ANTIQUES
26
KŘEHKÝ GÉNIUS AZTÉCKÝCH VÁLEČNÍKŮ
Kateřina Březinová
Výstava s názvem Aztékové, uspořádaná etnografickým muzeem Linden ve Stuttgartu ve spolupráci s holandským Nationaal Museum van Wereldculturen u příležitosti pěti set let od vylodění Španělů u břehů Mexika, nabízí zájemcům komplexní pohled na tuto vyspělou indiánskou kulturu a společnost těsně před jejím osudovým střetem s Evropany. Dobrou zprávou pro zájemce o neevropské civilizace z České republiky je, že tento výjimečný výstavní počin je do května k vidění ve Stuttgartu a v druhé polovině roku se přesune do Vídně. „V životě jsem neviděl nic krásnějšího, nic, co by potěšilo mé srdce více. Jsou to úžasná umělecká díla. Obdivuji se křehkému géniu lidí z těch dalekých cizích zemí.“ Albrecht Dürer, 1520–1521 Necelý rok po vstupu vojska vedeného Hernánem Cortésem do Mexika byly dary aztéckého vladaře Motecuhzomy pro španělského krále a římského císaře Karla V. vystaveny v jeho sídelním městě Bruselu. Masky, sochy a šperky nevšední krásy tehdy uvedly v úžas i malíře a rytce Albrechta Dürera. Více než dvě stě vzácných artefaktů z nejvýznamnějších evropských sbírek i z Mexika, které jsou těžištěm velkoryse pojaté výstavy, slibují, že zapůsobí na dnešního návštěvníka stejně silně jako před pěti sty lety na Albrechta Dürera. OD KOČOVNÉHO KMENE PO MOCNÝ STÁT
Bůh Quetzalcoatl, Mexiko – Aztékové, začátek 16. století, nefrit, výška 28,8 cm, Landesmuseum Württemberg Stuttgart, foto: Hendrik Zwietasch
Mexicové, jak sami sebe Aztékové nazývali, představovali jeden z mnoha polokočovných válečnických kmenů, které přišly v polovině 13. století ze severních plání do centrálního Mexika. Dle legendy je zavedl bůh Huitzilopochtli doprostřed nehostinného bažinatého jezera, kde v roce 1325 postavili město Tenochtitlán. Aztékové rychle absorbovali tamní regionální duchovní a materiální tradice včetně jazyka nahuatl. V následujících dvou staletích jsme svědky jejich nevídaného civilizačního a mocenského rozvoje v celistvé impérium s vysokým stupněm sociální stratifikace a organizace státu. Monumentální architektura hlavního města korespondovala s představami o uspořádání vesmíru: ty na straně jedné vháněly aztécký stát do permanentní války a praxe lidských obětí, na straně druhé inspirovaly jeho obyvatele k jisté posedlosti krásou, kterou nacházeli zejména v poezii, umění a rétorice. Na začátku 16. století, kdy do říše Aztéků dorazili Španělé, ovládal Tenochtitlán více než pět set městských států napříč kulturním regionem tzv. Mezoameriky vedoucím od severního Mexika po tropické oblasti
dnešní Guatemaly a od pobřeží Mexického zálivu až po Tichý oceán. Hernán Cortés i jeden z jeho vojáků, Bernal Díaz del Castillo, zvěčnili Aztéky a jejich velkolepé impérium ve svých dopisech s neskrývaným obdivem: indiány popsali jako vzdělané vladaře, zdatné válečníky a sofistikované umělce. V jejich městě nechyběly akvadukty s pitnou vodou, lázně ani hostince. Zdejší paláce v ničem nezaostávaly za luxusem sídel šlechty a králů v Evropě: vládce Motecuhzoma II. Xocoyotzin (1502–1520), s nímž se dobyvatelé měli možnost osobně setkat, disponoval obrovskou knihovnou, bohatým šatníkem, desítkami lázní i zoologickou zahradou s exotickým zvířectvem. Do tohoto historického momentu a do širšího kulturního a civilizačního kontextu zasadili kurátoři expozice Aztékové umělecká díla, rituální objekty i předměty každodenní potřeby. Sedm prostorných sálů na výstavní ploše více než 1000 metrů poskytuje jedinečnou příležitost spatřit vzácné exponáty z různých oblastí aztéckého života a společnosti, včetně několika artefaktů z mexického Muzea Velkého chrámu (Museo del Templo Mayor) a Národního institutu pro antropologii a historii (INAH), které jsou vystaveny v Evropě vůbec poprvé. LIDÉ A BOŽSTVA V době rozkvětu kultury Aztéků se většina měst centrálního Mexika snažila napodobit kulturní jedinečnost a náboženskou dokonalost sofistikované civilizace Toltéků, která dominovala regionu mezi 9.–12. stoletím. Od této dynastie se Aztékové snažili odvodit svůj urozený původ, neboť jim dodal kýženou legitimitu. Po jejich vzoru vzývali Aztékové i jednoho z klíčových bohů Mezoameriky, Opeřeného hada Quetzalcoatla – zázračnou fúzi mezi ptákem a hadem –, jehož nefritová socha ze sbírky Württemberského státního muzea patří mezi skutečné klenoty výstavy. Podobně jako ostatní božstva mezoamerického panteonu je identita Quetzalcoatla duální: božská i lidská.
