TH Auto 07 2021 (červenec) by TH Auto

2021

MINI

COUNTRYMAN

jako hotel

PŘEDSTAVUJEME ■ HYUNDAI TUCSON ■ nová generace bestselleru z nošovické produkce ■ MERCEDES-BENZ E 300 de ■ vyzkoušeli jsme novou verzi s hybridním pohonem a vznětovým motorem ■ FERRARI 296 GTB ■ další model značky vyjíždí se zcela novým motorem V6

SLAVNÉ MOTORY MAZDA KF 2.0 V6 (1991 – 2003)

Foto Tom Hyan

Kresba Mazda

Zážehový šestiválec série K, jehož kultivovaný běh byl inspirací pro reklamní slogan Mazda – motor, který neslyšíte! Celohliníková konstrukce se vyráběla v několika variantách objemu 1,8/2,0/2,3/2,5 litru. Nejznámější typ KF 2.0 se dodával v různých stupních výkonu a objevil se ve vozech Mazda MX-6, Xedos 6 a 9, 323F (Lantis) a 626 (Ford Telstar). K inovacím patří variabilní systém čtyřstupňového sání VRIS (Variable Resonance Induction System).

MAZDA 323F 2.0 V6 (1994)

Šestiválec do V/60°; DOHC 4V; 1995 cm3 (ø 78 x 69,6 mm) Stupeň komprese 9,5; vícebodové vstřikování L-Jetronic Výkon 108 kW (147 k)/6000 min‑1 (1994 Mazda 323F) Točivý moment 183 N.m/5000 min‑1 (1994 Mazda 323F)

2021

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 7 (63), červenec 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

budiž léto pochváleno! Doufám jen, že to nebude tento způsob léta se mi zdá být poněkud nešťastný, ale že si všichni užijeme tepla, slunce a radosti ze života! Cestujte, jezděte, užívejte, dokud to jde, zapomeňte na bubáky, kteří už zase kují pikle a vymýšlejí nové mutace viru, aby mohli úspěšně omezovat naše životy. Nezapomeňte, že vše bude jen tak, jak si to uděláme, a proti hlouposti je třeba bojovat. Motoristická sezona se pomalu rozbíhá i u nás. Nevím, co dělají Brněnští, ale Mostečtí mají pěkně našlápnuto, přidali mistrovství světa Superbike a spojili Euro NASCAR Show s tradiční Czech Truck Prix! Tak snad to všechno vyjde! I když některé změny jsou opravdu zvláštní. Ještě před dvěma lety bych nevěřil, že moje motoristická sezona místo 24 h Le Mans začne kuriozním Ratajákem 2021, tedy desátým ročníkem jízdy veteránů do vrchu v Ratajích nad Sázavou. Inu, jak moudří potvrzují, změna je prostě život, jen se nesmí změnit v dočasně trvalou, s tím máme velice špatné zkušenosti. Menší intenzita cestování přináší více času na testování, a tak jsme přitvrdili. Dokonce zkoušíme hotely na kolech! Obraťte list a uvidíte! Jako vždy však nechybějí Mercedes-Benz, BMW, Fiat, Škoda, Hyundai, Porsche, Ferrari a další významné značky, v příštím čísle je vystřídají jiné. Změny musí být, ale jen smysluplné, takže se můžete těšit na Mazdu MX-30, Cupru Formentor nebo Ford S-Max Vignale! Přeji příjemné čtení, krásné léto, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH MINI Countryman SD ALL4 (F60) s kempingovou vestavbou a stanem na střeše �� 2 HYUNDAI Tucson 2021 (NX4E) �� 6 BMW 530e PHEV (G30) �� 10 MERCEDES-BENZ E 300 de (W213) �� 14 FIAT Tipo Hatchback (Progetto 357) �� 16 PORSCHE Cayenne (PO536) �� 22 FERRARI 296 GTB (F171) �� 26 ŠKODA AUTO Strategy 2030 �� 28 European Le Mans Series 2021 �� 30 Formule 1 – Vozy Velkých cen 2021 �� 32 Legendy Indy Cars �� 34 ŠKODA Motorsport 120 let �� 36 Ecce Homo ME 2021 �� 38 Melkus Motorsport �� 40 Jezdci formule 1 �� 42 MASERATI Mistral (1963 – 1969) �� 44 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021 �� 48 WESTERN STAR Trucks �� 52 Boyertown Museum of Historic Vehicles (Boyertown, Pennsylvania, USA) �� 58

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových automobilů Cupra Formentor, Mazda MX-30, BMW X3, Renault Kangoo, Ford S-Max Vignale, Isuzu D-Max a dalších ► Maserati Bora ► Lamborghini Countach ► ADAC GT Masters a vzpomínky na DTM ► Legendy Indy Cars a formule 1 ► Svět škodovek otevřen! ► Nákladní vozy Dodge, Fargo a De Soto

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► MINI COUNTRYMAN SD ALL4 (F60)

HOTEL NA KOLECH V dnešní době nejistoty a návratu do pravěku je dobré být nezávislý; obytné nástavby a vestavby to umožňují...

oby tip na léto jsme vyzkoušeli hotel na TOM HYAN ka; nad složeným boxem s kuchyňskou sadou je pak kolech, jaký vznikl přestavbou Mini Country vzadu uložena rovněž spací sada Nestbox, sestávající manu SD ALL4 s využitím české kempingo z matrace a roštu postele, využitelných jak uvnitř vozu Vyzkoušeli jsme vé vestavby Egoé Nestbox Camper a fran po sklopení sedadel, tak mimo něj. Vtipné řešení s řadou Mini Countryman couzského střešního stanu Tente Hussarde dalších doplňků (sprcha, kanystry, nádobí, čerpadlo) Cooper SD ALL4 by NaïtUp. Kombinace je to velmi užitečná, ovšem nikoli byla oceněna coby RedDot Winner 2020 Best of the s obytnou vestavbou zrovna levná, jenže pro náruživé cestovatele, kteří se Best. Pro jízdu lze vše snadno složit a zasunout do vozu. Egoé Nestbox Camper nechtějí smířit s katastrofálním zhoršením služeb v době Společnost Egoé, která v Bílovicích na Moravě vyrábí a střešním stanem koronavirového šílenství, nabízí smysluplnou alternativu. i větší vestavby pro SUV a MPV, ale především ven Hussarde Duö Egoé Nestbox je vestavba, která jednoduchým vložením kovní nábytek, vznikla z potřeby sehnat zahradní do zavazadlového prostoru promění automobil na kom nábytek pro skupinu přátel a zároveň designerů české fortní obytný vůz. Výsuvný a rozkládací box do zadní společnosti mmcité, jenže požadavek na designovou části vozu je vhodný pro různé typy, mezi něž patří i tes nápaditost a potřebnou bytelnost se ukázal jako ne tovaný Mini Countryman. V tomto případě činí rozměry splnitelný. Nezbylo, než se do toho pustit, a tak vznikla rozloženého boxu 1950 x 1010 x 360 mm a jeho hmot značka Egoé, která má nyní už zkušenosti delší čtvrt nost 75 kg. Nestbox je nejmenší přestavbou z dílny století. Po úspěchu dřevěného nábytku byly kem Egoé, a proto neomezuje interiér pingové vestavby dalším a logic ► MINI COUNTRYMAN (F60) – PŘEHLED TYPŮ pětimístného vozu při běžném pou kým krokem. A za Egoé nemusíte žití, teprve když podlehnete volání označení vozu motor výkon převodovka spotřeba jen na Moravu, svůj showroom mají divočiny, tak na místě systém rozlo také v pražském Karlíně. Kromě [objem cm3] [kW/k] WLTP žíte. K dispozici jsou různé moduly, [l/100 km] nejmenšího Nestboxu jsou k dis vhodné pro pobyt v přírodě jako va One pozici také střední Hiker (např. pro 3R 1499 75/102 6M 6,1 Ford Tourneo Connect či Citroën řič se dvěma hořáky, dřez s tekoucí Cooper (ALL4) 3R 1499 100/136 6M (8A) 6,3 (6,9) 6A 1,7 vodou (čerpadlo 12 V ze zásuvky Cooper S E ALL4 3R 1499 + EM 92/125 + 70/95 Berlingo) a největší Roamer (např. (celkem 162/220) ve voze), pultík a prkénko pro pří pro Volkswagen T6 či Mercedes Cooper S (ALL4) 4R 1998 131/178 6M (8A) 6,6 (7,0) pravu potravin, chladnička a sekyr -Benz Vito). ►►► Cooper JCW ALL4 4R 1998 225/306 8A 7,6 One D 3R 1496 85/116 6M 4,9 Cooper D (ALL4) 4R 1995 110/150 6M (8A) 4,7 (5,3) TH 2 auto 2021/7 Cooper SD (ALL4) 4R 1995 140/190 8A 5,1 (5,4)

Foto Tom Hyan

1 Mini Countryman je prvním vozem své značky delším než čtyři metry, ve druhé generaci prodlouženým o dalších 199 milimetrů

2 Cena kompletní vestavby Nestbox Camper CA200 začíná od 96 679 Kč včetně DPH (spací sada je ve voze složena nad sadou kuchyňskou) 3 Stan Hussarde Duö nabízí vnitřní plochu 2100 x 1200 mm a vnitřní výšku 1500 mm, je určen pro dvě osoby a prodává se za 66 100 Kč včetně DPH 4 Kuchyňská sada Egoé Nestbox Camper po vysunutí ze zádě vozu

7/2021 THauto

► MINI COUNTRYMAN SD ALL4 (F60)

Foto Tom Hyan

Do stanu se vstupuje po hliníkovém žebříku, který je součástí standardní výbavy

Egoé na českém trhu zastupuje rovněž střešní stany Hussarde francouzského výrobce NaïtUp, jež umožňují vytvořit pohodlné spací hnízdo pro dvě osoby na střeše vozu (Hussarde Duö), a právě ta kové měl i náš Mini Countryman SD ALL4. Jsou vhodné pro většinu automobilů se dvěma podél nými střešními lištami nosičů, pro ještě větší vozy je k dispozici čtyřmístný Hussarde Quatro, přístup zajišťuje skládací hliníkový žebřík, který se ukládá do laminátové schránky stanu dlouhé 2150 mm, široké 1230 mm a vysoké 280 mm, z níž se po vy klopení vyjme. Častou otázku o povolené hmotnosti výrobce vysvětluje jednoduše. Dynamická únos nost střechy vozu je za jízdy většinou 75 až 100 kg, stan s obalem a matrací má 55 až 85 kg (testovaný 60 kg), při statickém využití pro spánek však může

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (COOPER SD ALL4) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec BMW Mini TwinPower Turbo Technology (B47 D20), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců, DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva s řídicí jednotkou DDE 7.01, SCR/ AdBlue, Stop/Start, EU6d; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 140 kW (190 k)/4000 min‑1 a 400 N.m/1750 – 2500 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 150 A, akumulátor 70 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka Steptronic s možností přímého řazení (5,519 – 3,184 – 2,050 – 1,492 – 1,235 – 1,000 – 0,801 – 0,673 – Z 4,221), stálý převod 2,851; trvalý pohon všech kol ALL4. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení EPS 14,0:1 s elektromechanickým posilovačem Servotronic; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, DSC/DTC; kola z lehkých slitin; standardní pneumatiky 225/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1563/1565 mm; d/š/v 4297/1822/1557 mm; světlá výška 165 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1600 kg, celková 2170 kg; objem zavazadlového prostoru 450/1390 l; objem palivové nádrže 51 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 224 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,6 s; spotřeba paliva EU od 5,0/4,4/4,6 l/100 km (WLTP 5,3 l/100 km); emise CO2 (EU/WLTP) od 121/134 g/km.

auto 2021/7

být bezpečná hmotnost bez problémů mnohem vyšší (limit 250 kg). Otevřený stan (po odjištění za necelou minutu) byl testován i při rychlosti větru 100 km/h. Za jízdy jeho aerodynamická schránka nijak dramaticky spotřebu paliva nezvyšuje. Countryman, využitý pro přestavbu, je prvním typem značky Mini, delším než čtyři metry! U druhé gene race se rozměry ještě zvětšily, při prodloužení roz voru z 2595 na 2670 mm narostla celková délka o 199 na 4297 mm, šířka nabyla o 23 na 1822 mm a výška zůstala prakticky stejná. Těží z toho přede vším objem interiéru a prostoru na zavazadla, které nemají se slůvkem mini pranic společného a splňují obvyklé nároky na rodinný vůz. Countryman druhé generace se představil na autosalonu v Los Angeles 2016, v Evropě se prodává od roku 2017 a prochází průběžnou modernizací. Nové jsou optimalizované motory Mini TwinPower Turbo Technology, tříválce i čtyřválce, zážehové nyní s filtrem pevných částic GPF a vznětové využívající SCR/AdBlue. Přehled nabízených pohonných jednotek modelového roku 2021 uvádíme v obvyklé tabulce. Countryman je úspěšným doplněním nabídky britské značky, tvoří třetinu odbytu Mini na celém světě. Pětimístný vůz má základní objem zavazadlového prostoru 450 litrů, který lze zvětšit až na 1390 litrů po sklopení opěradla zadních sedadel, děleného v poměru 40/20/40 pro cent. S výjimkou nejslabších verzí One a One D (pohon předních kol) je vždy na přání pohon všech kol ALL4, u hybridu a nejsilnějších typů standardně. Kvalitní provedení vozu a jeho interiéru se sériovým či volitelným příslušenstvím odpovídá pozici značky na trhu a příslušné ceně, Mini Countryman se v době testu prodával od 666,9 do 993,2 tisíce Kč, provedení Cooper SD ALL4 bylo od 975 000 Kč včetně DPH (aktuálně a podrobněji na www.mini.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na MORRIS MINI-TRAVELLER a užitkové verze MINI VAN a PICK-UP (1964)

► HYUNDAI TUCSON 2021 (NX4E)

Foto Tom Hyan

Automobily

Hyundai slaví patnáct let od založení automobilky v České republice; nejúspěšnější je Tucson...

ová generace kompaktního SUV se před‑ TOM HYAN za dalších šest let (TL od 2015). Není bez zajímavosti, stavila ve virtuální realitě v září 2020, že první tři generace uvedly také elekrickou verzi s pa‑ Hyundai Tucson livovými články (Fuel Cell EV), ale nyní Hyundai Motor když všechny autosalony s výjimkou čín‑ čtvrté generace ských byly zrušeny. Zůstává u libozvuč‑ Company v oblasti vodíkových automobilů vsadila se pro evropský trh ného jména Tucson, které si klienti lépe na svébytný model Nexo. Jak se stalo zvykem, úspěšný opět vyrábí u nás pamatují, zatímco pro Evropany ve druhé generaci Tucson se vyrábí rovněž na jiných kontinentech, v USA v Nošovicích; zavedené ix35 už patří historii (v jiných částech světa začala produkce v únoru 2021 v alabamském závodě pro jiné trhy to byl tehdy nadále Tucson, resp. Tucson ix). S první v Montgomery, v Číně běží produkce v Beijingu coby také v korejském Ulsanu, generací, kterou jsme poznali na novinářské premiéře Tucson L (tedy Long; v USA i v Číně se vyrábí verze alabamském Montgomery roku 2004 v lotyšské Rize, se nové Tucsony vůbec ne‑ a čínském Beijingu s rozvorem náprav prodlouženým ze 2680 na 2755 mm, mohou srovnávat. Během dalšího vývoje se průběžně čímž vzrostla délka vozu ze 4500 až na 4670 mm). zvětšovaly, přestože nadále patří do kompaktního Nový Tucson je ovšem první, který nabízí zákazníkům jak vznětový či zážehový motor bez elek‑ segmentu C‑SUV, ale především dostaly originální design ostrých linií a nepře‑ trické asistence, tak verze Mild-Hybrid ► HYUNDAI TUCSON NA ČESKÉM TRHU berné množství nových prvků výbavy 48 V (mHEV) s oběma druhy spalovacího motor převodovka, výkon spotřeba s důrazem na bezpečnost, jízdní asis‑ typ, motoru, ale rovněž Hybrid (HEV) a Plug‑ hybrid pohon [kW/k] WLTP tenci, hospodárnost a konektivitu. -In Hybrid (PHEV) se zážehovým mo [l/100 km] Od druhé generace se Tucsony pro torem 1.6 T-GDI. Evropská nabídka se 1.6 T-GDI 4R 1.6 T 6M, 4x2 110/150 6,6 – 7,0 Evropu vyrábějí v nošovickém závodě zúžila na šestnáctistovky, vznětovou 1.6 T-GDI 4R 1.6 T 6M, 4x4 110/150 7,3 – 7,8 Hyundai Motor Manufacturing Czech, 1.6 T-GDI mHEV 4R 1.6 T 6iM, 4x2 110/150 6,5 – 6,8 s výkonem 85 nebo 100 kW (115 a 136 k) v Koreji přešla produkce po první gene‑ 1.6 T-GDI mHEV 4R 1.6 T DCT7, 4x2 110/150 6,3 – 6,6 a zážehovou 110 nebo 132 kW (150 raci z Busanu do Ulsanu, kde Tucsony 1.6 T-GDI mHEV 4R 1.6 T 6iM, 4x2 132/180 6,4 – 6,7 a 180 k), přičemž výkonnější zážehové vznikají dodnes. Na evropském trhu se 1.6 T-GDI mHEV 4R 1.6 T DCT7, 4x4 132/180 6,9 – 7,2 provedení je také základem verzí HEV 6A, 4x2 169/230 5,5 – 5,9 od roku 2004 prodalo přes 1,4 milionu 1.6 T-GDI HEV 4R 1.6 T a PHEV, které navíc disponují synchron‑ 1.6 T-GDI HEV 4R 1.6 T 6A, 4x4 169/230 6,2 – 6,6 Tucsonů, na celém světě přes sedm mi ním elektromotorem s permanentními 1.6 T-GDI PHEV 4R 1.6 T 6A, 4x4 195/265 1,4 lionů! Cestu zahájila první generace JM 1.6 CRDi magnety (výkon 44 kW pro HEV a 67 kW 4R 1.6 Td 6M, 4x2 85/115 5,2 – 5,6 v roce 2004, vystřídaná druhou o pět let 1.6 CRDi mHEV 4R 1.6 Td DCT7, 4x2 100/136 5,2 – 5,6 pro PHEV) a akumulátorem Li-Ion-Poly‑ později (codename LM, od 2009) a třetí 1.6 CRDi mHEV 4R 1.6 Td DCT7, 4x4 100/136 5,7 – 6,0 mer (1,49 kWh pro HEV; 13,8 kWh ►►►

auto 2021/7

Foto Tom Hyan

6 1 Dynamický design podtrhují ostré průniky ploch na bocích vozu a chromovaná lišta oblouku nad okny 2 Zcela nová digitální přístrojová deska s velkým dotykovým displejem uprostřed 3 Na středové konzoli jsou individuální tlačítka ovládání převodovky

Prodloužený rozvor přinesl zvětšení vnitřního objemu interiéru, na zadních sedadlech je o 26 milimetrů delší prostor pro nohy

Vyzkoušeli jsme nového Tucsona v provedení 1.6 T-GDI 180 Mild-Hybrid, který má s převodovkou DCT7 standardně pohon všech kol

4, 5, 6 Obraz z kamer na levé či pravé straně střídá na digitálním přístrojovém štítu rychloměr nebo otáčkoměr při aktivaci ukazatele směru

7/2021 THauto

► HYUNDAI TUCSON 2021 (NX4E)

Foto Tom Hyan

2 3

1 Nový Tucson je první s nabídkou tří různých hybridních pohonů, a to Mild-Hybrid 48 V (na snímku), Hybrid a Plug-In Hybrid, v obou vyšších verzích vždy s motorem 1.6 T-GDI 2 Bestsellerem je zážehový motor 1.6 T-GDI, používaný také pro všechny hybridní verze (na snímku Mild-Hybrid 48 V) 3 Základní objem zavazadlového prostoru se podle druhu poháněcí soustavy mění od 546 do 620 litrů (po sklopení sedadel 1725 až 1799 l)

pro PHEV). Na jiných trzích jsou k dispozici další motory, americká verze může mít alternativně velký čtyřválec 2.5 Smartstream o výkonu 140 kW (190 k), asijská menší čtyřválec 1.5 T-GDI o výkonu 147 kW (200 k). Přehled evropských modelů přinášíme v obvyklé tabulce, k dispozici jsou také čtyři druhy převodovek a pohon předních nebo všech kol. Nový Tucson čtvrté generace vás na první pohled chytí originálním designem se zdůrazněnými průniky ploch, vytvářejícími větší množství ostrých linek, podtrhujících dynamiku stejně jako oblouk tvořený chromovanou lištou, začínající u paty sloupku A a končící u odtokové hrany splývající zádě. Zaujme také členitá příď s nekonvenčními hlavními světlo‑ mety a úzkými linkami svítilen LED, přičemž progre‑ sivní designový styl nového Tucsonu předjala studie Hyundai Vision T, uvedená na Los Angeles Interna‑ tional Auto Show 2019. Autorem tvarů je globální designerský tým Hyundai, který vede zkušený Sang Yup Lee, jenž má za sebou bohatou kariéru u Pinin‑ fariny, Porsche, General Motors a VW Group, než před pěti lety zamířil od Bentleye k Hyundai. Na Tuc sonu je dobře patrné vyvážené uplatnění stylu, ma‑ teriálů a barev, jaké dosud patřily spíše luxusním vozům (Lee přišel do Hyundai Design Center po

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (1.6 T-GDI 48 V 180) – kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI (Smartstream G), přeplňovaný turbodmychadlem; uložený vpředu napříč; Dual-CVVT, DOHC 4V (řetěz); přímé vstřikování paliva; EU6; 1598 cm3 (ø 75,6 x 89,1 mm); 10,5:1; 132 kW (180 k)/5500 min‑1 a 265 N.m/1500 – 4500 min‑1; Mild-Hybrid Belt-ISG 48 V. Akumulátory 12 V a Li-Ion-Polymer 48 V (0,44 kWh). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sedmistupňová převodovka DCT7 vlastní konstrukce Hyundai (3,929 – 2,318 – 1,957 – 1,023 – 0,778 – 0,837 – 0,681 – Z 5,304). Stálý převod nápravy 4,929 + 3,632. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy ø 291/302 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BAS, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,41 otáčky na plný rejd; kola z lehkých slitin; pneumatiky 215/65 R 17, 235/55 R 18 nebo 235/50 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2680 mm, rozchod kol P/Z 1615 – 1630/1622 – 1637 mm podle pneumatik; d/š/v 4500/1865/1650 (se zapuštěnými ližinami 1651) mm; přední převis 895 mm; světlá výška 170 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 577/1756 l; objem palivové nádrže 54 l; pohotovostní hmotnost od 1588 kg podle výbavy; celková 2170 kg; brzděný přívěs do 1650 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 201 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0 s; spotřeba paliva WLTP 6,9 – 7,2 l/100 km; emise CO2 156 – 162 g/km.

