TH Auto 10 2022 (říjen)

SLAVNÉ MOTORY

NORTON 500 OHC

Norton zavedl vlastní motory v roce 1908, u jednoválců 490 cm3 přešel na vrtání 79 mm a zdvih 100 mm jak pro verze SV, tak OHV, ale i pro OHC (International 30).

Motory procházely vývojem, na kresbě je poválečný OHC pro International/Manx 30, resp. odvozené International/Manx 40 se sníženým objemem na 348 cm3 (ø 71 x 88 mm).

Motor zkonstruoval Arthur Carroll, ve výrobě byl od roku 1931 (cena motocyklu 72 Lstg) až do 1958 (v roce 1955 za 273 Lstg). Pro závodní Manx 30 byl válec převrtán na 79,62 mm (499 cm3), než přišly nové typy Manx 500/350 DOHC, rovněž velmi úspěšné v závodech.

Jednoválec OHC 490 cm3 (ø 79 x 100 mm) Karburátor Amal; kompresní poměr 7,1:1

Výkon 21,7 kW (29,5 k)/5500 min‑1 Údaje platí pro Model 30 (1952)

Foto a kresba Norton

SEDMÝ ROČNÍK číslo 10 (78), říjen 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia

šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net

art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth

tak jsem se vrátil ke kořenům! Stejně jako v roce 1992 jsem i v roce 2022 vyrazil na autosalon nákladních automobilů do Hannoveru, a to vozem Škoda přes noc, abych tam ráno byl na tiskový den (nepochopitelně pře ložený na pondělí místo dříve obvyklých úterý a středy), vše viděl a mohl napsat reportáž. Motivy byly jednoduché, autosalonů ubylo a poměry se značně změnily, chtěl jsem vidět, jak na novou situaci reagují výrobci užit kových vozidel. Bylo to poučné a opět se ukázalo, že konstruktéři jsou schopnější než zákonodárci, výzvu přijali a nastínili přechod na alternativní pohony, pokud je bude legislativa tvrdě vyžadovat. Samozřejmě nejsou hloupí a dobře vědí, jaká úskalí elektromobilita přináší. Ve většině tiskových materiálů nenajdete nic o tom, kolik vysokokapacitní zdroje energie vlastně váží a o kolik se tím sníží užitečná hmotnost. A závěr z cesty? Píši o tom i jinde, na cestě zoufale přetížené silnice ob rovským množstvím kamionů, které nemají ani kde zaparkovat, blokují celé čerpací stanice i přilehlá parkoviště, mnohde projedete jen s velkými obtížemi. Na autosalonu zjištění, že kdo nepracuje na elektromobilitě včetně palivových článků, jako kdyby nebyl. Na druhé straně je zřejmé, že elektrické tahače nemohou klasické v dálkové dopravě nahradit, pokud nedojde k dramatickému zvratu ve vývoji akumulátorů, či jiných zdrojů energie. Současná energetická krize tomuto trendu nepřeje. Zatímco v roce 1992 se plánovala součinnost různých způsobů dálkové dopravy, dnes nic takového není. A to je chyba. Přeji příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

Most 2022 – NASCAR Euro, FIA Truck a TCR Eastern Europe 2

AUDI RS3 Sportback 2022 8

KIA Sportage (NQ5) 12

BMW Group MINI Cabrio (F57) 16

HYUNDAI i20 N (BC3) 20

CITROËN ë-Berlingo 2022 22

IAA Transportation Hannover 2022 24

NTT Indy Car Series 2022 32

Zbraslav Jíloviště 2022 36 Jezdci formule 1 38

Závodníci Bobkovi –výstava v Mnichově Hradišti 43

49 AvD Oldtimer Grand Prix na Nürburgringu 44

30 Ennstal Classic 2022 46

MASERATI Khamsin (1972 1982) 48

PANNONIA Motorkerékpárgyár (1954 1975) 52

ALLIS-CHALMERS (1860 2022) 56 Muzeum motoryzacji Topacz (Ślęza/Wróclaw, PL) 60

závodech. Mnohem

kategoriích byli na startu domácí jezdci, kteří zasáhli do absolutní špičky. Připomeňme, že příští rok oslavíme čtyřicet let od vybu dování autodromu Most, druhé československé perma nentní tratě pro okruhové závody, a vůbec první účelový autodrom v naší zemi. Otevření autodromu a první závody O pohár města Mostu se konaly 25. 26. června 1983 ještě v prostředí, které připomínalo měsíční krajinu. Šlo o rekultivaci někdejší výsypky Dolu Vrbenský, ale postupně se celý areál vylepšoval až do dnešní podoby. Nejvíce Most proslavily závody Interserie, kde se našim divákům poprvé představily sportovní prototypy, jaké startovaly také ve 24 h Le Mans a dalších velkých

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

2020 Alon

2021 Loris Hezemans

Vittorio Ghirelli

Martin Doubek

1 Legendární

Toine Hezemans se svým synem Liamem, devatenáctiletým nováčkem EuroNASCAR 2022

2 Christian Malchárek je prvním Slovákem v EuroNASCAR (jeho otec Jirko jezdil cestovní vozy a byl slovenským ministrem hospodářství)

3 Alex Caffi, bývalý italský jezdec formule 1, vede vlastní tým Academy Motorsport/Alex Caffi Motorsport s důrazem na výchovu nových jezdců

při rozvoru náprav 2740 mm a minimální po volenou hmotností 1225 kilogramů. Podle výkonnosti jezdců se pořádají samostatné závody EuroNASCAR Pro a EuroNASCAR 2 (nejlepší s klasifikací Gold dru hou ligu nemohou jet). Tituly 2021 získali Loris Heze mans, prostřední syn Toineho, který nyní přešel na americké závody NASCAR, a náš Martin Doubek ve druhé lize, jenž pokračuje v obou kategoriích. V prvním mosteckém závodě profesionální kategorie startoval Alon Day z pole position před Martinem Doub kem, ale rozuzlení přinesla hned první dvojitá zatáčka. Doubek měl kolize s Roccou a Dayem, dostal penalizaci průjezdem boxy a pro poškození vzdal, jenže izraelský jezdec Day se stíhací jízdou probil na čtvrté místo, když čtvrtý z kvalifikace Sebastiaan Bleekemolen dobyl své první vítězství EuroNASCAR! Ve dru hém závodě v neděli startoval sedmadvacetiletý Dou bek až ze dvaadvacáté pozice, vybojoval jedenácté místo a Alon Day suverénně zvítězil.

a dvanáctý (přestože ve své první sezoně

lize vládl dvaatřiceti letý italský debutant Alberto Naska, když vyhrál oba závody před Doubkem a Tziortzisem z Kypru. Do konce šampionátu zbývají dva podniky po dvou závodech (Zolder a Grobnik); první ligu vede Alon Day před Ale xanderem Graffem a druhou Naska před Hezeman

dvakrát zvítězil).

Liam Hezemans (Hendriks/Ford Mustang)

jede ve stopách bratra Lorise, dvojnásobného mistra EuroNASCAR Pro

Sebastiaan Bleekemolen poprvé v kariéře vyhrál v sobotu

Brit Jamie Anderson (č.33) vyhrál dvě jízdy po startu v obráceném pořadí, na snímku bojuje s krajanem Shane Breretonem (oba MAN)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

4, 5 Norbert Kiss (MAN) dobyl svůj čtvrtý titul ještě

sem, Doubkem a Tziortzisem. Počátkem příštího roku by Martin Doubek rád zkusil opět americké závody, a to znovu na floridské New Smyrna Speedway, ovšem už ve vyšší sérii ARCA Menards East a pak postoupit ještě výše. Rád by jel trucks (pick upy) v Texasu a cílem je samozřejmě největší závod v Daytoně! Czech Truck Prix, tradiční součást FIA ETRC (European Truck Racing Championship), se těší velké divácké oblibě. Stejně jako v EuroNASCAR obsahuje jeden pod nik čtyři závody, ale v jediné třídě se stejnými jezdci, přičemž každý den se do druhého závodu startuje v opačném pořadí (prvních osm). Jednotlivé třídy byly zrušeny, a tak všichni používají přeplňované motory do objemu 13 litrů, které disponují výkonem cca 809 kW (1100 k), a rychlost tahačů je omezena na 160 km/h (vždyť mají hmotnost nejméně 5,3 tuny). Maďar Norbert Kiss v Mostě dvakrát vyhrál s vozem MAN a ještě před závěrem šampionátu obhájil titul evropského mistra. Ve druhých závodech, kdy bylo pořadí na startu obráceno, se vždy radoval z triumfu Brit Jamie Anderson (rovněž na voze MAN). České diváky potěšil Adam Lacko na Freightlineru týmu Buggyra ZM Racing, když dojel druhý ve druhém a čtvrtém závodě. Martin Koloc, zakladatel a šéf Buggyry, tentokrát dělil svou pozornost na tahače (druhým jezdcem je Francouz Teo Calvet) a stock cars, kde jeho dcera Aliyyah dojela na Mustangu ze čtyř zá vodů nejlépe osmá (sobotní EN2). Jedenatřicetiletý Slo vák Christian Malchárek se letos vrátil do EuroNASCAR po pěti startech 2015 2016, na voze Alona Daye dojel rovněž nejlépe osmý (nedělní EN2).

Foto Jan

Foto Tom Hyan

Foto Jan Škoda

Foto Tom Hyan

se ztrátou 11 bodů (skóre 180:169) v tomto případě neuspokojilo, i když sestava Hyundai/Janík Motorsport vyhrála hodnocení týmů. Obě jízdy vyhrál Petr Fulín (Cupra León TCR), když se vrátil za horký volant pouze pro mostecký víkend, a všem mladíkům udělil důraznou lekci (vždy vyhrál s velkým náskokem). Petr Čížek, další jezdec Fullinrace Academy, byl celkově třetí; šéf týmu Václav Janík na Hyundai čtvrtý a dvě Fulínova vítězství stačila na celkově osmé místo. Závody TCR Eastern Europe 2022 se jely na Hungaroringu, Red Bull Ringu, v Poznani, na Grobniku a v Mostě.

1 Petr Semerád (Hyundai i30 N TCR) přišel o šanci na titul pro poruchu motoru (prasklé výfukové potrubí)

2 Bartosz Groszek (Audi RS3 LMS TCR) se stal prvním polským mistrem TCR Eastern Europe

3 Petr Fulín (Cupra León Competitión TCR) nedal nikomu šanci, při návratu na okruhy suverénně vyhrál oba závody v Mostě

4 Bartosz Groszek (Audi RS3 LMS) a Petr Semerád (Hyundai i30 N) bojovali o titul TCR Eastern Europe do posledního závodu

5 Bartosz Groszek slaví mistrovský titul spolu s českým týmovým kolegou Radimem Adámkem

Autodrom v Mostě opět přívítal hvězdy motoristického sportu, a to nejen současné, ale i minulé. Toine Heze mans (ročník 1943) opět v týmu Hendriks Motorsport asistoval svému

Stefanem Johanssonem na sportovním prototypu Audi R8), a nyní se stará o vý chovu nových jezdců (v neděli dojel sedmý v první lize). Samozřejmě nechyběl ani Alex Caffi, bývalý jezdec for mule 1, jehož tým dává šanci novým mladým jezdcům. ■

Foto Jan Škoda

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Jan Škoda

do schopností nového sportovního automobilu.

Nový RS3 Sportback i sedan se vyrábějí v bavorském Ingolstadtu, zatímco první byl z maďarského Györu (stejně jako Audi TT)

Uplynulo necelých jedenáct let a společnost Audi před stavila už třetí model RS3, založený na čtvrté generaci Audi A3, která přešla na modulární podvozkovou plat formu MQB Evo. Premiéra čtvrté generace A3 proběhla online v dubnu 2020 (Ženevský autosalon byl zrušen); tradiční verze S3, RS3 a závodní RS3 LMS následovaly. Audi A3 patří už od roku 1996 k nejmenším vozům z nabídky Audi, pokud nepočítáme pozdější hliníkový experiment A2 a dvě generace A1; odpočátku se vyrá bělo jako třídveřový hatchback, od března 1999 i pětidveřový, ve druhé generaci přibyl kabriolet a ve třetí

Foto Tom Hyan

značkou dávku výkonu, jenž vrcholí hodnotou 294 kW (rovných 400 k) ve zvýšeném rozsahu otáček 5600 až 7000 min 1 a plochou charakteristikou točivého mo mentu, konstantního na enormních 500 N.m (nárůst o 20 N.m) v rozpětí 2250 až 5600 min 1! Na nedosta tek síly si tedy nelze stěžovat, výtečná dynamika je zárukou bezpečnosti, lze předjíždět rychle bez zby tečného rizika od protijedoucích. Jak se bohužel stalo u dnešních vozů zvykem, radost z jízdy omezuje po někud vyšší hmotnost od 1570 kilogramů (sedan je o 5 kg těžší), když zákony fyziky nadále platí.

Přístrojová deska

Cockpit Plus 12,3“

dalším středovým displejem 10,1“

3 Dotykový středový displej

proměnným zobrazením (např. volba jízdních režimů nebo mapa navigace)

Nový volič převodovky R-N-D/S

tlačítkem P, stejný jako u jiných typů na platformě MQB

Foto Tom Hyan

Duté

Navzdory sportovnímu zaměření je Audi RS3 Sport back rodinný pětidveřový vůz s dostatečně velkým zavazadlovým prostorem. Pokud chcete, můžete vy zkoušet launch control, zrychlovat na sto za pouhých 3,8 sekundy (u první verze to bylo 4,6 sekundy) a uhánět rychlostí až 250 km/h (nebo za příplatek do limitu 290 km/h v paketu RS Dynamic včetně sportov ního adaptivního podvozku). Anebo naložit rodinu, svěřit se automatu a v klidu plynout krajinou s dobrým pocitem, že rezerva výkonu je vždy po ruce. Potřebu jete li větší objem zavazadlového prostoru, můžete volit sedan místo hatchbacku (základní objem se zvýší z 282 na 321 litrů). Sportovní řidiči však jistě budou v převaze. Lze volit keramické kotoučové brz dy se šedými, modrými nebo červenými třmeny, které zlepšují účinnost, ale přihodíte nejméně 136 300 Kč! Jedinou převodovkou je automatizovaná sedmistupňová S tronic s dvojicí spojek v olejové lázni,

s vnitřním chlazením, na přání keramické, ABS/EBD/HBA,

posilovačem proměnné účinnosti, převod 14,5:1; kola

R19, vpředu 265/30 a vzadu 245/35.

