, Michal Gelnar
Již od dob řeckého mýtu o krásném Narcisovi se lidstvo zamilovává do odrazu své podoby. To dokazují první zrcadlové artefakty, které nacházíme ve staré Mezopotámii, Egyptě i Číně. Moderní skleněné zrcadlo se rodí až ve středověku a prim na tomto poli záhy začaly hrát Benátky. Benátská zrcadla, jak je známe dnes, jsou ale tak trochu i českým vynálezem. V roce 1291 vydal benátský dóže nařízení, aby byli všichni výrobci benátského skla kvůli nebezpečí požáru přestěhováni na souostroví Murano v Benátské laguně. Obyvatelé nesměli ostrov opustit také proto, že sklářské techniky byly pečlivě střeženým tajemstvím se strategickým významem pro export Benátské republiky. Během středověku jsme v Německu a Lotrinsku svědky vyhotovování malých kapesních skleněných zrcadel konvexního tvaru, vyložených kovem, s rámy z barvené sádry či se zdobenými olověnými držadly, jejichž výroba pokračuje do renesance. Je to však Murano, kde se zrcadlářské umění rozvíjí a vzkvétá jako nikdy předtím. Benátčané se zpočátku pokusili zavést výrobu skleněných zrcadel v roce 1318. O této výrobě svědčí exempláře zrcadel z roku 1369. Výrobní systém se však ukázal jako příliš složitý a nákladný pro řemeslníky, což tuto uměleckou produkci vyhradilo pro luxusní trh. V polovině 15. století vynalezl Angelo Barovier křišťál: čiré a průhledné sklo. O sto let později, v roce 1540, Vincenzo Redor (či Rador) vyvinul techniku pro rovnání a leštění skla, což vedlo k výrobě vysoce kvalitních zrcadel, známých po celém světě. V následujícím století došlo v Benátkách k rozkvětu výroby dekorativních zrcadel. Rámy, dříve vyrobené ze dřeva, byly nyní pokryty broušenými zrcadlovými díly ve tvaru lišt, tyčinek, květin a skleněných listů, zrcadlové desky byly občas pomalovány olejovými barvami a dřevěné části lakované zlatem. Díky vynikající technice benátských řemeslníků se zrcadlářské umění stalo proslulým a bylo vzápětí napodobováno i mimo benátské území.
V zájmu potlačení této nápodoby byl uvalen zákaz odhalovat tajemství zrcadlářského umění mimo Nejjasnější republiku, ale mnoho benátských řemeslníků emigrovalo do různých oblastí Evropy a založilo tam místní výroby, jako například významnou francouzskou produkci. Právě Ludvík XIV. byl velmi odhodlaný přerušit nadvládu benátského řemeslnictví. Král Slunce tajně svolal skupinu muránských sklářů do Francie, aby mu odhalili tajemství vzácného zrcadlářského umění, a zahájil tak slavnou „válku zrcadel“. Benátská zrcadla se stala výrazem nejvyššího společenského postavení mezi aristokratickou šlechtou, a to až do té míry, že hodnotou převyšovala cenu pozemků. Byla to janovská hraběnka z Fieschi, která v 17. století s hrdostí prohlásila: „Měla jsem ohavný kus země, který nepřinášel nic jiného než pšenici. Prodala jsem ho a za tu částku jsem koupila nádherné zrcadlo. Jistě jsem neprohloupila: trochu pšenice za nádherné zrcadlo?“. ZRCADELNÍCI V ČECHÁCH První písemné zmínky o zrcadlech, tzv. zrcadelnících v Českých zemích pocházejí ze 14. století. Jak však tato středověká zrcadla byla zhotovována a jak vypadala – přes propast věků – dnes netušíme. Víme však, že již v 18. století se zde v Čechách počíná ve velké míře rozvíjet výroba zrcadel, což souvisí se značným rozmachem broušení skla na severu Čech, především na panství sloupském, českokamenickém, novozámeckém. Ale jak napovídají skoupé písemné prameny, tak kupříkladu v královském městě Most byla v roce 1710 mimo jiného skla broušeného a rytého na mědi takto zušlechťována též zrcadla.