auto 2021/7

téměř pětiletém působení coby šéf oddělení Exterior and Advanced Design u Bentley Motors). U Hyundai nový designový jazyk nazývají Sensuous Sportiness a stojí na čtveřici základních pilířů, jimiž jsou pro porce, architektura, styling a technologie. Tucson je třetím vozem podle této filozofie pro Evropu, ale jistě zatím stylisticky nejodvážnějším. Podle SangYupa Lee lze počátky nového stylu vystopovat na studii Le Fil Rouge z předposledního Ženevského autosalonu 2018. Podobnou příď nyní dostal první čtyřdveřový pick-up Hyundai Santa Cruz rovněž působivého celkového designu, určený pro USA (studii jsme viděli na autosalonu v Detroitu 2015). Se stylem exteriéru harmonizuje revoluční interiér, kde nás nejvíce potěšila soustava kamer, jejichž obraz se zobrazuje na virtuálním kokpitu 10,25“ před řidičem. Dva digitální kruhové přístroje se mění na obraz kamery, vlevo místo rychloměru, vpravo místo otáčkoměru, a to samočinně po aktivaci ukazatelů směru. Je to stejně působivé a účelné jako obraz situace za vozem na přístrojové desce Nexa, když se vracíte do pruhu po předjetí pomalejšího vozidla. Vět‑ šinu funkcí lze ovládat dotykem na zapuštěném středovém displeji AVN, rovněž s úhlopříčkou 10,25“, mechanické ovladače prakticky vymizely. Zajímavá jsou tlačítka P a R-N-D na vyvýšené středové konzole pro ovládání samočinné převodovky DCT7, která byla v testovaném voze, poháněném soustavou 1.6 T-GDI Mild-Hybrid 48 V. Nový Tucson má proti předchůdci větší rozvor o 10 mm, je o 20 mm delší a o 15 mm širší, zavazadlový prostor se zvětšil až na 620/1799 litrů (nehybridní verze), před zadními sedadly je o 26 mm více místa na nohy. Posílené jízdní asistenty a pří‑ kladná konektivita jsou už samozřejmostí. Nový Tucson se na našem trhu prodává od 529 990 korun českých (akční cena po odečtení prémie sedmdesát tisíc); testované provedení 1.6 T-GDI 180 mHEV 4x4 DCT začíná na 819 990 Kč s vý bavou Smart a na 909 990 Kč s výbavou Style; nabídka končí na 1 079 990 korun českých za 1.6 T-GDI 265 PHEV 4x4 6A v atraktivní verzi N Line (více a aktuálně na www.hyundai.cz). O rozmani‑ tosti nabídky svědčí čtyřiapadesát různých modelů v českém ceníku, z toho dvaadvacet v provedení N Line. Základní řada výbav nese označení od Start přes Comfort a Smart až po Style. ■

Foto Tom Hyan

Hyundai Tucson první generace (JM) s pohonem všech kol při dynamické prezentaci pro novináře v Lotyšsku (2004)

Foto Tom Hyan

Hyundai Tucson Premium 1.6 T-GDI DCT třetí generace (TL) s pohonem všech kol při našem testování ve Středočeském kraji (2015)

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW 530e PHEV (G30)

ELEKTRIFIKACE

Sedmá generace BMW řady 5 se představila v Detroitu 2017, předloni prošla modernizací a loni faceliftem...

edmá generace řady 5 (codename G30) TOM HYAN je pouze zážehový 4,4 litru, v různém stupni naladění, navazuje na šest předcházejících, které patří nejnovější verze pro M5 Competition Sport dosahuje Vyzkoušeli jsme BMW 530e k vůbec nejúspěšnějším automobilům v his výkonu neuvěřitelných 468 kW (635 k). xDrive, faceliftovaný typ torii bavorské značky. Od roku 1972 vzniklo Na podzim 2019 se objevily kromě systému Mild-Hybrid se soustavou Plug-In Hybrid, přes 8,5 milionu BMW řady 5 v sedmi gene také světlomety BMW Laserlight s dosahem až 650 me který je ve středu nabídky racích, když už druhá přinesla první verzi M5 a turbo trů ve špičkovém typu BMW M550i xDrive, od léta 2020 elektrifikovaných verzí diesely, třetí zavedla kombi Touring (nyní nové G31) jsou na přání pro všechny vozy řady 5. Řízení všech kol s vnějším dobíjením a pohon všech kol xDrive, v šesté se Integral Active Steering mohou mít objevily také hybridy. Obvyklá nabídka i modely s pohonem všech kol xDrive, ► BMW 5 (G30/F90) – PŘEHLED TYPŮ zážehových i vznětových motorů při ale nyní rovněž Plug-In Hybrid, jejichž označení motor výkon převodovka, spotřeba chází s downsizingem, i pod kapotou vozu paleta se neustále rozšiřuje. Tvoří ji [objem cm3] [kW/k] elektrifikace WLTP BMW 530i/530e je nyní dvoulitrový [l/100 km] čtyřválcové typy 520e s pohonem zad čtyřválec, teprve 540i, 530d a 540d 518d ních kol a 530e (alternativně xDrive), 4R 1995 110/150 8A, mHEV 4,8 nabízejí řadový třílitrový šestiválec. 520i i šestiválce 545e xDrive s nejvyšším 4R 1998 135/184 8A, mHEV 6,3 Jde o modulární řadu motorů, která vy 520d (xDrive) 4R 1995 kombinovaným výkonem 290 kW 140/190 8A, mHEV 4,8 (5,1) niká vysokým měrným výkonem i toči 520e (394 k). Všechny využívají soustavu 4R 1998 120/163 + 80/109 8A, mHEV 1,4 vým momentem. Zážehové mají turbo eDrive, tvořenou vždy trakčním elektro (celkem 150/204) 185/252 8A, mHEV 6,4 (6,8) dmychadlo TwinScroll, vysokotlaké 530i (xDrive) 4R 1998 motorem/generátorem 80 kW (109 k) 1,4 (1,6) přímé vstřikování HPI a variabilní ča 530e (xDrive) 4R 1998 135/184 + 80/109 8A, PHEV v samočinné převodovce a zážehovým (celkem 215/292) sování i zdvih ventilů (Double-VANOS; motorem o různém výkonu od 120 do 210/286 8A, mHEV 5,2 (5,5) Valvetronic). Vznětové, rovněž přepl 530d (xDrive) 6R 2993 210 kW (163 až 286 k). V obvyklém 540i (xDrive) 6R 2998 245/333 8A, mHEV 7,1 (7,6) ňované jedním či více turbodmy přehledu přinášíme nabídku všech 540d xDrive 6R 2993 250/340 8A, mHEV 5,6 chadly, pracují se vstřikováním com 545e xDrive 6R 2993 210/286 + 80/109 8A, PHEV pohonných jednotek, jaké se uplatňují 1,7 mon rail o tlaku až 270 MPa. Osmiválec v BMW řady 5 po loňském faceliftu. (celkem 290/394) M550i xDrive 8V 4395 390/530 8A 10,3 M5 (F90) 8V 4395 441/600 8A 11,1 10 THauto 2021/7 M5 GS (F90) 8V 4395 468/635 8A 11,3

Foto Tom Hyan

1 2

3 Hybridní BMW 530e xDrive byl zároveň prvním modelem faceliftované řady 5 (G30), jaký jsme vyzkoušeli. Faceliftované BMW řady 5 mají od čer vence 2020 upravenou přední a zadní část s novými užšími světlomety vpředu a odlišnými svítilnami vzadu (vždy LED), prodlouženou délku (u sedanu o 27 na 4963 mm), součinitel odporu vzduchu od cx = 0,23, úpravy interiéru až s dvojicí displejů po 12,3“ a kromě konektivity Apple CarPlay (od uvedení 2017) také Android Auto (od léta 2020), přičemž standardní výbava povýšila na nejnovější BMW Operating System 7. Ve stejné době se pro vybrané čtyřválce a šestiválce objevil systém Mild-Hybrid 48 V, zatímco testovaná verze Plug-In Hybrid pracuje

s ještě vyšším provozním napětím 354 Voltů. Do řady 5 přišly elektrické soustavy s vnějším nabíjením z většího sedanu 745e (Le, xDrive) a nejoblíbeněj šího SUV X5 v provedení X5 xDrive 45e (v obou pří padech shodný celkový výkon 290 kW/394 k), pak přibyly i méně výkonné verze. BMW 530e patří do středu nabídky se zážehovým čtyřválcem o výkonu 135 kW (184 k) a zmíněným elektromotorem o standardním výkonu 80 kW (109 k). Přítomnost spalovacího motoru dává jistotu dojezdu a obvyklé dynamiky, zatímco elektromotor dokáže poskytnout velkou podporu XtraBoost (režim Sport) při zrychlení, ale zároveň umožňuje ujetí kolem padesáti kilometrů čistě elektricky bez ►►►

1 Rozměry interiéru se nezměnily, ale vzhledem k montáži akumulátoru Li-Ion je zavazadlový prostor o pětinu menší 2 BMW řady 5 prošel modernizací na podzim 2019 (objevil se Mild-Hybrid) a následným faceliftem na jaře 2020 3 V moderním kokpitu na velkém středovém displeji lze vybrat jízdní režim

7/2021 THauto

► BMW 530e PHEV (G30)

Foto Tom Hyan

1 1 Sedmá generace BMW řady 5 přišla na trh po vyrobení osmi milionů předchůdců; zejména testovaná verze M Sport po faceliftu vyniká působivým vzhledem

2 Modré označení eDrive na motoru prozrazuje systém Plug-In Hybrid 3, 4 Zásuvka AC je na levém boku vpředu, pro PHEV se rychlodobíjení nepoužívá, to je vyhrazeno čistým elektromobilům

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (530e xDrive) – kapalinou chlazený BMW TwinPower Turbo, zážehový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený podélně vpředu; přímé vstřikování paliva HPI; DOHC 4V Valvetronic, Double VANOS; EU6d; 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 135 kW (184 k)/5000 – 6500 min‑1 a 300 N.m/1350 – 4000 min‑1. Systém Plug-In Hybrid, synchronní elektromotor 80 kW (109 k)/3140 min‑1 a 265 N.m/100 – 2500 min‑1 s permanentními magnety, zabudovaný v převodovce; trakční akumulátor Li-Ion 12 kWh, 354 V, uložený vzadu. Základní akumulátor 12 V. Celkový výkon systému Full-Hybrid 215 kW (292 k) a točivý moment 420 N.m. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF Steptronic s možností přímého řazení páčkami pod volantem (4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,6667 – Z 3,317); stálý převod 3,231; trvalý pohon všech kol xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC), na přání Adaptive Suspension; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 16,5:1, za příplatek řízení zadních kol IAS; základní pneumatiky 225/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2975 mm, rozchod kol 1604/1631 mm; d/š/v 4963/1868/1483 mm; světlá výška 146 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,24; objem zavazadlového prostoru 410 l; objem palivové nádrže 46 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1895 kg, celková 2560 kg; brzděný přívěs do 2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 230 (EV: 140) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 s; spotřeba paliva EU od 2,0 l/100 km a WLTP od 1,6 l/100 km; emise CO2 od 49 (31) g/km. Elektrický dojezd 56 – 58 km. Dobíjení AC 3,7 kW (16 A; 230 V) za 3,6 hodiny.

auto 2021/7

lokálních emisí. Lze využívat samočinného výběru optimálního běhu poháněcí soustavy podle navigace, rozhodnout o nepřekonatelné minimální zásobě elektrické energie v akumulátoru pro budoucí využití, či dokonce ve funkci BMW Zones ponechat systému automatický přechod na elektrický pohon při vjezdu do nízkoemisních zón. Samozřejmě, vždy je něco za něco. Vzhledem k nižší spotřebě paliva se zmenšila palivová nádrž, ale také objem zavazadlového pro storu po zástavbě akumulátoru Li-Ion 12 kWh, nic méně i tak je 410 litrů naprosto dostatečných pro všechny běžné účely. Hmotnost vozu proti klasické verzi vzrostla cca o 200 kg. V normálním smíšeném provozu při občasném využívání jízdního režimu Sport jsme dosáhli spotřeby benzinu 6,1 l/100 km, což je na tak velký automobil velmi příznivá hodnota. Strategie PHEV pro klasické automobily BMW při chází z legislativních důvodů, zpřísněné limity EU nelze bez elektrifikace splnit, nikdo však neřeší z ja kých zdrojů elektrická energie vzniká (vždyť jde o lokální emise provozu!) a ani další otázky, které se objeví při rozšíření elektropohonů jako jsou náročná výroba akumulátorů, neustále vzrůstající ceny auto mobilů a v neposlední řadě recyklace akumulátorů a elektropohonů po skončení jejich životnosti. Navíc ojeté elektromobily si málokdo koupí. Konstruktéři však výzvu přijali, současná nabídka BMW v Evropě čítá čtyři typy PHEV se zážehovým motorem ulože ným vpředu napříč (225xe Active Tourer, X1/X2 xDrive 25e a Mini Countryman S E) a celkem osm náct PHEV se zážehovým motorem umístěným kla sicky podélně vpředu (řady 3, 5 a 7; SUV X3 a X5). V prvním případě jde pouze o soustavy s celkovým výkonem 162 kW (220 k) a tříválcem 1,5 litru, ve dru hém o stejné pohonné jednotky, jaké používají BMW 520e, 530e a 545e. Ceny řady 5 se mírně zvýšily; na českém trhu začínají od 1,4 milionu Kč za typ 518d, testovaný 530e xDrive je nyní za 1 751 100 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na velké sedany BMW 2500/2800/3.0 S/3.0 Si (E3) z roku 1973

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ E 300 de 4MATIC (W213)

DIESEL HYBRID...

Úspěšná třída E prošla v polovině výrobního cyklu faceliftem; vyzkoušeli jsme novou verzi s hybridním pohonem a vznětovým motorem...

etroitský autosalon byl v roce 2016 (tehdy TOM HYAN Protože jsme o nové E-Klasse psali hned loni v létě, se ještě konal v lednu) svědkem světové připomeneme jen největší změny a soustředíme se na premiéry nové E-Klasse s kódovým oznatechnicky velmi zajímavá hybridní provedení. Facelift Modernizovanou E-Klasse čením W213. Ihned po Ženevském autopřinesl především dynamičtější formy designu, Avantjsme vyzkoušeli garde Line se stala základem (se sportovní maskou salonu 2016 jsme ji vyzkoušeli na portutaké v provedení galském okruhu v Estorilu a na silnicích v okolí přídě, klasická následuje výhradně v Exklusive Line). Plug-In Hybrid Lisabonu. V loňském roce doznaly sedany a kombi Změnily se design masky chladiče a předního náraz se vznětovým motorem třídy E nejen facelift, ale i rozsáhlou modernizaci (typ E 300 de 4Matic) níku, přední světlomety (standardně Full-LED, na přání poháněcích soustav, a to včetně hybridních pohonů. Multibeam LED), koncové svítilny a varianta All-Terrain Se započtením předchůdců jde již o desátou generaci, (pouze kombi) ještě více připomíná vozy kategorie v polovině cyklu po 1,2 milionu vyrobených vozů SUV. Jak se stalo v poslední době pravidlem, velké (a celkem více než čtrnácti milionů změny jsou u asistenčních systévšech generací) přišla do prodeje mů, jejichž rozvoj pokračuje mílo ► MOTORY PRO MODERNIZOVANOU E-KLASSE modernizace s premiérou naplánovými kroky. Znamená to kromě jityp motor převodovka výkon spotřeba EU ného novou generaci vícefunkčních vanou na Ženevský autosalon (turbo) (hybrid) [kW/k] [l/100 km] 2020, ale jeho zrušení těsně před volantů s dotykovými ploškami, E 200 (4Matic) 2.0 R4 9A (Mild) 145/197 + 10/14 6,6 – 6,9 (7,0 – 7,3) zahájením si vyžádalo představení E 300 adaptivní tempomat Distronic s při2.0 R4 9A (Mild) 190/258 + 10/14 6,6 – 7,1 nových vozů pouze online 3. břez- E 450 4Matic způsobováním rychlosti jízdy pro 3.0 R6 9A (Mild) 270/367 + 16/22 7,9 – 8,3 na 2020 přímo ze Stuttgartu. Ob- E 53 AMG 4Matic 3.0 R6 9A (Mild) 320/435 + 16/22 jížděné trase, aktivní asistent pro 8,5 – 8,8 9A 420/571 11,6 dobné úpravy techniky i designu E 63 AMG 4Matic 4.0 V8 jízdu v koloně, aktivní asistent říze9A 450/612 11,6 poté doznaly prodloužená verze E 63 S AMG 4Matic 4.0 V8 ní, brzdový aktivní asistent (v paketu E 200 d 1.6 R4 9A 118/160 4,4 – 4,7 sedan E-Klasse pro Čínu (V213) asistenčních systémů nyní i s funkcí E 220 d (4Matic) 2.0 R4 9A 143/194 4,7 – 4,9 (5,1 – 5,4) a také exkluzivní modely kupé E 400 d 4Matic pro odbočování), aktivní asistent 3.0 R6 9A 243/330 6,1 – 6,4 pro sledování mrtvých úhlů (nyní a kabriolet. Vozy pro Evropu se E 300 e (4Matic) 2.0 R4 9A (PHEV) 155/211 + 90/122 1,8 (1,9) vyrábějí v Sindelfingenu. E 300 de (4Matic) 2.0 R4 9A (PHEV) 143/194 + 90/122 1,4 (1,6) s upozorněním na nebez- ►►►

auto 2021/7

5 6

Foto Tom Hyan

1 2 9 3 4

10 1, 2 Přístrojová deska je složena ze dvou digitálních displejů pod společným překrytem

3, 4 Interiér poskytuje stejný prostor jako u verze s klasickým pohonem 5 – 10 Na displeji uprostřed přístrojové desky můžete kontrolovat funkci motoru a elektrického pohonu, nastavit Parktronic i nabíjení, sledovat navigaci či obraz z kamer (vpředu, vzadu a 360°) 11 Nastavení jízdních režimů, ke klasickým Individual, Sport a Comfort přibyl nový Electric

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► MERCEDES-BENZ E 300 de 4MATIC (W213)

1 Kromě designových změn má nová E-Klasse jiné motory včetně poháněcích soustav Mild-Hybrid a Plug-In Hybrid 2 Vznětový motor v kombinaci s elektromotorem je méně časté řešení 3 Zavazadlový prostor zmenšuje uložení trakčního akumulátoru

pečí při vystupování) a parkovací asistent Park tronic s kamerou 360° s rozšířeným snímáním po obou stranách vozu a prvně se samočinným parkováním jak na příčná, tak na podélná parkovací místa, ale rovněž na zvolené vyznačené plochy. Pod hlavičkou Urban Guard uvádí Daimler novou kategorii produktů a výbavy pro všechny modelové řady; zjednodušeně lze říci, že automobil využívá

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (E 300 de 4Matic) – a) kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec OM 654, přeplňovaný turbodmychadlem VGT, uložený podélně vpředu; 1950 cm3 (ø 82 x 92,3 mm); 15,5:1; 143 kW (194 k)/3800 min‑1 a 400 N.m/1600 – 2800 min‑1; hliníkový blok a hlava válců; ocelové písty, povrch válců Nanoslide; dva vyvažovací hřídele; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail (205 MPa), Stop/Start, DOC/DPF, SCR/AdBlue, EU6d; b) elektrický motor/generátor 90 kW (122 k) a 440 N.m, uložený v převodovce; akumulátor Li-Ion 13,5 kWh vzadu. Kombinovaný výkon soustavy 225 kW (306 k) a točivý moment 700 N.m. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,87 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80); stálý převod náprav 3,07; trvalý pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vzadu nesoustřednými), na přání pneumatické; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vpředu kotouče s příčným odvrtáním, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; standardní pneumatiky 245/45 R 18 vpředu a 275/40 R 18 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (sedan) – rozvor náprav 2939 mm, rozchod kol 1596/1575 mm; d/š/v 4935/1852/1481 mm; přední převis 853 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 370 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost 2055 kg, celková povolená hmotnost 2760 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 2100 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 235 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 s; spotřeba paliva EU od 1,6 l/100 km a elektrické energie 16,6 kWh/100 km; emise CO2 od 42 g/km; elektrický dojezd (EU) 54 km.

auto 2021/7

čidel a kamer k ochraně před kolizí, vandaly a od cizením. Pakety Urban Guard a Urban Guard Plus umožňují kompletní monitorování zaparkovaného vozu, zahrnují vizuální i akustické upozornění, které dostanete například do chytrého telefonu. Monitorují poškození kolizí či nenechavci, vniknutí do interiéru a zcizení vozidla. Guard Plus navíc stanoví polohu a pracuje v součinnosti s policií. Na přání dodávaný systém interiérové asistence MBUX nabízí hlasové ovládání vybraných funkcí Linguatronic, ale také gesty; novinkou je kinetika sedadel Energizing, která za jízdy podporuje drobnými pohyby sedáku a opěradla žádoucí změny v držení těla při sezení, ovládání komfortních systémů Energizing doplňují funkce Energizing Coach a PowerNap (u hybridních verzí s možností vnějšího nabíjení). S modernizací E-Klasse došlo k dalšímu posílení elektrifikovaných verzí se systémy Mild-Hybrid 48 V, Plug-In Hybrid a elektrickými plnicími kompresory, pracujícími v součinnosti s výfukovými turbo dmychadly pro urychlení odezvy. Vyzkoušeli jsme sedan a kombi v unikátním provedení E 300 de 4Matic s pohonem všech kol, které spojuje dvoulitrový vznětový motor s elektropohonem Plug-In Hybrid (PHEV) EQ Boost, pro nějž se dodávají dva pěti metrové kabely vnějšího nabíjení (jeden pro d omácí zásuvky, druhý pro wallboxy a veřejné nabíjecí stanice). Kombinace se vznětovým motorem není obvyklá, Mercedes-Benz ovšem nabízí obě varianty

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

4 Provedení kombi (T-Modell) se nabízí se stejnou pohonnou jednotkou, ale objem zavazadlového prostoru je větší než u sedanu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Ročník XXI. číslo 231 120•Kč

Foto: Marian

Bazala

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

5 Verze Plug-In Hybrid nevyužívají rychlonabíjení (pouze AC)

Červenec 2021

S Jakubem S tauchem

Norton ES 400 Electra

Luigi Chinetti

Opět začaly akc

MJ_2021_07.in

dd 1

22.06.21 0:14

Foto Tom Hyan

Právě vyšlo červencové číslo plné zajímavého čtení

PHEV, a to jak se zážehovým (E 300 e), tak se vznětovým motorem (E 300 de). Oba jsou dvoulitrové čtyřválce, zážehový M 254 má z objemu 1991 cm3 výkon 155 kW (211 k)/5500 min‑1 a točivý moment 350 N.m/ 1600 – 4000 min‑1, ale vznětový OM 654 z objemu 1950 cm3 nabízí 143 kW (194 k)/ 3800 min‑1 a 400 N.m/1600 – 2800 min‑1. Motor je vždy spojen s elektromotorem/ generátorem 90 kW (122 k), 440 N.m, uloženým v samočinné devítistupňové převodovce 9G-Tronic, podle typu pohání buď zadní, anebo všechna kola (ve verzi 4Matic). Uváděné teoretické spotřeby paliva lze dosáhnout jen při důsledném dobíjení akumulátoru Li-Ion, zásoba na čistě elektrický dojezd 54 až 59 km (WLTP), resp. 46 až 53 km (EU) podle typu rychle mizí, a pak přichází ke slovu jen spalovací motor. Přepínání se děje samočinně, elektropohon je vhodný pro jízdu ve městě na kratší vzdálenosti a následné dobíjení, nikoli na dlouhé cesty, kde většinou po 50 km už jedete pouze na benzin či naftu. U testovaného sedanu E 300 de 4Matic (diesel s pohonem všech kol) došla podle kontrolního přístroje kapacita akumulátoru po 43 ujetých kilometrech v městském provozu, ale i pak zůstala pro pomalou jízdu (manévrování a couvání)

ještě elektrická energie v zásobě. Dosáhli jsme spotřeby 5,4 l/100 km po ujetí 213 km, ovšem spotřeba elektrické energie se tak snížila na 2,8 kWh/100 km (výrobce uvádí 1,6 litru a 16,6 kWh na prvních 100 km se zcela nabitou baterií). Plug-In Hybrid má tedy smysl jen tehdy, pokud pravidelně dobíjíte. Využitím rekuperace (brzdění, jízda ze svahu) jsme doplnili energii nejvíce na 6 km jízdy, ta však velmi rychle opět zmizela (EQ Boost pomáhá při rozjezdech). Akumulátor Li-Ion zmenšuje objem zavazadlového prostoru, přesto však 370 l (VDA) bohatě vystačí pro všechny běžné účely. Pokud jde o jízdní komfort, hybridní E-Klasse odpovídá klasickým modelům, stejně jako bohatou nabídkou výbavy. Vždy nás potěší dva opticky spojené digitální displeje 2x 10,25“ na přístrojové desce, na přání v ještě působivějším provedení 2x 12,3“, hledání v rozsáhlém menu je však časově náročné. Nabídku poháněcích soustav E-Klasse opět přinášíme v přehledné tabulce. Základní cena testovaného sedanu E 300 de 4Matic byla v době uvedení na trh 1 709 730 korun českých (verze jen s pohonem zadních kol od 1 637 130 Kč), kombi je zhruba o 61 tisíc korun dražší (více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz). ■

Luigi Chinetti a Enzo

Ferrari

Luigi Chine

tti

Mechanik, závodník a první dovoz ameriky. Luigi ce na americkém Chinetti byl zásadní postav vozů Ferrari do Severn ou úspěchu í budovat slavnotrhu. díky jeho objedn italské značky ávkám mohl u automobilku Enzo Ferrar . i začít

Luigi Chinetti při JCC na Brooklands 1934 International Trophy Race

ve 24 hodinác h Le Mans opět Romeo 8C 2300, tentokrá s vozem Alfa t s Philippe Étancelinem, m a místo. Vyhráli bylo z toho další první o třináct kol před francouz uigi Chinetti skou dvojicí Jean se Oragu severně narodil v Jerago con roche na 1,5litrovSébilleau – Georges DelaMožná v tom od Milána 17. ém voze Riley. 1901. Vyučil byla navíc zajel nejrychl Étancelin se soustružníkem července zde věrný značce i nějaká slečna. Zůstal ejší kolo závodu. svého otce rok startoval Alfa Romeo. v dílně mobily Další a roku 1917 Chinetti Italské autoprodával nastoupil jako mechanik do dem, ale v polovině s Jacquesem Gastau, otevřel vlastní dílen Alfa Romeo. a zaměřil se závodu odstoupi garáž potom přešel na Nedlouho V roce 1936 li. do Mimo jiné také servis závodních vozů. zkusil Chinetti mobilky, kde závodního oddělení autokdyž na navázal kontakt něco se nou karosárn se slav- taudem počátku roku s Jacquese jiného, rim. Roku 1925 potkal s Enzem Ferraou m Gasstartovali z Tallinnu se stala příležito Figoni & Falaschi, která jel jako jeden niků Antonia stným z v na mechaRallye voze dodavatelem Ford Monte Carlo. Ascariho do ské firmy. milán- dojeli V celkovém Francie. Pro tovární tým na 22. místě pořadí Alfy Při svém prvním a podle všeho výprava tragicky. Romeo skončila tato krát nezkouš to vícez dvanácti na 24 hodinác Ascari se zabil eli. V červnu startů tti v Montlhéry. pak Chineusedl do závodníh Celková atmosfér na dráze v řízení vozu h Le Mans roku 1932 o Talbotu T150C se na Velké cii však byla Alfa Romeo a ve Frannatolik 8C 2300 střídal ceně s Raymondem v druhé polovině rozdílná od Itálie, kde Sommerem na dráze Montlhé Francie, která 1000 mil se českoslove jela a přineslo mu to první vítězství. dvacátých let moc fašistů, vzrůstala videl podobný ry. Závod se jel podle pra- nských 1933 – Ing. Petr Mucha že ppem de Gunzbou Další rok dojel s Philive svém vítězném ch 24 hodinám využil možnost svobodomilovný Chinetti voze Praga Alfa a mnozí jej v Le Mans, rgem v Le Mans i a přestěhoval a s Louisem proto se do Paříže. Chironem vyhráli druhý zrušeného závodu považovali za náhradu 24 hodin ve v Le Mans. závod spolujez Spa. Roku Chinettiho dcem byl André 1934 startoval Morel. V cíli byli desátí, pět kol za vítěznou dvojicí Po

Jubilejní 50.