1592/1524

282/1104

d/š/v 4389/1851/1436 mm;

palivové nádrže 55 l;

290)

201

provedení voliče odpovídá koncernovým sourozencům na MQB Evo, lze však řadit přímo páčkami pod volantem a využívat režimů Audi Drive Select podobně jako u většiny dražších vozů této značky. Přibyly k nim režimy RS Performance (pro track days) a RS Torque Rear (zdůraznění pohonu zadních kol pro driftování). V zatáčkách je vůz neutrální, vrozenou nedotáčivost mj. potlačují užší zadní pneumatiky (!) a variabilní nastavení systému quattro, poprvé s děli čem momentu Torque Splitter místo zadního diferen ciálu, jenž využívá elektronicky ovládanou vícelame lovou spojku pro každou poloosu. Podvozek byl snížen o 25 mm proti sériové A3, resp. o 10 mm ve srovnání se S3. Standardní odpružení RS lze doplnit adaptivní funkcí s nastavením tlumičů podle jízdních podmínek, způsobu jízdy a zvoleného režimu. Možností je mnoho, RS Performance přizpůsobí chování jízdě na okruhu, v tomto režimu tovární závodní a vývojový jezdec Frank Stippler zajel Severní smyčku na Nürburgringu (20 832 metrů) časem 7:40,748 min s verzí sedan, což je nový re kord kompaktních vozů. Oba režimy, závodní i drifto vací, jsou v tomto segmentu u Audi novinkou, navíc pro RS Performance se poprvé využívají jiné pneu matiky Pirelli P Zero Trofeo R (semi slick) s unikátní charakteristikou, vhodnou pro obě okruhová nastavení, komfortnější pro přírodní trati (Nürburgring), či opravdu přitvrzené pro autodromy (Hockenheim). Je ovšem jasné, že všech předností nedokáže většina běžných řidičů využít, ale má je prostě k dispozici. V režimu Comfort je prioritou pohon přední nápravy, Efficiency je zaměřen na nízkou spotřebu (max. 80 procent výkonu, 100 % jen při kickdownu), Auto(matic) na optimální volbu podle jízdních podmínek a Dynamic na sportovní styl jízdy. Nechybí samozřejmě individuální nastavení. Cena Audi RS3 byla v době testu od 1 583 900 Kč včetně DPH v ze lené barvě Kyalami 7R7R (za jiné se připlácí 28 300 Kč); sedan je dražší o čtyřiasedmdesát tisíc korun českých (více na www.audi.cz).

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na šestiválec AUDI 18/70 PS Typ M (1927)

PÁTÁ GENERACE

Pamatuji příjezd první Sportage, zcela odlišného vozu, ale čas je neúprosný, a tak se představila už generace pátá...

Více než čtvrt století je na našem trhu Kia Sportage; počátkem letošního roku přišly crossovery SUV páté generace. Výroba bestselleru korejské značky pro evropský trh běží v nové generaci už od listopadu 2021 ve slovenském závodě v Tepličce nad Váhom u Žiliny, kde od roku 2006 vyrobili přes čtyři miliony automobilů Kia. Oblíbená Sportage tam vyjíždí z linky od druhé generace, a právě čtyřmiliontým jubilantem ze Sloven ska byla bílá Sportage čtvrté generace. Sportage je spolu se sedanem Sephia prvním korejským automobilem Kia, jehož prodej se rozběhl na českém trhu. Vozy přišly nedlouho po založení importérské orga nizace Kia Motors Czech, prodej byl zahájen v roce 1994. Sportage první generace (od roku 1994 v Evropě) byla ovšem dříve poněkud jiným automobi lem ve stylu terénního Jeepu s tuhým žebřinovým rámem, pohonem zadních kol s přiřaditelným pohonem předních a terénní redukcí a také se třemi karo sářskými verzemi, krátkou, dlouhou a dlouhou s prodlouženou zádí. Stala se rovněž prvním automobilem Kia, vy ráběným v Evropě, v letech 1995 1998 probíhala montáž u německé karosár ny Karmann, což je dnes zapomenutá skutečnost (základní kámen továrny na

TOM HYAN

Kia Sportage páté generace dostala zcela novou podvozkovou architekturu N3, nadále se zavěšením zadních kol Multilink; vyzkoušeli jsme špičkové provedení Sportage 1.6 T-GDI PHEV ve vrcholné výbavě TOP

1.6

CRDi

110/150

6A, 4x4 195/265 1,1

1.6 Td 6M, 4x2 85/115 5,1 5,5

CRDi MHEV 4R 1.6 Td 6iM, 4x2 100/136 4,9 5,3

CRDi MHEV 4R 1.6 Td 6iM, 4x4 100/136 5,3 5,7

CRDi MHEV 4R 1.6 Td DCT7, 4x2 100/136

DCT7, 4x4 100/136 5,5 5,9

Slovensku byl položen až v roce 2004). Velkou změnu přinesla druhá generace se samonosnou karoserií (2004) a motorem uloženým vpředu napříč (mohl to být i šestiválec), jejíž produkce pro Evropu se později roz běhla nedaleko slovenské Žiliny (byl to globální vůz s vý robou v šesti zemích světa). Třetí (od 2010) a čtvrtá ge nerace (od 2016) pak přinesly nový designový styl a pět hvězdiček v hodnocení nárazových testů EuroNCAP, rozšíření jízdních asistentů a výrazné zvýšení kvality (oceněno prvním místem v žebříčku J. D. Power už roku 2015). Po více než čtyřech milionech vozů Sportage se v Soulu v červnu 2021 představila generace pátá, která zářila nejen na obnoveném autosalonu v Los Angeles, ale i v české premiéře na pražském e‑Salonu. Technicky je vůz prakticky shodný se sesterským typem Hyundai Tucson čtvrté generace (NX4), který se vyrábí v korejském Ulsanu, americkém Montgomery (AL) a u nás v Nošovicích. Pátá generace Sportage (codename NQ5) přijíždí na zcela nové platformě N3, vyvinuté s přihlédnutím k náročněj ším podmínkám evropského provozu, a kombinuje přednosti nejnovější ge nerace většího Sorenta (asistenční systémy a režim Terrain Mode) a prv ního globálního elektromobilu Kia EV6 (prvky designu a interiéru). Od ►►►

5,3

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1, 2 Otočný volič samočinné převodovky, nahoře PHEV, dole CRDi MHEV

3 Modernizovaný vznětový motor Smartstream 1.6 CRDi se systémem Mild Hybrid

počátku je navržena nejen pro klasické pohonné jed notky (vznětový motor zůstává), ale rovněž systémy Mild Hybrid (MHEV) pro zážehové i vznětové moto ry, nový vyspělý Hybrid (HEV) a konečně Plug In Hybrid (PHEV) s externím dobíjením (dojezd cca 60 km). Znamená to, že zástavba hybridních systé mů prakticky nemění velikost interiéru ani objem za vazadlového prostoru, který se proti čtvrté generaci zvětšil o pětinu (podle verze 540 až 591 litrů, po sklo pení opěradel zadních sedadel 1715 až 1780 litrů). Přestože vůz působí mohutnějším dojmem zejména při pohledu zepředu, vnější rozměry se příliš nezmě nily. Rozvor náprav se zvětšil o 10 mm na 2680 mm, délka činí 4515 mm (o 35 mm více), šířka 1855 mm (o 10 mm více) a výška je shodných 1645 mm.

V rámci mezinárodní novinářské premiéry, přenese né z Mnichova do Prahy, jsme už loni v prosinci měli příležitost srovnat novinku s vozem předcházející čtvrté generace. Je jasné, že jízdní vlastnosti jsou u nové podvozkové architektury lepší, i když srov nání omezila rozdílná koncepce pohonu. Nový vůz měl pohon všech kol, starší pohon jen předních, což

se na mokré vozovce (jak jinak, při prvním testu pršelo) projevilo prokluzem kol vzhledem k vyso kému točivému momentu vznětové šestnáctistovky. Oba vozy měly prakticky shodný motor 1.6 CRDi o výkonu 100 kW (136 k), nová verze Smartstream samozřejmě vykazuje nižší emise, když testovaný vůz byl vybaven navíc soustavou Mild Hybrid. Oba vozy měly sedmistupňovou dvouspojkovou převo dovku, první s klasickou volicí pákou, nový s otoč ným voličem, jaký známe např. z vozů Ford. Důležité je, že nová platforma na rozdíl od mnoha konkurentů nadále zachovává plně nezávislé zavěšení zadních kol Multilink (tedy žádná torzní příčka). Prvním (a po zitivním) dojmem po usednutí za volant je přesnější řízení, konstruktéři vylepšili charakteristiku elek trického posilovače. Na všech kolech jsou velké kotoučové brzdy. Při udávané spotřebě nafty 5,5

Foto Tom Hyan

4, 5 Rozměry interiéru Sportage páté generace splní všechny obvyklé požadavky

6 Zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI se systémem PHEV je nejsilnější pohonnou jednotkou nabídky

7, 8 Zavazadlový prostor verze PHEV s nabíjecími kabely ve schránce pod podlahou

výbava podle stupně Comfort, Exclusive, TOP a GT Line např. zahrnuje nový digitální přístrojový štít 12,3“ a další středový displej infotainmentu rovněž 12,3“ s oddělenou spodní částí, na níž zaujala

kuriozní dvoufunkce, teprve po přepnutí zobrazení se totiž objeví nastavení teploty klimatizace, které regulujete stejným otoč ným knoflíkem jako hlasitost audiosoustavy! Je to asi největší vada vozu, za jízdy se na drobnou ikonu přepínání trefujete jen velmi těžko. Novinkou je středový airbag, který zatím byl jen u Sorenta. Jak se už stalo zvykem, byly rozšířeny zejména systémy jízdních asistentů, které některým řidičům vyhovují a jiným nikoli. Je to věc osobních preferencí. Ceny Sportage v době testu za čínaly od 649 980 Kč, dieselů od 799 980 Kč, MHEV od 769 980 Kč, HEV od 859 980 Kč a PHEV od 1 119 980 Kč včetně DPH (více a podrobněji na www.kia.com). Sedmiletá záruka je u vozů Kia samozřejmostí, pro Evropu je Sportage ze Slovenska; další výrobní závody jsou v korejském Gwangju a americkém West Pointu. ■

Foto

Tom Hyan

MINI CABRIO

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1 Mini Cooper S Cabrio s nataženou plátěnou střechou, která se ovládá elektricky (spínač uprostřed nad čelním oknem)

2 Sklopné víko zavazadlového prostoru snese zatížení do hmotnosti 80 kilogramů

3 Vzhledem k velké poptávce po vozech Mini byla výroba Cabrio zavedena v nizozemském závodě VDL Nedcar v Bornu (původně Volvo/Mitsubishi, ještě dříve DAF)

4 Zážehový dvoulitrový čtyřválec o upraveném výkonu na 131 kW (178 k); když byl dříve o deset kilowattů vyšší

cové svítilny (všechny využívají LED). Důležité je snížení hmotnosti a zvýšení tuhosti karoserie, unifiko vaná řada úsporných motorů, vycizelovaná technologie zavěšení kol (unikátní motokárový styl jízdy zůstává zachován) a posílená výbava. Kruhový rychloměr je před řidičem, klasický kruhový středový přístroj nyní nese především displej informačního a navigačního systému včetně funkcí Connected Drive, Teleservices, Emergency Call, DAB tuner a dalších. V nabídce jsou Head Up Display, zadní kamera, detekce překážek s nouzovým brzděním, sa močinné přepínání světlometů, dešťové čidlo a mno ho dalšího, jak se stalo u moderních vozů zvykem. Za deštivého konce léta jsme vyzkoušeli Mini Cooper S Cabrio, jehož plátěná střecha má rychlé elektrické zavírání i otevírání do 18 sekund, a to i při rychlosti až 30 km/h; přičemž větrná clona nad zadními sedadly může zůstat v aktivní pozici (pokud

cestujete ve dvou). Při jízdě s otevřenou střechou je velmi účinná, omezuje nežádoucí turbulence v interiéru. Mini Cabrio alias Mini Convertible nemá mnoho konkurentů, když jiné značky od kabrioletů vlastně upustily, o to je však tato alternativa zajímavější. V loňském roce byl téměř každý pátý prodaný Mini v Německu v otevřené verzi Cabrio; kupodivu Ně mecko je největším trhem pro Cabrio, který následují USA, Velká Británie, Francie, Španělsko a Portugalsko. V březnu 2021 byla představena modernizovaná Mini Edition s drobnými úpravami designu, pěti verzemi litých kol a novými barvami včetně žluté Zesty Yellow (exkluzivně jen pro Cabrio). Testovaný vůz měl metalický šedý lak Rooftop Grey a interiér v kůži Chester Malt Brown/Black (příplatky 16 016 Kč a 44 070 Kč), jako obvykle potěšily spínače (včetně spouštění motoru) v leteckém stylu. Motory TwinPower Turbo pro Cabrio jsou unifikované zážehové tříválce a čtyřválce se shodnými roz měry válců ø 82 x 94,6 mm, tedy s objemy 1499 cm3 (Mini One, Cooper) nebo 1998 cm3 (Cooper S a JCW); rozpětí výkonů činí

1,

Foto

Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na původní AUSTIN/MORRIS MINI (1969)

Písmeno N znamená pro Hyundai totéž, co písmeno M pro BMW, ostatně na vývoji sportovních vozů se u obou značek podílel stejný muž. Němec Albert Biermann přešel od bavorské ke korejské značce v roce 2015, když zjistil, že se u jeho zaměstnavatele do popředí derou takové zbytečnosti jako je rozstřikování parfémů v interiéru, ale i pneumatické odpružení, nevhodné pro sportovní jízdu. Přijal novou výzvu u Hyundai, zasloužil se o rozvoj divize N, která po veleúspěš ném Hyundai i30 N připravila další typy Veloster N, Elantra N, Kona N a i20 N. Samozřejmě, ne všechny se objevily v Evropě, ale po i30 N a Kona N jsme vy zkoušeli ten nejmenší... Výrobce uvádí, že N znamená Namyang (vývojové centrum v Koreji) a Nürburgring, kde byly vozy od zkoušeny před zahájením sériové produkce, přičemž pětidveřový hatchback i20 N sází na renomé soutěž

táčky,

upozornění

vhodnost

není

Foto Tom Hyan

TOM HYAN

Pro track days je určen Performance Driving Data Sys tem, tedy monitoring jízdních výkonů (zrychlení, čas na kolo). Na displeji lze sledovat také průběh výkonu motoru, jeho točivého momentu a plnicího tlaku turbodmychadla. Prostě radost z jízdy! Zážehový čtyřválec Smartstream G 1.6 T GDI vy chází z osvědčené řady Gamma II, z objemu 1,6 litru nabízí 150 kW (204 k) a overboost až 304 N.m (krát kodobě při dvou až čtyřech tisících otáček). Pro správný pocit z jízdy je šestistupňová převodovka mechanická s přímým řazením krátkou pákou na středovém tunelu. Výkon se přenáší na přední kola

prostřednictvím mechanického diferenciálu s ome zenou svorností (N Corner Carving Differential), naladěného i pro využití Launch Control, tedy co nejrychlejšího rozjezdu z místa s optimální trakcí bez zbytečného prokluzu pneumatik. Kola jsou pro Hyundai i20 N specifická, obutá do nízkoprofilových pneumatik rozměrů 215/40 R 18. Přestože jde o sportovně laděný vůz s doplňkovými aerodynamickými prvky (spoilery, boční lišty, difuzor), nechybí bohatá paleta výbavy s digitálním cockpitem a dotykovým středovým displejem 10,25“, audiosoustavou Bose a především nadstandardní nabíd kou Hyundai Smart Sense, zahrnující řadu jízdních asistentů Advanced Driver Assistance Systems, v této třídě neobvyklou. Patří k nim kontrola jízdy v pruhu LKA s vizuální i akustickou výstrahou, detekce mrtvých úhlů BCW, udržování ve středu jízdního pruhu LFA, sledování pozornosti řidiče DAW, hlídání příčného provozu při couvání z parkovacího místa RCCW, inteligentní kontrola povolené rychlosti ISLA, samočinné přepínání světlometů HBA a další. Nový Hyundai i20 N se dodává ve dvou výbavách, standardní N a vylepšené N Premium (např. diferenciál m LSD, displej 10,25“ místo standardního 8“, LFA, BCW/RCCW). V době testu se akční ceny pohybovaly od 609 900 Kč, resp. od 689 900 Kč za testovaný i20 N Premium, a to včetně DPH (více na www.hyundai.cz). Samozřejmostí je pětiletá záruka bez omezení ujetých kilometrů. ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Hyundai Gamma II (Smartstream G 1.6 T-GDI), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; 1598 cm3 (ø 75,6 x 89 mm); 10,0:1; Dual-CVVT a DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d; 150 kW (204 k)/5500 6000 min 1 a 275 N.m/ 1750 4500 min 1, resp. overboost 304 N.m/2000 4000 min 1 Elektrická výzbroj 12 V.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – přímo řazená šestistupňová převodovka (3,308 – 1,962 – 1,387 – 1,079 – 0,884 – 0,756 – Z 3,583); stálý převod 3,941; mechanický diferenciál s omezenou svorností m-LSD, Launch Control; pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson (N Power Sense Axle), vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou Dual-CTBA (Coupled Torsion Beam Axle); vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu ø 320 x 28 mm s vnitřním chlazením, vzadu kotoučové ø 262 x 10 mm, ABS/EBD/BA, VSM (ESC); hřebenové řízení 12,0:1 s elektrickým posilovačem, 2,16 otáčky volantu na plný rejd; kola 7,5J x 18 z lehké slitiny, pneumatiky 215/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2580 mm; rozchod kol 1544/1542 mm; d/š/v 4075/1775/1440 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 352/1156 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní/celková hmotnost 1090/1650 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 450/1110 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost 230 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 6,2 s; spotřeba paliva WLTP 7,0 l/100 km; emise CO2 158 g/km.

