► FERRARI 365 GT, GTC a GTS
Foto Pininfarina
Historie
1
Typové označení 365 GT patřilo dalším silničním automobilům Ferrari, u nichž se objem každého ze dvanácti válců zvětšil na 365 cm3...
V
roce 1947 by někdo těžko uvěřil tomu, že originální dvanáctiválec konstruktéra Gioacchina Colomba přežije ve výrobě až do roku 1989! Ferrari sice zadal projekt jiného motoru se stejným počtem dvanácti válců ještě Aureliu Lampredimu, ale tyto větší stroje našly cestu jen do menšího počtu silničních vozů. Colombův dvanáctiválec poháněl slavné typy 250 GT, vlastně první skutečně sériové automobily Ferrari, pak se ze zaokrouhleného jednotkového objemu 250 cm3 zvětšil na 275, 330 a 365 cm3, toto číslo zpravidla tvořilo ozna čení jednotlivých typů silničních i závodních automobilů Ferrari. Dlužno říci, že verze 330 cm3, tedy s celkovým objemem 3967 cm3 (ø 77 x 71 mm proti ø 73 x 58,8 mm u 250 GT), vznikla už v roce 1960 pro menší sérii super sportovních kupé 400 Superamerica (400 značí celkový objem válců 4,0 litru); ostatní však už nesly označení 330. Další posílení originálního dvanáctiválce Ferrari přišlo ve druhé polovině šedesátých let s novým typem 365, nástupcem 330. Nová 365 vznikla zvětšením vrtání válců ze 77 na 81 mm, zatímco zdvih pístů 71 mm zůstal shodný se třistatřicítkou, takže celkový objem válců vzrostl ze 3967 na 4390 cm3. Ferrari 365 GTC byl v roce 1968 nástupcem typu 330 GTC, stejně jako v případě otevřené verze GTS. Na první pohled nové kupé od předchůdce odlišovala absence trojice větracích otvorů na bocích za před ními koly, výdechy v menší formě se přestěhovaly nahoru na kapotu, jinak byla karoserie shodná. Lze říci, že nové modely 365 GTC/GTS byly vlastně 330
44
auto 2021/6
TH
2
TOM HYAN 1 Ferrari 365 California Cabriolet Speciale Due Posti (premiéra v Ženevě 1966) 2 Silueta nádherné Californie na oficiálním snímku Carrozzeria Pininfarina
GTC/GTS, osazené větším motorem. Výkon se zvětšil o 14,7 kW (dvacet koňských sil) na 235 kW (320 k)/ 6600 min‑1, dynamické parametry zůstaly vcelku stejné. Převodovka byla vzadu v bloku s diferenciálem (transaxle) jako u předchůdce, pětistupňová s řazením pákou na podlaze; podvozek měl všechna kola za věšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech. Vnější rozměry se lišily jen minimálně, kupé bylo o pa desát kilogramů těžší (větší motor, bohatší výbava). V podstatě však šlo jen o prodloužený život stejného typu, protože u Ferrari už pracovali na nástupci 365 GTB/4 Daytona (premiéra v Paříži 1968), jenž se lišil