Memoriálu

Charron (1912)

ročník

Ing. Petra

Čtyřválcové Super Piccoly měly obsah 1661 standardně cm³ ale stejně jako a výkon 35 koňských sil, i u Super Piccol u šestiválcové Alfy, tak došlo k úpravě aby splňoval motorů, y předepsané limity, ovšem také aby dávaly co největší výkon litru obsahu. Součástí pragovác z jednoho moravské strojírny konstruktérem Českobyl i již zmiňova kého týmu o obsahu ný , konkrétně automo1795 cm³ a výkonu bilního oddělení Při prováděn Ing. Petr Mucha. sil. Z tohoto 38 í jízdních své náplně práce firmy Praga. V rámci základu následně koňských ninků) na zkoušek (trédruhý ročník ciál, v vznikl pražské s nímž spePragovce, kde 1000 mil se v roce 1933 se zabýval konstruk venských v roce se svým spolujezdcem Urbanem 1934 na silničnímčeskoslodaleko k návrhům cí motorů, tak neměl u obce Horky zúčastnil 1000 mostku československých na státní silnici úprav motorů mil telných pro a . Závod vyhráli mezi Čáslaví Golčovým Jeníkove použi- kategori závodní speciály. ve své Super m s vozem od vedení automob Bohužel lostnímui vozů do 2000 cm³ Piccolo Petra Praga a díky rychMuchy havarova průměru 83,76 podporu, neboť ilky Praga neměl plnou spolujezdec l jeho km/hod. se i jeho absolutn František Pacher. v Pragovce stali to 6. stavět vozy ími vítězi. Stalo se června 1934. kvalitní, solidní měli názor Po tomto úspěchu Mucha byl a dlouhodobé ným kloubem s automobilem výdrže. Ing. Petr konstrukce již vedení v nártu a frakturos roztříštěPraga lebeční automob vzal věci do Mucha tedy u spodiny převezen svých rukou odmítavé k účasti ilky nebylo zas až tak a počal s přípravami závodníh kde 24. června do nemocnice v Čáslavi, o speciálu za nanců v takovýchsvých kmenových zaměstzemřel. Paradoxe Zakoupil od svoji osobu. celý závod 1000 Motor Journal 7/2021 svého zaměstn 1934 tedy připravilto soutěžích. Pro rok mil (9.–10. červnam je, že šestiválcový avatele ojetý na který trénoval o soutěžní tým 1934), vůz Praga Alfa, jící ze tří vozů , sestávaprobíhal s motorem pod okny jeho typu nemocničního s aerodynamickou Praga Super Piccolo pokoje, K uctění památky ve kterém se léčil. odlehčenou karoserií. Ing. Muchy, významného 22.06.21 0:18 tohoto konstruktéra a závodníka

Muchy 202 1

dlouhé době omezení společ 4. až 6. 6. 2021 enského života uskutečnil vozidel do jubilejní již se v termín roku 1950 u k uctění památ 50. ročník setkání histori ky Ing. Petra ckých Muchy. ng. Petr Mucha byl

Autodrom v Linas-Mo za volantem Alfy-Romentlhéry 5. 7. 1925 při Grand Prix francouzského autoklubu, o je Albert Ascari i Luigi Chinetti, se nám nepodařilo zjistit (další den se zabil). Zda ve skupině stojí

Start závodu 24 hodin

Le Mans v roce 1932

MJ_2021_07

.indd 40

Cestovní PragaJawa 250 typ 593 vycházela faethon posledníchAlfa z konstrukce soutěžních (1913) Zde jeden 32 z posledníc speciálů značky Jawa. h vyrobených kusů Šestidenní 1989 pro

Praga Mignon roadster

(1916), Praga Piccolo

edním .indd z32 nejnaděj projektů značky nějších vývojových Jawa byly typu 593. Po roce 1989 vzdala motocykly svou účast značka Jawa na motocyk lových soutěžích přitom až do této doby si soutěžní Veteránsalon, Jawa podržely Motor Journa prvotřídní kvalitu speciály lu 7/2021 mohly rovnat a stále se se potenciál vývojovýsvětovou špičkou. Tvůrčí ch pracovníků ního oddělení ze závodbyl nového cestovníh přesměrován na přípravu Jeden ze čtyř prvních přebíral řadu o motocyklu Jawa, který prototypů motocyklu konstrukčních z posledních Jawa 250 typ 593 řešení z roku 1991, jinak soutěžních speciálů této značky. Nový též „Jezevčík“, případně cestovní stroj „Tůma“ Jawa pro devadesátá léta 20. století dvoudobý jednovál – typ 593 – tak dostal Výstava Fenom cový motor chlazením se én Jawa v s vodním končí. Oproti sáním ventilem a vyvažova řízeným jazýčkovým původně plánovNárodním technickém žována, ale cím hřídelem muzeu anému termín . Počítalo v neděli 15. u byla několik pomalu se s tím, že motor může být dveře. V minulo 8. 2021 v vybaven výfukorát prodlu‑ vou přívěrou, nebo 18.00 se již elektrickým definit katalogu mapuj sti jsme vám přines startérem. li několik článků ivně zavřou Rovněž podvozek stroje byl Nyní, na rozlou ících méně známá témata z histori z výstavního a měl například zadní kyvnou na výši doby čenou s výstav ném vývojo vidlici s cente značky Jawa. rální pružicí a tlumicí ou přinášíme vém projek jednotkou. text o relativ tu 593. Jde První ono je to již čtyři prototyp ně nedáv‑ o historii ne 30 let od doby, y vznikly v jeden z nich příliš vzdále motocykl, kdy Jawa je kus vystaven roce 1991, dotáhla ho postavila vskutk nou, ale viny srpna do a následně 2021 v Národní ý do polou moderní muzeu. zbankrotova sériové výroby, propa Jde o motocyk m technickém la… dla s ním na l přezdívaný trhu tvůrce podvozk dle u „Tůma“, někteří bývalí pracovníci vývojovéh o závodu Jawa mu také MJ_2021_07

Motocykly

22.06.21 0:18

y 593

byl vrcholem řady

modulárních dvouválců

Největší z

Tovární fotografie prototypového motoru ve vývojovém oddělení Jawa 250 typ 593. z Technometry dostaly Jawy měly bloky lité do pískový Motory vyrobené ch forem. Sériové válce s pracovní plochou kusy ošetřenou metodou Motor Journal 7/2021 nikasil

Herberta Hopwooda

malých dvo

Norton ES

.indd 49

Motor Journal 7/2021

Jawa typové řad

Model ES 400 Electra

MJ_2021_07

roadster (1924)

uválců

400 Electra

Krize britské ho postihla Norton motocyklového průmy slu 50. let Motors Ltd. producenty. minulého století Firma se přesto v podobné intenzitě nových model jako jiné ostrov věnovala vývoji ní a následně Norton neměl ů. Ty cílila na zákaz i výrobě níky, a co nabídn 20. století out. Od konce jimž do té doby značka tak Jawa Athena ze sbírek 50. do polovi a malého počtubyly vedle klasických ny 60. jednoválců nadějí po roce 1989 Národního technického muzea, jedna OHC strojů katego a dvouválců let z řady prodávány nenaplněn rie. ých Největším z OHV v letech 1963 nich byl Nortotéž modulární twiny střední až 1965. n ES 400 Electra vyráběný 49

aké nejslavně jší značka, birmingh britská motocyklová program amský Norton, po druhé světové byla kompone i podobu nových typů a válce sužována ekonomickými 22.06.21 0:19 těžkými AMC. nty již určovala strategie použité zkouškami a mateřské Koexistence v důsledku podkapit v roce 1952 Herbert Hopwood to byla nelehká se spornými výsledky. (1908–1996) a někdy statnost. Zakoupil alizování ztratila samoOstatně i projekt ních dvouválc střed- jiné motocyklů Associate ji londýnský výrobce ů Norton dopadl M 88, M 77, a neslavně právě d Motor Cycles rozpačitě M 99 (viz Motor což byla firma z důvodu interven 7/2017), 650 (AMC), Journal založená už na SS, Modulární paraleln cí AMC. 20. století mando (viz Motor Atlas, Mercury i Comí dvouválce bratry Collierov konci 30. let pravován byly při- po Journal 3/2016). y od poloviny ými. Sdružovala značky uvedení Krátce Matchless, AJS 50. let 20. letí v naději, že sto- Hopwoo M 7 na trh (1948) přešel a později také Francis-Barnett osloví masy ovšem d ke konkure tocyklistů a mladých monční Birming Norton Motors nebo James. Začleněn jezdce, kteří Small Arms, í jednosto hledají Ltd. do AMC výrobci moderní pý dopravní motocyklů BSA, ham šlo bez problém se neobea Sunbeam. prostředek. Ariel ů, rem vzniku Do Norton Iniciáto- po byly dosud velkými neboť Matchlessy i AJS nových Motors se vrátil sedmi letech Hopwood (1908–19 nortonů byl Herbert konkure v dubnu nty z Astonu. S 1955, když přijal motocyklů funkci technick 96). Tento konstruk ohledem na o desetiletí ého ředitele. zákazníky Norton tér níků dříve Motorcycles Ltd. Podle po seznáme značky, úspěšný navrhl první dvouválec sice ní s výrobním pamětpovala jako svébytný nadále navenek vystumem Norton model M 7. byl převratný Pro Motors Ltd. konstato prograsubjekt, ovšem stroj, z nějž vycházel firmu to modelová výrobní následuj val, že je nabídka nedostat 52 y všechny ící velké paraleln ečná. továrna Astonská sice týdně vyráběla í twiny, mimo 180 až 200 velkých dvouválc ů a jednoválc ů, ovšem ztrácela MJ_2021_07 .indd 52

Motor Journal 7/2021

22.06.21 0:19

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FIAT TIPO HATCHBACK (PROGETTO 357)

PO MODERNIZACI Fiat Tipo je vlastně jediným osobním vozem italské značky, který nepatří do stylové rodiny 500, nyní přichází v atraktivnějším provedení...

asy, kdy automobily Fiat patřily k nejrozší řenějším vozům na evropských silnicích včetně Československa a České republiky jsou bohužel už minulostí, Fiat z nepocho pitelných důvodů nepokračoval ve vývoji populárních automobilů Punto a Bravo, takže z pově domí evropských klientů pomalu zmizel. Nové vedení se to snažilo napravit adaptací tureckého modelu Fiat Aegea (Progetto 356) pro celoevropský prodej, ale dlouholetá absence značky zanechala značné škody. A to je velká škoda, protože už při premiéře znovu zrozeného Tipa (Progetto 357) na českém trhu v roce

auto 2021/7

TOM HYAN Fiat Tipo prošel pro modelový rok 2021 výraznou modernizací, která mu vtiskla nejen elegantní vzhled, ale také větší hospodárnost s novým tříválcem

2016 jsme se přesvědčili, že jde o velmi dobrý auto mobil s příznivou cenou a užitečnými vlastnostmi, jaké z trhu v poslední době bohužel mizí. V únoru 2019 byl v turecké Burse vyroben půlmiliontý Fiat Tipo novodobé generace (ještě před faceliftem). Fiat Tipo je totiž návratem k normálním automobilům, které uspokojí většinu běžných uživatelů hospodár nými motory, příjemnými jízdními vlastnostmi a pro storným interiérem na základě shodného rozvoru 2638 milimetrů pro všechny tři karosářské verze. Největší odlišností kromě tvaru zádi je základní objem zavazadlo vého prostoru, u hatchbacku nabízí 440 litrů, u sedanu

► FIAT TIPO HATCHBACK (2021) motor výkon převodovka spotřeba WLTP (turbo) [kW/k/min-1] [od l/100 km] 1.0 FireFly Turbo 74/100/5000 5M 5,7 1.3 MultiJet 70/95/3750 5M 4,3 1.6 MultiJet 96/130/3750 6M 4,6

2 520 a u kombi 550 litrů, což jsou hodnoty na vrcholu příslušného segmentu. Interiér vozu je vždy dosta tečně prostorný a splňuje všechny běžné nároky. Poněkud nevýrazný vzhled vozu vylepšil facelift, spolu s modernizací (především nové motory) před stavený koncem října 2020. Na přídi Nuova Tipo s působivou ozdobnou mřížkou zaujme hlavně nově stylizované logo s velkými písmeny FIAT, které ne nechá nikoho na pochybách, s kým má tu čest. Úprava vzhledu novému vozu jen prospěla, nyní pů sobí modernějším a dynamičtějším dojmem. Podle rozšířených stupňů výbav, vedle základní Tipo u pětidveřového hatchbacku nově značených City Life, Life, City Cross, Cross a City Sport, se liší standardní nabídka různých prvků, která ovšem byla při modernizaci značně posílena. Základním motorem je zážehový litrový tříválec nové generace FireFly, pro Tipo v přeplňované verzi Turbo, ale se sníženým výkonem na 74 kW (100 k), která je přímo odvozena z varianty 88 kW (120 k) se systémem MultiAir III, známé například z Fiatu 500X nebo Jeepu Renegade. Nahradila všechny dříve nabí zené čtyřválce 1.4 Fire a 1.4 T-Jet, ale i letitý 1.6 E-torQ. Bohatší je paleta vznětových motorů 1.3 a 1.6 MultiJet II, s větším objemem válců nyní se

Foto Tom Hyan

zvýšeným výkonem z 88 na 96 kW (ze 120 na 130 k). Poslední motor prosazuje Fiat pro fleetové klienty jako ideální pohonnou jednotku automobilů seg mentu C. Převodovky jsou nyní manuální, pětistup ňové, pouze pro šestnáctistovku šestistupňová. Obvyklá konstrukce podvozku (McPherson vpředu; torzní příčka vzadu) zaručuje příjemné jízdní vlast nosti. Vpředu jsou kotoučové brzdy s vnitřním chla zením, vzadu alternativně bubnové anebo plné kotouče. Vyzkoušeli jsme nový tříválec, který při výkonu jen o 4 kW (cca 5 k) větším než původní čtrnáctistovka uděluje vozu lepší dynamiku, což se projevuje zejména kratšími časy zrychlení při jízdě na čtvrtý převodový stupeň mezi 60 – 100 km/h, tříválec totiž reaguje rychle a spontánně, málokdo pozná, že mu jeden válec chybí. Základní obutí je šestnáctipalcové (pneumatiky 205/55 R 16), ovšem ve výbavě City Sport dostanete kola z lehkých slitin a pneumatiky 225/40 R 18. Nové je atraktivní pro vedení Cross v offroadovém stylu se zvýšenou světlou výškou o 37 mm, navíc vybavené střešními ližinami a sedmnáctipalcovými koly z lehkých slitin (pneumatiky 225/45 R 17). Do standardní výbavy patří šest airbagů (čelní, boční vpředu a okenní), asistent sledování jízdních ►►►

1 Příď nového Tipa nyní zdobí výraznější logo FIAT, aby každý věděl, s kým má tu čest 2 Nuova Tipo opět vyjíždí z turecké továrny TOFAS v Burse, která letos slaví padesáté výročí od zahájení produkce vozů Fiat (první byl typ 124 v roce 1971) 3 Nová přístrojová deska s digitálním štítem a dotykovým infotainmentem UConnect 4, 5 Interiér vozu je dostatečně prostorný, příjemné je i čalounění sedadel 6 Základní objem zavazadlového prostoru činí 440 litrů

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► FIAT TIPO HATCHBACK (PROGETTO 357)

Foto FCA

Paleta vozů Nuova Tipo, zleva nová verze Cross, kombi SW a hatchback (na snímku chybí ještě sedan, vhodný pro fleetové uživatele)

1, 2 Vyzkoušeli jsme nový hatchback, poháněný zážehovým motorem, kterým je nyní výhradně litrový tříválec FireFly Turbo o výkonu 74 kW (100 k)

pruhů LAS a kontrola pozornosti řidiče, další lze zís kat za příplatek v nabízených paketech, např. auto nomní nouzové brzdění, rozeznávání dopravních značek, adaptivní tempomat, sledování mrtvých úhlů, automatické přepínání světlometů, displej info

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec Fiat FireFly Turbo 1.0 12v, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; 999 cm3 (ø 70 x 86,5 mm); 10,5:1; 74 kW (100 k)/5000 min‑1 a 190 N.m/1500 min‑1; hliníkový blok a hlava válců, elektrohydraulický ventilový rozvod MultiAir III/OHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d. Elektrická výzbroj 12 V. Jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová převodovka s přímým řazením; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; nezávislé zavěšení všech kol, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 281 x 26 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 228 x 40 mm nebo kotoučové ø 251 x 10 mm, ABS/EBD/HBA, ESC/ASR/MSR, Hill Holder; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS; standardní pneumatiky 195/65 R 15 (ocelová kola), resp. 205/55 R 16 (alternativně kola z lehké slitiny). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2638 mm; rozchod kol 1542/1543 mm; d/š/v 4386/1792/1495 mm; objem zavazadlového prostoru 440 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1240 kg, celková 1740 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 192 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,8 s; spotřeba paliva WLTP od 5,7 l/100 km; emise CO2 od 130 g/km.

auto 2021/7

tainmentu 10,25“ UConnect, bezdrátové nabíjení telefonu, světlomety Full-LED, koncové svítilny LED, parkovací čidla a zadní kameru, stírače s čidlem deště a mnoho jiného. Nový Fiat Tipo se vyrábí stejně jako jeho předchůdci v turecké Burse, kde v roce 1968 založil Vehbi Koc (1901 – 1996) novou automobilku jako společný podnik s tehdy italským Fiatem, nyní TOFAS (Türk Otomobil Fabrikasi Anonim Sirketi) pokračuje coby společný podnik Koc Holding a Stellantisu (FCA), v němž má každý z obou partnerů podíl 37,8 % za tímco zbytek patří drobným akcionářům. Nové Tipo/ Aegea je vlastně pokračováním dlouhé výroby kom paktních sedanů v Burse, která začala světovým vo zem Fiat 124 (Murat 124) v roce 1971 a pokračovala typy Fiat 131, Tempra, Marea, Brava, Albea a Linea. Jak jsme už zmínili výše, nové Tipo je elegantní automobil pro běžné uživatele, kteří chtějí spoleh livý, úsporný a prostorný dopravní prostředek pro všechny běžné účely. Je také alternativou jiným zavedeným značkám a součástí návratu Fiatu na český i slovenský trh. Ceny hatchbacku Nuova Tipo u nás začínají od 345 900 korun českých včetně DPH (více na www.fiat.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na malé automobily FIAT 500 a 600 v modelovém roce 1967

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► PORSCHE CAYENNE (PO536)

MILIONÁŘ...