VÝROBCE – Hyundai Assan Otomotiv Sanayi Ve Ticaret, A.S., Alikahya Atatürk, 41310 Izmit (Kocaeli), Turecko

3 Přehledná přístrojová deska s dotykovým středovým displejem

4 Vedle standardních režimů je k dispozici unikátní N (tlačítka na volantu)

5 Šestnáctistovka jako u soutěžního vozu WRC Rally1, ovšem bez přídavného elektromotoru

6, 7 Rozměry interiéru splní všechny běžné nároky

Foto Tom Hyan

ELEKTRICKY...

Berlingo je nejúspěšnějším vozem Citroën na evropském trhu, nyní se však mělo změnit na výhradně elektrické...

Elektrické ë-Berlingo vychází ze třetí gene race Berlinga, která nyní zahrnuje v rámci badge engineering zvýšený počet značko vých variant z výrobního závodu Stellantis (dříve Citroën/PSA) ve španělském Vigu, k nimž patří Peugeot Partner/Rifter, Opel/Vauxhall Combo a nejnověji Fiat Doblò třetí generace (výroba zahá jena 8. července 2022), ale rovněž Toyota ProAce City pro klienta Toyota Motor Europe. Letos na jaře bylo oznámeno, že pro evropský trh budou určeny výhradně elektrické verze (mimo Toyotu), aby byl urychlen masový přechod k elektromobilitě. Pak však někdo dostal rozum a ceník Citroënu i na podzim 2022 nadále zahrnuje jak vozy elektrické (100 kW), tak se zážehovými (1.2 PureTech 110) i vznětovými motory (1.5 BlueHDi 100 a 130).

Berlingo třetí generace je zcela nový automobil, uvedený na jaře 2018. Navazuje na dlouhou tradici lehkých užitkových vozů Citroën 2 CV AK/AZU (1,2 milionu), Acadiane (250 tisíc), C15 (1,18 milionu), Berlingo první (2,4 milionu od 1996) a druhé gene race (2,5 milionu od 2008), což byly víceúčelové vozy, využívané jako osobní i lehké užitkové. Ber lingo tvořilo 30 % prodejů Citroënu na evropském i českém trhu, a proto byla u třetí generace posílena

nabídka větším počtem možností, a to bohatších výbav, barevných kombinací i speciálních paketů.

Technicky vychází přední část z nové platformy PSA EMP2, prvně uvedené v roce 2013 na druhých gene racích Peugeot 308 a Citroën C4

upřednostněna. Citroën si zvykl označovat elektrické verze dalším přehláskovaným ë, takže už vyjely ë-Berlingo, ë Spacetourer a ë-C4. Všechny tři typy jsme vyzkou šeli, poslední bylo ë-Berlingo s prémiovým paketem

TOM HYAN

Foto Tom Hyan

rekuperací. Jedno je jisté, jde o jiný druh řidičského zážitku, kdy neustále kontrolujete hlavně stav kapacity akumulá toru, který je důležitější než údaj o dojezdu v kilomet rech. Větší stoupání totiž může spotřebu významně zvýšit. V testu jsme ujeli sice 182 km, ale udávaný dojezd klesl jen o 120 km; při zbývající hodnotě kapa city 44 % hlásil displej ještě zásobu na 134 km jízdy. Tyto možnosti je třeba vyzkoušet při delším proběhu, neboť při nižší zbývající kapacitě většinou začne dojezd klesat rychleji. Je zřejmé, že ë-Berlingo může dobře sloužit v provozu na kratší vzdálenosti s dobíje ním přes noc, ale tou největší nevýhodou je pořizo vací cena. V době testu začínala na 839 000 Kč (Van Plus), což je o poznání více než 510 až 530 tisíc ko run českých za verzi se spalovacím motorem, nemlu vě o snížení užitečné hmotnosti zhruba o 200 kg (více na www.citroen.cz).

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – a) trakční synchronní elektromotor s permanentními magnety, uložený vpředu napříč společně s výkonovou elektronikou; 100 kW (136 k)/3673 10 000 min‑1 a 260 N.m/300 3673 min‑1 v režimu Power; 80 kW (109 k) v režimu Normal a 60 kW (82 k) v režimu Eco; b) samočinná jednostupňová převodovka s převodem 4,29:1; pohon předních kol; c) trakční akumulátor Li Ion 400 V, kapacita 50 kWh (využitelných 46 kW), 216 článků (18 modulů po 12), uložených pod podlahou mezi nápravami, hmotnost 450 kg; nabíjení AC 7,4/11 kW za 7:30/4:45 h, možnost rychlonabíjení DC 100 kW (na 80 % kapacity za 32 minut) a z běžné zásuvky AC 1,8 kW/8 A za 28 hodin.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu podélná ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/55 R 17.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (verze M Profi+) – rozvor náprav 2785 mm, rozchod kol 1553/1567 mm; d/š/v 4403/1921/1844 mm; přední převis 892 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 597/2126 l; pohotovostní/celková hmotnost 1664/2290 kg (pětimístný); brzděný přívěs do 750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 135 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 11,7 s; spotřeba elektrické energie WLTP 19,7 22,4 kWh/100 km; dojezd WLTP 249 280 km. VÝROBCE – PSA Automobiles, S.A. (Stellantis B.V.), 2

10 Boulevard de l’Europe, 78300 Poissy, Francie; v závodě Planta de Vigo, Rúa de Citroën 3 – 5, 36210 Vigo (Pontevedra),

Foto Tom Hyan

VÝZVA PŘIJATA

Po čtyřech letech se vrátil autosalon v Hannoveru, jen slovo Nutzfahrzeuge (užitkové vozy) bylo nahrazeno slovem Transportation...

TOM HYAN, Hannover (D)

Vrámci světového trendu tak bylo naznačeno, že jde o dopravu v obecném slova smyslu a nikoli pouze nákladní automobily a autobusy, i když vozidla byla stále hlavním mottem výstavy. Pro některé jedince (a není jich málo) však jde o revoluci, představují si zásobování na veloci pedech s elektrickou asistencí, výrobci svoje primitivní rikši ve stylu čínských dopravních prostředků minulých let označují coby Shaping the Mobility of the Future (formování mobility budoucnosti), jak hrdě hlásal nápis na stánku německé firmy Riese & Müller nad jejími ná

kladními bicykly. Jistě, pro poslíčkování na Lastmile (po slední míli) možná ano, ale pro zásobování neskromné konzumní společnosti dnešních dnů těžko... Příčinou všech problémů nynější evropské společnosti je přílišný blahobyt, lidé nemají potřebu pracovat a vytvářet hodnoty, vše se přece už vyrábí, mají to na dosah ruky, vše je zařízeno a oni se chtějí bavit. Že jejich rodiče a prarodiče pro jejich blahobyt tvrdě pracovali desítky let nevnímají, mají svoje nové nápady, a vědí, jak vše změnit. Pokračovat v rodinné firmě? Ani náhodou, to je moc práce! Jak se rozšířila armáda přiživujících se

Foto Tom Hyan

manažerů a spekulantů, kupců renomovaných firem za účelem jejich dalšího prodeje, asi už nezjistíme, ale jde o trend doby. Společnosti, které vyráběly kvalitní výrobky i více než sto let, houfně mizí ve fúzích a reorga nizacích, zavedených utajenými majiteli z jediného důvodu snadného zisku na základě toho, co vytvořili jiní. Nový Henry Ford nebo Tomáš Baťa se asi už nenarodí. Zločinci, zrození v Evropě, devastovali průmysl vlastního kontinentu převedením výroby téměř všeho do komunis tické Číny, protože to včetně neekologické přepravy vy jde levněji než domácí výroba. Byla tomu přizpůsobena

4, 5 Mercedes-Benz GenH2 Truck Powered by Cellcentric, elektrický tahač s vodíkovými palivovými články, vyvíjený pro sériovou produkci

6 Představa o tvorbě nové mobility s elektrickými bicykly německé společnosti Riese & Müller

7 Fuso eCanter 4S15e příští generace slavil evropskou premiéru (dříve Mitsubishi, nyní Daimler Trucks)

8 General Motors sice zrušil tradiční Oldsmobile a Pontiac, ale zato vymyslel Brightdrop, novou značku elektrických rozvážkových automobilů

legislativa, celní ochrana je minulostí, z Číny se dováží vše od papírových tašek po elektromobily... Elektromobilita je posledním hřebíkem do rakve průmyslové Evropy, vyvolávající další závislost na komunistické Číně, velkovýrobci akumulátorů, jejich článků i zdroji příslušných surovin. Politický tlak na urychlení elektromobility znamená, že poslední zbylé společnosti, které v Evropě vyrábějí motorová vozidla, vesměs vý zvu EU přijaly a investovaly obrovské prostředky do vývoje akumulátorových vozidel. Prostě chtějí přežít. V oblasti nákladních automobilů je to opravdu ►►►

PŘED 30 LETY: Mercedes-Benz EXT-92 byl vizí kamionové části dopravy na kratší vzdálenosti, která slavila premiéru na IAA 1992 v Hannoveru. Aerodynamicky optimalizovanou soupravu tehdy navrhl Mercedes-Benz AG pro integrovaný dopravní systém budoucnosti MB Vision, založený na vzájemné provázanosti silniční a železniční dopravy, což dnešní evropští vládci naprosto nechápou a ignorují. Předpokládalo se využití rychlovlaků a dvoustupňové distribuce nákladními vozy.

Foto Tom Hyan

soustavy Li Ion o kapacitě až

1 DAF XD nové generace, ještě na autosalonu oceněný prestižním titulem

Truck of the Year 2023

2 Ford F-Max, zpestření nabídky těžkých návěsových tahačů na evropském trhu, výsledek joint-venture Ford a turecké Koc Group

3 IVECO Tigrotto, malý valník 4x4 v retrostylu s využitím jména populárního lehkého vozu O.M. Tigrotto z Brescie

4 Plynové motory jsou nadále v nabídce velkých automobilek, IVECO S-Way na stlačený zemní plyn má samozřejmě nižší emise než na naftu

5 Prototyp IVECO eDaily Hydrogen s vodíkovými nádržemi v žebřinovém rámu a soustavou palivových článků ze spolupráce Hyundai

540 kWh, složené z bloků po 90 kWh, u kte rých (jako jedna z mála) uvádí hmotnost po 500 kg! Znamená to, že s sebou stále vezete 2,5 tuny (pět bloků 450 kWh) nebo 3,0 tuny (šest bloků 540 kWh)! U typových řad FH a FM Electric jsou uvedeny největší povolená hmotnost 44 tun, celkový výkon tří elektromotorů až 490 kW (666 k) a dojezd do 300, resp. 380 km. To je samozřejmě málo ve srovnání s diesely, navíc dobíjení DC 250 kW z 0 na 80 % trvá 1,5 hodiny, ne mluvě o dnes už vyšších nákladech za elek třinu ve srovnání s naftou. Výrobní program elektrických FM, FMX a FH ze švédského

Tuve (Göteborg)

Nikola

Milton

zakladatel

obviněn

nyní IVECO,

projekt Nikola One ve stylu Tesla Semi je už zapomenuto, nový elektrický tahač Nikola Tre BEV vzniká pro Evropu v novém provozu IVECO v německém Ulmu (někdejší sídlo Magirus Deutz). Tahač 4x2

Foto Tom Hyan

8

s rozvorem náprav 4021 mm s sebou veze devět akumu látorů 739 kWh pro dojezd až 530 km, využívá elektropo honu 480 kW FPT Industrial e Axle a rychlonabíječkou DC 350 kW doplní elektrickou energii na 80 % kapacity za 100 minut. Další verzí je Nikola Tre FCEV 6x2 s roz vorem 3932 mm, tedy s palivovými články, napájenými z tlakových nádrží vodíku (70 kg a 700 barů), u něhož dojezd vzrostl na 800 km s plněním vodíku do 20 minut. Sériová výroba pro USA začne ve druhé polovině 2023 a pro Evropu v první polovině 2024. Novým šéfem Nikola Corporation je Němec Michael Lohscheller, náš starý známý od Opel Automobile a Groupe PSA, který přešel k vietnamskému VinFastu a nyní do Nikoly. Evropskou produkci těžkých nákladních vozů po zániku mnoha tradičních značek tvoří pouze šest společností, a to Daimler Trucks (Mercedes Benz), MAN, IVECO, DAF, Scania a Volvo Trucks (včetně Renault Trucks), pokud nepočítáme expandující Ford Trucks z Turecka; ostatní jsou spolupracující specialisté (např. Paul Group a Mercedes Benz, GINAF a DAF, Tatra a DAF a jiné). Většina z nich vyrábí také autobusy, ale kupodivu je na IAA 2022 nevystavovala, výjimkou byly dva elektrické kousky Scania CityWide a IVECO E Way by Heuliez (stará francouzská karosárna Heuliez přežívá s autobusy). Zcela chyběly podřízené značky Setra (Daimler Buses) a Neoplan (MAN Truck & Bus). V expozici IVECO potěšily lehké užitkové vozy v retrostylu s názvy Tigrotto (valník 4x4) a Leoncino (skřínový na základě Daily), jež jsou vzpomínkou na slavné modely značky O.M. (Offi

6 Elektrický vůz Volvo FMX, člen těžké řady FM/FH, určený pro stavebnictví

7 Poháněcí soustava Volvo Electric Driveline s výkonem 490 kW (666 k) využívá dvanáctistupňovou automatizovanou převodovku i-Shift

8 Také autobusová hala patřila elektrickým vozidlům (na snímku turecký vyhlídkový Güleryüz EV Pandora 250 kW pro 82 sedících)

9 Německá společnost Qantron AG z Gersthofenu vstoupila do světa elektromobility úpravami BEV a FCEV (Ballard Power Systems)

