96
MANUÁL PRO MILOVNÍKY SOUČASNÉHO UMĚNÍ
DEKAMERON ONDŘEJ CHROBÁK
Sedm historiček a tři historici umění utekli z města na venkov, aby se společně zachránili před nákazou koronavirem, který vypukl ve středu Evropy roku 2020. A protože svých doktorátů a akademických hodností nenabyli náhodou, věděli, jak se v této chvíli zabavit. Každý den po soumraku uspořádali skromnou hostinu z nakoupených zásob trvanlivých potravin a tvrdého alkoholu a střídali se večer co večer ve vyprávění historek z dávných dob pro pobavení ostatních stolovnic a stolovníků. První večer padl los na Lauru, zralou kurátorku muzea umění v provincii. Vybrala příběh o dvou strážcích depozitáře. První si druhého tak dlouho dobíral, že ho ředitel muzea po dokončení stavby nového centrálního depozitu propustí, až se ten nebožák uprostřed uskladněného umění oběsil. Kolega jej našel a provaz si schoval pro štěstí. Druhý večer se slova ujala medievalistka Gabriela. Vyprávěla o pohřbu slovutného muže a syntetika oboru, na kterém se nečekaně objevila v slzách ještě jedna vdova a další dvě siroty. Třetí večer se rozmluvil Marat, harcovník mnoha institucemi. Vyprávěl o řediteli velkého muzea ve velkém městě, který v mládí studoval střední uměleckou školu na malém městě a na stará kolena zařadil své juvenilní pokusy do stálé expozice mezi ostatní velikány. Čtvrté soirée společnost vyslechla historku vyzývavé Ludviky, znalkyně starých tisků. Ředitel jedné staroslavné sbírky sídlící v neméně starobylém paláci, dokončoval o víkendu dlouho odkládaný text. Když hodlal přistoupit k citaci, zjistil, že onu potřebnou knihu zapomněl ve své kanceláři. Nechtěje odkládat dokončení rukopisu, vypravil se neprodleně do paláce. Ke svému zděšení zjistil, že proradný správce paláce bez jeho vědomí pronajal galerii na celý víkend filmařům, kteří zde natáčejí výpravný historický velkofilm z časů Ludvíka XVI.
Pátá v pořadí vyprávěla Svatava, jak si písemně stěžovala řediteli ústavu jako poslední instanci, že jí pedagog vykradl diplomovou práci. Když ani po měsíci nedostala odpověď, zašla za ním. Ten se ji pokusil uchlácholit tvrzením, že dotčený dopis zřejmě vyletěl díky průvanu z okna ven. Na zasloužilého kritika Evalda vyšla řada jako na šestého. Vzpomínal, jak před mnoha lety jeho město obsadila cizí armáda, a to včetně redakce výtvarného časopisu, kde byl jako elév zaměstnán. Dočasný pobyt vojska v prostorách redakce mu pak sloužil několik let jako univerzální výmluva na cokoliv. Bohužel časopis brzy nato zanikl. Sedmá se ujala vyprávění Julia, indiskrétní protagonistka archivního obratu. Podělila se o detaily milostné korespondence šestapadesátileté ředitelky výstavní síně s jejím třiadvacetiletým kurátorem a milencem v jedné osobě, kteří se na hlavičkovém papíře oslovovali „klisničko“ a „beránku“. Osmý večer se všichni těšili na povídání obtloustlého Daniela, muže pověřeného v posledních letech řízením několika jeho intrikami destabilizovaných uměleckých institucí. Nezklamal s příběhem, jak naháněl svému okolí hrůzu v přestrojení za slepého doyena kunsthistorie. Devátý večer kostnatá Konstanta vyprávěla o uměnovědné akademii, kde se každé léto vydávali nezadaní mládenci a panny na malých lodičkách hledat sedmou funkci jazyka, aby se po letech sešli na stejné škole jako učitelky a učitelé tělocviku. Desátý večer u všech propukla horečka provázená zvětšením mízních uzlin, bolestí hlavy, břicha i končetin. Navzájem si ohmatávali zanícené lymfatické uzliny velikosti pomeranče, které praskaly, a vytékal z nich černý hnis. Nikomu už nebylo do řeči. Ondřej Chrobák je šéfkurátor Moravské galerie v Brně.