Milionové hranice dosáhl Cayenne mnohem rychleji než legendární 911, obchodní úspěch SUV je paradoxně zárukou pokračování výroby sportovních vozů... TOM HYAN

Porsche Cayenne třetí generace prochází průběžným vylepšováním, kromě jiného přibyly dvě hybridní verze

auto 2021/7

atímco Cayenne potřeboval k dosažení miliontého vozu osmnáct let, legendární 911 se ke stejné metě propracovávala čtyřiapadesát let! Dříve byla značka Porsche synonymem lehkého sportov ního vozu pro radost z jízdy, ale nyní tvoří většinu výrobního programu Cayenne, automobil třídy SUV, sice výkonný a luxusní, ale také dvě tuny těžký s vy soko položeným těžištěm, nicméně komfortnější a prostornější než 911, a proto vyhovuje současné

změně preferencí bohatých klientů. Největší přínos je ovšem v tom, že bez vynikajících prodejních vý sledků Cayenne by nebyla samostatná produkce čistokrevných sportovních vozů rentabilní, a tedy v budoucnu možná, jak prohlásil někdejší šéf Wen delin Wiedeking už na sklonku roku 2002... Vývoj Cayenne byl zahájen koncem devadesátých let v Zuffenhausenu ve spolupráci s Volkswagenem, na přelomu tisíciletí se Colorado Project dostal do finále. Vývojové středisko Porsche ve Weissachu

Foto Tom Hyan

Foto Porsche

5 bylo plně vytíženo jinými projekty, a tak automobilka pronajala halu v průmyslovém parku Hemmingen Nord, kde pod vedením Klaus-Gerharda Wolperta vznikal nejen sériový Cayenne, ale i jeho souroze nec Touareg. V srpnu 2002 byla otevřena továrna v Lipsku na území bývalé NDR a v září měl Cayenne světovou premiéru na autosalonu Mondial de l’Auto mobile 2002 v Paříži. Colorado Project byl úspěšný, Cayenne přinesl značce Porsche slušné zisky, dnes se vyrábí ve třetí generaci, která byla rozšířena o druhou karosářskou variantu Coupé (premiéra na autosalonu v Šanghaji 2019). Už v první generaci se objevily verze GTS a Turbo S, ve druhé přišel S Hyb rid, který se proměnil na S E-Hybrid. Nejsilnějším typem je nyní Cayenne Turbo S E-Hybrid (PHEV) se systémovým výkonem 500 kW (680 k), který kombi nuje čtyřlitrový osmiválec Bi-Turbo 404 kW (550 k) a elektromotor 100 kW (136 k), uložený v osmistup ňové samočinné převodovce Tiptronic S. První generace Cayenne (typ 955) se v roce 2003 stala třetí řadou Porsche vedle tehdejší 911 a Box steru. Od počátku se Cayenne vyráběly ve zcela no vém závodě v Lipsku, kam dodával karoserie Volks

wagen Slovakia, zatímco motory stále pocházejí ze Stuttgartu, ale ve třetí generaci byla produkce sou středěna do Bratislavy. Výrobce premiéru opepřil osmiválci 4,5 litru, aby dostál sloganu Der Cayenne ist ein Porsche, protože v době jeho vzniku nebyla obliba SUV tak dominantní. Byla to trefa do černého, plánovaná roční produkce 25 tisíc byla brzy navý šena, v červenci 2013 vyjel půlmiliontý exemplář a v prosinci 2020 miliontý. Jubilejní Cayenne GTS už nevyjel z lipské výrobní linky, ale z finální montáže v Bratislavě, odkud putoval přímo k německému klientovi. Michael Mauer, šéfdesigner Porsche, zdůrazňuje stylistické spříznění nových generací Cayenne a Panamera s legendou 911, neboť design 911 zůstává DNA stuttgartské značky. Na jaře 2017 začala výroba třetí generace (PO536) po 770 tisících vyrobených vozů z Lipska (a mon táže Gen II v Osnabrücku), která reprezentuje evoluci designu a novou platformu MLB Evo s motory men šího objemu, ale většího výkonu a nižší spotřeby. Poznávacím znakem nových Cayenne jsou čtyři po ziční svítilny v každém hlavním světlometu, aktivní spoiler a větší kola (poprvé jiných rozměrů ►►►

6 1 Vyzkoušeli jsme klasický model Cayenne S ze středu nabídky, poháněný šestiválcem 2.9 Bi-Turbo o výkonu 250 kW (340 k) 2 Při zachování rozvoru náprav 2895 mm přibylo vnitřního prostoru, délka interiéru se prodloužila o 63 milimetrů 3, 4 Zcela nová přístrojová deska se středovým displejem 12,3“, kde lze volit jízdní režimy, světlou výšku, charakteristiku tlumičů a mnoho dalšího 5 Poprvé má vůz kategorie SUV aktivní aerodynamiku se stavitelným spoilerem na odtokové hraně zádi 6 Základní objem zavazadlového prostoru činí 770 litrů, po sklopení opěradel zadní řady sedadel vzroste až na 1710 litrů

7/2021 THauto

► PORSCHE CAYENNE (PO536)

Foto Tom Hyan

1 Nový Cayenne prakticky zachovává základní rozměry předchůdce, ale dostal výraznější design, je lehčí a vyrábí se na jiném místě 2 Šestiválcový motor 2.9 V6 Bi-Turbo s dvojicí turbodmychadel Twin-Scroll (uloženy mezi řadami válců) je středem nabídky 3 V prosinci 2020 vyjel z výrobní linky miliontý Cayenne 4 Cayenne první generace s pořadovým číslem 250 000

vpředu a vzadu). Rozvor náprav zůstal 2895 mm, ale délka interiéru je o 63 mm větší, výška se snížila o 9 milimetrů. Paleta pohonných jednotek, známých z Panamery, začíná dvojicí šestiválců 3.0 Turbo/ 250 kW (340 k) pro Cayenne a 2.9 Bi-Turbo/324 kW (440 k) pro Cayenne S, následuje osmiválec 4.0 Bi‑Turbo/404 kW (550 k) pro Cayenne Turbo. Nový paket Sport Chrono ještě vylepšuje jízdní výkony, dostal funkci PSM Sport a spínač režimu na volantu (po vzoru 918 Spyder). Kromě volby jízdních režimů Normal, Sport, Sport Plus (s launch control Per formance Start) a Individual s omezením stabilizace lze u vzduchového odpružení nastavovat světlou výšku od 162 do 245 mm a charakteristiku tlumičů. Na přání je paket Offroad, kdyby snad někdo zatou žil po terénu, kde může brodit do hloubky 530 mm a využívat přední nájezdový úhel 21°. Všechny modely mají aktivní pohon čtyř kol s meziná pravovou vícelamelovou spojkou a novou osmistup ňovou samočinnou převodovkou Tiptronic S, která

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový do V/90°, přeplňovaný jedním (a) nebo dvěma turbodmychadly (b,c), uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlavy válců; VarioCam Plus DOHC 4V, pro V6 proměnný zdvih sacích ventilů; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, GPF; EU6d; a) Cayenne: V6, 2995 cm3 (ø 84,5 x 89 mm); 11,2:1; 250 kW (340 k)/5300 – 6400 min‑1 a 450 N.m/1340 – 5300 min‑1; max. 6500 min‑1; b) Cayenne S: V6, 2894 cm3 (ø 84,5 x 86 mm); 10,5:1; 324 kW (440 k)/5700 – 6600 min‑1 a 550 N.m/ 1800 – 5500 min‑1; max. 6800 min‑1; c) Cayenne Turbo: V8, 3996 cm3 (ø 86 x 86 mm); 10,1:1; 404 kW (550 k)/ 5750 – 6000 min‑1 a 770 N.m/2000 – 4500 min‑1; max. 6800 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka Tiptronic S s měničem momentu a možností přímého řazení (a+b/c: 5,00/4,71 – 3,20/3,14 – 2,14/2,11 – 1,72/1,67 – 1,31/1,29 – 1,00/1,00 – 0,82/0,84 – 0,64/0,67 – Z 3,48/3,32), stálý převod 3,21/2,95. Trvalý aktivní pohon všech kol PTM s elektronickou vícelamelovou spojkou. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkový závěs; odpružení ocelovými vinutými pružinami, pro b) včetně PASM, pro c) pneumatické a PASM; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, a/b/c) vpředu ø 350 x 34/ø 390 x 38/ø 415 x 40 mm, vzadu ø 330 x 26/ø 330 x 28/ø 365 x 28 mm, PSM, na přání PDCC; elektromechanické hřebenové řízení s proměnným převodem 13,3:1 (nebo 12,2:1 s RAS), na přání řízení zadních kol RAS; pneumatiky 255/55 ZR 19 vpředu a 275/50 ZR 19 vzadu, pro c) 285/40 ZR 21 vpředu a 315/35 ZR 21 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2895 mm, rozchod kol 1680/1673 mm, pro c) 1687/1670 mm; délka 4918 mm, pro c) 4926 mm; šířka 1983 mm, se zrcátky 2194 mm; výška 1696 mm, c) 1673 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,34, pro c) 0,35; objem zavazadlového prostoru 770/1710 l, pro c) 745/1680 l; objem palivové nádrže 75 l, na přání 90 l, pro c) 90 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) DIN 1985/2020/2175 kg, celková hmotnost 2830/2840/2935 kg; brzděný přívěs do 3500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 245/265/286 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9/4,9/3,9 s a 0 – 160 km/h za 13,8/11,3/9,2 s; spotřeba paliva EU od 9,0/9,2/11,7 l/100 km; emise CO2 205/209/267 g/km.

auto 2021/7

Foto Porsche

4 umožňuje rychlejší přímé řazení páčkami pod volan tem. Dynamika je obdivuhodná i u nejslabšího mode lu, Cayenne zrychluje na sto za 5,9 sekundy a dosa huje největší rychlosti 245 km/h, zatímco u Cayenne Turbo jsou tyto hodnoty 3,9 sekundy a 286 km/h! Jízd ní projev zlepšují alternativní řízení kol zadní nápravy RAS, které zmenšuje průměr otáčení z 12,1 na 11,5 metru (do 80 km/h se kola natáčejí protisměrně), ale také aktivní spoiler na odtokové hraně střechy a posí lená brzdová soustava. Premiérou u SUV je právě střešní spoiler, jenž mění úhel nastavení za jízdy od 6° do 19,9° podle rychlosti či volby režimu, ovšem coby aerodynamická brzda s úhlem 28,2° dokáže zkrátit brzdnou dráhu z 250 km/h téměř o dva metry! Nová karoserie smíšené konstrukce hliník/ocel při spívá ke snížení hmotnosti až o 65 kg, stejně jako hliníkový pomocný rám vpředu a hliníková ramena závěsů kol (základní Cayenne se dostal pod dvě tuny); ocelové pružiny u Cayenne S doplňuje PASM (Porsche Active Suspension Management), na přání a pro osmiválec standardně je tříkomorové pneu matické odpružení s elektrickou stabilizací náklonu v zatáčkách (systém 48 V; dříve hydraulika) ve vylep šeném PDCC (Porsche Dynamic Chassis Control). Novinkou jsou brzdové kotouče PSCB (Porsche Sur face Coated Brake) ošetřené vrstvou karbidu wolfra mu (Turbo, ostatní na přání); v nabídce jsou rovněž PCCB (Porsche Ceramic Composite Brake). Nabídka asistentů zahrnuje adaptivní tempomat s funkcí Inno Drive (podle navigace), Lane Keeping Assist, Lane Change Assist a Rear Turn Assist, k dispozici jsou detekce chodců a cyklistů i noční vidění s termální kamerou. Dovozce Porsche Inter Auto CZ nabízí no vou generaci Cayenne od 2,164 milionu Kč včetně DPH (aktuálně viz www.porsche.cz). ■

Karoserie Porsche Cayenne třetí generace, vyrobená z různých materiálů

hliníkové díly Kresba Porsche

ocel (tvářená za tepla) ocel (tvářená za studena)

Foto Porsche

Nová osmistupňová samočinná převodovka Tiptronic S pro třetí generaci Porsche Cayenne

7/2021 THauto

► Automobily ► FERRARI 296 GTB (F171)

Foto Ferrari

ZCELA NOVÝ Ferrari překvapil zcela novým motorem V6, s nímž vyjel další model značky...

1 TOM HYAN, člen jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR 1 Ferrari 296 GTB, nový sportovní vůz z Maranella s aktivní aerodynamikou a rovněž zcela novým motorem odlišné koncepce, což už dnes není obvyklé... 2 Interiér základního typu 296 GTB (Berlinetta)

auto 2021/7

mezinárodní anketě International Engine and Powertrain of the Year čtyřikrát za sebou zvítězil osmiválec Ferrari F154, a to nejen ve čtyřlitrové třídě, ale především v absolutním hodnocení. Poháněcí ústrojí, zabudované spolu se soustavou Plug-In Hybrid do supersportu SF90 Stradale, je dalším vývojem koncepce F154, která znovu uvedla přeplňování Bi-Turbo pro silniční vozy Ferrari. Nyní přichází nové mistrovské dílo F163, po delší době zcela nový motor, který se vrací k šestiválcům (naposledy vozy Dino, jež nenesly oficiálně značku Ferrari), navíc se širokým úhlem válců do V/120°, známým z vítěze Poháru konstruktérů F1 1961 (Ferrari Dino 156/120°). Nový motor, rovněž

s dvojicí turbodmychadel a soustavou PHEV (na rozdíl od SF90 pouze jeden elektromotor vzadu), slaví premiéru ve Ferrari 296 GTB. Další model Ferrari byl uveden ve čtvrtek 24. června 2021 na videokonferenci v Maranellu, kde vůz představili Enrico Galliera (obchodní ředitel), Michael Leiters (technický ředitel) a Flavio Manzoni (šéfdesigner). Prvním hybridním vozem Ferrari byl LaFerrari (F150), který spojil HY-KERS s nepřeplňovaným dvanáctiválcem 6,3 litru (F140 FE), premiéru Plug-In Hybridu přinesl SF90 Stradale (F173) se čtyřlitrovým osmiválcem Bi-Turbo a trojicí elektromotorů (MGU-K mezi motorem a převodovkou DCT8, dva menší na přední nápravě) a pokud nepočítáme variantu SF90

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – Plug-In Hybrid; a) kapalinou chlazený zážehový šestiválec s válci do V/120°, přeplňovaný dvěma turbodmychadly, uložený podélně vzadu; 2992 cm3 (ø 88 x 82 mm); 9,4:1; 488 kW (663 k)/8000 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; variabilní rozvod DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování (35 MPa); b) elektromotor/generátor MGU-K mezi motorem (lze odpojit spojkou od V6) a převodovkou, 122 kW (167 k) a 315 N.m; rekuperace brzdné energie; akumulátor Li-Ion 7,45 kWh uložený v podlaze; systémový výkon 610 kW (830 k)/8000 min‑1 a točivý moment 740 N.m/6250 min‑1; c) dvouspojková osmistupňová převodovka F1-DCT8; eDiff, eTC a eSSC, pohon zadních kol.

► POROVNÁNÍ MOTORŮ BI-TURBO

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2600 mm, rozchod kol 1665/1632 mm; d/š/v 4565/1958/1187 mm; suchá hmotnost 1485 kg, Assetto Fiorano 1470 kg; objem palivové nádrže 65 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 330 km/h (EV 135 km/h); zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,9/7,3 s; brzdná dráha 107 m na suchu 200 – 0 km/h; dojezd EV 25 km; čas na kolo ve Fioranu 1:21 min; údaje spotřeby budou po ukončení homologace.

Foto Ferrari

Značka vozu Alfa Romeo Ferrari Ferrari Ferrari Typ Quadrifoglio F8 Tributo SF90 Stradale 296 GTB Kódové označení vozu 952 (Giulia) F142 MFL F173 F171 Kódové označení motoru 690T F154 CD F154 FA F163 Uspořádání válců V6/90° V8/90° V8/90° V6/120° Objem válců [cm3] 2891 3902 3990 2992 Vrtání x zdvih [mm] 86,5 x 82 86,5 x 83 88 x 83 88 x 82 Stupeň komprese 9,3 9,6 9,5 9,4 Výkon [kW/k] 375/510 530/720 574/780 488/633 při otáčkách [min-1] 6500 8000 7500 8000

PODVOZEK – prostorový rám z hliníkových slitin a uhlíkových kompozitů; nezávislé zavěšení všech kol na dvojitých příčných ramenech, pérování vinutými pružinami a aktivními tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 398 x 38/ ø 360 x 32 mm s vnitřním chlazením, systém Brembo brake-by-wire, ABS Evo; hřebenové řízení EPS; pneumatiky ZR 20, vpředu 245/35 a vzadu 305/35, kola z lehké slitiny, na přání z uhlíkových kompozitů.

Spider (shodný pohon) a vylehčené verze SF90 Assetto Fiorano, pak je nový 296 GTB (F171) teprve druhým typem Ferrari s elektrickou asistencí a vnějším dobíjením. Typové označení odráží objem válců 2,9 litru a návrat k šestiválci (dříve Dino 206 a 246), GTB (Berlinetta) je označením uzavřené karoserie, podle tradice však zřejmě vyjede i GTS (Spider). Samozřejmostí je aktivní aerodynamika a úprava Assetto Fiorano (úspora hmotnosti 15 kg), ta za příplatek 33 tisíc k základní ceně 269 tisíc eur. Výhodou široce rozevřeného motoru je uložení turbodmychadel mezi řadami válců a snížená po loha těžiště; nový zážehový šestiválec byl navržen od čistého papíru (Progetto F163) a dosahuje re-

kordního specifického výkonu 162,5 kW/k (221 k/l), jehož absolutní hodnotu zvyšuje elektrický boost ze 488 na 610 kW (ze 663 na 830 k). Přestože má shodné rozměry válců jako Maserati MC20 (Net tuno), tak jde o jiný motor s jiným blokem válců (V/120° proti V/90° u MC20 a také Alfy Romeo 2.9 V6), byť koncepčně vychází ze zkušeností s F154. Ovladač eManettino nabízí režimy eDrive (vůz ujede 25 kilometrů rychlostí do 135 km/h), Hybrid (standardní režim s rekuperací a boostem), Performance (Sport) a Qualify (Sport+ s využitím plné kapacity akumulátoru). Vozy budou od prvního čtvrtletí 2022, ve výrobním programu Ferrari se zařadí mezi F8 Tributo a SF90 Stradale. ■

3 Šestiválec F163 s rozevřením válců do V/120°, které Ferrari poprvé uplatnil ve formuli 1 v roce 1961 (inspirací pro konstruktéra Carla Chitiho byl malý motor V6 750 cm3, jaký vytvořil jeho přítel a spolupracovník Aldo Celli už v roce 1951)

7/2021 THauto

► Automobily ► ŠKODA AUTO STRATEGY 2030

2 TOM HYAN, Praha-Holešovice (CZ)

Foto Tom Hyan

Nová firemní strategie Škoda Auto zdůrazňuje úkoly pro splnění ekonomických cílů v nelehké době... 1

a tiskové konferenci v Praze 7 představil Thomas Schäfer, předseda představenstva společnosti Škoda Auto, základní prvky strategie NEXT LEVEL – ŠKODA 2030 pro úspěšné zvládnutí nové situace do konce roku 2030. Konec dekády totiž bude ve znamení velkých změn. Výrazně jej ovlivní nejen přetrvávající celosvětové kovidové restrikce a jejich důsledky, ale také snižování emisních limitů EU ad absurdum, nárůst nákladů prakticky na vše od materiálů přes služby až po pracovní síly, nedostek kvalifikovaných i nekvalifi kovaných pracovníků a nakonec sociální problémy, jež zcela jistě vyplynou z nepromyšlené politiky EU včetně přijímání ekonomických migrantů a direktivního pře chodu na elektromobilitu. Škoda Auto se chce zaměřit na další smysluplnou ex panzi (EXPAND) včetně zachování výroby spalovacích motorů vedle rozšíření portfolia elektrických typů (pro EU nejméně tři další BEV, menší než Enyaq iV). Pokud jde o modelovou politiku, zdůraznil Schäfer raciona lizaci a efektivitu, přičemž jmenoval novou Fabii v ce nové hladině pod 14 000 eur, snížení počtu modelo vých variant a pověření Škoda Auto vývojem nové generace Superb/Passat (potvrdil, že opět budou se dany i kombi). Na rozdíl od vyhlášení svého protějšku z Audi se odmítl vyjádřit k ukončení výroby spalovacích

auto 2021/7

4 1 V holešovickém centru současného umění DOX+ představil Thomas Schäfer strategii Škoda Auto do roku 2030 2 Vůbec poprvé jsme měli možnost vidět in natura oba nejnovější automobily Škoda, a to Kushaq pro Indii a Fabii čtvrté generace 3 V pondělí 28. června vyjely ze závodu v Mladé Boleslavi první sériové vozy Fabia čtvrté generace (výroba na společné lince s typy Scala a Kamiq) 4 V pondělí 7. června vyjely ze závodu Škoda Auto Volkswagen India Pte., Ltd., v Púně první sériové vozy Kushaq, postavené na platformě MQB-A0-IN (India)

motorů, protože Škoda Auto zásobuje regiony, kde elektromobilita v nejbližší době zdaleka nehrozí. Z po věření VW Group vede Škoda Auto vývoj vozů pro per spektivní trhy Indie, Ruska a severní Afriky. V Evropě se ovšem musí zaměřit na situaci danou předpisy EU, a proto hodlá vyrábět BEV ve všech českých závodech včetně dílů (především trakčních akumulátorů). Přesto chce být Škoda do roku 2030 jednou z pěti nejprodáva nějších značek v Evropě. Součástí druhé priority EXPLORE je také záměr, aby se Škoda do roku 2030 stala vedoucí evropskou značkou v Indii, Rusku a severní Africe, kde má rovněž své vý robní závody (nejvyspělejší v Indii, právě tam zahájila produkci svébytného SUV Škoda Kushaq). V těchto re gionech se totiž nejméně dalších třicet let s elektromobi litou nepočítá, Škoda tam bude prodávat jen vozy se spalovacími motory. Jsou rovněž potenciálem růstu na plánovaný globální odbyt 1,5 milionu vozů Škoda ročně. Třetí priorita ENGAGE zahrnuje nové cíle podle nových požadavků jako jsou digitální zákaznické zkušenosti (od 2025 prodej každého pátého vozu online), ekologie (snížení emisí o více než 50 %; podíl BEV v Evropě 50 až 70 % na celkovém odbytu vozů Škoda v roce 2030), diverzita (každou čtvrtou pozici v managementu musí zastávat žena!) a podpora vzdělávání. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy ŠKODA KODIAQ GT, vyvinuté výhradně pro čínský trh (výroba SAIC-Vokswagen)

7/2021 THauto

Foto Roman Klemm

Motorsport

LE MANS POD ALPAMI

European Le Mans Series je evropskou závodní sérií, která přináší atmosféru Le Mans i na jiné okruhy...