10 Elektrický Ford F-Max 6x2 z Turecka v provedení pro komunální účely

cine Meccaniche z italské Brescie), pohlcené nejprve Fiatem (1968) a pak společně začleněné do skupiny IVECO (1975). Současný sortiment IVECO tvoří lehké Daily a eDaily, střední Eurocargo a těžké S Way, X Way a T Way (od 2019 nástupci Stralisu). Největší novinkou mezi klasickými nákladními automobi ly je DAF nové generace XD, hned večer po premiéře oceněný prestižním titulem International Truck of the Year 2023 (cenu předal Gianenrico Griffini, prezident IToY). V novinářské porotě, jejímž členem je také Milan Olšanský za Českou republiku, se ovšem volí ze stále menšího počtu uchazečů (prostě nejsou). Letos konku renci pro DAF XD tvořily jen Scania Super Long Haul Driveline s novým šestiválcem DC13 (DOHC 4V; 12,7 litru) a legendární Mercedes Benz Actros s inovovanou třetí generací šestiválce OM 471 (12,8 litru), který má stejně jako Scania zvýšený kompresní poměr (Scania 23:1, Daimler 20,3:1) i vstřikovací

Foto Tom Hyan

vystaveny), značně omezila svou expozici, která dříve zaujímala více než plochu jedno ho pavilonu, v němž se nyní dělila o prostor s různými startupy. Dominantní byla elektro mobilita, v oblasti klasických typů šlo pouze o zmíněný inovovaný šestiválec OM 471 EU6e, nabízený pro Actros L s novými tur bodmychadly a výkony 350 a 390 kW (470 a 530 k). Podle Karin Radström, šéfové (CEO) Mercedes Benz Trucks, která přišla loni od Scanie, jde především o snížení celkových provozních nákladů, emisí a spo třeby paliva. Kromě modernizovaného Actrosu L byla pozornost soustředěna na čistě elektrické verze sólo eActros 300/400 (GVW 19 tun; tři nebo čtyři sady akumulátorů po maximálních 112 kWh a využitelných 97 kWh), s dvojicí elektromotorů 330 kW (maximum 400 kW) a dojezdem 300/400 km podle označení, přičemž dobíjet lze na 80 % soustavou DC 160 kW za 1,0/1,5 hodiny. Hmotnost akumulátorů výrobce tají. Společnost Hegelmann Group z Bruchsalu ale objednala padesát verzí eActros LongHaul s dojezdem 500 kilometrů, jejichž výroba začne v roce 2024. Tentokrát budou akumu látory přes 600 kWh, dva elektromotory mají výkon celkem 400 kW (maximum 600 kW) a vozy se objeví coby tahače návěsů i valníky. Dobíjení DC 1000 kW (!) prý bude do 30 minut (z 20 na 80 % kapacity). Z koncer nových značek Daimler Trucks byla na rozdíl

1 Akumulátorová

Scania 45 R s výkonem přes 450 kW (610 k)

a dojezdem 250 až 300 km

2 MAN eTruck, jehož dojezd by měl v příští evoluci vzrůst až na tisíc kilometrů

3, 4 Lehké rozvážkové elektromobily

Evetta Delivery a Cargo s užitečnou hmotností cca 200 kilogramů, inspirované legendární Isettou

od minulých let přítomna pouze Fuso (ex Mitsubishi) s elektrickým eCanterem nové generace. Zajímavostí byl prototyp Merce des Benz Actros GenH2 Truck s vodíkovými palivovými články, jehož elektrický dojezd tak vzroste na 1000 km se dvěma nádržemi po 40 kg vodíku, u návěsové soupravy se předpokládá užitečná/celková hmotnost 25/40 tun a pomocné akumulátory v tomto případě vystačí s kapacitou 70 kWh, což je z hlediska hmotnosti výhodnější. Sériová verze od roku 2025 má dávat výkon FC 2x 150 kW s krátkodobou rezervou až 400 kW z akumulátoru. V předsériové verzi mají elektromotory 2x 230 kW (max. 2x 330 kW) a točivý moment 2x 1577 (2071) N.m. Vodíková elektromobilita dává větší smysl než akumulátory pro dálkovou nákladní přepravu, Daimler řeší manipulaci s pod chlazeným vodíkem ve spolupráci se spo lečností Linde, je akcionářem čerpací sítě

H2 MOBILITY Deutschland, spolupracuje rovněž s partnery Shell, BP a TotalEner gies, v zájmové skupině H2Accelerate (H2A) Group působí s konkurenty Volvo Truck (mají joint venture Cellcentric FC)

a IVECO, ale také s Linde, OMV, Shell a Total Energies. Pokud se podaří vyřešit udržitelnou výrobu, skladování a distribuci vodíku, pak mají tyto systémy šanci, ostatně vodík lze spalovat i v klasických pístových motorech. Úpravy spalovacích motorů na

vodíkové palivo jsme si v Hannoveru rovněž prohlédli. Patří k nim startup Keyou GmbH z Mnichova, který představil přestavby spa lovacích motorů dvanáctimetrového auto busu a nákladního vozu (GVW 18 tun), či Westport Fuel Systems, Inc., z kanadského Vancouveru, jenž uvedl vstřikování vodíku H2 HPDi (High Pressure Direct injection) pro současné vznětové motory. Podobně se předváděly pohonné soustavy s vodíko vými palivovými články (např. Bosch, Ballard Power Systems, Schaeffler a jiné). Většina výrobců zatím vyčkává, ale kdo nemá příspěvek elektromobilitě, jako by ne byl! Neznamená to však, že se vývoj spalo vacích motorů zastavil. Švédská Scania, součást TRATON SE (Volkswagen Group), investovala dvě miliardy eur do pětiletého vývoje nového řadového šestiválce Scania Super DC13, který představila ve čtyřech vý konových variantách 309, 338, 368 a 412 kW (tedy 420, 460, 500 a 560 k) se shodným objemem válců 12 740 cm3 (ø 130 x 160 mm), jednodílnou hlavou válců DOHC 4V, vysoko tlakým přímým vstřikováním Scania XPi (25 MPa) a zdvojeným vstřikováním AdBlue Twin SCR (u turba a katalyzátoru s DPF).

Všechny varianty mohou alternativně spalo vat ekologická paliva HVO (Hydro treated Vegetable Oil), obě střední také Biodiesel FAME (Fatty Acid Methyl Ester). Podle šéfa vývoje Magnuse Henriksona tak lze v sou

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na britské akumulátory C.A.V. od Tonyho Vandervella (1935)

šestnáct bodů méně, když byl osmkrát v Top 5 (skóre 560 ku 544)! Oba jezdci Teamu Penske startovali s motory Chevrolet, nejlepší Honda byla třetí se šestinásobným mistrem Scottem Dixonem, dvaačtyřicetiletým Novozélanďanem, narozeným v australském Brisbane. Triumf Chevroletu nad Hondou v hodnocení výrobců pečetil relativně nový muž Scott McLaughlin, devětadvacetiletý Novozélan ďan, povolaný Rogerem Penskem do Indy Cars po úspěšné kariéře v australských Supercars (trojnásobný mistr 2018 až 2020). Od roku 2017 je McLaughlin závod níkem Teamu Penske, 2020 poprvé okusil Indy Cars (naposledy v monopostech jezdil formuli Ford!), loni se učil okruhy, ale letos třikrát vyhrál a odsunul loňského mistra Španěla Alexe Palou na páté místo (shodných 510 bodů, ale tři proti jednomu vítězství).

HYAN

Nejrychlejší formulový šampionát Indy Cars pod taktovkou Penske Entertainment Corporation přináší neobyčejně vyrovnané souboje a o titulu mistra se zpravidla rozhoduje až v posledním závodě. Od roku 2019 je hlavním sponzorem mistrovství Indy Cars telekomuni kační společnost NTT (Nippon Telegraph & Telephone Corporation), která vystřídala Verizon se stejnou oblastí podnikání. Shodné monoposty od roku 2012 dodává italská společnost Dallara Automobili ze svého amerického závodu v Indianapolisu (typ IR 12/DW 12), průběžně vyvíjené, které od roku 2018 mají jednodušší

náhradu otevře

závodníka Justina

► INDY CAR SERIES 2022

(závod, vítěz, motor, průměrná rychlost)

St. Petersburg Scott McLaughlin Honda 155,910 km/h 375 Texas (O) Josef Newgarden Chevrolet 266,236 km/h

Long Beach Josef Newgarden Chevrolet 151,209 km/h

Barber Park Pato O’Ward Chevrolet 183,915 km/h

GP of Indianapolis I Colton Herta Honda 144,822 km/h

500 Indianapolis (O) Marcus Ericsson Honda 282,263 km/h

Detroit Belle Isle Will Power Chevrolet 172,341 km/h

Road America Josef Newgarden Chevrolet 188,532 km/h Mid Ohio Scott McLaughlin Chevrolet 163,405 km/h

Toronto Scott Dixon Honda 136,979 km/h Iowa 250 (O) Josef Newgarden Chevrolet 216,690 km/h Iowa 300 (O) Pato O’Ward Chevrolet 226,355 km/h

GP of Indianapolis II Alexander Rossi Honda 184,203 km/h

Nashville Scott Dixon Honda 128,308 km/h

WWTR Gateway (O) Josef Newgarden Chevrolet 240,112 km/h

GP of Portland Scott McLaughlin Chevrolet 179,392 km/h

Laguna Seca Alex Palou Honda 166,172 km/h

Pozn. (O) = ovál

► INDY CAR SERIES 2022

(pořadí, jezdec,

Will Power

Josef Newgarden

Scott Dixon

Scott McLaughlin

Alex Palou

Marcus Ericsson

Pato O’Ward

Penske/Chevrolet

Penske/Chevrolet

Ganassi/Honda

Penske/Chevrolet

Ganassi/Honda

Ganassi/Honda

Arrow McLaren /Chevrolet

Scott McLaughlin (Team Penske)

1, 2 Marcus Ericsson je druhým švédským závodníkem, který triumfoval v 500 mil Indianapolisu (1999 to byl Kenny Bräck)

3 Alex Palou vyhrál finále v Laguna Seca, ale titul 2021 neobhájil

4 Alexander Rossi byl v Laguna Seca až desátý

Josepha Foyta

Maria Andrettiho (52). K vrcholům patřila také tři

Scotta McLau ghlina v jeho pouze druhé plné sezoně, kdy se na trati setkal i se svým velkým idolem a krajanem Scottem Dixonem. Marcus Ericsson, propuštěný z formule 1, dobyl druhé švédské vítězství v 500 mil Indianapolisu (po Kenny Bräckovi v roce 1999). Po koronavirových restrikcích sezona opět začala v St. Petersburgu, vrátilo se tradiční dubnové datum pro Long Beach a znovu se jelo v kanadském Torontu (poprvé od 2019). Legendární závod 500 mil Indianapolis zaznamenal 106. ročník,

Foto Honda Foto Honda

závod, v Indiana polisu jich bylo tradičních třiatřicet. Nadvláda velkých týmů není tak velká jako ve formuli 1, šanci mají i ty menší. Arrow McLaren SP, Rahal Letterman Lanigan Racing a Andretti Autosport expandovaly s novými sídly v okolí Indianapolisu; mnozí chtějí rozšířit účast, i malý Juncos Hollinger Racing ze sporadických startů přešel na celou sezonu s jedním vozem, ale pro 2023 chce dva vozy (Arrow McLaren SP by rád měl tři). Na druhé straně jisté problémy přežívají, zatímco superlicenci FIA pro formuli 1 dostali Latifi, Tsunoda nebo Zhou, po žadovaný počet bodů neplní Colton Herta (adept na místo AlphaTauri F1 2023), a to navzdory tomu, že už vyhrál pět závodů Indy Cars a byl vicemistrem Indy Lights! V tomto roce se do Indy Cars vrátily ženy! Debu tantka Tatiana Calderón z Kolumbie začala sezonu u A. J. Foyta, ale bohužel sponzor ROKiT zase zapomněl zaplatit (jako ve formuli 1), a proto uprostřed sezony skončila. Švýcarka Simona De Silvestro jela v dámském týmu Paretta Autosport několik závodů, ale

► 106. INDIANAPOLIS 500 (2022)

(pořadí, jezdec, tým/motor, počet kol)

1. Marcus Ericsson (S) Ganassi/Honda 200

2. Pato O’Ward (MEX) Arrow McLaren/Chevrolet 200

3. Tony Kanaan (BR) Ganassi/Honda 200

4. Felix Rosenqvist (S) Arrow McLaren/Chevrolet 200

5. Alexander Rossi (USA) Andretti/Honda 200

6. Conor Daly (USA) Carpenter/Chevrolet 200

7. Helio Castroneves (BR) Meyer-Shank/Honda 200

8. Simon Pagenaud (F) Meyer-Shank/Honda 200

9. Alexander Palou (E) Ganassi/Honda 200

10. Santino Ferrucci (USA) DRR/Chevrolet 200

11. Juan-Pablo Montoya (CO) Arrow McLaren/Chevrolet 200

12. JR Hildebrand (USA) Foyt/Chevrolet 200

13. Josef Newgarden (USA) Penske/Chevrolet 200

14. Graham Rahal (USA) RLL/Honda 200

15. Will Power (AUS) Penske/Chevrolet 200

16. David Malukas (USA) Coyne/Honda 200

17. Kyle Kirkwood (USA) Foyt/Chevrolet 200

18. Christian Lundgaard (DK) RLL/Honda 200

19. Ed Carpenter (USA) Carpenter/Chevrolet 200 20. Devlin De Francesco (CDN) Andretti/Honda 200

21. Scott Dixon (NZ) Ganassi/Honda 200

22. Marco Andretti (USA) Andretti Herta/Honda 200

23. Sage Karam (USA) DRR/Chevrolet 199

24. Jack Harvey (GB) RLL/Honda 199

25. Takuma Sato (JPN) Coyne/Honda 199

26. Stefan Wilson (GB) DragonSpeed/Chevrolet 198

27. Dalton Kellett (CDN) Foyt/Chevrolet 198

28. Jimmie Johnson (USA) Ganassi/Honda 193

Scott McLaughlin (NZ) Penske/Chevrolet 150 30. Colton Herta (USA) Andretti/Honda 129

31. Romain Grosjean (F) Andretti/Honda 105

Callum Ilott (GB) Juncos Hollinger/Chevrolet 68

Rinus VeeKay (NL) Carpenter/Chevrolet 38

do Indianapolisu se nedostala, když zapůjčený vůz po třeboval Ed Carpenter pro sebe (dojel devatenáctý). Legenda NASCAR Jimmie Johnson, sedminásobný mistr, po celkově 21. místu v Indy Cars sdělil, že další plnou sezonu už nepojede (Ganassi mu však drží vůz pro vybrané závody). Nováčkem roku se stal dánský závodník Christian Lundgaard. Nižší formule Indy Lights se vzpamatovala, po čtrnácti závodech na stejných tratích s Indy Cars je mistrem Švéd Linus Lundqvist, jehož čeká podpora pro starty v první lize NTT Indy Car Series 2023. Vítězný tým HMD Motorsports/Dale Coyne Racing hodlá v příští sezoně nasadit osm vozů Indy Lights, kdy Firestone rozšíří zásobování pneumatikami na obě série (dosud Cooper Tires v nižší lize). HMD Motorsports je tým litev ského emigranta Henryho Malukase, jehož syn David (dojel druhý na Gateway 2022) bude pokračovat pro tým Dale Coyneho i příští rok! Adepti programu Road to Indy od roku 2015 v Indy Lights startují se shodnými vozy Dallara IL 15 (čtyřválce AER P63 2.0 Turbo/ Mazda MZR R), od 2021 s ochranným systémem Halo, letos jich bylo dvanáct až čtrnáct v každém závodě. Další stupně Road to Indy vyhráli Louis Foster (Indy Pro 2000) a Michael d’Orlando (US F2000). ■

TOM HYAN, Zbraslav (CZ)

lužno říci, že první sobota v září prostě veteránské jízdě Zbraslav Jíloviště už dlouho patří, ale snaha mosteckých pořa datelů o zamezení termínové kolize se zlínskou Barum Rally (kde se navíc jede Bugatti Grand Prix) vedla k dalšímu překrytí termínů. Kdo chtěl, tak však zvládl obojí a všude byla zajímavá podívaná. Na Zbraslavi bylo sice méně vozidel z důvodu omezení účasti formulových vozů (po loň ské havárii), ale také pro navýšení přímých nákladů (dvojnásobná výše účastnického poplatku), což sa mozřejmě nese dnešní podivná doba. Závod do vrchu Zbraslav Jíloviště zůstane navždy spojen s nejlepší československou závodnickou dvojicí, která vždy vyznávala především čistokrevné

vozy Bugatti, a proto této značce patří na Zbraslavi čestné místo před restaurantem Škoda lásky. Man želé Vincenc (Čeněk)

Eliška Junkovi tam slavili velké úspěchy ve dvacátých letech minulého století, a to nejen s vozy Bugatti (1923 1927), ale také Mer cedes 28/95 PS (1922). Jejich úspěšnou sportovní kariéru na Zbraslavi, ale i v dalších závodech včetně Targa Florio, Klausenpassu

1900 v Olomouci. První závod do vrchu Zbraslav Jíloviště se jel v roce 1908 na zakončení Pražského autosalonu.