časech koronavirové diktatury nechce každý v nejistotě vyrazit na slavných 24 h Le Mans, ale kdo si chce alespoň částečně užít ducha tohoto závodu, pak k tomu má příležitost na dostupnějších evropských okruzích v rámci ELMS (European Le Mans Series), založené vlastně už v roce 2004 na základech ještě starších závodů (název série se průběžně měnil až po dnešní ELMS). Pokud v dnešním motorsportu existuje úspěšný model, jak čelit stále častějším hospodářským krizím, tak jej FIA našla společně s ACO (Automobile Club de l’Ouest), pořadatelem 24 h Le Mans, v podobě šampionátu European Le Mans Series (ELMS). Tato druhá liga mistrovství světa WEC (World Endurance Championship) je vypsána pro automobily prototypových tříd LMP2 a LMP3 i vozy GTE (Gran Turismo), a právě skutečnost, že se nesmějí zúčastnit velmi drahé a technicky vyspělejší skupiny LMP1/Hypercars mu zajišťuje již mnoho let velmi zdravou konkurenci. Ke druhému závodu ELMS na Red Bull Ringu nastoupilo po šestnácti vozech tříd LMP2 a LMP3, k tomu navíc bezmála desítka

auto 2021/7

ROMAN KLEMM Oreca 07 Gibson, nejrozšířenější vůz startovního pole (na snímku Dragonspeed USA s posádkou Henrik Hedman, Ben Hanley a Gustavo Menezes)

► EUROPEAN LE MANS SERIES 2021 18. 04. ....................Barcelona (E) 16. 05. ..............Red Bull Ring (A) 06. 06. ................. Le Castellet (F) 11. 07. ..........................Monza (I) 19. 09. .....Spa-Francorchamps (B) 24. 10. .....................Portimao (P)

od sériových typů odvozených vozů GT. Zatímco světovému šampionátu WEC v posledních letech ubývalo na zájmu ze strany automobilek (postupně odstoupily Audi, Porsche a další), takže je nyní jeho výstavní třída LMP1/Hypercars fraškou, ve které zápasí Toyota sama se sebou, dostalo se ELMS skutečného rozkvětu. Důvodem je relativní jednoduchost a uniformita používaného materiálu a dostupnost tratí. LMP2 si rozdělili výrobci podvozků Oreca (typ 07) a Ligier (typ JS P217), jež pohánějí jednotné čtyřlitrové osmiválce Gibson GK428 o výkonu cca 441 kW (600 k), přičemž o elektroniku se stará výhradně Cosworth a pneumatiky dodává Goodyear. Aurus 01 pro G-Drive Racing je pouze přejmenovaná Oreca 07 podle ruského sponzora, výrobce luxusních automobilů. Podobná situace nastala v LMP3, kde zhruba o 110 kW (150 k) slabší motory Nissan V8 (VK56 nebo VK50) používají všichni účastníci s vozy Ligier JS P320 a Duqueine D08 (dříve Norma M30), kteří mají výhradně pneumatiky Michelin. Malosériová výroba sportovních prototypů má samozřejmě velmi pozitivní vliv na ceny, kompletně připra

► EUROPEAN LE MANS SERIES 2021

Foto Roman Klemm

6 1 Duqueine D08 (M30), nová značka v kategorii LMP3 2 Vozy LMP3 používají jednotné motory Nissan V8 o výkonu 331 kW (450 k)

4 vený vůz LMP2 by neměl stát více než 483 tisíc eur. Ohledně financování má scéna vytrvalostních závodů i další úspěšný trik, a to vedle dravých mladých profe sionálů nechat jezdit i závodníky/gentlemany, kteří na to prostě jak rychlostí, tak s ohledem na finance mají. Proto je nejeden z jezdců zároveň i největším sponzorem svého týmu. To ovšem neznamená, že by se seriál nepohyboval na nejvyšší profesionální úrovni; potvrzuje to sama skutečnost, že drtivá většina týmů ELMS nastoupí rok co rok v klenotnici scény vytrvalostních závodů, tedy ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Kalendář ELMS 2021 nabízí účastníkům šest závodů na předních evropských okruzích, ale nákladným a v zásadě nepotřebným hostováním v Asii nebo Americe se vyhýbá, ostatně jde o šampionát evropský! Úvod letošního mistrovství v Barceloně vyhrála hvězdná posádka belgické stáje WRT ve složení Polák Robert Kubica (ex-pilot F1), Švýcar Louis Délétraz a Číňan Yifei Ye. Tato nanejvýše profesionální trojice se prosadila i o měsíc později na rakouském Red Bull Ringu, přestože konkurence je neobyčejně vyrovnaná

3 Britský tým United Autosport založili Zak Brown (šéf McLarenu F1) a Richard Dean, s tímto vozem Oreca 07 jezdí Job Van Uitert, Nicolas Jamin a Manuel Maldonado 4 Ve třídě GT se objevila dámská posádka Rahel Frey, Michelle Gatting a Esmee Hawkey (Iron Lynx/Ferrari 488 GTE Evo) 5 Robert Kubica se spolujezdci Louisem Délétrazem a Yifei Ye vyhráli oba úvodní závody (WRT/Oreca 07 Gibson) 6 Vozy Aurus 01 Gibson úspěšného ruského týmu G-Drive Racing jsou vlastně podvozky Oreca 07, nasazené pod značkou ruského výrobce luxusních limuzín 7 Kategorii LMP3 vládnou automobily Ligier JS P320

7 s dalšími kvalitními závodníky. Ve Španělsku dojeli druzí Francouzi Julien Canal a Gabriel Aubry spolu s britským jezdcem Will Stevensem (ex-F1 Caterham a Manor/Marussia) z týmu bývalého jezdce F1 Oliviera Panise; třetí byla sestava United Autosports ve slo žení Phil Hanson, Jonathan Aberdein a Tom Gamble. V Rakousku doplnili vítěze z WRT na pódiu obě posádky ruským olejářským gigantem G-Drive sponzorovaných Aurusů ve složení Roman Rusinov/Franco Colapinto/Nyck de Vries a John Falb/Rui Andrare/ Roberto Merhi. Belgický WRT utrpěl porážku až na okruhu Le Castellet, kde se prosadila trojice G-Drive Racing, kterou tvořili Roman Rusinov, Nyck De Vries a Franco Colapinto. Závody 4 h Red Bull Ringu se oficiálně konaly za vyloučení veřejnosti, areál kolem trati ale nebyl střežen, a tak kdo chtěl, mohl pod tribunou u první zatáčky, či podél celé horní rovinky Schönberggerade nerušeně přihlížet. ACO 24 h Le Mans je opět posunuto až na termín 21. – 22. srpna právě proto, aby se zachovala naděje na alespoň částečnou účast diváků. ■

7/2021 THauto

► Motorsport ► FORMULE 1 2021 TOM HYAN

řestože sezona 2021 začala stejně jako předcházející dominancí týmu Mercedes-AMG Petronas, hned ve druhém závodě naznačil Red Bull Racing, že se s ním v boji o titul musí počítat. Lewis Hamilton vyhrál úvodní závod v Bahrainu před Maxem Verstappenem, ve druhém v Imole si pořadí vyměnili, ve třetím v Portimau byl Hamilton před Verstappenem, ve čtvrtém v Barceloně šel po startu Verstappen suverénně do čela, ale v závěru ho Hamilton překonal s využitím DRS, v Monaku nedal Verstappen nikomu šanci a poprvé se ujal vedení v mistrovství světa F1. V Ázerbajdžánu vládl Max Verstappen, defekt pneumatiky ho připravil o triumf, ale na pozici nejvyšší zaskočil nový týmový kolega Sergio Pérez...

Ferrari SF21 (Progetto 673), motor

Ferrari 065/6 šéf týmu

Mattia Binotto (I) jezdci

# 16 Charles

Leclerc (MC) # 55 Carlos Sainz (E)

McLaren MCL35M motor

Mercedes-Benz M12 E Performance šéf týmu

Zak Brown (USA) a Andreas Seidl (D) jezdci

# 4 Lando

Norris (GB)

# 3 Daniel

Ricciardo (AUS)

VOZY VELKÝCH CEN

Vypadá to, že se ve formuli 1 blýská na lepší časy, když také Ferrari a McLareny prokazují větší konkurenceschopnost v novém ročníku, který poprvé v novodobé historii MS F1 nemá zcela nové monoposty, ale upravené loňské vzhledem ke koronavirovým restrikcím. Znamená to, že například Ferrari přeskočil interní vývoj a nástupcem typu SF1000 (Progetto 671) se stal letošní SF21 (Progetto 673), když číslo 672 patří započatému vývoji vozu podle nových předpisů, nyní odložených ze sezony 2021 na 2022! V upraveném loňském podvozku je ovšem nový motor Ferrari 065/6. Podobně postupovali i ostatní. Příliš se neměnily konstrukce, ale ani předpisy. Připomeňme, že poháněcí soustavu tvoří šest základních prvků, a to ICE (spalovací motor 1.6 V6 Turbo), MGU-K (elektromotor/generátor na motoru – Kinetic), MGU-H (dtto, ale na výfukovém turbodmychadle – Heat), TC (turbodmychadlo), ES (akumulátory) a CE (řídicí elektronika). Je předepsán limit na tři součásti systému pohonné jednotky za sezonu, omezení na dvě zůstává jen u ES a CE; 2021 přibyl limit na osm výfukových systémů. Změny pro sezonu 2021 nejsou velké, největší je vlastně první zavedení limitu rozpočtu ve F1 na 145 milionů USD (později upra vené na 147,4 milionu), které se příští rok sníží na 140 a další sezonu na 135 milionů. Kupodivu jsou

auto 2021/7

Red Bull RB16B motor

Honda RA621H

šéf týmu

Christian Horner (GB) jezdci

# 33 Max

Verstappen (NL) # 11 Sergio Pérez (MEX)

Mercedes-AMG W12 E Performance motor

Mercedes-Benz M12 E Performance šéf týmu

Toto Wolff (A) jezdci

# 44 Lewis Hamilton (GB) # 77 Valtteri Bottas (SF)

Alpine A521 (dříve Renault) motor

Renault E-Tech 20B šéf týmu

Davide Brivio (I) jezdci

# 14 Fernando

Alonso (E)

# 31 Esteban Ocon (F)

Williams FW43B motor

Mercedes-Benz M12 E Performance šéf týmu

Jost Capito (D) jezdci

# 63 George Russell (GB) # 6 Nicholas Latifi (CDN)

Aston Martin AMR21

(dříve Racing Point) motor

Mercedes-Benz M12 E Performance šéf týmu

Otmar Szafnauer (USA)

jezdci

# 5 Sebastian

Vettel (D)

# 18 Lance

Stroll (CDN)

z toho vyloučeny marketingové výdaje a výplaty jezdců i tří nejlépe placených členů týmu! Snahou o vyrovnání konkurence je od le toška postupná regulace vývoje v aerodynamických tunelech (Sliding Scale Aero Testing) včetně simulací CFD (Computational Fluid Dynamics) podle pořadí týmu v předcházející sezoně (u týmů od šestého místa naopak nárůst). Všechny tréninky byly zkráceny na 60 minut (loni FP1 a FP2 měly 90 minut). Největší délka závodu včetně zpomalovacích fází je také zkrácena ze čtyř na tři hodiny. Pokud jde o techniku, tak došlo k drobným úpravám aerodynamických předpisů (úpravy podlahy vozu, kratší winglets u zadních brzd z délky 80 na 40 mm a zkrácení žeber difuzorů vzadu o 50 mm, vše kvůli omezení přítlaku); zvýšení minimální hmotnosti ze 746 na 752 kg (bez paliva) a minimální hmotnosti poháněcí jednotky ze 145 na 150 kg

Sezona 2021 je osmou se složitou poháněcí soustavou, a to motory 1.6 V6 Turbo, doplněnými systémem elektromotorů s rekuperací...

AlphaTauri AT02 motor

Honda RA621H šéf týmu

Franz Tost (A) jezdci

# 10 Pierre Gasly (F) # 22 Yuki

Tsunoda (JPN)

Alfa Romeo C41 (Sauber) motor

Ferrari 065/6 šéf týmu

Frédéric Vasseur (F) jezdci

# 7 Kimi

Räikkönen (SF) # 99 Antonio Giovinazzi (I)

Haas VF-21 motor

Ferrari 065/6 šéf týmu

Günther Steiner (I) jezdci

# 9 Nikita

Mazepin (RUS)

# 47 Mick

Schumacher (D)

(namířeno proti exotickým materiálům z cenových důvodů); rozšíření seznamu povinně originálních dílů pro každý tým LTC (Listed Team Components) po loňské aféře s kopírováním vstupů vzduchu k brzdám (Racing Point je měl ze staršího Mercedesu W10); novému složení směsi pneumatik Pirelli (zvýšení odolnosti, což se v Ázerbájdžánu nepotvrdilo) a zákazu kontroverzního systému DAS (Dual-Axis Steering, jež využíval loni Mercedes pro rychlejší zahřátí předních pneumatik změnou nastavení předních kol, ovládaného podélným posunem volantu). Podivnou tečkou za restrikcemi FIA 2021 je doporučení ekologických mate riálů jako jsou len, konopí, plátno, bavlna a bambus! Nějaký pokrok přece musí být povolen! Pokud jde o kalendář závodů, tak ten opět neplatí, podruhé v řadě byla zrušena Velká cena Kanady (nařízené kovidové karantény), a proto se znovu pojede dvakrát v Rakousku (GP von Steiermark 27. 6., GP von Österreich 4. 7.) a znovuzrozená Velká cena Francie se o týden urychlí (20. 6.). Za podruhé zrušený noční závod v Sin gapuru nebyla zatím oznámena náhrada, letošní měl být poslední v rámci čtyřletého kontraktu, hlavní sponzor Singapore Airlines se však jako většina leteckých dopravců vyrovnává se ztrátami pro celosvětovou likvidaci cestovního ruchu v podivné koronavirové době. ■

7/2021 THauto

► LEGENDY INDY CARS

Foto Tom Hyan

(1989)

Penske PC-18 Chevy V8 T (Meadowlands 1989)

RICK MEARS (USA) Rick na Buggy Porsche pokořil dokonce Pikes Peak 1976, ale to už

Čtyřnásobný vítěz 500 Indy v letech 1979, 1984, 1988 a 1991, který sice koncem roku 1992 pověsil přílbu na hřebík, ale zůstává jedním z nejaktivnějších. Dodnes působí coby poradce Teamu Penske a také letos asistoval v Indy 500. Rick Ravon Mears se narodil 3. prosince 1951 (Wichita, KS), vyrostl v Bakersfieldu (CA), kde začal na motocyklu, ale na přání matky je s bratrem Rogerem vyměnili za buggy, postavené otcem Billem. Vítězili v závodech Off-Road,

jezdil i F-Super V a debutoval v Indy Cars. Vyhrál 29 závodů Indy Cars pro Team Penske, měl 40 pole position (šest v Indy 500) a tři mistrovské tituly, jako první vydělal přes deset milionů na cenách (přesně 11 050 807 USD). Pro Bernie Ecclestona testoval Brabham BT49 v Le Castellet a Riverside 1980, ale nabídku F1 odmítl, Indy Cars a život v USA mu přišly lepší. Syn Clint (nar. 12. 01. 1973) jezdil Indy Lights, stock cars a Off-Road, od 2012 se vrátil k motokrosu!

Foto Tom Hyan

(2010)

Penske/Dallara IR05 Honda V8 (Watkins Glen 2008)

HELIO CASTRONEVES (BR) pro Team Penske a dvakrát zaskočil v Indy GP za Olivera Askewa

Čtvrtý čtyřnásobný vítěz Indy 500, který vyhrál jako nováček v roce 2001, znovu 2002, 2009 a 2021, přičemž poslední triumf dobyl v malém týmu MSR, když s plným programem Indy Cars končil po sezoně 2017. Debutoval ještě v CART (1998 Nováček roku pro Tonyho Bettenhausena), 1999 jel pro Carla Hogana a 2000 – 2019 pro Rogera Penskeho, pak ho Penske převedl do týmu Acura DPi IMSA a Helio dobyl mistrovský titul 2020 (ten rok byl ještě 11. v Indy 500

pro Arrow McLaren SP). Narodil se 10. května 1975 v Ribeirão Preto (São Paulo) jako Hélio Alves de Castro Neves, od jedenácti jezdil motokáry a přes F-Chevrolet do Brasil, SUDAM F3 a britskou F3 postoupil do Indy Lights. V Indy Cars po 352 startech vyhrál 31 závodů, ale titul nikdy nezískal (druhý 2002, 2008, 2013 a 2014; třetí 2003, 2006 a 2016). Kromě závodů se zúčastňuje tanečních soutěží, s Juliannou Houghovou vyhrál Dancing with the Stars 2007.

Foto Tom Hyan

(1989)

Lola T8900 Cosworth DFX V8 T (Meadowlands 1989)

A. J. (ANTHONY-JOSEPH) FOYT (USA) (kromě Indy dalších pět na 500 mil, čtyři v Poconu a jeden v Ontariu)

První čtyřnásobný vítěz Indy 500 v letech 1961, 1964, 1967 a 1977; jediný účastník pětatřiceti ročníků v nepřetržité řadě jako závodník (1958 – 1992) a dodnes coby šéf týmu A. J. Foyt Enterprises (letos jezdci Hildebrand, Bourdais, Kellett a Kimball). Narodil se 16. ledna 1935 v Houstonu (TX), na závodech se objevil poprvé v osmnácti a hned vítězil s midgety, sprint cars a stock cars. Po přestupu do Indy Cars vyhrál rekordních 67 závodů Indy Car

auto 2021/7

a sedm mistrovských titulů. Jako jediný závodník vyhrál Indy 500, 24 h Daytony (1983, 1985), 24 h Le Mans (1967), 12 h Sebringu (1985) a 500 mil Daytony (1972 Wood Bros./Mercury). Pátý triumf v Indy 500 pro Foyta vyjel Kenny Bräck (1999), Foyt uvedl do Indy Cars mnoho mladých a nadějných jezdců. Přežil všechny havárie na okruzích, ale jeho život pak ohrozily útok včel, převrácení s buldozerem do rybníka a komplikace při operaci srdce (triple bypass). Nikdy se nevzdal.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motokrosové motocykly ČZ, nabízené firmou AMERICAN JAWA v USA (1973)

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Nová kniha ► ŠKODA MOTORSPORT

120 LET Plných 120 let na závodních tratích je tématem nové knihy, která oslavuje sportovní úspěchy mladoboleslavské automobilky...

1 2

áslužné práce v tomto oboru není nikdy dost, u nás vychází poměrně dost publi kací různých autorů, ale skutečnou kvalitu najdeme jen u nemnohých. Platí to u děl Petra Dufka, který se svými spolupracovníky napsal třicet knih, v nichž se můžete spolehnout, že veškerá fakta jsou několikrát prověřena! Prá vě kniha Škoda Motorsport – 120 let na zá vodních tratích je tou nejnovější, na rozdíl od jiných má vyvážený obsah, nechybějí ani léta dávno zapomenutá, z nichž se údaje shánějí opravdu těžko, ale bez kterých by další úspěchy vůbec nepřišly. Od časů Nar cise Podsedníčka, Václava Vondřicha a dal ších na motocyklech Laurin & Klement až k titulu mistra světa pro jezdce s vozy Škoda Fabia R5 v automobilových soutěžích, to je kompletní historie dnešní Škody Motorsport. V publikaci najdete portréty nejvýznamnějších závodníků a popisy jejich strojů, všechny významné události a výsledky ze závodů, a to včetně jediného startu Škody 1100 Sport ve 24 h Le Mans 1950, triumfu Škody 130 RS v hodnocení značek ME 1981 cestovních vozů a dlouholeté účasti v Rallye Monte Carlo i dalších soutěžích. Prezentace nové knihy Petra Dufka se ko nala 8. června 2021 v prostorách autosalonu Škoda společnosti Auto Opat v Nupakách u Prahy. Kromě autora a jeho spolupracov níků se zúčastnili také představitelé společ nosti Škoda Auto a bývalí závodníci, kteří se podíleli na velkých úspěších značky Škoda. Patřili k nim Oldřich Horsák (ročník 1932), jenž byl u zrodu Škody 130 RS, Ladislav Křeček (1950), po jedenáct let člen továrního soutěžního týmu Škoda, a také Milan (Milo slav) Zapadlo (1952), který sbíral největší úspěchy se Škodou 130 RS na evropských okruzích i v automobilových soutěžích. Oficiální křest knihy bude na 48. ročníku Rally Bohemia, ale k dostání je u všech dob rých knihkupců už dnes. ■

auto 2021/7

1 Představení nové knihy ve showroomu Auto Opat v Nupakách (zleva Ladislav Křeček, Oldřich Horsák, autor Petr Dufek a Milan Zapadlo)

3 4

2 Vystavená legenda Škoda 200 RS, renovovaná Stanislavem Kafkou sr, a trojice neméně slavných závodníků (zleva Milan Zapadlo, Oldřich Horsák a Ladislav Křeček) 3 Milan Zapadlo odpovídá na otázky Vladimíra Dolejše, moderátora tiskové konference, známého z dlouholetého působení v Auto-Moto-Revue ČT 4 Ladislav Křeček se ujal slova, vpravo přihlíží Oldřich Horsák, dlouholetý tovární jezdec AZNP Škoda

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motokrosové motocykly ČZ, nabízené firmou AMERICAN JAWA v USA (1973)

7/2021 THauto

Foto Jan Škoda

► Motorsport ► ECCE HOMO ME 2021

Christian Merli (Osella FA30 Zytek LRM) opět ustavil nový rekord trati

ZNOVU MERLI!

V roce 2021 byly závody ve Šternberku obnoveny, od roku 1981 se tam jelo mistrovství Evropy už počtyřicáté... Simone Faggioli (Norma M20 FC Zytek) měl na Merliho ztrátu 0,466 sekundy, což rozhodlo

Foto Jan Škoda

Pietro Lottini (Osella PA9/90) vyhrál historickou třídu C4 (celkově 37.)

dubnu si zajeli mnozí účastníci mistrovství Evropy zatrénovat do Šternberku u příležitosti závodu mezinárodního M ČR na zkrácené trati, aby se co nejlépe připravili na tradiční Ecce Homo na dlouhé trati, třetí závod obnoveného ME vrchů (loni bylo ME poprvé od roku 1957 zrušeno). Sezona 2021 začala překvapivým vítězstvím Simone Faggioliho v Portugalsku, kde na Rampa de Boticas po třech jízdách na-

auto 2021/6

FOTO JAN ŠKODA, Šternberk (CZ) 1 Petr Trnka (Norma M20 FC Mugen) se opět blýskl celkově třetím místem

dělil Christianu Merlimu v součtu pouhých 0,032 s, což stačilo na vítězství průměrnou rychlostí 154,2 km/h! Další pořadí bylo Diego Degasperi (Osella FA30), Sébastien Petit (Nova NP01-2 Judd), Fausto Bormolini (Reynard 2KL), Javier Villa García (BRC BR53 Turbo) atd. Sku pinu 1 vyhrál Švýcar Ronnie Bratschi (Mitsubishi Lancer EVO VII); Ján Miloň (Škoda Fabia R5) skončil pátý. Na body v ME jelo pouhých osmnáct jezdců.

Foto Jan Škoda

► KRÁTCE ► Legendární závod 24 h Nürburgring byl zkrácen pro hustou mlhu na pouhých 9,5 hodiny jízdy jako nejkratší v historii 49 ročníků, takže vítězná posádka Michael Christensen (DK), Kevin Estre (F) a Matteo Cairoli (I) na Porsche 911 GT3 R ujela jen 59 kol. Bylo to už sedmé vítězství pro tým Manthey Racing z německého Meuspathu. Druhé místo patřilo čtveřici Marco Wittmann (D), Sheldon van der Linde (ZA), Martin Tomczyk (D) a Connor de Phillippi (USA) na BMW M6 GT3 týmu Rowe Racing se ztrátou 8,8 sekundy. Podle Nicki Raedera, šéfa Manthey Racing, se tak ze závodu staly dva sprinty. Nejdříve byl ukončen červenou vlajkou ve 21:29 h, znovu odstartován až v neděli ve 12 h (druhý nejkratší závod měl 76 kol v roce 1992).

5 6

2 Ferdinand Madrian (Norma M20 FC NME V8) tentokrát skončil třináctý 3 Veterán Jean-Marie Alméras (Porsche 935 Turbo) ovládl FIA Historic Hill Climb Championship (na Ecce Homo vyhrál) 4 Antonio Migliuolo (Mitsubishi Lancer EVO IX) vede ME v kategorii I (produkční vozy) 5 Jaroslav Prášek za volantem krásného dvoulitrového spideru Chevron B21/23 6 Václav Janík (Lola B03/51 třílitrové formule) uzavíral první desítku

O trochu lepší účast ME mohla být ve španělském Al Fitu, jenže Simone Faggioli (Norma M20 FC) stejně jako Degasperi, Bormolini a Renzo Napione (Reynard K02) neodstartovali (pozitivní koronavirový test v týmu!), a tak Christian Merli (Osella FA30 Zytek LRM) neměl soupeře, druhému Javieru Villa Garcíovi (BRC) nadělil po třech jízdách 16,9 sekundy. V pořadí následovali Sébastien Petit, Federico Liber (Formula Gloria C8P Evo), Raúl Ferre Matas (Silver Car CS Turbo), Mirko Venturato (Gloria C8P) atd. Skupinu 1 znovu vyhrál Bratschi; Miloň dojel osmý. Největší účast (37 závodníků v ME, ale ještě 87 v dalších kategoriích) tak zaznamenalo až Ecce Homo 2021, třetí podnik ME, kde se vrátil souboj Merli/Faggioli a opět rozhodovaly zlomky sekund. Vzhledem k většímu počtu účastníků se jely klasické dvě jízdy, Christian Merli byl při chuti, vyhrál obě a ve druhé zajel nový rekord trati 2:39,66 min. V součtu časů byl Faggioli o pouhých 0,466 sekundy pomalejší, Merli dosáhl průměrné rychlosti 175,6 km/h. Dan Michl (Lotus Elise) vyhrál skupinu 1 (6:19,53 min; celkově dvanáctý). Bohužel někteří jezdci nebyli na start připuštěni, Martin Jerman (Lamborghini Huracán GT3) měl prošlou homologaci palivové nádrže a Marek Rybníček se zcela novým vozem neuspěl, protože podle FIA nelze KTM X-Bow (motor Audi 2.5 TFSI) zařadit do kategorie I (není odvozen od produkčního vozu navzdory výrobě přes 1300 kusů). ■

František Kudela (Talbot Lago T26GS z roku 1950) při úspěšném debutu v mistrovství FIA historických vozů

► ECCE HOMO ME 2021 1. Christian Merli (I) 2. Simone Faggioli (I) 3. Petr Trnka (CZ) 4. Miloš Beneš (CZ) 5. Diego Degasperi (I) 6. Sébastien Petit (F) 7. Fausto Bormolini (I) 8. Petr Vítek (CZ) 9. Martin Vondrák (CZ) 10. Václav Janík (CZ)

Osella FA30 Zytek LRM Norma M20 FC Zytek Norma M20 FC Mugen Osella FA30 Zytek Osella FA30 Zytek Nova NP01-2 Judd Reynard K02 Zytek Osella PA30 Judd Tatuus F-Master Lola B03/51 Mugen

5:21,458 5:21,924 5:32,553 5:34,074 5:37,432 5:44,368 5:55,353 6:01,202 6:12,232 6:12,236

► Mistrovství světa cestovních vozů WTCR zahájily závody na Severní smyčce Nürburgringu. V prvním porazil Tiago Monteiro (Honda Civic Type R) dlouho vedoucího Yvana Mullera (Lynk&Co 03 TCR), ve druhém triumfoval Jean-Karl Vernay, který přešel od Alfy Romeo do Engstler Hyundai. Úspěch týmu pečetil druhým místem mladý Luca Engstler. O vítězství v prvním závodě bojoval také Gabriele Tarquini (rovněž Hyundai Elantra N TCR), ale po jezdecké chybě skončil šestý. Zúčastnilo se dvaadvacet závodníků. ► Po prvním závodě PureETCR pro elektrické cestovní vozy ve Vallelunze, sestávajícím z několika rozjížděk (aby vydržely akumulátory!) vzniklo pořadí Mikel Azcona, Jean-Karl Vernay, Mattias Ekström, Jordi Gené, Luca Filippi (I), Rodrigo Baptista, John Filippi (F), Oliver Webb, Daniel Nagy, Stefano Coletti, Augusto Farfus a Tom Chilton. Startují pouze Zengö Motorsport (Ekström, Azcona, Gené a Nagy na Cupra E-Racer), Hyundai Motorsport (Vernay, Farfus, Chilton a John Filippi na Velosteru N ETCR) a Romeo Ferraris M1RA (Coletti, Webb, Baptista a Luca Filippi na Romeo Ferraris, což je elektrická silueta sedanu Alfa Romeo Giulia). ► Po pádu soukromého letadla Swearingen Merlin IIIB dne 23. dubna 2021 u Winslowu (AZ) zahynul Bill Whittington, vítěz 24 h Le Mans 1979 na Porsche 935 K3 (spolu s bratrem Donem a Klausem Ludwigem). Bill se narodil 11. září 1949 v Lubbocku (TX), spolu s Donem a Dalem se stali první bratrskou trojicí, která se kvalifikovala do Indy 500 (bylo to v roce 1982). Nechvalně proslul spolu s Donem, Randy Lanierem a John Paulem jr. jako čtveřice závodníků Indy Cars, která financovala svoje starty z obchodu s marihuanou.