Foto Tom Hyan

Sobotní jízdy na Zbraslavi zahájily sportovní automobily

let, proslulé

Le Mans

vozům nevyhovuje, a tak se k 60. výročí konal první závod historických vozidel. V seznamu vítězů 1968 nechybějí Milan Vaníček (1926 Salmson GS 1100) a Jaroslav Hausman (1936 MG Midget PB). Trať byla zkrácena na 4,5 km, když silnici na Jíloviště před

Stanislav

Foto Tom Hyan

RENZO ZORZI (I)

Účastník sedmi GP F1, držitel bodu za šesté místo v Argentině 1977 (Shadow DN5B). Narodil se 12. prosince 1946 v Ziano di Fiemme (Trento), pracoval pro Pirelli, 1972 začal ve formuli 3 pro Scuderia Mirabella, 1975 vyhrál v Monaku (GRD 374 Lancia), což ho přivedlo do formule 1 k Williamsu (debut Monza 1975, devátý v Interlagos 1976 při druhém startu), ale došly finance, a tak se vrátil do F3 (1976 Modus). Franco Ambrosio z Neapole, sponzor Shadowu F1, ho pozval do týmu,

ale po pěti startech 1977 vyhodil (přijel do Monaka a zjistil, že jede Riccardo Patrese). V Kyalami po poruše Renzo zastavil, k vozu běžel pořadatel, ale ten po střetu s druhým Shadowem zahynul i s jeho týmovým kolegou Tomem Prycem. Zorzi se vrátil k práci testovacího jezdce Pirelli, 1979 vyhrál 1000 km Monza (Capoferri/Lola) a příležitostně pokračoval (Arrows A1B v 1980 Aurora F1, 1985 Porsche 956). Od konce devadesátých let vedl závodnickou školu

Binettu. Zemřel 15. května 2015 v Magentě

těžké

Starší

IAN SCHECKTER (SA)

Když

šestkrát

mistrovství

1976 1979

F-South Africa). Po

vozy (do 1989) a

(2012

Jakim v týmu Pablo Clark Racing). Začínal na motocyklu, 1972 vyhrál F-Ford v JAR. Prodal část podnikání (čerpací stanice, motocykly), aby podpořil Jakiho (1996 jel Indy Lights), s nímž vede automobilové dealerství. Je také instruktorem na Zwartkops Raceway, kde vozí lidi ve Ferrari.

Williams FW03 Ford (Monza 1975)

startoval i pro Minardiho (Scuderia Everest), Trivellata a Gresham Racing; 1985 přešel do F3000 na starším Williamsu FW08 (třetí v Pau) a novém Marchu 85B (třetí v Zeltwegu). Pro F3000 založil vlastní tým First Racing s vozy March a když vyměnil motory Ford za Honda-Judd, tak dojel třikrát čtvrtý (1987). Stal se šéfem týmu a s Richardem Divilou se pustil do konstrukce F1. Sám se ještě objevil v Le Mans a na závodech motorových člunů, kde v sezoně 1993 sahal po titulu. Jeho tým First Racing startoval do 1991 (celkem dvě vítězství F3000).

Foto

38 THauto 2022/10 ► JEZDCI FORMULE 1 Surtees TS19 Ford (Monza 1977)

Před 45 lety opustil tento svět CARLOS PACE (1944 1977), úspěšný brazilský jezdec formule 1

Oslava triumfu Ronnie Petersona (Lotus 72E) na Velké ceně USA ve Watkins Glen (1973)

FRANÇOIS MIGAULT (F)

Petera

v USA, Trophée Peugeot 309, BPR Endurance (1994 Venturi), stock cars v Kolumbii (1996 Oldsmobile), Paříž–Dakar (Mercedes-Benz), Tour de France Auto (Ferrari Daytona) a další. Otec tří dětí zemřel 29. ledna 2012 v Parigné-l’Évêque u Le Mans.

TIM PARNELL (GB)

Le Mans Replica. Na Cooperu T45 vyhrál 1958 USAF Trophy v Silverstone a 1959 Mallory Park. Byl nadšeným amatérským závodníkem (F2, FJ, F1), po smrti otce skončil a převzal jeho tým (1964 na jeho Lotusu nejlépe pátý Chris Amon v Zandvoortu), později dostal šanci od BRM nejprve v Tasman Series a svůj tým do britské stáje F1 začlenil. Přestože pokračoval jako farmář, dále působil coby manažer (okruhy Donington, Mallory a Oulton Park; British Racing Drivers Club). Zemřel 5. dubna 2017 v Littleoveru (Derby).

Connew PC1 Ford DFV (1972)

BRM V16 (pátý v GP Silverstone 1951)

Foto

Tom Hyan a Connew

Foto

BRM

Foto

BRM

Cooper T45 Climax F2 (Silverstone 1958)

ledové Andros Trophy, jež se změnila na 100% elektrický šampionát, či o ještě větším nesmyslu Extreme E, kdy věhlasní borci a jejich spolu jezdkyně (genderová vyváženost!) cestují po celém světě, aby tam ujeli pár jízd v celkovém počtu dvaceti kilometrů na elektrické buggy! Zdá se, že to mají spalovací motory po více než stovce let prostě sečtené a jen nenapravitelní optimisté věří, že za nějakých deset let ještě někde uvidí živý motor sport, který budou také slyšet a cítit. Možná, že právě

1,

Arturo Merzario (Ferrari Dino 156), účastník 85 Grand Prix

letech 1972 1979

3 Britský jezdec

McGuire

americkým vozem Scarab formule 1 z roku 1960 (čtyřválec 2,5 litru konstruktéra Leo Goossena z Offenhauseru)

tato smutná skutečnost vedle rostoucího počtu pamět níků je hlavním důvodem pro stále větší počet a oblí benost nejrůznějších historických podniků a revivalů. Brzy bude totiž možné jen pod rouškou závodů těchto veteránů zhlédnout speciály, poháněné výbuchy plynů paliva, tedy vozidla, pro jejichž charakter a technické vlastnosti tento sport tak milujeme...

Německý Automobilklub von Deutschland (AvD) si do kázal zjevně dát jedna a jedna dohromady mnohem dříve než jiní pořadatelé, kteří na vláček s historiky naskočili teprve nedávno. Svou Oldtimer Grand Prix pořádal letos na Nürburgringu již po devětačtyřicáté! Sám historický podnik má mnohem bohatší historii, než nejeden moderní event dnešního motorsportu. Jistě, celkový dojem Oldtimer Grand Prix trochu narušuje moderní lokalita v polovině osmdesátých let silně modernizované Jižní Smyčky okruhu, jenže nechat jezdit starší vozy na originální přes dvacet

Foto Roman Klemm

kilometrů dlouhé Nordschleife, otevřené roku 1927, by diváky také neuspokojilo, nehledě na to, že by nejeden z předvedených vozů měl již s délkou jedi ného kola problémy. S německou důkladností připravovaná Oldtimer Grand Prix je ale rok co rok velkým úspěchem, v minulých letech se ji připletly do cesty nejdříve koronavirová mánie a pak roku 2021 mnohem reál nější smrtelná povodeň v nedalekém Ahrtalu. Auto klub ale nelenil a pro letošní rok připravil divákům za relativně přijatelné vstupné kolem šedesáti eur skutečně nabitý program s tréninky, kvalifikacemi

4 Harry Schmidt s vozem McLaren M8C, typickou konstrukcí pro kanadsko-americký seriál CanAm ze sedmdesátých let

5 Georg Hallau z Berlína na voze Lola T310 CanAm v čele smečky sportovních prototypů

6 Nizozemec Eddy Perk s vozem Heron Alfa Romeo F1, jihoafrickým speciálem z roku 1960, se kterým tam jezdil místní Ernie Pieterse

7 Stanislav Kafka Sr. před startem s vozem Škoda Sport z roku 1950, který s Michalem Velebným nasadili také v Le Mans Classic 2022

8 Willi Kauhsen při setkání se svým Porsche 917/10 Spyder, bývalý závodník, šéf týmů a tvůrce vozu Kauhsen formule 1

a závody šestnácti různých tříd! Depo jezdců bylo přeplněno stovkami zajímavých vozů a třeba v so botu se závodilo od osmi ráno až téměř do půlnoci, kdy měl závod sportovních vozů ze šedesátých let silný nádech atmosféry 24 h Le Mans a končil krás ným ohňostrojem.

V nabídce byly tradičně také formule 1, 2, 3 a oblíbená Lurani Trophy pro monoposty formule Junior z přelomu padesátých a šedesátých let, ale také sportovní prototypy, vozy CanAm, Gran Turismo, DTM Classics a DRM Revival. K tomu prezentace repliky žraloka Ferrari Dino 156 jedenapůllitrové for mule 1 šedesátých let s charismatickým Arturem Merzariem za volantem a z našeho hlediska zvláště zajímavé defilé německých přátel značky Škoda, ke kterému pozvali rovněž zástupce s exponáty z České republiky (např. Škoda Sport ze 24 h Le Mans 1950, která se nedávno vrátila z Le Mans Classic). Pouze z jediného hlediska lze zaznamenat úpadek, před několika lety se totiž na okruhu ještě proháněly monoposty Ferrari formule 1 Jackyho Ickxe a René Arnouxe, letos Oldtimer Grand Prix velká meziná rodní jména mezi jezdci přece jen postrádala. Snad až na zmíněného Itala Artura Merzaria a britského nezmara Johna Sheldona, legendu Le Mans, či do mácího Williho Kauhsena. Příští rok budou na Nür burgringu slavit 50. výročí tohoto podniku, a tak se snad plánuje pro očekávaných třicet tisíc diváků i několik překvapení v tomto ohledu. ■

► KRÁTCE

► Ital Arturo Merzario jel 57 Grand Prix formule 1 a do dalších 28 se nekvalifikoval pro pomalé vozy. Narodil se 11. března 1943 v Civenně (Como), byl továrním jezdcem Fiat-Abarth, Alfa Romeo a Ferrari. Při debutu F1 dojel šestý v Brands Hatch (Ferrari 312 B2), o rok později dvakrát čtvrtý, ale po krizi Ferrari 1973 přešel k Williamsu, Marchu a dalším, než si postavil vlastní vozy Merzario A1 až A4 (motory Ford-Cosworth DFV).

► Malý Team Merzario vznikl pro 1978 1979, kdy Arturo nesehnal konkurenceschopný vůz, jenže si vzal příliš velké sousto a při 38 GP tým nevyjel ani bod. Na prvním voze se podíleli konstruktér Guglielmo Bellasi a novinář/kreslíř Giorgio Piola, tým vedl Pal Joe (Gianfranco Palazzoli), bývalý závodník. Arturo Merzario na Monze 1978 nasadil první vůz pro Alberta Colomba (nekvalifikoval se), na druhém odpadl. V Monaku 1979 ho pro zranění nahradil Gianfranco Brancatelli, ale neprošel předkvalifikací. Druhou polovinu 1979 se Arturo nekvalifikoval ani jednou, a tak přešel do F2 (1980 Merzario M1 BMW).

► Němec Willi Kauhsen (narozen 19. května 1939 v Eschweileru) byl úspěšným závodníkem s vozy Fiat-Abarth (mistr ETCC 1967 v divizi 1) a Porsche (vítěz 24 h Spa 1968 na 911), který končil svou kariéru v Le Mans a Interserii (Porsche 917/10), než se stal úspěšným šéfem týmů (1975 převzal Alfy Romeo 33 TT 12 a získal titul mistra světa sportovních vozů, mezi jeho jezdci byl Arturo Merzario), postoupil do F2 s vozy Kauhsen-Renault (Elf 2J) a 1979 postavil monoposty Kauhsen WK1 pro formuli 1.

► Monopost Kauhsen WK1 neuspěl, 1979 se Ital Gianfranco Brancatelli dvakrát nekvalifikoval, a tak Willi část týmu prodal Merzariovi, jenž na základě WK1 Ford DFV za pomoci Giampaola Dallary postavil svůj poslední typ A4 formule 1. Situace se opakovala, při sedmi pokusech se Arturo Merzario nekvalifikoval a ve formuli 1 skončil.

► Tony Maggs vzal Heron F1 do Jižní Afriky, kde místní Ernie Pieterse (1938 2017) jel mj. GP Rand (šestý) a GP Rhodesie 1961 (vítěz), GP Cape 1962 (osmý), ale do MS F1 na Heronu nenastoupil (tři GP JAR měl s Lotusem). Heron se čtyřválcem Alfa Romeo koupil David Hume (13. v GP Rand 1964), od 2004 jej nasazuje Eddy Perk mezi veterány. Zúčastnil se také premiéry historické F1 v jihoafrickém Zwartkopsu 2020 při 19. festivalu Passion for Power (dva závody tam tehdy vyhrál Will Nuthall na Cooperu T53 Climax). Heron zkonstruoval Les Redmond v Anglii pro Jima Diggoryho ve formuli Junior (1960).

Foto

Roman Klemm

1 Austro-Daimler Sascha, konstrukce Ferdinanda Porscheho z roku 1922, poháněná čtyřválcem

1,1 litru/37 kW (50 k)

2 Hans-Joachim Stuck se vrátil za volant Porsche 962C, se kterým vyhrál 24 h Le Mans 1987 (spolujezdci Derek Bell a Al Holbert)

3 Organizátor Helmut Zwickl u vítězného Porsche 962C ze 24 h Le Mans 1987

automobily ovšem musí absolvovat také stoupání směrem Tauern ských velikánů, tvořících toto údolí, tedy například smě rem na horu Stoderzinken nad Gröbmingem. První ročník Ennstal Classic 1993 nevyhrál nikdo jiný než Walter Röhrl a během let se vytvořila pevná klientela, která si start v tomto největším veteránském pod niku Rakouska nenechá ujít. Pravidelnými účastníky jsou osobnosti jako Rauno Aaltonen, Jo Ramirez, Wolf gang Porsche, Hans Joachim Stuck, Peter Krauss, Jo Vonlanthen, Dieter Quester a další, k nimž patří crème de la crème rakouských podnikatelů. Na závěrečné defilé městečkem Gröbming se Zwicklovi díky jeho

6 Lohner-Porsche, první hybrid se zážehovým motorem a generátorem, napájejícím elektromotory v předních kolech (1901)

7 Arturo Merzario prostě nemůže chybět

8 Dieter Quester, rakouská legenda závodů formulových, cestovních i sportovních vozů

9 Německý AFM 1500 Intertyp z roku 1947, restaurovaný v Rakousku pro jezdce Klause Landerla

dlouholetým

4 Maserati A6 GCS/53 Fantuzzi švýcarského účastníka Dietera Berchtolda, dvoulitrový šestiválec ročníku 1954

5 Austro-Daimler ADR6 Bergmeister, reprezentační rakouský vůz sportovního charakteru se šestiválcem 3,6 litru (1931 1934)

► KRÁTCE

► Rakušan Jochen Rindt je jediným mistrem světa F1, který získal titul in memoriam (1970 na Lotusu 49C a 72). Narodil se 18. dubna 1942 v německém Mainzu, jeho rodiče zahynuli při náletu na Hamburk (1943), a tak ho vychovali prarodiče v rakouském Grazu. V roce 1961 debutoval s vozem Simca Aronde Montlhéry (šestý v Innsbrucku), 1962 přešel na Alfu Romeo a 1963 do formule Junior. V roce 1965 debu toval ve formuli 1, celkem vyhrál šest GP F1 ze 60 startů, ale zahynul v tréninku 5. září 1970 na Monze.

► Rakušan Curt Bardi-Barry vyhrál formuli Junior v Brně v létě 1963 před Jochenem Rindtem (oba vlastní Ecurie Vienne/Cooper Ford), ale i závod cestovních a sportovních vozů (Porsche 356 – 1600). Curt (Conrado) se narodil 5. ledna 1939, spolu s Rindtem patřil k nejlepším ve FJ, mimo MS jel F1 na VC Rakouska 1963 (vypůjčené Porsche 718 od De Beauforta), kde Rindt (Cooper FJ) stejně jako Barry odpadli. Pro 1964 měl smlouvu s Abarthem (F2, SP), ale 7. února 1964 zahynul při dopravní nehodě ve Vídni.

► Jochen Rindt se v březnu 1967 oženil s Ninou Madeleine Lincoln (narozenou 1943), finskou modelkou, a 7. srpna 1968 se jim narodila dcera Natasha. Curt Lincoln (1918 2005), otec Niny, dojel třetí ve formuli Junior v Brně 1962 (vyhrál Kurt Ahrens Jr., oba na Cooperu). Švédský rodák přesídlil do Finska, po válce začal s motorovými čluny, pak s automo bily (vyhrál téměř 200 závodů), podílel se na okruhu Keimola, kde 1967 naposledy zvítězil (Brabham F3) a 1968 končil. V roce 1954 repre zentoval Finsko v tenisu (dvouhra) na Davis Cupu.

► Natasha Rindt, matka dvou dcer, pracovala deset let ve formuli 1 pro Bernie Ecclestona, získala pilotní průkaz a okusila AGS formule 1 v závodnické škole v Le Luc.

Stewarta,

Brookse,

Emer sona Fittipaldiho, Nino Vaccarellu, Nanni Galliho, Marii Teresu de Filippis, Rowana Atkinsona, Mika Thackwella, Simo Lampinena a mnohé další a další... V jubilejním třicátém vydání se letos na celou rally mezi celkově 250 startujícími vydali velikáni automo bilismu jako Dieter Quester (1937 BMW 328), Max Welti (1950 Jaguar XK120), Nick Fry (1937 Aston Martin Speed Model), Peter Oberndorfer (1956 Austin Healey 100M), Jo Vonlanthen (1962 Alfa Romeo Giulia 1600), Dr. Wolfgang Porsche (1962 Porsche 356B), Jo Ramirez (1968 Porsche 912) a David Brab ham (1957 Austin A35). Sobotní Grand Prix Gröbmingu (či oficiálně Porsche Design GP) okořenily skvělé závodní vozy jako jsou Abarth 1600 SP (s ne zničitelným Arturo Merzariem za volantem!), Ferrari Dino 206 SP, KMW Porsche SP20, Wolf WR7 for­

mule 1, Kaimann formule Super V, Maserati A6 GCS, Porsche 962C (vítězný vůz ze 24 h Le Mans 1987 s Hans Joachimem Stuckem v kokpitu), či třeba le tošní vítěz třídy GTE Pro ve 24 h Le Mans (Porsche 911 RSR), vedený členem jeho posádky Richardem Lietzem. Kruh uzavřel historický Cooper Mk3 formule Junior, první monopost Jochena Rindta vůbec... Coby zvláštní bonus letos přidal Zwickl i povedené ohlédnutí za rakouskými pionýry automobilismu, a tak se po štýrských uličkách projely i první hybrid dějin Lohner Porsche (1901) a především vozy do mácích značek Austro Daimler, Gräf & Stift, Steyr a Puch. Nechyběly ani Porscheho závodní Austro Daimler Sascha (1922) a český Laurin & Klement Alpenwagen z roku 1912. Pro dnes třiaosmdesátiletého Helmuta Zwickla, jeho rodinu a pomocníky se příprava a pořádání Ennstal Classic (a její zimní obdoby Planai Classic) již dávno staly mamutím úkolem, jehož organizace zabere celý rok. ■

Její matka Nina se provdala ještě dvakrát, a to za Phillipa Martyna, profesionálního hráče backgammonu (vrhcáby), a pak za Alexandera Hooda (4th Viscount Bridport), s nímž má syna Anthony Nelsona (nar. 1983) z manželství 1979 1999 (rozvedeni).

► Všestranný Dieter Quester vlastně nikdy nepřestal závodit! Narodil se 30. května 1939 ve Vídni, 1955 debutoval na skútru Lambretta a v závodech motorových člunů, pokračoval s motocykly až do 1963, ale to už závodil i na čtyřech kolech. Je mnohonásobným mistrem Evropy (motorové čluny, cestovní vozy).

V Brně vyhrál 1969 (BMW 2002), pokračoval ve F2, ETCC, IMSA, ALMS a FIA GT, ještě vyhrál 24 h Silverstone 2006 a 2007 a 24 h Dubai 2007 (vždy BMW Z4). Devátý ve VC Rakouska 1974 (Surtees TS16 Ford).

Foto Roman Klemm

TOM HYAN

Foto Maserati

ženým

nebo

Quattroporte (AM 107), která zároveň byla u této značky průkopníkem ocelové samo nosné karoserie. Se stejným osmiválcem Maserati včetně třetí verze 4,9 litru pak vzniklo několik zají mavých sportovních vozů, k nimž patřily

kupé klasických tvarů Mexico (AM 112) od Vignaleho, nádherné kupé se splývající zádí Ghibli (AM 115; design Ghia), další kupé Indy na oslavu dávného triumfu v 500 mil Indianapolisu (AM 116; Carrozzeria Vignale), první silniční kupé Bora s moto rem uprostřed (AM 117; Ital Design), další kupé se splývající zádí Khamsin (AM 120;

Foto Maserati

čísla 1000 až 1136). Po relativně rychlém náběhu produkce však odbyt po znamenala první ropná krize, spotřeba 17,5 l/100 km byla příliš vysoká. Khamsin se zrodil v době, kdy firmu Maserati vlastnil francouzský Citroën, a proto prosadil svoje vize hydraulických systémů jak pro vysoko

1, 2 Maserati Khamsin po svém představení na prvních oficiálních snímcích od karosárny Bertone

3 Původní řešení hladké přídě, tři štěrbiny pro vstup vzduchu přibyly až v roce 1977

4, 5 Khamsin se zrodil jako nástupce kupé Ghibli a vynikal

tlakovou brzdovou soustavu, tak pro velmi přímé řízení (dvě otáčky na plný rejd), ale třeba i pro vyklápění hlavních světlometů a výškově nastavitelné sedadlo řidiče! Když Citroën pro vlastní problémy (po ban krotu byl pohlcen Peugeotem a vzniklo PSA) v roce 1975 opustil Maserati, některé hydraulické systémy, známé z Citroënu SM se šestiválcem od Maserati, postupně z Khamsinu zmizely. Pod taktovkou Ale jandra De Tomasa, který propustil Alfieriho

v den převzetí automobilky, se Khamsin ještě nějaký čas vyráběl, šestiválcové Quattroporte druhé generace (AM 123; rovněž design Bertone) se ale do výroby nedostalo (vyjelo jich pouze dvanáct). Po roce 1979 produkce klesla na několik Khamsinů ročně, 1981 jich bylo jedenáct

roce 1982 poslední tři. Ropná krize

Citroënu, které poslaly Maserati

podepsaly na osudech tohoto krásného automobilu. Podle dostup ných pramenů vzniklo jen 435 vozů, z toho 150 se samočinnou převodovkou. Americký importér Maserati Automobiles, Inc., z Baltimore (Maryland) jich dovezl sto, z toho pětapadesát s automatem. Základní cena s pětistupňovou manuální převodov kou činila za mořem 39 700 dolarů v roce 1978. Jeden z vozů (chassis No.1030 USA z roku 1975) byl americkým majitelem upra ven na otevřený Khamsin Spyder (tentokrát

Foto Bertone

Foto Bertone

osmiválec 4930 cm3 nabízel ve své době úctyhodný výkon 235 kW (320 k) při 5500 min 1, což stačilo na zrychlení 0 100 km/h za 6,6 sekundy a největší rychlost 280 km/h. Pětistupňová převodovka byla od německé firmy ZF, tří stupňová samočinná od americké Borg Warner. Rozvor náprav proti Ghibli zůstal shodných 2550 mm, stejně jako rozchod kol vpředu 1440 mm, ale vzadu se zvětšil o 62

na 1470 mm. Přestože výrobce nyní uváděl uspořádání sedadel 2+2 proti dvoumíst nému Ghibli, tak rovněž Khamsin byl pro přepravu více než dvou osob nevhodný. Po faceliftu 1977 dostal Khamsin tři štěrbiny vpředu na kapotě pro lepší přívod vzduchu k chladiči motoru.

Samozřejmě, aktivita značky Maserati v ob dobí 1962 1976 byla neuvěřitelná, vrcho lem designového ztvárnění se stala přede vším kupé se splývající zádí, jejichž existenci završily první Ghibli, Indy a Kham sin. Další kapitoly v historii už nejsou tak slavné, přestože novodobá produkce pře kročila sto tisíc vyrobených vozů. De To maso zdědil Bora/Merak, Khamsin a projekt Quattroporte II. Nebyl zrovna příznivcem zmíněných typů, a tak výrobní program doplnil o prostornější kupé Kyalami 2+2 na základě De Tomaso Longchamp (409 vozů s motorem Ford V8), ale s osmiválcem

► MASERATI KHAMSIN (AM 120)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Maserati AM 115.10.49 s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); 4930 cm3 (ø 93,9 x 89 mm); 8,5:1; 235 kW (320 k)/5500 min‑1 a 480 N.m/ 4000 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; pětkrát uložený klikový hřídel; čtyři dvojité karburátory Weber 42 DNCF 6; elektronické zapalování Bosch. Objem chladicí kapaliny 16 l a motorového oleje 12 l. Elektrická výzbroj 12 V; alternátor 66 A, akumulátor 72 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; pětistupňová synchronizovaná převodovka ZF (2,99 – 1,90 – 1,32 – 1,00 – 0,89 – Z 2,50); stálý převod 3,31. Na přání třístupňová samočinná převodovka BorgWarner s kapalinovým měničem momentu (2,40 – 1,47 –1,00 – Z 2,70). Pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami a soustřednými kapalinovými tlumiči (vzadu po dvou na kolo); příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy s posilovačem; hřebenové řízení s kapalinovým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 215/70 VR 15.

ROZMĚRY

Maserati (jen 200 vozů 1976 1983), stejně jako třetí generací Quattroporte, která do roku 1990 zaznamenala rekordních 2155 vozů s původním osmiválcem. To už však Alejandro De Tomaso (1928 2003), jenž modenskou automobilku převzal v srpnu 1975 po jejím bankrotu, nastolil zcela nový výrobní program Biturbo, tedy vozy pohá něné vidlicovými šestiválci s dvojicí turbo dmychadel. To je však už jiná kapitola. ■

Osmiválec Maserati v základním provedení AM 107

Foto Ghia

Předchůdce Maserati Ghibli na oficiálním snímku karosárny Ghia ►

Khamsin dostal nezávislé zavěšení všech kol; povšimněte si zdvojených pružicích jednotek vzadu

Kresba Maserati/Giovanni Cavara

než

PETR RUTEK

historie sahá do předminulého století. Bratři Manfred a Bertold Weissové položili základy největšího maďarského podniku už v roce 1882 a postupně jej rozšiřovali. Kro mě ocelárny vznikla zbrojovka, pod znač kou MW (Manfred Weiss) se mimo jiné před válkou vyráběly také nákladní vozy, traktory, motocykly a letecké motory; pro šicí

let výroby...

stroje a některé typy traktorů se už tehdy používala značka Csepel podle lokality, kde byl závod postaven. Po smrti zakladatele Manfreda Weisse (1857 1922), jehož předci údajně přišli do Pešti z Moravy, pře vzali továrny jeho potomci a drželi je až do roku 1944, než podnik zabavili němečtí fašisté a většina členů židovské rodiny

Foto

Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Weissů směla emigrovat. Po válce nakrátko mohli podnik znovu převzít, ale v roce 1948 byl znárodněn, přejmenován na Závody Mátyáse Rákosiho (podle komunistického politika), ale nakonec zůstalo u Cse pel Müvek (Závody Csepel)... Nejslavnější byly nákladní vozy Csepel, které se vy vážely také do Československa, ale Závody Csepel po válce pokračovaly rovněž výrobou motocyklů, jež původně nesly značku MW, pak Csepel a při pová lečné obnově obě dvě! První motocykly od Manfreda Weisse vyjely v roce 1932, produkce v malých po čtech pokračovala až do válečných let, kdy byly Csepelovy závody vážně poškozeny bombardová ním. První poválečný typ byl lehký motocykl Csepel WM 100 Tura, jehož produkce se rozběhla v roce 1947; po znárodnění podniku o rok později se jméno zjednodušilo na Csepel 100. Vylepšený dvoudobý jednoválec o objemu 98 cm3 (ø 48 x 54 mm) dával výkon 2,6 kW (3,5 k)/4000 min 1 a uděloval motocyklu s třístupňovou převodovkou a vlastní hmotností 51 kg největší rychlost 75 km/h. V roce 1949 stroj posílil na Csepel 125, v jeho dvojitém trubkovém rámu se objevil větší motor 123 cm3 (ø 54 x 54 mm);

v roce 1951 coby Csepel 125 T (teleskop) dostal od pružení zadního kola. Produkce v Csepelu vzrostla na deset tisíc ročně. První i další motocyklové motory Csepel vytvořil László Sagi (1923 1999), jeden z nejvýznamnějších maďarských konstruktérů. Pro nákladní vozy využil Csepel licenci na vznětový čtyřválec od rakouského Steyru, a tak nebylo divu, že pro další motocykl sáhl do portfolia rakouského strojí renského koncernu Steyr Daimler Puch. Nový Cse pel 250 U s dvoudobým dvoupístovým jednoválcem 248 cm3 (vrtání 2x 45 mm, zdvih 78 mm) podle vzoru Puch ovšem pro složitou konstrukci ve výrobě dlouho nevydržel. Přednost dostaly klasické dvoudobé jed noválce Csepel 250 (ø 68 x 68 mm), které se předsta vily v nové generaci motocyklů, jež nakonec přešly na obchodní značku Pannonia. První Csepel 250 nabízel výkon 7,6 kW (10,4 k)/4500 min 1, měl čtyř stupňovou převodovku a uháněl rychlostí až 100 km/h. Není bez zajímavosti, že známý Jacques Poch, do vozce vozidel z tzv. socialistických zemí (a účastník 24 h Le Mans za volantem Aero Minoru), dovážel motocykly Csepel 250 do Francie a Alžírska, kde je v roce 1953 nabízel za 196 tisíc starých fran

5 Pannonia 250 P20, vrcholný dvouválcový model budapešťské značky

6 Pro dvoudobý dvouválec Pannonie 250 P20/P21 hledali maďarští tvůrci inspiraci v japonské Yamaze YDS 250

► PANNONIA 250 P20 (1968 1973)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec s válci v řadě napříč v rámu; 246 cm3 (ø 56 x 50 mm); 10,5:1; 17 kW (23 k)/7500 min‑1 a 21,1 N.m/6000 min‑1; dva kaburátory EFG P20 (difuzory ø 20 mm); akumulátorové zapalování, mazání olejem v palivu (25:1). Akumulátor 6 V/12 A.h, alternátor 6 V/65 W. Vícelamelová spojka v olejové lázni; primární převod 3,25:1 ozubenými koly; sekundární převod řetězem 2,50:1 (pro sidecar 2,86:1); pětistupňová převodovka s nožním řazením (verze sólo celkové převody 22,9 – 13,2 –9,85 – 7,75 – 6,73); pohon zadního kola.