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

Foto Melkus Motorsport

► Motorsport ► MELKUS MOTORSPORT

DYNASTIE...

Heinz Melkus a jeho syn Ulli patřili k nejlepším závodníkům z východní části Německa...

ávodnické generace nevznikají jen v zámoří, ale i ve staré Evropě. Heinz Melkus postavil první závodní vůz před sedmdesáti lety na základě bojového Volkswagenu (KdF) 166, dlouhá léta vyráběl formulové vozy a jako soukromý podnikatel (na rozdíl od Československa existovaly v NDR výjimky) vyrobil sérii atraktivních silničních kupé Melkus RS 1000. Původně rodinná firma dnes působí v Drážďanech coby Autohaus Melkus GmbH, prodejce vozů BMW, a má filiálku v Chemnitzu. Ve vedení však už jsou jiní manažeři, kterým Melkusova rodina podnik předala, aby se mohla věnovat dále motorsportu, včetně vlastního týmu (založil Peter Merkus v roce 1994) a pokusu o obnovu výroby sportovních vozů (2006 – 2012), která bohužel skončila neúspěchem. Historie dynastie Melkusů je dlouhá, plná úspěchů, ale také tragických událostí, když Ulli Melkus (1950 – 1990) zahynul na dálnici u Speyeru po defektu pneumatiky svého MG F, jen pár měsíců po změně společenských poměrů. Heinz Melkus se narodil 20. dubna 1928 v Drážďanech, po válce pracoval jako řidič nákladního vozu, 1951 si po-

auto 2021/7

TOM HYAN, Most/Brno (CZ) 1 Ulli Melkus (SRG MT77 Lada 1300) si jede pro vítězství v Mostě (PMP 1985) 2 Henz Melkus, mistr NDR 1967 a 1968 s vozem Melkus 64 Wartburg 1000 formule 3 3 Otec Heinz a syn Ulli na závodech Poháru míru a přátelství 1977 v Mostě

stavil první závodní a 1955 s manželkou Johannou v rodném městě založil soukromou autoškolu. Jeho druhý závodní automobil Veritas byl jediným, který si koupil, všechny ostatní zkonstruoval a postavil. Ve slavné éře litrové formule 3 (a předchůdce F-Junior 1100) postavil 92 formulových vozů, z nichž se deset vyvezlo do Československa. Osobně s nimi vyjel tituly mistra NDR 1960, 1967, 1968 a 1972. Když se Melkus 64 Wartburg proměnil na SRG F-Easter (motory Lada 1300), pokračoval ve sbírání titulů syn Ulli, mistr NDR 1976, 1980, 1983, 1984 a 1985. Po jeho tragické smrti konstrukce formulových vozů skončila, posledními byly ML89 (Melkus-Lada 1600) a MB90 (Melkus-BMW 1600), s nimiž se později na závodní dráze objevili Henrik Opitz a Nils-Holger Wilms. Melkusova firma v roce 1960 nuceně přešla na koman ditní společnost se státní účastí (Heinzovi zbylo cca 20 procent), ale vývoj a výroba vozů pokračovaly. Paralelně vznikly SEG (Sozialistische Entwicklungs-Gemeinschaft), ale po spojení s vystudovaným inženýrem Ulli Melkusem v roce 1976 se proměnily na úspěšné SRG

Foto Melkus Sportwagenbau

Foto Tom Hyan

6 (Sozialistische Renn-Gemeinschaft), kde novou úspěšnou řadu MT77 (Melkus-Thassler) zkonstruovali Ulli a Hartmut Thassler z Lipska; na projektu se podíleli také Ulliho bratr Peter a Bernd Kasper. Heinz Melkus přenechal Ullimu svoje startovní číslo 81, závodní kariéru končil na Spideru Lada 1300 v sezoně 1977. Svůj poslední mistrovský titul 1972 dobyl před Ullim a Wolfgangem Kütherem (všichni Melkus 64 Wartburg). Zemřel 5. září 2005, o rok později se rodina Melkusů oddělila od firmy Autohaus Melkus GmbH. Závodníka Dipl. Ing. Bernda Kaspera (1953 – 1994) také potkal tragický osud, stejně jako jeho spolužák Ulli (Dipl. Ing. Ullrich Melkus) zahynul při dopravní nehodě (s vozem BMW nedaleko Drážďan vyjel ze silnice a narazil do stromu). Mnohé vozy Melkus 64 Wartburg se vyvezly do zemí tzv. socialistického tábora, takže se za jejich volanty kromě východoněmeckých závodníků objevili Vladimír Hubáček, Ants Seiler, László Bognár, Miklós De Sorgo, Vladimir Grekov, Valerij Šachverdov, Viktor Lapin, Vladimir Ptuškin, Viktors Tjagunenko, Vladimir Glurdžidze, Vladimir Zelenkov a další (v roce 1964 šlo deset z dvaceti vyrobených vozů do SSSR). Pohár míru a přátelství (PMP) vyhrál Heinz Melkus po prvním ročníku 1963 ještě dvakrát, Ulli triumfoval v letech 1978, 1980, 1983, 1984 a 1985 (vždy na SRG MT77), jeho plán nastoupit do DTM za volantem

Foto Tom Hyan

8 4 Ulli Melkus (SRG MT77) před startem v Mostě (1977 dojel třetí za Karlem Jílkem a vítězným Václavem Límem) 5 Peter Melkus (SRG MT77) na Velké ceně Brna 1978 6 Heinz Melkus na starém okruhu v Mostě u nádraží (1977) 7 Melkus RS 1000, sériově vyráběné sportovní kupé (1969 – 1979 vzniklo 101 vozů) 8 Heinz Melkus v Mostě 1977 (Spider Lada 1300)

BMW M3 se už nerealizoval. Za volant F-Easter usedl také Ulliho bratr Peter Melkus (ročník 1954), závodnickou ka riéru končil v Caterham Challenge a Lotus Cup (na Elise) na přelomu tisíciletí. Později se stal vedoucím mužem skupiny Melkus, vedl závodní týmy a motokárovou trať ve Freitalu (Melkus Kartbahn), Autohaus Melkus se stal v roce 2004 dealerem britského Lotusu a nově založená firma Melkus Sportwagenbau nejen obnovila výrobu limitovanou sérií Melkus RS 1000 v roce 2006, ale v roce 2009 se pokusila o nový sportovní Melkus RS 2000 (motor Toyota 1.8 Turbo z Lotusu Exige), který se však pro soukromou společnost stal příliš velkým soustem. V závodění pokračovala i třetí generace Melkusů. Ulliho syn Ronny Melkus (ročník 1974) začal v jedenácti na moto kárách, po čtyřech mistrovských titulech přešel do F-König a F-BMW Junior, 1995 byl vicemistrem německé F-Renault a kariéru končil ve F3, Porsche Carrera Cupu a závodech cestovních vozů (DTC, Clio V6 Cup a V8 Star). Peterův syn Sepp (ročník 1983) postoupil z motokár do F-BMW Junior v týmu svého otce a pak úspěšně jezdil závody na Lotusu Exige; závodil také jeho bratr Robert. Výroba zhruba patnácti replik RS 1000 nebyla jednoduchá, jak přiznává Peter Melkus, díly z časů NDR (Wartburg) sehnali ze všech možných zdrojů, první vůz koupil klient ze starých spolkových zemí (NSR). Prakticky kupé RS 1000 zkonstruovali znovu, chyběly totiž výkresy, v šedesátých letech stačily náčrty na papíře. A ty se samozřejmě nedochovaly. V roce 2014 pro tyto vozy zásluhou Petera Melkuse vznikl RS 1000 Cup v závodech na okruzích, startovalo devět automobilů a jedním z jezdců byl Hans-Dieter Kessler (ročník 1942), někdejší hvězda závodů s Trabanty. ■

7/2021 THauto

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Gulf

Tyrrell 007 Ford DFV (1976)

OTTO STUPPACHER (A) jenže když třem soupeřům anulovali časy, měl šanci jet, ale už byl

Podivná postava dějin F1! Získal na sklonku sezony 1976 starší Tyrrell 007, ale na domácí Grand Prix v Zeltwegu jeho přihlášku odmítli s tím, že má pramálo zkušeností. Narodil se 3. března 1947 ve Vídni, jezdil závody do vrchu a okruhy se sportovními prototypy od roku 1969, hlavně s vozy Porsche, objevil se ale i za volantem Kaimannu S-Vee, Alfasudu a Abarthu 2000 SP. Svůj Tyrrell pod hlavičkou ÖASC Racing Team přihlásil na Monzu, kde byl o 13,8 s za pole position,

daleko cestou domů. Vypravil se na VC Kanady a USA 1976, od pole ho tentokrát dělilo 12,7, resp. 27,4 sekundy, takže měl smůlu. Co dělal po sezoně 1976 není známo. V závodě 1000 km Zeltweg (MS-Z) jel 1969 (21. s Niki Laudou na Porsche 910) a 1970 (s Kurtem Riederem na Porsche 906), ale vyhrál mezinárodní závod do vrchu v Brně 17. října 1971 na Porsche 908/2 (ex-Lauda). Dne 13. srpna 2001 byl nalezen mrtev ve svém vídeňském bytě.

Williams FW12C Renault V10 (Hungaroring 1989)

Foto Tom Hyan

(1987)

THIERRY BOUTSEN (B) vítězil ve F3 a F2, po roce 1993 se zaměřil na sportovní prototypy,

Thierry, narozený 13. července 1957 v Bruselu, dobyl tři vítězství pro Williams-Renault (1989 Montreal a Adelaide; 1990 Hungaroring), ale celkově skončil nejlépe čtvrtý 1988 pro Benetton-Ford. Absolvoval 163 Grand Prix F1, debutoval na Arrowsu, od 1987 jel Benetton, od 1989 Williams a od 1991 Ligier; kariéru F1 končil 1993 u Jordanu (bez bodů). Začínal v závodnické škole André Piletteho v Zolderu, hned vyhrál, byl mistrem Beneluxu FF 1978,

kde také uspěl. Účast ve 24 h Le Mans začala havárií (1981 praskl závěs kola u WM P81 Peugeot) a tam také skončilo jeho závodění zraněním (1999 Toyota GT-One). Od 1984 žije v Monaku, s manželkou Danielou (mají čtyři děti) založil Boutsen Aviation (od 1997 prodali 390 letadel Business Jets), závodní týmy (Boutsen Ginion Racing ve WTCC a TCR Benelux) a 2018 Boutsen Classic Cars (obchod s historickými vozy). Daniela vede Boutsen Design (dekorace, interiéry). Osella FA1G Alfa Romeo V8 1.5T (Hungaroring 1986)

Foto Tom Hyan

(1986)

ALLEN BERG (CDN) Přešel na sportovní prototypy, hlavně na Porsche 962, dokonce

Narodil se 1. srpna 1961 ve Vancouveru (BC), ale žil v Calgary (AB). Vyzkoušel všechny kategorie od motokár (debut v patnácti), přímo postoupil do F-Atlantic a F-Pacific (obdoba v AUS/NZ), v britské F3 bojoval s Ayrtonem Sennou, závodil v Mexiku (mistr F2 1993) a 1986 sehnal podporu pivovaru Labatts a debutoval s Osellou (9 startů). Osella byla pomalá, pro 1987 Labatts odstoupil, ale Berg odletěl do Evropy, jenže Bernieho Ecclestona neoblomil.

auto 2021/7

jel DTM 1991 na BMW M3, než se vrátil do Alberty a ještě zkusil závodit v Mexiku, kde končil 2001 (mistr Indy Lights Pan American). O rok později tam vedl svůj tým F-Atlantic, pak se soustředil na roli instruktora závodních škol a roku 2007 založil vlastní Allen Berg Racing Schools s výcvikem na mnoha okruzích (Tatuus FR 1.6). Jeho syn Alexander (narozen 22. září 2006 v Calgary) začal v devíti na motokárách a postoupil do pohárových závodů Mazda MX-5 Challenge.

► JEZDCI FORMULE 1

Tyrrell 017 Ford DFR (Hungaroring 1988)

Foto Tom Hyan

(1988)

JULIAN BAILEY (GB) Championship ho Mauricio Gugelmin vyrazil z trati, takže za ním

Narodil se 9. října 1961 ve Woolwichu, mládí prožil na Menorce ve Španělsku. Když tam s rodiči v 11 odjel, už nešel do školy, ale pracoval a vydělal na motokáru. Byl velmi rychlý, v 17 se vrátil do Anglie, za úspory se dostal do F-Ford, 1979 devětkrát havaroval a jednou vyhrál. V roce 1980 měl velkou nehodu po kolizi s Enrique Mansillou, o tovární Van Diemen 1981 přišel, ale 1982 dobyl F-Ford Festival a mistrovství Townsend Thoresen FF, když v RAC

skončil druhý. Ve F3 neuspěl, ve F3000 zvítězil jako první Brit (1987 v Brands Hatch), což mu pomohlo do F1 k Tyrrellovi, ale musel sehnat půl milionu liber. S bratrem Adrianem si půjčili na hospodu, prosperovala, prodali ji, něco přidali sponzoři Cavendish a Braemar, a bylo to! Tyrrell nebyl rychlý, Juilan získal bod až na Lotusu (šestý v Imole 1991). Pak jezdil BTCC (vítěz Knockhill 1993), na Listeru byl mistrem British GT 1999 a FIA GT 2000, ve 24 h Le Mans vždy odpadl.

Coloni CF188 Ford DFZ (Hungaroring 1988)

Foto Tom Hyan

(1988)

GABRIELE TARQUINI (I) Evropy 1983 a světa 1984. Od 1983 jezdil F3, 1985 přešel do F3000

(šestý v ME 1985). Po nevydařené kariéře F1 se specializoval na cestovní vozy, mistrovské tituly mu patřily 1994 v BTCC a 2003 v ETCC (vždy Alfa Romeo), světové 2009 ve WTCC (Seat León TDI) a ve WTCR 2018 (Hyundai i30 N). Ve WTCR patří do špičky dodnes (2021 Hyundai Elantra N); když ho Honda propustila pro vysoký věk, podílel se na vývoji Hyundai a hned následující sezonu 2018 se stal mistrem světa (porazil nejen jezdce s vozy Honda).

Brabham BT42 Ford DFV (Mosport 1974)

Foto Goodyear

Úspěšný závodník s cestovními vozy, jehož kariéra F1 je téměř zapomenuta. V letech 1987 – 1995 absolvoval 38 startů ze 78 přihlášek MS F1. Jel v druhořadých týmech Osella, Coloni, AGS, Fondmetal a Tyrrell; pro 1989 podepsal s novým First, ale jeho monopost nevyjel, když nesplnil technické předpisy. Nejlépe byl šestý v Mexiku 1989 (AGS JH23B – Ford DFR). Narodil se 2. března 1962 v Giulianova Lido, v osmi začal na motokáře a vyjel titul mistra Itálie 1983 a 1984,

EPPIE WIETZES (CDN) Šest let jezdil F5000 (FA), vyhrál v Donnybrooke 1972, třikrát byl

Holanďan Jan Wietzes s manželkou a třemi dětmi odjel do Kanady v roce 1950, za tři roky měl dvě čerpací stanice a později autoservis. Syn Egbert (Eppie) se narodil 28. května 1938 v Assenu (NL), ve dvaceti začal závodit s cestovními vozy a 1963 na Fordu Mustangu vítězit. Jedinou nehodu měl 1964 ve Westwoodu, kde při tréninku vylétl do lesa a zlomil si nohu, závodil jen v Kanadě a USA, aby se mohl věnovat rodinnému dealerství Toyota v Torontu.

čtvrtý v M USA (1970, 1971 a 1974 na McLarenu a Lole). Už v roce 1967 si pronajal Lotus 49 od Chapmana, ale ve VC Kanady byl diskvalifikován za externí pomoc (porucha zapalování); 1973 tam řídil první safety car (v průtrži mračen došlo k chaosu a nikdo neví, kdo opravdu vyhrál) a 1974 si pronajal Brabham BT42 od Bernie Ecclestona (porucha převodovky). Závodil 30 let, po odchodu do důchodu žil u Lake Simcoe. Otec tří dětí zemřel 10. června 2020 v Ontariu.

7/2021 THauto

► MASERATI MISTRAL (1963 – 1969)

Foto Maserati

Historie

Italskou odpovědí na britské sportovní vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 se v roce 1963 stal Maserati Mistral…

ietro Frua, slavný italský designer, jehož dílo je dodnes hluboce nedoceněno, navrhl nejen dlouhou řadu sportovních vozů, ale také přesvědčil konstruktéra Giulia Alfieriho, aby pro sportovní Maserati využil jména silných větrů. První byl právě Mistral (Tipo AM 109), následovaly Ghibli (originální kupé od 1967), Bora (od 1971; první s motorem uprostřed), Khamsin (1974), Karif (1988) a Shamal (1990), ale tato tradice přežila až do dnešních dnů s novými typy sedanů Ghibli. Přestože Mistral vznikl v letech

auto 2021/7

TOM HYAN Maserati Mistral, jeden z nejkrásnějších automobilů, jaké navrhl turínský stylista Pietro Frua

1963 až 1969 v pouhých 955 exemplářích (většina kupé, jen 120 až 125 otevřených Spyderů), patří spolu s první generací kupé Ghibli k tomu nejlepšímu, co malá automobilka v Modeně v šedesátých letech vytvořila… V roce 1967 zahrnoval výrobní program Maserati dva šestiválce 3,7, resp. 4,0 litru, a to dvoumístný Mistral a prostornější kupé Sebring 2+2, a tři prestižní osmiválce 4,2 nebo 4,7 litru, reprezentované krásným dvoumístným kupé Ghibli, čtyřmístným kupé Mexico a sedanem Quattroporte první generace. Navíc v prvních dvou le-

Řadový šestiválec Mistralu dostal nepřímé vstřikování paliva Lucas

1 tech třílitrové formule 1 zvyšovaly prestiž značky dvanáctiválce, jež vyhrály Velké ceny Mexika 1966 (John Surtees) a Jižní Afriky 1967 (Pedro Rodriguez) ve vozech Cooper-Maserati. Pak se automobilka Maserati opět rozloučila se závodními okruhy a soustředila se na malosériovou produkci exkluzivních automobilů. V roce 1963 byl postaven první prototyp Mistralu, když Pietro Frua navrhl úhlednou karoserii svého typického stylu, kterou realizovala další italská karosárna Vignale. Pietro Frua prvky designu zopa-

koval i na jiných vozech, ale Mistral je považován za jeden z jeho nejzdařilejších kousků; byl první, a proto šel do výroby takřka beze změn. Hned v roce 1964 vzniklo 236 vozů, z nichž polovinu tvořil Mistral Spyder, jako první nabízený se třemi variantami řadových šestiválců. K typům se zdvihovým objemem 3692 cm3 (motor Maserati AM 106) a 4014 cm3 (AM 109) přibyla hospodárná varianta 3485 cm3 (původní AM 101). Šestiválcový motor s ventilovým rozvodem DOHC vycházel z konstrukce Ing. Giulia ►►►

1 Působivá přístrojová deska s dvojicí velkých a pěticí menších kruhových kontrolních přístrojů přímo před řidičem 2 Interiér italského kupé, které vzniklo jako italská odpověď na vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 3 Výklopné víko zádě, na Maserati Mistral už v roce 1963…

7/2021 THauto

Foto Maserati

Maserati Mistral Coupé a Spyder na snímku z dobového prospektu, poslední automobil této značky s řadovým šestiválcovým motorem

Foto Maserati

► MASERATI MISTRAL (1963 – 1969)

1 2

Kresba Maserati

1 Zvláště kupé Mistral poutá uhlazenými a elegantními tvary; Pietro Frua je později uplatnil i na jiných automobilech 2 Výroba uzavřených verzí kupé několikanásobně převýšila otevřené Spydery 3 V podélném řezu vyniká dvoumístné uspořádání s velkým zavazadlovým prostorem

auto 2021/7

lfieriho (1924 – 2002), která se objevila už v předA chůdci Maserati 3500 GT. Jeho výkon vzrůstal ze 162 až na 195 kW (220 až 265 k) při 5500 min‑1. Převodovka byla pětistupňová s přímým řazením, na bídka třístupňového automatu jen teoretická. Pat náctipalcová kola nahradila původní šestnáctipalcová, od roku 1968 se na přání dodávala nejen kola z lehké slitiny (z typu Ghibli), ale také dvě nouzová zadní sedadla (kupé 2+2). Jízdní vlastnosti samozřejmě ovlivňovala zadní tuhá náprava s listovými pery, ovšem např. u amerického Fordu Mustang zacho vaná mnohem déle (s vinutými pery), i řízení s oběhem kuliček (na hřebenové se přešlo později u typů Bora, Merak a dalších). Na všech kolech už byly kotoučové brzdy a na rozdíl od Maserati 3500 GT (tři dvojité karburátory Weber; motor s výkonem 162 kW/220 k) dostal Mistral nepřímé vstřikování paliva do sacího potrubí od britské firmy Lucas.