PODVOZEK – dvojitý trubkový rám; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, obě hydraulicky tlumené; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; bubnové čelisťové brzdy ø 160 mm; kola s drátovým výpletem; pneu vpředu 3,00 – 18 a vzadu 3,25 – 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1285 mm; délka 1990 mm; šířka 615 mm; objem palivové nádrže 16,5 l; pohotovostní/ celková hmotnost 142/320 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost na jednotlivé stupně 40 – 68 – 90 – 115 – 130 km/h; zrychlení 0 60/100 km/h za 3,5/10,0 s; spotřeba paliva 4,2 4,5 l/100 km.

VÝVOZCE/VÝROBCE – Pannonia Export Co., Csepel Steel and Metal Works, P.O.B. 354, Budapest 62, Maďarsko

Foto Pannonia

Pannonia 250 P8,

Pannonia

Pannonia

Pannonia

Pannonia

ků

tisíc

nevíme... Také

De

socialistickém Maďarsku potřebovali devizy, aby mohli dovážet

kapitalistického světa zboží a zařízení, jaké sami nedokázali vyrobit. Kromě domácího trhu se zaměřili na export, jenže po potlačení maďarské revoluce tanky ruských komunistů byla výro ba v Csepelu přerušena, aby se vrátila novými modely, z nichž postupně zmizelo jméno Csepel, aby zůstalo především ná kladním vozům. Stopětadvacítky se změnily na Danuvie, dvěstěpadesátky v roce 1954 na Pannonie, objevily se i maďarské mopedy Berva 50 a skútry Panni R 50, ale největší úspěch slavily právě Pannonie. Volba jména byla logická, Pannonia byla kdysi provincií římské říše, jež se rozkládala na ploše mezi Dunajem a Sávou, velkou částí bylo území dnešní západní poloviny Maďarska. Podob ně vznikla Danuvia podle Dunaje. V roce 1955 se v Československu vyrábělo sto tisíc

motocyklů ročně, ve východním Německu sedmdesát tisíc a v Polsku třicet tisíc; Maďaři nechtěli zůstat pozadu a nakonec vy váželi svoje stroje až do zámoří. V USA je prodával jistý Jack White, šéf White Motor cycles z Kalifornie, pod svou značkou White v letech 1965 až 1975. Pannonie nastoupily rovněž do mezinárodních závodů, už v padesátých letech se posádky známých jezdců György Kurucz/ János Reisz a László Szücz/László Cserkuti (bratr známého Józsefa, maďarského reprezentanta v automobilovém ME do vrchu) zúčastnily 24 h Bol d’Or 1956 ve Francii, kde však na naše Jawy a vítězný Norton nestačily. Produkce v Maďarsku utěšeně vzrůsta la, v roce 1958 činila sedmnáct tisíc Pannonií a v roce 1962 vyrobili čtvrtmiliontý motocykl této značky. Jednoválcová dvěstěpadesátka nadále vycházela z původního motoru Cse pel 250, ale procházela průběžným vylepšo váním. V roce 1968 měla premiéru nová

vlastních

zaplatil za

Ikarus

podvozky, Csepel

roce 1996 vyhlásil bankrot. Opuštěné tovární objekty

Buda pešti se nyní rozpadají.

ostrově Csepel

roce 2010 se jistý Imre Mazló z firmy Magyar Motorkerékpár pokusil o znovuzrození značky, představil moderní typ Pannonia Bol d’Or s kapalinou chlazeným jednoválcem 400 cm3 a plánoval zprvu sérii pětapadesáti kusů. Jak to do padlo, jsme se nedozvěděli. ■

Foto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na nákladní vůz RÁBA 6x6 s budkou DAF z osmdesátých let

FRANTIŠEK TVRDÝ

Model S z roku 1936 (ještě se zážehovým motorem)

traktor United

Model U)

třicátých let

Model L, poháněný zážehovým

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

nakladačů od Monarch Tractor (1928) a kolo vých nakladačů od Tractomotive (1959). Kromě kombajnů Gleaner nesly všechny mobilní stroje společnou značku Allis-Chalmers. Už od roku 1929 byla typickou barvou Allis-Chalmers oranžová Persian Orange, inspiraci totiž získal dlouholetý ředitel Harry Merritt v Kalifornii, kde spatřil květy sluncovky kaliforn ské. Nezávislost na dodávkách vznětových motorů od roku 1953 přineslo převzetí Buda Engine Co. z Harvey (IL), motory Buda-Lanova se dalším vývojem proměnily na Allis-Chalmers Diesel. Za druhé světové války patřil Allis-Chalmers k největ ším armádním dodavatelům, známé jsou nejen parní turbíny pro pohon bitevních lodí, ale také vojenské pá sové tahače (např. M4 nebo M6). Výroba traktorů při nesla nespočet různých typů a když v roce 1928 Ford zastavil americkou produkci Fordsonu, spojila se řada firem do United Tractor & Equipment Corporation pro výrobu náhrady coby United Tractor se čtyřválcem Continental, ovšem po rozpadu konglomerátu pokra

1 Pásový traktor HD-16 o hmotnosti 15,7 tuny se šestiválcem

Allis-Chalmers 16000H

o objemu 13,8 litru

a výkonu 184 kW (250 k), měničem a převodovkou 3+2Z (1964)

2 Pásový traktor HD-21P o hmotnosti 22,7 tuny se šestiválcem Allis-Chalmers 21000H o výkonu 283 kW (385 k), kapalinovým měničem a dvoustupňovou převodovkou

čoval Allis-Chalmers v jeho výrobě jako Modelu U. Se společností Firestone se také zaměřil na zavedení trak torových pneumatik. Do světa nákladních vozů vstoupil krátce typem B-6 Half-Track (1915 1918), polopáso vým valníkem s dlouhou kapotou, určeným pro nejtěžší podmínky (deset vozů koupilo Rusko za první světové války). Na podobné vozy se specializovala rovněž firma Linn Mfg. Corp., ale ta je vyráběla v letech 1916 1952 (jeden je ve sbírce Hays/Heidrick spolu s několika trak tory Allis-Chalmers a mnoha dalšími vozidly). V roce 1958 oznámila firma vývoj palivových článků, na nichž její Research Division pracovala už od roku 1951, a 15. října 1959 se představil Allis-Chalmers Fuel Cell Tractor v praktické zkoušce při orbě nedaleko West Allis. Byl první na světě, teprve v letech 2008 2009 uvedl New Holland svůj NH2 Fuel Cell Tractor s výko nem 75 kW (102 k) na stlačený vodík. Allis-Chalmers využíval jako palivo směsi plynů (hlavně propanu) a kyslíku, přiváděných z nádrží vzadu do soustavy 1008 článků pod kapotou (čtyři zásobníky po 28 blocích, číta

▲ Scraper typu 460B (jeden motor 320 kW), modulární konstrukce s jednoosým tahačem, vhodným pro scrapery, dumpery, buldozery a další stroje (1965)

Foto

▲ Kolový nakladač TL-40 se lžící objemu 3,2 až 5,3 m3, výkonem 283 kW (385 k), samočinnou převodovkou Twin Disc a hmotností 20,5 tuny (1965)

▼ Rozrývač na zádi těžkého pásového buldozeru HD-21R (Ripper) s hydraulickým ovládáním pro hloubku rýhy 482 až 838 mm (1965)

sílu 3000 liber (13,3 kN). Nyní je traktor ve sbírkách Smithsonian Institution. Není bez zajímavosti, že k vý robkům Allis-Chalmers patřil také nukleární reaktor. Společnost Allis-Chalmers pracovala na palivových článcích pro kosmický výzkum a vojenské využití, po stavila rovněž první vysokozdvižný vozík s články Fuel Cell a také vyrobila golfové vozíky s palivovými články (1965). Vývoj byl ukončen až v roce 1970, kdy byly omezeny prostředky na výzkum, soutěž na dodávky FC pro vesmírný program Apollo (NASA) totiž vyhrála kon kurence Pratt & Whitney, známý výrobce leteckých mo torů. Allis-Chalmers vstoupil stejně jako John Deere (Gator) do světa šestikolových ATV s obojživelným ty pem Terra Tiger na základě licence Marvina Feldmana,

▼ Nakladač H-3 se zážehovým čtyřválcem Allis-Chalmers Power Crater 2,9 litru/32 kW (43 k), vybavený lžící o objemu až 0,66 m3 (1965)

3 Kolový buldozer D-30, odvozený z nakladače TL-30, s radlicí o šířce 3,37 metru, výkonem 176 kW (240 k) a hmotností 18,5 tuny (1965)

4 Pásový HD-3 se vznětovým čtyřválcem Allis-Chalmers 2,6 litru/35 kW (48 k), převodovkou 4+4Z (nebo Power Director 8+2Z) a hmotností 3,3 tuny

5 Pásový HD-4 se vznětovým čtyřválcem Allis-Chalmers 3,3 litru/38 kW (52 k), anebo coby H-4 se zážehovou verzí 3,3 litru/43 kW (59 k)

vzniku CNH (Case New Holland) zanikl jak Fiat-Allis (1974 1982), tak nástupce Fiatallis (1983 2000), vý roba ve West Allis byla zastavena v prosinci 1985, ale pokračovala v Itálii a Brazílii. V roce 1985 převzal traktory německý KHD Deutz, zavedl značku Deutz-Allis, ale 1990 ji prodal managementu, čímž vznikla AGCO Cor poration (Allis-Gleaner Corp.) a ta vrátila na trh oranžové traktory AGCO Allis (1990 2011). Dědici původní slávy jsou nadále AGCO (nyní s jinými značkami traktorů včet ně Massey-Ferguson, Fendt a Valtra) a Allis-Chalmers Energy Inc. (zařízení pro těžbu plynu a ropy).

▲ Elevátorový scraper typu 260E se šestiválcem Allis-Chalmers 19000 o objemu 12,8 litru a výkonu 261 kW (355 k)

Foto Allis-Chalmers

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Ślęza/Wróclaw (PL)

Prototyp

Foto Tom Hyan

Expozice v jedné z hospodářských budov okolí zámku Topacz není velká, ale přehledná a za jímavá. Kromě polských automobilů a moto cyklů tam najdete také vybrané vozy světo vých značek, ať už americké (Studebaker, Lincoln, Buick, Ford), britské (Bentley, Rolls-Royce, Jaguar), německé (Volkswagen, Porsche, DKW Auto Union), italské (Fiat), ukrajinské (Záporožec) a českoslo venské (Škoda). Od nás tam lze pohodlně dorazit smě rem na Wróclaw (Vratislav), z Prahy je to přímou cestou cca 280 kilometrů, vstupné je levné, stejně i jako mož nost občerstvení v polských hostincích. Zámek Topacz v přilehlé zahradě je ovšem luxusním hotelem s lázněmi, wellness a dražší restaurací. My jsme však přijeli přede vším kvůli polským automobilům a motocyklům... Muzeum motoryzacji Topacz láká především na věrnou repliku legendárního automobilu FSO Syrena Sport z roku 1960, jehož tvary navrhl Ing. Cezary Nawrot doslova v italském stylu té doby. Úhledný dvoumístný automobil měl nejen elegantní laminátovou karoserii, ale také vzduchem chlazený čtyřdobý dvouválec boxer 750 cm3 (typ S-16) o výkonu 26 kW (35 k), který poháněl přední kola prostřednictvím čtyřstupňové nesynchro nizované převodovky. Vůz najel cca 30 000 kilometrů ve zkouškách, ale sportovní automobil byl trnem v oku vládnoucím komunistům, jeho vývoj kázal zastavit sám vedoucí polský představitel, nechvalně proslulý pro ruský kolaborant Władysław Gomułka (1905 1982). Vůz byl uložen v garáži do konce sedmdesátých let a pak komisně zničen. O něco lepší osud měl malý Mikrus MR-300 ve stylu Goggomobilu, který zazna menal sérii 1728 kusů v letech 1957 1960, než byla

1 Vozy Syrena 102 a 100 s dvoudobými dvouválci a pohonem předních kol, ještě z výroby ve varšavské automobilce

2 Polski-Fiat 125p a jeho předchůdce FSO M20 Warszawa, nejznámější polské osobní automobily z varšavské továrny

3 Pokus o lidový automobil Mikros MR-300, jehož výroba se navzdory tříleté snaze nikdy zcela nerozběhla

4 Nysa N-59, jedna z prvních verzí oblíbeného lehkého užitkového vozu s motorem z Warszawy (model 1961)

5 Furgon FSM Syrena 105B Bosto, sériově vyráběný s dvoudobým tříválcem S-31 o objemu 842 cm3 a výkonu 29 kW (40 k), uveze 375 kg nákladu

výroba v závodech WSK v Mielci a Rzeszówě zrušena pro vysokou cenu a značné náklady. MR-300 značí Mielec, Rzeszów a objem válců 300 cm3 Poláci nebyli ve výrobě osobních automobilů dříve příliš úspěšní, prvním symbolem jejich produkce je poválečná Warszawa, následovaná malou Syrenou vlastní konstrukce a nakonec řadou různých typů Polski-Fiat 125p a Polonez, které Warzsawu na výrob ních linkách ve varšavském Žeraniu nahradily. Prvním vozem FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) byla tedy Warszawa podle sovětské licence, jejíž sériová výroba v roce 1957 překonala desetitisícovou hranici. Byl to velký vůz pro služební účely, a proto se vývojové Biuro Konstrukcyjno-Doświadczalne FSO pustilo do vývoje vlastního lidového automobilu. Vedoucími

Foto Helena Hyanová

2

konstruktéry byli Ing. Karol Pionnier (podvozek), Ing. Fryderyk Blümke (motor S-15) a Prof. Sta nislaw Panczakiewicz (karoserie). Levný vůz měl i jednoduchý motor, sériové Syreny dostaly dvoudobé dvouválce a tříválce. Dvouválec S-15 o objemu 746 cm3 dosahoval výkonu 20 kW (27 k), ve vylepšené verzi S-150 pak 22 kW (30 k). Vozy byly určeny jen pro domácí trh a postavily Polsko na kola. Ve Varšavě se vyráběly Syreny 100, 101, 102, 103 a 104; vzhledem k nedostatečné vý robě motorů ve WSK Bielsko-Białą vznikly v malém počtu Syreny 102 S a 103 S, které dostaly dvoudobý litrový tříválec z Wartburgu 312. Dvouválce S-15 se montovaly až po typ 102, další 103 měl v základní verzi modifikovaný S-150 o výkonu 30 koní (22 kW). Polský inženýr Fryderyk Blümke, jehož život ukončilo letecké neštěstí při návratu ze služební cesty roku 1962 ve Varšavě, ještě stačil připravit nový dvoudobý tříválec S-31 (842 cm3) s výkonem 29 kW (40 k), jenž značně zlepšil dynamické parametry nové Syreny 104. Její výroba byla v listopadu 1971 převedena do WSK Bielsko-Białą a závod se změnil na FSM (Fabryka Samochodów Małolitraźowych). Od roku 1972 se stal jediným výrobcem Syren, protože ve

Varšavě prostory nestačily pro licenční Fiat 125p, kterého pak vystřídal Polonez. Vývoj se nezastavil, poslední sériové Syreny nesly označení 105 (s tří válcem S-31). Vyráběly se paralelně s užitkovými verzemi R-20 (pick-up) a 105 Bosto (univerzální skříňový vůz) až do 1983, kdy také v Bielsko-Białej definitivně přešli na produkci vozů Fiat. Od roku 1987 se automobily Fiat vyrábějí v nedalekých Tychách, zatímco v Bielsko-Białej se vrátili k produkci motorů. Poláci už před válkou zahájili výrobu osobních vozů podle zahraničních licencí, byl to nejen Fiat, ale i naše Praga; pokusy o vlastní konstrukce nebyly úspěšné. Lépe se vedlo tvůrcům motocyklů, v muzeu jich najdete mnoho, jejich značky jsou ale dávno zapo menuty. Vypočítávat jednotlivé konstrukce se vymyká rozsahu článku, proto připomeneme jen některé. Málo se ví o značce Lech, zrozené roku 1929, po dobně jako o jiných průkopnících, pozornost však vzbudil velkoobjemový dvouválec CWS M111 Sokól 1000 z let 1933 1939 ve stylu amerických strojů Harley-Davidson, výrobek varšavské strojírny Pań stwowe Zakłady Inźynierii (PZInź). Vidlicový

válec 995

o hmotnosti

výkon

(se

Foto Tom Hyan

rychlosti 100 km/h. Výrobu pak rozšířily jednovál cové typy Sokól 600 a 200. Motocykl Podkowa 98 z Legionowa měl stejný motor Villiers jako první SHL, originálem je naopak MOJ 125 (1937 1939), či varšavské Perkuny 125 (1938 1939). Poválečnou produkci polských motocyklů reprezen tovaly především značky SHL, WFM, WSK a SFM, jejichž výrobky se těšily velké oblibě. Výroba SHL vycházela z předválečné tradice, kdy se Huta Ludwi ków, S.A., v Kielcích, zařadila mezi výrobce moto cyklů první polskou stovkou SHL 98 (1938 1939), jejíž dvoudobý jednoválec vzešel z britské licence Villiers (jiní výrobci dávali přednost třídě 125 cm3). Konstruktér Ing. Rafal Ekielski se inspiroval českoslo venskou Jawou, od roku 1938 se montovaly motory Villers importované z Anglie, postupně SHL zvyšo vala podíl domácích dílů. Značka SHL byla zkratkou Suchedniowska Huta Ludwików, po válce produkce pokračovala odvozenými typy M04 a M05, kromě vý roby vířivých praček SHL Frania (jedna je v muzeu). Podobně jako u nás docházelo k administrativním rozhodnutím o přesunech výroby, a tak Ing. Fryderyk Blümke zahájil vývoj prvního motoru S01, který se uplatnil v mnoha poválečných typech motocyklů

6 Elegantní skútry WFM Osa z varšavské motocyklové továrny, vyráběné ve dvou objemových třídách 150 (M-50) a 175 cm3 (M-52)

7 SHL 98 s motorem Villiers, základ předválečné výroby motocyklů v Kielcích

8 MOJ 125 dostal značku podle pseudonymu Ing. Gustawa Róźického, majitele Fabryky Maszyn oraz Odlewni Źelaza i Metali z Katovic (1937 1939)

9 Podkowa 98, výrobek někdejší továrny z Legionowa na podkováky (hřebíky do podkovy), takže volba značky je jasná (1938 1939)

z různých závodů. Vyšel ze světové DKW RT125 a průběžně vylepšovaný S01 zůstal ve výrobě až do roku 1968! První motory opustily výrobní závod ZM (Zakłady Metalowe) v Ustroniu Śląskim, další se dělaly ve WFM (Warszawska Fabryka Motocykli) a ZM Nova Dęba, výroba motocyklů SHL přešla do varšavské WFM, aby se do SHL od roku 1957 vrátila, později se vyráběly také ve třídě 175 cm3 velmi podobné motocykly SHL, WFM a WSK (Wytwórnia Sprzętu Komunikacyjnego). V podkroví muzea je velký výběr poválečných typů, a to rovněž různých mopedů od ZR (Zawody Rowerowe z Bydgoszcze). Motocykly SHL 175 M11, už s novým motorem W2-A (Wiatr), se vyvážely dokonce až do USA a licenci koupila Indie, která je dále vyráběla jako Rajdoot do roku 2005! Produkce motocyklů SHL skončila v roce 1970 a WFM v roce 1966, přežila WSK (později PZL) ve Świdniku do roku 1985, než se firma soustředila na leteckou výrobu. Tehdy měla většina motocyklů dvoudobé motory, a proto překvapil čtyřdobý Junak 350 ze Štětína, výrobek SFM (Szczecińska Fabryka Motocykli) z let 1957 1965. Dalším hitem byly úhled né skútry WFM Osa M-50 (148 cm3) a M-52 (173 cm3), vyráběné ve Varšavě v letech 1959 1965. ■

MUZEUM MOTORYZACJI TOPACZ

Zamek Topacz, Glówna 12, 55040 Ślęza, Wróclaw, Polsko www.muzeum.topacz.pl Telefon: + 48 888 108 148 Otevřeno denně 11 20 h

Základní vstupné 25 zł, zlevněné 15 zł, parkování zdarma

CWS 111 Sokól 1000, těžký polský motocykl z konce třicátých let, vhodný pro provoz se sidecarem (1933 1939) Foto Tom Hyan

6 7 8 9 10/2022 THauto 63 Foto Helena Hyanová

► Víte, že Mercedes-Benz vyrábí osobní vozy v Maďarsku už přes deset let? Továrna v Kecskemétu byla slavnostně otevřena 29. března 2012 pro produkci CLA 4 door Coupé a CLA Shooting Brake, k nimž později přibyly vozy nové třídy A a B, ale také první hybridy (CLA 250e) a elektromobily (EQB). Půlmiliontý vůz vyjel ze závodu v roce 2016, miliontý 2018, jubilantem byla vždy třída CLA, vyráběná v Maďarsku pro celý svět.

► Poslední Lamborghini Aventador vyjel z výrobní linky v Sant’Agata Bolognese v září 2022. Byl jím model LP780-4 Ultimae Roadster, poslední čistokrevný dvanáctiválec značky, nástupci už budou mít elektrickou asistenci (PHEV). Technický ředitel Rouven Mohr stejně jako generální ředitel Stephan Winkelmann potvrdili cestu k hybridům včetně nástupce Aventadoru, v němž elektromotory doplní dvanáctiválec, ale také čistě elektrický čtyřdveřový model. Za jedenáct let vzniklo 11 465 Aventadorů.

► Britský Aston Martin shání peníze, koncem září čínská skupina Geely Holding získala podíl 7,6 %, což zvýšilo potřebné investice na 654 milionů liber. Geely se ucházela o Aston Martin už v roce 2020 než kanadské konsorcium Yew Tree (Lawrence Stroll) firmu koupilo. Geely nyní prostřednictvím Atlas Consortium (Geely a Invest industrial, vlastník Morganu) vstoupila, když už má Volvo Cars, Polestar, 50 % Smartu, Lotus, LEVC (London Taxi) a Lynk&Co. Na Aston Martinu se podílejí rovněž Yaw Tree 19 %, Mercedes-Benz (přes 10 %) a PIF (Public Investment Fund) ze Saúdské Arábie (16,7 %).

► Sedan Dodge Neon žije! Nyní jde o verzi Fiatu Tipo 1.6 e.torQ o výkonu 81 kW (110 k) se šestistupňovou samočinnou převodovkou z turecké výroby Tofas, určenou pro Mexiko a Střední východ. První Dodge ovšem opouštějí také italskou továrnu v Pomigliano d’Arco, jde o kompakt ní SUV Dodge Hornet pro MY 2023, spřízněný s Alfou Romeo Tonale. Jean-Philippe Imparato, CEO Alfa Romeo, předpokládá kapacitu 30 tisíc Tonale ročně, zatímco Hornet výhradně pro Severní Ameriku bude mít 70 tisíc ročně!

► Po sedmi letech Bollinger nedokázal rozjet výrobu avizovaných elektrických SUV B1 a pick-upů B2, pak výrobu v lednu 2022 odvolal s tím, že se soustředí na užitkové elektromobily třídy 3 (4,5 6,3 t), o něž je větší zájem. Výroba se však nikdy nerozběhla, firma se několikrát přestěhovala, ale nyní se zjevila další naděje. V září 60 % podniku za 148 milionů USD koupila další americká společnost Mullen Automotive a hodlá B1/B2 sériově vyrábět.

NOVÝ LEXUS RX

V pražské centrále Toyoty jsme si poprvé prohlédli nový Lexus RX, jehož import z Japonska bude zahájen počátkem roku 2023. Model RX, vyráběný od roku 1998, dospěl do páté generace, v níž byla alternativa V6 nahrazena full hybridem RX 500h o kombinovaném výkonu 273 kW (371 k) a točivém momentu 551 N.m, což dovoluje zrychlení 0 100 km/h za 6,2 sekundy.

Vůz má zážehový čtyřválec 2.4T (poprvé turbo u hybridu TMC), samočinnou šestistupňovou převodovku s měničem momentu (nikoli CVT!)

PEUGEOT V ARKÁDÁCH

V době rušení automobilových výstav potěšila expozice vzácných vozů a motocyklů značky Peugeot v pražském Obchodním centru Arkády (7. až 27. září).

Poprvé se v České republice představila studie elektrického kupé Peugeot e-Legend, kterou jsme obdivovali na posledním Pařížském autosalonu 2018.

K vidění byly rovněž automobily BéBé, 5 CV, 201, 202, 203, 302, 304 a další, ale také nový Peugeot 208, určený pro vítěze z řad návštěvníků (stejně jako moderní skútr Peugeot Tweet).

a trakční elektromotory na obou nápravách. Délka vozu 4890 mmilimetrů se nezměnila, rozvor 2850 mm narostl o 60 mm, větší je také rozchod kol (P/Z + 15/45 mm).

V nabídce je soustava jízdních asistentů LSS+3, vyspělý Tazuna Cockpit a středový dotykový displej 14“, audioaparatura Mark Levinson s jedenadvaceti reproduktory atd. Další verze jsou RX 350h a RX 450h+ (PHEV) s pohonnými jednotkami jako u NX.

Ceny začínají od 1,79 milionu Kč. Loni u nás prodal Lexus 842 vozů, z toho 277 modelu RX.

ING. STANO CVENGROŠ (1938 – 2022)

Slovenský motoristický novinář Stano Cvengroš opustil tento svět 21. května, když posledních pětatřicet let života zasvětil především nákladním vozům.

Narodil se 16. října 1938, vystudoval strojní inženýrství, v sedmdesátých letech působil v bratislavském časopise Stop auto-moto revue a od 1986 byl manažerem LIAZ Racing Teamu. V letech 1991 2006 řídil česko-slovenský časopis Trucker. Působil jako porotce odborných anket Truck of the Year a Van of the Year.

ŠKODA VISION 7S

Škoda Auto představila vybraným hostům v Praze sedmimístnou studii Vision 7S, která prozrazuje nový designový jazyk značky a cestu k velkým elektromobilům s dojezdem přes 600 kilometrů (má akumulátor

► Krátce

► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Jakub Květoň, šéf Lexusu v ČR, představuje nový RX 500h Foto Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Peugeot e-Legend a BéBé 6 CV (dílo Ettore Bugattiho)

SLAVNÉ MOTORY

FORD TAUNUS 17M (1965)

V roce 1965 přešel německý Ford na vidlicové čtyřválce i u větších vozů Taunus 17M, u nichž nahradil čtyřválce řadové. Motor do V/60° se zalomením klikového hřídele ve dvou rovinách má protiběžný vyvažovací hřídel; blok a hlavy válců jsou z tenkostěnné litiny. První typ pro Taunus 12M z roku 1962 měl objem 1183 cm3 (ø 80 x 58,86 mm), další 1283 cm3 pro Capri (ø 84 x 58,86 mm), verze 1498 cm3 vznikla převrtáním na 90 mm, 1699 cm3 navíc zvětšením zdvihu na 66,8 mm.

Výroba motorů V4 přežila v Kolíně nad Rýnem do roku 1981 pro německé verze Fordů včetně Transitu, ale také pro Saab 96 V4.

a kresba Ford

Ford Taunus 17M model 1965

Foto a kresby Ford

FORD TAUNUS 20M (1965)

V roce 1965 představil německý Ford šestiválcové motory s válci do V/60°, spřízněné s dříve uvedenými V4. Při stejném výkonu jsou vidlicové motory zhruba o 15 % kratší než řadové a také asi o 10 % lehčí. První byla dvoulitrová verze, následovala 2293 cm3 (převrtána na 90 mm) pro Taunus/Capri, pak 2550 cm3 (narostl zdvih na 66,8 mm) pro Taunus 26M a 2637 cm3 (ø 90 x 69 mm) pro Capri RS2600. Blok a hlavy válců z tenkostěnné litiny. Další vývoj motoru Ford Köln V6 přinesl ještě výkonnější typy. Výroba odvozených přežila v Kolíně nad Rýnem až do roku 2011.

Model 1969 pro Capri V6 (2,0/2,3 litru)

První verze dvoulitrového šestiválce 20M (1965)

SLAVNÉ MOTORY

Šestiválec do V/60°; OHV 2V; 1998 cm3 (ø 84 x 60,14 mm)

Stupeň komprese 8,0; spádový karburátor Solex 32/32 DDIST

Výkon (DIN) 62,5 kW (85 k)/5000 min 1 (1965 Taunus 20M)

Točivý moment (DIN) 148 N.m/3000 min 1 (1965 Taunus 20M)

Ford Taunus 20M model 1965