Sportovní kokpit poskytoval posádce poměrně dost prostoru, přístrojové desce vévodily dva velké kru hové přístroje, vlevo rychloměr a vpravo otáčkoměr, mezi nimiž bylo usazeno pět dalších kruhových ukazatelů tehdy obvyklých veličin (mj. chlazení, mazání, dobíjení). Zavazadlový prostor kupé byl přístupný vzhůru výklopným velkoplošným oknem ve splýva jící zádi, Spyder se dodával se stahovací plátěnou střechou a k dispozici byl také elegantní nasazovací hardtop. Nejvýkonnější čtyřlitr dosahoval zrychlení 0 – 100 km/h za 7,1 sekundy, největší rychlost byla tehdy nevídaných 255 km/h a spotřeba paliva se pohybovala kolem 16,0 l/100 km. Maserati Mistral byl posledním typem značky s řa dovým šestiválcem DOHC 2V, jehož kořeny sahají až k úspěšnému automobilu formule 1 (typ 250F z padesátých let) a poprvé se ve třiapůllitrové verzi objevil v roce 1956 ve sportovním prototypu Mase

► MASERATI MISTRAL (AM 109)

4 5

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec Maserati, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); hliníkový blok a hlava válců; nepřímé vstřikování paliva Lucas; a) 3700: typ AM 106, 3692 cm3 (ø 86 x 106 mm); 8,8:1; 180 kW (245 k)/5500 min‑1 a 351 N.m/4000 min‑1; b) 4000: typ AM 109, 4014 cm3 (ø 88 x 110 mm); 8,8:1; 188 kW (255 k)/5200 min‑1 a 363 N.m/4000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V; alternátor 450 W, akumulátor 56 A.h (později 72 A.h). Jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; pětistupňová převodovka (3,02 – 1,85 – 1,29 – 1,00 – 0,85 – Z 3,17); standardní stálý převod 3,77, na přání samosvorný diferenciál. Pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový trubkový rám, svařený s povrchovými panely karoserie; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava vedená podélnými rameny; pérování vpředu vinutými pružinami a vzadu podélnými listovými pery; teleskopické tlumiče a stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy Girling s podtlakovým posilovačem; maticové řízení s oběhem kuliček; pneumatiky 205 HR 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1390/1364 mm; d/š/v 4500/1650/1280 mm; objem palivové nádrže 70 l; pohotovostní hmotnost od 1300 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 245/255 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,0/7,1 s; spotřeba paliva 15,0/16,0 l/100 km. Původní cena od 5 850 000 lir.

4, 5 Podle dostupných údajů vzniklo jen 120 až 125 otevřených verzí Spyder

rati 350 S se zvýšeným výkonem proti sériovému silničnímu typu 3500 GT. První generace 3485 cm3 měla vrtání válců 86 mm a zdvih pístů 100 mm, což převzali i nástupci Sebring a Mistral 3500, v obou typech se však záhy objevily větší varianty 3692 cm3 (prodloužený zdvih 106 mm) a 4014 cm3 (obě hodnoty zvětšeny na ø 88 x 110 mm), což spolu s aplikací nepřímého vstřikování paliva přineslo nárůst výkonu.

6, 7 Spyder s nasazenou pevnou střechou hardtop 8 Mistral Spyder s nataženou plátěnou střechou

Všechny další typy dostaly motory vidlicové, hlavně osmiválce 4,2/4,7/4,9 litru (s nimi vyjely rovněž Indy, Bora, Khamsin a Kyalami), anebo šestiválce, z nichž první C.114 zkonstruoval Giulio Alfieri vlastně jen díky spolupráci s novým francouzským majitelem značky pro prestižní kupé Citroën SM (Sport Maserati) s pohonem předních kol. Upravený vidlicový šestiválec Maserati AM 114 se pak uplatnil v kupé Maserati Merak (motor uprostřed jako u Bory) a ve zkušební sérii Quattroporte II (1976, první Maserati s pohonem předních kol). Lze říci, že tím skončila klasická éra Maserati šedesátých let, posledním řadovým šestiválcem byl tedy Mistral (konec výroby 1969) a posledním originálním osmiválcem Quattroporte třetí generace (až do roku 1990 s motorem 4,9 litru). O zachování značky Maserati se pak zasloužil argentinský podnikatel italského původu Alejandro De Tomaso (1928 – 2003), který modenskou automobilku převzal v létě 1975 po jejím bankrotu a nastolil zcela nový výrobní program se sérií Biturbo, tedy s vozy poháněnými vidlicovými šestiválci s dvojicí turbodmychadel, jež sice vznikly úpravou konceptu C.114 (OHC místo DOHC a objem zprvu jen dva litry), ale už bez inženýra Giulia Alfieriho, který podnik na protest proti převzetí Alejandro De Tomasem okamžitě opustil. Značka Maserati sice přežila, ale její další osudy by vydaly na knihu, po intermezzu s Ferrari se stala součástí Fiatu, FCA a nyní Stellantisu. S uvedením no vého kupé MC20 hlasí návrat k motorům vlastní konstrukce třílitrovým typem Nettuno V6/90°. ■

7/2021 THauto

Foto Škoda Auto

► ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021

Foto Tom Hyan

Foto Škoda Auto

ÚSPĚŠNÁ CESTA

Šestinásobná kapacita výroby, vlastní vývoj, úspěchy a uznání na celém světě, to je 30 let partnerství Škoda Auto se skupinou Volkswagen... 4

TOM HYAN

2 Historický okamžik 28. března 1991, český ministr Jan Vrba a Carl Hahn od Volkswagenu podepisují smlouvu 3 Škoda Felicia Fun, pick-up pro volný čas, na autosalonu v Birminghamu (1998) 4 První Škoda Fabia se představila novinářům v portugalském Algarve (1999) 5 První novodobá Octavia se představila v roce 1996 (snímek je z Pařížského autosalonu) a výroba dosáhla 1 445 563 vozů (do 2010 včetně Combi)

auto 2021/7

Foto Tom Hyan

1 Škoda Felicia, první nová řada představená po spojení s Volkswagenem (1994), zaznamenala 1,4 milionu prodaných vozů

enajdete v České republice jinou firmu, která by jí přinesla takové úspěchy a věhlas jako mladoboleslavská Škoda Auto, ta dnes totiž vytváří pět procent hrubého domácího produktu a téměř deset procent veškerého českého exportu. Před více než třiceti lety už Škoda mířila mezi výrobce moder ních automobilů, když rozběhla produkci Favoritů koncepce vše vpředu a ukončila výrobu vozů Š 105/120/130 (řada 742) s motory vzadu, které ještě vycházely z někdejšího embéčka, tedy typu 1000 MB (1964). Na vývoji Favoritu před lety naše automo bilka spolupracovala s renomovanými partnerskými

firmami, k nimž patřily Stile Bertone, Porsche, Pier burg, Ricardo, Fichtel & Sachs, Boge a další, což už tehdy vzbudilo pozornost Volkswagenu. Letos uplynulo přesně třicet let od okamžiku, kdy ve čtvrtek 28. března 1991 podepsal Jan Vrba, ministr obchodu, s Dr. Carlem Hahnem, předsedou před stavenstva Volkswagenu, smlouvu o vytvoření spo lečného podniku na výrobu automobilů Škoda ve spolupráci s Volkswagenem. Německý koncern nejprve koupil 31 % akcií, podíl později navyšoval až na konečných sto procent v květnu 2000, kdy už výroba vozů vzrostla na více než dvojnásobek. Privatizace největší české automobilky tak byla

Foto Škoda Auto

6 Škoda Favorit, v roce 1987 zahájená cesta k modernímu osobnímu vozu 7 Škoda Yeti budila pozornost na Ženevském autosalonu 2009, do roku 2018 vzniklo celkem 683 603 těchto vozů 8 Škoda Yeti, dlouho očekávaný vstup české značky do segmentu SUV, při prvním testu v Dánsku (2009)

6 8

Foto Tom Hyan

9 Škoda Octavia Combi třetí generace při novinářském představení v Rakousku (2013)

z avršena. Od roku 2014 odbyt automobilů Škoda převyšuje jeden milion ročně, počet zaměstnanců se zvýšil dvaapůlkrát a Škoda Auto se stala páteří české ekonomiky. Zlé jazyky, které tvrdí cosi o českých montovnách, prokazují v případě Škoda Auto naprostou nezna lost. Montovnou by se Škoda stala, kdyby zvítězila nabídka Renaultu, neboť Francouzi vůbec neuvažo vali o zachování značky, ale chtěli využít výrobní kapacity pro levné vozy jako bylo první Twingo, uve dené v roce 1992. Česká vláda v létě 1990 oslovila osm významných automobilek ze západní Evropy i ze zámoří, ze čtyř vážných nabídek vybrala ►►►

Octavia druhé generace byla ještě úspěšnější, vzniklo celkem 1 848 416 vozů v letech 2004 až 2015

7/2021 THauto

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

► ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021

2 1 Superb první generace, vlajková loď značky Škoda od roku 2002 2 Miliontá Octavia první generace vyjela z mladoboleslavské linky už 17. února 2004 3 Závod Kvasiny vyrábí především největší modely Superb a Kodiaq, ale také Karoq a odvozené verze pro španělské značky Cupra a Seat

auto 2021/7

propozice tehdy se rodící aliance Renault/Volvo (na konec se nespojily) a německého koncernu Volks wagen, do jehož portfolia už patřily Audi a Seat. Zá jem zprvu projevily také General Motors a BMW, poté Fiat a Citroën. Z dnešního pohledu lze považo vat za štěstí, že byl vybrán Volkswagen, jenž nejen zaručil další vývoj Favoritu, jeho nástupce Felicia a přípravu nových typových řad (Octavia), ale přede vším umožnil značce Škoda pokračovat ve vývoji, který běží dodnes nejen pro vlastní vozy, ale i pro celý koncern a jeho další značky. Kromě výroby au tomobilů byla u nás zachována produkce motorů a převodných ústrojí, což třeba Seat nemá. Úspěchy ve výrobě automobilů Škoda, rozšíření produktového portfolia z jedné řady Favorit na de set modelových řad, to jsou velmi známé skuteč nosti, ale méně známý je podíl Škoda Auto na tech nickém vývoji pro celý koncern Volkswagen. Výzkum a vývoj v Mladé Boleslavi se pod taktovkou Volkswagenu nikdy nezastavil. Po vytvoření spo lečného podniku v roce 1991 pokračovaly původní motory Š 781 Favorit, jejichž konstrukce nadále vy cházela z metalurgicky vyspělého čtyřválce Škoda 1000 MB, jehož hliníkové bloky vznikaly metodou

tlakového lití (a obráběly se na automatické lince, dodané Renaultem). Výroba přežila pro Felicii 1,3 litru až do nového tisíciletí (2007), přičemž největší verze 1,4 litru s novým klikovým hřídelem posloužila i nejlevnější verzi první Octavie. Pak se historie českých tříložiskových motorů Škoda s rozvodem OHV uzavřela, málokdo ví, že je Škoda dodávala v litrové verzi také Volkswagenu pro zástavbu do vozů na kompaktní platformě A00 pro vybrané trhy (Volkswagen Lupo a Seat Arosa). Tím ovšem vývoj a výroba motorů v Mladé Boleslavi neskonči ly, Škoda Auto už dříve pracovala na přechodu z karburátorů na vstřikování paliva, vyvíjela i vyrá běla první tříválce HTP (EA111), pak i novější EA211 a nakonec se stala garantem programu čtyř válců 1.6 MPI pro celý koncern. Mnohaleté zkušenosti a tradice vedly k otevření no vého Motorového centra Škoda Auto v Mladé Bole slavi už v září 2014, jež patří k nejmodernějším zaří zením svého druhu nejen v koncernu Volkswagen. Česká Škoda se tak znovu zařadila po bok koncer nových značek Audi, Volkswagen a Porsche jako čtvrté nejvýznamnější výzkumné a vývojové stře disko koncernu. Navíc v Mladé Boleslavi se motory

5 a převodovky nejen vyrábějí, ale i nadále konstruují a zkoušejí, což některé jiné značky koncernu vůbec nemají. Česká automobilka v rámci Volkswagen Group úspěšně vyvíjí všechny důležité komponenty jako jsou motory, převodovky, brzdy a další skupiny a součásti; mnohé z nich zároveň vyrábí nejen pro vlastní potřebu, ale i pro dodávky do závodů Volks wagen Group na celém světě. Myšlenka stavby Motorového centra Škoda Auto v nevyužité zápla vové oblasti pod Mladoboleslavským hradem se zrodila v polovině roku 2009, tedy v závěrečné fázi projektu čtyřválcového zážehového motoru EA111 MPI 1,2 litru, který rovněž vznikl v Technickém vývo ji Škoda Auto pro celý koncern. Není bez zajíma vosti, že v Mladé Boleslavi stále vyvíjejí i verze mo torů pro produkci v Číně, Rusku nebo Brazílii. Každá verze prochází odlišnou aplikací podle destinace, emisních limitů, subdodávek příslušenství a typu vo zidla. Ve Vrchlabí a Mladé Boleslavi jsou to zase převodovky, manuální i automatizované dvouspoj kové, také pro celý svět; v Kvasinách elektrifikované hybridní vozy (PHEV) a konečně zase v Mladé Bole slavi první akumulátorový elektromobil originální konstrukce Enyaq iV (BEV).

Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

V českých závodech Škoda Auto, vývojových stře discích i centru designu jsem byl za svou kariéru mnohokrát a jako strojní inženýr jsem vždy obdivoval dosažený pokrok i úroveň techniky, což mohu po rovnat s návštěvami mnoha světových automobilek, ale také s exkurzí na výrobní lince Favoritu koncem osmdesátých let. Škoda Auto patří na absolutní špičku, prodělala obrovský rozvoj a její technická centra zaměstnávají tisíce lidí. Důkazem kompe tence je kompletní vývoj automobilů včetně designu, agregátů, elektroniky a bezpečnostních prvků; vývoj součástí a skupin pro jiné koncernové značky, ale i oddělení Škoda Motorsport, jež se zapsalo do his torie nejúspěšnějšími soutěžními vozy, jaké vítězí na celém světě. V posledních letech převzala Škoda Auto v rámci celého koncernu Volkswagen aktivity v Indii, Rusku a severní Africe, pro něž vyvíjí speci fické verze automobilů. Posledním je Kushaq pro Indii, další speciální modely vznikají pro čínský trh. Nyní Škoda Auto zajišťuje rovněž vývoj připravované nové generace Superb/Volkswagen Passat. A místo jednoho Favorita si po třiceti letech můžeme vybrat z palety Citigo, Fabia, Scala, Octavia, Superb, Kamiq, Karoq, Kodiaq nebo Enyaq iV. ■

4 Kodiaq je vrcholem nabídky v oblasti SUV Škoda, do letošního faceliftu vzniklo přes 563 tisíc vozů (snímek z premiéry na Mallorce 2016) 5 V supermoderním závodě Škoda Auto ve Vrchlabí vyrábějí dvouspojkové převodovky DSG 6 Zážehový tříválec 1.0 MPI (EA211) v Motorovém centru Škoda Auto v Mladé Boleslavi

7/2021 THauto

Foto White Motor Corporation

White Western Star 106/120 BBC, původní typ od White Motor Corporation (model 1977)

auto 2021/7

Western Star 4964 Conventional na parkovišti Truck Stopu kdesi v Ohiu v devadesátých letech

ZÁMOŘSKÁ

HVĚZDA

Western Star je značkou kvalitních nákladních automobilů, dodávaných podle individuálních objednávek... 1

Foto White Motor Corporation

estern Star vznikl jako série speci ficky upravených těžkých vozů od White Motor Corporation z Cleve landu (Ohio), určených pro západní část USA. V šedesátých letech sku pina White expandovala a patřila k největším výrob cům užitkových automobilů, motorů, zemědělských strojů i traktorů, než se dostala do finančních problé mů. Začínala jako výrobce šicích strojů, první parní vozy zhotovila v roce 1900 (jeden z nich byl vystaven v NTM Praha) a soustředila se na užitkové automo bily. Poválečná expanze přinesla pohlcení konku rentů Sterling, Autocar, Diamond T, REO a Euclid; v roce 1967 účelově vytvořila typy White Western Star, jež vyráběla v Ogdenu (Utah) a kanadské Kelowně (BC). Spojením s Consolidated Freight ways vznikly automobily White-Freightliner, ale v roce 1975 byla spolupráce vypovězena... V sedmdesátých letech prezident společnosti Semon E. Knudsen zahájil reorganizaci prodejem pěti dceři ných společností, k nimž mj. patřily White Superior Division (velké průmyslové motory až V16 a kompre sory), White Engines, Inc. (automobilové motory od převzaté Hercules Motor Corp.) a Euclid, Inc. (těžké sklápěče, prodej za 62 milionů USD firmě Daimler -Benz!), ale podnik se mu nepodařilo zachránit. V roce 1979 převzal německý MAN 12,6 % akcií, ale než se spolupráce rozběhla, měla White Motor Corp. od roku 1981 nového švédského majitele ►►►

FRANTIŠEK TVRDÝ 1 White Western Star s vpřed sklopnou kapotou o 90° pro snadný přístup k motoru (model 1977) 2 Bohatě čalouněná a luxusně vybavená kabina kapotového typu White Western Star (1977)

7/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Historie ► WESTERN STAR TRUCKS

► WESTERN STAR TRUCKS

Foto Western Star

Special Edition 50th Anniversary 2017 na počest vzniku prvních modelů White Western Star v roce 1967

Foto Western Star

Nejnovější Western Star 49X, těžký sklápěč s pomocnými koly (provedení SB)

Western Star 49X SB coby tahač návěsů se spací nástavbou 60 Mid-Roof Sleeper

Foto White Motor Corporation

White Western Star Cabover, méně rozšířené provedení s bezkapotovou budkou od White Motor Corporation (model 1978)

auto 2021/7

Volvo AB, který podnik získal za pouhých 51 milionů USD. Freightliner se stal součástí Daimler-Benz, zatímco Western Star se v roce 1981 osamostatnil s novými kanadskými majiteli. V roce 1990 byla firma s výrobou soustředěnou do Kelowny převzata austral ským obchodníkem Terry Peabodym, který ji v roce 2000 prodal koncernu DaimlerChrysler AG. Kruh se uzavřel, nyní je Western Star spolu s Freightlinerem divizí Daimler Trucks, součásti dnešního Daimler AG. Kanadská produkce skončila, výroba byla v roce 2002 převedena do Portlandu (Oregon) a sídlo spo lečnosti Western Star Trucks na známou Telegraph Road do Redford Township (Detroit), takže se pod nik stal americkou firmou, která nadále exportuje především těžké dálniční tahače nejvyšší třídy 8 (přes 14,85 t celkové hmotnosti) do dalších zemí, k nimž patří Kanada, Mexiko, Austrálie, Jižní Afrika atd. Přestože většina produkce vzniká podle poža davků klientů na individuální objednávky, Western Star označuje základní konstrukci typovými čísly, k nimž v posledních letech patří modely 4900 ve ver zích EX, SA a FA (znak náprav 4x2, 6x4, 8x4, 8x6) pro dálkovou dopravu, svoz dřeva a stavebnictví s celkovou hmotností do 90 tisíc liber (41 t) a ještě

Foto Western Star

Svoz dřeva nadále patří k hlavním účelům nasazení vozů Western Star (na snímku nový typ 4900)

Dva extrémní typy 6900 XD Offroad, určené pro stavebnictví větší 6900 XD (= Extreme Duty) pro ropná pole, sta vebnictví a vojenské účely, také se znakem náprav 8x8 a celkovou hmotností až 160 tisíc liber (73 t). Nabídku motorů po léta tvořily různé typy Cummins, Caterpillar a Detroit Diesel, nyní především řadové šestiválce o výkonu do 460 kW (625 k), které doplnily nové jednotky Mercedes-Benz/Detroit Diesel (podnik Detroit Diesel přešel od vlastnictví General Motors do portfolia Daimler Trucks). Dlouhá léta vozy využívaly klasickou budku Heritage Series, ještě z časů White, v roce 1996 dostaly novou Constellation Series s větším objemem interiéru, na bízenou jak v klasické verzi, tak v aerodynamicky op timalizované. Dodávají se různé délky od nárazníku k zadní stěně kabiny BBC (bumper-to-back of cab), pro 4900 to je 109, 123 nebo 132 palců; pro 6900 to je 141 palců (palec = 25,4 mm). Vozy mohou mít jednu nebo dvě přední řiditelné nápravy; jednu, dvě, či tři nápravy vzadu; pro oba modely jsou možné spe ciální verze s pohonem všech kol (4x4, 6x6, 8x8); přední náprava má dvě volitelné pozice SB a SF. Spací nástavby pro dálkovou dopravu jsou různých typů, vylehčená Stratosphere Star Light Sleeper (od 1997) využívá sendvičové konstrukce ►►►

Speciální vyprošťovací tahač na základě největšího podvozku Western Star 6900

7/2021 THauto

► WESTERN STAR TRUCKS

Foto Western Star

1 Zesílený tahač typu 4964 pro svoz dřeva (motor CAT 3406B o výkonu 294 kW/400 k; převodovka RT 14615; nápravy Rockwell; pneu Goodyear 24“) z roku 1986 2 Zesílený plošinový nákladní vůz typu 4964, určený pro ropná pole (1986) 3 V posledních letech program rozšířily vozy s aerodynamicky optimalizovanou budkou (na snímku typ 5700) 4 Podvozek pro stavebnictví s přední nápravou posunutou vzad a první zadní zdvihací (Lift Axle Heavy Construction; 1986) 5 Australský Western Star 1000 Series s bezkapotovou budkou DAF

auto 2021/7

stěn (hliník/plasty) pro snížení hmotnosti. Další nové typy Western Star 5700 XE, uvedené v modelovém roce 2015, pokračují v tradici, ale mají už aerodyna micky optimalizované budky a nové modulární motory Detroit Diesel DD15/DD16 s automatizovanou převo dovkou Detroit DT12. Nabídku nyní tvoří série 4700, 4800, 4900, nová 49X, 5700, 6900 a XD Offroad s různými budkami a nepřeberným množstvím modifi kací, označených např. SB (Set-Back Axle), SF (Set -Forward Axle), EX (Extended Hood), TS (Twin Steer = dvě řiditelné nápravy vpředu) a XD (Extreme Duty). V novém tisíciletí se po téměř dvaceti letech samo statnosti stal Western Star částí koncernu Daimler AG (dříve DaimlerChrysler AG, ještě dříve Daimler -Benz AG), resp. jeho americké filiálky Daimler Trucks North America LLC, která sdružovala výro bu užitkových vozů Freightliner Trucks, Freightliner Custom Chassis Corporation (lehké skříňové a obytné vozy, autobusy), Western Star Trucks, Sterling Trucks (pokračování převzaté výroby Ford Heavy Trucks v letech 1997 – 2010), výrobu auto busů Thomas Built Buses (zejména školních, vy cházejících z podvozků nákladních vozů) a výrobu vznětových motorů Detroit Diesel Corporation. Daimler převzal v roce 2000 také autobusovou značku Orion, založenou roku 1975 v Ontariu a od roku 1995 součást Western Star Trucks, ale za členil ji do Daimler Buses. Po první dekádě nového tisíciletí však značky Sterling a Orion (městské autobusy včetně hybridů) v rámci racionalizace zrušil.

V březnu 2013 značku Orion odkoupila New Flyer Industries, která zajišťuje servisní služby. Značka Western Star se objevila také na některých typech britské ERF (například v Austrálii), spolupráce však netrvala dlouho. Western Star koupil ERF v roce 1996, ale když byl pohlcen Daimlerem prostřed nictvím Freightlineru, tak ERF prodal roku 2000 ně mecké konkurenci MAN. Nebylo to bez problémů, akvizice skončila u soudu, protože MAN obvinil Wes tern Star za nadhodnocení prodejní ceny ERF (záhy se stala značkovou variantou MAN s motory Cum mins a v červenci 2007 byla zrušena). Pro kanadskou armádu vyrobil Western Star téměř tři tisíce lehkých nákladních LSVW 40.10 podle licence IVECO VM90 (na základě Daily). Další kuriozitou byla spolupráce s nizozemskou automobilkou DAF, jejíž vozy se mon tovaly v Austrálii společně s Western Star, kombinací pak v roce 1991 vznikl těžký nákladní Western Star 1000 Series s moderní bezkapotovou budkou DAF, ale s americkou poháněcí soustavou. Příď pak zdo bilo typické písmeno W s pěticípou hvězdou. V současné době se vozy Western Star vyrábějí na North Fathom Street v oregonském Portlandu (his torie závodu sahá do roku 2000), ale některé vybra né typy sérií 4700, 4900 a 5700 také na Statesville Blvd. v Clevelandu (nikoli v Ohiu, ale v North Caro lina, továrna byla založena 1989). Western Start Trucks Sales Inc. s nynějším sídlem na North Channel Avenue v Portlandu (OR) je nadále částí Daimler Trucks North America. ■

Foto Western Star

Western Star 4964 Air-Ride (motor Cummins NTC 400), tahač návěsů z roku 1987

7/2021 THauto

► BOYERTOWN MUSEUM

Foto Helena Hyanová

eXtra

Elektromobily jsou tak staré, jako samotné automobily vůbec. V pensylvánském muzeu jim zasvětili velkou část expozice…

oyertown Museum of Historic Vehicles leží ve stejnojmenném malém městě v Pensyl vánii, která dala světu řadu značek automo bilové historie. Jeho chloubou jsou přede vším expozice výrobků bratří Duryeových, považovaných za průkopníky amerického automobilu se spalovacím motorem, ale i další vozy z tohoto re gionu, k nimž patří třeba osmiválce Georga E. Danielse, jenž byl dříve viceprezidentem General Motors, anebo zakázkové karoserie Fleetwood, jejichž výrobce se na opak v roce 1927 stal součástí General Motors a zúžil svou nabídku na míru stavěných kreací jen pro automo bily La Salle a Cadillac. Stovka obrazů Clarence Hor nunga dokumentuje zrod samohybných vozů v letech 1853 až 1915, vystavených vozidel je přes pětasedm desát a nechybí speciální expozice elektromobilů.

auto 2021/7

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Boyertown (PA), USA Detroit Electric Opera Coupé, jeden z prvních nejslavnějších elektromobilů; vyobrazený typ z roku 1914 měl najeto pouze 985 mil (1585 kilometrů)

Muzeum sídlí v halách, v nichž se vozidla v Boyertownu dříve skutečně vyráběla. V roce 1872 tam Jeremiah Sweinhart zahájil stavbu koňských povozů a bryček (původní dílna Sweinhart Carriage Works je součástí muzea), od roku 1914 tam vznikaly nástavby pro ná kladní automobily a karoserie skříňových vozů i auto busů. Celkem Boyertown Auto Body Works zhotovily přes sto tisíc karoserií a nástaveb do roku 1990, kdy byla produkce ukončena. Jejich součástí se stala spo lečnost Battronic Truck Corporation, výrobce dodávko vých elektromobilů, která vznikla jako společný podnik Boyertown Auto Body Works, britského výrobce elek trických vozidel Smiths (dlouhá léta v Anglii po ránu rozvážela mléko a mléčné výrobky před dveře domů) a továrny na akumulátory Exide Division (Electric Storage Battery Company). Přestože partneři ►►►

Foto Helena Hyanová

▲ Battronic Electric Delivery Van, jeden z užitkových elektromobilů, které se vyráběly v Boyertownu v prostorách dnešního muzea (1972) 1 Milburn Electric Opera Coupé z Toleda v Ohiu, kde tato firma vyráběla elektromobily v letech 1915 – 1923 (na snímku model 1921)

1 2 Renault Dauphine jako elektromobil Henney Kilowatt, přestavba lidového francouzského automobilu americkou firmou, uvedená počátkem šedesátých let 3 Úspěšný a sériově vyráběný Sebring-Vanguard CitiCar od Commuter Vehicles ze Sebringu na Floridě (1976)

4 Electrek od firmy Unique Mobility z Englewoodu v Coloradu byl už připraven do sériové výroby, ale ta se nakonec nerozběhla v plánované výši (1981)

Foto Tom Hyan

5 Zajímavým projektem podpořeným U.S. Department of Energy byl úhledný osobní elektromobil ETV-1 (1981) 6 Za války si pro nedostatek benzinu nechal pan Burkley přestavět Ford Model A na kuriozní elektromobil u firmy Hahn Motors 7 Walker Electric Truck z roku 1924 pro Thomas Edison Industries sloužil vynálezcově firmě dlouhých třiatřicet let

7/2021 THauto

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

► BOYERTOWN MUSEUM

2 1 Motorový kočár Duryea Phaeton z Pensylvánie (1904), dílo amerických průkopníků motorových vozidel, kteří vyráběli automobily v letech 1895 – 1913 2 Dragon Touring Car 24 HP, čtyřválec z Filadelfie (1907), jehož tvůrce Leo Melanowski získal zkušenosti u Panharda v Paříži, Otto Gasmotor ve Vídni a u Wintona v Clevelandu (Ohio) 3 Peerless Type 4 Tonneau z roku 1903, dvouválec 16 HP z Clevelandu (Ohio), jehož výrobce zanikl přesně před devadesáti lety

auto 2021/7

později joint-venture opustili, Battronic pokračoval až do roku 1980. Společnost nabízela vozy na základě skříňových karoserií a podvozků Boyertown, vyvi nula rychlý systém výměny akumulátorů pro dojezd až 120 km a prodávala elektromobily ve 32 státech USA! V roce 1971 tvořily výrobní program Battronic čtyři modely, a to dodávkový Minivan s užitečnou hmotností 500 – 1000 liber (libra = 0,456 kg), mini busy pro 11 nebo 15 cestujících a větší autobus pro 22 cestujících. Jeden z elektromobilů Battronic roč níku 1972 je součástí expozice stejně jako skříňové nástavby Boyertown Auto Body na klasických pod vozcích Ford a Chevrolet se zážehovými motory. Paul Hafer (1910 – 2004) byl majitelem a ředitelem karosárny v Boyertownu více než třicet let do roku 1980, ale už v roce 1965 s manželkou Erminií založil sbírku historických vozidel, která je základem muzea. V Pensylvánii působilo celkem třicet výrobců elektro mobilů vedle Battronicu, a tak není divu, že Paul Hafer zřídil speciální elektrickou sekci i v muzeu. Čítá řadu pozoruhodných exponátů, důkazů o tom, že elektromobily provázejí celou historii vývoje motoro

vých vozidel, ale nevýhody akumulátorů je vždy pa sovaly do role outsiderů přes věrné služby. Plných 33 let (do roku 1965!) sloužil společnosti Thomas A. Edison Industries z Orange (NJ) nákladní vůz Walker Electric jako tahač vagonů, vyrobený už v roce 1924! Jeho výrobce proslul také hybridními vozy (zážehový motor Waukesha I4 nebo Chrysler I6, generátor 15 kW, trakční elektromotor vzadu), které se dodá valy až do roku 1942. Osobní elektromobily Detroit Electric, oblíbené zejména u žen pro snadné ovlá dání, se vyráběly v Detroitu v letech 1907 – 1938. Vy stavený originál Detroit Electric Opera Coupé (1914) má ujeto pouhých 985 mil (1585 kilometrů), dosahuje 48 km/h a s jedním nabitím akumulátorů ujede 80 km. Poslední typy už byly k nerozeznání od běžných automobilů, výrobce montoval elektrickou poháněcí soustavu do karoserií Willys-Overland. Více než 7000 elektromobilů vyrobila firma Milburn Wagon Co. z Toleda (OH), používaly je i tajné služby prezidenta Woodrowa Wilsona! K dalším slavným značkám patří Columbia Electric z Connecticutu, jejíž vozy se prodávaly i ve Francii jako L’Electromotion… ►►►

4 Titan 5 Ton Truck z roku 1920, největší model firmy Titan Truck & Tractor Co. z Milwaukee (WI), která v letech 1917 – 1932 vyráběla ještě typy 1; 2; 2½ a 3½ Ton Truck 5, 6 Luxusní S.G.V. Roadster model 1912, čtyřválec 30 HP s elektrickou volbou převodů a hydropneumatickými tlumiči odpružení Westinghgouse

Foto Tom Hyan

7 Reading Rocket Chevy 302 V8 jezdce Russe Smitha, jenž závodil přes padesát let

Foto Helena Hyanová

6 7

BOYERTOWN MUSEUM OF HISTORIC VEHICLES 85 South Walnut Street, Boyertown, Pennsylvania 19512, USA www.boyertownmuseum.org; mail@boyertownmuseum.org Tel. 001 610 367 2090 otevřeno denně 9:30 – 16 h Základní vstupné 10 USD (děti do 15 let zdarma)

7/2021 THauto

Foto Helena Hyanová

► BOYERTOWN MUSEUM

Foto Tom Hyan

3 1 Pojízdné rozhlasové studio Ford Mobile Broadcast (karoserie Boyertown z roku 1971) 2 Chladírenský automobil Chevrolet pro rozvoz masa s karoserií od Boyertown Auto Body Works z roku 1954, který poctivě sloužil až do roku 2003! 3 Pojízdná prodejna zmrzliny z karosárny Boyertown na podvozku šestiválcového Forda (1958); vyobrazená jezdila do roku 1999 (vzniklo přes 800 vozů pro Mister Softee) 4 Legendární osobní automobily Ford Model A a předchůdce Model T nemohou chybět v žádném americkém automobilovém muzeu 5 Daniels Eight Touring Car měl výkon 66 kW (90 k) z objemu 6571 cm3; od roku 1920 šlo o novou vlastní konstrukci motoru V8 (na snímku model 1922)

auto 2021/7

Novější elektromobily ve sbírce reprezentují Henney Kilowatt, což není nic jiného než Renault Dauphine (1960), přestavěný výrobcem vysavačů Eureka Wil liams v Illinoisu na čtyřmístný elektromobil (vznikla asi stovka vozů, dojezd 96 km při 56 km/h, elektromotor General Electric 5,3 kW, max. 64 km/h, čtrnáct aku mulátorů 6 V). Dalším pokusem byl Mars II (1966), obdobně upravený Renault 10 Major od Electric Fuel Propulsion z Ferndale (MI). Vznikaly však také origi nální konstrukce. Unique Mobility Electrek z Colorada byl hatchback samonosné konstrukce z laminátu se sedadly 2+2, s nezávislým zavěšením všech kol, elektromotorem 23,5 kW a čtyřstupňovou převodov kou, rychlostí 120 km/h a dojezdem 160 kilometrů při 64 km/h. Prototyp vyjel už v roce 1974, série 100 vozů byla připravena na rok 1980. Úspěšnější však byl dvoumístný Sebring-Vanguard CitiCar, vyvinutý Ro gerem Beaumontem. Vzniklo přes dva tisíce vozů, v roce 1977 však produkce skončila (motor General Electric 2,6 nebo 4,4 kW; osm olověných akumulátorů 6 V; hliníkový rám a plastová karoserie; rozměry jen 2413 x 1397 x 1511 mm; rychlost 61/71 km/h; dojezd 80 km). Vážným pokusem byl také ETV-1, čtyřmístný městský sedan, postavený na zakázku U.S. De partment of Energy společnostmi General Electric, Chrysler a Globe-Union (akumulátory) v osmdesá

tých letech. S trakčním elektromotorem 15/29 kW dosahoval rychlosti 112 km/h a dojezdu 200 km při 56 km/h, zůstalo však jen u aerodynamicky zdařilého prototypu se součinitelem odporu vzduchu pouhých 0,32. Další potvrzení, že všechno už tady bylo… V Boyertownu si ovšem přijdou na své i příznivci spa lovacích motorů; vystaveno je všechno možné od čtyřválcových motocyklů ACE až po závodní auto mobily a těžké trucky. Kuriozitou je drahý automobil S.G.V. Roadster z roku 1912, který už měl hydro pneumatické tlumiče odpružení (dva na každé ná pravě společně s listovými pery, dodával je Westing house) a později rovněž elektrické řazení čtyřstupňové převodovky Vulcan tlačítky na příčce volantu! Všech ny typy měly čtyřválce o objemu až 4,3 litru, značka z Readingu (PA) byla zkratkou podle zakladatelů (Herbert A. Stenberg, Robert E. Graham a Fred Van Tine). Zaujal také luxusní osmiválec Daniels, kterých vzniklo ve stejném Readingu v letech 1916 – 1924 cel kem 1960 exemplářů, ale na rozdíl od konkurence s vidlicovými motory. Nejprve značky Herschell-Spill man 5,4 litru, ale pak s vlastní konstrukcí Daniels 6,6 litru o dvojnásobném výkonu 66 kW (90 k). Kvalitních vozů Daniels se dochovalo málo, tři však najdete právě v Boyertownu. Muzeum bylo nedávno po covi dové přestávce znovu otevřeno. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sériové elektromobily BATTRONIC BOYERTOWN z roku 1973

7/2021 THauto

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Tom Hyan

► Slovenský designer Jozef Kabaň (Škoda Auto do února 2017) se po tříletém intermezzu u BMW (nahradil Karima Habiba, ale přednost pak dostal Domagoj Dukec) a Rolls-Royce (2019 nahradil Gilese Taylora) loni vrátil do VW Group a je šéfdesignerem osobních vozů Volkswagen. Účinkoval na světové premiéře dvoumotorového VW ID.4 GTX, prvního vozu GTX, v hangáru bývalého letiště Templehof v Berlíně, kde VW Group už od roku 2014 pořádá akce elektromobility (poprvé jsme tam okusili sériové e-Golf a e-Up!). ► V Los Angeles 15. ledna zemřel Gerry Wiegert ve věku 76 let, zakladatel Vector Aeromotive, a v květnu byla jeho společnost ve Wilmingtonu (CA), proslulá supersportovními vozy, zlikvido vána a vše včetně forem, různých dílů i karoserií rozprodáno v aukci. Wiegert vyrobil cca 40 vozů Vector (23 W8, další WX3 a údajně 14 nejnovějších M12, v nichž přešel z upravených GM V8 na motory Lamborghini V12).

NISSAN QASHQAI Smíchovská Náplavka v Praze byla svědkem premiéry kompaktního SUV Nissan Qashqai třetí generace (J12); před Kobkou 15 se pro porovnání prezentovaly také úspěšné vozy první (J10; 2006) a druhé generace (J11; 2013). Třetí, spřízněná s americkým Rogue alianční platformou Renault-Nissan CMF-C, je opět o něco větší (délka 4425 mm, o 31 mm více), ale nikoli těžší (- 63 kg). Při uvedení na trh je v nabídce pouze motor HR13 o výkonu 103 kW (140 k) pro pohon předních kol, resp. 118 kW (160 k) pro pohon všech kol (XTronic CVT), vždy v provedení Mild-Hybrid 12 V. Nabídku v roce 2022 doplní systém e-Power (generátor 1,5 l + EM, kombinace 140 kW/190 k). Import pro ČR převzala společnost Nissan Grand Automotive CE Kft., jejíž českou pobočku vede Petra Růžičková.

► V českém Kolíně chce Toyota po zavedení výroby Yarisu čtvrté generace (XP210) pokračovat i s výrobou nového malého vozu segmentu A, jak bylo oznámeno 4. června. Nový model nahradí Aygo a bude nově na platformě TNGA-B. Bude také vozem pro Evropu a má přispět k navýšení evropských prodejů Toyoty na 1,5 milionu automobilů ročně. Platforma TNGA-B zatím slouží vozům Yaris, sportovnímu Yaris GR (v kombinaci se zadní částí TNGA-C) a Yaris Cross.

auto 2021/7

Toyota Yaris Cross při premiéře ve Stodůlkách

TOYOTA YARIS CROSS Laskavostí dovozce Toyota Central Europe – Czech jsme si prohlédli zcela nový Yaris Cross, určený výhradně pro evropský trh a vyráběný ve francouzském Valenciennes. Novinka patří k nemnoha vozům B-SUV (Suzuki Vitara, Dacia Duster a Hyundai Kona), které nabízejí alternativně pohon všech kol (v provedení 1.5 Hybrid AWD s dalším elektromotorem vzadu). Paleta zahrnuje tříválce 1.5 Dynamic Force

92 kW (125 k) a 1.5 Hybrid e-CVT 85 kW (116 k). Platforma TNGA-B vychází z Yarisu (shodný rozvor 2560 mm), verze AWD má vzadu víceprvkové zavěšení kol Multi-Link. Ve vyšší výbavě dostal Yaris Cross zcela nový infotainment Smart Connect 9“ a parkovací systém Toyota Teammate jako v Mirai, který si naskenuje parkovací místo a uloží v paměti pro opakované parkování. Ceny od 435 000 Kč.

MITSUBISHI ECLIPSE CROSS PHEV

Foto Tom Hyan

► Po dvou letech od mezinárodní premiéry na Ženevském auto salonu 2019 zahájili v Rusku sériovou výrobu luxusních vozů Aurus Senat, místní obdoby limuzín Rolls-Royce, jehož prototyp se představil při Putinově inauguraci na nové šestileté prezidentské období (2018). Kapacita výroby má být kolem 250 ročně, cena 18 milionů rublů (245 000 USD). Existují nejméně dva odvozené kabriolety Aurus, jež účinkovaly při vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě. Zjevily se také SUV Aurus Komendant a minivan Arsenal s přídí ve stylu Senatu.

Foto Tom Hyan

► Společnost Apple zjevně neopustila plán na vlastní elektromobil, když pro svůj Project Titan angažovala veterána Ulricha Kranze, bývalého šéfa BMW i a technického ředitele start-upů Faraday Future a Canoo (který spoluzakládal). Ulrich Kranz bude podřízeným Douga Fielda, jenž se vrátil k Apple po působení u Tesla Motors, kde odpovídal za vývoj Modelu 3. Apple vyjednává s LG/Magna International o dodávce elektropohonů.

Nissan Qashqai se představil v Praze společně s reprezentanty předcházejících generací

Eclipse Cross PHEV při prvním testu

Dobrou zprávou je, že Mitsubishi neopouští Evropu, když před rokem firma vyhlásila, že nebude vyvíjet žádné modely pro EU. Pokračuje se sdílenými modely z různých regionů a v Předboji u Prahy představila Eclipse Cross PHEV, který označuje za elektromobil se spalovacím motorem. Eclipse Cross prošel redesignem (zejména praktičtější záď) a ve verzi Plug-In přichází s dvojicí elektromotorů (vpředu 60 kW, vzadu 70 kW) a upraveným motorem/generátorem 2.4 MIVEC Atkinson Cycle 72 kW (98 k), které pohánějí všechna kola bez klasické převodovky. Zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9 s, největší rychlost 162 (EV 135) km/h a spotřeba paliva (WLTP) od 2,0 l/100 km. Ceny od 949 950 Kč.

ŠKODA-LIAZ M 634 (1969) Zcela nový vznětový šestiválec přinesl uložení klikového hřídele v kluzných ložiskách (Š 706 RT měla velká válečková) a uložení vačkového hřídele OHV poblíž horní hrany litinového bloku (u 706 RT dole). Nepřeplňovaný motor byl navržen nejprve jako M 630 o objemu 11 150 cm3 (ø 130 x 140 mm) s výkonem 141 kW (192 k)/2150 min‑1, ale záhy zvětšen na 11 946 cm3 (prodloužen zdvih) pro větší spolehlivost a největší výkon 154 kW (210 k) již při 2000 min‑1. Vznikly verze MŠ (šikmý, skloněn vpravo ve směru jízdy) a ML (ležatý, hlavně pro autobusy). Typ M 634 poháněl nákladní vozy Škoda 706 MT (modernizace RT) a traktory ŠT 180 (N), ale i stavební a zemědělské stroje, důlní lokomotivy, kolejová vozidla (ML; motorové vozy ze Studénky), plavidla (z Komárna) a další stroje. V modernizovaných verzích s přeplňováním přežil do nového tisíciletí.

Škoda 706 MTSP 24 (později jen MTSP 24 s logem LIAZ)

Kresba a foto LIAZ

SLAVNÉ MOTORY

Kapalinou chlazený vznětový šestiválec OHV 2V (ozubená kola) Přímé vstřikování paliva do toroidního prostoru v pístu 11 946 cm3 (ø 130 x 150 mm); stupeň komprese 16,2 154 kW (210 k)/2000 min‑1 a 752 N.m/1400 min‑1 (Škoda 706 MT)

Kresby a foto Detroit Diesel

SLAVNÉ MOTORY

DETROIT DIESEL SERIES 60 Průkopník rozvodu OHC a elektronické řídicí jednotky, jeden z nejrozšířenějších vznětových motorů pro nákladní vozy a autobusy v USA, který nahradil dvoudobé GM Series 71. Uveden roku 1987; verze 11,1 l (677 ci) se vyráběla do 1998, zobrazená 12,7 l (775 ci) do 2007 a největší 14,0 l (854 ci) do 2011 (pak nahrazena typem DD15). V roce 1994 dostal upravený blok válců, 2008 byl zhotoven miliontý kus. Řídicí elektronika se vylepšovala až na DDEC IV. Šestiválce vynikaly spolehlivostí (až dva miliony kilometrů bez GO), hospodárností a levnějšími náhradními díly (proti Cummins a Caterpillar). Model DD 60.67 – GU40 byl alternativou pro dálniční tahač LIAZ 230 Maxi od počátku devadesátých let.

Kapalinou chlazený vznětový šestiválec OHC 4V (ozubená kola) Přeplňování turbodmychadlem TMF 51 s chladičem vzduchu Elektronické přímé vstřikování paliva s řídicí jednotkou DDEC 12 700 cm3 (ø 130 x 160 mm); stupeň komprese 16,0 272 kW (370 k)/2100 min‑1 a 1898 N.m/1200 min‑1 (pro LIAZ 230.573 DD)

TH Auto 07 2021 (červenec)

Articles inside

Boyertown Museum of Historic Vehicles Boyertown, Pennsylvania, USA)��

WESTERN STAR Trucks��

Nadace Elišky Junkové: ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021��

ŠKODA Motorsport 120 let ��

ŠKODA AUTO Strategy 2030��

Legendy Indy Cars ��

MASERATI Mistral (1963 – 1969)��

Ecce Homo ME 2021��

European Le Mans Series 2021 ��

FERRARI 296 GTB (F171)��

MINI Countryman SD ALL4 (F60) s kempingovou vestavbou a stanem na střeše ��

BMW 530e PHEV (G30) ��

FIAT Tipo Hatchback (Progetto 357)��

PORSCHE Cayenne (PO536)��

MERCEDES-BENZ E 300 de (W213)��

helena�hyanova@volny�cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr� Jiří Nezdařil sr�, MUDr� Jiří Nezdařil jr�, Ing� Jiří Wohlmuth

HYUNDAI Tucson 2021 (NX4E) ��

TH Auto 07 2021 (červenec)

Articles inside

Boyertown Museum of Historic Vehicles Boyertown, Pennsylvania, USA)����������

WESTERN STAR Trucks��������������������������

Nadace Elišky Junkové: ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021����

ŠKODA Motorsport 120 let ���������������������

ŠKODA AUTO Strategy 2030�������������������

Legendy Indy Cars ����������������������������������

MASERATI Mistral (1963 – 1969)������������

Ecce Homo ME 2021�������������������������������

European Le Mans Series 2021 ��������������

FERRARI 296 GTB (F171)�����������������������

MINI Countryman SD ALL4 (F60) s kempingovou vestavbou a stanem na střeše ���������������������������������

BMW 530e PHEV (G30) ��������������������������

FIAT Tipo Hatchback (Progetto 357)�������

PORSCHE Cayenne (PO536)�������������������

MERCEDES-BENZ E 300 de (W213)��������

helena�hyanova@volny�cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr� Jiří Nezdařil sr�, MUDr� Jiří Nezdařil jr�, Ing� Jiří Wohlmuth

HYUNDAI Tucson 2021 (NX4E) ����������������

Boyertown Museum of Historic Vehicles Boyertown, Pennsylvania, USA)��

WESTERN STAR Trucks��

Nadace Elišky Junkové: ŠKODA / VOLKSWAGEN 1991 – 2021��

ŠKODA Motorsport 120 let ��

ŠKODA AUTO Strategy 2030��

Legendy Indy Cars ��

MASERATI Mistral (1963 – 1969)��

Ecce Homo ME 2021��

European Le Mans Series 2021 ��

FERRARI 296 GTB (F171)��

MINI Countryman SD ALL4 (F60) s kempingovou vestavbou a stanem na střeše ��

BMW 530e PHEV (G30) ��

FIAT Tipo Hatchback (Progetto 357)��

PORSCHE Cayenne (PO536)��

MERCEDES-BENZ E 300 de (W213)��

HYUNDAI Tucson 2021 (NX4E) ��